Rosamunda, paní na Redrosecastel 1

Narodila se jedné bouřlivé noci kdesi na konci lesa. Rodiče jí dali jméno Rosamunda, ale raději jí ríkali Rose, podle červených vlasů. Ty však byly jejím celoživotní trestem. Královský rozkaz, kterého se bál celý Elvenhold , zakazoval červené vlasy, jelikož na ně měli právo jen členové královské rodiny. Tím byla Rose odsouzena k naprostému odloučení od civilizace.

Výhodou ovšem bylo, že se jí to její otec snažil vynahradit absolutní volností, co do oblečení, aktivit a pohybu po vymezeném území. K jejím šestnáctým narozeninám jí k sokolovi, koni a luku přibyl hrádek na skále daleko na druhé straně panství.

Do dívky měla Rose poněkud daleko. Nosila pánské oblečení, jezdila na koni, šermovala, střílela z luku a sama si vycvičila sokola Tháje.

Často jezdívala na starou opuštěnou strážní věž ze které pozorovala krajinu.

Stála na věži a čekala na sokola. "Tháji!" zakřičela. Sokol se objevil jako blesk z čistého nebe, jakmile dosedl na okraj věže podívala se Rosamunda pozorněji. Něco držel v zobáku. "Kde jsi to vzal?" zeptala se ho. Sokol se vznesl do vzduchu a zamířil k propasti. *ne, to ne.* pomyslela si. Hvízdla na koně. Přiběhl okamžitě. Nasedla na něj o tryskem směřovala k propasti. Když dosáhli konce lesa seskočila z koně a opatrně se podívala přes okraj. Na skalní římse ležel neznámý muž. *Tajná chodba* problesklo jí hlavou a hned utíkala za skálu k tajnému vchodu. V malém výklenku nahmatala pochodeň a křesadlo. Zapálila ji a vydala se spletitými chodbymi do tajné jeskyně. Znala tu cestu snad nazpaměť a tak jí to netrvalo ani moc dlouho a ocitla se v jeskyni. Vrhla se k páce a otevřela výklenek na římsu.

Muž ležel a nehýbal se. Odhadla jeho zranění a zatáhla ho do jeskyně. Jelikož jeho zranění nebyla moc vážná a tak s ním opatrně zatřásla. Pomalu se pohnul a otevřel oči. "Ty...jsi...anděl?" zeptal se."To už jsem v nebi?" "Kdepak, jsem Rosamunda. A nejste v nebi ale v jeskyni. Zřítil jste se z velké výšky. Myslíte, že vstanete?" optala se ho opatrně. "Asi to půjde."pokusil se zvednout. Rosamunda ho podepřela a vyvedla ho ven ke svému koni.
Pomohla mu na koně, přivolala Tháje a vydala se na cestu na hrádek. Cesta jim trvala dlouho, a když dojeli k bráně už se stmívalo.
Ze stavení vyběhl starý sluha. "Dobrý večer, slečno. Budete si něco přát?"uklonil se.Podržel koně a pomohl neznámému z koně. "Děkuji Martine. Připrav pro pána pokoj ve východním traktu." Pomohla muži do domu. Prošli halou. Nakonec ho usadila v jídelně. "Dám vám něco k jídlu." zazvonila na služebnou. Nechala přinést chleba, sýr a víno.
"Ještě jsem se nepředstavil. Jmenuji se Kryštof."trochu se zarazil, protože až teprve teď si všiml barvy jejích vlasů. Po tomto představení se hltavě pustil do jídla. Rosamunda odběhla zařídit ještě pár věcí.
Po večeři Martin odvedl Kryštofa do jeho pokoje.

Rose celou noc nezamhouřila oka. Často se budila a k ránu už to nevydržela a vyběhla ven. Každé ráno se cvičila ve střelbě, jízdě na koni a cvičila i svého sokola. tento ranní trénink absolvovala vždy sama. V rozsáhlé zahradě měla pár spadlých stromů jako překážky.
Všechny je hravě přeskočila. Po důkladné projížďce se začala věnovat výcviku Tháje. Učila ho nové povely. "Kaé!" křikla krátce. Sokol se rychle snesl a přistál jí rychle na rukavici."Velmi dobře." pochválila Tháje a dala mu pamlsek. Dál se potom věnovala tréninku střelby. Na hradní zdi měla různě veliké terče. Pokaždé začínala od největšího po nejmenší. Celkem deset terčů na deset šípů. Natáhla tětivu. Zásah. Deset z deseti. *Skvěle, Rose, Skvěle* pomyslela si. Mimoděk se podívala k hrádku. Za oknem v prvním patře se pohnul stín. *Takže mě viděl!* posteskla si Rosamunda. Nerada viděla jak ji někdo pozoruje při tréninku. *Ale mužu si za to sama, když jsemho ubytovala ve východním traktu.* Zaběhla do domu nasnídat se.

Kraštof už seděl u snídyně a cpal se slaninou."Dobré ráno" popřála mu v běhu Rose. Sedla si na židli, sundala si rukavice a pustila se do jídla."Dobré ráno" zvedl hlavu od jídla. "Jsi dobrá." zhodnotil to, co viděl. "Ne tak jak bych chtěla."odpověděla mu smutně.Během s nídaně už tohle téma znova nenačali. Kryštof poznal, že je zapovězené. "Ještě Ti ani nepoděkoval za to že jsi mi zachránila život." ukončil ticho. "Není zač."
"Hledám hrad Growalda z Černého lesa, nevíš kde to je?"
"Je to hrad mého otce. Od tud tak tři dny cesty. Jedu do Georadu pro zásoby. Pokud chceš jet se mnou ráda Tě zavedu až na hrad." řekla mu s mírnou nadějí, že zase bude mít jinou společnost než tichý les.
"Velice rád se připojím."usmál se.
"Ve stáji mám ještě jednoho koně. Můžeš si ho půjčit. Jmenuje se Wlad."usmála se toho dne poprvé.
Chtěl ještě neco říct, ale Rosamunda byla už dávno pryč.

Přípravy na cestu nezabrali moc času. Zásoby na pět dní naložili do sedlových brašen. Tháj seděl na sedle Rosamundina koně a bedlivě sledoval každý sebeměnší pohyb. Po obědě se již vydali hlavní cestou ke Georadu.

K večeru se zastavili ve skalách. Našli si malou jeskyni, kde si zapálili oheň, něco snědli a uložili se ke spánku. Rosamundu tráplily opět zlé sny. Házela sebou celou noc. Nad ránem se vydala hledat čistou vodu. Pro jistotu si s sebou vzala kord. V těchto místech si člověk nemohl být jistý ničím. Po pár minutách se dostala na dohled malé studánky, když v tom se z nenadání objevili dva žoldáci. "Dívka s červenými vlasy. Náš pán bude mít radost" uchechtl se první. "Půjdeš s námi po dobrém nebo po zlém?" zaskřehotal druhý.
"Ani po zlém, ani po dobrém!" vyštěkla na ně. Vytáhla kord. Muži se zařehtali. "Panenka umí šermovat. To bych se na to podíval!" vytasil svůj meč a zasypal ji sérií rychlých seků. Odrážela je všechny naprosto skvěle a druhý utočník si toho nemohl nevšimnout. Vytasil svůj meč a zaútočil. Jednoho zabila, ale druhý ne ane zaváhat. Souboj se protahoval a Rosamunda začala pociťovat únavu. Muž jí sekl do pravé ruky. Z rány jí začala téct krev a rychle se vpíjela do kabátce.
"Thájiiiiii." zakřičela z posledních sil. Z oblohy se snesl sokol a nečekaně zaútočil na útočníka. Ten se snažil utéct, nasedl na svého koně a rychle zmizel.
Rána Rosamundu silně pálila. Doploužila se ke studánce.
Na břehu seděl malý mužík s hůlkou ze které sršely jiskry. Zatočila se jí hlava a dopadla na všechni čtyři s nelidským výkřikem. Mužík se otočil a nenávistně křikl." Co tu chceš?" Na to už mu Rosamunda už neodpověděla. Před očima se jí začernilo a ona upadla do bezvědomí.