Už nejsem naivní XIII.

úterý, 13:00
,, Prosím? Ordinace doktorky Pluháčkové. Co si přejete?“
,,Haló? Dobrý den Tady je Lucie Neumanová. Otec mi dal vaše číslo, prý s vámi už mluvil a my se máme dohodnout na termínu“
,,Á, ano, mluvil. V ordinaci jsem každý den od devíti do čtyř hodin, jen v pátek odcházím o hodinu dříve. V blízkých dnech mám skoro plno. Snad jen čtvrtky, ty mám téměř volné.“
,,Ve čtvrtek se mi to hodí. V kolik hodin tam mám přijít?“
,,Přijďte ve dvě hodiny“
,,Jistě. Děkuji mockrát, na shledanou.“

***
,,Tak co? Jaký to bylo? O čem s tebou mluvila? Byla hodná a milá?“
,,Hmm.“
,,Stalo se něco? Ty o tom nechceš mluvit?“
,,Ne. Ani není o čem. Byla jsem u ní poprvé, co bys chtěl?“
,,To je pravda. Pčromiň, jestli nechceš nebudeme o tom mluvit. Jdu za mámou do nemocnice. Jdeš se mnou?“Změnil téma pan Neumann.
,,Do nemocnice?“ zeptala se bázlivě Lucie.
,,Kam jinam.“
,,No, já mám ještě nějakou... práci. Ale pozdravuj mamku ode mě.“
,,Dobře. Budu. Ale bude jí líto, žes nepřijela. Už mamku snad brzo pustí domů.“
,,To je dobře.“
,,Pohlídáš doma Lindu. Nechci jí brát sebou a není kdo jiný by jí pohlídal.“
,,Vlastně si tu práci můžu udělat potom. Chci jet s tebou.“
,,Najednou. Budeme s sebou muset vzít Lindu. No alespoň, že je tak hezky, půjdeme ven. Mamce to udělá dobře.“
,,Hm. Jdu se oblíknout.“
,,Tak dělej. Vezmu Lindu a počkáme dole.“

***

,,Pohlídej jí tady. Jdu mamce na proti.“
,,Dobře.“
Otec vyšel ke dveřím nemocnice a vyjel výtahem do třetího patra. Lucka si sedla na lavičku a houpala kočárek, aby Linda nezačala plakat.
,,Jé, ta je krásná.“ Křikla sestřička a zamířila k Lucii.
,,Hm, děkuju,“ odpověděla nevrle.
,,Ta je tvoje? Jak se menuje? A jak je stará?“
,,Jmenuje se Linda. A jsou jí skoro tři měsíce.“
,,Krásný jméno. Ahoj Lindo, jak pak se máš? Ty si ale hezounká.“ Začala do kočárku žvatlat. Náhle na ní někdo zavolal.
,,Nezlob se, už musím jít. Pápá Lindo.“ Sestřička se rozloučila.
,,Nazdar.“ Odpověděla nevrle Lucie.

,,Ahoj mami!“
,,Nazdar Lucko! Jak se máš?“
,,Já? Dobře. Ale co ty, je ti už líp?“
,,Ale jo, je. Za pár dní už půjdu domů.“
,,To je dobře.“