Dva na jednu - 19

19.

          „No nekecej!“ vyhrkla Holly, když ji Katrin řekla novinku, ohledně žádosti o ruku a ukázala prsten. „No to je teda šutr. Já jsem z toho úplně paf.“

 „To já ještě taky,“ smála se Katrin.

 „Tak to budeme švagrové. To je úžasný. Jako popravdě, trochu jsem se bála, že to nikdy nepřijde.“

 „Ale vždyť se s Patrikem známe sotva rok.“

 „Nemyslím zrovna svatbu, myslím to, že jste kolem sebe pořád tak nějak kroužili a vztahu se vyhýbali. A najednou voala a bude svatba.“

 „No, taky si říkám, že jsme to vzali nějak hopem, že místo chození spolu padla rovnou žádost o ruku, a ještě k tomu stěhování.“

 „To bude v poho. Vy jste s bráchou pro sebe stvoření,“ mávla rukou.

 „Nevíš, jestli Patrik něco nechystá na Vánoce? Když se ho na to zeptám, tak se tváří strašně tajemně.“

 „Nevyzvídej, Holly nic neví, ta neudrží tajemství,“ zjevil se Patrik za nimi. Holly na něj vyplázla jazyk.

 „Dvojčata spí?“

 „Jo, měl jsem sice co dělat, abych neusnul dřív, ale Emily mi pravidelně vrážela prsty do očí, tak mě vždycky probrala.“

 „Ty její malý prstíčky jsou zákeřný.“

 „Co vůbec říkali rodiče na zásnuby?“ ptala se Holly.

 „Já myslím, že byli rádi,“ řekla Katrin.

 „No, Marlen hned navrhovala nějaká místa a data kdy by byla svatba super a Paul řekl, že lépe jsem si vybrat nemohl,“ vyprávěl Patrik.

 „A máte už nějaké datum?“ vyzvídala Holly.

 „Ne, teď musíme dát do kupy Vánoce a po nich teprve budeme řešit svatbu.“

 „A najmeš si na to někoho? Hlavně ne Valentinu, ta by ti tu svatbu schválně zkazila.“

 „Valentina? Ta co dělala svatbu pro Eriku?“ ptala se nechápavě Katrin.

 „Jo, je to Patrikova obdivovatelka.“

 „Už dávno ne,“ mávl rukou a začal si loupat mandarinku.

 „Já myslím, že by si dala říct, ale má smůlu,“ řekla Katrin a ukázala mu prsteníček, na kterém byl onen velký zásnubní prsten z platiny a diamanty v bílé a růžové barvě.

 „No a nejen ona. Patrika by brala každá jeho fanynka. Přitom vůbec nevím, co na něm vidí,“ zavrtěla hlavou Patrikova nejmladší sestra.

 „Já bych možná o něčem věděla,“ řekla Katrin a položila svému snoubenci ruku na stehno a on ji za to dal kousek mandarinky.

          „Kat,“ budil ji Patrik na Štědrý den ráno.

 „Co se děje?“ otevřela oči jen na škvírku.

 „Je tu stromeček. Chceš ho ozdobit, než se dvojčata vzbudí?“

 „Jo. Kolik je hodin?“ posadila se v posteli a promnula si oči.

 „Půl šestý.“

 „Cože? Kde jsi vzal stromeček takhle brzy?“

 „Joe ho přivezl.“

 „Tak ho postavte do obýváku, já už jdu,“ řekla a když Patrik odešel z ložnice, tak sebou plácla na znak do postele. Ale pak si představila, jak budou dvojčata nadšená a rychle z postele vstala.

 „Ahoj budoucí švagrová,“ zdravil ji Joseph. „Jak jsi se tu zabydlela?“ zeptal se a Katrin zrovna zakopla o jeden jediný schod, který vedl do vyvýšeného obýváku.

 „Ahoj, no, názorná ukázka.“

 „Si zvykneš,“ mávl rukou a ukázal na stromek. „Líbí?“

 „Je úplně ideální. Kde jste ho koupili?“ svítila Katrin očka při pohledu na jedli s úplně ideálními proporcemi.

 „Uřízli včera ráno. Brácha má les,“ vysvětlil Patrik.

 „A dvě hodiny jsme tam chodili a hledali ten nejlepší strom a pak ho táhli k autu asi pět kilometrů,“ vyprávěl Joe.

 „A pak jsme stejně zjistili, že je tak dlouhý, že na něj potřebujeme jiný auto, protože jsme tam jeli tím nejmenším autem,“ dodal Patrik.

 „Jak je vysoký?“ ptala se Katrin

 „Tři a půl metrů. Přinesu ti štafle, abys mohla zdobit i vršek,“ řekl Patrik a Joe položil Katrin k nohám čtyři bedny ozdob.

 „To posílá Pamela a Kira, prý jste domluvení.“

 „Jé, děkuji. To jsou ozdoby, které se Pam a Kiře už nehodí,“ sehnula se Katrin pro jednu červeno kouli a pověsila ji na jednu větvičku stromku. „Já jsem totiž minulý rok Vánoce zazdila a tento rok jsem měla v plánu být u našich, takže jsem nákup ozdob podcenila. Nedáš si štolu?“

 „Je domácí s marcipánem a je skvělá,“ říkal Patrik, když přinášel štafle.

 „Ty jsi pekla?“

 „No, snažila jsem se. Je to taková půlnoční štola.“

 „Tak já ochutnám,“ řekl Joseph a posadil se ke stolu. Zatím co on si pochutnával na marcipánové štole, tak Katrin s Patrikem zdobili stromek. Když se vzbudily Emilly a Patrik, tak byl stromek skoro hotový. Patrik se ujal přípravy snídaně pro dvojčata a Katrin tak dozdobila tu nádhernou voňavou jedli.

          Katrin seděla pod rozsvíceným vánočním stromečkem, vedle sebe po obou stranách byly stohy použitých balících papírů rozličných barev a vzorů. Myslela si, že to bude klidný Štědrý večer, který nebyl vůbec nijak plánován. Vše prostě vzniklo nějak samo. Najednou ve čtyři hodiny přišli Katrininy rodiče, následováni všemi Patrikovými sourozenci. Každý přinesl spoustu darů a také spoustu jídla.

 „Tak, jaký byl tvůj první Štědrý večer s tak velkou rodinou?“ zeptal se Patrik a přinesl ji sklenku vaječného likéru.

 „Neplánovaný, lehce chaotický, plný překvapení, ale přesto perfektní.“

 „Ano, neplánovaný, to sedí. Když se zvonek u dveří ozval potřetí, tak mi bylo jasné, že to není naposledy. Normálně se na nás domluvili. Na co si připijeme?“ pozvedl svou sklenku.

 „Na šťastné konce?“

 „Tohle je teprve začátek,“ mrkl na ni, sklenky o sebe zacinkali a začala ta nová etapa jejich života.