Mr.Black Není černá jako černá 5. a 6.kapitola

Anotace: Kristýna se dostává do spárů Mr. Blanka, kdy sama zažije, že ne vždycky je všechno růžové - naopak, všechno je temně černé.

 

5.kapitola

Opět mě vedl za ruku, a to do druhého poschodí bytu.

Byla jsem napjatá kam mě vede.

Nohy jsem měla trochu slabé a roztřesené a on na to dbal.

Šel pomalu a netáhl mě za sebou, jako předtím. Trochu mi to připomínalo scénu z 50 odstínů šedi, kdy Christian vedl Anastazii do svého rudého pokoje.

Sakra! On mě určitě vede do své černé pracovny plné hříchů!

Zastavili jsme se ihned před prvními dveřmi u schodů. Black na mě pohlédne s naprosto vážným výrazem.

„Víš, tohle jsem ještě nikdy žádné ženě neukázal,“ opáčí vážně. „Jako myslím, že fakt nikdy. Jsi má první!“ dodá o něco méně vážněji a uculí se. Žeru ho! A jsem ještě více zvědavá, co se za těmi dveřmi skrývá.

Otevře velké těžké dveře a mně se naskytne neskutečný pohled. A to jsem myslela, že už mě dneska nic nepřekvapí.

Dívala jsem se snad na kompletní fanouškovskou sbírku věcí ze světa Star Wars. Od modelů stíhaček, oblečení, převleků, světelných mečů, lega a mnoho dalšího. Hrozně mě pobavila myšlenka toho, jak Black sedí po večerech doma a skládá lego.

„Pane Bože…“ utrousím nevěřícně a pohlédnu na pyšný výraz Blacka. Jako kdyby mu spadl kámen ze srdce, co mu na to jeho tajemství řeknu.

„To je úžasný! To, to, to – to je Millenium Falcon?! A támhle ty stíhačky Tie z prvních filmů? Oooooh ty máš kostým Stormtroopera?! Můžu si ho zkusit?! Ah! A světelný meč, jakou má barvu?!“ lítám tam po místnosti a vřískám nevěřícně jak malá holčička, která chce mít celou sbírku Barbie. No, jsem trochu jiná no.

Black přistoupí k meči, uchopí ho do ruky a zapne. Udělá to přesně ten samý zvuk jako z filmů! Polije mě pot, naskočí husí kůže a udělá se mi lehce mdlo samým vzrušením. Ten chlap mě už dneska po několikáté nažhavil! A barva meče byla červená!

„Tušil jsem, že se ti bude líbit,“ uchechtl se a podal mi ho do ruky. Okamžitě jsem si ho vzala. Překvapil mě, jak byl vcelku těžký a jak působil opravdově. Počkat, není opravdový ne?!

„T-ten meč, není opravdový, že ne?!“ utrousím nejistě a podívám se do záři laseru, který pulzuje a stále vydává ten zrnivý zvuk.

„Je to prototyp,“ odpoví Black jakoby nic. Jako by to nic neznamenalo.

„Prototyp?! Kolik to stojí?“ zeptám se a odpověď asi nechci ani vědět. Začnu s ním lehce mávat a uvažovat, jaký trik udělat s mečem první.

„Je to přes mého přítele, vyrobil mi ho na zakázku, asi za dvacet tři tisíc.“

„Dvacet tři? Korun českých?“ optám se naivně a z meče nespustím oči.

„Ne, amerických dolarů,“ odpoví zcela vážně.

Málem mi zaskočilo a možná bych tím šokem meč pustila, ale ještě pevněji jsem ho sevřela v ruce, a to v obou rukách. Oh můj!

„Tahle věcička je dvakrát dražší jak moje bývalé auto!“ zasměji se. On ne.

Uvědomím si, že pro něj je to opravdu pár peněz. Hold každý jsme odněkud jinud. Každý jsme z jiného světa.

Trochu mě to zamrzí a zabolí. Ani nevím proč.

„Takže, na jaký díl se podíváme?“ zeptá se, když mu meč podám zpět a on ho uloží na své čestné místo na polici.

„Klidně na všechny,“ usměji se vyzývavě a on mi úsměv vrátí.

 

 

                                                                       -

 

 

Probudí mě zaklapnutí dveří. Snažím se rozkoukat, ale začnou mě hrozně pálit oči. Ani nevím, kolik je, co se vlastně dělo, nebo děje?

Otočím se a zjistím, že jsem usnula na gauči, na kterém jsme včera s Blackem seděli a koukali do noci na Star Wars. Dívali jsme se spolu na tři díly, vše komentovali, vykládali si k tomu různé poznatky a zajímavosti a doslova to žrali. Zažila jsem ho v úplně jiném světle. Možná jsem na něj pohlížela i jinak.

„Dobré ráno, vesmíre,“ pozdraví Black, když se objeví zpoza rohu. Vyšel zrovna z koupelny, kolem pasu jen ručník. Na hrudi se mu ještě odrážely zbytky vody, které si pořádně neutřel. Suše polknu. Můj výraz ho pobaví a přijde ke mně ještě blíže.

„Jak Ti je? Vyspala ses aspoň trochu?“ optá se jakoby nic, usedne vedle mě a z vedlejšího stolku podá přede mne tác s glošem a kávou, ze které se opět kouřilo. Museli to donést předtím, než jsem se probrala. Možná to byl zvuk dveří, co mne vzbudil.

Black gloš odklopil a pod ním se schovával obrovský talíř s míchanými vejci, slaninou, nějakou naloženou zeleninou a pečivem. Měla jsem hlad, jak jsem to viděla. Ale měla jsem ještě větší chuť, když seděl vedle mě Black. Chuť na něj.

Odhalený, voňavý a propaloval mě provokativně tím svým pohledem.

Ztěžka jsem si odkašlala, poposedla dál od něj a vstala.

„Zajdu se ještě opláchnout, než se pustíme do jídla,“ dám na vysvětlenou a rychlými kroky si to zamířím do koupelny.

Když pohlédnu na sebe do zrcadla, řeknu si, jaká jsem to vlastně kočička.

Vlasy rozcuchané, tvář úplně bílá, lehké kruhy pod očima, vrásky mi tam vyryly rýhy jak železo do betonu, no a o svěžesti mého ranního dechu, ani nemluvím! Neváhala jsem a rychle si opláchla obličej a vypláchla pusu. Black mi připravil vedle na skříňku kartáček na zuby z nabídky hotelu, také hřeben, krém, deodorant a pak ještě něco čemu jsem na obalu nerozuměla.

Upravila jsem se, dala jsem se v rámci možností dohromady a šla zpět. Jen jsem vyšla z koupelny, on tam stál u dveří, opřený zády o zeď. Měl založený ruce na hrudi a na obličeji mu opět kraloval výraz ze včerejšího večera. Chtíč. 

 

Zahodila jsem veškeré zábrany. Rozum, úvaha, bylo to všechno pryč. Vrhla jsem se k němu a on si mě okamžitě přitáhl k sobě a otočil zády ke zdi. Přitiskl své tělo na mé a já okamžitě cítila jeho tvrdou erekci na mém podbřišku. Šílela jsem. Šílela jsem z něj!

Vyzdvihl si mě na sebe a rozešel se do ložnice. Vůbec jsem nevnímala, kam jdeme, líbala jsem ho a ruce zabořila do jeho vždy, tak upravených vlasů.

Zhurta jsme přistáli na posteli a dál se líbali. Hekala jsem mu samým vzrušením do pusy při našem líbání a už jsem to nemohla vydržet. Black pochopil, odtáhl se. Natáhl se k nočním stolku a z něj vytáhl kondomy. Sedla jsem si a samou chtivostí jsem mu stáhla ručník, co měl kolem pasu. Pohlédla jsem na jeho penis, který se tyčil vzrušením a hned ho vzala do ruky. Slyšela jsem, jak Black zavrčel vzrušením. Co nejrychleji si nandal kondom, zbavil mě kalhotek a pronikl do mě.

Bylo to neskutečný. Nebylo to milování. Nebyl to jen obyčejný sex.

Byla to totální šukačka!

Nehty jsem mu zarývala do zad a snažila se řídit své hlasivky, aby to neslyšel celý hotel. Ale jako kdyby to vycítil, že se snažím ovládat, a ještě víc přidal. Jedno rukou se podpíral a druhou mi zvedl nohu na své rameno. Byl ještě hlouběji a já už ztrácela pojem o své existenci.

 

Zhroutila jsem se do peřin po druhém orgasmu a těžce oddychovala. Black ulehl též zhurta vedle mě a stáhl si vlasy ze zpoceného čela. Též lapal po dechu, přitom měl fyzičku lepší jak já. Rukou mi začal přejíždět po stehně. Jen konečky prstů mi brázdil rozpálenou kůži. Dech se mi zklidnil a ucítila jsem píchnutí v žaludku. Měla jsem hlad, po tom všem.

„Musím se najíst, nebo nebudu mít sílu už na nic,“ zkonstatuji situaci a Black souhlasně přikývne. Nahne se nade mne a políbí mě na bradavku. Zvedne se a odejde nahý pryč. Avšak je zase hned zpět, a to i s tím tácem se snídaní. Překvapil mě.

Po pár hříšných pohledech se pustíme do jídla v jeho posteli. Mlčky se najíme a oba cítíme to nekonečný vzrušení mezi námi.

„No, tak nakonec ti to vyšlo,“ zhodnotím po snídani.

„Co mi vyšlo?“ nechápe Black a přehodí si přes pas kousek deky, jako kdybych neviděla vše.

„No vošukal si mě, když už mi bylo dobře,“ zasměji se a vyzývavě se na něj podívám. Ihned pochopí. Nakloní se ke mně a políbí mě na rty.

„Rád bych se Ti znova věnoval vesmíre, ale zapomněl jsem na čas a musím se dát do kupy. Mám pracovní oběd s jedním investorem. Nemůžu to zrušit,“ řekne neochotně a odtáhne se zpět na své místo. Zklamaně se zatvářím.

„Do kdy jsi v Dubaji?“ dodá s otázkou a zvedne se z postele. Sleduji ho, jak přejde do vedlejší velké šatny a začne si tam vybírat oblečení.

„Nevím popravdě. Eva dneska má ještě nějaké focení a poté jsme se chtěly na poslední chvíli rozmyslet, kam poletíme na tu dovolenou,“ seznámím ho s naším plánem neplánem. A něco mi říkalo, že neví o tom, co mi nabídl jeho otec.

„Víš, tvůj otec mi nabídl, abych se s ním vydala na plavbu jachtou, jako poděkování za tu záchranu,“ řeknu zcela vážně a všimnu si, jak sebou trhne. Narovná se v zádech, a i s oblečením v ruce přejde zpět k posteli.

„Cože? Nechápu,“ opáčí s nadzvednutým obočím.

„No včera na té benefici, když jsme tancovali se mě zeptal, zda s ním nechci vyrazit na jachtu, jako pravé poděkování,“ snažím se přesně vysvětlit plán jeho otce. Cítila jsem, jak zhoustla atmosféra a z Blacka se začal stávat opět nepřístupný dark Mr.Black.

„Tak to je perfektní!“ ucedí a povšimnu si té ironie v jeho hlase.

„Proč? Nechápu. Co se děje?!“ obořím se na něj.

„Takže jdeš po naších penězích, že?!“ vpálí ty slova na mě a z jeho slov cítím zlost, možná zklamání.

„Co prosím?!“ vystřelím z postele a nevěřícně přitom na něj zírám. Jsem se asi přeslechla.

„No vycítila si příležitost a chytla ses toho. Tátu oblbneš tím svým pěkným obličejem a mě už si opíchala, tak co by ne…neuvěřitelný!“ kroutí hlavou Black a vyloženě nasraně se začne soukat do kalhot.

„Děláš si prdel?! Co to meleš? Tvého tátu jsem zachránila! Pomohla jsem mu! Nebylo to nic plánovaného! To on mi poslal pozvánku. To ty si mě zavedl do svého pokoje a chtěl ošukat, tak co to teď tady meleš za sračky?“ vyjela jsem na něj a zahodila všechny zábrany nemluvit sprostě.

Prostě to najednou nešlo.

Neuvěřitelně mě vytočil.

Začala jsem hledat kabelku a své spodní prádlo. Najednou jsem se tu cítila špatně. Musela jsem zmizet.

„Ty šaty máš připravené v chodbě, tak si je obleč a běž už,“ vyzve mě nepřístupným tónem Black, navlékne se do košile a nevěnuje mi už ani jeden pohled. Doslova mě vyhazoval!

Cítím, jak se mi do obličeje nahrne všechna krev a oči začnou pálit slanými slzami. Ale zadržím je. Kokot jeden!

Vypochodovala jsem z ložnice, pobrala si co nejrychleji těch pár věci jako kabelku a boty, převlékla se zpět do čistých šatů a práskla dveřmi.

 

 

 

 

„Dobré ráno kočko, jakou si měla noc?“ houkne vesele Eva, když mě uslyší vejít mezi dveřmi hotelového pokoje. Zrovna se upravovala u zrcadla. Pohlédne na mě a jako kdyby mi viděla až do duše. A já se při jejím zkoumavém pohledu rozbrečela. Jak malá holka.

 

„To je ale pičus...“ zkonstatuje nové označení Blacka, když ji vše odvyprávím.

„Cítila jsem se tak strašně trapně,“ zaskřehotám mezi vzlyky. Nějak ten pláč nemůžu zastavit.

„Ráda bych ti pomohla zlato, ale nevím jak,…Víš co, možná by ses mohla vrátit a rozbít mu hubu!“ nadnese důležitě Eva, i když vím, že to nemyslí vážně.

Vydýchám se a za chvíli mě brek už přejde. Ale ten pocit ze sebe a z té situace nepřecházel.

„Evy, chci se ti omluvit za včerejšek,“ řeknu tiše po chvíli. Eva mě pohladí po rameni a soucitně přikývne.

„Já jsem se chovala jak blbka, takže odpusť ty mě,“ omluví se Eva obejme mě. Najednou zazvoní hotelový telefon. Obě dvě nadskočíme leknutím. Eva si něco zanadává pod nosem a přejde k telefonu. Zvedne sluchátko a přejde do angličtiny.

„A-ano je tu, předám,“ hlesne najednou v češtině a rozpačitě se na mne podívá. Okamžitě mě napadlo, že volá Black s omluvou. Přikročím k ní a sluchátko převezmu.

„Ano prosím?“ optám se a snažím se znít v pohodě. Ne jako, že jsem tu hodinu bulela jak želva.

„Slečno Tino! Přeji krásné ráno, už jste přemýšlela o té mé nabídce?“ ozve se na druhé straně telefonu Nizám. Polije mě horko.

„Dobré ráno, pane Nizáme. V-víte, mě je to blbé, ale budu muset vaši nabídku odmítnout, je mi to vážně blbé, ale prostě to nemohu přijmout. Slíbila jsem kamarádce, se kterou tu jsem, že poletíme někam na dovolenou a budeme odpočívat. A já se prostě nechci vtírat.“

„Drahá Tino, tak to vůbec neberte. Prosím, vezměte kamarádku s sebou, počítal jsem s Vámi oběma, jen jsem to včera nestihl vysvětlit. Zvu Vás obě, je mi jasné, že byste kamarádku nenechala samotnou. Plavba by byla zhruba na dva až tři týdny, podle zastávek. Kdykoli Vás můžeme dopravit zpět na letiště, nebo kam prostě budete chtít,“ vysvětlí Nizám a já vidím Evu, jak hořečnatě přemýšlí. Rychle se natáhne po mobilu a začne tam něco psát, pak ho otočí naproti mně, abych si to mohla přečíst.

Pojedeme! Třeba pojede i ten pičus a ty se mu budeš moct pomstít! A dokázat, jak se spletl!

Přečtu si to a chvíli nic neříkám, v hlavě mi to šrotuje.

 

„Víte co, tak my tedy pojedeme!“ řeknu rozhodně do telefonu panu Nizámovi a Eva začne potichu skákat a jakoby křičet štěstím.

„No tak to jsem rád slečno Tino, musím tedy zavolat kapitánovi, že se nalodíte s námi! Zítra bych pro vás poslal auto, které Vás doveze do přístavu. Třeba v 13:00?“

„Ano platí!“

„Udělala jste mi radost! Budu se tedy těšit slečno, na Vás obě. Na shledanou zítra!“ ukončí hovor Nizám a já ztěžka položím sluchátko zpět.

Podívám se vážně na Evu a ona na mě.

„Víš, co to znamená?!“ opáčí vážně.

„No, že jsem pěkně v prdeli,“ konstatuji zcela upřímně.

„Co, ne?! Naopak. Musíme jít na nákupy, máme málo plavek!“ vyhekne nadšeně Eva.

Oh můj!

 

 

 

6.kapitola

 

 

Obě jsme tam stály jak tvrdé Y a zíraly s otevřenou pusou. Prostě jak typičtí Čecháčci na luxusní dovolené, co ještě neviděli jachtu.

Stály jsme v doku a koukaly na obrovskou jachtu. Opravdu obrovskou.

„Takové plují po světe jen další tři,“ pronese za námi hrdě Nizám, který k nám zrovna přišel. Když si ji prohlížím, všimnu si na boku jejího názvu. Marie.

„Pojmenoval jste ji po manželce,“ konstatuji s odhadem a podívám se laskavým výrazem na Nizáma. Lehce mě to dojme.

„Ano, po mé drahé Marušce,“ odpoví Nizám a projde dál kolem nás.

 

„Prosím udělejte si pohodlí dámy, čekáme ještě na zbytek posádky. Já zatím zajdu pro kapitána, abych vám ho představil a vysvětlil plán plavby,“ opáčí mile Nizám po naší krátké prohlídce jachty a zmizí. My se posadíme na velkou rozlehlou pohovku ve třetím patře. O abych neopomněla, ta jachta měla pět pater. Pět! S bazénem, vířivkou, motorovým člunem a vlastním heliportem!

Rozhlížíme se a připadáme si opravdu, jak v jiném světě.

V tu chvíli přijde muž oblečení do čistě bílého obleku a přinese nám jasně oranžové drinky.

„Welcome drink, dámy?“ otáže se lámanou angličtinou a my s díky přijmeme.

„Jo už to chápu, chápu, jak se cítí tihle lidi a že se jim to líbí,“ řekne líbezně Eva a zaboří se do pohovky tyrkysové barvy. Jen se uchechtnu její poznámce a napiji se drinku. Byl výborný! Zaslechnu, jak Eva zlehka zakašle a když na ní pohlédnu, poukáže mi výrazem před nás.

Můj pohled padne na právě přicházejícího Blacka, který v ruce třímá ruční zavazadlo a za sebou táhne na kolečkách ještě jedno. Vypadal neuvěřitelně. Měl na sobě volnější černou košili, černé plátěné kalhoty a pánské černé sandály. Černé pilotky zakrývaly ty jeho pekelné oči a já si uvědomila, že na něj koukám příliš dlouho. Měl prostě neskutečný coming out na scénu.

Nervózně si poposednu na místě a čekám co bude. Black nás jen mine a pozdraví neurčitě. Sráč jeden!

„Ha! Viděla si, jak se tvářil? Úplně se to v něm vařilo!“ zahlaholila pobaveně Eva a plácla mě po stehně. Mně tak do smíchu nebylo.

 

 

Po Blackovi se nalodil ještě nějaký starší pár a pak jsme se všichni sešli na hlavní palubě, kde nás srdečně přivítal kapitán, k mému překvapení Čech. Seznámili jsme se i s ostatními hosty. Všichni to byli cizinci, stejně jako my.

„Aaah moje krajanky!“ usměje na nás kapitán jménem Zdeněk a srdečně nám potřese rukou.

„No doufám, že se Vám bude tato plavba líbit a do Čech se Vám už nebude chtít vrátit!“ zavtipkuje kapitán a nás rozesměje jeho velmi pozitivní smích. Nepatrně zapátrám pohledem po Blackovi a ten, jak kdyby měl na to čuch a ihned se na mě podíval. Pohledem jsem slabošsky uhnula.

„Drahá Tino a Evo, prosím pojďte se mnou, ukáži Vám Vaše kajuty,“ vyzve nás Nizám a my se za ním vydáme. Dojdeme do druhého podlaží, kde se rozděluje chodba, do dalších čtyř místností. U prvních dveří napravo se zastavíme. Nizám otevře dveře a ukáže Evě, že může jít dovnitř. Už tam na ni čekaly její zavazadla.

„Oh můj Bože! Týno, to je větší jak náš byt z vysoký!“ vyhrkne nevěřícně a já ji musela dát za pravdu. Ta kajuta byla neuvěřitelná. Prostorná, vzdušná, velmi moderně zařízená. Všemu tam kralovala obrovská postel. Vedle byla ještě koupelna, šatna a menší salónek v podobě obýváku. I to bylo větší, jak má koupelna doma.

„Jsem rád, že se Vám Evy líbí, je to má oblíbená kajuta, užijte si ji!“ rozradostní se Nizám a vyjde z kajuty. Přejde ke dveřím naproti a podívá se na mne tajuplně.

„A Teď Vaše kajuta, princezno!“ zavtipkuje a otevře dveře. Ta kajuta byla úplně stejná jako ta Evy, jen byla ve světle šedých barvách. Ta Evy byla v béžových a hnědých.

Vešla jsem do ní a velmi se mi zamlouvala. Přeci jenom nebudu litovat!

„Moc Vám děkuji, pane Nizáme! Nikdy bych neměla takovou příležitost, nebýt Vás,“ usměji se na Nizáma a rozhlížím se po kajutě.

„Za málo!“ mrkne na mě, „No ubytujte se a v sedm je večeře, sejdeme se opět na hlavní palubě u hlavního stolu,“ vysvětlí a zavře za sebou dveře. Ocitnu se sama, a tak se opět porozhlédnu po té velké kajutě. Ačkoli zrovna zažívám, o čem se mi ani nesnilo, cítila jsem se v duši sama. Nespokojená a zvláštně. Osamocená.

Zaženu chmury a přejdu tedy k zavazadlům. Začnu vybalovat tu fůru oblečení, především toho nového, které mě Eva donutila koupit ještě včera. Jen jsme se rozhodly, že se na tuto plavbu vydáme, vytáhla mne na nákupy. A nákupy s Evou jsou opravdu náročné. Parádně jsem provětrala úspory na svém bankovním účtu a neustále dokola poslouchala Evu, že je to přeci jen jednou za život a že žijeme jen jednou a že si musíme přeci užívat a bla bla bla.

Oblečení rozdělím do skříně, kde si pověsím především šaty a menší kusy oblečení naskládám do šuplíků velké mohutné komody vedle té šatní skříně. Na komodě si povšimnu malé vizitky, na kterém najdu heslo k wifi. Napadlo mě, že bych se měla ozvat tátovi.

Vytáhnu z kapsy mobil a připojím se tedy k wifi.

 

 

„Kristýnko! Jsem rád, že konečně voláš! Tak co kde se nacházíte teď?“ ozve se radostně táta a já se podívám do kamery. Zahlédnu tam jeho ucho a vlasy.

„Tati, mám tě na kameře, musíš se do ní podívat, ne k tomu přikládat ucho!“ vysvětlím už asi po desáté. Telefonování přes WhatsApp je s ním vždycky zábava. Teda především pro mě. Dělat si z něj srandu, jaký je technologický negramot, mě vždycky baví.

„Aaaah no jo, no jo, už tě vidím!“ zahlaholí spokojeně.

„Máme se dobře, teď jsme se s Evou nalodily na jachtu a plujeme směr Srí Lanka, podél pobřeží Indie. Možná se zastavíme i na Maledivách!“

„Cože?! Opravdu? A kde jste přišly k jachtě?“ udiví se táta a zaslechnu ten jeho starostlivý tón.

„Tati, to je strašně dlouhý příběh! Ale nemusíš se bát, jsme v pořádku a jsem si naprosto jistá tím co děláme, neboj! Budu se Ti pravidelně ozývat.“

Kladu důraz, aby mi opravdu v tom telefonu rozuměl. Přeci jen táta, že jo.

„No dobře, tak já Ti budu věřit,“ pokyne hlavou a zadívá se na mě více do kamery.

„Ale přijdeš mi nějaká smutná, opravdu je vše v pořádku?“ proskenuje mě těmi svými oči a svůj obor zaměstnání v sobě nepopře. Je to terapeutický psycholog.

„Jsem v cajku,“ opáčím ihned a ošiji se. On mě prostě zná. Několikrát mě dostával ze špatných životních etap. A že jich bylo!

„Týnko, víš že mi můžeš říct všechno,“ utrousí po chvilce táta a já si všimnu, že loď se rozhoupala. Zřejmě jsme vypluli.

„Tati, právě jsme vypluli a já to chci vidět, tak Ti zavolám zase zítra, když to půjde, jo?“ snažím se rychle zamluvit, to k čemu se schylovalo.

„Jistě, jistě! A nezapomeň si užívat!“ zahaleká a začne mi mávat. Jako kdybych to někde už slyšela!

Vypnu hovor a mobil položím na komodu. Zhostí se ticho a jsou jen slyšet lehké nárazy vodních kapek na okno mé kajuty. Přejdu k oknu a pohlížím, jak se pomalu a jistě vzdalujeme od přístavu. Sakra! Štve mě, jak se mi táta vždycky dokáže dostat pod kůži!

 

 

 

 

„Dámy! Prosím pojďte se posadit!“ zahlaholí na nás s Evou Nizám, který už sedí v čele stolu a ostatní jsou již u stolu. Nizám pohotově vstane od stolu a nabídne nám každé židli. Každá se posadíme a pozdravíme se se zbytkem přísedících. Naproti mně je však židle prázdná. Samozřejmě je mi jasné, pro koho ta židle je. Ani jsem nestihla dokončit myšlenku a Black zrovna vyšel schody a objevil se u stolu. O jeho slušivém oděvu nemusím ani mluvit. Ovšem tentokrát vlasy měl rozcuchané a možná ještě mokré. Dodávala mu to chlapecký kukuč. Provokativní.

Pozdravil se všemi u stolu, každému podal ruku. Na mne s Evou pouze kývnul na pozdrav. Poté se usadil naproti mně a rozepnul si sako, aby se mu pohodlněji sedělo. Věnoval mi pohled, který jsem nedokázala identifikovat. Hádám, že byl vyzývavý. Nebo nafrněný, těžko říct, u Blacka člověk nikdy neví.

 

 

„Slečna Efa, a vy být topmodelka?“ ozve se přes stůl lámanou angličtinou jediná další přísedící žena z jediného manželského páru na jachtě, kteří dorazili jako poslední. Představili se nám jako Serima a Riam.

Serima vypadala velmi okázale. Elegantní lehké šaty smaragdové barvy, kolem ramen měla přehozený tmavě hnědý šál z určitě drahé látky. Obrovské náušnice ji zdobily uši a kolem obličeje ji splývaly tmavě hnědé dlouhé vlasy. Byla velmi opálená, ale nepůsobila, že by byla zdejší.

„Ano ano, ale chodím i módní přehlídky,“ odpoví Eva a usměje se.

„Jste velmi krásná!“ zalichotí ji Serima a usměje se širokým laskavým úsměvem.

„Neee, to vy jste krásná! Opravdu Vám to sluší!“ oplatí ji Eva lichotku a začnou si povídat o módě.

Konverzace příjemně u stolu plynula, ačkoli se tam střídala angličtina, s arabštinou a naší češtinou. Každý se bavil s každým, a to dokonce i Black si povídal chvíli s mužem po jeho levici v angličtině, pak s otcem v plynulé arabštině. Zněli dokonce, jako kdyby se o něco přeli. Black pak konverzaci vzdal a zakroutil jen hlavou do nesouhlasu.

 

V průběhu večeře jsem měla šanci ochutnat nejrůznější pochoutky z mořských plodů, jako třeba tartar z tuňáka, škeble svatého Jakuba, či langusty. Pak přinesli hlavní chod, který se rozděloval na tři části a já byla vděčná za volnější šaty, které jsem si na sebe nakonec rozhodla vzít.

Eva by mě nacpala do stříbrných upnutých šatů, které mi vybrala den předtím v obchodě. Měly obrovský průstřih na zádech a také rozparek. Byly velmi vyzývavé, na mne až moc.

Já jsem šla tou bezpečnější, slušnější cestou a vzala jsem si šaty, které jsem měla už velmi dlouho ve svém šatníku, ale stále dělaly parádu. Byly z příjemné jemné látky, tmavě modré barvy. Šaty měly balónový střih, takže jsem se opravdu mohla přejíst, ale u prsou se zužovaly a měly šněrování za krkem. Možná působily trochu plážovým dojmem, ale mě to bylo jedno. Prostě byly pohodlné!

 

 

„Bože, to je výborné!“ utrousím blaženě, když ochutnám dezert, který vypadá jako z michelinské restaurace. Vše je tak zvláštních tvarů a konzistencí, že ani nemám odvahu hádat, z čeho to je, ale chuťově poznám mango a kokos.

Eva dezert odmítne, že si musí držet figuru a že přeci jen toho snědla hodně. Jak mrzuté!

Já si dám dojím svou porci a přemýšlím ještě nad tou její, ale nechci být za prase nenažraný.

„Nechceš ještě to moje?“ ozve se naproti mně a pohlédnu na pobaveného Blacka.

 Jako kdyby mi četl myšlenky!

 Ruce má založené na prsou a před sebou netknutý dezert.

„Ne, díky nechci,“ opáčím odtažitě a pohlédnu na Nizáma, který zrovna koukal naším směrem. Nizám mi věnuje další z jeho milých a vřelých úsměvů.

„Ale vždyť Ti, tak chutnalo,“ pokračuje dál v provokativní konverzaci Black. Eva je plně zaměstnána konverzací po své pravici, s mužem, který se nám představil jako Angus, tak ani nezaznamenala, že Black na mě mluví. A provokuje.

„Jo chutnalo, já se nebojím jíst a vychutnávat si věci, tak jak jsou!“

„Očividně!“ rozhodí decentně rukama a jeho pobavený úšklebek mě ještě víc popudí. Měla jsem dojem, že mě právě urazil, že jsem tlustá! Hochu, tos neměl dělat!

„Dáte si ještě víno?“ skočí nám do konverzace číšník a nabídne mi láhev bílého, které popíjím celou dobu u večeře. Nestihnu ani reagovat a Black promluví na toho číšníka. Zaslechnu rozkazovací tón a ihned na to mi číšník nalívá víno do sklenice. Zamračím se na Blacka, ovšem jemu to náladu nezkazí.

„Já vím, že jsi zvyklý všem rozkazovat a být tím neskutečně otravný, ale já se dokážu rozhodovat sama,“ obořím se na něj a trochu se nahnu blíže směrem k němu, aby nás neslyšeli ostatní. Naštěstí ostatní se věnují nějaké hořečnaté konverzaci o politice.

„No co?! Vím, jak ráda piješ, tak jsem Ti chtěl dopřát!“ rýpne opět.

„Jsi trapnej!“ syknu na něj a dám do těch slov velký důraz. Poté se zvednu a s omluvou k ostatním odejdu od stolu. Nikdo si ani nevšiml, že jsem odešla.

Ráznými kroky si to štráduju do kajuty, vyčůrat se. Vydýchat se!

 

 

S neúplným úmyslem bouchnu dveřmi kajuty o zeď a zase je zabouchnu. Chodím po kajutě sem a tam a nadávám na toho nafoukaného idiota, co si o sobě myslí. Nenechám se urážet, ať si je, kdo to je. Nemá právo mě soudit, ani urážet. V tom zaslechnu cvaknutí kliky a následně otevření dveří. Pomyslela jsem si, že za mnou přišla Eva. Otočím se rudá vzteky a pohlédnu na Blacka!

„Co tu chceš?!“ vyhrknu na něj.

Black pouze zavře dveře a zvedne ruce vedle hlavy, jakože se vzdává a vyhlašuje příměří.

„Chci se omluvit,“ odpoví pouze a opře se zády o dveře.

„Prosím odejdi! Mě nezajímají tvoje další urážky a trapný slova! Chováš se jak pičus!“ zasypu ho hrubými slovy a on se pobaveně uchechtne.

„Dlouho jsem neslyšel slovo pičus, úplně bych na to zapomněl!“ vysvětlí pobaveně a stojí tam dál. Jen si založí ruce na prsou a nemíní odejít.

„Myslím to vážně!“

„Já též!“

„Jo? Za co přesně se chceš omluvit? Jak ses zachoval posledně, nebo jak si ze mě utahuješ?“ řeknu jízlivě.

„Celkově za všechno. Prostě jsem neodhadl situaci a řekl včera něco, co nebylo na místě.“

„Nebyla to ani pravda!“ skočím mu do toho.

„Jistě,“ odkývne mi to.

„Já si nenechám srát na hlavu, ani od tebe, ani od nikoho jiného,“ pokračuji horlivě ve své obhajobě. Black tam dál jen stojí u dveří a dívá se, jak tam dál pochoduji po kajutě. Jsem z něj nervózní. Už zase!

„Hele mrzí mě, co jsem všechno řekl, a byla bych rád, kdybys mi to odpustila. Někdy si prostě nevidím do pusy, jak se říká.“

„Aha,aha,“ hlesnu neurčitě.

„Přeci jenom tahle plavba bude dlouhá. Jachta je obrovská, ale stejně se občas potkáme a já nechci dělat dusno. Prostě se budeme tolerovat a každý si dělat to své,“ vysvětlí a mě jeho slova píchnou u srdce. Takže o tohle mu šlo? Dělat, že se nic nestalo? Že mezi námi nic nebylo? Ve finále určitě nepočítal s tím, že se znova potkáme a myslel, že když se bude chovat, tak jak se choval, tak na tu plavbu nepojedu.

Nic mu na to neřeknu a přejdu k telefonu, který stále ležel položený na komodě. Dělám, že mě telefon zajímá. Pak se jen nadechnu a hlesnu jen OK.

„Takže jsme v pohodě?“ optá se bez špetky zájmu v hlase. Zlostně se na něj otočím a přejdu k němu blíž. Zřejmě s tím nepočítal, protože se napřímil v zádech a jeho svaly v obličeji se stáhly. Oči se mu zúžily a obdaroval mě podezřívavým pohledem.

„Jasně! Jsme v pohodě!“ ucedím, naschvál se mu podívám na rty a pak zpět do očí. Rohovky se mu opět rozšíří a ztěžka odechne.

„Ty mě provokuješ?“ zeptá se na očividné.

„Možná,“ pokrčím rameny a stále mu stojím skoro u brady. Vyčkávám, zda udělá první krok. Když si může hrát on a provokovat, proč bych nemohla i já. Netuší, s kým si začal!