Dva na jednu - 18

18.

     "Je tady?" vychrlil ze sebe Patrik, když mu Holly otevřela dveře.

"Dobré ráno. Kdo by tu měl být?" zeptala se, i když přesně věděla na koho se její bratr ptá.

"No samozřejmě, že Katrin. Nedělej ze sebe blbou."

"Minuli jste se. Zhruba tak o hodinu. Vyzvedla děti, hodila do sebe pár muffinů a odjela."

"Na letiště? Nevíš v kolik jí to letí?"

"Neletí. Koupila si auto."

"Do prčic! Už zase mi utekla!" prohrábl si Patrik vlasy.

"Nedáš si taky muffin, když doma nemáš nic k jídlu?"

"Dej mi pokoj!" odsekl a šel do kuchyně. Holly jen pokrčila rameny a vrátila se do obýváku k televizi. Neuběhly ani dvě minuty a Patrik na ní volal: "Holly, ségra, kde jsou ty muffiny. Mám strašný hlad!"

"Dej mi pokoj," řekla Holly, ale do kuchyně jí slyšet nebylo.

"Co říkáš?"

"Na stole před tebou!" povzdechla si.

 

*

          Celkem pětkrát se pokoušel Patrik dovolat Karin, než dojela do Hamburku. Zvedla mu to až večer, když dvojčata usnula.

"Ahoj," pozdravila ho tiše.

"Katrin, tohle už mi nedělej. Bál jsem se, jestli se něco nestalo."

"Proč by mělo?"

"No, když jsi jela takovou dlouhou cestu autem."

"No, právě proto jsem ti to nezvedla. Po dlouhé době jsem řídila, tak jsem se nechtěla rozptylovat."

"Jasně. No, co bude s námi teď?"

"No, já budu tady v Hamburku dál učit a ty jsi někde v Evropě na turné."

"Kat, já chci být s tebou."

"Já," řekla a zhluboka se nadechla:  "já s tebou taky. Ale mám svoje povinnosti, a hlavně dvojčata a ty máš stovky tisíc fanynek, které po tobě touží."

"Ty jsou mi ukradené."

"Víš co?" zeptala se Katrin a zívla si. "Já bych to teď nějak nehrotila. Milujeme se, akorát teď nemůžeme být spolu. Až ti skončí turné a mě práce, tak uvidíme co a jak s námi bude," řekla a znovu si zívla.

"Jsi unavená, co?"

"Jo, dvojčata prochrápala celou cestu a pak měla elánu na rozdávání."

"Já jsem se na ně tak těšil. Už moc dlouho jsem je neviděl."

"Ale jdi, ty brepto, vždyť ti posílám fotky."

"To není ale takové. No nic, půjdeme si oba dva lehnout."

"Dobrou noc," řekla Katrin z posledních chvil a usnula.

 

*

          Bylo desátého prosince a Holly přijela na víkend ke Katrin.

"Ahoj! To byla doba, bez tebe!" řekla Holly, když vystoupila z auta a s Katrin se objala. Ve vzduchu poletoval jemný sníh.

"Jo, celý dlouhý měsíc. Já si tady bez tebe přijdu jako poustevník. Moc ráda tě vidím. Pojď dovnitř, tam je tepleji," vedl Holly do domku. Jakmile vešla do obýváku, tak se k ní s pískotem vrhly obě děti. Usadila se s nimi v obýváku na podlaze, kde byla rozprostřená silná deka a na ní spoustu hraček.

"Tak povídej, co brácha?" vybídla Holly Katrin, která ji přinášela čaj a linecký koláč.

"Nic, od té svatby si jen voláme."

"A až jeho turné skončí?"

"Tak to asi noviny rozmáznou náš vztah. Chci s ním být a prťata taky. Zbožňujou ho."

"Ale mě taky."

"No o tom žádná. Co ty a Alex?"

"Paráda. V neděli večer odlétáme na dovolenou."

"Téda, to se někdo má. Kam letíte?"

"Na Zanzibar, ale jen na týden. Řekly jsme si, že si nebudeme dávat nějaké blbosti k Vánocům a tak jsme se společně domluvily na dovolené."

"Tak to ti trochu závidím, ale hlavně ti to přeju. Jen jeď a užijte si to spolu."

"Díky. No a co ty? V práci všechno dobrý?"

"No, ano i ne. Do teď bylo všechno v pohodě, moc mě to baví, ale jednak je to s dětmi opravdu složité. Občas jich je mi líto, protože je musím budit každý den v šest ráno. Ale už to nebude dlouho trvat."

"Máš to do konce ledna, ten měsíc už uteče."

"Kdepak, trochu se to změnilo a ta učitelka, místo které tam jsem se vrací od prvního ledna. Takže já jdu dvacátého naposledy."

"A pak? Vrátíš se do Kolína?"

"Jo, zatím asi k našim."

"Patrik o tom?"

"Ne, neví," dořekla za ní Katrin.

"No dobře. Myslím si, že až mu skončí turné, tak bude chtít, aby ses k němu nastěhovala. Co když bys to udělala teď? Se ségrou to u bráchy v bytě připravíme a vy se tam dvacátého nastěhujete a až brácha přijede o dva dny později z toho jeho turné, tak bude zírat."

"No, to asi jo. Popřemýšlím o tom."

"Tak jo," přikývla a zakousla se do koláče a pak ho snědla skoro polovinu plechu.

 

*

          "Dobré ráno," pozdravil Patrik členy své kapely a svého týmu, když sešel do malého salonku, který měli v hotelu pro sebe k dispozici. "Děje se něco?" zeptal se, když si všimnul, že se všichni tváří nějak divně.

"No, Peter se nám neozývá," řekl Patrikův bubeník, že nemůžou sehnat jejich manažera.

"Jak neozývá? Ještě spí? On včera přebral?"

"On už se neozývá od včera. Naposledy jsem ho viděl včera ráno, jak se ubytoval."

"Klepal jsi na něj? Volal mu?" ptal se Patrik a začínal být trochu nervózní.

"Jo a nic. Mobil je nedostupný"

"Tak moment," řekl Patrik a šel na recepci. Po pár úsměvech s nimi šla slečna recepční do pokoje jejich manažera. Odemkla a nestačili se divit. Pokoj byl netknutý a po manažerovi ani památky.

"Do prdele. Tohle nebude jen tak," řekl podrážděně a odešel do svého pokoje. Ostatní šli za ním.

Patrik otevřel počítač, chvilku klikal, pak napsal pár znaků a pak zaklel: "Kurva! Ten parchant!"

"Co je?" zeptala se celá kapela jednohlasně. Patrik k nim otočil notebook a všichni začali nadávat.

"Zmizel a s ním i všechny kapelní peníze," řekl a promnul si dlaněmi obličej.

"Co teď?"

"Teď bych to viděl na panáka."

 

*

          "Ahoj lásko," pozdravil Patrik Katrin, když si večer volali.

"Ahoj, zníš nějak utahaně."

"Promiň, máme tu trochu problémy."

"Tak povídej."

"Zmizel náš manažer a s ním všechny prachy a zůstaly jen nezaplacený faktury za haly, hotely a spoustu dalšího."

"No ty vole, kam zmizel?"

"Někde, kde si může užívat našich peněz."

"Co s tím budeš dělat?"

"No, něco zvládnu zaplatit ze svého, domluvili jsme se s týmem, že si budeme platit hotel každý za sebe. Zaplatil jsem všechno potřebné na nejbližší dva koncerty. Problém je v tom, že další peníze mám na jiném účtu a přístupové údaje mám doma."

"A nemá třeba Pamela klíče od tvého bytu?"

"Má je Holly a ta je odvezla s sebou na dovolenou."

"Sakra. Já ti můžu poslat tři tisíce euro. Pomůže ti to?"

"Ne, miláčku, já od tebe nic nechci. To je můj průser, tak si to musím zařídit sám."

"A jak ti můžu pomoc?"

"Tím, že řekneš, že mě miluješ."

"Miluji tě, Patriku a hodně. Moc se na tebe těším."

"I já na vás tři," povzdechl si Patrik a Katrin slyšela, jak na něj někdo volá.

"Už tě volají, viď?"

"Jo, budu muset jít, ale pozítří si zavoláme, zítra mám koncert."

"Dobře, budu držet pěsti, aby ti to dobře všechno dopadlo. Mám tě ráda."

"Děkuji, dávejte na sebe pozor. Miluji Vás."

 

*

          Dny rychle utíkaly, Vánoce se blížili a než se Katrin nadála, tak byl večer dvacátého prosince. Katrin čekala poslední noc v Hamburku. Děti už spaly a všude v domku byly zabalené krabice. Katrin si oblékla teplý svetr, omotala si kolem krku a širokou šálu a vyšla na malou verandu. Tam se posadila do proutěného křesílka, přes nohy si dala starou huňatou deku, dlaněmi objímala hrnek s horkým čajem a dívala se, jak z něj stoupá pára.

V tu chvíli u domku zastavilo auto, ale Katrin si toho nevšimla. Z auta vystoupil Patrik. Byla zima a poletoval sníh a tak si rychle zapínal kabát. Když v mírném světle viděl Katrin sedět na terase, tak se musel zastavit a jen se na ni dívat. Světlo telefonu slabě osvětlovalo její obličej, který se díky tomu zdál jako vytesaný z jemného porcelánu. Světlé vlasy ji rozpuštěné jemně spadaly přes ramena. Patrik šel pomalu k ní, využil toho, že si ho ještě nevšimla.

"Ahoj," pozdravil svým jemně chraplavým hlasem, když stál metr a půl od Katrin.

"Ahoj," oplatila mu pozdrav, ale ani nezvedla oči od mobilu. Pak se ale zarazila a zvedla hlavu. "Patriku!" byla v úžasu, odhodila mobil vedle sebe a skočila mu kolem krku. "Kde se tu bereš? A jak víš, kde bydlím? A neměl bys mít koncert?"

"To je na dlouhé povídání," řekl a zmocnil se jejích rtů.

"Moc jsem se na tebe těšila. Na jak dlouho tu jsi?" zeptala se, když ho zavedla do domku.

"I já na vás. Kde jsou děti?"

"Nebudeš tomu věřit, ale spí."

"V deset večer jo? To je teda divný." Pronesl teatrálně Patrik a dal si ruce v bok.

"Po schodech nahoru a doprava. Máš hlad?" zavolala na něj, když vystupoval po schodech.

"Jako vlk," řekl a vešel k dvojčatům do malého pokojíku. Chvilku se na ně díval, ale pohladit je se neodvážil, nechtěl je vzbudit.

Když se vrátil dolů za Katrin, tak ta právě stála zády k maličké kuchyňské lince.

"Nemohl jsem se dočkat, až tě budu mít zase u sebe," řekl a objal ji kolem pasu.

"Já se nemohla dočkat tebe," řekla a políbila ho. On si ji k sobě přitiskl, začal nenasytně líbat a svlékat. "Počkej, tady?" zastavila ho Katrin, když jí chtěl Patrik rozepnout kalhoty.

"Kdekoliv," řekl a stáhl si tričko. Poté svlékl Katrin a vzal si ji přímo na té kuchyňské lince.

"Katrin? Jak se ti tu bydlí, s těmi krabicemi?" ptal se, když po rychlém a nenasytném sexu seděli  spolu u stolu a Patrik dojídal třetí obložený chleba.

"No, je to trochu nepraktický, ale levnější, než když bych měla kupovat skříně," řekla a nandávala mu na talíř poslední krajíc chleba, co doma měla. A Patrik si toho všiml.

"Kat, děje se něco? Všude krabice, lednice prázdná. Máš problém s penězi?"

"Ale kdepak. Finančně se mám teď asi nejlíp, jak jsem se měla od návratu z Afriky. My se zítra stěhujeme."

"Cože? Kam? Proč? Proč jsi mi to neřekla? Já myslel, že tu budeš do konce ledna."

"To jsem měla být, ale trochu se to změnilo a já byla dnes ve škole naposledy."

"Kam se stěhuješ?"

"No, mělo to být překvapení, proto jsem ti to neřekla. Holly dostala šílený nápad, že nás nastěhuje k tobě. A až bys se vrátil, tak bys byl překvapený."

"No, to bych tedy určitě byl. Uf, já už se lekl, že zase někam prcháš," řekl a opřel si čelo o její rameno.

"Kdepak. Jsem domluvená s Josephem, že zítra ráno přijede s dodávkou a všechno se odveze. Proto tu nic nemám ani k jídlu. Tohle měla být snídaně."

"Tak to jsem přišel právě v čas, abych si Vás odstěhoval k sobě."

"A nevadí ti to? Že jsme se na tom domluvily bez tebe. V tu chvíli mi to přišlo jako super nápad, teď už mi to tak super nepřijde."

"Ne, ne, já jsem moc rád, že to Holly napadlo. Vlastně proto jsem tady."

"Proč?"

"Abyste bydleli se mnou. Moc bych si to přál."

"Tak splněno," řekla a políbila ho na spánek.

 

     "Mama!" uslyšel Patrik ráno jako první. Podíval se vedle sebe, ale Katrin už tam nebyla. Vstal a vešel do vedlejšího pokoje za dvojčaty. Jakmile ho malý Patrik s Emily uviděli, tak oba vypískli: "Tata!" a začali poskakovat v postýlkách a k Patrikovi natahovat ručičky.

"Vy moje lásky největší! Já se na vás tolik těšil!" řekl a obě děti vzal do náruče. Sešel s nimi do přízemí. Chvilku na to někdo zaklepal na dveře a vstoupil Joseph.

"Čau brácha," přivítal se s ním Patrik. "Máš to?"

"Čau, docela jsi mě překvapil, když jsi včera volal. Ale jo, mám to. Vezmi si to, Katrin je za chvilku tady," předal mu malý černý sametový pytlík.

"Jak to víš?"

"Když jsem přijížděl, tak vcházela do pekárny na konci ulice. Chtěl jsem na ní počkat, ale poslala mě sem, což se vlastně hodí."

"Jo, to jo. Myslel jsem, že s tím ještě chvíli vydržím, ale když jsem jí po těch dlouhých týdnech viděl, tak jsem zjistil, že nevydržím."

"Podle mě už jsi to měl udělat dávno," řekl a poplácal svého mladšího bratra po zádech.

Katrin přišla za nedlouho.

"Ahoj, tak už jste všichni vzhůru?" svlékala si kabát. Měla pod ním přiléhavé šedé kalhoty a dlouhý blankytně modrý svetr. Dlouhé vlasy jen tak rozpuštěné a v ruce pytlík koblih.

"Katrin?" oslovil ji Patrik..

"Co se děje?"

"Vezmeš si mě?" zeptal se a snažil se otevřít sametový pytlík.

"Dej to sem," vzal mu Joseph sáček a podal mu z něj krabičku. "A klekni si," kopl ho jemně pod koleno a Patrik padl na kolena.

"Já? Tebe? Jako za muže?" byla Katrin velmi překvapená.

"No, jako doopravdy za muže," řekl a otevřel krabičku s obrovským diamantovým prstenem.

"Jo. Jo, vezmu si tě!" řekla a klekla si k němu.

"Vážně? to je úžasné. Trochu jsem se bál, že bys mohla říct ne."

 "Proč bych to dělala? Já už vím, že patříme k sobě," vzala Katrin jeho obličej do dlaní.

 "Tak a teď můžeme naložit ty věci," řekl Joseph a mrkl na čerstvé snoubence.