Mr.Black Není černá jako černá 33.kapitola

Anotace: Romantiku nám vystřídala temnota.

Sbírka: Mr.Black - Není černá jako černá - Kniha první

Všem moc děkuji za Vaše krásné komentáře a zprávy, jsem Vám opravdu vděčná!

Budu doufat, že se Vám budou líbit i nadcházející kapitoly, kdy do finále nás dělí už pouze pět kapitol! :))

Díky!

E.

 

33.kapitola

Pomalu jsem přicházela k sobě a v uších mi neskutečně hučelo, jak kdyby vedle mě přistávala helikoptéra. Otevřela jsem ztěžklé oči, ale hned jsem se je zase zavřela. Neskutečně mě pálily.

Snažila jsem je rozmrkat a až po chvíli byla schopna se pořádně rozhlédnout kolem sebe. Byla jsem v nějaké posrané kůlně s nářadím!

Seděla jsem přivázaná k židli. Nohy i ruce jsem měla pevně svázané a v puse jsem měla nějaký roubík z látky. Jen jsem si uvědomila, že mám něco v puse a neskutečně mi navalilo. Chtělo se mi zvracet.

Začala jsem vydávat dávivé zvuky a panicky jsem chrčela.

V tom se rozevřely dveře naproti mně a dovnitř vstoupil nějaký cizí muž. Spěšně ke mně přešel a látku z pusy mi hned vytáhl.

Ztěžka jsem se nadechla, ale přesto jsem se mírně pozvracela.

„Prosím, pomozte mi,“ zachroptím směrem k němu v angličtině. Muž na mě pohlížel s jakousi arogancí v obličeji, pouze se otočil a zase odešel. Zabouchl za sebou dřevěné dveře a mě se zmocňovala další vlna paniky.

„Pomoc! Prosím pomozte mi někdo!“ začnu křičet, ačkoli mé hlasivky selhávají a já se následně rozkašlu, „Prosím, pomoc!“ zaúpím bolestně a chtělo se mi brečet.

Na židli jsem se nemohla ani hnout, byla jsem přivázaná opravdu pevně, až jsem cítila, jak se mi provazy zařezávají do kůže.

Spěšně jsem se ohlížela a rozhlédla se po něčem, co by mi mohlo alespoň pomoci. Nějak.

Všude bylo zahradnické náčiní, nebo nářadí na různé opravy. Byl tam velký dřevěný ponk se svěrákem. Trochu mi to připomnělo dílnu mého dědy, měl takovou podobnou na zahradě.

Najednou jsem zaslechla tlumené hlasy, které se blížily ke dveřím.

Zalapala jsem vystrašeně po dechu a koukala na dveře, které se následně otevřely. V nich se objevil Rick s tím mužem, který byl před chvíli u mě.

„Ricku!“ oslovím ho spěšně, nechápajíc jeho úmysl. Proč to dělal? Proč mě unesl?!

Ti dva se mezi sebou bavili v portugalštině, už jsem to poznala, byl to ten samý jazyk, kterým mluvil O’Brian. Pane Bože, Matt! On byl mrtvý!

Rick přešel k ponku a pohlížel na nářadí položeným na něm. Nakonec uchopil do ruky velký klíč a pomalými kroky přešel ke mně. Ten druhý muž se opřel zády o dveře a na prsou založil ruce v kříž. Vystrašeně jsem zírala na ty dva a přeměřovala je pohledem.

„Co to děláš? Proč si mě unesl?!“ vyjedu na něj, z posledních zbytků odvahy, které mi zbývaly.

„Dělám to, co považuji za nutné,“ pronese tak nadneseně, jako kdybychom se bavili úplně o něčem jiném. A ne o tom, že mě unesl a drží mě v nějaký chatrči.

„Nechápu to, nic jsem neprovedla!“ obořím se na něj.

Rick ke mně přejde a klekne si přede mě. Těžký klíč, který třímal v ruce, mi položil na stehno a přejížděl s ním k mému klínu a zpátky ke kolenu. Rozklepaly se mi rty. Měla jsem neblahé tušení, že mi chce ublížit.

„Ne ty ne. Jsi pouze nástroj. Nástroj k tomu, abych se mohl hezky pomstít Al-Sheidovi za to, jak se mnou vymrdal. Zároveň mi posloužíš jako pojistka k tomu, abych z něj dostal dost peněz na to odsud vypadnout,“ obeznámí mě s jakýmsi jeho záměrem, kterému jsem samozřejmě nerozuměla.

„Co ti udělal? Proč se mu chceš pomstít?!“ snažím se z něj dostat nějaké informace.

„Ježiš, kdybych ti měl vyjmenovat co všechno udělal mně a mé rodině, tak tu budeme dlouho. Tenhle plán jsem v hlavě měl kurva dlouho. Chtěl jsem se mu pomstít a když jsem se dozvěděl, že má slabinu, jako že tebe, musel jsem to využít,“ vydechne pobaveně a klíčem mi začne přejíždět po druhém stehnu, „Každopádně holka nevíš, s kým sis to začala, že ne?“ podívá se na mě, s mírným pobavením v očích. Už mě vcelku sralo, jak mě na to všichni upozorňovali.

„Ptáš se mě, zda vím, kdo doopravdy je Al-Sheid?“ utrousím a pečlivě sleduju jeho pohyb klíčem, kterým mi neustále jezdí po holé noze sem a tam. Měla jsem stále na sobě ty šaty, ve kterých jsem byla naposled oblečená. Ovšem měly na sobě jisté známky otrhání a špíny, jak mě zřejmě vláčeli po zemi.

„Jojo, přesně to. Ty nevíš, že má v malíku celou Dubaj, všechny ropné společnosti pod palcem, nemluvě všechnu černou špínu z nelegálního trhu zbraní,“ řekne to, co jsem už slyšela od O’Briana. Jen vzpomínka na O’Briana mi vytlačí do srdce jakousi díru.

„Nevěděla jsem to. Nevím ani pořádně, kdo vlastně je. Nikdy mi to neřekl a ani mi nedal záminku, abych se ho na to zeptala,“ pokrčím popravdě rameny, v hlase se mi ozval strach.

„Hm, hm, to je nemilé,“ usměje se ironicky a pak vstane, „Posloužíš mi na to, abych z něj dostal prachy a až je dostanu, zabiju tě a pohodím tě k jeho nohám, jako to on udělal s mojí dcerou!“ zamručí zlostně, pak se napřáhne a tím klíčem mě uhodí do tváře.

Opět jsem ztratila vědomí.

 

Probrala jsem se ve tmě a cítila kolem sebe pach vlhkosti a neskutečný smrad. Snažila jsem se rozkoukat ve tmě a zorientovat, kde se vlastně nacházím. Skutečnost mé situace mi ihned vyvstala na mysli, ovšem tentokrát jsem se snažila nepanikařit.

Cítila jsem, jak mi pne rána pod okem. Bolela mě celá pravá strana tváře, chtěla jsem se ji automaticky chytnout a tím jsem zjistila, že už nemám svázané ruce. Neměla jsem svázané ani nohy. Okamžitě jsem se vyškrábala na nohy, ale záhy jsem se udeřila do hlavy, kdy nade mnou byla kovová mříž. Byla jsem v nějaké kleci!

Spěšně jsem mžourala do tmy a snažila se odhadnout, jak ta klec byla velká.

Byla dost velká na to, že jsem se v ní mohla natáhnout na zemi, ale nemohla jsem se postavit. Sklonila jsem se a rukama šátrala, zda nenarazím třeba na kliku, nebo nějaký zámek. Po chvíli hledání jsem narazila na kovovou kliku, ale bylo samozřejmě zamčeno. Napadlo mě, že bych mohla zkusit ty dveře vykopnout, nebo podepřít a vysadit je z pantu. Zadivila jsem se sama nad sebou, jak moc jsem měla nastartovaný mozek k přežití. Byl to pud sebezáchovy a nemínila jsem čekat, až si pro mě přijdou a budou mě chtít zabít.

Provlékla jsem ruku klecí a uchopila ji za kousek studeného kovu. Snažila jsem se ji nadzvednout, ale neměla jsem žádnou sílu. Byla jsem strašně slabá. Po slepu jsem tedy nahmatala, kde se nachází panty dveří. Posadila jsem se k nim a nohama začala silně kopat do dveří u pantů. Každý kop mě zabolel, protože jsem neměla boty, ale šla jsem i přes bolest a snažila se. Klec se vždy jen lehce zatřásla a vydávala dunivý zvuk, který jistě mohl někdo zaslechnout. Přestala jsem s tím a poslouchala okolí. Slyšela jsem pouze své srdce, které mi bilo až v uších. Spěšně jsem se vydýchala a cítila, jak mnou proudí nával adrenalinu. Přemýšlela jsem, co teď.

Po čtyřech jsem doplazila do rohu, ve kterém jsem se probrala a usadila se tam. Zády jsem se opřela o chladnou a vlhkou zeď. Musela jsem být v nějakém sklepě, ten zápach se tomu velice podobal.

Mozek mi jel na plné oprátky a já horečně přemýšlela, co udělat. Mohla bych se pokusit utéct, až by si pro mě přišli, ovšem neměla jsem se čím bránit a ani jsem nevěděla, kde to jsem. Ale mohla jsem zjistit, alespoň něco málo.

Znova jsem se doplazila po čtyřech ke dveřím klece, sedla si na zadek a nohama začala silně kopat do mříží před sebou.

Čím víc jsem kopala, tím víc dunivý zvuk klece ohlušoval místnost. Zaznamenala jsem světlo u země a předpokládala jsem, že je to zpod dveří přede mnou. Ani jsem nevěděla v té tmě, že tam nějaké dveře jsou.

Náhle se rozrazí dveře, oslepí mě světlo a dovnitř vtrhne nějaký muž. Začne na mě křičet v portugalštině, předpokládám že nadávky a bouchne několikrát do klece, aby mě zastrašil.

„Jdi do prdele, ty zmrde!“ vyjedu na něj ostře, abych ho vyprovokovala. Rychle jsem se podívala za něj a viděla jen krátkou chodbu se schody vědoucí někam nahoru. Nic víc.

Snažil se po mně sáhnout skrz mříže, aby mi nějak ublížil, ale já využila situace, čapla jsem ho za tu ruku a silně s ní zatáhla, až si hlavou dal o kov klece.

Ač to byla silná rána, vůbec ho to neomráčilo, naopak ho to rozzuřilo.

Ustoupil od klece a několikrát si otřel čelo, ze kterého mu kapala krev. Zuřivě si začne sahat do kapes, až vytáhne nějaké klíče, které následně strčí do zámku. Doplazila jsem se pozpátku co nejdál, aby to neměl tak jednoduché mě vytáhnout z té klece.

Surově mě čapl za nohu a vytáhl vší silou ven. Cítila jsem, jak mi drsná zem drásá kůži na zádech.

Začala jsem křičet a zuřivě kopat.

Nemínila jsem mu to dát jen tak zadarmo.

Čapl mě za vlasy přímo u temene a druhou rukou mě chytl silně pod krkem a jedním tahem vytáhl na nohy. Přetočil si mě před sebe a táhl mě směrem ke schodům. Neuvěřitelně mě bolelo celé tělo, jak jsem se ho snažila teď využít a bojovat s ním. Několikrát jsem na schodech upadla, ale on mě vždy vší silou vytáhl za vlasy zase na nohy. Pokaždé jsem zaúpěla a křičela o to víc.

Pak do mě silně strčil a div nevhodil do dveří, ke kterým jsme došli.

Upadla jsem na bílou podlahu a snažila se hned vyškrábat na nohy, ale v tom mi šlápl ten chlap na záda a tím mě přišpendlil k zemi. Vůbec se se mnou nesral.

Něco mi ucedil do uší, pak mě chytl znova za vlasy a zmítl se mnou vzhůru, abych se zas postavila na nohy. Udělala jsem tak a pohlédla před sebe. Byli jsme v nějaké chodbě domu, ovšem velmi přepychového domu. Podlaha byla bílá mramorová, stěny byly vytapetované do béžových a bílých barev a sem tam na zdi byl nějaký obraz. Byla to razantní změna oproti tomu, odkud jsme vyšli.

Muž za mnou do mě strčil, abych se rozešla směrem dopředu, a tak jsem šla. Nohy mi po té podlaze klouzaly. Ohlédla jsem se směrem dolů, a viděla, jak mi z chodidel kapala krev. Nechávala jsem za sebou krvavé stopy.

Došli jsme až před široké dveře, kdy se mnou ten muž smýkl zase na zem a přidržoval si mě u nohou, jak nějakého čokla. Něco zahulákal směrem ke dveřím, které se záhy otevřely do široka. Naskytl se mi pohled na velkou moderní pracovnu s velkými vitrážovými okny. Muž za mnou do mě šťouchl kolenem, abych popošla dovnitř. Vyhrabala jsem se na nohy a pokulhala směrem dopředu. Ohlédla jsem se na dva muže u dveří, kteří dveře otevřeli a zle na mě čuměli. Podívala jsem se ke křeslům kousek od hlavního pracovního stolu, kde seděl Rick. Měla jsem sto chutí po něm skočit a zardousit ho.

Pohlédl na mě od mobilu, do kterého čuměl a pobaveně se usmál, když viděl, jak vypadám. Mobil položil na stolek před ním a vstal. Přišel až ke mně a tyčil se nade mnou s tou svou výškou.

„Jak se cítíš drahoušku, měla si všechno pohodlí?!“ ušklíbne se a já mu v tu chvíli vypálila fackopěst. Bylo to něco mezi fackou a pěstí a určitě ho to vyvedlo z míry. Ustoupí o krok zpátky a po mně okamžitě skočí ti dva muži, co stáli u dveří, jako hlídací psi.

Začnu se jim vzpouzet, kopat, škrábat, ovšem oni mě tak dobře zpacifikují, že jsem se už nezmohla na nic. Každý mě držel z jedné strany, Rick ke mně přistoupil a hrubě mě vzal za bradu.

„Přemýšlím, co bych ti udělal jako první, zda tě nejdřív nechám opíchat mými muži, nebo tě nejdřív umučím. Možná bych ti mohl uřezat pár prstů, co ty na to?!“ ucedí hrozivě a vezme mě nedbale za ruku, která byla celá špinavá, ale na prostředníčku se vyjímal prsten od Blacka. Jen vzpomínka na něj mě málem přiměla brečet.

„Ricku, pusť ji a nech ji být, prosím tě,“ ozve se záhy za námi, když někdo vstoupí do pracovny. Ten hlas mi byl povědomí.

Rick mě okamžitě pustí, ale ti muži své sevření nepovolili. Střelím pohledem k velkému muži, který byl ke mně zády. Zrovna přišel ke svému stolu a zběžně na něm něco hledal.

Byl mi povědomí.

Byl mi kurva povědomí!

„Sky!“ hlesnu tišeji, nevěřícně, že se právě koukám na Skye, kterého mi představil Black v Abú Dhabí. Jako svého přítele z dětství a majitele klubu, ve kterém jsme byli.

Sky se prohrabe pár papíry na stole, pak se otočí směrem k nám a rukou mávne k těm mužům. Ti mě hned pustí tak, že dopadnu zase zpátky na zem, na kolena.

Zvednu zrak ke Skyovi a ostražitě pohlédnu do těch jeho očí, kterými na mě upíral zrak. Pomalu se ke mně rozešel, přešel ke mně a podal mi ruku. Ovšem jsem ji nepřijala, pouze jsem mu dala značně najevo, že si tu ruku může strčit někam!

Záhy na to, po mně sáhl jeden z těch mužů, kteří u mě stále postávali a zhurta se mnou hodí na křeslo, abych se na něj usadila. Varovně na mě vztyčí prst.

Pohlédnu zpátky na Skye, který tam stál se založenýma rukama na prsou a tvářil se jak mistr světa.

„Nechte nás o samotě,“ vyzve Sky ostatní.

„Ale šéfe,“ utrousí náhle Rick. Šéfe?! Jako fakt?!

Sky se jen ohlédne varovně na Ricka, ten jakoby sklopí uši a dá se na odchod, spolu s ostatními. Zavřou za sebou dveře a v místnosti nastane ticho.

Zamračím se ne Skye a tím, že stále nic neřekl, jsem se chopila slova.

„Můžeš mi vysvětlit, o co tu kurva jde?“ přejdu rovnou do češtiny.

„No, jednoduše řečeno, byla si ve špatný čas na špatném místě,“ rozhodí rukama a nasadí ten svůj široký zářivý úsměv. Přešel až ke mně a usadil se na křeslo, kousek od toho mého. Zlehka se s ním pošoupl směrem ke mně, aby byl ještě blíž. Zády jsem se opřela víc do křesla, aby byl mezi námi přeci jen větší odstup. Ostražitě jsem na něj koukala a čekala, co bude následovat.

„Co po mně chceš?!“ syknu nevraživě.

„Pořád samé otázky, nemůžeš si užívat naše shledání po takové době? Protože já si ho užívám, a to náramně!“  odpoví s ironií v hlase.

„Jak si to mohl udělat Adamovi, vždyť je to tvůj přítel!“ vyčtu mu, s účelem mu zahrát na city, ovšem Sky se pouze hlasitě rozesměje.

„Oh Bože, úplně jsem zapomněl, jaká naivní blbka vlastně jsi!“ dodá záhy, jen co se dosměje. Mně do smíchu nebylo.

Byla jsem napnutá jak struna.

Vraždila jsem ho pohledem a založila ruce na prsou, abych mu dala jasně najevo své rozpoložení.

„Kristýnko, Kristýnko! Neboj se, mé úmysly s tebou, jsou naprosto čisté,“ zahlaholí, už mi s tím přišel trapnej.

„Jo? Rick totiž říkal něco jiného, něco v tom smyslu, že mě zabije a předhodí před nohy Adamovi!“ 

„No jo, Rick je zaslepený určitou pomstou, kterou asi nedokážu nijak ovlivnit, ale dokud to nepovolím, tak on ti nic neudělá,“ odpoví neurčitě, jako kdybychom se opět bavili o normálních věcech.

„Ty budeš vydírat Adama? Tahat z něj peníze za mě, nebo o co ti jako jde? Proč tu jsem! Proč si mě unesl!“ naléhám na něj s vysokým tónem hlasu. Nemínila jsem se nechat odbýt takovým namistrovaným blbečkem, jakým byl Sky.

„Věci se mají tak, výměnou za tebe z něj dostanu minimálně polovinu černého trhu, prachy a taky hotel,“ odpoví mi netečně Sky. Koukala jsem na něj z jara a nevím proč, bylo mi do smíchu.

„Ty si myslíš, že ti tohle všechno dá? Kvůli mně?!“ snažím se znít pobaveně. Jak jsem vlastně nad věcí. V duchu jsem doufala, že by to tak opravdu udělal.

Doufala jsem, že mě Adam zachrání.

Udělá pro to naprosto vše. Ale…

„No, můžeš v to doufat, jinak tvé vyhlídky na přežití jsou mizivé,“ zahřmí svým hlasem, až mě polilo horko.

„Proč to děláš, nechápu to, vysvětlíš mi to?“

„Adam má spoustu nepřátel. Více než opravdových přátel. A když umřel jeho otec, za kterým se celou dobu jen schovával, byl to správný čas sesadit špatného krále z trůnu. Jemu Dubaj nemůže patřit. Takže stačilo nasbírat pár lidí do týmu, kteří mají vůči němu jisté závazky alá pomsta, nebo zhrzená bejvalka,“ vysvětlí, čímž narazí na Ricka a předpokládala jsem, že i Emily.

„Takže od samého začátku v tom máš prsty ty? Obrátil ses k němu zády, když tě nejvíc potřeboval po smrti svého otce?!“ podívám se na něj s jistým odporem v očích.

Okamžitě jsem ho odsoudila.

Sky se pouze napřímí a semkne bradu, jako kdyby se ho možná i dotklo svědomí.

„Ty máš v hlavě jakousi vizi, pod kterou si představuješ svého milého přítele Adama, ovšem on takový ve skutečnosti není. Neznáš ho ani ze čtvrtiny, kým opravdu je,“ řekne jakýmsi zvláštním tónem v hlase.

„To už jsem slyšela za poslední dobu několikrát,“ utrousím popravdě, „Ale prostě nerozumím tomu, proč to děláš ty! Myslela jsem, že se znáte od dětství a jste přátelé!“ obořím se na něj znova. Já jsem vždycky říkala, že mě ty otázky dovedou do pěkných sraček!

Sky na mě přimhouří oči, jako kdyby uvažoval o tom, zda mi to říct nebo ne. Pak se opře do křesla, přehodí si pohotově nohu přes nohu a nadechne se.

„Byli jsme v přátelé. Tudíž vím, o kom tu doopravdy mluvíme. Tenkrát zainvestoval můj první klub v Dubaji. Byla to má vize, moje nápady. Nakonec si ho postupně úplně převzal, až jsem mu přenechal celý klub. Odešel jsem do Abú Dhabí, že tam rozjedou nový klub. Už jsem za tu dobu nasbíral nějaké kontakty, konexe a sponzory. Podařilo se mi ho otevřít, ovšem jakmile se rozkřikl úspěch toho klubu, měl jsem Adama zase před dveřmi. Taktně jsem mu naznačil, že jemu patří klub v Dubaji a mně ten v Abú Dhabí, měli jsme rozdělená teritoria. Ovšem přesvědčil mě o tom našem přátelství, které ty tu tak ráda vyslovuješ a zatáhl mě do jeho dalších sraček. Kdy z dalšího spodního patra, který je pod klubem, udělal sklad nelegálního zboží, a ještě mi do klubu posílal děvky pro jeho kumpány, které tam byly samozřejmě na černo,“ vysvětlí Sky a poposedne si v křesle.

Promnul si bradu a chvíli přemýšlel.

„A co se stalo pak?“ vyvstane mi otázka okamžitě na jazyku.

„Můj klub se opět stal jeho klubem. Zatáhl mě kompletně do jeho sraček. Zprvu jsem si nestěžoval, protože i mě z toho šli solidní prachy, ale pak to začalo zavánět větším a větším průserem. Když už jsem byl z té situace úplně vyschízovaný, šel jsem za Adamem s tím, že chci skončit, že to prostě dělat už nechci. Chtěl jsem mít otevřený taneční klub a bavit se tou prací, a ne klub, který nepatří ani mně a doopravdy tím skrývat nelegální činnost. A víš, co mi řekl ten můj údajný přítel?“ uchechtne se trpce.

„Co?“ otážu se hned. Byla jsem napnutá.

„Že pokud v tom nebudu pokračovat, tak mě bude muset nechat zabít, protože nikdo mimo jeho tým nesmí vědět, co provádí. Ten klub byla taková tekoucí tepna těžkých peněz do Dubaje, jeho otci do kapsy. Do hotelu, který je středobodem toho všeho. Myslel jsem si, že si ze mě dělá pouze prdel. Ovšem, když nechal vypálit můj rodinný dům v Česku a málem přišli o život mí rodiče, poznal jsem, že to myslel vážně. Nikdy víc, jsem se nepokoušel odejít z tohohle života, ovšem věděl jsem, že jednou se mu za to pomstím. Oberu ho o vše, jako to udělal on mně. Postupem času jsem si získal vlivné lidi na svou stranu, kteří pochlebovali jeho otci, a tak jsem si postupně podmanil velkou část Abú Dhabí, aniž by to Adam věděl. No a osudná pomsta už je za rohem, a ty jsi teď tady!“

Pouze jsem seděla a ani nedutala.

Nechtěla sem věřit tomu co říká.

Zda mluví opravdu o Adamovi, nebo o někom jiném.

Ale něco uvnitř mě, mi říkalo, že Sky nejspíš mluví pravdu.

„A co s tím mám dočinění já?“ otážu se po chvíli. Nezmohla jsem se na jinou otázku.

„Copak to nechápeš?! Ty jsi jeho zranitelný bod! Ještě nikdy se k nikomu tak nepřilnul, jako k tobě!“ vysvětlí mi horoucně.

„Ty vole, to je jak z nějakého blbého filmu o mafiánech!“ syknu nevěřícně. Opravdu se mi to nezdá?!

Sky se mé poznámce zasměje, ale pak na mě pohlédne s vážným výrazem.

„Buď dnes mým hostem. Večer nás čeká důležitá schůzka. Nechám tě odvést do pokoje pro hosty, vysprchuj se, nechám ti zařídit náhradní oblečení,“ obeznámí mě Sky a přejede mou vizáž od hlavy až k patě.

„A pak co? Necháš mě zabít, protože už toho vím moc?!“ opáčím nezáživně. Snažila jsem se hrát jeho hru. A zřejmě mi to vycházelo.

„To se ještě uvidí,“ usměje se nezbedně. Psychopat!

„Ramirezi!“ křikne náhle a já se leknu jeho zvučného hlubokého hlasu.

Do místnosti ihned vejde onen Ramirez, ten pičus, který mě vytáhl z klece a dovlekl až sem.

„Odveď tu holku do pokoje pro hosty a dej ji nějaké čisté oblečení,“ promluví na něj anglicky, Ramirez pouze přikývne a pak spěšnými kroky ke mně přistoupí. Čapne mě za loket a vytáhne hrubě na nohy.

„Jednej s ní opatrně, už takhle je dost potlučená!“ pohrozí mu Sky, stále sedíc v křesle. Ramirez jen semkne obličej a rozejde se se mnou pryč. Ještě se ohlédnu přes rameno na Skye, kterému na obličej hrál jakýsi vážný výraz.

 

Když jsme přešli polovinu opravdu obrovského domu, kdy třetím zahnutím do chodby už jsem se ztratila, zastavili jsme před bílými dveřmi, kterých tu bylo opravdu velké množství.

Ramirez otevřel a strčil mě do dveří.

Okamžitě za mnou zabouchl a zamkl. Jak jinak.

Rozhlédla jsem se po pokoji. Byl menší, oproti ostatním prostorům v domě, ale působil útulně. U hlavní stěny byla velká postel. Jedna menší komoda, stolek s lampičkou a nic víc se tam nenacházelo. Byla to příjemná změna oproti té chladné mříži dole ve sklepě.

Ráznými kroky jsem přešla k jedinému oknu a pohlédla z něj. Viděla jsem kolem domu zeleň, stromy, zahradníka, který zrovna stříhal nějaký keř. Zvedla jsem zrak a pohlédla do dálky, kde se tyčily mrakodrapy.

Bylo to Abú Dhabí.

Byla jsem si tím jistá, už jen tím, co říkal Sky.

Museli jsme být na nějakém okraji města.

Snažila jsem se otevřít okno, ale vůbec mi to nešlo. Pěnila jsem vzteky a říkala si v duchu, že i kdyby se mi podařilo okno otevřít, zřejmě bych neměla šanci skočit a přežít to bez úhony. Bylo to minimálně deset metrů vysoko. Zlámala bych si nohy a rovnou by mě mohli dodělat.

Bouchla jsem několikrát do skla, zda mě neuslyší ten zahradník, který se věnoval úpravě keře, ale měl na uších velká sluchátka. Vzdala jsem to.

Přešla jsem doprostřed místnosti a všimla si dveří napravo. Přešla jsem k nim a otevřela je. Byla to menší koupelna se sprchovým koutem, toaletou a umyvadlem se zrcadlem. U sprchového koutu byly připravené nadýchané bílé ručníky, na umyvadle připravený kartáček ještě v obale, stejně tak zubní pasta. Zaznamenala jsem svůj odraz v zrcadle a přešla pomalými kroky k němu.

Vypadala jsem naprosto strašně. Až když jsem se spatřila, cítila jsem, jak se mi do očí nalívají slzy. Měla jsem obrovskou modřinu přes celou tvář pod okem. Uprostřed několik zaschlých krvácivých ranek. Vlasy jsem měla mokré, špinavé, nemluvě o zbylých částech těla. Rozklepaly se mi ruce a panika mnou začínala plně prostupovat. Vlezla jsem do sprchového koutu a pustila na sebe vlažnou. Slané slzy mě pálily na obličeji. Pohlížela jsem dolů a koukala na to, jak ze mě teče proud špinavé vody s příměsí krve.

Neubránila jsem se emocím, které po celou dobu ve mně bublaly a začala brečet.

Brečela jsem strachy.

Chtěla jsem být v bezpečí, doma, ve svém bytě.

Být s někým milovaným. S Adamem.

Matt byl kvůli mně mrtvý.

Mé vzlyky se rozléhaly po celé koupelně a mně to bylo fuk.

Mokré šaty, které jsem měla stále na sobě, ztěžkly pod přívalem vody, a tak jsem se z nich vysvlékla. Dunivě spadly na zem a já jsem z nich vystoupila. Měla jsem na sobě sportovní podprsenku, ze které jsem se těžko vysvlékala, jak byla na mě přilepená. Když jsem si ji přetahovala přes hlavu, cítila jsem na zádech určité štípání kůže. Byla jsem zraněná i tam. Když jsem stála ve sprše už úplně nahá, přišla jsem si strašně zranitelná. Uchopila jsem sprchovou hlavici a namířila si ji k sobě, abych se opláchla od veškeré špíny a smyla ze sebe zbylou krev. Nohy jsem měla zrasované a kolena se mi klepaly. Ztěžka jsem se nadechla a snažila se v sobě najít zbytky nějaké síly, abych se dala dohromady. Nesmíš tomu propadnout, musíš se zachránit Kristýno!

Smyla jsem ze sebe vše, co šlo a sáhla po malé lahvičce nějakého mýdla, které byl položeno na malém stojánku v rohu. Přičichla jsem k němu, voněl po růžích. Umyla jsem se s nám celá, včetně vlasů a pak se opláchla vodou.

Cítila jsem se dostatečně čistá, a tak jsem vodu vypla. Vystoupila jsem ze sprchového koutu a jedním ručníkem se otřela. Následně jsem si ho omotala kolem těla a druhým jsem si vysušila vlasy. Zaslechla jsem zaklapnutí dveří a následný zvuk zámku.

Spěšnými kroky jsem vešla do pokoje a všimla si na posteli kupičky oblečení. Přešla jsem k tomu a vzala do ruky první, co tam bylo položeno. Byly to jednoduché bavlněné šaty s nabíráním na ramenou. Byly bílé a voněly květinovou aviváží.

Spěšně jsem pohlédla ke dveřím, zda jsou opravdu zavřené. Pak jsem pohlédla na zbytek oblečení. Teda potažmo jen krajkových kalhotek bílé barvy, tenkého svetříku též bílé barvy a sandálků, na nízkém podpatku. Vše to vypadalo jako nové, nikým nenošené. Kalhotky měly ještě visačku. Aspoň že tak!

Převlékla jsem se do oblečení, včetně svetříku. Přešla jsem k zrcadlu do koupelny a pohlédla na sebe. I v té andělsky bílé barvě jsem vypadala jak strašidlo. Vlasy ještě mokré a rozcuchané, neuvěřitelná modřina přes celou tvář. Nemohla jsem se na sebe dál dívat. Odvrátila jsem se od zrcadla a odešla zpět do pokoje. Posadila jsem se na pohodlnou postel a lehla si na záda.

Cítila jsem, že mě přemáhá únava. Nevím, zda jsem vůbec spala a kdy jsem naposled jedla. Ani nevím, jak dlouho už jsem pryč. Dle bdělého času mi to přišel pouze jako den, ale odhadovala jsem daleko víc.

Ležela jsem nehnutě na posteli a zírala do stropu. Ačkoli jsem byla opravdu unavená, usnout jsem nedokázala. V hlavě mi rotovalo vše, co mi dnes řekl Sky o Adamovi.

Byla to opravdu pravda?! Byl tím, kým říká?

Udělá Adam to, co po něm Sky chce?

 

Vyrušilo mě až odemknutí zámku a následné otevření dveří. Stál tam Ramirez s nepřátelským výrazem ve tváři. Uprostřed čela měl zaschlý šrám od toho, jak jsem ho udeřila o klec.

„Pojď, šéf na tebe čeká!“ řekne mi lámanou angličtinou a stojí stále u dveří.

Pomalu vstanu, měla jsem strašně ztěžklé tělo po tom, jak jsem se rozležela na posteli. Přešla jsem k němu a on mě opět hrubě vzal za loket. Sjel pohledem po mých šatech a úlisně se usmál. Pak se mnou vyšel z pokoje a vedl mě kamsi do útrob domu.

Sešli jsme dvoje schody a já usoudila, že tento dům je neskutečné bludiště, abych odsud dokázala utéct, musela bych to mít více nachozené.

Vešli jsme do prostorné jídelny s moderními prvky, kde u stolu už seděl Sky a před ním bylo položené jídlo. Hned vedle něj bylo prostřeno pro další osobu, též s talířem jídla, ze kterého se ještě kouřilo.

„Posaď se,“ vyzve mě s mírným úsměvem. Vysmeknu se Ramirezovi z ruky a přejdu k židli. Usadím se a nasaji vůni jídla. Uvědomila jsem si, že jak mi kručelo v žaludku, ale chuť k jídlu jsem neměla. Pak jsem pohlédla na Skye, který na mě koukal s čirým pobavením ve tváři.

„Jez, určitě máš hlad!“ vybídne mě. Kdo by neměl, že?!

„Není to otrávený?“ syknu jedovatě, čímž ho pobavím ještě víc.

„Ne, není. Nezapomeň, že já tě ještě potřebuji, tudíž otrávit tě není úplně žádoucí,“ mrkne na mě a sám se pustí do jídla.

Váhavě pohlédnu na jídlo a následně na příbor, který byl vedle talíře. Chopím se vidličky a napíchnu první kousek jídla. Vložím ho opatrně do úst a opatrně přežvykuji.

Usoudila jsem, že jídlo chutná dobře, a tak jsem se do toho pustila s větší vervou, až jsem po chvíli shlížela na prázdný talíř. Utřela jsem si pusu do připraveného ubrousku, který pak položila na talíř.

„Máš ještě hlad?“ optá se mě ihned na to Sky, který už měl též dojedeno.

„V pohodě,“ opáčím pouze, i když jsem cítila, že by se do mě vešel ještě jeden plný talíř.

„Jak dlouho jsem už pryč?!“ dodám otázkou ihned na to. Zajímalo mě to.

„Tři dny,“ pronese suše. Tři dny?! Tři dny bez jediné známky záchrany!

„Aha,“ hlesnu jen.

„Jestli už si dojedla a nic nechceš, můžeme se přesunout do salónku, na něco ostřejšího,“ řekne Sky a já se naježím. Znělo to divně. Stále jsem nevěděla, co od něj čekat.

„Je mi to jedno,“ pronesu neurčitě. Sky se na to zvedne ze židle a nabídne mi ruku. Se značnou nechutí se ho tentokrát chytnu. Počká až vstanu a pak mnou lehce pobídne, abychom přešli do místnosti po jeho pravici.

Byl to opravdu menší salónek s barem, několika křesly, falešným krbem a knihovnou. Taková relaxační místnosti pro mafiány!

„Dáš si něco k pití?“ otáže se mě a přejde k baru, na kterém byly připravené menší sklenice a velká křišťálová láhev s jantarovou tekutinou.

„Ne,“ hlesnu jen a rozhlížela jsem se kolem. Chvíli na to Sky ke mně přistoupil a vnutil mi do ruky skleničku s onou tekutinou. Cinkne si svou skleničkou o tu mou a podívá se na mě.

„Na zdraví! A na obchod!“ pronese tiše a ihned se napije. Pohlédnu na skleničku v mé ruce a přičichnu k ní. Byla to whisky. Seberu všechen odpor k tomuto alkoholu a napiji se.

Whisky mě zapálí v krku a rozkašlu se. Nechápala jsem, jak si v tom někdo může libovat. Skye to opět značně pobaví a posadí se do širokého křesla, tak akorát pro jeho mohutnou postavu.

„Pojď se posadit,“ pokyne mi a poplácá se na koleni. To jako chtěl, abych si mu sedla na klín?!

„Sednu si sem,“ ucedím a poukážu na křeslo naproti němu.

„Ne, sedneš si přesně ke mně!“ zavrčí nesouhlasně a poukáže na svůj klín. Fakt to chtěl!

S jasným nesouhlasem v obličeji k němu přejdu a posadím se mu do klína. Víc si mě k sobě přitáhne, až mám jeho obličej zase blízko u sebe. Vzpomněla jsem si na to, jak jsme spolu tancovali v klubu a on byl přesně takhle blízko mě. Připadala jsem si jako malá holka na klíně Santa-Clause. Santo, přála bych si velkou zbraň, kterou bych ti prostřelila hlavu!

„Teď mě pozorně poslouchej, cokoli řeknu, uděláš to hned, bez těch svých keců. Po celou dobu schůzky budeš držet hubu. Pokud něco řekneš, střelím tě do stehna,“ řekne zcela vážně varovným hlasem a já na svém stehně ucítím chlad kovu. Shlédnu dolů a uvidím, jak mi míří svou zbraní do klína. Srdce se mi opět rozbušilo neskonalou rychlostí a strach mě opět pohlcoval.

„Šéfe, jsou tady,“ ozve se mezi dveřmi jeden z jeho mužů.

„Výborně, jsou tu akorát na čas!“ zvolá radostně Sky a pak se na mě podívá.

„Chytni se mě kolem krku a přitul se ke mně, jako kdybys mě milovala,“ ušklíbne se. Měla jsem sto chutí mu plivnout do ksichtu, ale raději jsem ho poslechla, když jsem si vybavila, čím mi pohrozil před chvíli.

Uchopila jsem ho kolem krku a přitáhla se k němu ještě blíž, až se naše hlavy dotýkaly. Pohlédla jsem směrem ke dveřím, kdy dovnitř začali vcházet nějací muži. Předpokládala jsem, že jsou to muži Skye. Jeho ochranka.

Chvíli na to za nimi vejdou do pokoje dva vysocí muži s černými brýlemi na očích a mně naběhne mráz po zádech.

Husí kůže mnou projede a ucítím, jakýsi chlad.

Zpoza nich vyjde Black.

Zalapala jsem po dechu při pohledu na něj. Ani okem o mě nezavadil. Pohlížel kamenně na Skye. A to jsme měly hlavy hned vedle sebe! Nervózně jsem polkla.

Viděla jsem tu chladnost a zároveň zlost v jeho očích. Ještě nikdy jsem to nespatřila.

„Posaď se,“ vybídne ho Sky a rukou mu naznačí, že na mě míří zbraní. Chladná hlaveň zbraně se mi víc zaryje do stehna. Black ho poslechne a pomalými pohyby se posadí přímo naproti nám. Vystrašeně jsem na něj pohlížela, snažila se s ním navázat nějaký kontakt, ale vůbec se mi to nedařilo.

Stále pohlížel na Skye, ani nemrkal.

Byl opravdu strašidelný.

Black si povolí knoflík na saku, nedbale jim pohodí, tak aby se mu pohodlně sedělo a jednu nohu si ležérně opře o koleno. Jako kdyby byl doma.

„Jsem rád, že jsi přišel,“ začne Sky důležitě, „Probereme obchod,“ usměje se potutelně.

„Obchod probereme až ji pustíš,“ promluví Black s tím svým hrozivým tónem, který už jsem měla čest párkrát slyšet.

„Ani náhodou. Je to má pojistka, že dodržíš slovo a uděláš přesně co chci!“ vyhrkne pobaveně Sky.

„Tak co teda chceš?“ optá se ho Black nezáživně.

„Chci poloviční účast a podíl na tvém černém trhu zbraní. Budu tvůj tichý společník. Část obchodů převedeme sem do Abú Dhabí. Taky chci půl miliardy v hotovosti, bez daně!“ začne si diktovat Sky a já ani nedutám.

Koukám pouze, jak to s Blackem ani nehne.

„A taky chci hotel. Celý!“ dodá s vítězoslavným úšklebkem.

„Ani náhodou, hotel nedostaneš!“ okamžitě mu odpoví Black, aniž by se namáhal projevit nějakou emoci v obličeji.

„Buď všechno, nebo nic a ta holka ti zemře před očima,“ zahřmí varovně Sky. Black pouze zvedne bradu, jako kdyby o něčem uvažoval, ale stále nespustil zrak ze Skye.

Tak moc jsem si přála, aby se na mě aspoň podíval.

„Souhlasím s podílem na trhu a s hotovostí, ale hotel ti nevydám,“ usoudí Black vážně.

Skye to značně vytočí, a tak zbraní mi namíří přímo na obličej. Leknu se a roztřesou se mi rty.

„Vím, že ji miluješ, tak mě tady nepokoušej!“ ucedí Sky zlostně. Přemáhala jsem se, abych se nerozbrečela. S Blackem to ani nehnulo. Nedal ani brvou znát, že by mu nějak vadilo, že mi Sky míří do obličeje zbraní.

„Máš čas do zítra, všechno převést a zařídit. Když to uděláš, pustím ji!“ pronese jasné ultimátum Sky. Black na to nic neřekne a pomalu se zvedne.

Jeho pohybem se všichni napnuli.

Vstal a zapnul si sako.

Nic neřekl, otočil se na patě a dal se na odchod.

„Adame,“ utrousím tiše, i když to nemohl slyšet.

Ztěžka naberu dech do plic. On mě tu právě nechal!

Nechával mě tu s ním! Nechal mě smrti na pospas.

„A jestli to neuděláš, zabiju ji, Adame! Násilně!“ křikne ještě varovně Sky a mně se z očí začnou valit slzy.

Slzy mi zakalily oči a já se dívala na odcházejícího Blacka.