Mr.Black Není černá jako černá 32.kapitola

Anotace: Samostatná kapitola o Mattovi O'Brianovi!

Sbírka: Mr.Black - Není černá jako černá - Kniha první

Tohle byla jedna z nejnáročnějších kapitol za celou dobu mého psaní. Přehodit se do mužského přemýšlení, neplést si časy a tak, aby to dějově sedělo. To bylo něco...řeknu Vám, ale přesto...dovolím si říct, že kapitola je to přesto velmi povedená. 

Já vím...něco tu smrdí :-D

No, ať se Vám líbí a budu ráda za popřípadné reakce!

Děkuji!

E.

 

32.kapitola - Matt O'Brian

Když jsem přijal další práci pro Al-Sheida, neměl jsem tušení že starý pan Al-Sheid je už po smrti a ta práce je pro jeho syna. Byl to muž, kterého jsem velmi uznával a respektoval. Ať to byl mafiánský boss zdejšího arabského podsvětí a vlivný podnikatel, respektoval jsem ho.

Mladého Al-Sheida jsem úplně neznal, pouze od vidění, když jsem všude doprovázel jeho otce. Vždycky se tvářil, jakože sežral svět a přesně takový zmrdy nesnáším. Ovšem peníze, které nabízel nebyly k odmítnutí a já prachy potřeboval. Potřeboval jsem jich hodně a věděl jsem, že si je u něj vydělám. Dostal jsem krátké informace o tom, že budu hlídat a chránit nějakou jeho novou přítelkyni, jednu z dalších namyšlených pipin. Zněla to však jako příjemná změna po těch starých páprdech, které jsem hlídal, nebo vlivných politicích jejichž manželky se mnou chtěli píchat a já se nebránil.

 

Pročišťoval jsem perimetr a chtěl si prohlídnout každý kout toho přepychového bytu. Procházel jsem každý pokoj a bedlivě vše skenoval. Rick, můj kolega, mi řekl v krátkosti, že po mladým Al-Sheidovi jde jakási stalkerka a může být nebezpečná. Už jednou se dostala do bytu, tak je zcela možné, že se jí to povede znova. V mé přítomnosti určitě ne.

Najednou jsem zaslechl dutý zvuk z jednoho pokojů napravo. Věděl jsem, že pokojské to být nemohou, neměly ještě směnu a Nillima měla přijít až za chvíli.

Neměl tu nikdo být.

Sáhl jsem po pouzdře s mou zbraní a chvíli poslouchal. Zvuky se několikrát opakovaly a blížily se ke dveřím uprostřed. Vytáhl jsem zbraň, ale nechal ji zajištěnou. Mířil jsem s ní dolů, abych nepředbíhal událostem.

Najednou se otevřely dveře a z nich vyšla mladá holka, nebo prostě ženská.

Zírala na mě a já na ni.

Nevím, kdo byl víc zaskočený, ovšem já jsem se tím nenechal strhnout a rychle si ji prohlížel. Opravdu to byla ta stalkerka? Mohla to být ona?

Popis byl neurčitý, protože změnila barvu i střih vlasů, takže to klidně mohla být ona.

Pohlížela na mě s vystrašeným výrazem, vypadala jak srna těsně před srážkou s autem. Nevím proč, ale chtěl jsem ji uklidnit, chtěl jsem jí říct, že to bude dobrý. Řekl jsem to nahlas, ale zakoktal jsem se v mém rodném jazyce, aniž bych si uvědomil, že bych měl mluvit na ní anglicky. Tak moc mě vykolejila. Kokote.

Chtěl jsem už vykročit k ní a stáhnout zbraň, aby se nebála a já ji mohl uklidit, a ta píča mi hodila do ksichtu mobil! Trefila mě přesně pod oko, do kosti. Byla to neskutečná bolest.

Ta čubka zaběhla zpět do pokoje, zamkla se a mnou projela vlna neskutečné zlosti. Měl jsem chuť ji zakroutit krkem. Vrazil jsem několikrát do dveří pokoje, ovšem skrz prasklé dveře jsem zahlédl, že právě prchá druhou stranou ze dveří zřejmě koupelny, kterou stihla proběhnout, a tak se vydám za ní.

Dostihnu ji hned pod schody a jedním chvatem ji uzemním na chladnou a tvrdou podlahu. Nebylo to nic komplikovaného, oproti mně byla opravdu malinká. Byl jsem vytočenej a měl chuť ji něco udělat. Jedno oko mi slzelo a boule pod okem mi pulzovala, ale spolkl jsem to a vytáhl na ni zbraň, aby věděla, že si se mnou jen tak hrát nebude.

Spustila na mě salvu urážek v angličtině a já se musel v duchu smát její kuráži. Tak malá, a tak sprostá.

Najednou do bytu přišla Nillima a její překvapený výraz vypovídal za vše. Řekla mi, že je to ta holka, kterou mám hlídat, kterou mám chránit. Tahle čubka?! Super!

 

Už naším prvním setkáním bylo jasné, že se my dva v lásce mít nebudeme. Byla panovačná, měla svou hlavu, na kterou si očividně nechtěla nechat srát, ale to jsme byli dva. O to víc jsem nechápal, jak může být s někým jako je Al-Sheid. Copak nevěděla, kdo to je, co je ten chlap zač?! Anebo, možná proto s ním byla.

Když mi oznámila, že chce za půl hodiny vyrazit na nákupy, zařídil jsem auto a vyčkával na ni v kuchyni. Přesně za půl hodiny sešla dolů po schodech a koukala na mě vražedným výrazem.

„Můžeme?“ optám se ji, až když přešla ke mně. Povytáhla obočí na té své pěkné tvářičce a zatváří se, jak kdyby ji to tu patřilo.

„Jistě,“ sykne jen a já ji hned na to otevřu dveře. V hlavě mi hrála myšlenka, co by se stalo, kdybych ji těmi dveřmi sejmul, jen tak zlehka. Maličko ji přimáčkl.

Cítil jsem, jak byla napnutá a dávala značně najevo nechuť vůči mé osobě. Ale bylo mi to jedno. Ona byla pouze má práce.

Když jsme přejeli výtahem do garáží, přímo před výtahem stálo připravený Range Rover, z jeho dlouhého seznamu aut, které vlastnil. Vybral jsem tohle. Bylo prostorné, bezpečné a nenápadné. Poslíček už tam netrpělivě přešlapoval a otevřel té holce dveře. Přešel jsem k němu, aby mi dal klíčky.

„Je natankovaná nádrž, jak jsem chtěl?“ syknu na poslíčka anglicky.

„Ano, pane,“ utrousí pouze a pak se dá rychle na odchod, jako kdyby někam šel pozdě.

Posadil jsem se za volant, trochu si upravil sedačku a zpětné zrcátko, abych viděl dobře za sebe, čímž jsem se setkal s jejím pohledem.

Hned se na mě zamračila, načež já na ní taky.

Ta holka byla samotné peklo na zemi!

„Tak kam to bude slečno?“ zeptal jsem se ji s mírným pohrdáním v hlase, abych dal značně najevo, že si z ní na prdel nesednu.

„Někam do obchodu s oblečením, neznám to tady, takže nevím,“ opáčí pouze, čímž mě překvapila. Vypadala, jako kdyby na nákupy po Dubaji jela poprvé.

 

Soustředil jsem se na jízdu, neustále kontroloval provoz aut před námi, i za námi. Přemýšlel jsem, jak ji vzít jako první. Bylo mi jasné, že chce do drahých obchodů. Ono tu vlastně nic jiného ani nebylo. Vybral jsem tedy ty na hlavní třídě a doufal, že mě jimi všemi nebude chtít provést.

Samozřejmě, museli jsme vlézt do každého posraného obchodu typu Chanel, Michael Kors, Prada, Dior a jim podobné. Pokaždé jsem na ni čekal u dveří a bedlivě ji sledoval. Vlastně to byla vcelku zábava. Při výběru oblečení se pokaždé neopomněla podívat na cenovku, jako kdyby peníze řešila. Ovšem pokud byla přítelkyně Al-Sheida, peníze bylo to poslední, co musí řešit. Byla vtipná, jak se tahala s těmi několika tašky a měla co dělat, aby je unesla.

„Myslíte, že byste byl tak hodný a pomohl mi s těmi taškami,“ utrousila prosebně, když jsme šli ulicí, která začala houstnout turisty.

„Jsem vaše ochranka, ne váš nosič, nebo sluha,“ odbyl jsem ji, ačkoli jsem se cítil záhy blbě, přeci jen mě poprosila. Bylo neskutečné vedro a ona se tahala s těmi všemi tašky.

„Jak bych vám mohl být k pomoci, s plnýma rukama,“ řekl jsem obraně, ač jsem zaskočil sám sebe. Proč se chci před ní obhajovat, sakra?!

Došly jsme až k zaparkovanému autu, které stálo u chodníku, a tak jsem přidal do kroku, abych ji alespoň otevřel dveře auta. Než nastoupila přeměřila si mě pohledem a zvedla obočí vzhůru. Zase jsem měl nutkání, abych tou rukou jen lehce mávnul a skřípnul ji alespoň nohu do dveří. Když si konečně zalezla, bouchl jsem dveřmi silněji, abych ji dal opět najevo můj nezájem a vzdor. Říkal jsem si tím o možný vyhazov, až si půjde žalovat svému příteli, ale v tu chvíli mi to bylo nějak jedno.

„Už se chcete vrátit zpět na byt?“ optám se ji, když usednu za volant, doufajíc, že nakupovací mánii má za sebou.

„Ne, musím si koupit nový mobil,“ ucedí nepříjemně. Ah, no jistě. Mobil, který po mě hodila, byl úplně na sračku. Hold mám tvrdou palici!

 

 

Když jsme konečně dorazili zpátky, mezi dveřmi mě ovinula vůně z kuchyně, kde se spěšně otáčela Nillima. Počkal jsem, až ta pipina odejde a přešel jsem za Nillimou do kuchyně. Mlčky mi podala sklenici s vychlazeným pitím, které předtím nabídla i jí, než odešla.

„Díky Nillimo, to mi bodne,“ poděkuji ji a sklenici vypiju celou najednou.

„Byla slečna spokojená s nákupy?“ optá se Nillima a přejde ke sporáku, kde něco vaří.

„Nevím, asi jo, nestěžovala si,“ opáčím trpce. Proč by mě to mělo jako zajímat, jestli byla spokojená?!

„A byl si na ni hodný, omluvil ses ještě za to vaše první setkání?!“ přeměří si mě propichujícím pohledem od sporáku. Sakra, tahle ženská je taky ostrá, jak břitva!

„Chovám se k ní normálně,“ pokrčím rameny, jakože nechápu, co po mně vlastně chce.

„A omluvil jsem se jí už dvakrát! Prostě to bylo nedorozumění!“ dodám záhy.

Nillima na to nic neřekne a začne se věnovat hrncům na plotně.

Po chvíli jsem si udělal kávu a vyšel pryč z kuchyně, abych Nillimě nepřekážel. Už tak na mě nevraživě pohlížela. Měla jediné štěstí, že jsem ji znal tak dlouho.

 

Když jsem vypil kávu, stál jsem u okna a rozjímal nad tím výhledem. Tohle byl výhled zbohatlíků. Dělal jsem ochranku už spousta lidem, ale nikdo nebyl tak bohatý a vlivný, jako Al-Sheid. Věděl jsem, že práce pro něj, se v mém životopise bude vyjímat. Ať už to bylo tím, že ho mnozí respektují kvůli jeho otci, nebo tím, kým doopravdy byl.

Zaslechl jsem zvuk podpatků a automaticky vzhlédl ke schodům. Zrovna šla dolů ta holka, oblečená jak nějaká byznysmenka. Ač jsem si to těžko přiznával, slušelo ji to.

Pohled jsem odtáhl zpět k oknu a ona prošla kolem do kuchyně za Nillimou. Za chvíli na mě Nillima křikla, zda chci taky jídlo. Měl jsem neskutečný hlad, ale nechtěl jsem jíst před ní. Nevím proč. Přišlo mi to neprofesionální. S poděkováním jsem odmítl.

 

Z přemýšlení o té holce mě vytrhlo zvonění mého mobilu. Volal mi Rick. Vzal jsem to a přešel do hovoru v našem jazyce, protože tak jsme se mezi sebou vždycky bavili.

„Přivez slečnu Tomanovou na schůzku, kterou mají ve tři hodiny, pošlu ti adresu do zprávy. S panem Al-Sheidem jsme teď ve městě a nestíháme se pro ni vrátit,“ obeznámí mě Rick.

„Dobře, pošli mi hlavně tu adresu,“ řeknu vážně a pohlédnu na hodinky na ruce. Měli jsme tak akorát čas pomalu vyrazit, abychom přes hustou dopravu dorazili včas do cíle, ať to bylo kdekoli.

Rick ukončil hovor a asi tři sekundy na to mi přišla zpráva od něj s přesnou adresou. Otočil jsem se na patě a přešel k těm dvěma, když si zrovna povídaly.

„Za chvíli musíme vyrazit na vaši schůzku, slečno,“ oznámím ji suše.

„Ale měli jsme se sejít tady, Adam mi řekl, že se sejdeme tady a pak vyrazíme,“ diví se.

„Pan Al-Sheid je v centru na schůzce a nestíhá se vracet do hotelu. Počká na vás tam,“ obeznámím ji, „Takže jestli chcete, můžeme vyrazit hned,“ dodám, snažíc se jí naznačit, že bychom fakt měli jít, abychom stihli její schůzku.

„Fajn,“ ucedí jen, vezme si kabelku a sleze z židličky. Přešel jsem ke dveřím, automaticky jí je otevřel a čekal až jimi projde.

 

„Auto tentokrát čeká před hotelem,“ informuji ji krátce ve výtahu. Nechal jsem ho tam přistavit, protože to bylo rychlejší, než se dostat z garáží a vyjet na opačné sraně hotelu.

Vyšli jsme z výtahu a spěšně přecházeli halu, když v tom zaslechnu někde zprava, jak někdo volá její jméno. Střelil jsem okamžitě pohledem k hloučku mladých kluků, kdy jeden z nich z hloučku vystoupil a rychlým krokem šel k nám. Instinktivně jsem přikročil blíže k ní.

Chrlil ze sebe nějaký sračky, kterým jsem nerozuměl, ale nepotřeboval jsem tomu rozumět, abych nepochopil, že to na ní zkoušel.

„Dej si odchod mladej!“ vložím se do toho anglicky a dám mu jasně najevo, aby se klidil z cesty.

Něco mu řekne výmluvným tónem, čapne mě za rukáv saka a začne mě táhnout pryč. Vyslal jsem k němu ještě nasraný pohled, aby se do ní nesral a pak se za ní rozešel. Proletěla dveřmi jak uragán, seběhla schody a zaplula do připraveného auta. Byla nasraná. Její modré oči mě propalovaly, jen co jsem přešel k autu a sedl si za volant.

„Co to kurva bylo?“ vyjela po mně ostře.

„Dělal jsem svou práci!“ bráním se pouze, „A ty bys měla být ostražitější a jen tak si někoho nepouštět k sobě!“ dodám s jistou arogancí v hlase. Zároveň jsem zněl, jak její otec. Vole!

„Já ho ale znala, nebyl to nikdo cizí!“ sykne ještě, ovšem já už to nemíním dál komentovat. Chránit tuhle holku, bude naprostý zlo, to už jsem prostě cítil a věděl!

 

Čekali jsme s Rickem už hodinu před zasedací místností, kde měli ti dva schůzku a sem tam jsem zaslechl odtamtud hlasy přítomných lidí. Vzápětí se dveře rozrazily. Hned z nich vyšel mladej Al-Sheid, vedl za ruku tu svoji holku a my se ihned vydali za nimi. Vypadal zas nasraně. Když si to tak vezmu, vždycky jsem ho viděl s takovou tváří. Kamennou, tvrdou, nasranou, bez jediné známky emocí. V tom jsme si byli možná podobní. Ale jinak jsme byli každý někdo jiný. Měli jsme jiné hodnoty.

Mířili jsme autem zpět na byt a slyšel jsem jen tlumené hlasy za mnou, jak se ti dva o něčem baví, ale nerozuměl jsem jim. Raději jsem se pečlivě věnoval řízení a provozu před námi.

 

Byl jsem rád, že cesta byla hladká a my byli do dvaceti minut před hotelem. Měl jsem už hlad, chtěl jsem se vysprchovat a převléknout. Měl jsem toho pro dnešek po krk!

Když jsme vešli do bytu, Al-Sheid se divil, kde je Nillima, ale já věděl, že ji ta holka přemluvila, aby dneska vařila ona a její služby, tak nebudou potřebovat.

Zůstal jsem stát u dveří a poslouchal jejich rozhovor, do kterého mě zatáhli tím, že mě Al-Sheid představoval té holce.

„No a Matta už teda znáš,“ kývne Al-Sheid mým směrem a s tou holkou jsme se na sebe podívali. Ne, ta holka neměla ani tušení, s kým má tu čest!

 

Celou dobu jsem koukal na to, jak ti dva vrkají u večeře a on jí tam maže med kolem pusy. Ačkoli jsem jim nerozuměl, viděl jsem to. Slušně si ji motal kolem prstu a ona neměla ani tušení. Usoudil jsem, že ona opravdu neví, kým Al-Sheid opravdu je. Byla to normální holka. Musím se podívat na její spis, který mi předtím Rick chtěl ukázat, než jsme šli do toho jobu. Byl jsem zvědavý.

„Matte, pomůžeš Týně s věcmi z pokoje? Aby je netahala sama? Hned, jak si je odnosí, můžeš se nastěhovat místo ní,“ pokyne mi Al-Sheid, když myl nádobí. Ještě jsem neviděl boháče mít nádobí, možná se před ní chtěl jen ukázat.

„Jistě, pane,“ odpovím pouze a rozejdu se do pokoje.

Když jsem tam došel a zrovna vešel do dveří, ohýbala se k taškám a vystrčila na mě tím svůj zadek. Samozřejmě jsem se na něj podíval. Měla pěkný zadek. Ačkoli nesportovala, byl pěkně oblý a ihned mě napadla myšlenka, jak by vypadal nahatý, kdybych ji nakládal zezadu. Kriste, fakt jsi ujetej Pičus!

Ohlédne se mým směrem a já se tím hned odpoutám od těch kokotskejch myšlenek.

„Pan Al-Sheid mě poprosil o to, abych vám pomohl s věcmi,“ řeknu obraně, když mě opět obdařila tím svým jedovatým pohledem. Byla jak zmije, která hned startuje.

„Když už jsi tu,“ nadechne se a napřímí ke slovnímu útoku, „Něco si ujasníme!“ zahlaholí vážně. Nemohla znít vážně, tahle malá holka nikdy!

„Nějakým způsobem budu tolerovat tvou existenci, ale jestli mě budeš srát a naprosto ignorovat má rozhodnutí, jako dnes, tak tě nechám vyhodit. Sama se o to postarám!“

Snažil jsem se nerozesmát. Dělala si ze mě prdel?!

„Samozřejmě, slečno,“ ucedím v krátkosti, snažíc se ji nevysmát do ksichtu. Vzal jsem ten její debilní kufr a odešel s ním pryč z pokoje. Ačkoli to byla normální holka, měla tendenci se chovat, jako ti bohatí pičusové. Měla na to se jimi stát, to beze sporu.

 

Když jsem konečně v noci ulehl do postele, ztěžka jsem vydechl. Protáhl jsem se a zavrtal do polštáře. Nemohl jsem si pomoct, ale přišlo mi, že jsem v peřinách cítil její parfém. Cítil jsem tam tu holku. Přitom postel určitě byla převlečená pokojskými, když se tu uklízel ten bordel, co jsem způsobil. Spěšně jsem začal čuchat k polštáři a dece a připadal si jak nějaký úchyl, ale nemohl jsem si pomoct. S těžkým výdechem jsem se položil zpět do polštáře a snažil se na ni nemyslet. Neskutečně mě srala a iritovala, ale zároveň měla v sobě něco, co mně k ní táhlo. Což mě sralo jako samo o sobě. Nemohl jsem si dovolit, zakoukat se do nějaké pipiny boháče.

 

Ráno jsem byl vděčný za misku míchaných vajec se slaninou a rajčaty, co mi připravila Nillima, když jsem za ní přišel brzy ráno do kuchyně. Svým způsobem jsem si jí oblíbil. Ale to jen kvůli tomu, že mi připomínala mou matku. Taky ostrá žena.

„Vyspal ses dobře?“ optá se mě, když pohlíží, jak se láduju jídlem. Měl jsem neskutečný hlad.

„Ale jo, vcelku jo,“ opáčím jen.

„A jak se jinak máš, neviděla jsem tě dlouho,“ zeptá se další otázkou. Když jsem se tak zamyslel, s Nillimou jsem se znal takových dobrých deset let. Ona byla u rodiny daleko déle a já tenkrát nastoupil jako začínající člen ochranky pana Nizáma.

„Dobrý,“ hlesnu jen, „A co vy?“ optám se, aby řeč nestála.

„Ale tak to víš, starost o domácnost rodiny Al-Sheid byla vždycky má radost. Smrt pana Nizáma mě neskutečně zasáhla. Bylo to tak z čista jasna!“ posmutní Nillima, „Ale od té doby, co je tu slečna Kristýna, cítím, jako kdyby tento hotel dostal druhý dech,“ dodá záhy na to a mě to překvapí.

„Proč si to myslíte?“ zeptám se nechápavě. Fakt jsem tomu nerozuměl.

„Něco na té holce je, něco čímž si k sobě přitáhne každého a ten si ji záhy oblíbí. Pamatuji večer, kdy jsem ji spatřila prvně a pomyslela si, co je to za další nešťastnici, ale pak jak pomohla mladému pánovi a jak se k tomu postavila. Byla jsem jí nesmírně vděčná,“ odpoví Nillima a hádal jsem, že narážela na léčení Al-Sheida, o kterém se mi Rick nezapomněl zmínit.

„Chápu,“ řeknu jen. Byl to Nillimy názor a úhel pohledu, nemohl jsem jí ho brát.

Já si o té holce myslel své.

Po jídle jsem pomohl Nillimě s nádobím a ona mi na oplátku udělala hrnek kafe. Za hrnek kafe bych vraždil. Kdykoli. Vykládali jsme si o různých věcech a já se cítil trochu uvolněně, než mi začne šichta tím, že mladá se uráčí vstát z postele a vylézt ven.

Ani jsem se nenadál a ona vylezla z ložnice, na první pohled, se špatnou náladou. Neurčitě pozdravila, ačkoli mi bylo jasný, že pozdrav nebyl směřován mně a přešla rovnou ke kávovaru.

„Máte dneska nějaké plány, slečno?“ dovolím si na ni promluvit, když se usadí.

„Musím vypadnout z bytu,“ řekne jakýmsi rozhodným hlasem.

„Pan Al-Sheid mě jen poprosil, abychom neopouštěli hotel,“ oznámím ji popravdě, když jsem ještě před snídaní potkal Al-Sheida, když byl zrovna na odchodu z bytu.

„Co prosím?“ zamrká na mě. Je snad hluchá?!

„Pan Al-Sheid mě poprosil, abychom neopouštěli hotel!“ zdůrazním ji znova.

„A proč ne?“ zamračí se náhle.

„Možná kvůli vaši bezpečnosti,“ pokrčím rameny. Vážně se mě na to musela ptát?!

„V tom případě chci využít dnes všeho, co tento hotel nabízí,“ oznámí mi suše. Určitě si myslela, že mě tím nasere, ovšem já byl na to zvyklý. Až moc!

 

Když mi ta holka oznámila, že za hodinu chce jít do posilovny, využil jsem čas k tomu se dát do kupy. Dal jsem si dlouhou sprchu a rozjímal v ní, když v tom jsem zaslechl nějaké podezřelé zvuky od vedle, z mého pokoje. Instinktivně jsem vypl sprchu a poslouchal. Rychle jsem vyšel ze sprchy, spěšně se utřel ručníkem, který jsem si jen ovázal kolem pasu. Přešel jsem ke dveřím a opatrně se naklonil přes futra. Uviděl jsem tu holku, jak se zrovna ohnula a lezla pod postel. Co tam kurva dělá?!

Ráznými kroky přejdu k ní, zlostně ji čapnu za nohu a vytáhnu z pod postele.

„Co si myslíš, že tady děláš?“ syknu zlostně, čapnu ji za loket a hned vytáhnu na nohy. Byl jsem vzteky bez sebe, narušila mi soukromí, a to já jsem vskutku nesnášel.

„Au to bolí!“ sykne a vytrhne se mi. Pak mi před ksicht mávla s nabíječkou, „Zapomněla jsem ji tady!“ dodá zlostně, div si neodfrkne.

„To je takový problém zaklepat?“ ta její vzpurnost mě vytočí ještě víc.

„Klepala jsem, dvakrát, to že máš ucpaný uši svou arogancí, za to já nemůžu!“

Už chtěla odejít, ale zabránil jsem jí v tom svou rukou, opřenou o zeď. Myslela si, že mi jen tak uteče?!

„Přestaň mě provokovat!“ zavrčím na ní.

„Co prosím? Já tě neprovokuji!“ zasměje se sarkasticky. Vysmívala se mi přímo do ksichtu. Fakt jsem se držel, abych ji nechytl pod krkem.

„Se mnou takhle mluvit nebudeš,“ varuju ji dost blízko od jejího obličeje. Byl jsem tak blízko, že jsem ji mohl políbit. Nevím, proč mě do prdele napadlo zrovna tohle!

 Pak jsem si uvědomil, že jsem v podstatě stále nahý, a tak jsem se raději odtáhl a dal ruku stranou, aby mě nenařkla ještě z toho, že po ní sexuálně vyjíždím. Ještě to tak!

 

Po celé dopoledne se snažila mě ignorovat a dávala mi to znatelně najevo, čímž o to víc mi přišlo její chování k smíchu. Byla to malá panovačná čubka! Už jsem byl neskutečně vyhraněnej proti ní. Když jsem na ni čekal u wellness, kam jsem za ní nemohl, najednou mě do očí praštila podobizna jisté ženy, která stála opodál a divně na mě koukala. Když zaznamenala, že jsem si jí všiml, rychle se otočila a dala se rychlým krokem na útěk. V tom okamžiku mi došlo, že to byla Emily! Ta Stalkerka!

Vystřelil jsem z místa a snažil se ji dohnat. Prodíral jsem se mezi lidmi u recepce a zahlédl její černé vlasy připomínající paruku, jak se mihly za roh k Lobby. Doběhl jsem tam a pečlivě se rozhlížel. Nikde jsem ji neviděl. Lidé po mě divně koukali, jak na nějakého maniaka, ale mě to bylo jedno. Dělal jsem pouze svou práci. Několikrát dokola jsem prošel Lobby a zkontroloval každého člověka sedících kolem. Nikde nebyla. Utekla mi!

Došlo mi, že bych se měl okamžitě vrátit za tou holkou, aby ta stalkerka pouze neodvedla mou pozornost a nedostala se k ní. Přitom jsem vytočil Rickovo číslo na mobilu. Obeznámil jsem ho se situací a on mi vzkázal od Al-Sheida, aby se ta jeho holka, okamžitě stáhla do bytu.

Trochu se mi ulevilo, když jsem doběhl k wellness a viděl ji, jak nastupuje nejistě do výtahu. Dveře výtahu už se zavíraly a já tam stihl dát ruku. Pak jsem vběhl dovnitř a ona se na mě tvářila vcelku vystrašeně.

„Kde si sakra byl?!“ vyjede na mě.

„Chyběl jsem ti?“ ucedím sarkasticky. Nemohl jsem si pomoct.

„Nevěděla jsem, zda jsi odešel, nebo tě dostali,“ opáčí naštvaně, až mi přišlo, jako kdyby měla o mě strach. Hořce se tomu sám zasměji.

„Myslel jsem, že jsem zahlédl tu ženu, Emily, sledoval jsem ji, ale ztratil ji v Lobby, ovšem nejsem si jistý, jestli to byla opravdu ona,“ řeknu vážně. Vytřeštila na mě ty své velké oči.

„Jako fakt?“ zněla vystrašeně.

„Už jsem informoval ochranku o její možné přítomnosti a taky jsem informoval pana Al-Sheida, řekl mi, že se máš okamžitě vrátit do bytu,“ snažím se ji uklidnit. Ani nevím proč!

 

 

Když jsem koukal do těch jejích vystrašených očí, jak se do nich nalilo pár slz a ona ani nedutala, bylo mi jí líto. Podívala se zpátky na fotky rozbitého auta s nápisem Zabiju tu tvoji děvku!

Ten nápis jsem přečetl hned, bylo to v azbuce, kterou jsem si pamatoval ještě ze školy. Ačkoli to bylo dávno. Ale celkově mi na tom něco nesedělo. Vždyť to bylo auto velké jak kráva a pokud jsem dneska viděl pravou Emily, tak ta byla schopna udržet sotva kladivo, natož aby rozmlátila takto auto. Na to musela být využita ohromná síla!

Jakmile ji Al-Sheid oznámil, že by měla se mnou odjet někam do bezpečí, všiml jsem si, jak se na mě nenávistně podívala. Vycítil jsem, že jejich konverzace už není pro mě a přešel o kousek dál. Sám jsem nebyl nadšený z toho, že bych s ní měl někam odjet. Sám.

Ale furt to byla moje práce, ve které jsem byl špička. Taky proto jsem tu byl.

„Všichni ven, ihned!“ křikne nasraně ta holka směrem k nám a já jsem se hned rozešel ven. Nemínil jsem pokoušet její rozpoložení a vyšel z bytu ven na chodbu. Rick s Nillimou mě ihned následovali a zavřeli dveře za sebou. Tiše jsme tam stáli a ani nedutali. Slyšeli jsme každé jejich slovo, ačkoli jsme jim nerozuměli, hold hlasitostí nešetřili. Především ona. Pak se ozvalo prásknutí dveří, takže jsem usoudil, že odešla do ložnice a my budeme moct dovnitř.

V tom se ale otevřely dveře bytu a v nich stál Al-Sheid.

„Přesvědčím ji, aby jela. Řeknu ji, že odjede pouze na tři dny, ale doopravdy se Matte sbal minimálně na týden. Nevím, za jak dlouho se ta situace vyřeší, ale raději ať je v bezpečí,“ obeznámí mě se svým plánem Al-Sheid.

Chápal jsem to. Chtěl ji ochránit.

 

Ovšem co jsem nechápal a možná ani nechtěl, bylo to, jak chladně a odtažitě se k ní občas choval. Totálně s ní zametal a ona si to absolutně vůbec neuvědomovala, a ještě se nechala. O to víc, jsem vždycky byl vytočenej. Co na něm kurva viděla?! Co tyhle holky vždycky viděly na takových zmrdech?!

Když vešla do letadla vypadala jako hromádka neštěstí, která se každou chvíli sesype. Chtěl jsem něco udělat, něco jí říct, ovšem nevěděl jsem co. Já na takové věci nejsem. Nejsem povídací typ. A už vůbec ne utěšovací.

Celý let jsem ji nechal být a soustředil se na tuto misi. V hlavě jsem si organizoval plán cesty a pak ještě přes mobil zajistil půjčení auta z letiště. Pár hodin jsem se prospal a byl vděčný za pár hodin naprostého klidu.

Když jsme přistávali, odhodlal jsem se za ní jít, s tím, že jí informuji o tom, co bude dál.

„Nechal jsem nám půjčit auto, kterým pojedeme do Liberce a necháme si ho, až do doby odjezdu.“

„Mohla bych řídit cestou domů?“ zeptá se mě najednou a mě tím zaskočí.

„V žádném případě!“ nesouhlasím. Nedokázal jsem si představit, že v rozpoložení, v jakém byla, bude ještě řídit!

„Proč? Jsem dobrá řidička!“ snažila se bránit. Ovšem marně.

„O tom nepochybuji,“ dám najevo ironii v hlase, „Ale budu řídit já,“ dodám bez kompromisu. Nemíním s ní o tom debatovat.

 

Úplně mě iritovala těmi jejími otázky. Byla zvědavá, neskutečně! Furt musela něco o mně vědět, vyptávala se na stupidní otázky a já se držel, abych nezastavil a nevyhodil ji z auta. Ovšem uklidňoval jsem se tím, kolik mi bude zaplaceno za tuto práci a jasnou vidinou toho, že se ihned po této prácičce vydám zpátky do Ameriky. Zpátky do L.A, do mého domova.

 

„Tak vítej u mě doma!“ řekne a pozve mě dál, do jejího bytu, když jsme konečně dorazili. Jel jsem, jak nejrychleji jsem mohl a doufal, že mi neselžou nervy a fakt ji nevyhodím z auta.

Zastavím se na chodbě a pohlédnu na boty u botníku.

„Musím se vyzouvat?“ zeptám se zmateně. Nebyl jsem na to zvyklý, ale není nic, čemu bych se nepřizpůsobil. Ani super otravné holce!

„Ano!“ houkla po mě netečně. Vyzul jsem se tedy z bot a zavazadla položil opodál.

„Jestli chceš, můžeš si dát sprchu, převléknout se do něčeho pohodlnějšího a já objednám večeři, co by sis dal?“ optá se mě.

„Je mi to jedno,“ řeknu popravdě. Bylo mi to fakt jedno, jedl jsem všechno a zároveň jsem byl zvyklý i nejíst.

„Když to tak vezmu, nikdy jsem tě neviděla jíst. Jen pít kafe, nejsi robot? Nebo kyborg?“ rýpne si s úšklebkem. Vážně se na ni podívám, ačkoli jsem se tomu chtěl zasmát. Kurva, co to se mnou je?!

„Objednej cokoli, jím všechno,“ zmůžu se jen a rozepnu si sako. Opatrně si ho sundám z košile a pověsím na věšák. Bylo mi trapný se jakkoli roztahovat po jejím bytě, ale hold se nedalo nic dělat.

 

„Takže už mi řekneš, odkud jsi?“ nadhodí otázku do trapného ticha, když jsme večeři tu hordu jídla, kterou objednala.

„Je potřeba, abys to věděla?“ naznačím ji taktně. V mysli mě pouze napadla otázka Co je ti kurva po tom?!

„Hele, jestli tu mám být s tebou sama, v tomhle bytě, tak mi o sobě řekneš aspoň něco!“ zamává na mě těmi hůlkami, kterými se snažila jíst, ačkoli jí to moc nešlo.

„Fajn, máš tři otázky!“ povolím, protože vím, že ona mi jen tak pokoj nedá.

„Ok, takže odkud jsi?“ první otázka.

„Jsem z L.A.“

„Odkud umíš brazilskou portugalštinu?“ druhá otázka.

„Má matka je z Brazílie.“

„Dobře a teď poslední otázka,“ nadechne se důležitě, „K čemu tě potřeboval A-Sheid už kdysi? Před čím, nebo kým si ho chránil?“ zeptá se bezostyšně, až mě tím překvapila. Proč se mě ptá zrovna na tohle?!

„Nebudu se s tebou bavit o práci,“ zavrčím nesouhlasně.

„Co, proč ne?! Položila jsem otázku, tak mi ji zodpověz!“ brání se a našpulí pusu, jak malá holka. Krev se ve mně vařila.

„Nebudu se s tebou o tom prostě bavit, je to neuctivé se s tebou bavit vůči lidem, kteří si mě najali do svých služeb. Já tajemství uchovávám, nešířím je,“ odpovím ji netečně. Samozřejmě, mohl jsem ji popravdě odpovědět, s kým vlastně má tu čest, ale nechtěl jsem. Prostě ne.

„Ty jsi od toho, abys ty lidi chránil, před jistým nebezpečím, tak mě to prostě zajímá, proč si chránil již několikrát rodinu Al-Sheid!“ vyhrkne neústupně.

„Neptej se na něco, na co nechceš znát odpověď,“ varuju ji. Myslel jsem to vážně.

„Fajn, v tom případě mám ještě jednu otázku!“ vyhrkne a já už prosil Boha, aby mi odpustil.

„No tak se ptej,“ vyzvu ji otráveně.

„Byl jsi v armádě, že jo, sloužil si někde v Iráku, nebo v Afghánistánu,“ odhadne s přimhouřenými oči.

„Ano,“ hlesnu jen a nestačím se divit, jak se raduje, že měla pravdu.

„Věděla jsem to! Určitě si byl u nějakých tajných jednotek, nebo u odstřelovačů!“ vyhrkla na mě s jistým vzrušením v hlase. Snažil jsem se ovládat, abych ji neposlal někam, nebo abych ji zároveň neřekl něco, čeho bych hned litoval.

Začal ve mně vířit můj vlastní boj.

Boj sám se sebou.

 

 

Vzbudil jsem se brzy ráno a byl úplně přejetej. Blbě jsem spal, několikrát jsem vstával k oknu, ze kterého jsem pozoroval ulici a chodil poslouchat tu holku, zda v té ložnici vážně spí. Ráno jsem se spěšně umyl a když jsem šel kolem ložnice, potichu jsem nakoukl do ložnice. Stále spala. Vypadala tak poklidně. Tiše.

Zavřel jsem dveře a umínil si, že zajdu pro snídani do pekárny na rohu ulice, které jsem si všiml, když jsme sem přijížděli. Musel jsem se projít a vyčistit si hlavu na tom ledovém vzduchu. V pekárně jsem koupil od každého něco, ačkoli jsem nevěděl, co pořádně kupuji. Mladá prodavačka se na mě usmívala širokým úsměvem a měla červené tváře. Došlo mi, že se jí líbím. Za normálních okolností bych si už řekl o její telefonní číslo, nebo bych jí šel ojet dozadu někam do kumbálu, ale neměl jsem na to ani pomyšlení. Navíc, pospíchal jsem zpátky, stále jsem byl v práci!

Když jsem se vrátil, vyskládal jsem všechno na stůl. Převlékl jsem se do tepláků a trika mé oblíbené značky Under Armor a chvíli rozjímal na gauči. Jelikož jsem včera postřehl její telefonát s kamarádkou, věděl jsem, že mě dneska čeká víc akce, protože chtěla vyrazit do města. Úplně se mi to nelíbilo, ale nemohl jsem ji tu držet.

Nevím, koho dřív, by jeblo.

 

„Dobré ráno,“ pozdravím ji ve dveřích koupelny, kde jsme se zrovna potkali. Vypadala strhaně, unaveně, zmoženě. Jako kdyby vůbec nespala.

„Dobré,“ hlesne jen a zapadne do koupelny. Přešel jsem do kuchyně s tím, že si udělám kafe na tom jejím mini kávovaru. Byl malý, ovšem dělal dobré kvalitní kafe. Což jsem musel ocenit. Aby se neřeklo, udělal jsem i jedno pro ni.

„Nemusel si mi dělat kafe, udělala bych si ho sama,“ řekne zaskočeně, což zaskočí i mě.

„Když už jsem si dělal jedno pro sebe, tak jsem ho udělal i pro tebe,“ snažím se znít monotónně a stále čumím do mobilu, i když nevím vůbec na co.

„Chceš něco k snídani?“ optá se mě a mě vcelku pobaví to, že si nevšimla té hostiny na stole.

Když začala mít chytrý a rádoby vtipný kecy, ukázal jsem směrem na stůl, kde se nacházela snídaně pro ni.

Sklaplo ji. Cítil jsem to jako neuvěřitelný úspěch.

 

Seděli jsme už pět hodin v té posrané kavárně a ty pindy vypily dvě láhve vína. Já jsem si dal dvě kafe a cibulový koláč a už jsem začínal být nasraný.

Byly jak puberťačky a neustále se něčemu chichotaly. Bavily se v češtině, tudíž jsem jim nerozuměl ani slovo, ale moc dobře jsem věděl, že se baví o mě. Hrozně okatě mě pozorovaly. Možná už jsem byl starej na tohle. Hlídat mladý blbý holky! Zlatí staří dědci!

Už jsem to nevydržel a přešel ke kase. Zaplatil jsem svou i jejich útratu a pak došel k nim.

„Myslím, že je na čase už jít domů!“ vložím se do jejich konverzace.

„Vy pane, jste strašně sexy!“ našpulí na mě pusu ta blondýna. Ona byla typ, kterou bych okamžitě ojel někde na diskotéce. Ošustit a opustit.

Držel jsem se zuby nehty, nic ji neříct a všimnu si, jak ta druhá potlačuje smích. Byla opilá.

Nečekal jsem nic jiného. Rozhodl jsem se tedy zakročit a ty dvě nějak odebrat k odchodu.

Naštěstí mi Kristýna pomohla s tou její opilou kamarádkou a když jsem na ulici spatřil taxík, děkoval jsem Bohu! Nasoukal jsem ji do taxíku a taxikáři dal dost tučnou částku, aby ji v pořádku dopravil domů, nebo že si ho najdu. Jen co se taxík rozjel pryč, jsem se otočil a přešel pomalu k ní. Shlížel jsem na ní a pomyslel na to, jak je opravdu maličká. Ona na mě koukala nějakým zvláštním výrazem, který jsem nedokázal identifikovat. Náhle jsem ucítil, jak mi za krk spadla ledová kapka deště. Začínalo pršet. Roztáhl jsem nad námi její deštník, který jsem stihl ještě na poslední chvíli vzít od židle a dal jsem ho přímo nad nás. Byla to dost divná chvíle. Romantická! Kurva!

 

To, že je tvrdohlavá, to už jsem věděl.

To, že je ta holka úplný nezmar, to jsem taky věděl.

Ale kurva to, co mě čekalo s ní doma, to jsem nečekal.

Hádali jsme se jak staří manželé kvůli tomu, aby mi vydala flašku vína, kterou tak pevně třímala v ruce, protože chtěla dál chlastat. Hádali jsme se pak i kvůli tomu, že jsem ji tu flašku sebral a vylil do dřezu. Nechápal jsem, co ji k tomu vedlo, ale bylo mi jasné, že s tím měl, co společného Al-Sheid. Byla nešťastná.

Když začala zvracet do dřezu, tak už tomu nasadila jen korunu. Nemluvě o tom, jak se záhy rozbrečela. Furt mlela o tom, jak miluje Blacka. Nejdřív jsem si říkal, jakého kurva Blacka, ale pak mi došlo, že myslí Al-Sheida. Nenosil nic jiného než černou barvu oblečení. Opět mi ji bylo akorát líto. Svým způsobem.

Už jsem pak nic neříkal a snažil se ji alespoň pomoct. Když si pozvracela i oblečení, tak jsem ji vysvlékl a umyl ji jen ve spodním prádle. Snažil jsem se na ni nečumět a neskenovat její tělo, ale nemohl jsem si pomoct. Zkousnul jsem jazyk a myslel pouze na to, že je to jen práce, ačkoli tohle zrovna k mé práci nepatřilo.

Nechtěl jsem, aby se zadusila zvratky, a tak jsem s ní zůstal přes noc v její posteli. Pečlivě jsem ji poslouchal, zda oddychuje a měl takový dojem, že jsem nezamhouřil oko.

Ale zřejmě jsem usnul, protože mě vzbudil její zadek zabořený v mém klíně. Decentně se mi zavrtala ještě víc do klína a mně se okamžitě postavil.

Ta situace mě v celku pobavila, protože jsem si tak říkal, jak by se asi tvářila, kdyby doopravdy věděla, ke komu se tím svým zadečkem tiskne. Měl jsem nutkání ji pohladit, anebo rovnou ji na ten zadek sáhnout, ale držel jsem se a dělal, že spím.

„Sss au kurva, co tu děláš!“ vyjede na mě zostra a otočí se na mě. Přejela mé tělo pohledem a já cítil, jak mě to zas vzrušilo. Do prdele!

„Hlavně v klidu!“ upozorním ji a odtáhnu se dál od ní. Deku si stáhnu do klína, aby si nevšimla toho, jak mi stojí pták.

„Co se stalo? Co děláš v mé posteli? Proč si nic nepamatuju?!“ vypálí na mě salvu otázek.

„Nedivím se, že si nic nepamatuješ,“ utrousím pobaveně a sednu si.

„My jsme spolu spali?!“ vyděsí se.

„Nevím, za koho mě máš. Nejsem nekrofil a ani nejsi můj typ,“ snažím se znít přesvědčivě, ale ona opravdu nebyla můj typ. Obvykle jsem ojížděl vzhledově hezčí holky. 

Když jsem ji pak vysvětlil, co se dělo v noci, ostudně se schovala pod deku a já tím využil situaci a vylezl z postele, aniž by si všimla, že mi furt stojí.

Vzpamatuj se, Matte!

 

 

Smiloval jsem se nad ní a po chvíli ji přinesl alespoň prášek na bolest hlavy a sklenici vody. Takhle jsem změknul. Já!

Poté co jsem se vrátil do kuchyně, slyšel jsem, jak mi zvoní mobil. Volal mi Al-Sheid.

Vyptával se, zda je Kristýna v pořádku, protože mu nezvedala mobil a neodepisovala na zprávy. Vzhledem k tomu, že ještě před chvíli byla pomalu v kómatu, tak jsem se ani nedivil. Ale zastal jsem se ji a uklidnil ho, že jeho holka je v cajku.

„Jak ti je?“ zeptám se ji, když se po dvou hodinách objeví v kuchyni a já tam zrovna mířil se špinavým hrnkem od kafe.

„Mizerně,“ sykne, aniž by se na mě podívala. Myslím, že měla morální kocovinu, čemuž se nedivím. Na jejím místě bych chodil kanálem. Alespoň pár dní.

„Asi před dvěma hodinami mi volal Al-Sheid s otázkou, zda jsi v pořádku, žes mu nebrala večer mobil a neodepisuješ na zprávy,“ obeznámím ji s jejím stíhajícím přítelem.

To, jak na mě zas vytřeštila ty své velké modré oči mě trochu znejistilo.

„A co si mu řekl?“ zhrozí se.

„Žeš maličko přebrala s kamarádkou, ale že jsi v pořádku a spíš,“ pokrčím rameny.

„Jenom to? Takhle si mu to řekl?“

„Ano,“ přikývnu neurčitě, čímž mě pobaví, že se bála, zda jsem mu neřekl celou pravdu.

„Díky, fakt ti díky!“ utrousí vděčně a dotkne se mé ruky. Pohladí mě. Tou svou dlaní přejede po mém svalu a ten se mi okamžitě napne pod jejím dotykem. Ztěžka jsem polkl.

„A taky se ti chci omluvit za ten včerejšek. Je mi líto, žes mě musel vidět v tom nejhorším možném způsobu,“ omluví se záhy.

„Viděl jsem horší!“ zmůžu se jen na trapnou odpověď a dal jsem se raději na odchod z její blízkosti. Přestávalo se mi líbit, jak jsem se cítil vůči ní. Byl jsem nasraný sám na sebe.

„A taky jestli sem ti ublížila!“ zahuláká ještě za mnou a přešla za mnou do obýváku.

Já jsem se usadil na gauč a netečně čuměl někam jinam, jen ne na ni. Začínalo se to ve mně neskutečně vařit, jak se mi tahle malá holka dostala pod kůži.

„Nic si mi neudělala,“ řeknu suše, svým nepřístupným tónem, abych ji dal najevo, že mě nezajímá.

„Určitě? Už jsem ti jednou rozbila obličej mobilem, tak co by ne?“ rýpne si.

„Sakra, jsi snad hluchá?“ vyjedu po ní zlostně. Neudržel jsem se a záhy toho litoval.

Byl jsem ubohej pičus!

Urazila se a otočila na patě k odchodu.

„Počkej,“ hlesnu netečně a vstanu. Mínil jsem se ji omluvit. Po svém.

Ovšem tím, jak mě horoucně ignorovala, mě popudila akorát víc a zas tím akorát vytočila. Uchopím ji pevně za paži a přirazím o zeď u dveří ložnice.

„Au, co kurva děláš?“ vytočí se.

„Řekl jsem počkej,“ procedím skrz zuby. Bože, ta mě srala!

„Ale já tu nejsem od toho, abych tě poslouchala,“ sykne v též nasraném rozpoložení a začne se mi vzpouzet. Surově mi šlápne na nohu a myslí si, že mě to nějak zabolelo, pak se snaží odvrátit mou ruku, ale tím ji akorát k sobě surověji přitáhnu a otočím zády k sobě. Natlačím ji ksichtem na zeď a hezky se k ní natisknu. Měl jsem tendenci ji servat ty její tepláky a strčit jí ho tam. Vyšukat ji z mozku toho pičuse!

„Víš, co dělám s takovými ubrečenýma holkama, jako jsi ty?!“ zašeptám ji do ucha. Mínil jsem ji trochu pozlobit, ačkoli mi bylo jasný, že mě to může stát tohle místo.

„Nech mě být!“ ucedí, ovšem na víc se nezmohla. Ani se nebránila. Nekřičela.

„Hned teď bych ti ho tam mohl strčit a pořádně tě opíchat,“ šeptám a fakt jsem se musel držet. Rukou jsem ji aspoň zmáčkl ten její zadek, který mě pronásledoval i ve snech. Tak mě srala, a tak neskutečně mě přitahovala.

„A ty se ani nebráníš, tak si normální? Měla by ses začít už dávno bránit, a ty se div nenastavíš,“ zaonačím a tvářím se nevěřícně, aby věřila tomu, že jsem ji pouze zkoušel. Snažil jsem se ji neupozornit na to, že jsem měl značnou bouli v kalhotách.

„Co to, kurva,“ zmůže se jen, v očích se jí stále značil strach. Bála se, že ji znásilním.

„Chtěl jsem ti dát menší lekci sebeobrany, hned teď, ale zjistil jsem, že ty nejsi vůbec schopná se bránit,“ řeknu jako by se nechumelilo.

„Tak si mi to měl říct! Víš, jak si mě vyděsil?!“ vyjede na mě tím svým ostrým tónem. Měl jsem nutkání ji k té zdi přitisknout znova a tu její pusu znásilnit svým ptákem. 

„A ty si myslíš, že když tě někdo bude chtít znásilnit, tak tě nejdřív osloví, než aby využil okamžik překvapení?!“ vyjedu na ni.

„Ty jsi psychopat!“ sykne nevěřícně. Myslela si, že mě tím urazí, ale neurazila. Já jsem byl psychopat. Byl.

 

Atmosféra mezi námi houstla, o to víc, když se dozvěděla, že tu se mnou musí zůstat ještě několik dalších dní. Taky jsem z toho nebyl odvařený. Sám s ní v jednom bytě.

Musel jsem se sakra ovládat. Abych nevybouchl, abych po ní nevyjel.

Neublížil ji. Nepolíbil ji.

Čím víc jsem se snažil si ji držet od těla, tím víc jsem prahnul po její blízkosti, nebo jenom pohledu na ní. Byla prostě jak nějaký magnet, nebo spíš můj kryptonit. Nebyl jsem zvyklý tohle k někomu cítit. Ať to bylo cokoli.

Já jsem pouze rád šukal holky. Nic víc. Na nějaký vztah jsem neměl čas ani chuť. Nikdy.

Z toho bytu mi začínalo jebat, a tak jsem byl rád, když jsem ji přesvědčil, že bychom mohli začít běhat a nějakým způsobem ji dát tu lekci sebeobrany. Měl jsem neblahé tušení, že ho prostě jednou využije, ačkoli mi to přidělávalo značné starosti.

Samozřejmě by to nebyla ona, aby mě nezahrnula dalšími debilními otázkami ohledně mě, ohledně toho, co dělám a podobně. Zas mě srala a já litoval, že jsem čůrák nezůstal raději sedět v bytě na prdeli.

Ovšem když do konverzace zatáhla ještě toho jejího bohatého kreténa a mluvila o něm, jak o nejlepším člověku na světě, svíralo se ve mně úplně vše. Fakt jsem se držel, ale musel jsem jí říct, alespoň něco, aby trochu prozřela. Taková holka prostě nemohla být s takovým zmrdem.

„Říkám ti, že tvůj přítel Adam Fgahar Al-Sheid, je šéf zločinecké organizace v Dubaji. V podstatě celá Dubaj je jeho koryto a on si jen bere.“

 

Čekal jsem, že bude pátrat po dalších informacích, že na mě vypálí další salvu stupidních otázek o něm, ale neřekla vůbec nic. Zalezla si do sprchy a od té doby se mnou nepromluvila, když to nebylo nutné. Nelitoval jsem toho, že jsem ji řekl o jejím super boyfriendovi. Měla to prostě vědět, ať chtěla nebo ne.

Byl jsem rád, že jsme aspoň každý den vypadli z bytu, mohli si jít zaběhat a trochu si pročistit hlavu. Ačkoli se mnou vůbec nemluvila, byl jsem rád za její přítomnost. Na tolik se mi dostala pod tu moji tvrdou kůži.

Trpělivě jsem ji vysvětlil ovládaní zbraně. Byla vnímavá a opravdu poslouchala. A já jsem zjistil, že jsem dobrý učitel. Bavilo mě to. Bylo to něco z mého světa. Ukázal jsem ji obranné chvaty na blízko, nebo když je zády k útočníkovi. Prozradil jsem jí různé triky, u kterých jsem doufal, že je nikdy nebude muset využít.

 

Na konci týdne mi volal Al-Sheid s informací, že tu jeho stalkerku chytli při útěku na letišti, a tak se můžeme vrátit do Dubaje. Objednal nám letadlo na osmou hodinu večer. Byl jsem rád. Potřeboval jsem změnit prostředí, protože v jejím bytě mě tu vše svíralo. Její gauč, její osobní věci, její spodní prádlo v koupelně, její vůně šampónu v koupelně.

Byl jsem už úplně vymaštěnej!

„Teď mi volal Al-Sheid,“ promluvím na ni hned ráno, když vešla do kuchyně.

„A?“ hlesne jen, ovšem všimnu si, jak se zvědavě napne.

„Večer odlétáme do Dubaje,“ oznámím ji a bylo mi jasné, že se musela neskutečně těšit.

„Skvělé, takže s Emily to nijak nepokročilo,“ otáže se zvědavě a zapne kávovar.

„Zatkli ji na letišti,“ obeznámím ji v krátkosti.

„Vážně?“ vyhrkne překvapeně. Zas ty její oči!

„Ano, takže už je po všem,“ pravým vážně a přejdu za ní do kuchyně. Opřu se zády o zeď a pokrčím ruce na prsou. Chtěl jsem ji něco říct, ale nevěděl jsem co.

Říkám, že jsem úplně vymaštěnej!

„Chceš kafe?“ otáže se a otočí se ke mně zády.

„Ne, už jsem měl,“ odmítnu ji a nadechnu se, „Takže až se vrátíme, má práce tím končí,“ obeznámím ji s faktem, který mě tížil už pár dní. Nevím proč.

„Dobře,“ přikývne pouze, jako by jí to bylo jedno. A asi i bylo. Což mě nepřekvapilo.

 

Když jsme dorazili na letiště k letadlu, žaludek jsem měl sevřený a bylo mi na blití. Měl jsem strašně špatný pocit, že jsem ji dopravil k tomu letadlu a v podstatě ji připravím na podnos tomu zmrdovi.

Za těch pár dní jsem byl stoprocentně přesvědčený o tom, že ji zničí.

Využije ji a pak ji odkopne.

Že ji zlomí srdce a ublíží ji.

Já ho přeci jen znal, věděl jsem o jeho reputaci vůči ženám a byznysu. A byznys pro něj byl vždy na prvním místě. A pokud ona mu nějakým způsobem bude zasahovat do jeho svobody a vůli podnikat na černo, tak se jí bude chtít zbavit. Prostě jsem to věděl.

Ještě, než chtěla vystoupit z auta, tak jsem ji zastavil. Chytl jsem ji za ruku a cítil, její studenou kůži. Při tom doteku projela mnou neskutečná vlna čehosi, co jsem nedokázal identifikovat.

„Co je?“ dívá se na mě těmi svými oči, pro které bych asi udělal vše. Jsem hroznej Pičus!

„Tohle, co ti teď řeknu, vyslovím poprvé a naposled, tak mě pečlivě poslouchej, protože znova se opakovat nebudu,“ řeknu zcela vážně a nadechnu se pokračovat, „Jestli chceš, kdybys chtěla, můžu zařadit zpátečku a okamžitě odsud vypadnout. Odvezl bych tě někam do bezpečí, nechal ti změnit identitu, zařídil bych nové doklady, nový domov, všechno, daleko od něj a toho, co tě s ním čeká.“

Vzhledem k mé minulosti jsem byl schopný tohle všechno zařídit. Ačkoli bych tím riskoval úplně všechno. Ale já si prostě nemohl pomoct. Měl jsem pocit, že ji musím ochránit.

Když moji nabídku odmítla, což mě zas tak úplně nepřekvapilo, akorát jsem se zatnul a řekl jsem si, co jsem kokot mohl čekat. Vždyť ona byla do něj úplný blázen. Ale zkusil jsem to.

Tím jsem si akorát řekl, že to, co jsem k ní cítil, ať to prostě byly jakékoli zkurvené city, musel jsem je zadupat někde v sobě, jako spousta dalších sraček v sobě. Nemohl jsem si ji znova pustit k tělu. Nemohl.

 

Po nekonečném letu, kdy se ve mně vše uzavřelo, jsem ji odvezl do hotelu. Od Ricka mi přišla zpráva, že ji nemám doprovázet na byt, že Al-Sheid chce být s ní o samotě.

Bylo mi jasný, že ji chce vojet, že si ji chce podmanit a mít ji jen pro sebe. Byl jsem tím úplně znechucený.

„Co je? Ty se mnou nejedeš nahoru?“ diví se a na poslední chvíli ještě zachytí dveře výtahu. Měl jsem chuť ji odtamtud vytáhnout, hodit si ji na rameno a odvést někam daleko.

„Zůstanu tady,“ zmůžu se pouze na dvě slova. Nic víc jsem si nemohl dovolit.

 

V duchu jsem se strašně smál, když jsem se potkal s Rickem a ten mi oznámil, že žena, kterou chytli na letišti, nebyla ta stalkerka. Amatéři!

Po pár hodinách jsme se mohli vrátit do bytu a já hned zapadl do svého pokoje. Vysprchoval jsem se a převlékl do tmavého obleku s košilí. Strojkem jsem si zastřihl vousy a nějakým způsobem se dal zase do kupy. Snažil jsem se z hlavy vytěsnit myšlenky na tu holku a dařilo se mi to.

Dokud jsem ji nespatřil, když jsme na ni všichni čekali v obýváku, připravení k odjezdu na večeři. Vypadala nádherně.

Už nepřipomínala tu malou holku s nedbalým drdolem, neurčitým oblečením a neustále blbými kecy.

Teď to byla krásná žena.

Měla na sobě šaty, které zvýraznily její boky a já musel pohledem okamžitě uhnout. Nemohl jsem na ni dál koukat. Neovládal jsem se. Přešel jsem tak raději do bezpečné vzdálenosti ke dveřím, připraven k odchodu.

Úspěšně jsem ji ignoroval po celou dobu, co jsem řídil, i když jsem moc dobře věděl, že na mě kouká. Snažil jsem se soustředit na práci. Od toho jsem tu taky byl.

Ale i tak mi ty oči automaticky přecházely do zpětného zrcátka, abych kontroloval provoz za námi a několikrát se tam setkal s jejím pohledem. Blbě na mě čuměla, a tak jsem se na ni zamračil. Co měla kurva za problém zas?!

Po dvou hodinách stání v přepychové restauraci pro zbohatlíky, jsem už byl značně podrážděný. Sral mě pohled na ty dva, jak tam spolu vrkali v rohu, ale nedával jsem to značně najevo. Vše se odehrávalo pouze uvnitř mě.

„Koukej na to, on ji asi žádá o ruku!“ sykne Rick směrem ke mně s mírným pobavením v hlase. Koukal jsem raději ven, ale musel jsem se přesvědčit nad tím, co mi právě řekl. Podíval jsem se jejich směrem a viděl, jak ta holka drží v ruce malou černou krabičku a v ní byl určitě prsten.

To cosi, co jsem se po celou dobu snažil v sobě zadusit, ututlat a zahnat někam daleko, najednou vyplulo na povrch a zavalil mě neskutečný příval vzteku. A jistý osten žárlivosti.

Píčus jeden! Už si ji chtěl k sobě přivázat prstenem, a to spolu nebyli nijak dlouho!

Nic jsem Rickovi na to neřekl a raději odvrátil pohled směrem na ulici. Nemohl jsem se dívat na to, jak se ta holka upisuje ďáblu. Svému prokletí.

 

Byl jsem neskonale vděčný na to, když se chvíli na to zvedali ze židlí a my mohli vyrazit zpět do hotelu. Hned jsem vyrazil z restaurace, abych nastartoval auto.

Když se konečně usadili, šlápl jsem na to a zařadil se do hustého provozu před námi. Věděl jsem, že nás čeká delší cesta, kvůli kolonám před námi.

Zařadil jsem se tedy do kolony a zastavil. Vyčkával, co bude. Zběžně jsem se podíval do zrcátka, abych zkontroloval, zda auto za námi se na nás moc nelepí, ale všiml jsem si výrazu v její tváři. Byl zvláštní. Oči měla přimhouřené, tváře zčervenalé a její rty byly pootevřené. Byla vzrušená!

Rychle jsem sklopil oči před sebe, ale před námi se jen stálo, auta troubila na sebe navzájem a nic se neodehrávalo. Nevydržel jsem to a podíval se na ni znova.

Byl jsem si jistý, že jí to tam dělá rukou, ale on mi byl u prdele. Koukal jsem jí do těch jejích očí, které žhnuly vzrušením a ona koukala na mě, jako kdyby se tak cítila kvůli mně.

Cítil jsem, jak se mi zhoupl jen tou představou. Chtěl jsem, aby opravdu tak koukala na mě, když bych ji píchal. Chtěl jsem to hrozně moc!

Ztěžka si opřela hlavu do opěrky za ní a semkla pevně oční víčka. Právě se udělala!

Byl jsem z toho naprosto hotovej a neuvěřitelně mě vysilovalo nedat na sobě nic znát. Pak otevřela oči a zase se podívala na mě. Zabořil jsem se do sedačky ještě víc a záhy si všiml, že auta před námi se rozjíždí. Tak akorát včas! Byl jsem za to vděčný, že se můžu zase věnovat něčemu jinému!

 

Jen co jsme dorazili do bytu, zapadli ti dva do ložnice, aby mohli šukat. Já jsem odešel do svého pokoje a pocítil v sobě, zase ten osten žárlivosti. Zároveň jsem byl neskutečně nadrbaný, což mě sralo zároveň. Pták se mi v kalhotách neustále dožadoval o pozornost a já usoudil, že si musím aspoň nějak pomoct, abych zmírnil to napětí. Jinak bych už asi praskl.

Přešel jsem tedy do sprchy, že se rovnou vysprchuji. Celý jsem se namydlil a opřel se loktem o studené kachličky. Svou druhou rukou jsem si začal mnout penis, ale nebylo to ono. Snažil jsem si ho vyhonit, ale prostě to nešlo. Pocítil jsem jisté zoufalství a další nával vzteku. Bože, co ta holka se mnou udělala!

Po dvaceti minutách jsem to vzdal a měl ještě mizernější náladu. Převlékl jsem se do světlejšího obleku, s tím, že se půjdu najíst dolů do restaurace, až se vrátí Rick, který tam šel, zrovna když jsme se vrátili na byt.

 

Seděl jsem u večeře a zběžně pohlížel na další hosty u stolu. Byla to jistá sebranka bohatších lidí, kteří si mohli dovolit tento hotel. Kolem nich lítali číšníci a snažili se jim splnit první poslední.

„Dneska Vám nechutnalo?“ optá se mě mladá dívka, když pohlédla na můj skoro plný talíř, který jsem neměl chuť dojíst. Patřila též k personálu. Sbírala špinavé nádobí a měnila ubrusy na stolech. Už několikrát jsem si ji všiml a ona si jistě všimla mě, protože vždy ke mně vysílala jistý signál. Signál píchání!

„Jo, nemám chuť na jídlo,“ zkonstatuji suše a pohlédnu na ni. Byla hezká. Očividně nebyla zdejší, původem bych jí typoval spíše na Evropanku. Opět na mě koukala tím jejím vyzývavým kukučem. Lehce přidrzlým.

„Kdy Vám končí směna?“ vypálím ze sebe otázku zcela okamžitě. Nechtěl jsem chodit kolem horké kaše, neměl jsem na to čas a ani chuť. Na nějaké trapné oťukávačky.

„Klidně hned, když bys chtěl,“ usměje se drze a sebere nádobí přede mnou.

„Fajn, tak hned,“ přikývnu pouze a cítím, jak se ve mně zase vše svírá.

Zatáhla mě do jakéhosi kumbálu, někde za kuchyněmi a zamkla nás tam. Už se mi věšela na ramena, že mě začne líbat, ale já ji pouze odtáhl a otočil ke mně zády.

Nelíbal jsem nikdy nikoho. Já prostě ženský nelíbám. Pouze píchám.

Bylo to pro mě jistá známka bližších citů a na to já prostě nejsem.

Stáhl jsem ji bleskově kalhoty i s kalhotkami a nahmatal její klín. Hned jsem jí tam zasunul dva prsty, abych si ji připravil. Ovšem ona už byla tak vlhá vzrušením, že jsem se ani moc snažit nemusel.

Povolil jsem si opasek se zbraní u pasu a hodil ho na zem. Stáhl jsem si kalhoty a z boxerek vytáhl své péro, které už čekalo v pozoru. Rovnou jsem ho do ní strčil až po kořen a ona horoucně vydechla. Začal jsem ji nekompromisně píchat zezadu, a přitom ji drtil v bocích. Vůbec jsem se s ní nesral, nedal jsem do toho žádnou péči, jen jsem si potřeboval ulevit. Zavřel jsem oči a snažil si představit Kristýnu. Jak bych píchal ji. A že jsem chtěl hrozně moc.

Tu co jsem zrovna píchal a řádně ji nakládal, hekala na celé okolí, že to muselo být slyšet snad všude. Ale bylo mi to jedno, ona mi byla jedno. Byla to jen další nestoudná holka, která chtěla píchat s cizím chlapem. A tak jsem ji bral. Tak jsem k tomu přistupoval.

Cítil jsem, že už se blížím k vrcholu, a tak jsem ho z ní vyndal a vycákal se jí přímo na zadek. Projela mnou určitá vlna uspokojení, ale zároveň se cítil strašně neuspokojen.

Vydýchal jsem se a ustoupil pár kroků od ní. Stále tam stála s vyšpuleným zadkem směrem ke mně. Natáhl jsem si zpátky boxerky s kalhoty a spěšně sebral pásek se zbraní. Oblékl jsem se, upravil se, a aniž bych na ni pohlédl jsem vyšel z kumbálu.

Byl jsem rád, že jsem cestou kuchyněmi nikoho zvlášť nepotkal a nikdo se mě nevyptával, co tam jako dělám. Chvíli jsem se ještě bloumal po chodbách a neměl sebemenší chuť se vrátit do bytu. I když už byla noc a já měl spíše spát a odpočívat.

Asi po hodině jsem se teda odebral do bytu a doufal, že Rick už spí, aby se mě nevyptával na zbytečný otázky.

Potichu vejdu dovnitř a málem se posral leknutím, když jsem si všiml pohybu v kuchyni, kde se i svítilo. Kurva to jsem nečekal!

Stála tam u sporáku a koukala na mě též vyděšeně. Spolkl jsem všechnu hořkost a rozešel se směrem k pokoji.

„Počkej!“ zavolá na mě tichým hlasem. Zastavím se. Jako kdybych měl okamžitě uposlechnout její prosebný tón.

„Nechceš trochu mléka, na uklidnění?“ nabídne mi vážně. Potřeboval jsem něco jiného.

Ač přes můj mozek, který vysílal jasný signál, že NE, se místo toho rozejdu za ní do kuchyně. Postavím se na opačnou stranu kuchyně, co nejdál od ní. Do bezpečné vzdálenosti.

„Kde si byl, takhle pozdě?“ optá se mě zvědavě. Divil bych se, kdyby se nezeptala.

„Pryč,“ odpovím neurčitě, „A proč ty nespíš a děláš si tu mléko na uklidnění?“ vrátím ji otázku, na kterou jsem věděl, že mi neodpoví. Vypadala rozrušeně.

„Tak,“ opáčí pouze a tím nastalo trapné ticho.

Nedalo mi to, a tak jsem k ní přešel, aby se podíval do toho hrnce, kde vytvářela to její mléko na uklidnění. Pokrčil jsem obočí.

„Cos tam dala všechno za koření?“ optám se.

„Ah, skořici a badyán,“ odpoví zaskočeně, že jsem se ji zeptal zrovna na tohle.

Přešel jsem tedy ke skříňce, kde jsem věděl, že má Nillima řádnou sbírku koření. Chvíli jsem hledal, až jsem našel kurkumu, kterou jsem mínil přidat do toho mléka. Vůně kurkumy mi připomínalo mé dětství.

Když se mléko uvařilo a já ho nalil do hrnků, které vybrala, postavil jsem se zpět do rohu. Zas jsem byl kousek od ní a měl nutkání ji vzít do náruče. Nevím proč, nechápal jsem, ale měl jsem nutkání ji políbit. Políbit ji ty její rty! Vypatlanec!

„Co máš za problém? Proč na mě furt tak blbě čumíš a vypaluješ mi díru do čela?!“ vyjede na mě náhle, čímž mě značně popudí. Nemohl jsem za můj debilní ksicht a mé pohledy, které byly pro mě normální.

„Takhle koukám normálně,“ oponuji ji, ovšem jí to ještě víc nasralo. Což mě neskonale těšilo.

„Hele je mi jasné, že naše nesympatie jsou vzájemné, ale to mě tak nesnášíš, že na mě koukáš tak…pohrdavě?“ opáčí jízlivě a mě tím zaskočí. Tohle si myslela?!

„Tohle si myslíš?“ ucedím pobaveně a odložím hrnek na linku.

„No svým chováním mě o tom jen přesvědčuješ!“ sykne nevraživě. Semknu rty a napnu se v obličeji. Měl jsem sto chutí k ní přijít, vyzdvihnout ji na linku a políbit ji. Zalepit tu její drzou pusu, aby nemohla mluvit a pak ji náležitě vyšukat. Jen co mě ta myšlenka napadla, odrazil jsem se z rohu kuchyňské linky a přešel k ní.

Čapl jsem ji kolem pasu a lehce ji vyzdvihl na linku, kam jsem ji zhurta posadil. Chtěla zakřičet, ale zabránil jsem jí v tom, že jsem ji zhurta políbil. K mému překvapení se absolutně nebránila, ale nepřisuzoval jsem to tomu, že by mě chtěla líbat. Spíš byla zaskočená mnou.

Strčil jsem ji tedy jazyk až do krku a chytl ji rukama za obličej, abych ho tím ještě prohloubit. Chtěl jsem ji tak strašně moc. Líbat ji, celé její tělo zlíbat a ochutnat ji tak celou.

Pak jsem si ale uvědomil, že jsem to přeci jen přehnal a odtáhl se od ní, abych nabral dech. Podíval jsem se jí do očí a chtěl jí říct, jak se kvůli ní cítím, ačkoli jí to bylo jedno. Ale mlčel jsem.

„Co si to udělal?!“ vydá pouze ze sebe.

„Tolik k té nenávisti,“ ucedím zastřeným hlasem vzrušením. Chtěl jsem to zopakovat znova, ale sebral jsem zbytek své debility a odtáhl se úplně. Napnul jsem se a raději rychle odešel do pokoje. Než, abych udělal něco, čeho bych litoval daleko víc. Než, abych řekl, že jsem se do ní zamiloval.

Cítil jsem se tak na hovno.

Zranitelný.

Posraná láska!