Mr.Black Není černá jako černá 38.kapitola

Anotace: POSLEDNÍ kapitola - Kristýna se znova setkává s Mr.Blackem, a co z toho vyplyne? Problémy a temnota.

Sbírka: Mr.Black - Není černá jako černá - Kniha první

Ráda bych poděkovala všem, kteří jste to dočetli až sem, nesmírně si toho vážím. Je to má dopsaná prvotina po několika letech.

Svým způsobem je to hrozně špatná "kniha", takový rychlokvaška, kterou jsem začala psát 30.prosince 2023 a měla dopsáno o tři týdny později. 

Byl to příběh, který jsem měla v hlavě velmi dlouho a dokázala ho tím, dostat na "papír" tak rychle. Má své mouchy, spousta chyb, nesmyslné chování postav - nebojte vše mi bylo vyčteno při rozeslání rukopisu do nakladatelství, kde mě rozcupovali na malé kousíčky a do mysli mi zaseli semínko toho, že jsem mizerný spisovatel a není to má budoucnost. 

Nicméně, i tak jsem ráda za Vás, za své beta čtenáře.

Dělá mi to radost psát pro někoho, koho to opravdu baví!

Moc Vám děkuji a doufám, že se Vám poslední díl bude líbit...protože, on to není tak úplně poslední díl :D Kristýny příběh pokračuje v dalších dvou knihách.

Klára Exnerová - Vaše Exnerka

 

 

38.kapitola

„Ahoj,“ hlesnu jen. Byla jsem z něj vykolejená, ostatně jako vždy v jeho přítomnosti. Absolutně mi nedošlo, že se tu můžeme potkat. Opravdu mě to nenapadlo.

„Tak co, jdeme na to?!“ usměje se Angus a chytne Evu za ruku.

„Ano, prosím!“ zazubí se Eva a společně vejdou do dveří, kde se nacházela oddací síň. Black mi gestem ruky naznačil, ať jdu před ním. Nijak jsem na to nezareagovala a rozešla se za nimi.

Evu s Angusem tam přivítaly dvě ženy. Jedna z nich jim tam začala vysvětlovat průběh obřadu a celou dobu mluvila česky. Když se shodli, že můžou začít s obřadem, já jsem si stoupla kousek od Evy a Black zas kousek od Anguse. Stáli jsme přesně naproti sobě.

Paní matrikářka začala povídat něco o lásce, jak manželství je jako dům, který se musí budovat a zároveň se o něj starat, náležitě o něj pečovat. V hlavě mě tak napadlo, kolikrát denně to musí chudák paní pronášet. Jojo, romantička tělem i duší.

Zaznamenala jsem Blackův pohled a snažila se na něj nedívat. Ačkoli mi neušlo, jak mu to slušelo.

A pak mi to došlo. Black měl bílou košili. Bílou košili v černém obleku!!!

Konec světa! Osmí div světa! Apokalypsa! Hotový Armageddon pro můj mozek!

Okamžitě jsem si vzpomněla na jeho slova, když jsem se ho tenkrát ptala, proč černá.

„Mám rád tu temnotu té barvy a zároveň i to, že cokoli je vedle černé, vynikne o to víc,“

Tou bílou košilí se mu zvýraznila tvář. Jeho vousy byly perfektně upravené, vlasy jako vždy načesané a jeho oči snad ještě víc připomínaly červí díru. Hlubokou, temnou propast.

Cítila jsem, jak se mi rozhořely tváře a hned jsem v duchu napomenula sama sebe.

 

Když jsme se konečně dostali k tomu, že jsme jim podepisovali svědectví, šla jsem jako první. Hodila jsem tam svůj krásný podpis a podala propisku Blackovi, který stál ihned vedle mě, když čekal, až na něj přijde řada s podpisem. Zhluboka jsem se nadechla a snažila se nedat najevo, jak jsem vnímala jeho vůni. Vrátila jsem se na místo a usmála se spěšně na Evu, která na mě pohlédla přes rameno. Myslím, že jí mé rozpoložení muselo být naprosto jasné.

„A nyní Vás prohlašuji za manželé! Můžete se políbit!“ zvolá vesele paní matrikářka a ti dva se slavnostně políbí. Hned jim udělám pár fotek na památku a všichni se tam začneme smát a radovat z nabitého manželství těch dvou. Byl to dojemný okamžik.

 

Po obřadu jsme se přemístili do nedaleké restaurace, kde nám Eva zarezervovala stůl.

Eva s Angusem nám horoucně začali vyprávět o jejich první svatbě na Maledivách, a přitom ukazovali fotky na mobilu. Vyprávěli o zážitcích, které spolu za tu dobu zažili a já jim věřila to neskutečné štěstí v jejich očích.

Nemohla jsem odolat a k jídlu jsem si objednala svíčkovou. Neměla jsem ji strašně dlouho a když jsem si objednávala, všichni usoudili, že svíčková je ten nejlepší nápad. No co, byli jsme přeci na svatbě!

Atmosféra u stolu byla příjemná a konverzace se ubírala veselým tématům. Na Blacka jsem se snažila nedívat, ačkoli seděl přímo naproti mně u stolu pro čtyři. Takže to bylo náročné. Ale nechtěla jsem jakkoli kazit atmosféru, tak významného dne.

„Povíš mi, co se stalo?“ utrousí na mě Eva, když Angus odešel s Blackem ven si zakouřit. Black ho následoval jen, aby tam chudák kuřák Angus nebyl sám. A možná nám dal nějakou chvíli o samotě.

„Necháme to na jindy, Evy. Dnes je tvůj den a já tě nechci zatěžovat mým životem,“ řeknu smířlivě a pohladím ji po dlani, kterou měla položenou na stole. Na prsteníčku se ji třpytil obrovský prsten s diamantem a hned nad ním drobný kroužek, který ji navlékl Angus před pár hodinami.

„Nezatěžuješ mě! Promiň, že jsem ti neřekla o tom, že tu bude i Adam, já totiž nevěděla, že už spolu nejste. Dozvěděla jsem se to až v tu chvíli, kdy volal Angus Adamovi, zda mu půjde za svědka a zda přijedete spolu,“ vysvětlí omluvně.

„To je v pohodě! Nezlobím se na tebe!“ ujistím ji s mírným úsměvem.

„A jsi teď šťastná?“ zeptá se starostlivě.

„Jsem, úplně maximálně,“ usměji se na ni zcela upřímně. Jen při vzpomínce na Matta mě zahřeje u srdce. Uvědomím si, že bych mu mohla napsat, jak to zvládá u mě doma.

„To jsem ráda. A pochopila jsem dobře, že si dneska přiletěla?“ zvedne zvědavě bradu.

„Přiletěla jsem z L.A., tam jsem teď žila několik týdnů.“

„Cože? Ty žiješ v Los Angeles?! Jako kdy, jak, proč, co?!“ vyhrkne nevěřícně s rozzářenými oči.

„Je to strašně na dlouho,“ zasměji se nad její reakcí.

„A kdy letíš zpátky?!“ naléhá Eva.

„Hned zítra,“ opáčím omluvně. Bylo mi jasné, že chtěla se mnou strávit nějaký čas.

„Co? Už zítra!“ zakňourá.

„Bohužel, ale můžeme se domluvit a někde se sejít, nebo zase přiletím,“ konejšivě ji poplácám po dlani, po které jsem ji před chvílí hladila.

„Počkej, a to se tam stěhuješ úplně, jako že v Liberci už žít nechceš?“ udiví se Eva a počastuje mě zmateným výrazem.

„To neříkám! Ale je mi tam teď dobře. Navíc nikam nepospíchám. Nic mě tu nedrží. Krom tebe a táty, tak co bych nemohla na chvíli žít na druhé straně světa s někým koho miluju,“ vysvětlím s klidným srdcem. Eva se napřímí, nakrčí v ramenou a vyhrkne jedno velké „Cože?!“ vydechne, „Kdo je to?!“ nadechne se zhurta a naléhavě na mě pohlédne.

„Pan Ochranka“ šeptnu ji.

„Ho ho ho, už to chápu! Teda z toho večera si moc nepamatuju, ale pamatuju si, jak vypadal, když jste přišli do kavárny! Takže schvaluji a chápu!“ zasměje se Eva horoucně. Mě rozesměje vzpomínka na to, jak byla zlitá.

„Hele a teď mi došlo, slyšela jsem správně, když říkali příjmení Anguse, že nyní se jmenuješ Eva von Lichtenšpitzová?!“ vyprsknu smíchy.

„Hele, když to řekneš takhle pitomě, tak to zní vtipně, ale musíš do toho přidat ten přízvuk von Lichtenspitz, chápeš?!“

„Jojo, už vidím tvou fotku na obálce časopisu a pod tím tučným písmem Eva fon Lichtenšpitzová!“ rýpnu si do ní se smíchem. Podívá se na mě rádoby uraženě, když v tom k nám přistoupí ti dva, kteří se vrátili z kuřácké chvilky.

„Tak co holky, popovídaly jste si?!“ oboří se na nás Angus a políbí Evu na tvář. Eva mu začala šeptat něco do ucha a potutelně se smát. Najednou jsem si tam přišla jako páté kolo u vozu.

„Jak se máš?“ optá se mě Black a ve mně se vše napne.

„Skvěle a ty?“ vrátím otázku hned zpátky, abych nebyla za neslušnou. Chopím se skleničky Prosecca, co nám objednala Eva a zhurta se ji napiju.

„Jde to,“ hlesne jen a pak se zase nadechne, „Volal mi Alfréd, žes mi odkázala vše, co si podědila po mém otci.“

„Jo, myslím, že je to tak správně,“ řeknu rozhodně a odložím skleničku.

„Mohla jsi s tím dělat cokoli, třeba to prodat,“ řekne tak zvláštně, ač vyčítavě.

„Nepřísluší mi nakládat s něčím, co mi nepatří,“ zvážním. Tím, co jsem udělala, jsem byla naprosto přesvědčená. Black na to nic neřekne.

Vmísím se do konverzace Evy s Angusem a dál se Blackem nemínila zatěžovat.

„Ty jo a pamatujete tu bouřku na jachtě, to jsem se fakt bál! To byl asi jeden z největší adrenalinových zážitků v životě!“ zvolá Angus, když jsme nějakým způsobem zabrousili na téma největší zážitky. Zase se mi vybaví vzpomínky na strávenou noc v Blackově kajutě, kdy mě chránil před bouřkou a pak mě poprvé pomiloval. Pomiloval, ne vyšukal.

Jako kdyby Blacka napadlo to samé a podíval se na mě. Tím svým temným pohledem. Ztěžka jsem polkla a spěšně pohlédla na mobil. Před chvílí jsem napsala zprávu Mattovi, ale neodepisoval. Přikládala jsem to tomu, že zřejmě zůstal v posteli, sprchoval se, anebo se vydal do města pro něco k jídlu.

 

„No rádi jsme vás viděli a děkujeme vám, že jste mohli být s námi pro nás tak významný den,“ utrousí dojatě Eva, když jsme stáli před restaurací, abychom se rozloučili.

„Já díky a doufám, že se uvidíme v co nejbližší době,“ utrousím s úsměvem. Pevně Evu obejmu a pohladím ji po zádech. Už teď mi chyběla.

„Určitě! Zavoláme si,“ ujistí mě. Ještě jsem se rozloučila s Angusem a popřála mu štěstí. Varovně jsem teda ještě dodala, ať ji neublíží, nebo si ho najdu. S vtipem. Samozřejmě!

Angus přešel k Blackovi a poplácali se v objetí po zádech. Pak se od sebe odvrátili a Angus přišel ke své teď už zákonité manželce. Chytli se kolem pasu a se zamáváním se otočili k odchodu.

Koukala jsem na ně, jako na šťastný zamilovaný pár.

Manželé von Lichtenspitz.

„Kousek odsud mám auto, odvezu tě domů,“ osloví mě Black. Panovačně.

Málem bych zapomněla na jeho panovačný tón.

„Ne díky, jdu pěšky, mám to kousek,“ odseknu mu a otočím se na podpatku na odchod.

„Týno, počkej,“ utrousí prosebně a pár kroky ke mně doběhne. Chytne mě jemně za loket a zastaví můj úsečný pohyb.

Jeho dotyk mnou projede, jako když sáhnete do zástrčky. Dostala jsem neskutečný impulz čehosi, co stále bylo mezi námi. Najednou, jako kdyby se mi všechny ty rány zase otevřely.

Počastuju ho zlým pohledem a otočím se zase k němu.

„Co?!“ syknu nevraživě.

„Promluvme si,“ vyzve mě, „Prosím!“ Oh, pan Black prosil!

„Nemáme o čem Adame,“ pokrčím rameny nechápajíc o čem chce mluvit.

„Pojď se mnou do auta, promluvme si tam,“ naléhá a já se ztěžka nadechnu. Chtěla jsem ho v tom ještě na chvíli nechat, ale byla mi zima. Odvykla jsem si na chladný větrný Liberec.

„Fajn! Ale pak mě okamžitě odvezeš domů!“ ukážu na něj varovně prstem. Napadlo mě, že mu budu muset říct, aby mě vyhodil dál od baráku. Aby ho Matt ještě nezmerčil před barákem a nevyběhl na něj. Bylo by to vskutku trapné setkání.

„Jistě,“ přitaká a otočí se zpátky k radnici, „Parkuju za rohem,“ řekne spěšně a já se vydám za ním.

Mlčky dojdeme za roh radnice a já pohlížím na auto, které parkovalo na zákazu parkování. Byl to černý mercedes. V duchu mě tak napadlo, že bych mu přála, kdyby měl botičku na kole, to by asi čuměl.

Black přišel k autu a spěšně auto odemkl. Obešla jsem auto a usadila se do luxusního interiéru auta. Vonělo novotou a kůží sedaček. Zavřeli jsme se v autě a já netečně pohlédla na Blacka. Zavrtěl se v sedačce, povolil si dva knoflíky na saku, jak to vždycky dělal, aby se mu sedělo pohodlně a položil jednu ruku nedbale na volant auta. Vypadal božsky.

„O čem chceš mluvit?“ zafuním.

„O nás,“ odpoví zcela okamžitě.

„Není o čem,“ vypálím odpověď ještě rychleji než on. Zamračí se na mě.

„Ale je,“ dá najevo jasný nesouhlas. Zvednu oči vzhůru. To se mi snad zdá!

„Nesouhlasím s tím, aby ses vzdala toho, co ti můj otec odkázal. To je jedna věc. Stav se třeba na hlavu, ale já to nepřijmu. Jakmile to nepřijmu do měsíce, propadne to zpátky tobě,“ řekne vážně a mě to neskutečně vytočí. Zabedněnec!

„Druhá věc je ta, že tě pořád miluju! Pořád! Neustále! Nikdy jsem nepřestal! A jsem sám na sebe neskutečně nasraný, že jsem to tak rychle vzdal. Tenkrát, když jsem se vrátil z léčebny, jsem ti slíbil, že o tebe budu bojovat za každou cenu a taky jsem se snažil, ale vzdal to příliš brzy,“ vyhrkne ze sebe naléhavě a mně se každé jeho slovo zařeže do srdce. Ostře a bolestně.

„Adame, přestaň,“ zašeptám prosebně. Nemohla jsem to poslouchat.

„Ne, musíš to slyšet, co ti chci všechno říct,“ nenechá se odbýt a znova se nadechne, aby pokračoval, „Nikdy bych si neodpustil, kdyby ti někdo něco udělal, ovšem co si spíše neodpustím, že jsem tě prostě nechal jít. Zachoval jsem se nesobecky vůči tobě, ale svým způsobem sobecky, protože jsem se pouze bál. Odstrčil jsem tě hned při první příležitosti a mě to strašně mrzí.“

Nevěděla jsem co říct. Vzal mi úplně všechna slova, za to ty jeho mi rezonovaly v hlavě.

Pak jsem se nadechla a měla slzy na krajíčku.

„Víš, jak jsem si přála, abys mě tenkrát vysvobodil ze sevření Skye a vzal mě sebou domů?! A tys neudělal vůbec nic, ani ses na mě nepodíval,“ vzlyknu při té vzpomínce na to nejhorší, co jsem zažila.

„Přemáhal jsem se ze všech sil, abych udržel pozornost a nepodíval se na tebe. Věděl jsem, že jakmile se podívám do tvé tváře, podlehl bych vzteku a zabil bych ho. Ale byli ve značné přesile a já nemohl riskovat, že tě na místě zabije. Nemohl jsem tě v tu chvíli ochránit, ale to už se nikdy nestane Týno. Nikdy nikdo ti už neublíží,“ řekne zcela vážně a chytne mě za ruku.

Opět ten samý impulz. Mé tělo na něj reagovalo pořád stejně.

Stáhnu ruku z jeho sevření.

„Miluju Matta! On mě dělá šťastnou! Je se mnou, chrání mě. Nemusím celý den sedět doma sama, čekat na něj až přijde domů z práce, aby si na mě vyhradil, alespoň trochu času,“ vyjedu na něj ostře. Možná jsem malinko křičela. Byla jsem tak napjatá emocemi.

„Jsem schopný se vzdát všeho, včetně hotelu, abych mohl být s tebou!“ řekne najednou zcela vážně a mě tím naprosto šokuje. Znova.

„Cože?!“ utrousím a cítím, jak mi slzy tečou dolů po tváři.

Nahne se ke mně blíž a dlaní mi slzy setře na jedné straně tváře.

„Vzdám se všeho, abych mohl být s tebou, abych tě ochránil před vším špatným a zároveň ti dopřál normální pokojný život,“ vysvětlí a pohlédne mi do očí. Seděla jsem tam jak pecka a neskutečně mě bolelo uvnitř mě. Bolelo mě srdce, duše, všechno.

„Odvez mě prosím domů,“ polknu další vzlyk. Black na to nic neřekne, narovná se v sedačce a otočí k volantu. Nastartuje auto a vyjede do silnice.

Ani jsem mu nemusela říkat, kam má jet. On to věděl. Nevím jak, ale věděl.

Když jsme se blížili pomalu a jistě kopcem nahoru k řadovým domům, kde jsem bydlela, ucítila jsem jeho pohled na mé tváři.

„Nechci na tebe nijak tlačit, nebo naléhat, ale chci abys prostě věděla, že já tě miluju a s nikým jiným být nechci,“ řekne vážně. Pak se podívá zpátky před sebe a spěšně zabrzdí. Lehce sebou cuknu a podívám se před sebe, proč zabrzdil. Uprostřed silnice stálo policejní auto a odkláněli dopravu do ulice vedle.

„Něco se tam děje. Jsou tam hasiči,“ informuje mě Black, když se natáhl mírně doleva, aby viděl přes policejní auto.

„Cože?!“ nadskočím hned a podívám se před nás. Několik hasičských aut stálo před naším domem! Pak mi to dojde.

„Pane Bože, Matte!“ vykřiknu, rychle se vyhrabu z auta a rozeběhnu se po chodníku, kolem auta.

„Týno počkej!“ vykřikne na mě Black za mnou. Proběhnu kolem policejního auta, kdy mě okřikne policista, který stál na opačné straně a rozeběhne se za mnou.

Běžela jsem, co jsem mohla v těch debilních podpatkách a cítila, jak mi slzy kapou z očí.

„Slečno, zastavte se!“ křičí za mnou policista, ale já ho ignoruju.

Čím víc se blížím k domu, tím vidím, jak plameny ohně žhnou z okna mého bytu. Několik hasičů stálo opodál a hasili požár. Prakticky hořel jen můj byt.

„Matte!“ zakřičím znova, doufajíc, že byl někde venku. Že se prostě nenacházel uvnitř.

„Zastavte ji!“ křičí už nasraně policajt za mnou a mě do cesty vpadne hasič, který zrovna stál opodál. Pevně mě zachytí v běhu a donutí mě kleknout na kolena, abych se konečně zastavila.

„Ne! Počkejte! Je to můj byt. Je tam můj přítel!“ začnu po něm křičet, když v tom ke mně přiběhnou další dva muži, včetně jednoho policisty.    

„Uklidněte se slečno!“ snaží se mě uklidnit policista a zvedne mě ze země.

„Je tam můj přítel!“ vyhrknu se strachem v hlase.

„Vy jste Kristýna Tomanová, nájemnice toho spodního bytu?“ optá se mě monotónně policista. Postaví mě k policejnímu autu, které stálo opodál těch hasičských.

„Ano,“ hlesnu jen stále sledujíc můj zdevastovaný byt.

„Došlo k výbuchu plynu,“ informuje mě vážně a já se na něj zmateně podívám.

„Ale já nemám v bytě plyn,“ odpovím zcela vážně.

„Našli jsme tam dvě plynové láhve, a ještě jednu propanbutanovou láhev o velkém objemu,“ řekne ihned na to a ve mně zatrne. Někdo to tam dal. Donesl. A Matt…

„Mí muži jsou uvnitř, ale zatím nenašli nikoho, jste si jistá, že váš přítel byl doma?“

„J-já nevím, měl být doma,“ zakoktám se šokovaně.

Cítila jsem, jak se mi dělá špatně. Trochu jsem zavrávorala a popošla dva kroky dozadu. V tom mě zachytil Black, který k nám zrovna doběhl.

„Týno, jsi v pořádku?!“ optá se značnou starostí ve tváři, „Co se stalo?!“ vpálí otázku hned na policistu. Ten mu v krátkosti řekl to samé, co mně. Bylo na něm vidět, že je taky v šoku, ale hned mu to šrotovalo v hlavě. Vzepřela jsem se o Blacka a ustoupila kousek dál. Cítila jsem, jak mi v kabelce vibruje mobil. Ihned jsem ho vyndala z kabelky a pocítila neskutečnou úlevu, když se na display zobrazilo Mattovo jméno. Okamžitě hovor přijmu.

„Matte?! Jsi v pořádku!“ vyhrknu do mobilu. Blacka to zaujme a přejde ke mně.

„Nazdar kočičko! Doufám, že se ti líbí mé uvítání u nás doma v Česku. Chci ti jenom říct, že vypálit tvůj byt byl jen začátek. Budu pokračovat tvým novým přítelem a až s ním skončím, zabiju i toho tvého starého přítele. Měj se krásně!“

Hovor se vypne a já sotva popadnu dech.

Vystrašenými oči se podívám na mobil a nevěřícně pohlédnu na Blacka, který na mě kouká zděšeně.

„Kdo to byl?!“ ucedí.

„Sky,“ odpovím zcela okamžitě.

Byl to Sky.

A měl Matta.

 

                       

                                                                  KONEC