Mr.Black Vesmírná černá - 9.kapitola

Anotace: Oslavy Dne nezávislosti, odkrytí minulosti O'Briana a nějaké to drama!

Sbírka: Mr.Black - Vesmírná černá - Kniha druhá

Tímto zdravím všechny mé čtenáře!

Děkuji Vám, že to stále čtete a ještě vás to neutrápilo :D

Touto kapitolou jsme před hlavním zvratem celé druhé části příběhu. Jak už to tak bývá pravidlem, ticho před bouří je vždy nebezpečné, a pak nás čeká už jen smršť. 

Přeji příjemné čtení!

 

9.kapitola

 

Seděla jsem dalšího rána na terase, popíjela svou tradiční kávu a sledovala Matta, jak brázdí vlny na moři. Sledovala jsem ho s takovým zápalem a prožívala každou sjetou vlnu s ním.

Dřepěla jsem na té židli do té doby, dokud po hodině nepřišel domů. Milovala jsem ten pohled na něj, jak si prostě nese ten surf, celé tělo se mu napíná, všechny jeho ztvrdlé svaly pracovaly. Pokaždé jsem vlhla v kalhotkách. Dneska jsem si ty kalhotky ani nebrala, mínila jsem na něj hned skočit, jen co přijde domů.

„Dobré ráno, lásko,“ zvolá s širokým úsměvem, když dojde k terase a opře své prkno o zábradlí. Spěšně vyběhne ty tři schůdky a přejde ke mně. Lačně po něm hned skočím a pověsím se mu za krk. Hladově ho políbím a on mi zašátrá rukou hned pod sukni. Když zjistí, že nemám kalhotky pobaveně se zasměje. Vysadí si mě na pas a odnese si mě dovnitř domu.

 

„Co dneska vyrazit na ohňostroj na hlavní pláž?“ optá se Matt s jistým zaujetím a já na něj se zájmem v očích pohlédnu. Leželi jsme nazí v posteli a užívali si vzájemnou blízkost.

„Jo, to bychom mohli. Ještě nikdy jsem nezažila ohňostroj na Den nezávislosti,“ usměji se. Tušila jsem, že to bude zážitek.

„Tak jo. Sbalíme si deku, nějaké jídlo a vyrazili bychom třeba v osm,“ navrhne.

„Dobře, skvělý nápad,“ uznám a políbím ho na jeho nahou hruď.

„Já mám vždycky skvělé nápady!“ zvolá sebejistě. Jistě jistě!

 

Večer se blížil a já přípravy přijala za své. Připravila jsem nám bohaté obložené sendviče s trhaným masem a salátem. Pak jsem se odvážila napéct muffiny plněné čokoládou a tradiční čokoládové sušenky s kousky oříšků. V duchu jsem se několikrát pochválila a v kuchyni mě to opravdu bavilo. Ačkoli byla malá, vystačila jsem si s ní bohatě.

„Co to tu tak božsky voní?“ zvolá Matt, když zrovna prošel hlavními dveřmi. Stála jsem k němu zády a dělala jsem se ještě s čokoládovou polevou, do které jsem chtěla sušenky namočit.

„Dělám nám dobroty na večer,“ odpovím jen a leknu se, když se mi najednou před obličejem objeví puget tulipánů. Poskočím a zadívám se na krásné žluté tulipány, které omamně voněly. Odložím vše, co jsem měla v ruce a převezmu si květiny do rukou. Ohlédnu se po Mattovi, který mě ihned na to políbí.

„Za co?“ utrousím nechápavě a přičichnu si ke květinám.

„Jen tak,“ pokrčí rameny a přejde vedle mě, aby se podíval na vyskládané sušenky na talíři.

„Jen tak si mi koupil květiny?“ optám se s přehnaným šokem ve tváři.

„Jo,“ usměje se, vezme si jednu sušenku z talíře a hned ji strčí do pusy. Přejdu k němu, natáhnu se mu po čele a svou dlaní zkontroluji, zda nemá teplotu.

„Teplotu nemáš, tak přemýšlím, co by to jen bylo. Možná ti chybí akce, střílečky a nějaké to drama viď,“ opáčím vtipem a Matt pouze předstírá, že neví, o čem to mluvím.

„Koupil jsem ti kytku, bože! Chtěl jsem ti udělat radost,“ zasměje se i on a já s tulipány v ruce přejdu ke dřezu, abych je dala do nějaké vázy, kterou jsme ani neměly. Napustila jsem tedy, největší sklenici vodou a tulipány do ní zasunula. Položila jsem si je k oknu, abych na ně měla hezký výhled a dělaly parádu aspoň pár dní.

„A já ti za ně děkuji! Jsou krásné!“ usměji se na něj a vidím, jak si bere další dvě sušenky.

„Hej! Ať nám taky něco zbude na večer,“ pokárám ho okatě a decentně ho plácnu přes ruku. Matt po mě hned střelí pohledem.

„Tys mě právě plácla přes ruku?!“ opáčí provokativně.

„Jo, můžu ti ještě plácnout přes zadek, jestli chceš!“ odpovím vyzývavě a nakrčím obočí.

 

 

„Ježiš, tady je ale lidí!“ utrousím trochu znepokojeně, když s Mattem ruku v ruce dojdeme večer na hlavní obrovskou pláž, která byla naplněná lidmi, stánky s občerstvením a různou zábavou pro děti i dospělé.

„Jo, to je vždycky, ale to si prostě nevybereš. Pojď, ukážu ti jedno místo,“ pobídne mě a vydal se vpřed po písečné pláži. V ruce třímal náš košík, který jsem koupila speciálně pro tuto chvíli, abychom do něj dali veškeré jídlo a deku, na kterou si sedneme.

Míjeli jsme především rodiny s dětmi, které tam bláznily s různými světelnými a blikajícími hračkami a honily se kolem laviček. Vzduchem bylo cítit grilované maso a opodál jsem viděla, jak si nějaká rodinka griluje párky do hotdogů. Stánky nabízely všechno možné zboží spojené s Dnem nezávislosti. Vše bylo v barvách státní vlajky, takže všude byla jen modrá, bílá a červená. Prodávaly všemožná trička, klobouky, oblečení pro děti, prostě všechno.

S Mattem jsme přešli na konec pláže, kde byla postavená obrovská fatra ze dřeva a kolem postávalo pár lidí. Někteří se usadili dál, na svých dekách, či křesílkách, které si přinesli s sebou. Hrála tam jakási hudba a celé to navodilo příjemnou atmosféru. Bylo to fajn. Cítila jsem se normálně, jako že žiji konečně normální život. Matt se zastavil opodál, kde pláží prorůstalo už trochu trávy a položil košík na zem. Chopil se deky, kterou rozprostřel před námi a hned se na deku posadil. Posadila jsem se hned vedle něj a natáhla se po košíku. Otevřela jsem ho a vytáhla z něj dvě skleněné láhve piva. Jedno jsem podala Mattovi a druhé si hned otevřela sama pro sebe.

Oba jsme seděli, popíjeli v klidu pivo a rozhlíželi se po okolí. Strašně se mi líbila ta atmosféra. Vzduchem se nesl smích, hudba a zpěv, když u fatry začali nějací lidi hrát na kytaru.

„Líbí se ti tady?“ optá se Matt po chvilce.

„Jo, je to tu moc pěkný. Trochu mi to připomíná náš svátek v Česku. Ovšem ten není nijak velkolepý,“ opáčím se vzpomínkou na čarodějnice.

„Svátek?“ zeptá se se zájmem.

„Jo, je to pálení čarodějnic. Staví se podobné fatry se dřevem, tam se dá většinou dětmi vytvořená umělá čarodějnice ze slámy a starého oblečení a pak se to spálí. Na tom ohni si pak upečou párky, nebo klobásy a pije se ve velkým,“ vysvětlím zcela jednoduše a nemohla si vzpomenout, jak se řekne v angličtině slovo buřt.

„To zní velice…pohansky,“ ušklíbne se Matt.

„Jo, tak nějak to určitě je,“ zasměji se jeho poznámce a maličko ucítím jistý osten stesku po domově. Ačkoli tady se to mým domovem stalo taky.

„Chybí mi táta,“ opáčím popravdě a zadívám se na rodiny s dětmi.

„Tak ho sem pozvi. Řekni mu, ať přijede,“ řekne zcela vážně Matt a já nejistě zakroutím hlavou. Nevím proč, ale nebyla jsem si vůbec jistá tím, ho pozvat k nám do L.A.

„Jo, zeptám se ho na to,“ opáčím po chvilce, aby řeč nestála.

„Nebo mě nechceš představit tátovi?“ nakrčí obočí Matt a šťouchne mě lehce loktem. Pobaveně jsem po něm střelila pohled.

„Chceš zapůsobit na tchána? Svým neobstojným šarmem a vždy zamračeným pohledem?“ rýpnu si do něj.

„No, tak musím si u něj udělat dobré jméno,“ přikývne Matt s úsměvem a mě to zahřálo u srdce. Opravdu mě těšil jeho přístup. V životě bych to do něj neřekla. Že takový bude. Že vůbec budeme mít takový vztah, jaký jsme měli. Byli jsme šťastný zamilovaný pár.

„A když ti představím mého tátu, ty mi představíš svou rodinu?“ optám se vychytrale. Všimnu si, že mu úsměv trochu klesl.

„Mám už jen matku. Ta žije v Sao Paulu. Ale můžeme někdy za ní vyrazit,“ řekne s trochou hořkostí v hlase. Pohladím ho po zádech.

„Dobře, budu ráda,“ usměji se a políbím na jeho paži, kterou měl hned vedle mého obličeje.

„Táta umřel, když jsem byl v armádě. Vlastně jsem do armády odešel kvůli němu,“ nastíní část své minulosti, která mě jako vždy, velice zajímala.

„Inspiroval tě k tomu?“ optám se zájmem.

„Ne, naopak. Byl to takový zmrd, že jsem si chtěl legálně udělat zbrojní zkoušky a pak ho někde na dálku odprásknout,“ řekne až strašidelně vážně. Aha!

„Byl to velící důstojník na jedné policejní stanici, když jsme ještě žili v Brazílii. Byl to zlý člověk. Byl zkažený prachama, chlastem a mámu bil. Několikrát sáhnul i po mně, ovšem čím jsem stárnul a sílil, tak jsem mámu bránil. Což se mu samozřejmě nelíbilo. Přesvědčil jsem mámu, že se musíme od něj odstěhovat a odjeli jsme tak sem do Kalifornie. Jenže on nás našel, překecal mámu slibovačnými kecy o tom, jak se zlepší,“ vydechne těžce, bylo slyšet, jak se mu těžko o tom mluví.

„A zlepšilo?“ utrousím s jistým podvědomím, že nezlepšilo.

„Ne, jistě že ne. Odvezl ji zpět do Brazílie, s tím, že jsem plnoletý, tak ať se postarám sám o sebe. Tak jsem pak hned nastoupil do armády,“ odpoví a uchopí do rukou trochu písku. Pomalu ho sypal zpátky na zem a ve mně se probrala jakási lítost.

„A jak umřel?“ zeptám se zcela vážně.

„Máma ho zabila,“ uchechtne se tomu, jako kdyby to byl vtip.

„Cože?“ vyhrknu zaskočeně.

„Jo. Bil ji tak dlouho, a tak pravidelně, až jí to v té hlavě docvaklo, že je to špatně. Tak mu do vany hodila fén, zrovna když se koupal a bylo to,“ odpoví s mírným úšklebkem. No ty vole, to je rodinná story jak poleno!

„A to ji za to nezavřeli?“ opáčím zaskočeně.

„Soud ji udělal pouze podmínku, kvůli svědectví sousedů, že mámu pravidelně dlouhá léta bil a těžce ubližoval. Soudy v Brazílii nejsou tak přísné jako tady.“

„Aha,“ hlesnu pouze.

„Od té doby je z mámy silná žena. Škoda jen, že to trvalo tak dlouho a muselo tomu předcházet spousta let násilí a bolesti,“ řekne a nabere další písek do ruky.

„Nesnáším, když chlapi bijí ženy a dovolují si na ně, jen kvůli tomu, že jsou silnější,“ řeknu pohrdavě, a ne nadarmo si vzpomenu na naši potyčku. Matt se na mě otočí a všimnu si, jak mu cukají koutky úst.

„Ať to vyzní teď sebe hůř, já taky nesnáším násilí na ženách. Nechtěl bych dojít do bodu, kdybych ti musel ublížit, nemluvě o tom, že už několikrát si mi tu záminku dala,“ ušklíbne se a natáhne mi kolem ramene ruku.

„Moc dobře víš, že bys to se mnou neměl tak lehký,“ usměji se popichovačně.

„Ne, to tedy neměl,“ uzná.

„Ale jen jednou mě uhodíš do tváře, balím si kufry a odcházím,“ dodám hned zcela vážně a podívám se na Matta, který stáhl úsměv. Rty svraštil do tenké přímé linky.

„Rozumím tomu,“ přikývne vážně. Pak se ke mně nakloní a podívá se mi do očí.

„Nikdy bych ti neublížil,“ zašeptá mi do obličeje a následně políbí. Polibek se mi líbil na tolik, že jsem ho poškádlila jazykem o ten jeho a on mi zavrněl do pusy.

„Ty si to chceš rozdat tady přede všemi viď?!“ ušklíbne se pobaveně.

„To teda ne!“ vyprsknu smíchy a odtáhnu se. Podívala jsem se před sebe, kdy se honily děti kolem fatry a najednou jsem si všimla známé tváře. Šla tam zrovna Alexa.

„Není támhle Alexa?“ utrousím a poukážu jejím směrem. Vlasy měla vyčesané do vysokého culíku, opět měla cropp top, kdy dávala na obdiv své ploché břicho s piercingem, ovšem tentokrát černé barvy. Doplněné džínovými kraťasy a přes ramena měla pohozený takový plážový župan v boho stylu. Vypadala dobře.

„Jo to je,“ uzná Matt po chvíli, když ji spatří. Doufala jsem, aby Matta nenapadlo na ni zavolat, ovšem ona nás zmerčila a ráznými kroky se rozešla k nám. Kruci!

„No ahoj, vy dvě hrdličky!“ zvolá s širokým úsměvem. Matt vstane a krátce s ní obejme. Ostražitě jsem si je začala prohlížet.

„Alexo, rád bych ti konečně představil mou milovanou přítelkyni!“ pronese Matt s jakousi hrdostí v hlase a otočí se na mě. Dojde mi, že bych asi měla vstát a potřást si s ní aspoň rukou. Byla to slušnost. Raději bych ji vyškrábala oči, ale budiž!

Rychle jsem vstala a obratně vykročila k ní. Natáhla jsem ruku a potřásla si s ní.

„Jsem Kristýna!“ představím se a pevně ji chytnu tu její pracku s dlouhými umělými nehty.

„Oh ty máš rozkošný přízvuk!“ uculí se mile. Na mě až moc mile.

„A ty máš…hezké tělo!“ řeknu první co mě mohlo napadnout. Kristýno, ty blbko!

„Ježiš, ty jsi milá! Moc děkuji!“ opáčí s neuvěřením a podívá se na Matta, „Líbí se mi!“ zvolá o mně, jako kdybych tam nebyla. Jo, ale ty se mi nelíbíš, Čůzo!

„No a nechcete se připojit k nám? Sedíme na opačné straně, máme tam sud piva a zrovna grilujeme kuřecí křídla a Miguel tě rád uvidí,“ řekne spíše k Mattovi a ten se na mě podívá, jako kdyby rozhodnutí bylo na mě. V pořádku!

„No tak jo,“ opáčím s mírným úsměvem. Nechtěla jsem dělat vlny, hrát si na nějakou žárlivou přítelkyni a souhlasila s tím. Možná to Mattovi udělá i radost.

„Super!“ zvolá radostně Alexa a zatleská si těmi svými nehtíky o sebe. Připomnělo mi to pana Burnse ze Simpsonů. Nad tou myšlenkou jsem se musela zasmát.

Chopila jsem se košíku s jídlem a Matt sebral deku ze země, kterou následně mírně oklepal od písku. Pak se ke mně nahnul a převzal si těžký košík. Líbnul mě jemně na tvář a obdařil mě svým krásným úsměvem. Rozešli jsme se za Alexou, která už pádila přes pláž kamsi.

 

„Miguely, koukej, koho ti vedu!“ zvolá Alexa na dálku, když jsme se blížili k soukromému táboráku, u kterého seděli asi tři další lidi. Byl to jeden pár, kdy muž držel v ruce malé ukulele a mladá holčina přitisklá na jeho rameno potichu zpívala nějakou píseň ve španělštině. Od ohně se k nám přihrnul mladý muž, mladší než já. Nebo alespoň tak vypadal.

„Čau kámo!“ zvolá radostně a skočí Mattovi po těch jeho ramenou. On mu byl tak po prsa. Působilo to vcelku komicky.

Matt mu řekne něco v cizím jazyce, možná uměl taky španělsky, napadlo mě. Pak ho znova obejme a poklepe mu silně po zádech, div ho nepřelomí vejpůl. Otočí ho směrem ke mně a ukáže hrdě na mě.

„To je Kristýna, moje přítelkyně!“ představí mě Matt s úsměvem. Miguel ke mně přijde rychlými kroky, hned si vezme do ruky tu mou a horoucně s ní začne mávat, div mi nevyhodil rameno z kloubu. Byl strašně zrychlený.

„Moc mě těší, já jsem Miguel!“ usměje se a jeho pozitivní energie byla strašně nakažlivá.

„Mě taky těší!“ usměji se na něj.

„Christino pojď, dám ti čerstvě upečená křidélka!“ zvolá na mě svým písklavým hlasem Alexa a já se rozejdu za ní. Ona mi do ruky hned vloží papírový tácek, na kterém byla dvě zlatavě ugrilovaná kuřecí křídla. Vypadaly skvěle!

„Děkuji, my kdyžtak s sebou máme sendviče, čokoládové sušenky a muffiny, co jsem odpoledne pekla,“ řeknu a poukážu na košík, který stále Matt držel v ruce. Horoucně si tam něco povídal s Miguelem.

„Tys pekla? To jsi fakt šikovná!“ skloní mi poklonu již po druhé a otočí se směrem k chlapům.

„Hej Matte! Chci ochutnat sušenky, co upekla Christina!“ zazubí se na něj a Matt hned na to přejde k nám. Položí košík na stolek u grilu a vytáhne z něj plastovou krabičku, ve které byly naskládané sušenky. Hned uchopila jednu sušenky do těch svých hubených prstů a chutně se do ní zakousla.

„Oh my!“ utrousí pouze a slastně zavře oči. Přišlo mi, že přeháněla. Určitě přeháněla!

Miguel zrovna přišel, též si jednu vzal a začal se rozplývat úplně stejně. Pak řekl něco těm dvěma u ohně a ti se hned zvedli a zvědavě přišli k nám.

„Tohle jsou naši kamarádi, Robert a Elena,“ představí nám je Miguel a my si navzájem podáme ruce. Byl to takový ten typ lidí, co se s nimi potkáte někdy na párty, jsou vám sympatičtí, ale víte, že už je v životě neuvidíte.

 

Jedli jsme, pili jsme, povídali jsme si o všem možném a ačkoli jsem to nechtěla zprvu přiznat, Alexa mi byla svým způsobem sympatická. Místy mi silně připomínala Evu. Byla to jednodušší verze Evy z jiného alternativního vesmíru.

„Je opravdu vidět, že Matt je šťastný,“ utrousí zcela vážně Alexa, když jsme seděly na židličkách samy dvě u ohně a Matt se vybavoval s Miguelem u sudu piva. V ruce držel červený kelímek s pivem a druhou rukou máchal, jak mu horoucně něco vyprávěl. Byl kouzelný.

„Jo?“ hlesnu otázkou, i když jsem věděla, že šťastný je. Teda doufala jsem v to.

„Jo. Je tak klidný. Usměvavý. Takového jsem ho zažila opravdu málokrát,“ přizná Alexa, aniž by z něj spustila oči. Podívala jsem se na ni, ale viděla jsem v jejich očích spíše smutek.

„Milovala si ho?“ zeptám se drze, i když jsem věděla, že nejsme na takové úrovni, abychom se bavily spolu o soukromých věcech. Byla jsem prostě zvědavá. Prostě já.

„Jasně, že jo. Vždyť se na něj podívej!“ zvolá s širokým úsměvem a já se tomu musela zasmát. Věděla jsem přesně na co naráží. Na jeho široká ramena, na tu náruč, do které mě dokázal úplně schovat. Ten jeho sexy lišácký vzhled, jeho tvář, prostě všechno.

„Všechny holky v okolí ho milovaly! Ale on nikdy žádnou, možná zneužíval toho, že mu každá šla na ruku,“ pousměje se.

„Byl to děvkař, viď?!“ zeptám se, i když odpověď jsem předem znala.

„To teda byl!“ přikývne horoucně div ji nevypadla hlava z krku. Nedivila jsem se.

„Ale pak odešel do armády a vrátil se jako jiný člověk. Zřejmě tam neprožil nic hezkého. Hrozně se stáhl do sebe a byl neustále rozzuřený,“ dodá a všimnu si té její hořkosti v hlase.

Nic jsem na to neřekla, nějak jsem tušila, že to, co tam prožil a jen to málo co mi řekl, stačilo k tomu, aby to člověka opravdu změnilo.

„Jsem ráda, že našel štěstí s tebou. Vždycky jsem mu to přála, i když mi zlomil srdce,“ utrousí po chvíli ticha mezi námi. Bylo mi ji svým způsobem líto. Dokázala jsem si představit, jak v mládí do něj musela být hrozně zamilovaná a on ji pouze odmítal. Nebo ojel ji, nabudil v ní nějaké naděje, které následně zase pošlapal svým chováním. Jo, tak nějak to určitě bylo.

„No nemysli si, než se naše cesty spojily, tak to taky stálo hodně úsilí,“ řeknu nadneseně, aby nesmutnila. Otočí se na mě a uchechtne se.

„To je mi úplně jasný,“ opáčí a pak se podívá na růžové hodinky, které měla na své levé ruce.

„Za chvíli bude ohňostroj a Mike tu ještě není,“ prohodí posmutněle a rozhlédne se po lidech.

„Mike? Kdo je Mike?“ optám se udiveně.

„Můj přítel, měl už dávno dorazit, ale furt tu není,“ vysvětlí Alexa a stále se rozhlížela. Pak jako kdyby ho zmerčila, rozsvítila se ve tváři a vyběhla ze židličky. Sledovala jsem ji, jak běží k hloučku mužů, kteří k nám zrovna mířili. Skočila po jednom z nich a hned se s ním začala zhurta líbat. Usmála jsem se tomu a vstala, abych se pak mohla seznámit s jejím Mikem. Přešlápla jsem v písku a odstoupila od židlí. Podívala jsem se na ně, jak ze sebe konečně slezli a ruku v ruce se rozešli k ohništi. Zatrnulo mi.

Byl to ten chlap, který mě osahával v klubu. Koukala jsem se do jeho tváře, kdy přes nos měl tenkou pásku, zřejmě po zlomenině nosu a mírný monokl u koutku oka. Suše jsem polkla, když ke mně došli a Alexa na mě poukázala.

„Tohle je Kristýna, přítelkyně Matta!“ představí mě a ve mně by se krve nedořezal.

„Čau já jsem Mike!“ usměje se na mě a tím jsem usoudila, že mě nepoznal. S mírným znechucením jsem přijala jeho ruku, kterou mi nabídl, krátce s ní potřásla a hned ji stáhla.

„Nazdar Miku!“ zvolá Matt, který zrovna k němu nadšeně přistoupí a plácnou si. Ach do prdele, oni to jsou kamarádi!

Seděla jsem jak pecka u ohně a akorát se to ve mně vařilo. Na Mattovi bylo vidět, že se dobře baví, ale měla jsem sto chutí ho odtáhnout pryč a jet rychle domů. Doufala jsem, že mě Mike nepozná a předejdeme tak nějaké blbé situaci.

Najednou se ozvala velká rána a na černé obloze se rozprostřel ohňostroj červené barvy. Všichni nadšeně zvolají a obrátí zrak ke světelné show, která na obloze právě začala. Koukala jsem na ohňostroj a všimla si, jak ke mně vykročil Matt. Usadil se vedle mě na židličku a všiml si mého rozpoložení.

„Děje se něco?“ optá se a pohladí mě po ruce.

„Jsem jen unavená,“ opáčím pouze, aniž bych sklopila pohled z oblohy.

„Víš, že poznám, když lžeš,“ řekne Matt a já se cítila, jak přistižena při činu. Ohlédla jsem se po něm a mírně se usmála.

„Nic se neděje, lásko,“ pohladím i jeho. Konejšivě.

„Stále vidím, že lžeš,“ promlaskne si Matt a nakrčí na mě to své obočí.

„Ráda bych už šla domů,“ odpovím vážně.

„Už? No tak můžeme,“ opáčí trošku překvapeně. V tom ovšem k nám přistoupí sám Mike a posadí se z mé druhé strany. Perfektní!

„No a jak jste se vy dva seznámili?!“ zvolá o něco hlasitěji, aby byl slyšet přes bouchání ohňostroje. To nemohl čumět na ten debilní ohňostroj a nevšímat si nás?!

„Chceš to říct ty, nebo to mám odvyprávět já?“ ušklíbne se na mě Matt, ovšem já nebyla v takovém zábavném rozpoložení, jako on.

„Nechám to na tobě,“ pokynu mu pouze a sklopím pohled k ohni, aniž bych se podívala na Mika. Matt mu tam začne vyprávět nějakou vymyšlenou verzi toho, jak jsme se poznali a dali dohromady. Byla to neskutečná pohádka. Ale chápala jsem, že pravda by zněla daleko hůř a komplikovaněji.

„No páni! Tak to jsem rád, že jsi konečně našel svou polovičku!“ usměje se srdečně Mike a já si chtěla ublinknout. Bože, to byly ale kecy!

„My jsme s Alexou taky šťastní! Chtěl bych ji požádat o ruku, ale nenašel jsem ještě odvahu,“ zazubí se Mike a ve mně se to vařilo. Tenhle zmrd a prasák chtěl požádat o ruku Alexu, to jako fakt?!

„Co se ti vůbec stalo? Ses porval někde?“ zeptá se zvědavě Matt a já se zabořila do židličky ještě víc. Doufala jsem, že se nějakým způsobem ponořím do písku a ten mě následně celou pohltí.

„Ále, byl jsem v klubu a připletl jsem se do jedné bitky, kdy tam nějaký týpek vyjel po nějaký holce,“ zalže. Mě už docházela trpělivost a snažila se držet jazyk za zuby. Ovšem on v těch lžích pokračoval.

„Nemohl jsem nebránit tu holku, že jo, to je přeci jasný, tak jsem po něm skočil,“ dodá.

„Ježiš, ty jsi takový pičus!“ vyjede mi z pusy a počastuju ho nenávistným pohledem. Matt se udiveně napřímí v zádech, stejně tak Mike, který se na mě divně zatváří. Pak v jeho očích uvidím jakési uvědomění, poznal mě.

„Lásko, co to do tebe vjelo?!“ vyjede po mě hned Matt.

„To je ten pičus, co mě napadl v klubu!“ vyhrknu na Matta a ukážu na Mika. Matt střelí pohledem po Mike a ten začne kroutit hlavou, že ne, že to není pravda.

„Cože?!“ ucedí Matt a vidím, jak se naježil.

„To je nějaké nedorozumění!“ začne mávat obranně rukou Mike.

„Osahával mě na parketu, a pak mě v podstatě napadl u toalet, když jsem čekala na Evu,“ napráskám ho, ovšem to jsem netušila, co nastane.

Matt se odpíchl od židle a skočil po Mikovi. Začali se rvát hlava nehlava a já hned uskočila stranou, abych ji neschytala taky. Matt čapl Mika za triko pod krkem a dal mu pořádnou pěstí, čímž Mike přepadl přes ohniště. Alexa hned přiběhla a začala na ně křičet ve španělštině. Chtěla je roztrhnout od sebe, ale v tom ji zabránil z těch dalších mužů, co s nimi přišel Mike. Podívala jsem se na Matta jak udeřil Mika další pěstí a ztěžka se nadechla. Byl to dost těžký pohled, vidět ho takhle, v takovém stavu, bylo dost strašidelné.

Vzpamatovala jsem a rychle k nim přešla.

„Matte přestaň!“ vyzvu ho a sáhnu po Mattovi, ale pouze se mi vyvlékl z ruky. „Už dostal, co si zasloužil!“ zakřičím na něj a v zápalu boje po něm skočím znova a hruběji ho chytnu za paži, kterou se chystal znova udeřit Mika. Snažil se mi bránit a pak tou rukou do mě prudce strčil, až jsem upadla do písku na zadek. Byla to pěkná šlupka a úplně mě zděsila jeho hrubost a nenávist v jeho očích, kterou jsem uviděla, jak se na mě podíval. Jako kdyby si uvědomil, co udělal a zahodil Mika, kterého držel za flígr. Přešel rychlými kroky ke mně a chtěl mi pomoct na nohy.

„Nesahej kurva na mě!“ vyjedu po něm hned a plácnu ho přes ruku, kterou mě chtěl zvednout. Vstala jsem, oklepala se od písku a otočila se na odchod.

„Kristýno, počkej!“ vyzve mě Matt a vydá se hned za mnou.

„Nech mě být!“ zařvu na něj varovně, prošla jsem kolem ostatních, kdy se Alexa s pláčem zhroutila k Mikovi. Nechala jsem tam košík i s dekou a šla prostě pryč. Ty věci mi byly ukradené.

„Říkám ti, zastav se!“ zařve na mě a několika spěšnými kroky mě dohnal. Chytl mě za ruku a snažil si mě stáhnout k sobě. Hned jsem se mu vysmekla a strčila do něj. Zastavil se kousek ode mě a já na něj ukázala varovně prstem.

„Řekla jsem ti ať na mě kurva nesaháš!“ zakřičím na něj rozčíleně. Matt tam pouze stál a neřekl ani slovo. Hruď se mu rychle hýbala tím, jak zhurta oddychoval a koukal na mě vystrašeným výrazem. Jediný, kdo tu byl však strachy posraný jsem byla já!

„Omlouvám se, nechtěl jsem ti ublížit!“ řekl zcela vážně.

„Jako kdybychom se o tom nebavili!“ vyhrknu nevěřícně, otočím se na patě a rozejdu se písečnou pěšinkou k parkovišti, kde jsme měli zaparkované auto. Slyšela jsem jen, jak se Matt rozešel za mnou. U auta mě dohnal a otevřel mi dveře. Ani jsem se na něj nepodívala a nasedla dovnitř auta. Dveře za mnou zabouchl a obešel auto. Usedl zhurta za volant a vyjel z parkoviště. Ohlédla jsem se k moři a viděla, jak ohňostroj stále pokračuje. Jeli jsme mlčky a nic neříkali.

„Mrzí mě to, opravdu! Nechtěl jsem ti ublížit!“ zopakuje důrazně Matt a viděla jsem, jak se snaží koukat na mě a zároveň na provoz před námi.

„Myslím, že jsem ho zmlátila dostatečně a kdybych tě nezastavila, tak bys ho tam umlátil k smrti!“ okřiknu ho znova. Stále jsem byla v tom rozpoložení! Plná zlosti.

„Měla si mi to říct rovnou, že je to on!“ osočí mě, jako kdyby celá ta situace byla má vina.

„Co? A kdy jako?! Hned jste se tam bratříčkovali a bavili se, jak letitý kamarádi!“ opáčím nevěřícně.

„Prostě si měla ke mně být hned upřímná, a ne že jsem z tebe musel dolovat, co se děje!“ ucedí Matt naštvaně a mě začínalo připadat, jako kdyby to začínal otáčet proti mně.

Už jsem mu chtěla říct nějakou jedovatou poznámku, při pohledu na něj, ale najednou jsem periferně zaznamenala jasná světla náklaďáku mířící přímo na nás z Mattovi strany.

„Matte! Pozor!“ vykřiknu a pak ucítím pouze silný náraz. Vnímala jsem pouze to, jak se naše auto valí několikrát přes střechu a pak mi tak pískalo v uších, až jsem upadla do bezvědomí.