Mr.Black Není černá jako černá 3. a 4.kapitola

Anotace: Kristýna se dostává do spárů vášnivé černoty Mr.Blacka

Sbírka: Mr.Black - Není černá jako černá - Kniha první

Moc děkuji za Vaše tipy, že to čtete a komentujete!
Vážím si toho!

Uvolila jsem Vám přidat rovnou dvě kapitoly, obě jsou kratší a Vás určitě potěší! :-D



3.kapitola

Vyšli jsme ruku v ruce na parket, přičemž si mě pan Nizám k sobě přitáhl blíž a chvatně mě vzal kolem pasu. Kolem nás se roztančilo již několik párů, které oslňovaly nádhernými obleky a šaty a já si připadala jako Popelka na bále.

„Chtěl bych Vám ještě jednou poděkovat za včerejšek,“ pronesl Nizám s jakousi vážností v hlase. Pomalu jsme se rozkolíbali k tanci do rytmu houslí a já se na něj pousmála.

„Pane Nizáme, budu se opakovat, nemusíte mi děkovat. Jako poděkování jste mě pozval na tuto událost, a to už je příležitost sama o sobě. Nemluvě o našem apartmánu. Za normálních okolností, bych se tu nikdy neocitla. Nikdy bych neviděla krásu tohoto sálu, těchto lidí. Prostě jako normální chudý člověk. Takže já děkuji,“ pronesu zcela zatvrzele a upřímně.

Opravdu tomu tak bylo.

„Jste velmi pokorná. A také tvrdohlavá!“ usměje se Nizám a já jen přikývla jeho pravdě.

„Jsem ráda, že jste v pořádku. Že Vám není hůře,“ odvětím popravdě.

„No dostavilo se mi řádné záchrany!“ ušklíbne se.

„To ano,“ uchechtnu se, jeho úšklebku.

„A ještě abych dodal něco k tomu, co jste řekla,“ odhodlaně se nadechne, „Pozvat Vás na tuto benefici bylo to úplně nejmenší, co jsem mohl udělat. Vlastně to není nic. Ale abych přiznal pravdu, pozval jsem Vás sem především proto, abychom si mohli promluvit a já Vám učinil nabídku,“ řekne o něco vážněji. Zpozorním a podívám se na něj.

Slovo nabídka zněla z jeho úst, jako kdybych měla spasit a zachránit svět. Třeba…

„Nabídku?!“ zopakuji s trochou ostychu v hlase.

„Když jste mi vyprávěla včera, že se tak nějak hledáte, že nevíte, co teď se sebou a že by Vám prospěla dovolená, tak bych Vás ráda pozval na svou jachtu. Pozítří vyrážíme z přístavu a míříme směr Srí Lanka. Jezdíme tak každoročně s blízkými přáteli. Byla byste svěží vítr, mezi námi starci. Tento výlet by byl jako mé poděkování Vám. Vaší šlechetnosti a nápomoci,“ vysvětlí radostně, přičemž jiskřičky v jeho očích udávaly dojem toho, jako kdyby z toho nápadu byl neskutečně nadšení. Ba co, že se opravdu těší!

Pohlížela jsem na něj s mírně otevřenou pusou, neschopna slova.

Srí Lanka? Jachta? Ano ano ano!

„Klidně si to nechte projít hlavou, a ještě bych rád dodal, že se nemusíte bát, mé úmysly jsou naprosto čisté. Slušné,“ dodal s posměškem a mně až nyní doteklo do toho pidi midi mozečku, že celý ten náš „vztah“ mohl vypadat jako vztah sugardaddy a jeho nového cukříka.

„Oh to mě ani nenapadlo!“ zasměji a cítím, jak rudnu z toho ostnu trapnosti, že mě to ani na jedinou chvíli nenapadlo.

Zrovna v tu chvíli kapela dohrála, housle ustaly a pan Nizám se zastavil v tanci.

„Chcete ještě tancovat?“ zeptá se mě Nizám a laskavě se na mě pousmál.

Klidně bych i ráda pokračovala, ale bolely mě nohy z těch podpatků, do kterých mě Eva donutila se je obout.

„Víte, možná po-,“ zadrhnu se v řeči, protože mi do toho skočil Black, který se objevil z čista jasna u nás na parketě.

„Otče, shání se po tobě Michael,“ skočí nám do konverzace, přičemž se na mě ani nepodíval. Nizám srozuměle přikývl a podíval se na mě.

„Omlouvám se, tak možná později slečno Tino, ale Adam je též skvělý tanečník, určitě byste to s ním měla zkusit, bude stačit té Vaší energii,“ řekne tak zvláštně s jakým si tajemným tónem, kdy mi decentně políbil hřbet ruky a následně rychlým krokem odkráčel pryč.

Zůstala jsem tam stát a nervózně pohlédla na Blacka, tedy Adama, který se na mě otočil.

Aniž by cokoli řekl, nebo pronesl otázku k tanci, nabídl mi ruku.

Bezhlavě, bezmyšlenkovitě jsem ji ihned přijala a v tu chvíli mě přestaly bolet i nohy v podpatcích.

Jen se dotknout jeho ruky, bylo asi to nejsmyslnější, co jsem za poslední dobu ucítila. Jemným tlakem ruky si mě přitáhl k sobě a začali jsme tancovat do rytmu hudby kapely, která pokračovala v hraní. Jako kdyby okolní svět přestal existovat.

„Líbí se Vám tu?“ zeptal se mi klidným tónem, kdy se na mě podíval přes hříšně dlouhé řasy, které mu mohly všechny ženské závidět, přičemž jsem vnímala jeho pohled. Tak temný…

„A-ano. Velmi krásný večírek. Tedy benefice,“ zakoktám se a nepatrně se ošila z jeho blízkosti.

To, jak voněl, jak si mě přidržoval kolem pasu u sebe, teplo sálající z jeho těla.

„Proč jste tak nervózní?“ udeří na hlavičku a já okamžitě zrudla.

„N-nejsem!“ otočím pohled kamsi do davu, aby neviděl, jak moc jsem červená v obličeji.

„Vaše tělo říká něco jiného,“ zkonstatuje a ucítím, jak si mě přitáhne ještě blíže ke svému tělu. Prakticky mě přimáčkne přímo na sebe, že cítím, jak se o mě při tanci tře.

Vzruší mě to. Neuvěřitelně.

Ztěžka polknu a zhurta se nadechnu, „Fajn! Jsem nervózní z Vás!“ seberu odvahu a pohlédnu mu do očí.

V jeho očích se zablýskne cosi záludného.

Najednou jsem se cítila, jako lovná zvěř, lovená, přímo polapená svým lovcem.

„Vadí Vám, že Vás takto držím?“ skloní se k mému uchu, jako kdyby mi sděloval něco důvěrného, přitom to byla jasný provokace. Z jeho dechu na mém krku mi přivodí mírný náběh na infarkt a zcela jasně zřetelnou husí kůži.

„N-nevadí,“ zakoktám se znova. Tak nějak už jsem ztrácela půdu pod nohami.

Seber se Kristýno!

„Dobře,“ hlesne uznale a najednou se odtáhl.

Hudba právě skončila, on se jen otočil a vydal se pryč z parketu.

Zůstala jsem tam stát jak tvrdé Y.

Zanechal mě tam, bez jediného slova prostě odešel.

Ztěžka jsem se nadechla, otočila se na podpatku a vydala se na opačnou stranu, než odešel on.

Zamířila jsem k nejbližšímu alkoholu.

 

Usedla jsem na barovou stoličku přímo u baru, kde postávali ještě další lidé. Ani jsem se nenadála a přikročil ke mne barman s otázkou co si dám.

Poprosila jsem o čistý gin s ledem.

Nečekala jsem dlouho a přede mnou přistála sklenička s mým pitím.

Kopla jsem to do sebe na prasáka, bez ohledu na to, v jak vysoké společnosti to vlastně jsem. Led zacinkal v malé prázdné skleničce, když jsem ji položila zpět na bar.

Barman zaznamenal mou rychlost, nezahálel a podal mi další. Tak se mi to líbí!

„Co tady tak sedíš sama?“ houkne na mě rozvášněná Eva a chytne mě kolem ramen.

„Piju,“ odpovím prostě a z další skleničky upiju už jen tak pomálu.

„Tady to žije co? Je to tu úžasný! Jako zažila jsem už spousta večírků, ale tohle?! To teda holka fakt ne!“ zahlaholí a rozhlíží se jako mlsná lvice, „O můj bože! Támhleten chlap je taky kus, přemýšlím, jestli tu někoho nesbalím, je to tu samej boháč!“ zaraduje se horoucně.

„Nechceš se trochu ztišit a zmírnit tu svoji vášeň se vdávat?“ obořím se na ni, přičemž ona se na mě hned podívá a svraští to své vytetované obočí.

„Co se děje?“ zeptá se umírněnějším tónem.

„Nic,“ pokrčím rameny a dělám blbou. Opět jsem se napila, aby mě ta hořkost přešla.

„Ale nekecej!“ zvolá úsečně.

„No fakt ne!“

„Moc dobře vím, že normálně nepiješ, nebo aspoň do sebe takhle nekopeš panáky!“ řekne podezřívavě Eva a usadí se na volnou barovou židličku vedle mne. Opovážlivě vzala mou dlaň do své ruky a druhou mi jemně pohladila hřbet ruky. Bylo to její nejpřátelštější gesto, kterým mi dokázala projevit, jak moc mě má ráda.

„No jo,“ nadechnu se, „Za to může Black,“ odůvodním a jeho přezdívku zašeptám, jako kdyby někdo měl vlastně vědět, kdo to je.

Evu to pobaví a nahne se ke mně blíž.

„Co se stalo? Udělal ti něco? On je tak sexy!“ zasní se Eva líbezným tónem. Možná i zapředla.

„J-já nevím co si o něm myslet. V jeho blízkosti jsem úplně beze smyslů, jak nějaká puberťačka, vždyť víš, že já taková nejsem. Nejsem, že jo?!“ řeknu zoufale a opět upiju ze své skleničky.

„No nejsi no. Ty jsi asi ten nejméně romantický člověk,“ šokuje mě svou odpovědí.

„Co? Jak jako? Jak to myslíš?“ Co sem tahá romantiku?!

„No tak víš, jak si to měla s Petrem. Jak to dopadlo a tak,“ odpoví a mně hned došlo, kam tím míří.

„Evy, ale to bylo trošku něco jiného,“ opáčím a začínám litovat, že jsem ji vůbec něco říkala.

„Neee to teda nebylo! Tys odmítla žádost o ruku a, -“

„Ano odmítla, protože to tak bylo správné!“ skočila jsem ji do řeči, odtáhla ruku a začínala jsem být naštvaná. Na tuto kapitolu jsem zapomněla, snažila jsem se ji zahnat do svého koutku v mysli a už se k ní prostě nevracet.

„To asi ale myslíš jenom ty!“ ukáže na mě prstem a zároveň si zanechá tu svou ladnost elegantní ženy. Narovná se v zádech a mně je naprosto jasné, že se pouští do bitvy.

„Přestaň s tím! Tohle je už za mnou a vcelku mě sereš, že to vytahuješ zrovna teď,“ zatvářím se kysele.

„Ale já to myslím jenom dobře. Mám o tebe starost. Protože pokaždé, když to s tvým životem vypadá dobře, zajímavě, šance na štěstí a lásku, tak ty okamžitě hodíš zpátečku,“ oponuje mi horkokrevně, jak to bylo Evě vlastní.

„Ty seš jak moje matka! Máš být má kámoška, a ne mě poučovat,“ obořím se rozčílením, že přeci jen z části měla pravdu a ta se samozřejmě špatně poslouchá!

„Někdo musí!“ pokrčí rameny a přijme sklenku šampaňského od číšníka, který šel zrovna kolem. Zopakuji ten samý pohyb a horlivě usrknu ze sklenky hořkých bublinek.

„Jestli se ti Mr.Black líbí, měla bys do něj jít. I kdyby to měl být jen sex! Jsi mladá, na dovolené, prostě trochu si užít,“ pokračuje dál Eva a já už její poslední slova začala vypouštět. Ještě chvíli jsem poslouchala ten její poučovací monolog.

Vypila jsem zbytek ze skleničky a rázně položila skleničku na bar.

„Už toho nech a dej mi pokoj!“ vyprsknu rozlíceně a slezu ze židličky.

Zvedla jsem si sukni, abych si ji nepřišlápla a jak největší drama queen se odporoučela od baru.

„Týno! Co je? Kam jako jdeš?!“ uslyším jen za sebou její tázavý tón, který mi v tu chvíli byl však ukradený.

Vydám se ze sálu a podle označení se vydám na toalety.

Vešla jsem do salónku, na kterém se opět nešetřilo zlatem. Uprostřed byly tři bílé elegantní pohovky, na které ladně posedávaly dvě ženy a kouřily cigaretu. V hloučku žen opodál se horlivě propíraly drby, a tak jsem se vydala kolem nich, až na nejbližší toalety.

Nejluxusnější, abych podotkla.

Kdyby tady byla se mnou Eva, určitě by neopomněla zmínit, že by tu byla radost kadit.

Té myšlence jsem se musela v duchu zasmát.

Najednou jsem ucítila lítost.

Naše rádoby hádka, byla naprosto zbytečná a přehnaná.

Startovala jsem na ni v neprávu. I když vím, že to se mnou myslela dobře, ta její pravda se někdy nedá moc poslouchat. Přesto jsem věděla, že se ji budu muset omluvit.

 

Když jsem vyšla z toalet zpět na chodbu, zahlédla jsem Blacka, jak zrovna vychází z pánských toalet ze dveří naproti. Všiml si mě na poslední chvíli a zastavil se v kroku. Svědomitě jsem se narovnala, hrdě zvedla bradu a se sebejistým krokem se vydala k němu.

To ten alkohol…

„To, jak jste mě nechal na tom parketu bylo vcelku neslušné,“ řeknu odhodlaně a zvednu obočí, abych přidala na důležitosti.

„A je něco, čím bych Vám to mohl vynahradit?“ zeptá se a já si opět povšimnu těch jeho očí. Jak se jako by zaleskly.

Jako kdybych mu dala signál, aby mě začal znova lovit.

Zariskuji.

„Jooo, něco by se určitě našlo,“ přistoupím k němu ještě blíže.

Jeho oči se ještě více rozšíří a obličej se mu napjal.

Vyčkávala jsem na další tah, co udělá. Chtěl si hrát, tak budeme hrát.

„Dala byste si drink?“ zeptá se ztěžklým hlasem, kdy ze mě nespustil zrak a mě se zadrhl dech.

„Ráda,“ hlesnu souhlasně.

V tom mě chytl za ruku a otočil se na odchod.

Vydá se směrem k výtahu a mě za sebou táhl jak hadr.

Neprotestovala jsem. Jen jsem šla. Nechala jsem se.

 

Výtah se okamžitě otevřel a v něm stál poslíček, nebo ten co obsluhuje výtahy. Ani nevím, jak se takovým to lidem říká. Když onen poslíček uviděl před sebou Blacka, okamžitě ztuhl, narovnal se a pozdravil ho, div se neuklonil až ke kolenům.

Black mu něco řekl v arabštině a poslíček ihned vystřelil z výtahu pryč.

Nastoupili jsme do výtahu sami a Black zmáčkl tlačítko 166.

Výtah se zavřel a maličko se zhoupl. Měla jsem najednou žaludek na vodě. Ale nevím, zda z toho množství alkoholu, na který jsem nebyla zvyklá, či z blízkosti Blacka.

Nervozita mi poháněla tělo a já si uvědomila, jak zpocené mám dlaně.

Stále mě držel za ruku. Nic neříkal a stál vedle mě jak sloup.

Málem bych praskla nervozitou, ale ta chvilka, než jsme vyjeli do 166 patra, poschodí, nebo co to kruci bylo, byla snad nekonečná, ale přitom trvala jen chviličku.

Dveře výtahu cinkly a otevřely se.

Před námi byla tmavá chodba, vymalovaná na tmavě šedou.

Bylo tam jen světlo na stropě a velké mohutné černé dveře. Jak příhodné.

Takové dveře jsem ještě asi nikdy neviděla.

Určitě to byly dveře do pekla!

Cítila jsem se pekelně.

Pekelně v prdeli.

4.kapitola

Vyšli jsme z výtahu a překonali pár dlouhými kroky tu vzdálenost ke dveřím.

Dveře se odemknuly ani nevím jak, bylo jen slyšet zaklapnutí kovového zámku.

Black svižně dveře otevřel a za námi je zase zavřel, až se dveře silně zabouchly.

Pohlédla jsem na obrovský, ale opravdu obrovský byt s nádherným výhledem přímo na noční město. Za vysokými budovami se tyčila Burj Khalifa a svítila všemi barvami.

V rozlehlém obýváku svítily pouze tlumené lampy a dávalo to tomu takovou intimní atmosféru s přívlastkem luxusu.

„Co si dáš k pití?“ zeptá se mě Black a přejde rovnou na tykání.

Vytrhne mě ze skenování jeho bytu, zřejmě to byl jeho byt. Ne, určitě! Vše opět bylo laděno do temných, černých barev. Byl to jasný Mr.Black šmajchlplace!

„Je mi to jedno,“ odpovím popravdě. V jeho přítomnosti mi bylo vše ostatní jedno!

Najednou se zastavil uprostřed obýváku, pustil mou ruku, za kterou mě celou dobu držel, a přistoupil ještě blíže.

Bezprostředně se na mě nalepil a já zaklonila decentně hlavu, abych se mu podívala do očí.

„Co doopravdy chceš?“ zeptá se tiše, přesto s naprostým důrazem. Jakože, se znova ptát nebude.

Polkla jsem. Velmi těžce.

V hlavě mi letělo mnoho myšlenek a zároveň jsem tam měla prázdno.

Ovšem, byla jsem si jistá, že chci jeho.

Přes tu marnou snahu si ho nepustit k tělu, jsem akorát prahla o to víc ho cítit.

Dotknout se ho a ochutnat ty jeho rty.

Překonala jsem tedy tu krátkou vzdálenost mezi námi a políbila ho.

Na nic nečekal a okamžitě si mě přitáhl k sobě.

Polibek mi opětoval a prohloubil ho tak svým jazykem.

Tiskli jsme se k sobě a jezdily si po tělech rukami, jak zběsilí.

Až po nějaké chvíli jsme se od sebe odtáhli, abychom se mohli nadechnout. Ztěžka se mi dýchalo a srdce jsem slyšela až na spánku, jak mi šíleně tepalo.

Black si hbitě svlékl sako a zahodil ho za sebe na sedačku. Otočil se zpět ke mně a začal se pokoušet mi rozepnout šaty na zádech. Najednou jsem se zacítila divně.

Bylo mi divně. Ale i přes ten vlezlý pocit, jsem byla vzrušená a chtěla jsem ho.

„P-počkej chvíli,“ zamumlám mu do pusy, když mě opět začal zhurta líbat.

Nedobrovolně se odtáhl a zadíval se na mě tím zakaleným pohledem vzrušením.

Musela jsem se třikrát zhluboka nadechnout. A pocítila neblahé tušení…

Věděla jsem to! Budu zvracet!

Jen jak mi ta domněnka vytanula na mysli, začalo mi natahovat.

Žaludek mi začal vracet ten alkohol.

Dala jsem si ruku před pusu a se strachem v očích pohlédla na Blacka.

Ten na mě vytřeštil oči, ovšem pohotově zareagoval.

Otočil se a ihned byl zpět.

Podal mi nějakou mísu, kterou měl na stolečku u křesla.

Jen mi ji podal a já to v sobě neudržela.

 

 

„Jsi v pohodě?“ zaslechnu za dveřmi koupelny.

„Ne!“ odpovím s čirým zoufalstvím v hlase.

Bylo mi naprosto strašně. Naprosto trapně!

Už nikdy z té koupelny nevylezu!

Klečela jsem v té jeho nablýskané černé koupelně se zlatými doplňky a objímala záchodovou mísu. Šaty kolem mě ležely, látka se jim krásně třpytila, ale byly určitě pozvracené.

Bože, to je trapas!

„Pojď, pomůžu Ti,“ vejde dovnitř Black, aniž bych ho vyzvala. Neochotně zakroutím hlavou a nemíním se zvednout.

„Já nemůžu,“ zakňourám ochraptěle. Pouhý jeho dotyk na mém holém rameni ve mně vyvolal novou vlnu nevole, až jsem se naklonila nad záchod a klopila ze sebe útroby mého žaludku.

 

 

Když už jsem všechen svůj obsah žaludku vyklopila do toho královského záchodu, zvedla jsem se s odhodláním se umýt.

Opláchla jsem si vodou obličej a neochotně na sebe pohlédla do zrcadla.

Totální troska! Rozmazaná řasenka, černé šmouhy pod očima, zbytky stop po rtěnce, rozcuchaná, ubrečená. No krasavice k pohledání!

Využiji papírových kapesníků položených opodál a utřu si obličej. Utřu ho celý i se zbytky make-upu. Je mi tak nějak jedno, že mě uvidí nenamalovanou.

Myslím, že mě viděl při daleko horší situaci, v horším stavu.

 

 

„Tady máš aspoň tričko na převlečení a čisté ručníky jsou tamhle u sprchy,“ pronesl Black ledabyle, když vešel znova do koupelny a podal mi jeho černé tričko.

„To není třeba,“ mávnu rukou neochotně.

„Ale je,“ konstatuje a poukáže pohledem na blitku přímo na mém výstřihu. O můj bože!

„Ježíši! Ale ne!“ utrousím s dalším nářkem a okamžitě začnu drhnout šaty kapesníkem.

„Sundej to a já to okamžitě pošlu do čistírny. Půjčíš si mé tričko a ráno ti nechám poslat něco na převlečení.“

„Ráno?“ podivím se a se zmatením na tváři pohlédla na něj. Ani jsem se nepozastavila nad jeho přímým rozkazem.

„No určitě v tomto stavu nikam nepůjdeš,“ rozhodí rukama a díval se na mě, jak kdybych spadla z višně.

„Já tu, ale nechci zůstat. Nedělej si se mnou starost, už je mi lépe a půjdu do svého pokoje,“ snažila jsem se vymluvit nevymluvitelné.

„Zapomeň,“ mrkne na mě a hned na to odešel z koupelny.

Tričko nechal položené na umyvadle.

No, co si budeme, ačkoli jsem mu teď zalhala do tváře, že je mi dobře, cítila jsem se strašně. Bylo mi i chvilkama na omdlení.

A představa ještě cesty na pokoj, a vysvětlovat to Evě.

Ježíš, Eva! Já na ni úplně zapomněla! Nechala jsem ji tam samotnou!

Ohlédla se po kabelce, kterou jsou si vzala s sebou na záchod a začala hledat mobil.

Se sebezapřením, že se znova při tom pohybu znova nepozvracím, jsem konečně nahmatala mobil a hodlala napsat rychlou zprávu Evě.

 

Promiň, že jsem tě tam nechala! Sejdeme se u snídaně, ráno vysvětlím!

 

Zprávu odešlu a chvíli třímám mobil v ruce.

 

Úplně v pohodě kočko, nezlobím se! Užij si to, ať děláš cokoli!

 

Odepíše a mně se uleví, že se nezlobí a víme o sobě navzájem.

Pak lehce zauvažuji.

Mám zůstat? Nebo raději být už opravdu rozumná a vypadnout odsud.

Je to jako vzít si ten modrý nebo červený prášek? Vybrat si temnou stranu?

 

 

Vysvlékla jsem se z šatů a potom jsem se snažila nějak srovnat.

Ačkoli ještě neztratily svou krásu, ten flek to zabil.

Eva mě zabije. Jsou to přeci jen její šaty!

Budu jí to muset všechno vynahradit. Mé chování, jednání a že jsem selhala jako kámoška.

S husí kůží a lehkou zimnicí jsem vlezla do obrovského sprchového kouta a spustila na sebe příjemně vlažnou vodu.

Vyndala jsem si z vlasů všechny sponky, co mi tam Eva zapíchala, když mi dělala účes a zanadávala si, jak to tahalo, až mi to bralo snad všechny vlasy.

Konečně osvobozená od všeho jsem si umyla vlasy a začala se cítit o něco lépe.

Možná přeci jen po sprše a řádném oblečení bych zvládla dojít na svůj pokoj.

 

 

Navlékla jsem se zpátky do toho samého spodního prádla a k tomu si vzala jeho černé tričko. Vonělo po Blackovi. Ačkoli to byla určitě aviváž, okamžitě jsem ucítila jeho. Bylo mi velké, tak do půli stehen a aspoň mi schovávalo zadek.

Vešla jsem pomalu do obýváku a v ruce držela ty šaty.

Black seděl na gauči a podíval se na mě.

Seděl tam tak ledabyle a jeho tvář byla zase kamenná.

„Ty šaty támhle polož, už jsem pro ně poslal služebnou, nechají je ihned vyprat a vysušit,“ obeznámí mě autoritativním tónem.  

„Děkuji Ti,“ poděkovala jsem s přikývnutím a šaty položila, tam jak mi pokynul.

„Pojď, nechal jsem Ti přinést mátový čaj a vývar, ať si zpravíš žaludek,“ mávl na mne rukou a pokynul mi sednout k němu, kde byl stolek s občerstvením.

Z hrnku s čajem se jen kouřilo a miska s vývarem byla přikrytá nerezovým glošem.

Usedla jsem na sedačku a pohlédla na něj.

„Zřejmě si zvyklý lidem rozkazovat, co?“ snažila jsem se zavtipkovat, abych zlehčila už takhle trapnou atmosféru.

Black se po mé poznámce trochu napjal a jeho výraz vypadal překvapeně.

„Je to asi zvyk, omlouvám se, určitě jsem nechtěl na tebe takto působit,“ omluvil se, kdy mě jeho omluva opravdu překvapila. Příjemně.

„V pohodě,“ usměji se a natáhla se po hrnku s horkým čajem.

Podívala jsem se do hrnku a zahlédla na dně nějaké lístečky rostliny. Dle vůně to byla opravdu čerstvá máta.

Zlehka jsem foukla do hrnku a usrkla.

Čaj příjemně zahřál v krku, který jsem měla teď pěkně podrážděný.

„Jestli nevadí, polévku si teď nedám, asi bych to nezvládla,“ řeknu po chvíli.

„Jistě, chceš ještě něco?“ optá se mě se zájmem a zrovna se ozve zaklepání na dveře.

 Black opět něco houkne v arabštině směrem ke dveřím a pohled vrátí opět na mě, jelikož čekal na odpověď.

„Ne, ne, nic,“ odpovím spěšně.

Do místnosti vejde služebná, staršího věku, pěkně upravená, v modrém kostýmku, pevně sčesanými vlasy do drdolu a s příjemným výrazem.

Black ji tam začne něco říkat, ale v jeho jazyce to zní, jak kdyby ji tam nadával. Žena se otočí k šatům a když zahlédne tu šmouhu, její vřelý úsměv se stočí do pobaveného úšklebku. Směje se mi!

Okamžitě odvrátím pohled a otočím se raději zpět k čaji. Už je mi zase trapně!

Ještě chvíli ji tam něco říká, zřejmě nějaké pokyny dle jeho tónu, který už jsem slyšela, pak se služebná zlehka pokloní, něco odpoví na pozdrav a odejde.

 

Zůstaneme opět sami a opět nastane trapné ticho.

„Nechceš ještě vodu, nebo prášek na bolest hlavy?“ optá se s mírnou starostlivostí v hlase. Natáhnl se před sebe a ze stolku sebral menší stříbrný ovladač.

Ta stříbrná úplně nezapadala do výběru jeho barev.

Ovladačem lehce mávl před nás a přede mnou se rozsvítila obrovská televize.

Nevím, jestli jsem, kdy viděla tak obrovskou televizi. Prostě tohle je jiný svět.

„Nechci nic, děkuji, ale když tak si řeknu. A můžu se na něco zeptat?“ nadhodím bezostyšně.

„Ano?“ hlesne Black a odvrátil pohled od televize ke mne.

Opět ten jeho pohled. Jak kdyby mi koukal až do duše.

„Proč chceš, abych tu zůstala? Po tom všem?“ zeptám se zcela vážně.

„Popravdě nevím, ale nejsem zase takový idiot, abych tě v tomto stavu pouštěl někam samotnou,“ odpoví neurčitě a lehce mě pohladí po ruce. Mírně se na něj usměji.

„Víš, nejsem si jistá, jestli se mnou ještě dneska něco bude, tak aby sis třeba nemyslel…“

„Nečekám nic!“ skočí mi do řeči rázným tónem a pomalu se ke mně nakloní, „Ošukám tě, až Ti bude dobře a ty sama budeš chtít!“ zašeptá zastřeným hlasem a mě to vzruší. Teda aspoň trochu, jinak mi stále nebylo úplně hej.

Jen se hloupě uchechtnu a pohled zabořím raději do hrnku se skoro vypitým čajem. Do pekla!

„Tákže, podíváme se na nějaký film? Máš ráda filmy? Na co by ses chtěla podívat?“ úplně změní tón a mě tím mírně zaskočí.

„Eh no, no, já nevím, je mi to asi jedno. Máš nějaký preference, co máš rád za filmy?“ řeknu strašně rychle, málem jsem nerozuměla sama sobě. Sakra Týno, už se seber!

„Mám rád sci-fi a fantasy,“ odpoví poklidně.

„Jo já taky, asi nejvíc,“ odsouhlasím pro mě správný výběr a otočím se, abych viděla na výběr filmů. Zaznamenám jeho pohled a otočím se zpět na něj.

„Co je?“ zeptám se údivně.

„Harry Potter nebo Pán prstenů?“ zeptá se mě naprosto vážně a přeměří si mě ostražitým pohledem. Aha, tak pán mě zkouší.

„Tak to je snad jasný, že Pán prstenů!“ odpovím důrazně. Uznale zakroutí hlavou.

„Hmmm, a co Star Trek nebo Star Wars?!“ přidá na důležitosti otázky. Najednou, jako by byl ten drsný nepřístupný tuze sexy Black pryč a vedle mě seděl nerd Black. Nicméně, stále byl sexy!

„Víš, možná, že kdybych nám nezkazila tu naši chvilku a tys mi rozepnul šaty, tak bys někde na mém těle našel tetování. A to znak Impéria!“ řeknu zcela vážně a naprosto mě odzbrojí jeho výraz.

Byl překvapený a usmál se! Ten jeho úsměv! No…ty…vole…

„Takže temná strana, hm?!“ pokývne pobaveně a v očích se mu opět zaleskne cosi nezbedného. Najednou konsternovaně vstal a nabídl mi ruku.

„Pojď se mnou, prosím!“