Mr.Black Není černá jako černá 7. a 8.kapitola

Anotace: Smyčka kolem Kristýny a Blacka se začíná pomalu a jistě utahovat. Odolá mu tentokrát?! Jasně, že ne!

Sbírka: Mr.Black - Není černá jako černá - Kniha první

7.kapitola

 

Z upřených pohledů sebe navzájem nás vytrhlo zaklepání na dveře a následný pohyb kliky. Ovšem bylo zamčeno.

„Týno, jsi tam? Jsi v poho?“ zaslechnu za dveřmi Evu. Zaklepala ještě jednou.

Ustoupím od Blacka a on se otočí na odchod.

Odemkne a dveře otevře.

Překvapí Evu nalepenou na dveřích, zřejmě se snažila něco odposlechnout.

Jen se nevinně usmála. Black ji pouze obešel a odkráčel pryč jakoby nic.

Eva zkroutila pusu do velkého O a rychle zaplula do mé kajuty. Zavřela a chytla mě za ramena, „Co chtěl? Udělal Ti něco? Dala si mu do držky?!“ spustila Eva.

„Nic, ne a ne,..“ opáčím s mírnou ironií v hlase.

Oprostím se od jejího sevření a sednu si na postel. Byla jsem jím opět totálně rozrušená. Tento boj prostě prohrávám na plné čáře.

Eva založí ruce v bok a nasadí neústupný výraz, že chce vědět všechno.

„Začal do mě rýpat, v podstatě mě vyzýval, abych mu asi rozbila tu jeho pěknou tvářičku nebo nevím. A pak za mnou přišel s tím, že se omlouvá. Nerozumím mu, nechápu jeho chování.“

„Hm, možná jsou v Emirátech zvyklý místo námluv ženu urážet,“ zamyslí se Eva nahlas.

„To nebyly námluvy!“

„Ne?“

„Neee určitě ne. Dal mi jasně najevo, že se budeme na jachtě tolerovat a nic už nebude.“

„No já ti nevím, kouká na tebe nějak jinak než předtím.“

„Jak jinak?“ nechápu a natáhnu zvědavě hlavu. Eva se posadí vedle mě na postel.

„Co když se do tebe zamiloval?“

Koukám na Evu jako na zjevení. Holka, ta by už neměla koukat na televizi!

„Jak si na tohle pane Bože přišla?! Jako ano, spali jsme spolu, bylo to naprosto skvělý! Ale skvělý pro mě. Však znáš moji situaci s muži. A on má a mohl by mít ženu jakou chce, jaký chce den. Vsadím se, že jsem pro něj byla jen úterý, nebo středa, možná neděle. Oh nebo pondělí, z pondělí mi je vždycky taky na blití!“ zasměji se té myšlence. Člověk si musí udělat srandu ze sebe, i když bych se raději hanbou propadla.

Evu to též pobaví a pak nakloní hlavu, jako kdyby o něčem přemýšlela.

„Víš co, tak ho zatím ignoruj a ono se to nějak vyvrbí. Přeci jen jsme na dovolené a nezkazí nám to nějaký egoistický Arab!“ zavelí rozhodně Eva a vstane. Upraví si šaty a rukou mě vyzve, abych vstala.

„Jdeme zpátky ke stolu, za ostatními?“ optá se mě. Jen jí to odkývnu a chytnu ji za ruku, kterou mi nabídla.

„Líbí se mi ten Angus. Je to přesně můj typ! Je sice o něco starší, ale vlastní ropné společnosti!“ zachichotá se a vyjdeme ze dveří. No jo, Eva a ty její mužské typy!

 

Večer uběhl vcelku rychle. Když jsme se vrátili ke stolu, Black tam nebyl. O to lépe. Cítila jsem se lépe ve společnosti bez něj. Eva si sedla zpátky vedle Anguse a prokecali spolu celý večer. Já jsem si chvíli povídala s mužem jménem Phill. Byl to Američan a dlouholetý přítel pana Nizáma. Možná byli stejně staří. Pak se samotný pan Nizám přidal k nám a smáli jsme se jejich společným historkám z mládí.

Později jsme tam zbyli už jen my dva s Nizámem. Eva zmizela do kajuty s líbezným výrazem a Angusem za zády. Neztrácí čas holka jedna!

 

„Vyhovuje Vám kajuta?“ optá se starostlivě Nizám a zapálí si cigaretu.

„Ano, je naprosto krásná, děkuji Vám,“ poděkuji mu už asi po sté a dopiji skleničku bílého vína. Víno už jsem cítila ve tvářích, ale nebylo mi špatně. Byla jsem dostatečně poučena z posledně.

„To jsem rád. A co Adam, nebyl na Vás nějak nepříjemný? Všiml jsem si, že jste na něj koukala vcelku nevraživě?“ otáže se Nizám na svého drahého synáčka. Je to pičus no, co bych mu měla jako říct!

„Co? Neee, ne! Jen výměna názorů a nepochopení rozdílu našich jazyků,“ mávnu rukou a nervózně si poposednu.

„Adam umí česky velmi dobře. Prakticky ho Marie naučila nejdřív česky a pak až mou arabštinu. Je šikovný, umí ještě asi další dva jazyky,“ začne vychvalovat Blacka. Při zmínce na manželku opět trochu zkřehne. Je vidět, že mu neuvěřitelně chybí. Zapomenu na křivdu vůči Blackovi a nahnu se blíže k panu Nizámovi.

„Jaká byla? Povíte mi o ní?“ optám se a jeho má otázka naprosto rozzáří.

 

 

Myslím, že jsme tam seděli další hodinu. Pan Nizám byl poutavý vypravěč. Občas se zadrhl, když si nemohl vzpomenout na nějaké české slovíčko, nebo naopak si nedokázal vzpomenout na význam arabského slova, které mínil říct.

„Wau! Víte, je to krásné, a tak trochu závidím!“ řeknu uznale, možná lehce dojatě.

„Co byste krásná dívka jako Vy, mohla závidět?“ zasměje se pan Nizám.

„Ten Váš vztah mezi Vámi a paní Marií. Tu lásku, kterou jste měli a stále máte mezi sebou. Přála bych si, aby jednou na mě takto někdo vzpomínal a říkal o mne tak krásná slova,“ odpovím zcela popravdě. Fakt jsem z toho byla naměkko!

„Ale drahá Tino, určitě najdete vhodnou partii do života! Tím jsem si jistý!“

Pan Nizám mi poklepe na ruku, kterou jsem měla na stole. Působil jako můj táta a zároveň dědeček zároveň. Nesmírně moudrý člověk. Opravdu jsem si ho oblíbila.

„Já vlastně ani nechápu, že dívka jako vy už není vdaná! Nebo v Čechách už není módní se vdávat?“ udiví se. Jako kdyby udeřil obrovským kladivem na malou hlavičku hřebíku. Opět ucítím to píchnutí!

„Byla jsem zasnoubená,“ přiznám se a Nizám na mne pohlédne se soucitným výrazem.

„Ale nevyšlo to. Časem jsem usoudila, že nebyl úplně ten pravý a já se s ním rozešla. Měli jsme jiný pohled na spoustu věcí. A to se prostě pozná až časem.“

„Ano, to ano,“ přitaká Nizám a vytáhne si z kovové krabičky další cigaretu.

„Byla jsem z toho zdrcená, samozřejmě on taky. Ale srovnal se s tím a teď žije s jinou partnerkou. A předpokládám, že je šťastný.“

„A vy jste šťastná?“ otáže se Nizám vážně a vydechne kouř z plic. Začnu se cítit trochu nepatřičně. Nevím, zda se mu mám svěřit, nebo ho jen tak odbýt nějakou lží. Ovšem Nizám na mne působil od začátku jako moudrý a milý člověk.

„Nechci Vás zatěžovat mými depresemi pane Nizáme, vážně…“ řeknu výmluvně a zatoužím po další skleničce vína. Možná by bylo i na čase odejít spát.

„V jistém ohledu mi připomínáte syna,“ promluví vážně a típne půlku cigarety do popelníku. V duchu mě pobaví a zároveň pobouří, že mě přirovnává k tomu blbečkovi.

Kdyby tak pan Nizám věděl!

„Jste stejně tvrdohlaví! On to má po mně, je mé krve a my Arabové se jen tak nedáme. Po kom to máte Vy, to nevím, ale jak říkám. Odpíráte si štěstí. Oba dva.“

Nevím, co mu na to mám říct. Tvrdohlavost mi je vskutku blízká, ale zrovna s Blackem bych se v tomto nespojovala.

„No nic, ráno moudřejší večera, nebo jak je to přísloví v češtině. Půjdu spát a Vy byste měla též, zítra nás čeká výlet na pevninu,“ řekne s mírným úsměvem pan Nizám a začne se zvedat na odchod. Rozloučíme se a já tam zůstanu sedět. Zaposlouchám se do šumění moře. Pohlédnu nad sebe a vidím čistě černé nebe se zářícími hvězdami. Nikdy jsem je tak průzračnou noční oblohu neviděla. Do očí se mi naženou slzy.

Nechám slzy, aby mi stekly po tváři. Zvednu se na odchod a vydám se ke schodům ke kajutě.

Ovšem tam narazím na tmavý stín člověka. Leknu se a ihned poznám Blacka. Stál tam, opíral se o zábradlí schodů. Velmi pečlivě mě sledoval tím jeho temným pohledem.

Jak dlouho tam stál? Viděl, že brečím?!

Projdu pouze kolem něj a neřeknu vůbec nic.

Ani slovo.

 

Zavřu za sebou dveře kajuty a zamknu je. Kdyby náhodou někoho napadlo opět nezvaně vejít dovnitř. Rychle se převléknu do volného trika na spaní a vlezu si pod deku. Jak byl venku teplý příjemný vzduch, v kajutě byla zima od klimatizace. Z batohu si vyndám sluchátka a strčím si je do uší. Schovám se pod deku a pustím si první písničku na playlistu. Zavřu oči a snažím se zažehnat pláč.

Cítila jsem se tak slabá.

Nevyrovnaná.

Nešťastná.

 

Ráno moudřejší večera!

Vzpomněla jsem si na slova pana Nizáma ihned, jak jsem se ráno probudila. Už jsem se cítila lépe, ovšem bylo mi jasné, že po návratu do Česka budu muset zajít zase na terapii. Ty úzkostlivé stavy mě už začínaly opět dohánět.

Vstanu a rovnou zajdu do koupelny. Vysvléknu se a vejdu do sprchového kouta, kde spáchám osvěžující ranní očistu. Večer jsem to pěkně zanedbala.

Po sprše jsem si vyfénovala vlasy a svázala je do vyššího culíku pomocí gumičky. Namazala jsem se pečlivě opalovacím krémem a na obličej nanesla trochu make-upu. Měla jsem pěkné kruhy pod očima. Šla jsem spát pěkně pozdě a taky brečela před spánkem. Šílená kombinace pro mé neodolatelné vrásky.

Oblékla jsem si černé upnutější kraťasy a k tomu zvolila černé tílko. Abych nepůsobila moc vyzývavě, navlékla jsem se do černého županu určený na pláž. Spíš takový přehoz. Nazula jsem se do gumových žabek, vzala mobil do ruky a vydala se ke dveřím. Až při odchodu jsem si uvědomila, že jsem celá v černé. No co, hold dneska tu budu za Blacka i já!

 

 

Při průchodu chodbou usoudím, že všichni asi ještě spí, protože nikde nikdo nebyl a bylo tam hrozné ticho. Vyšla jsem o dvě poschodí výše na hlavní palubu a zahlédla pana Nizáma sedět u velkého stolu. Seděl tam zcela sám, kouřil cigaretu a před sebou měl šachovnici. Dumal tam nad dalším svým krokem. Sám proti sobě.

„Dobré ráno pane Nizáme!“ pozdravím a rozhlédnu se, zda ještě na vedlejší křeslech nesedí ještě někdo. Nikde nikdo.

Jen personál, který zrovna přinesl panu Nizámovi kávu a snídani na stůl. Vlastně to byla snídaně o několika tácech, talířích a mísách.

„Ah dobré ráno Tino, odpočinula jste si?“

Odpoutá zrak od šachovnice a usměje se. Sundá si brýle z nosu a promne si oči. Popotáhne z cigarety a obdaruje mne dalším úsměvem.

„Ale jo, trochu jo,“ opáčím a přisednu si ihned k němu. Nahnu se nad šachovnici a zhodnotím situaci.

„Řekla bych, že prohráváte sám nad sebou.“

„Vážně? Umíte hrát šachy?“ zeptá se s nadějí v hlase.

„Vůbec ne!“ uchechtnu se a natáhnu se pro džbán džusu přede mnou. V tom přispěchá číšník a decentně mi to vezme z ruky. Jako že je to jeho práce a já mám sedět na zadku. Omluvně se na něj usměji a nechám ho dělat jeho práci.

„Ale jsem moc dobrá v pexesu! V tom byste mě nedokázal porazit!“ dodám s naprostou vážností v hlase, ale začnou mi cukat koutky úst.

„Pexeso?! Oh My…to jsem nehrál ani nepamatuji!“

„No tak si ho vyrobíme! Určitě tu máte tužku a papír, ne?“ navrhnu a jemu se zablýskne v očích. Je to hráč!

 

„Cože?! Jak to, že si toho pamatujete tolik, to je nespravedlivé!“ vyhrknu na něj, když po šesté otočí ten samý obrázek a na plné čáře mě porazí, mým ručně vyrobeným pexesem.

„Jsem možná starý, ale ne úplně!“ Zaťuká si pobaveně pan Nizám na hlavu a zamíchá pexeso dohromady, aby se papírky promíchaly.

„Co to tady děláte?“ Ozve se najednou vedle nás a k nám přistoupí Black v celé své kráse. Pan Nizám se natáhne po Blackovi a krátce se obejmou na pozdrav. Pak ho Black obejde a sedne si přímo naproti mně.

„Hrajeme pexeso synku. Slečna Tina si naivně myslela, že má paměť už neslouží!“ zahlaholí pobaveně pan Nizám a začne znova rozdávat papírky obrázky směrem dolů.

„To není pravda! Pouze jsem se nad Vámi smilovala a dala Vám ještě šanci!“ obořím se též pobaveně a pohlédnu krátce na Blacka. Jen uznale kývne a zadívá se na papírky.

„Můžu hrát taky?“ optá se Black a pan Nizám střelí pohledem na mne. Jako kdyby svolení čekalo na mne.

„Jistě,“ kývnu.

 

„Yeees!“ zaraduji se, když si spočítám nejvíc nasbíraných obrázků. Vyhrála jsem! Konečně!

„No tak tentokrát Vám štěstí přálo slečno Tino!“ usoudí pan Nizám a vytáhne si další cigaretu. Jakmile ji zapálí, Black nakrčí nos a nesouhlasně pohlédne na otce. Přeměří se navzájem pohledy, ale nic neřeknou.

„Jo, musela jsem se rozehrát!“ přeruším jejich vnitřní kontakt a Black mi podá pár jeho nasbíraných obrázků. Přitom se na mě podívá a lehce usměje. Tedy pokud to byl úsměv.

„Děkuji Vám za hru děti mé, ale už se odeberu do své kajuty! Bylo to opravdu zábavné a doufám, že si to zopakujeme!“ řekne pan Nizám a začne se opět sbírat na odchod. Black na něj ještě promluví v arabštině, ale pan Nizám jen nesouhlasně mávne ruku a nechá nás tam samotné. Sami. Opět. My dva.

„Chtěla bys dneska se mnou vyrazit na výlet na pevninu?“ prolomí trapné ticho Black. Nejistě se na něj podívám.

„O tom mluvil včera tvůj otec,“ odpovím neurčitě.

„Jo jachta zastaví pár mil od pobřeží Abú Dhabí a člunem se přepraví do města, na večeři. Je tam rezervace v jedné okázalé restauraci našeho známého. Ale já mám na mysli něco jiného. Jen my dva,“  řekne zcela vážně a já ztěžka polknu. Jen my dva?! Proč?!

„Neříkal si náhodou, že se budeme jen tolerovat?!“ rýpnu si do něj a on zúžil oči. To dělá vždy, když je s něčím nespokojený, už jsem to poznala.

Neuspokojilo ho to, že jsem mu hned na to neskočila a neřekla ano.

Rozumím tomu, že u ostatních žen to má vždy tak jednoduché, ale já jsem komplikovaná. Hold to tak je.

„Ano říkal,“ nadechne se.

„Ale?!“ skočím mu do řeči, a to ho popudí ještě víc. Nahne se přes stůl, abych ho bedlivě a lépe slyšela.

„Ale chtěl jsem Ti to zpříjemnit. A urovnat to.“

„Urovnat co? To, co jsi posral?“ řeknu přímo, i když se vedle nás objeví číšník, aby odnesl špinavé nádobí. Byla jsem si jistá, že mi nikdo z nich nerozumí. Provokativně jsem si sundala černý přehoz z ramen a opřela se do židle. Zlehka jsem vystrčila hrudník a pohlédla Blackovi do těch jeho očích. Uchechtl se a zakroutil hlavou. Pochopil. Nedám mu to jen tak zadarmo.

„Mooorning!“ pozdraví zrovna přicházející Angus. Oba se na něj otočíme a pozdravíme. Black se okamžitě stáhne zpět do židle, sám do sebe a pak vstane. Řekne si něco s Angusem, čemu jsem nerozuměla a odejde.

Angus si sedne na jeho místo a vzápětí na to dojde Eva. Obejme mne kolem ramen.

„Vyspala ses?“ zašeptá mi s potutelným tónem. Bylo mi jasné, že ona ne!

„Jojo vyspala a jestli mě teď omluvíš, musím jít čůrat, to kafe po ránu!“ vymluvím se a ona jen kývne. Obejde stůl a začne se vybavovat s Angusem. Asi v noci moc nemluvili.

Vydám se po schodech dolů a na konci chodby zahlédnu Blacka, jak tam mluví s někým z personálu. Ukazoval mu něco v mobilu.

Oba vycítí mou přítomnost a podívají se mým směrem.

Muž jen něco dodá, kývne mi na pozdrav a odejde. Black tam dál stojí. Stojíme naproti sobě a já cítím, jak se mi ježí všechny chlupy a vlasy co mám.

Nevěděla jsem co udělat. Ale cítila jsem, že ho opět chci!

Chci ho! Znova! I po tom všem!

 

 

 

8.kapitola

 

Oba dva jsme se ve stejnou dobu rozešli k sobě a zastavili se u sebe přesně uprostřed chodby. Přitáhl si mě k sobě a zhurta začal líbat. Chytla jsem se kolem jeho krku a klínem přitiskla k tomu jeho. Zavrněl mi hrdelním zvukem do pusy a mě to šíleně vzrušilo. Pak se ode mne odvrátil, chytl mě za ruku a rozešel se ke konci chodby.

Poslední dveře byly jeho. Tušila jsem to.

Zabouchl za námi dveře a zamkl. Hruběji si mě přirazil ke zdi u dveří a začal zase líbat. Byl o něco více hrubý než při našem poprvé, ale mně to nevadilo. Naopak byla jsem z toho ještě více vzrušená. Rukou mě okamžitě sundal tílko a pak mi dlaní zajel pod podprsenku. Vzal si celé mé prso do ruky a začal ho laskat. Druhou rukou mi zajel do kraťasů.

Ztěžka jsem vzdychla. Dvěma prsty mi dráždil klitoris a já cítila, jak mi vlhnou kalhotky.

„Už tě chci!“ řeknu zastřeným hlasem vzrušením, když mi začne líbat druhou bradavku.

„Co chceš?“ zeptá se naschvál a ucítím, jak mi tam strčí prst. Prohnu se v zádech a jdu mu naproti.

„Ty víš co…“

„Řekni to!“ rozkáže.

„Chci tebe!“ zakňourám.

V tu chvíli mě stáhne do postele. Zbaví mě kraťasů, rovnou i s kalhotkami a sehne se nade mnou. Začne mě líbat na podbřišku a vím, že se chystá mě líbat i níže, ale zastavím ho a přitáhnu si jeho obličej k sobě.

Na to jsem nebyla připravená.

Ať si každý říká, co chce, orální sex byl pro mě daleko intimnější než samotný sex.

Vytuší, začne mě líbat a položí na záda. Stáhne si kraťasy i s trenkami a najednou se zastaví.

„Co se děje?“ zamumlám mu do pusy při líbání.

„Nemám kondomy,“ utrousí.

„Cože?“ zakňourám s čirým zoufalstvím v hlase.

„Nesbalil jsem je s sebou. Nemám ani jeden,“ sykne a narovná se do sedu.

Je vidět, jak přemýšlí. Vydýchávám situaci a snažím se též přemýšlet. V mých zavazadlech též nenajdu kondomy. Možná Eva by jich pár měla? Napadne mne.

„Můžu poslat někoho na pevninu až zakotvíme, nebo je koupíme spolu sami. Nebo pošlu vrtulník!“ řekne vážně a já nevím, zda si s tím vrtulníkem dělal srandu. Myslí to vážně?!

Při té představě, jak nějaký jeho sluha vítězoslavně přiletí vrtulníkem a slaní si to dolů po provaze na jachtu s balíčkem plný kondomů mě neskutečně rozesměje. Začnu se šíleně smát.

Black na mě nechápavě pohlédne. Já z celé té situace dostanu záchvat smíchu. Blackovi už se trochu povolí svaly v obličeji a začne se smát taky. Lehne si do peřin vedle mne a směje se. Byla to kouzelná chvíle.

 

Po chvíli, kdy tam tak ležíme, nahý vedle sebe, se Black ke mně otočí a pohlédne na mě.

„Neměl jsem v plánu se s tebou znovu vyspat. Nebo teda chtěl jsem, chtěl jsem tebe, ale nechtěl jsem, aby sis o mě myslela, že mi jde jen o to,“ vysvětlí a rukou mě začne hladit po ruce. Nic mu na to neřeknu. Jen se k němu nakloním a políbím ho.

Polibek mi opětuje a přitáhne si mě k sobě blíž, že se naše těla dotýkají. Ucítím na stehnu opět jeho erekci. Uchopím ho do ruky a začnu mu zlehka masírovat penis, od kořene až přes žalud.

Odtáhne se a temně na mne pohlédne. Jako kdyby mi nevěřil, či váhal.

„Co to děláš?“ zeptá se a já přidám rukou na intenzitě. Semkne oční víčka a poznám, že se snaží ovládat. Ještě přidám a začnu ho znova líbat. Jazyk mi strčí hlouběji do krku a svou rukou, mě začne taky dráždit. Začneme se tam uspokojovat navzájem. Pak to Black nevydrží a sundá mi mou ruku z jeho penisu. Více se nade mne nakloní a strčí mi dva prsty ještě hlouběji. Druhou rukou si přidrží mé prso a bradavku mi začne dráždit jazykem. Začne to ve mně pulzovat a jeho to popudí ještě více přidat v pohybech prsty. Z úst mi unikne několik stenů. Black mi okamžitě přikryje pusu jeho rukou. V tu chvíli se udělám. Projede mnou velmi silná vlna rozkoše a tlumeně mu křiknu do ruky.

Ztěžka mu oddechuju do obličeje a podívám se na něj.

„A co ty?“ utrousím zastřeně a začnu mu rukou jezdit po podbřišku.

„Vynahradíš mi to později,“ zahlásí záludně Black a vstane z postele. Ta představa slova později se mi zalíbí.

 

 

 

„Měla bych se už vrátit za Evou, myslím, že mě už bude hledat,“ mlasknu nesouhlasně a zvednu se z Blackova náručí, když jsme leželi v objetí v jeho posteli. Oblečení!

„Dobře, a uvidíme se teda později? Pojedeš se mnou?“ optá se na jeho plán výletu, se kterým mě ještě plně neseznámil. Zvědavě na něj pohlédnu.

„A co máš v plánu?“

„To bude překvapení,“ řekne odhodlaně a vstane též z postele. Obejde postel a přejde až ke mne. Chytne mě kolem pasu a pevně přirazí k sobě.

„Vezmi si na sebe něco sexy,“ zašeptá mi do obličeje a pak decentně políbí na rty.

„Sexy? Myslíš třeba moje pyžamo Star Wars?“ poškádlím ho. Usměje se.

„To se mi náhodou líbilo.“

„Jako fakt?“ zasměji se.

„Jo, bylo fakt stylový,“ přikývne důležitě a až teprve v tom okamžiku poznám sarkasmus v jeho hlase. Zlehka ho provokativně plácnu do ramene.

„A co mám říct ostatním? Že nepojedu s nimi na pevninu,“ optám se zvědavě. Celkově jsem zvědavá, jak to teď mezi námi bude. Co mezi námi je. Co na to řeknou ostatní.

„Nemusíš jim vysvětlovat vůbec nic. Nikomu se nezodpovídáš,“ řekne vážně Black a trochu se odtáhne.

„To je sice pravda, ale přeci jen jsem tu s Evou, a nechci, aby si myslela, že ji odstrkuji kvůli chlapovi, nebo tak, chápeš?“

„A ona to snad nedělá?“ nakrčí jedno obočí udiveně.

„No ne, nebo nemyslím si,“ snažím se mu oponovat.

„Víš Angus má kajutu přímo naproti a ať je tato jachta luxusní, jak chce, má tenké stěny, tudíž jsem neslyšel v noci nic jiného než tvou kamarádku Evu,“ opáčí s mírným pobavením v hlase. Zrudnu. Je mi trapně za Evu.

„Eh no jo, tak ona se s tím vůbec nepáře, no.“

„No, takže si myslím, když s ní vynecháš pro jednou výlet, tak se určitě nic nestane,“ mrkne na mě a znova políbí jemně na rty. Vůbec se mi od něj nechce!

„Dobře, a v kolik teda?“

„Vyzvednu tě v 17:00.“ odpoví stroze a mě překvapí, že až tak pozdě. Co budu celý den dělat, když všichni budou pryč.

„Počkej, a to se do té doby neuvidíme?“ zeptám se zmateně.

„Nevím, spíše ne, mám ještě telekonferenci a musím zařídit nějaké pracovní záležitosti.“

Odpoví a já na něj smutně pohlédnu. Naposled mě políbí a já se odporoučím pryč z jeho kajuty. Vyjdu na chodbu a zrovna ze dveří Angusovi kajuty vyjde Eva. Přistiženy při činu!

„Ha ha! Věděla jsem to!“ ukáže na mě prstem a se smíchem mě obejme kolem ramen. Rozejdeme se spolu zpět do našich kajut a potutelným úsměvem, že přeci jen tato dovolená bude opravdu zajímavá.

 

„No dnes tedy uděláme takovou krátkou zastávku v Abú Dhabí a zítra poplujeme vstříc Ománskému zálivu. Musíme zastavit v Muškátu, pro doplnění zásob, protože další zastávka by byla až v Bombaji. Pak poplujeme podél pobřeží Indie. No a podle situace, či počasí se vydáme buď na Maledivy, nebo Srí Lanku. Jak budete chtít,“ ukazuje kapitán na mapě, kterou před sebe rozložil na hlavním jídelním stole, když nás přepadl u oběda.

Pan Nizám se poškrábe ve vousech a je vidět, že přemýšlí. Angus nahlíží kapitánovi přes rameno a něco si mumlá pod nosem. Eva ho vstřícně pohladí po rameni. Vůbec se svým novým vztahem netají. Je radost na ně pohledět.

„Co myslíte dámy? Líbí se Vám plán?“ optá se pan Nizám a z nosu si sundá brýle. Prsty si krátce promne oči. Působí dnes velmi unaveně.

„Mě je to jedno, já se přizpůsobím, jak budou chtít ostatní,“ odpovím ihned a podívám se na Serimu sedíc naproti mně. Vychutnává si kávu po obědě.

Serima pokrčí rameny a též vypadá, že je jí to jedno. Její manžel se vůbec nezúčastnil oběda. Vlastně jsem ho od vyplutí neviděla.

„Mě by se líbily Maledivy!“ zahaleká Eva v angličtině s širokým úsměvem.

„No dobrá, tak tedy Maledivy!“ rozhodne pan Nizám a ostatní přísedící muži jen odkývnou. Ačkoli to jsou všichni přátelé, nikdo panu Nizámovi neoponuje. Co by že, jsou to přeci jen hosté a je to jeho jachta. Taky ani nehlesnu a jsem ráda, že tu můžu vůbec být.

„Skvěle! Jsme tedy domluveni! Asi za hodinu zakotvíme před přístavem Abú Dhabí. Ihned poté se člunem můžeme přesunout do přístavu, jak jste si přáli. Odhaduji čas tak 14:30 odjezd,“ řekne informativně kapitán v angličtině a podívá se na všechny, zda mu rozuměli a chápou.

„Počkat a proč nezakotvíme přímo v přístavu?“ zeptá se Eva zvědavě a nakrčí nos.

„No, jak je Abú Dhabí moderní obrovské město, přístav má menší než Dubaji. Určitě bychom tam zakotvili, ale jsou tam tak úzké průrvy na proplutí, že raději necháme jachtu tu a doplujeme naším člunem. Nemusíte se bát, je to zcela bezpečné.“

Kapitán ji ubezpečí a mapu, která byla rozložená na stole srovná. Ani jemu nikdo nemíní oponovat. Ví, co dělá a zřejmě to nedělá poprvé. Poté se rozloučí a odejde.

„Těším se, až uvidíte restauraci, do které Vás chci vzít,“ řekne mi pan Nizám a mrkne mne. Ucítím špetku trapnosti. Musím mu říct, že se k nim na výlet nepřidám.

„Eh, je mi líto pane Nizáme, ale já se k Vám nepřidám,“ utrousím omluvně a on na mě překvapeně pohlédne.

„Ne?“ zakroutí udiveně hlavou.

„Mám už nějaké…plány, omlouvám se,“ opáčím záhadně a cítím, jak mi rudnou tváře. Jen krátce mě přeměří pohledem a pak se ze široka usměje.

„No dobrá tedy, tak si hlavně užívejte!“ zahlásí a do úst si vloží další cigaretu.

Byla jsem vděčná, že se dál nevyptává. Co bych mu jinak řekla. Pojedu Bůh ví, kam s Vaším synem? Míním ho opíchat do bezvědomí?! Hmm, asi ne!

 

„No páni! Tobě to sluší!“ vyjekne Eva mezi dveřmi, když neohlášeně vejde do mé kajuty. Zrovna jsem si zkoušela ty stříbrné šaty s odhalenými zády, co mě donutila si je koupit.

„Řekl, že si mám vzít něco sexy, tak mi tohle přijde jako vhodná alternativa,“ pokrčím rameny a prohlížím se v zrcadle.

„Naprosto dostačující!“ ujistí mě Eva a přejde též k zrcadlu.

„Ještě si vyčesej vlasy nahoru do culíku, to mají chlapi rádi, když tě mají za co chytit!“

„Tobě to taky sluší koukám!“ přeruším její poznámku a prohlížím si jí v odrazu zrcadla. Výjimečně měla na sobě kostýmek s kalhoty béžové barvy. Ale pod kostýmkem byla vidět černá krajková podprsenka, kterou se nebála ukázat. To budou mít Arabové radost!

„Díky! Tenhle kostýmek je od Valentina, stál mě celé jmění!“

„Jak jinak,“ uchechtnu se pobaveně. Pak mě něco napadne.

„Ty Evy,…neměla bys,“ utrousím trapně. Ačkoli se spolu bavíme prosto otevřeně o čemkoli, cítím, jak trošku zrudnu.

„Co? Boty na půjčení? Krajkové spoďáry? Placatku s rumem na posílení? Prášky na rozptýlení?“ vyjede na mě a já se pozastavím nad tím, co myslela těmi prášky.

„Kondomy!“ skočím ji do řeči.

„Oh!“ hlesne a líbezně se ušklíbne, „Podívám se,“ mrkne na mě, pošle vzdušnou pusu a odejde zpět do své kajuty. Je neskutečná!

 

„Je to vcelku prekérka!“ vrátí se asi za pět minut a na postel mi hodí asi padesát druhů kondomů, všech možných barev, vůní a tvarů. Koukám na ni vyjeveně.

„To taháš všechny s sebou celou dobu?“ nechápavě na ni pohlédnu.

„Jo! Žena musí být připravena!“

„To by měl být hlavně chlap ne?“

„No a jak to dopadlo s tím tvým chlapem?“ uchechtne se na účet Blacka. No jo, má pravdu!

„Hele mě stačí dva tři kusy, pak si někde seženeme další. Teda jestli spolu budeme i nadále spát,“ utrousím a začnu si vybírat z té kupičky.

„Vezmi si tyhle vroubkovaný, ty jsou fakt super, jo a tyhle extra soft, ty jsou dooost fajn!“

Vrazí mi do rukou asi dalších deset kondomů.

„Tak díky,“ poděkuji jí a kondomy schovám do šuplíku nočního stolku u postele.

„Hlavně si to užij!“ usměje se ze široka a pohladí mě po rameni. Užiju!

„Vy taky, trochu Vám závidím tu restauraci a večerní západ slunce v Abu Dhabí, ale předpokládám, že budu mít přeci jen lepší program,“ zazubím se na ní.

„Nechvalme dne před večerem!“ uškrne se Eva, krátce mě obejme a pak se odporoučí pryč z mé kajuty, protože zaslechne volání Anguse, že už musejí jít. Po chvíli jachta utichla.

 

Mě zbývají ještě něco přes dvě hodiny času, a tak si čas zkrátím mobilem. Napíšu delší zprávu tátovi přes WhatsApp, že jsem v pohodě, že jsme zakotvili v Abú Dhabí. Pošlu mu ještě k tomu fotky jachty, které jsem vyfotila přes oběd na hlavní palubě. Pak také fotky mé kajuty.

Potom se odhodlám otevřít Instagram, asi po týdnu. Řekla jsem si, že i s dovolenou, si dám pauzu od sociálních sítí.

Po chvíli přejíždění příspěvků ostatních, se zaseknu na příspěvku mého bývalého přítele Petra. Ano, stále ho sleduji!

„Řekla ANO!“ přečtu nahlas jeho nápis pod fotkou a zírám na fotku jeho přítelkyně se zásnubním prstenem v popředí. Jsem v šoku, a ještě více mne šokuje, ten pocit.

Jistý osten zklamání. Ne, že bych mu to nepřála, naopak.

Ale znamená to, že je šťastný a je prostě už někde jinde.

Kdežto já jsem bez práce, bez přítele, bez nějakého cíle do budoucna.

Vlastně jsem ještě ani nepřemýšlela, co budu dělat po návratu domů. Zda si hned najdu nějakou práci, nebo vyčkám na vhodnější příležitost. Cítím, jak mě zase pohlcuje úzkost a panika. Třikrát se zhurta nadechnu a vydechnu. Nebudu to teď řešit!

Zhurta vstanu a přejdu do koupelny se upravit. Věděla jsem, že za půl hodiny mě Black vyzvedne.

 

Zhruba po dvaceti minutách šermování rukama nad hlavou, se mi konečně podaří udělat si pořádný culík, aniž by mi někde nelezly vlasy. Namaluji se jen tak lehce, zapudruji lehce červené tváře od sluníčka a na oči tentokrát nanesu pouze řasenku.

S těmi odhalenými šaty je stejně úplně jedno, co budu mít na obličeji, nikdo mi na něj koukat nebude. Pak se zamyslím nad tím, zda ty šaty nejsou opravdu přehnané do společnosti. Aby mě ještě nezavřeli za pobuřování!

Najednou ucítím mírné zhoupnutí jachty, neudělá mi to úplně dobře a znejistím. Ohlédnu se nad sebe a uslyším mírný hukot. Chvíli přemýšlím, co to asi tak bylo. Vybaví se mi Titanik a náraz do ledovce.

Záhy na to se ozve klepot na dveře. Zkonstatuji, že to zřejmě bude Black. Finálně na sebe pohlédnu do zrcadla a zkontroluji stav, který se zdá být v pořádku. Až na ty šaty, ty mi prostě nedají spát.

Otevři dveře a za nimi stojí Black, jak jsem předpokládala. Zůstane na mne zírat a sjede mě pohledem velmi pečlivě. Trochu se zastydím, ale udělá mi to dobře.

„Vypadáš neskutečně!“ vyhrkne Black a políbí mě.

„Není to moc? Nepohorším někoho? Je to zakázané se takto odhalovat, ne?!“ řeknu se starostí v hlase.

„Nezájem! Jsi neskutečně sexy,“ utrousí mezi dalšími polibky. A chtivě se ke mně přitiskne.

„Sakra, škoda, že pospícháme,“ dodá zastřeným hlasem. Ztěžka vydechnu a najednou se mi též nechce odcházet. Ačkoli jsem byla zvědavá, co mě čeká.

„Jdeme?“ vyzve mě a nabídne ruku. Vezmu si kabelku obsahující mobil a rtěnku. A jeden kondom. Kdyby náhodou!

Chytnu ho za ruku a společně se vydáme nahoru. Vyjdeme až do posledního patra jachty, a to na střechu. Zastavím se a zůstanu zírat před sebe.

Byl tam heliport a na něm vrtulník, který před chvílí přistál.

My někam poletíme?!