Mr.Black Vesmírná černá - 4.kapitola

Anotace: Čtvrtá kapitolka opět z pohledu Matt O'Briana.

Sbírka: Mr.Black - Vesmírná černá - Kniha druhá

Tato kapitola je opět z pohledu "našeho" Matta O'Briana.

Doufám, že se Vám bude čít stejně dobře, jako se mě dobře psala.

Děkuji všem za hezké vzkazy a komentáře!

 

4.kapitola - Matt O'Brian

Před týdnem

 

„Jestli tam budeš ještě chvíli stát, tak přijdeš pozdě,“ zkonstatuji suše, při pohledu na Kristýnu. Díval jsem se na ní rád. Rád jsem ji pozoroval, jak se obléká, s jakou pečlivostí si upravuje vlasy a prohlíží se v zrcadle. Dle jejího rozmrzelého obličeje jsem usoudil, že jí ty šaty nesedí. Což jsem se nedivil. Ne, že by ji neslušely, ale prostě to v nich nebyla ona.

„Máš s sebou ty šedé upnuté šaty, které sis tenkrát vzala na večeři s Al-Sheidem?“ napadne mě najednou. Zmateně se na mě podívá.

„Jo, ty jsem si s sebou raději taky vzala,“ přikývne a možná byla lehce zaskočená tím, že si ty šaty pamatuju. Aby taky ne, vypadala v nich kurva dobře.

„Ty si vezmi. Jsou elegantnější a dělají ti krásnou postavu,“ odpovím zcela vážně, „Akorát teda půjdu s tebou a budu tě špehovat někde zpovzdálí, aby mi tě někdo nesbalil,“ dodám s úšklebkem. Ona mi prostě patřila celá a já nemínil o ni přijít!

Pečlivě jsem ji sledoval z postele, jak se zase převlíká. Polilo mě horko a tiše zaúpěl do peřiny. Můj pták se zase hlásil a já měl chuť ji stáhnout zpátky do postele. Prostě takhle málo mi s ní stačilo. Ještě když si znova oblékla ty šaty.

„Nekoukej na mě tak, nebo nikam neodejdu!“ pokárá mě s uculením ve tváři, když si všimla mého výrazu v odraze zrcadla.

„V kolik máš plánu se vrátit?“ zaonačím svou odpověď otázkou a rozmrzele se roztáhnu po posteli. Celé tělo se mi napínalo a hořelo mi chtíčem po ní.

„Nevím, po obřadu jdeme na oběd. Napíšu ti jo?“ ujistí mě s mírným úsměvem.

„Dobře, hlavně si to užij,“ usměji se na ni. Zbožňoval jsem ji.

 

 

Až po dlouhé době jsem se odhodlal vstát z postele a přešel nahý do koupelny. Vysprchoval jsem se a následně převlékl do jediných černých džínsů a černého trička, které jsem měl s sebou na převlečení. Přijeli jsme na lehko, s tím, že další den odlétáme zase zpátky domů do L.A.

Pohlížel jsem na sebe do zrcadla s rozmyslem, zda si upravit vousy strojkem nebo ne, když v tom uslyším otevření hlavních dveří. Napřímil jsem se a snažil jsem se vykouknout zpoza dveří, zda je to Kristýna. Kdo jiný to byl, že?!

Lehce jsem prsty popostrčil do dveří koupelny a zahlédl zbraň mířící přímo na mě. Kurva!

Stál tam muž, celý v černém oblečení, svou bouchačkou na mě mířil a zamručel, abych dal ruce vzhůru. Poslechnu ho a ruce dám pomalu nahoru nad hlavu.

„Ale, ale, jestli tohle není ten zabiják, pan Matt O’Brian, co se mi vloupal do domu, zabil mi mé muže a utekl s tou holkou,“ zvolá najednou další muž, který vešel dovnitř.

Byl obrovský, teda byl vysoký jako já, ale jeho ramena byla širší. Celkově vypadal jako obrovský hromotluk. Tak nějak jsem věděl, že s ním prát bych se nechtěl. Nebylo by to tak jednoduchý.

„A ty budeš ten pičus, co ji unesl,“ syknu nesouhlasně. Týpek se přede mnou zastaví, teda před vchodem do koupelny a ruce založí pobaveně do kapes. Vypadal sebejistě, že má celou situaci pod kontrolou.

Hned jsem přemýšlel, kde mám zbraň a že já čurák si ji nevzal s sebou. Takhle se můžu bránit maximálně kartáčkem na zuby, nebo Kristýny podprsenkou pověšenou na sušáku.

„Řekni mi, O’Briane, proč bych tě neměl teď hned zabít,“ zazubí se ten týpek. Furt se smál. Byl to nějaký vyšinutý psychopat!

„No, měl bych v hlavě jistý plán, ale raději bych ho probral třeba u kafe, než tady na záchodě, je to vcelku divný,“ pokrčím rameny a nahodím neurčitý výraz, abych dal najevo, jak jsem nad věcí. I když už jsem v hlavě vyvíjel plán.

 

„Takže poslouchám,“ pokyne mi týpek, sedící na gauči, držíc v ruce hrnek espressa, který jsem mu udělal. Jsem totiž pozorný hostitel!

Naproti nám už stály dvě jeho gorily, kteří na mě mířily zbraní. Úplně jsem neměl moc šancí, takže jsem musel přejít na mluvení a na můj vlastní plán.

„Slyšel jsem, že si chtěl to, co má Al-Sheid, jeho byznys,“ nadhodím zcela vážně a napiju se ze svého šálku kafe. Seděli jsme tam, jak dvě staré báby, které pily čaj o páté. Směšné!

„Jo, to chtěl, než si mi to zkazil tím, že si odvedl mou jedinou pojistku,“ podívá se na mě se značným podrážděním v ksichtě.

„Hm, no vidíš to! A já ti teď navrhnu něco, co tě nebude stát absolutně žádnou práci a budeš pouze čekat, až ti Al-Sheid předá svou velmoc,“ zvolám a roztáhnu vítězoslavně ruce.

„Jak můžu vědět, že mě nepoděláš při první příležitosti?!“ otáže se mě a změří podezřívavým pohledem.

„Hele, Al-Sheida nesnáším asi stejně jako ty. On mě tedy nikdy nic neudělal, a kdyby jo, tak už po světě nechodí. Ale prostě ho nemůžu vystát, takže budu jedině rád, když se mu seřízne hřebínek,“ odpovím zcela popravdě. Týpek na mě chvíli kouká a pak se zas zazubí, do toho jeho strašidelného psycho výrazu.

„No fajn, mám rád lidi, kteří nesnáší stejné lidi, jako já,“ usoudí, „Teď mi popiš ten tvůj plán,“ vybídne mě znova. Napřímím bradu a nadechnu se.

„Al-Sheid Kristýnu miluje. Udělá kvůli ní cokoli. Tím jsem si naprosto jistý. Nejdřív jsem tomu úplně nevěřil, že by se třeba kvůli ní vzdal všeho, co má, ale my mu nedáme moc prostoru o tom neuvažovat. Uneseš mě. Předpokládám, že se zcela okamžitě na to Kristýna zareaguje a poprosí Al-Sheida o pomoc. Bude to i v jeho zájmu, protože si celou dobu myslí, že jsi mrtvý. Takže mu po světe opět chodí jeden z úhlavních nepřátel,“ vybleju svůj plán neplán a už teď mi je ve skrytu duše jasné, že mě Kristýna bude nenávidět. Ale byl jsem to ochoten podstoupit, za záchranu jejího života.

Týpek jen mírně kývne hlavou, že rozumí tomu, co říkám.

„Odjedeme zpátky do Abú Dhabí, třeba za dva dny, z nějakého menšího letiště. Předpokládám, že okamžitě zalarmuje všechna letiště. Takže doufám, že si přiletěl svým soukromím letadlem,“ rozhodím rukou.

„Samozřejmě,“ souhlasí týpek.

„Fajn, takže musíme zmizet třeba hned zítra, to je fuk. Zpátky do Abú Dhabí, s tím že počkáme. On nás určitě nějak zkontaktuje a bude chtít vyjednávat.“

„Jak si tím vším, můžeš být tak jistý?“ nechápe týpek a odloží hrnek na stůl.

„To kvůli ní,“ odpovím zcela vážně, „Bude mě chtít zachránit za každou cenu, což donutí jeho jednat, aby jí přiměl být zase šťastnou,“ dodám. Bylo mi špatně samo ze sebe! To, co se chystáme udělat, mi vážně jen tak neodpustí.

 

 

Asi o hodinu později jsme stáli o několik ulic dál a pohlíželi na dům, ve kterém Kristýna bydlela. Měli jsme na něj dobrý výhled.

„Popravdě, překvapil si mě,“ řekne Sky, stojíc vedle mě, se založenýma rukama na prsou. Když jsme si plácli ohledně našeho společného plánu, představil se mi jako Sky.

„Jo?“ hlesnu nezáživně.

„Jsi fakt dobrej, nechtěl bys pro mě dělat?“ ušklíbne se pobaveně. V tom se ozval výbuch a ohlušující dunění, když Kristýny byt vyletěl do povětří. Koukali jsme oba na tu spoušť a mě naběhla husí kůže. Věděl jsem, co to znamenalo.

„Ne díky, já už nemíním pro nikoho dělat. Maximálně sám pro sebe,“ syknu, otočím se na patě a přejdu k jejich velkému černému autu.

Vyhodit do povětří Kristýny byt byl můj nápad, pak ty jeho dvě gorily to pouze zrealizovaly. Tušil jsem, že mě Kristýna bude chtít za to zabít. Ale byl to jen byt. Materiální věc, kterou jsem nepovažoval za úplně nutnou. Ale nebyl jsem takový debil, abych ji přeci jen nesbalil některé věci, jako osobní fotky, kufr s oblečením a další nezbytnosti, které měly pro ni nějakou materiálovou hodnotu. Hold to byla jistá daň, aby to vypadalo věrohodně a my se konečně zbavili toho pičuse Al-Sheida.

 

 

Ujížděli jsme rychle po dálnici směrem k hlavnímu městu a ucítím na sobě pohled Skye. Oba jsme seděli vzadu na sedačkách, jak dvě buzny. Otočím se na něj.

„Co?!“ procedím skrz zuby.

„Dej mi mobil, zavolám ji, abych tomu přilil trochu do ohně,“ ušklíbne se. Nesouhlasně nakrčím nos, ale i tak vytáhnu mobil z kapsy. Krátce pohlédnu na display a všimnu si zprávy od Kristýny. Psala mi, jestli jsem v pohodě. Před hodinou.

Odemknu mobil a přejdu do kontaktů. Vytočím Kristýnu a podám mobil Skyovi.

„Matte?! Jsi v pořádku!“ uslyším z telefonu vystrašený hlas Kristýny. Sevřelo se mi hrdlo.

„Nazdar kočičko! Doufám, že se ti líbí mé uvítání u nás doma v Česku. Chci ti jenom říct, že vypálit tvůj byt byl jen začátek. Budu pokračovat tvým novým přítelem a až s ním skončím, zabiju i toho tvého starého přítele. Měj se krásně!“ zahřmí svým varovným hlasem Sky a vypne hovor. Pak mi mobil podá, s jistým pobavením ve tváři. Doslova se v tom vyžíval. Pičus!

„Zněl jsem věrohodně, ne?!“ dodá na to.

„Jo, to zněl,“ zamručím a mobil okamžitě vypnu, aby se můj signál nedal vystopovat.

Cítil jsem se mírně rozhozený tím, jak jsem ji slyšel. Jak vyděšeně zněla. Chtěl jsem jí před tímhle vším ochránit a teď ji do těch sraček hodil po hlavě. Nikdy mi to neodpustí.

 

 

Vše šlo podle plánu, a když jsme další den k ránu nasedali do jeho soukromého letadla, začala se ta tíha toho všeho na mě víc a víc navalovat. Ale pořád jsem myslel na to, že až bude po všem, Kristýna bude volná, zdravá a živá. Bude moct být šťastná. Zda se mnou, to už bude na ní.

Sky se usadil do béžové kožené sedačky naproti mně a připoutal se. Též jsem se připoutal a neúčastně pohlížel ven, na malou runway před námi. Za tu dobu, co jsem strávil s tímhle pičusem, jsem ho už tak nějak stihl odhadnout. Ač vypadal hrozivě a měl sklony k tomu, být úplný psychopat, ve finále to byl mladý kluk, který pouze chtěl dosáhnout svého.

Nechápu proč, ale tak nějak jsem v něm viděl sám sebe za mlada.

„Proč vlastně tak hrozně chceš, to, co je jeho?“ otážu se hned, jak mi ta myšlenka vyvstane na mysli. Sky mě obdaří jakýmsi pohledem.

„On mi sebral vše to, co bylo mé. Co jsem vybudoval od základu a přinesl s sebou pouze samé sračky. V podstatě mě zatáhl do té jeho černoty, ač jsem se tomu zprvu bránil. Jasný, pak se mi líbilo mít kupu peněz, ale už to zavánělo několika průsery a já na to nějak neměl,“ přizná. Viděl jsem na něm, že mluví pravdu. Pak se rozpovídal o tom, jak ho Al-Sheid prakticky vydíral, vypálil mu jeho rodinný dům v Česku a tím ohrozil jeho rodinu. Začalo mi to dávat smysl. Nebylo toho málo a stačilo to na uskutečnění pomsty. Věděl jsem, že Al-Sheid je neskutečný zmrd. Vždycky jsem to věděl.

„A řekni mi ještě něco?“ otočím se na Skye, „Jak si přežil ten jeho útok na tvůj dům?“ zajímalo mě ještě víc. Sky pokrčí rameny.

„Postřelili mě, do boku, ale stačil jsem včas utéct do sklepení, přes tunel, který vede až do blízké vesnice,“ opáčí jednoduše. Bože, ti chlapi, co vykonávali tu práci, byli fakt naprostí amatéři! Utekl jim hlavní terč a oni to ani nezjistili. Anebo zjistili a neměli odvahu to přiznat.

 

 

 

Po nekonečných sedmi hodinách letu jsme konečně přistáli v Abú Dhabí. Bylo mi jasný, že na to Al-Sheid přijde, Nebyl blbej a lidi na to měl úplně všude.

„Až zavolá, jakože zavolá, domluv si s ním schůzku na sobotu a jako podmínku dej, že chceš, aby sebou vzal Kristýnu,“ řeknu Skyovi zcela vážně, když jsme seděli v autě a mířili do hotelu, kde jsme se chtěli schovat.

„Ty tu holku, taky miluješ viď?!“ ušklíbne se Sky a obdaruje mě dalším jeho psycho výrazem. Nic jsem neřekl. Ignoroval jsem jeho slova.

„Chceš ji pro sebe? Chceš si jí pak odvést? To je tvá podmínka?“ vystřelí na mě další salvu podmínek. Nevraživě se na něj podívám. Začínal mě srát. Myslel si, že když mi vylil své srdce, tak teď budeme kámoši. Nebudeme, furt to bude zmrd, který chtěl ublížit Kristýně!

„Ano, chci ji pak odtamtud odvést a ty si s Al-Sheidem dělej co chceš,“ zavrčím varovně.

„Dobře,“ hlesne pouze, ale hned se zase nadechne, „Sakra, stejně ale nějak nevěřím tomu, že to prostě klapne, že se vzdá celého byznysu, jak mi tu říkáš.“

„Chceš se vsadit?!“ syknu na něj. Byl jsem o tom přesvědčený. Věděl jsem, že Kristýna v tom bude především hrát hlavní roli, aby se on vzdal.

„Fajn, o kolik?“ zazubí se Sky.

„To je mi fuk, ale něco si ujasníme. Kristýně se nezkřiví ani vlásek, připravíš mi útěkovou cestu a na letišti bude na nás čekat tvé letadlo. Odveze nás domů, do Kalifornie a ty už nás nikdy nezkontaktuješ, nebudeš lézt do mé země, nebo tě zastřelím jen, co vyjdeš z toho podělaného letadla. Prostě nám dáš pokoj a budeš si žít svůj pokojný život po pomstě,“ řeknu mu naprosto jistě. Věděl jsem, že nejsem v té pozici, kdy bych si mohl kázat, ale mínil jsem to risknout. Když se na mě Sky opět široce usmál, předpokládal jsem, že mi rozumí.

„Když to klapne, už se nikdy neuvidíme,“ přikývne souhlasně.

„To jsem rád, že si rozumíme,“ ucedím. Když to fakt vyjde, bude to win win pro nás oba.

 

 

Stál jsem u okna a koukal na noční Abú Dhabí. Měl jsem ruce v kapsách a pohlížel na noční město, které ožívalo světly mrakodrapů a různých světelných bannerů na střechách domů. Zítra byl den D a ve mně se zmítal jakýsi konflikt. Věřil jsem v to, že to klapne, zatím vše podle plánu, ale bál jsem se reakce Kristýny. Tušil jsem, že mě bude nenávidět. Nedokázal jsem si ani představit, čím si teď musela projít. Bohužel to byla jedna z dalších daní, abych nám zařídil klidný život. Nám. Nebo jen jí.

Prakticky jsem nevycházel z pokoje hotelu, aby mě někdo nezahlédl a tím se náš plán nerozsypal. Čas jsem zaháněl tím, že jsem cvičil, jedl, spal a neustále si přemítal ten plán v hlavě. Prostě to muselo klapnout. Nebyla jiná šance.

 

 

„Letadlo na vás bude čekat na letišti,“ oznámí Sky, když jsme seděli v jeho skladu, u velkého stolu, na kterém měl naskládané bankovky peněz, které zrovna přepočítával.

Seděl jsem naproti němu v křesle, nohu jsem měl opřenou ledabyle o druhou a říkal si, že mi svým způsobem tenhle svět chybí. To vzrušení, adrenalin, nějaká akce.

„Dobře,“ hlesnu jen a všimnu si jeho výrazu, kterým mě obdařil.

„Jsi nervózní?“ optá se podezřele a pak pohledem spočine na balíčku peněz, který držel v ruce a přepočítával.

„Jo, to jsem,“ přiznám. Byl jsem kurva nervózní, ale nechtěl jsem to na sobě nechat znát.

„Měl bys být, protože jestli prohraješ sázku, tak přijdeš o sto dolarů,“ ušklíbne se, jistým náznakem mi vyhrožoval. Ovšem věděl jsem, že mi nemá v plánu nic udělat. Věděl, co jsem zač a jen tak se nedám.

„Těším se, až mi ty prachy předáš,“ ušklíbnu se i já pobaveně.

„Fakt bys pro mě nechtěl pracovat? Hodil by se mi do týmu chlap jako ty, zabiják, logicky uvažující, profesionál,“ nadhodí znova Sky. Slyšel jsem to za těch pár dní po několikáté. Jisto jistě mi honil ego.

„Už jsem ti říkal, že ne,“ odmítnu ho znovu. Za normálních okolností, bych o tom možná i uvažoval, ale kvůli Kristýně musím tohle všechno nechat být. Svou minulost nechat za sebou.

„U mě máš dveře vždycky otevřené,“ mrkne na mě a převezme do ruky další balíček bankovek.

 

 

Přesně o půlnoci přijeli tři auta Al-Sheida před klub. Stál jsem na protější ulici, v tmavé uličce a pečlivě je sledoval. Když jsem zahlédl Kristýnu, málem mi srdce vyskočilo z hrudi. Byl jsem jí úplně vykolejený. Viděl jsem opět ten strach v jejích očích.

Vytáhl jsem mobil z kapsy a vytočil číslo Skye.

„Jo?“ houkne pouze do mobilu.

„Už jsou tady. Má s sebou deset těžce ozbrojených mužů a svého právníka, který nese něco v kufru, takže už si připrav prachy, které mi dlužíš,“ syknu informativně do telefonu a hovor položím. Sleduju, jak přecházejí od aut až k hlavním dveřím klubu a prochází skrz ochranku.

Pomalu přejdu silnici a vydám se za nimi. Po očku je sleduji a koukám, jak všichni zmizeli ve výtahu. Seběhnu několik pater přes nouzové schodiště a opřu se do těžkých kovových dveří.

Projdu mezi kovovými kleci plné zbraní a schovám se za jednu z nich. Byli jsme domluveni, že využijeme momentu překvapení a dokud Al-Sheid nepředloží svůj návrh, neukážu se. Bylo to podlý. Neskutečně. Ale jinak to nešlo.

Slyšel jsem celou jejich konverzaci. Trochu mě zahřálo na srdci, když se Kristýna bojovně postavila Skyovi a žádala si mě vidět. Byla to prostě moje holka!

Sky se držel plánu a odbyl ji. Šlo mu to fakt skvěle. Nemusel se ani přemáhat, byl to prostě hráč a psychopat zároveň.

Když se slova chopil Al-Sheid a vyložil mu své karty na stůl, byl jsem neskutečně rád za to, že se opravdu mínil všeho vzdát. Tak jak jsem doufal. Co jsem zaslechl, vzdal se opravdu celého byznysu v Dubaji. Vzdal se Dubaje celé.

Vylezl jsem zpoza rohu a pomalými kroky se rozešel k hloučku mužů, kteří stáli za Al-Sheidem. Ani jeden nezaznamenal mou přítomnost. Amatéři.

Věděl jsem, že podpisech přichází můj čas, čas návratu na scénu!

„Matte! Matty pojď, pojď se přidat k nám! Je tu zábava!“ zvolá Sky a až teprve potom se na mě ohlédne pár jeho mužů. Zamračím se na ně, aby mi ustoupili. Někteří neustoupili ani o píď, a tak jsem se musel přes ně protáhnout, dávající najevo, jak mě jejich přítomnost obtěžuje.

Když jsem vyšel zpoza nich, pohlédl jsem na Kristýnu, která na mě koukala vyjeveně. Pomalými a sebejistými kroky jsem přešel až ke stolu Skye a postavil se u něj. Krátce jsem střelil pohledem po Al-Sheidovi a jeho zrazený pohled mě zahřál v duši. Věděl, že jsme ho přechytračili.

„Boooom! Surprise madafaka!“ vykřikne Sky radostně.

„Víš říkal jsem ti, že pomsta je jednodušší, když je nás víc, těch, co tě nenávidí, a tak Matt přišel se skvělým nápadem. Teda, já měl v plánu ho nejdřív zabít, ale přesvědčil mě, že uděláš naprosto VŠE, jen abys ji ochránil. Protože tak moc ji miluješ,“ dodá Sky hned na to a pak mi podá papírovou sto dolarovku, kterou si zrovna vytáhl z kapsy. Věděl, že prohrál sázku.

Prachy jsem přeložil v ruce a schoval si ji do kapsy kalhot. Podíval jsem se na Kristýnu, která přešla do bodu vzteku, zabíjela mě pohledem. Celé jí to došlo.

„No Matte, můžeš jít. Já své slovo plním,“ pokrčí rameny Sky a podívá se na Kristýnu, „Jí si můžeš vzít s sebou,“ dodá a Kristýna po mě hned střelí zlým pohledem. Věděl jsem, že ten největší boj mě teprve čeká.

Pár kroky jsem přistoupil k ní a hrubě ji vyzdvihl za loket. Ovšem ona se hned bránila.

„Nesahej na mě, ty hajzle!“ vykřikne a vlepí silnou facku, až mi tvář uhne do strany. Měla fakt páru. Hned na to všichni zvednou zbraně a míří jeden na druhého. Byla to vyvolaná akce, na Kristýny reakci. Jeho muži jí bránili.

„Přestaňte! Stáhněte ty zbraně!“ poručí okamžitě Al-Sheid, který se postavil a nasraně pohlédl na své muže. Okamžitě ho poslechli a zbraně stáhli.

Znova se chopím Kristýny a popostrčím ji k odchodu. Ona se otočí k Al-Sheidovi a osloví ho jménem. Vyvolalo to ve mně jistý osten žárlivosti.

On ji řekl něco, čemu jsem nerozuměl. Mluvil v češtině. Přišlo mi, jako kdyby se s ní loučil. A taky že jo, už se nikdy nesmí potkat.

 

 

 

Přítomnost

 

„Okamžitě mě pusť!“ okřikne mě Kristýna, když ji dovleču k výtahu. Spěšně zmáčknu tlačítko. Mínil jsem odsud co nejrychleji vypadnout. Hrubě se mi vysmekla ze sevření a otočila se ke mně čelem. Pohlédla mi nenávistně do očí.

„Jak si jenom mohl?!“ ucedí plná zloby.

„Nech mě to aspoň vysvětlit,“ řeknu rázně, věděl jsem, že bude běsnit. Výtah cinkl a dveře se otevřely. Čapl jsem Kristýnu za pas a strčil ji do toho výtahu. Postavila se do rohu, co nejdál ode mě a počastovala mě jedním z dalších nenávistných výrazů. Zmáčkl jsem tlačítko vedoucí na střechu.

„Víš, jak jsem se o tebe bála?! Že tě zabili? Že jsi mrtvý a já už tě nikdy neuvidím?!“ začne na mě křičet. V jejích očích se objevily slzy.

„Musel jsem tě nechat tohle podstoupit, aby to nakonec všechno dobře dopadlo,“ bráním se se zvýšeným hlasem. Moje slova v ní vyvolala jakousi hořkost. Několika ráznými kroky ke mně přijde a silně do mě strčí. Nevím, kde se v ní bralo tolik síly a pak mi vlepí další facku. Okamžitě jsem se jí snažil zpacifikovat, ale překvapila mě tím, že mi jedním hmatem sebrala zbraň z mého pouzdra, které bylo povolené v případě, že bych musel rychle vytáhnout zbraň. Pistoli, kterou pevně třímala v ruce, na mě okamžitě namíří a tím mě překvapí. Decentně zvednu obranně ruce.

„Aby to všechno dopadlo dobře pro tebe, že?!“ ucedí nasraně, aniž by ze mě spustila ty její nenávistné oči.

„Kurva, nech mě to vysvětlit a nemiř na mě zbraní,“ syknu, snažíc se znít v klidu. V duchu jsem byl zaskočený tím, že na mě mířila a tvářila se tak jak tvářila. Sáhla po pojistce a odjistila tím zbraň. Zatrnulo mi.

V tom se výtah lehce zhoupl a zastavil. Čekal jsem na správnou chvíli. Dveře výtahu se začaly otevírat a ona se jimi nechala rozptýlit. Okamžitě jsem vyšlápnul proti ní a její ruku, ve které svírala zbraň jsem hrubě odstrčil a přirazil ji na zeď. Silným nárazem zbraň spadla na zem a já byl rád za to, že nevystřelila. Ovšem Kristýna mě opět překvapila tím, že mi dala hlavičku, což jsem vůbec nečekal. Zavrávoral sem a cítil tupou bolest na bradě a v puse. Cítil jsem kovovou pachuť krve, ale nenechal jsem tím rozhodit. Přirazil jsem ji znova ke zdi výtahu a chytl ji hrubě pod krkem. Kopala mě a její síla mě opravdu překvapila. Jedním chvatem jsem ji zpacifikoval a otočil si ji k sobě. Donutil jsem ji si kleknout a dal ji ruce za záda. Proti mé síle neměla moc šancí, zároveň jsem ji nechtěl ublížit.

Hrubě jsem ji držel za zápěstí a kolenem ji zmáčkl v zádech, aby se nemohla ani hnout. Druhou rukou jsem zašátral do kapsy svého saka a vytáhl z ní dlouhou elektrikářskou pásku, kterou jsem měl připravenou. Počítal jsem s tím, že se bude bránit. Už jsem ji znal.

Svázal jsem jí ruce a pak ji postavil na nohy. Sebral jsem zbraň ze země, zajistil ji a zastrčil zpět do pouzdra. Znova jsem zmáčkl tlačítko dveří, aby se otevřely, mezitím co se před chvílí zavřely a postrčím ji hrubě z výtahu ven. Vyděšeně pohlédne před nás. Čekal tam na nás vrtulník, který nás měl dopravit na letiště.

„Kam to letíme?!“ zeptá se hned, snažíc se mi jakkoli vysmeknout.

„Pryč odsud,“ zavrčím jen a znova ji postrčím.

„A co bude s Adamem? Co mu udělají?!“ zastaví se a podívá se na mě. Tou otázkou mě zase úplně nasere.

„To je mi u prdele a teď pojď!“ ucedím nasraně a hrubě jí strčím do ramene.

Ona se na to začne bránit a znova se vzpouzet. Naseru se ještě víc, vyzdvihnu ji v pase a hodím si ji přes rameno. Začne mě kopat a křičet na celé okolí, ovšem krom pilota ji tu neměl kdo pomoci. Pilot na nás jen neúčastně pohlédne a zapne motory, aby ji nemohl nikdo slyšet. Díky, kámo!

Doslova ji hodím do vrtulníku, až se trochu praští do hlavy, což jsem úplně nezamýšlel. Přiskočím k ní a posadím ji na sedadlo. Připoutal jsem ji, abychom mohli hned vzletět.

Bolestně se na mě podívala a pak se její tvář změnila do nenávistné.

„Přestaň se bránit. Chci tě zachránit a pomoct ti,“ řeknu zcela vážně. Věděl jsem, že se ji nesedí pohodlně s těma svázanými rukama za zády, ale hold se nedalo nic dělat.

„Zabiju tě! Přísahám, že až se z toho dostanu, tak tě zabiju!“ vyhrožovala mi hrdelním hlasem a já jí to věřil. Věřil jsem jí každé slovo.