Dubrovník

Procházíme se spolu na vysutých hradbách dubrovnických, vystavených na mohutných útesech stříbrojasých, lemovaných malinkatými klečovými keříky, v rozehřátém srpnovém letním ránu modrojasném.
Slovutní racci nebojácní, kroužily nad našimi hlavami pod blankytně středomořským nebem.
Nezbedné vlnky hbité se něžně a křehce dotýkaly útesů z moře narozených před tisíci léty.
Před našima očima, v dáli na hladině jasnočíré proplouvaly malé rybářské loďky, vydávajíce se na dalekou pouť za honosnými úlovky.
Z datlových palem nedalekých, se ozývaly sladké cikádí písně, jejichž jemnost prostupovala celým přístavním městem dávnověkým.

Naše zamilované krůčky směřovaly k jalovému háji zelenokrásnému, zcela obklopenému vonnými růžovými stromečky, kde v líbezném stínu dozrávaly nazlátlé pomeranče.
Pod rozekvětlými jablky granátovými se na trávníku rozevlátém mihotaly malé ptačí rodinky, jejichž křidélka jemnokrásná zářila paletou barev pestropestrých, která svou přítomností sváděla nedaleké kolibříky něžné k milostně hříšným radovánkám.
Opojné pouto krásy láskyplné se sladce dotýkalo polibků našich roztoužených pod stromy borovými.
Z bytostně božského rozjímání, nás po chvilce vyrušilo nezbedné delfíní stádečko, soropějící líbezným šelestem hlaholu tónorodého.

Po schůdkách mramorových kráčíme níže ku pěšině písečné vyzdobené vzrostlými olivovníky.
Pod nádhernými manarinkovníky usedáme na lavičku, držíme se za ruce a já zcela oddán poutu láskyplnému ti do ouška šeptám své verše romantické:

Líbezná perlo Jadranu,
mé srdce žárem, láskou plane,
tvé vlásky klenot jasanu,
vánek si s nimi lehce hraje,
jako když plachta lodní vlaje,
na moři dálném nekonečném.

Tvé oči navždy spanilé,
blyštivé šperky čarokrásné,
v záchvěvu víček rozmilé,
zářily třpytným leskem jasně,
mohutnou silou světel z hvězd,
vesmírným kouzlem krásy spásné.