Mr.Black Není černá jako černá 31.kapitola

Anotace: Drama, napětí a akce!

Sbírka: Mr.Black - Není černá jako černá - Kniha první

Krásnou neděli všem mým čtenářům!

Chtěla jsem Vám sem přidat odkaz na písničku, jakožto myšlenku, že kdyby Mr.Black byl seriál, tak toto by bylo svkělé intro seriálu, nicméně nejde mi to sem přidat. Ale můžete si to alespoň vyhledat. :-D

Unlike Pluto - Everything Black

Přeji Vám krásné čtení!

 

31.kapitola

Nevěděla jsem, co mám říct.

Jak se mám tvářit, nebo jak se zachovat.

Jasný, ta odpověď byla vcelku jednoduchá, buď to bylo ano, nebo ne.

Viděla jsem Blackův pátravý pohled, jak na mě nedočkavě pohlížel a čekal co řeknu.

„Já, popravdě,“ utrousím zaskočeně, „Nevím, co ti na to mám říct,“ pokusím se o omluvný úsměv.

„Že by slečně Kristýně došly slova?“ řekne pobaveně Black, čímž trochu zlehčil atmosféru, která začala trochu trapně houstnout.

„No, já tomu hlavně nerozumím, Adame,“ přiznám, jestli byla šance si o tom promluvit, tak to bylo právě teď.

„Čemu?“ nechápe Black a poposedne si ke mně ještě blíž. Chytne mě za ruku a jemně ji stiskne.

„Není to tak dávno, co jsi měl hrozný problém si mě připustit k tělu. Nemluvě o tom, že slovo usadit se a ženit si určitě v repertoáru neměl a bylo to spíše téma, o kterém se nemluví. Ještě jsme pořádně spolu nesdíleli domácnost a ty mě požádáš o ruku? Není to příliš uspěchané?!“ snažím se mu to bedlivě vysvětlit, aniž bych zněla vyčítavě.

Black chvíli přemýšlí o slovech, co jsem mu řekla a pak se napřímí.

„Poslyš, tím prstýnkem nechci říct, že si mě máš vzít teď hned. Můžeme se vzít za rok, za dva, jak sama se na to budeš cítit. Já jsem ten prsten viděl, když jsem byl za jedním zákazníkem a prostě jsem věděl, že ti ho chci koupit. Že je to prsten pro tebe. Ačkoli mě klenotník varoval, že je to zásnubní prsten, mně to nevadilo. Nechci být s nikým jiným a zároveň nechci ztrácet čas nad něčím, co mi přijde zbytečné,“ vysvětluje tentokrát on mně. Zbytečné? Co mu jako přijde zbytečné?

„Takže když si ho navléknu třeba na prostředníček, zatím, tak se zlobit nebudeš?“ otáži se opatrně.

Black se usměje a uchopí krabičku s prstýnkem. Prstýnek vyjme z krabičky a uchopí mě za ruku. Prstýnek mi nasadí na prostředníček. Padl tam jak ulitý.

Začnu si prohlížet ruku, natáhnu prsty, aby se prstýnek vyjímal na mé ruce a zhodnotila jsem, že byl opravdu nádherný. Představoval vše, co bylo mezi námi. Představoval Blacka.

„Je nádherný, opravdu děkuji,“ usměji se a natáhnu se k němu, abych ho políbila. Polibek mi vrátí a vzápětí se odtáhne.

„Tak co pojedeme domů?“ navrhne mi se značně zastřeným hlasem. Byl vzrušený. Vzhlédla jsem k těm jeho potemnělým očím a už jsem byla taky vzrušená. Tak málo mi stačilo.

„Ano, prosím,“ odpovím, napnutá očekávaným vzrušením.

„Tak pojď,“ vyzve mě ihned na to a začne vstávat od stolu. Přispěchá k nám číšník a Black mu v krátkosti řekne něco v arabštině. Následně mi došlo, že jsme ještě nedojedli všechny chody z menu.

Black mě uchopí za ruku a společně projdeme restaurací až k naší ochrance. Rick už nám držel dveře a O’Brian vyšel před námi ven, aby nastartoval auto.

Vyšli jsme ven, aniž bychom zaplatili a spěšně přešli k autu. Rick mi otevřel dveře a já zaplula dozadu. Black si sedl hned vedle mě a natiskl se ke mně.

„Utekli jsme bez zaplacení?“ řeknu pobaveně. Black se rozepne knoflíčky na saku a následně se z něj vysvlékne.

„V téhle restauraci platit nemusím,“ ušklíbne se a jeho sako mi přehodil přes klín, jako kdyby mě chtěl zahřát, ale mě zima opravdu nebyla. Byla jsem rozpálená vedrem, předchozími emocemi a taky vzrušením.

„Jak to, že ne?“ zeptám se zvědavě, sledující zmateně co to dělá, proč přese mě to sako dává. Pak mi to došlo, Black se ke mně trochu přitiskl, tak aby byl ovšem nenápadný. Vypadal, jako kdyby mi chtěl spíše něco pošeptat do ucha.

Auto se rozjelo a on mi svou rukou začal šátrat pod šaty. Zčervenala jsem a pohledem střelila ke zpětnému zrcátku, kde obvykle byly zamračené oči O’Briana, ten se ovšem věnoval hustému provozu, nikoli mně.

„Co to děláš?“ zašeptám se smíchem. Cítila jsem se jak puberťačka.

Black ovšem neřekne nic a začne mě líbat na krku. Přišlo mi to dost nepatřičné a nevhodné, aby mi to dělal rukou v autě, spolu s dalšími pasažéry, ale byla jsem stržena vzrušením a především adrenalinem.

Cítila jsem, jak se mi dostal rukou ke kalhotkám a začal mě přes ně hladit. Očima jsem neustále těkala na O’Briana, aby nás neviděl a zároveň někam jinam do prostoru, abych nevypadala moc podezřele. Vzrušením jsem byla napnutá a modlila se, abychom byli co nejdřív zpátky v hotelu.

Black překonal látku mých kalhotek a palcem mi přejel po klitorisu. Ztěžka jsem polkla a potlačila jakýsi hrdelní sten. On tím byl jistě pobaven, protože se škodolibě usmál. Líbilo se mu mě mít takto v hrsti. Doslova.

Ukazováčkem do mě pronikl a decentně jím hýbal ve mně. Musela jsem se kontrolovat a potlačit v sobě úplně vše, co se ve mně odehrávalo. Zavřela jsem oči a potichu vydechla. Oči jsem otevřela a ucítila jsem, jak auto zastavilo. Před námi byla kolona aut. No skvělé!

Tváře mi hořely vzrušením a já chtěla víc. Byla jsem opět netrpělivá. Black mě nešetřil a od škádlení jedním prstem, přešel na dva a nestoudně jimi přejížděl dovnitř a ven.

Pak jsem se pohledem setkala ve zpětném zrcátku s O’Brianem a pocítila nával studu. Koukal na mě těmi svými nebojácnými oči, plné napětí a vzteku. V té chvilce mi neušel ani tichý sten. Hned jsem se napřímila, abych Blacka zastavila, ovšem pokračoval o to více intenzivněji.

„Adame, přestaň už s tím,“ zašeptám prosebně do jeho obličeje, kterým si opíral o ten můj. Black nedbal na to co jsem mu právě řekla. Dál pokračoval a já cítila, jak se mi klín začne svírat. Silně semknu oči a celá se zatnu, snažíc se nevydat ze sebe ani hlásku. Orgasmus mnou projel jak vlna při rozbouřeném moři. Black mě vítězně políbí na tvář a ruku vytáhne z pod mých šatů a saka, které jsem měla stále přes sebe přehozený.

Ztěžka si hlavu opřu o sedačku a snažím se potichu vydýchat to opojivé vzrušení. Krátce pohlédnu do zrcátka a neujde mi, že na mě O’Brian stále čumí. Skvělý! Určitě mu neušel můj orgasmus! Bože!

Záhy na to se auto konečně rozjede a my pokračovali dál v koloně.

„Před námi bude zřejmě nějaká nehoda, pane, máme to objet druhou stranou?“ optá se náhle Rick a otočí hlavu mírně do leva, směrem na mě.

„Jistě, jeďte po hlavní třídě,“ pronese suše Black jakoby nic. Já se několikrát zhluboka nadechla a upravila si vlasy. Museli jsme být vážně nenápadní.

 

Po půl hodině se konečně dostaneme domů a já unaveně přejdu až do ložnice. Usadím se ztěžka na postel a ihned si sundám podpatky, které mě tlačily, jak byly nové a nerozchozené.

„V pořádku?“ optá se Black, když za mou přijde do ložnice a zavře dveře.

„Jojo, jen mě bolí nohy a jsem celá taková…vláčná,“ odpovím s úšklebkem, narážející na to, co proběhlo v autě.

„Hmmm, vláčná, říkáš?“ opáčí provokativně Black a přistoupí ke mně. Klekne si přede mě a políbí mě na holé stehno. Rukou mi okamžitě sáhne pod šaty a stáhne ze mě vlhké kalhotky. Opět se zastydím nad tou vzpomínkou v autě.

Ihned se sehne nad mým klínem a jen spěšně mi vytáhne šaty víš, aby mu nepřekážely. Položím se na záda a nechám se náležitě opečovávat polibky, kterými mě zaséval těsně nad mým klínem. Pak mě začal bezostyšně uspokojovat jazykem a já potichu zasténala. Ten chlap mě přiváděl k šílenství. Po chvíli jsem hlasitost svých stenů už nedokázala kočírovat a snažila se přimět Adama, aby už byl ve mně.

Naštěstí to pochopil a odtáhl se od mého klína. Rychle jsem se narovnala a sáhla po něm, abych z něj stáhla kalhoty. Byla jsem tuze nedočkavá.

Black si přetáhl košili přes hlavu, aby se nezdržoval s knoflíčky, zatím co já se prala z jeho páskem u kalhot, který nešel absolutně odepnout.

„Co to je sakra za pásek?“ začnu se vztekat, aniž by se mi povedlo pásek rozepnout. Black se jen pobaveně usměje a pouze jedním hmatem pásek odepne. Okamžitě mu sundám kalhoty i s boxerkami a podívám se na jeho chloubu. Penis se tyčil vzhůru, přímo naproti mým očím. Hned jsem si ho vzala do pusy a podívala se provokativně na Blacka. Hrdelně něco zavrčel a chytl mě za vlasy. O něco intenzivněji jsem se věnovala jeho špičce žaludu a rukou ho přiškrtila více u kořene. Byla jsem ráda, že jsme si role vyměnili, protože mi přišlo, že tentokrát kdo šílel, byl Black.

Usoudila jsem, že už to nemohl vydržet, protože mi decentně pokynul, ať si lehnu dál do postele. Rychle jsem se přesunula dál, doprostřed postele a Black byl okamžitě u mě. Automaticky jsem se mu nastavila a Black se vtěsnil mezi má stehna. Okamžitě do mě proniknul a začal rychle hýbat boky.

Zalapala jsem po dechu a zároveň jsem začala sténat. Naprosto jsem se mu oddala. Black mě začal zběsile líbat, a přitom přirážel víc a víc. Nehty jsem mu zaryla do kůže na zádech a nohy mu po chvíli obtočila kolem pasu, aby průnik byl ještě důraznější.

„Miluju tě! Jsi jenom moje, rozumíš,“ ucedí mi do ucha mezi přírazy. Jeho hlas byl až burácivý. Alespoň tak zněl v mé hlavě. Jen přikývnu, protože jsem se nezmohla na žádné slovo.

„Dělej, řekni to,“ naléhá Black, a ještě přidá na rychlosti. Byl o poznání víc surovější a pevně mě držel za vlasy, hned u hlavy. Bolelo to, ale zároveň to bylo vzrušující.

„Jsem…tvoje,“ vydechnu krátce, ihned na to Black ze mě vyndá penis, naklonil se nade mě a já ucítím, jak se mi udělal na břicho. Jeho teplé sperma mi pomalu začalo stékat na bok a mě zas došlo, pozdě, že jsme úplně zapomněli na kondom.

Ztěžka tam ležím, vydechuju zhurta a cítím se označkovaná. Označkovaná Blackem.

Black ulehne vedle mě a stáhne si vlasy, které mu padaly do čela. Podívám se na něj a usměji se. Vypadal zas božsky.

„Jestli chceš, příště můžeme bez kondomu,“ nadhodím odvážlivě. Střelí po mně udiveným pohledem, „Já mám v sobě hormonální tělísko, takže mě to chrání před těhotenstvím. A díky tomu nemám ani menstruaci. Takže kdybys chtěl a cítil se na to, jakožto tvá přítelkyně, ti dávám svolení, příště nepoužít kondom,“ dodám odhodlaně. Cítila jsem, že nastala ta pravá chvíle na to, mu to říct.

„Dobře,“ usměje se pouze.

„Já jdu do sprchy,“ řeknu záhy na to.

„Za chvíli se k tobě přidám, jen se vydýchám.“

 

V noci jsem nemohla spát.

Black vedle mě spal a tiše oddychoval.

Byl někde v říši snů a já nemohla zamhouřit oči. V hlavě se mi honilo tisíc myšlenek.

Rukou jsem si furt mnula prstýnek mezi prsty, co mi dal Black a svým způsobem mě to uklidňovalo, ale zároveň znervózňovalo, co ten prsten znamená. Měla jsem dojem, že něco jiného znamená pro mě, a něco úplně jiného zase pro něj.

Rozhodla jsem se, že si půjdu udělat čaj nebo horké mléko. Vzala jsem si mobil do ruky a spěšně pohlédla na hodiny. Byly dvě hodiny ráno.

Potichu jsem vylezla z postele a vzala si tenký plážový župan z šatny, abych nechodila po bytě jen v tílku a tangách.

Po špičkách jsem přešla ložnici a vytratila se z ní. Bytem se rozléhalo ticho a tma. Obývák byl opět nasvícen neony protějších mrakodrapů a já se rozešla do kuchyně.

Rozsvítila jsem si tlumené světlo u digestoře a přešla k lednici. Vytáhla jsem ze dveří mléko a přemýšlela, zda ho ohřát v rendlíku, nebo si ho dát na prasáka studené. Nakonec jsem se rozhodla pro horkou alternativu. Vytáhla jsem malý ušatý rendlík z pod skříňky a nalila trochu mléka do něj. Ze skříňky s kořením jsem vytáhla badyán a skořici, kterou tam měla Nillima uschovanou, a přihodila ji do rendlíku. Zapnula jsem sporák a nechala mléko pomalu prohřívat. Opřela jsem se lokty o linku a tiše rozjímala. Neustále mi ten mozek jel.

Vzápětí jsem zaslechla za sebou kroky.

Rychle jsem se ohlédla a viděla O’Briana, který zrovna přicházel z vchodových dveří do bytu a snažil se být potichu.

Ovšem zaregistroval můj pohyb a zastavil se. Obdaroval mě jedním ze svých krásných nasraných výrazů. Nic neřekl a rozešel se směrem ke schodům, do svého pokoje.

„Počkej!“ hlesnu spěšně a on se zastaví.

„Nechceš trochu mléka, na uklidnění?“ nabídnu mu zcela vážně. Váhal, ale nakonec se otočil a pomalými kroky se vydal ke mně do kuchyně.

„Kde si byl, takhle pozdě?“ ptám se zvědavě a lžící promíchám mléko, které se ještě nezačalo ani vařit. Bylo mi jasné, že nemohl mít žádný osobní život, když s námi trávil čas od rána do večera. Takže jeho osobní volno spočívalo v tom, když jsme spali.

„Pryč,“ řekne neurčitě. Jinou odpověď jsem ani nečekala, „A proč ty nespíš a děláš si tu mléko na uklidnění?“ zněl uštěpačně. Postavil se na opačnou stranu kuchyně, jako kdyby se mě štítil.

„Tak,“ hlesnu i já neurčitě. Poté nastalo trapné ticho.

Po chvilce O’Brian přešel ke sporáku a přes rameno mi nahlédl do rendlíku, nad kterým se už začínalo kouřit.

„Cos tam dala všechno za koření?“ zeptá se.

„Ah, skořici a badyán,“ odpovím zaskočeně. Něco si zabrblá pod vousy a přejde ke skříňce s kořením. Chvíli tam hrabe, až se konečně otočí a přistoupí zpátky ke sporáku. Do rendlíku nasype pár špetek kurkumy. Poznám to okamžitě dle její žluté barvy. Pak to zlehka promíchá a přičichne k lžíci.

„Teď je to teprve na uklidnění,“ řekne záhy. Koukala jsem na něj jak na zjevení.

Ještě by mi k tomu mohl říct pohádku na dobrou noc!

Sporák jsem vypla a rendlík odstavila. Přešla jsem ke skříňce a natáhla se pro dva vyšší hrníčky, které se hodily na ten nášuklidňující nápoj.

O’Brian jistě zaznamenal, jak se tam sápu po špičkách, a tak ke mně přistoupil, postavil se přímo za mě a ty dva hrníčky sundal. Cítila jsem jeho teplo těla na mých zádech a naježily se mi tím všechny chlupy na těle.

Zhurta jsem se otočila, abych se vysvobodila z jeho blízkosti, ovšem jsem si vůbec tím nepomohla. Stál tak blízko a shlížel na mne opět z té své výšky.

„Naliješ to do hrnků?“ optám se rychle, abych odvedla pozornost.

Nic na to neřekne, jen odstoupí a hrnky přenese ke sporáku, aby do nich nalil kořeněné mléko. Udělá tak a náležitě mi hrníček podá. S díky přijmu a opřu se zády o linku.

K hrnku přičichnu a jeho omamná vůně mnou doslova prostoupí. Už jen to koření mělo uklidňující vůni. Začnu foukat do hrnku a všimnu si zas, toho jeho propalujícího pohledu. Stál naproti v rohu, v ruce třímal hrnek, do kterého foukal, a přitom zíral na mě.

„Co máš za problém? Proč na mě furt tak blbě čumíš a vypaluješ mi díru do čela?!“ nevydržím mu to nevpálit. Už mě s tím sral.

„Takhle koukám normálně,“ pokrčí rameny. Pěkně kecal!

„Hele je mi jasné, že naše nesympatie jsou vzájemné, ale to mě tak nesnášíš, že na mě koukáš tak…pohrdavě?“ opáčím jízlivě, „To mě tak nenávidíš?!“ dodám záhy.

„To si myslíš?“ ucedí až pobaveně O’Brian a hrnek odloží na linku.

„No svým chováním mě o tom jen přesvědčuješ!“ syknu nevraživě, chtěla jsem se napít z hrnku, ale mléko bylo furt vařící. Kdo by to byl řekl.

Náhle si všimnu výrazu O’Briana, který se změnil do něčeho neurčitého.

Pak se odpíchl od rohu, ve kterém stál a pár spěšnými a ráznými kroky přešel ke mně. Čapl mě kolem pasu a vysadil na kuchyňskou linku. Chtěla jsem zakřičet uleknutím, ale on mě v tu chvíli zhurta políbil. Někde v dálce jsem zaslechla náraz hrníčku o zem, který jsem upustila šokem, jen co mě vyzdvihl.

Surově mě líbal a chytl mi svými prackami obličej, abych nemohla uhnout.

Byla jsem úplně opařená a tím jsem mu na pár sekund povolila, abych ho nechala proniknout jazykem do mé pusy. Líbal mě tak hladově a zároveň prosebně, potřebně.

Ve mně to všechno křičelo, burácelo a v mysli jsem ho nazývala tolika sprostými slovy, ale nebyla jsem schopná jakékoli reakce.

Pak se odtáhl, aby nabral dech do plic a podíval se mi do očí.

Přišlo mi, jako kdybych v nich viděla úplně všechno.

Všechny jeho emoce, které se v něm zmítaly, jako rozbouřený oceán.

„Co si to udělal?!“ vydám pouze ze sebe stále v šoku.

„Tolik k té nenávisti,“ ucedí hlubším tónem, odtáhne se a dá se na odchod. Rychlými kroky, nahrbenými rameny a zaťatými pěstmi odejde do svého pokoje.

Stále jsem tam seděla a koukala vyděšeně po kuchyni. Můj pohled spočinul nad rozbitým hrníčkem a vylitým mlékem všude kolem. Několikrát jsem nabrala vzduch do plic a snažila se nastartovat mozek. Co to kurva bylo?!

Když jsem se odhodlala slézt z linky, rychle jsem uklidila hrníček, který byl prasklý pouze na dvě části a vylité mléko jsem utřela hadrem.

Pak jsem si vzala mobil, který jsem nechala na lince a v podstatě utekla zpět do ložnice. Potichu jsem si zalezla pod deku a ohlédla se do šera na Blacka, zda zaznamenal můj příchod. S ním to ani nehnulo, spal dál.

 

Jak jsem nemohla v noci spát, tak po tomhle, jsem si byla naprosto jistá, že neusnu vůbec.

Bylo ve mně plno zlosti, nejen kvůli tomu, že mě O’Brian políbil, ale že jsem se vůbec nebránila. Ale vůbec. Žádná snaha!

Když mě tenkrát políbil Shafir, tomu jsem se dokázala vzepřít a rovnou mi vypálila facku, ale tohle?! Bylo to jiné! Nemluvě o tom, jakou má O’Brian sílu a statnou výšku. Byl by to boj Davida s Goliášem, ale kurva ten měl taky snahu, a nakonec ho zabil!

V duchu jsem si nadávala, jaká jsem kráva.

Přitahuju pouze problémy, psychopaty a namyšlené kokoty!

 

                                                                       -

 

Vzbudila jsem se sama od sebe a pohlédla na prázdné místo vedle sebe. Black byl pryč. Předpokládala jsem, že byl v kanceláři.

Přetočila jsem se na bok a rukou šátrala po mobilu. Uchopila jsem ho do ruky a pohlédla na hodiny. Bylo skoro poledne! Tolik k mé probdělé noci, kdy jsem usnula chvíli nad ránem.

Po zbytek noci mnou zmítal konflikt, zda říct Blackovi o tom co se stalo mezi mnou a O’Brianem a nechat ho vyhodit, nebo přesvědčit Blacka, aby ho vyhodil sám, aniž bych vyvolala válku. Ale chtěla jsem k němu být upřímná a jednoduše mu to říct, aby to nedopadlo, jako tenkrát se Shafirem. O’Brianovi jsem se též chtěla postavit čelem a dát mu pořádnou nakládačku, teda alespoň tu slovní! Tak či onak, věděla jsem, tušila, že to bude jeden velký problém a že si to odseru hlavně já!

Celým mým životem prostupuje jakési drama a nenechá mě vydechnout. Asi karma!

 

Ač neochotně, vstala jsem z postele a přešla do koupelny, spáchat ranní hygienu. Následně jsem se převlékla do sportovního oblečení, s tím, že půjdu rovnou do posilovny. Potřebovala jsem opět zaměstnat mozek něčím jiným. Neustále se mi vracelo to, jak mě O’Brian líbá a já na to nebyla schopna zareagovat, takže si možná i myslí, že se mi to líbilo. Nelíbilo!

Hrdě zvednu bradu a vyjdu z ložnice s taškou s věcmi na převlečení a ručníkem. Byla jsem připravená čelit tomu idiotovi v tváří tvář a v hlavě měla připravený proslov.

Ovšem k mému překvapení tam stál Rick a povídal si s Nillimou, která něco krájela v kuchyni.

„Dobré ráno, slečno Kristýno!“ pozdraví Rick, ihned jak si mě všimne.

„Dobré ráno,“ utrousím směrem k němu a pak se usměji na Nillimu, která se široce usmála, když mě zaznamenala. Mlčky ke mně přistoupí a pevně mě obejme.

„Taky jste mi chyběla, Nillimo,“ usměji se na ní široce. Překvapila mě, ale příjemně.

„Dáte si něco k jídlu?“ otáže se hned jak se ode mě odtáhne.

„Ne, ráda bych si teď zašla do posilovny a pak až se vrátím, tak se najím,“ odpovím ji a pohlédnu na Ricka, „Kde je O’Brian?“ zeptám se ho.

„Vyměnili jsme se, je to normální postup,“ obeznámí mě krátce a já si v duchu oddychla. Ještě že tak!

„No, takže bych ráda vyrazila, zda to nevadí,“ usoudím rozhodně.

„Jistě, je to na Vás,“ mírně se na mě usměje a napřímí se v zádech, aby dal najevo, že je připravený na odchod.

 

Už hodinu jsem trávila čas na běžícím páse a střídala běh s rychlou chůzí. Ani běh mi nepomohl zaměstnat mozek na tolik, abych na to přestala myslet. Sakra!

Vztekle jsem vypla pás a pomalu docházela jeho rychlost, než se úplně zastavil. Otřela jsem si čelo do ručníku, který jsem sebou měla a přehodila si ho přes rameno.

Pohlédla jsem na Ricka, který stál v opodál u zdi a sledoval dění v posilovně. Přešla jsem k němu a on mě obdařil milým úsměvem. Byla to opravdu změna, než na co jsem byla zvyklá u toho idiota.

„Ricku, myslíte, že byste mě naučil nějaké chvaty, něco, co by mi pomohlo při sebeobraně?“ otážu se ho prosebně. Rick se zas napnul v zádech a ačkoli to byl taky chlap, jako hora, bylo na něm okamžitě poznat, že znejistil.

„Oh, jistě slečno, ale nejdřív bych to probral s panem Al-Sheidem,“ řekne váhavě. Jako vážně? Musí se ptát na svolení?

„Co chcete s ním probírat? Na jeho svolení absolutně nezáleží,“ pokrčím rameny nechápavě, jakože není můj otec ani někdo, kdo by za mě zodpovídal.

„S tím bych tak úplně nesouhlasil slečno,“ oponuje mi opatrně. On byl z něj úplně posranej!

Nesouhlasně si přeměřím Ricka, který pod mým pohledem ještě víc znejistí.

„No dobře, zajdu si teď ještě do sauny a pak se vrátíme zpátky do bytu,“ informuji ho a otočím se. Chopím se svých věcí a rozejdu se posilovnou, až ke dveřím vedoucí do sprch, kde se nachází i sauna.

Přešla jsem k věšáku u sprch a už jsem se chtěla vysvlékat ze zpoceného oblečení, když v tom přišla ke mně cizí žena, která měla na sobě Hidžáb černé barvy. Nevypadala, jako někdo z hotelového personálu.

„Slečna Tomanová?“ otáže se lámanou angličtinou.

„Ano?“ odpovím zvědavě.

„Mám tu pro Vás vzkaz,“ informuje mě a podá mi nějaký dopis, který byl pečlivě několikrát přeložený. Žena mi ho dala do ruky, v krátkosti se poklonila hlavou a zběžně odešla pryč ze sprch. Zaskočeně jsem ji hleděla na záda a pak se podívala na ten dopis.

Rychle jsem ho rozbalila a pohlédla do něj. Bála jsem se, že je to nějaký výhružný dopis napsaný krví, nebo takový ten vyděračský, s vystříhanými písmenky z novin.

 

Nenech se jím zastrašit, ani zmást! Nejdřív je to sex, pak je to prsten a pak se z jeho MOCI už nikdy nedostaneš. Jestli se chceš o něm dozvědět víc, přijď dnes ve 22:00 do garáží se vstupem pro zásobování.

 

Přečtu si ten vzkaz v angličtině ještě desetkrát dokola a napadne mě, jestli to není skrytá kamera. Kolem mě prošly pouze dvě ženy zaměstnané hovorem mezi sebou, jinak nikde nikdo nebyl.

Co to bylo sakra za vzkaz? Byl to vzkaz od O’Briana? Nebo od Emily?! A jak sakra ten dotyčný věděl, že mi dal prsten!

Okamžitě jsem se oblékla do čistých šatů, které jsem měla s sebou na převlečení, sbalila si věci a vystřelila ze sprch. Spěšně jsem prošla kolem Ricka, který tam na mě čekal a jistě nečekal, že budu tak rychle zpátky.

„Musím okamžitě za Adamem,“ řeknu zcela vážně. Rick na mě překvapeně pohlédl.

„Ah, ale,“ zakoktá Rick, aniž by se hned hnul z místa, kdežto já jsem se již dávno rozešla k výtahu, „Stalo se něco, slečno?!“ dodá záhy, když mě dožene.

„Dostala jsem tenhle zajímavý dopis,“ utrousím a papír mu předám do ruky. Přečte si ho a jen přikývne. Sám zhodnotí, že opravdu musíme za Blackem, informovat ho o tom. Ať to byl kdokoli, nechtěla jsem to tajit před ním a už vůbec jsem nebyla tak hloupá, abych tam šla, vždyť to byla jasná past!

 

Když jsme vstoupili do kanceláří, okamžitě si náš všimla Blackova asistentka, kterou jsem si moc dobře pamatovala. Vycupitala ze svého místa a rozeběhla se za námi, když jsem si to štrádovala směrem k Adamovi kanceláři.

„Slečno?!“ houkne na mě.

„Má tam někoho?“ otočím se k ní spěšně a zastavila se před dveřmi jeho kanceláře.

„Pan Al-Sheid má teď důležitý hovor!“ opáčí asistentka s vyděšeným výrazem, jako by se bála, že dostane pořádně vynadáno. Ale já jsem se ho nebála!

Spěšně jsem zaklepala a rovnou vstoupila dovnitř. U dveří jsem se setkala s O’Brianem, který vypadal velice překvapeně, že mě tu vidí. Přešla jsem pohledem k oknu, kde stál Adam a s někým telefonoval v arabštině. Otočil se směrem k nám, zamračený, že ho nikdo vyrušuje.

Pak jen něco hlesne do telefonu a následně zavěsí.

„Týno, co se děje?!“ opáčí a zamračí se na Ricka. Na svého poslušného psa!

„Dostala jsem vzkaz,“ utrousím pouze a ten kousek papíru mu hodím na stůl. Black přistoupí ke stolu a uchopí onen vzkaz do rukou. Přečetl si ho a pak se podíval na mě.

„Kdo ti ho dal?“ sykne podrážděně a vzkaz hodí zpátky na stůl.

„Nějaká žena za mnou přišla do sprch v posilovně a předala mi tento vzkaz,“ vysvětlím v krátkosti.

„Ricku, okamžitě běž za ochrankou, a dostaň z nich kamerové záznamy, chci vědět, co to bylo za ženu. Řekni jim, aby u každého vchodu a východu byl někdo z mužů,“ rozkáže Black směrem na Ricka a ten okamžitě vystřelí z kanceláře vše zařizovat.

„A ty tu počkej,“ zavrčí na mě, jako kdyby byl naštvaný na mě, „O’Briane, počkej tu s ní, než se vrátím,“ rozkáže Black a vypadal velmi vytočeně. Pecka! 

Bouchne za sebou silně dveřmi a já tam zůstanu stát, zírajíc, jak rychle zmizel.

O’Brian přešel ke stolu a já se ulekla, zda nevykročil ke mně. Ustoupila jsem na stranu ke křeslu a pečlivě ho sledovala. Chopil se vzkazu a několikrát si ho přečetl.

„Myslela jsem, žes to napsal ty,“ přiznám vážně. O’Brian po mě střelí netečným pohledem.

„Proč bych to dělal?“ nechápe.

„Varoval si mě před ním, podobnými slovy,“ pokrčím rameny.

„Ano, řekl jsem ti to jednou, z očí do očí, nenapsal bych takový amatérský vzkaz,“ opáčí O’Brian a pak si sáhne do kapsy, protože mu začal vyzvánět mobil. Hovor přijme. Něco si krátce vyposlechne a pak mobil zase schová do kapsy.

„Pojď, jdeme zpátky do bytu,“ rozhodne O’Brian náhle.

„Co? Vždyť Adam řekl, ať tu počkám.“

„Teď mi volal, mám tě doprovodit zpátky do bytu, do bezpečí,“ informuje mě a několika kroky překoná vzdálenost mezi námi. Napnula jsem se jak struna, při jeho blízkosti. Zas se mi to vybavilo.

„Hlavně na mě nesahej!“ syknu značně podrážděně a neústupně.

„Neměl jsem to v plánu!“ ucedí též podrážděně. Akorát pak přejde ke dveřím a otevře je. Vyjdeme spolu ze dveří, projdeme mezi kancelářemi a dojdeme k výtahu.

Jakmile výtah cinkne, zaplujeme spěšně dovnitř a O’Brian už chtěl zmáčknout čudlík podlaží našeho bytu, pak se však zastaví. Jako by přemýšlel.

„Víš co, půjdeme raději po schodech,“ obeznámí mě náhle. Tázavě na něj pohlédnu.

„Co? Proč?!“ nechápu.

„Myslím, že celá tahle situace, je léčka!“ řekne vážně, chytne mě pevně za ruku a vyjde společně se mnou z výtahu. Vlála jsem za ním jak kus hadru.

Přešli jsme do rohu místnosti, kde se nacházel nouzový východ. O’Brian vrazil do těžkých dveří a pokynul mi rukou ať počkám před dveřmi. Spěšně přešel k zábradlí a podíval se dolů a pak nahoru. Pečlivě poslouchal a pak mi pokynul jít za ním. Beze slov jsem k němu přistoupila a on mě opět chytl pevně za ruku a v druhé ruce už třímal zbraň.

„Teď mě poslouchej,“ nadechne se O’Brian, „Cokoli ti řeknu, tak prostě uděláš! Bez keců!“ upozorní mě varovně. Jasně, za koho mě má!

„Proč si myslíš, že je to léčka?!“ vyhrknu záhy, cítila jsem nával adrenalinu, ačkoli mi tedy nepřišlo, že by tato situace byla vážná. O’Brian to zřejmě považoval za velmi vážné, když vytáhl zbraň.

„Celý je to nějaký divný!“ usoudí v krátkosti a vidím, jak poslouchá, zda se něco děje na schodišti, „Půjdeme teď dolů po schodech do hlavní haly a pak přejdeme k výtahu vedoucím k bytům,“ informuje mě ještě. Pak mi pevně stiskl dlaň, kterou mi stále třímal v ruce a rozejde se směrem dolů. Následovala jsem ho a snažila se s ním držet krok.

„A musíš tu mávat s tou zbraní? Vždyť o život tu nejde,“ syknu zadýchaně mezi tím, co sbíháme několik pater dolů.

„Budu raději připravený než zaskočený,“ opáčí O’Brian netečně. Stále mě pevně držel za ruku a mě to svým způsobem vytáčelo, ale zároveň jsem věděla, že mě tím jistí při rychlém běhu ze schodů a taky, aby mě měl co nejblíže u sebe v případě nějakého útoku. Ale nemyslela jsem si, že by Emily měla v plánu na nás útočit. Něco mi udělat, ublížit mi. O’Brian měl pravdu, celé to bylo nějaké divné.

Doběhli jsme do patra, kde byla nakreslená velká nula na zdi, ihned vedle dveří. Předpokládala jsem, že jsme v patře kde se nachází hlavní recepce a vchod do hotelu.

O’Brian zastavil před dveřmi a konečně mě pustil. Protáhla jsem si ruku, protože jsem cítila, jak ji mám ztuhlou od toho, jak pevně mě držel.

„Stejně si myslím, že s Emily v tom musí jet ještě někdo další, někdo z hotelu, protože jak jinak by se dostala do Adamova bytu, jen tak, sám víš, že je to komplikovanější. Musíš vědět, který výtah použít, mít speciální kartu s čipem k odemknutí, tu taky nemá jen tak někdo,“ vyhrknu ze sebe domněnku. O’Brian na mě spěšně pohlédl a schoval zbraň zpět do pouzdra na opasku.

„A to tě to napadlo až teď?“ pokrčí na mě to své husté obočí a mimo to znova zkontroluje mobil.

„Ne, jasně že, ne. Napadlo mě to už dřív, navíc, Emily byla kost a kůže, nejsem si úplně jistá, zda by dokázala rozmlátit naše auto, tak jak to vypadalo na těch fotkách, k tomu musíš mít sílu, abys dokázal rozbít tolik oken, no ne? Jednou si kamarádka nechtěně zamkla klíčky v autě, snažily jsme se ve dvou rozbít okénko, ale nepovedlo se nám to! Nedokážu si představit, že by to ona zvládla,“ vychrlím záhy. Začínala jsem se cítit, jako detektiv.

„To máš pravdu, napadlo mě to hned, jak jsem ty fotky viděl,“ přikývne a pak mě opět čapne za ruku, ovšem já se mu vysmeknu.

„Nemusíš mě držet za ruku, jako malou holku!“ ucedím nesouhlasně a už jsem se chtěla rozejít ke dveřím, ale on mě zastavil a zhurta přitáhl k sobě.

„Co jsem ti říkal, máš mě poslouchat, musím si tě držet u sebe, chápeš?!“ vyjede na mě zostra s tím svým klasickým výrazem. Pak mi pohledem nepatrně sjel ke rtům a já se napnula.

„O co ti jde?!“ zeptám se ho zcela vážně, myslíc jeho chování, vůči mně. Proč mě v noci políbil. Proč jsem viděla v jeho očích emoce, které tam nikdy jindy nebyly.

„Musím tě chránit, je to má práce,“ odpoví. Moc dobře ví, že jsem se ho na tohle neptala.

„A teď už pojď!“ dodá, popostrčí mě ke dveřím a místo ruky, mě uchopí za bok, aby si mě držel hned u těla.

Vyšli jsme do předsálí hlavní haly a prošli kolem několika lidí a turistů, kteří právě přijeli do hotelu. Spěšně jsme prošli hlavní halou až k výtahům, kde postávalo několik hostů hotelu. O’Brian si mě pevně držel u boku a pečlivě se rozhlížel kolem. Zmáčkl tlačítko výtahu od bytů a byl napnutý jak struna. Já byla nervózní, ale to jen kvůli němu. Kvůli jeho blízkosti.

Ihned jak se výtah otevřel, O’Brian mě do něj popostrčil a postavil se přede mne, aby do výtahu už nikdo jiný nemohl nastoupit. Byl mým štítem. Zmáčkla jsem číslo 166 a výtah se zavřel. Nastalo hrobové ticho.

„Ty ke mně něco cítíš? Proto jsi mě včera políbil?!“ řeknu, co mě pálilo na jazyku už od noci, ale nechtěla jsem si to přiznat. O’Brian nehne ani brvou. Žádná reakce.

„Slyšíš?! Tak buď aspoň takový hrdina a řekni mi to do očí, když mě jinak můžeš líbat uprostřed noci v mém bytě, kdy vedle v pokoji spí můj přítel!“ vyhrknu na něj nenechajíc se odbýt.

„Nebudu to s tebou řešit,“ ucedí svým nepřístupným tónem, aniž by se na mě podíval.

„Ale já to chci řešit!“ trvám stále na svém. Jó, tvrdohlavá Kristýna!

„Hele nepatřím k těm, kteří by se vylévali ze svých citů, takže to po mně ani nechtěj. Neřeknu ti nic, ale můžu tě uklidnit, že už tě nikdy nepolíbím.“

„To teda nepolíbíš, ihned jak tahle fraška skončí, tak vypadneš a už se nikdy neuvidíme! Můžeš být rád, že jsem to ještě nestihla říct Adamovi, zabil by tě!“ napřímím bradu.

Musela jsem znít, jak hrozná kráva.

A cítila jsem se tak!

O’Brian se pouze pobaveně uchechtl a zakroutil hlavou. Pak se na mě ohlédl přes rameno.

„Ani nevíš, do jakých sraček ses to dostala,“ řekne hrozivě. Pevně jsem sevřela rty a naježila se. Nejhorší na tom bylo, že měl pravdu. Netušila jsem, jak moc špatné to je.

 

Výtah cinkl a O’Brian vytáhl okamžitě zbraň z pouzdra a napřímil ji před sebe. Všimla jsem si otevřených dveří od bytu. Byly podezřele pootevřené. Rukou mi jen pokynul ať se držím za ním. Pomalými tichými kroky jsme přešly ke dveřím a O’Brian je pomalu otevřel. Záhy povolil ramena a napřímil se. Vykoukla jsem zpoza něj, jehož tělo mi sloužilo jako štít, a pohlédla na Ricka, který stál netrpělivě v obýváku.

„Co se stalo? Kde je Adam?!“ udeřím na něj ihned s otázkou a obejdu O’Briana. Přejdu až k němu.

„Al-Sheid je v pořádku, je s ochrankou a prochází kamerové záznamy,“ odpoví mi netečně, vypadal nervózně a pak pohlédne na O’Briana, „Matte, běž si vzít neprůstřelnou vestu, ať jsi krytý, dostal jsem rozkaz se přesunout z hotelu,“ dá mu jasný pokyn. O’Brian pouze přikývne a rozejde se pomalými kroky kolem nás. Ovšem u mě se zastaví a já na něj zmateně pohlédnu. Obličejem si přeměřoval Ricka, který se choval divně. Přišlo mi to tak.

On si všiml našich pohledů a v mžiku vytáhl zbraň z pouzdra a namířil ji na mě.

„Okamžitě od ní odstup, nebo ji namístě zastřelím!“ sykne výhružně Rick na O’Briana, který se už natahoval pro zbraň ve svém pouzdře, ale zaslechnu jen, jak Rick odjistí pojistku na zbrani, aby dal najevo, že to myslí vážně.

Stála jsem tam opět jako opařená a zírala do hlavně zbraně, která mi mířila přímo do očí. Slyšela jsem jen, jak O’Brian za mnou couvá.

„A ty pojď pomalu ke mně!“ pokyne mi Rick a zbraň namíří spěšně na O’Briana. Nohy jsem měla ztěžklé, jako kdyby kamenné. Nemohla jsem se pořádně rozejít. Rick na mě akorát zařval, abych přidala do kroku.

Slyším své srdce, jak mi bije neuvěřitelnou rychlostí a v krku jsem měla obrovský knedlík. Rick se po mě natáhnul, hrubě si mě k sobě přitáhl a otočil zády k sobě. Zbraň mi namířil přímo na spánek.

Strachy jsem pohlédla na O’Briana. Stál tam jak přikovaný, mračil se a nespustil oči z Ricka.

„Teď odhoď zbraň!“ křikne další pokyn Rick, směrem k O’Brianovi, který neochotně a pomalými pohyby začne vytahovat zbraň z pouzdra. Poté ji pomalu položí na zem a krátkým pošťouchnutím do ní strčí, aby byla dál od něj.

Rick mě hrubě držel za rameno, div mi tam prsty nevyryl díry a cukl se mnou, abych začala spolu s ním couvat směrem ke dveřím.

„Jestli se pohneš, provrtám ji hlavu kulkou! A moc dobře vím, že to bys zrovna nechtěl, tak mě neser!“ ucedí nasraným tónem Rick, když se dostaneme ke dveřím. Pak mě Rick chytne paží silně pod krkem a zbraň mi natlačí na spánek.

Chtělo se mi brečet, málem jsem se zbláznila strachy, ale snažila jsem se uvažovat rozumně. Vzpomněla jsem si na to, co mě učil O’Brian. Přesně na tohle tě připravoval Kristýno!

„Myslíš si, že mi utečeš kámo, ale doženu tě hned, jen jak se za tebou zavře výtah! Co si jako myslíš?!“ promluví na něj O’Brian, snažíc se ho rozptýlit, jako kdyby mi četl myšlenky.

Jako kdyby poznal, že teď je ta správná chvíle se bránit a zaútočit.

Rick už se nadechoval, že mu něco řekne a já nabrala všechnu sílu a dala ji do úderu hlavou, kterou jsem mu uštědřila do tváře. Zaskočila jsem ho a zavrávoral krokem dozadu.

V té rychlosti jsem svou dlaní zatlačila na jeho ruku, kterou mi mířil zbraní na hlavu, tak, aby mi s ní už nemířil na hlavu, otočila se a druhou rukou ho silně udeřila do ohryzku.

Rick jen zachroptil bolestí, ovšem jeho reakce záhy byla rychlá a on se napřímil a vystřelil směrem na O’Briana, který zrovna k nám doběhl, aby ho zastavil.

O’Brian se mi svezl k nohám a jen zaúpěl bolestí.

Se strachem v očích jsem na něj shlédla.

„Ty děvko zasraná!“ rozkašlal se Rick a udeřil mě zbraní do tváře. Upadla jsem hned vedle O’Briana, ze kterého tekla krev. Ležel na zemi, obličejem k zemi.

Obličej mě pálil od silného úderu a hned na to, mě Rick vytáhl hrubě za vlasy, abych se postavila na nohy.

V tom jsem začala křičet, ačkoli jsem tušila, že mi to vůbec nepomůže. Táhl mě směrem k výtahu a já stále pohlížela na O’Briana, jak ležel v kaluži krve.

„Matte! Matte!“ rozkřičela jsem se na něj a pak ucítila další úder, ovšem tentokrát do zátylku. Byla to tak otupující bolest, až jsem ztratila vědomí.

Poslední, co jsem viděla, byl zřejmě mrtvý Matt!