Mr.Black Vesmírná černá - 12.kapitola

Anotace: Prudké strhnutí náplastí ze starých ran může způsobit krvácení...na srdci. Mr.Black je zpátky!

Sbírka: Mr.Black - Vesmírná černá - Kniha druhá

 

12.kapitola

Rychle jsem se otočila a vydala se na úprk.

Nemohla jsem s ním mluvit, ne, prostě ne.

Shafir zaznamenal můj rychlý útěk, a ještě mě starostlivě oslovil jménem. Ignorovala jsem ho a zamířila si to skrz lidi k východu, ovšem přímo naproti mně se zrovna objevila Eva s Angusem!

„Týno!“ osloví se šokovaně Eva, když ji div nepadnu do náruče. Tvářila jsem se na ní stejně šokovaně, jako ona na mě.

„A-ahoj,“ utrousím a nechám se jí obejmout. Přitáhla si mě k sobě, ovšem jen decentně stiskla a pak se hned odtáhla. Uvědomila jsem si, že do mě žďuchla svým těhotenským bříškem, které se jí mírně vzdouvalo pod upnutými šaty. Kurva, všichni tu byli těhotný!

„Co tu děláš?“ zahlaholí česky na mě Eva a já byla naprosto uchvácená jejím bříškem.

„Ty už máš takhle velký bříško? Neříkala si, že jsi ve třetím měsíci?“ usměji se na ni mírně dojatě. Eva se zasměje.

„Jo, ale to bylo naposled co jsme spolu mluvily, a to už je měsíc pryč.“ Ah, pravda!

„To neuvěřitelně letí!“ usměji se na ni a pak se opomenu, že u nás stál Angus. Pozdravím ho s úsměvem a on zase mě.

„No a co tu děláš? Tebe bych tu nečekala,“ opáčí Eva a starostlivě si mě přeměří.

„Ah, jsem tu pracovně,“ zalžu, což mi bylo jasné, že Evě jen tak neujde. Naštěstí to nechala být a chytla si mě za rámě ruky.

„Tak pojď na bar! Pokecáme!“ vyzve mě s úsměvem a pak jsem si uvědomila, že jsem byla vlastně na útěku. Na útěku, před kým jiným než Adamem, který právě přicházel k nám. Do prdele!

Měla jsem jisto jistou zástavu srdce.

Předtím jsem ho viděla z dostatečně dlouhé vzdálenosti, ovšem teď byl jen několik metrů ode mě a já na něj koukala, jako kdysi poprvé. Připomnělo mi to moment, kdy jsme se viděli na té benefici, kam nás pozval jeho otec. Propalovali jsme se tam pohledy, tancovali spolu, poprvé se sebe navzájem dotýkali.

Neuvěřitelně mu to slušelo.

Vlastně vypadal stále stejně, stejný styl oblečení, stále pouze černá, černé vlasy a vousy a ty jeho temné oči, které mě už teď neskutečně přitahovaly. Koukal se mi přímo do očí a já cítila, jak mě jeho temnota naprosto pohlcuje a opět svádí na opačnou stranu. Na stranu Mr.Blacka!

Cítila jsem, jak se mě Eva pustila a přešla k Adamovi, aby se s ním pozdravila.

Objali se a Adam se jí podíval na bříško. Jemně ji po něm pohladil a něco ji potichu řekl. Pak přešel k Angusovi, který mě obešel, aby se mohli pozdravit a já si přála teleport, nebo se okamžitě proměnit ve vzduch. S Angusem si něco řekli, kdy Angus vyšel k Evě, chytl ji za ruku a odtáhl ji pryč. Pak přešel pár kroky ke mně a zastavil se asi dva kroky přede mnou. Strčil si ležérně ruce do kapes a prozíravě mi koukal do očí. Sakra sakra sakra!

„Ahoj,“ vypípnu, nevěděla jsem co říct a pohledem jsem uhnula.

„Ahoj, co tu děláš?“ optá se normálním tónem.

„Já, já jsem tu pracovně. A náhodou jsem se dozvěděla o dnešní tvé akci, tak jsem přišla. A tak jsem tady,“ začnu blábolit hrozně rychle česky, i když jsem se snažila uklidnit. Adam se mírně usmál, jako kdyby ho to pobavilo. Opět se bavil mou reakcí na něj. Vyžíval se v tom.

„Aha, a zatancuješ si se mnou?“ opáčí po chvilce, kdy začala zase hrát hudba a on mi nabídl ruku k tanci. Chtěla jsem vzít nohy na ramena a zdrhnout, ale má ruka udělala úkon dřív, než mi to doteklo do mozku a jeho výzvu k tanci jsem přijala. Kristýno!

Ruku mi mírně stiskl a mnou projela stejná elektrizující vlna jako kdysi.

Prostě to tam furt bylo.

Mé tělo na něj reagovalo jako kdysi.

Adam mě vyvedl na parket, kde už tančilo několik párů a decentně ke mně přistoupil. Uchopil mě za pas a přitáhl si mě k sobě pomalu. Uvědomila jsem si, že jsem zapomněla dýchat, a tak se zhluboka nadechnu někam do prostoru, daleko od jeho tváře. Začali jsme se pohupovat mírně do rytmu hudby a já si uvědomila, že tu píseň znám. Zpěvačka ji zpívala ve zpomalené verzi. Byl to song Die for You, od The Weeknd. Jak příhodná píseň!

Text té písně se mi zařezával do mysli i do srdce a říkala jsem si, že nemohlo být lepší načasování.

„Even though we're going through it, And it makes you feel alone, Just know that I would die for you, Baby I would die for you, yeah, The distance and the time between us, It'll never change my mind, 'cause baby, I would die for you, Baby I would die for you, yeah“

Ztěžka jsem se nadechla a snažila se nepřipouštět si text písně, který přesně vyjadřoval, co jsme mezi sebou měli. Pevně mě držel kolem pasu a vedl si mě dál. Periferně jsem zaznamenala, že na mě kouká a nevydržela se na něj podívat. Pohlédla jsem do těch jeho očí a jako kdyby se zastavil čas. Cítila jsem se jím plně pohlcená a nevnímala nic než jeho mělký dech, jeho dotyky na mém těle. Jeho tělo, které se houpalo ve stejném rytmu. Jak to mezi námi jiskřilo, celé tělo mi jím rezonovalo. Mírně sklonil svou tvář blíž k té mé, až jsme se pomalu dotýkaly nosy. Znova jsem zadržela dech a byla si jistá, že se políbíme, ovšem v tu chvíli se Adam zastavil a odtáhl svou tvář od té mé.

Hudba skončila a všichni kolem se roztleskali na počest zpěvačce, jejíž sametový hlas dal té skladbě úplně jiný rozměr.

Vydechla jsem vzduch, který jsem zadržovala v plicích a plně se odtáhla od Adama.

„Chceš to tu ukázat? Rád tě tu provedu,“ optá se mě Adam, tím svým hlasem.

„A nebudeš tu lidem chybět? Přeci jen, je to tvůj večer,“ opáčím uvědoměle a on se tomu mírně usměje.

„Chvíli to beze mě zvládnou,“ odpoví.

„No tak jo,“ souhlasím a rozejdu se směrem, kterým mi pokyne rukou. Společně přejdeme do zadní části haly a zamíříme k výtahům. Absolutně jsem nevnímala okolí, co mi říká a jak mi vypráví o komplikované výstavbě. Pouze jsem vnímala jeho přítomnost a nic víc. Ve výtahu zmáčkl tlačítko nejvyššího patra a zhostilo se naprosté ticho.

„Sluší ti to v těch šatech,“ řekne tak, že jsem cítila, že mě spíše z těch šatů svléká. Slovně.

„Díky,“ zmůžu se jen a pak se nadechnu, „Ty vypadáš furt stejně krásně,“ řeknu s jakousi odvahou, která nevím odkud se tak najednou vzala. On na to nic neřekl a pouze se tomu v koutku úst usmál.

Výtah cinkl a dveře se hned otevřely.

Adam vystoupil a rozešel se světlou chodbou do zadní části. Následovala jsem ho pomalými kroky a měla neblahé tušení, kam mě to vedl. Otevřel jediné dveře, které na chodbě byly a zůstane stát za dveřmi. Vejdu dovnitř a jak jsem si myslela, že si mě vede kamkoli do postele, tak tohle byla očividně jeho pracovna.

Spěšně jsem ji projela pohledem a od prvního pohledu to byla jisto jistě jeho pracovna. Vše bylo černé, od pracovního stolu z masivu, po pohovkách na opačné straně. Velké knihovna po celé jedné zdi s šachovým stolkem opodál. Uprostřed podlahy byl černý koberec s dlouhým chlupem a mě nejvíc zaujal ten výhled z oken, které byly od podlahy až po strop. Byl to výhled na Eiffelovu věž, která právě božsky blikala.

„Chceš něco k pití?“ zeptá se Adam a přejde ke svému mini baru. Obratně se k němu otočím a pohlédnu, jak se chopí dvou skleniček, kdy do jedné dá led.

„Ty piješ?“ opáčím se značnou starostí v hlase.

„Výjimečně, mám to naprosto pod kontrolou,“ pronese naprosto vážně. Nic jsem na to neřekla a pouze jsem přikývla, že si teda něco dám. Led zacinkal i v druhé skleničce. Pak se chopil lahve opodál a nalil do ní jakousi jantarovou tekutinu. Odhadovala jsem to na whisky nebo skotskou. Uchopil skleničky do rukou a přešel za mnou k oknu. Podal mi jednu ze skleniček a já ji s díkem přijala. Hned jsem si skleničku přiložila pod nos a načichala kořeněnou vůni. Nesmrdělo to jako whisky, za což jsem byla ráda.

„Tak na ten tvůj hotel,“ usměji se a mírně pozvednu skleničku. On na to nic neřekne, pouze přikývne. Oba se napijeme a mě alkohol decentně zapálí v krku, ale nebylo to nic hrozného.

„Odkud si přijela?“ zeptá se najednou a já nějak nechápala jeho otázku.

„No, z Česka,“ utrousím nechápavě.

„Takže už nežiješ v USA?“ opáčí další otázkou. Nevěděla jsem, zda to doopravdy nevěděl, nebo mě jen zkoušel. Předpokládala jsem, že mu to Eva všechno vyzvonila.

„Ne, jsem zpět v Česku, už přes rok,“ odpovím s jistou hořkostí v hlase. Všimnu si, že byl mírně zaskočený.

„Aha, to jsem nevěděl,“ řekne a já po něm střelím pohledem.

„Divím se, že ty bys něco nevěděl,“ mírně se do něj trefím a upiju dalším menším douškem ze skleničky.

„Od jisté doby si věci ohledně tebe nezjišťuji,“ řekne bezostyšně, s naprostou vážností v očích.

„No a co ty? Máš teď někoho?“ střelím první otázku, která mě napadla. Jako vážně, zrovna tahle?!

„Ne,“ hlesne a pobaveně se ušklíbne, jako kdyby slyšel můj vnitřní monolog.

„Aha,“ opáčím, nadechnu se znova, abych řekla ještě něco, když v tom mi skočí do řeči.

„A co děláš za práci, že tu jsi pracovně?“ zajímá se.

„Mám reklamní společnost. Založila jsem vlastní firmu a myslím, že se mi vede dobře. Tady do Paříže jsem přijela za jedním potencionálním zákazníkem,“ odpovím až k mému překvapení velmi klidně, že by mi tu lež mohl i sežrat.

„Tak to jsem rád, že se ti daří,“ usměje se a dopije zbytek sklenky.

„Jo, bylo načase,“ řeknu smířlivě, spíše sama pro sebe a všimnu si jeho pátravého pohledu.

„Tak co, půjdeme zpátky?“ vybídne mě mírně.

„Jojo, ať tě nepohřešují,“ usměji se a prázdnou skleničku mu položím do ruky, kterou mi nastavil. On skleničky odloží na stolek u okna a otočí se k odchodu. Přejdeme společně ke dveřím a já se první chopila kliky.

Už jsem otevírala, když on svou dlaní dveře zase zabouchl.

Zaskočeně jsem se na něj podívala a on se nade mě napřímí.

„Proč si doopravdy tady?“ zahřmí mi varovně před obličejem a mně to připomene naši poslední hádku v Dubaji, kdy se mnou málem vytřel stůl. Ne. On ho se mnou vytřel.

„J-já,“ zakoktám se, když mi s mírným zamračením pohlíží do očí, ve kterých jsem se už teď topila. „Já jsem tě chtěla vidět,“ vydám nakonec ze sebe a on se překvapeně napřímil. Jako kdyby zrovna tuhle odpověď nečekal.

„Chtěla si mě vidět?“ zopakuje otázku, jako kdyby ji nevěřil.

„Jo. Chybíš mi,“ zalžu, i když v tom byla jistá část pravdy. Lepší lež jsem si vymyslet nemohla!

Adam ustoupí z mé blízkosti a vypadal, jako kdyby o mých slovech usilovně přemýšlel. Všimla jsem si, jak přes jeho tvář přeběhlo cosi temného.

Pak se nade mě sehnul znova a zastavil se kousek před mým obličejem.

„Tys mi taky chyběla,“ řekne tiše, přesto prosebně.

Suše jsem polkla a sklopila pohled k jeho rtům.

Jako kdyby to pochopil, tak mě políbil.

Ihned jsem se k němu přitáhla a on mě opřel zády o dveře. Hladově mě líbal a já cítila neskutečné vzrušení v klíně. Pátravými rukama mi jezdil po těle, jako kdyby se snažil vzpomenout, jaký to byl pocit hladit mé tělo. Zavěsila jsem se mu za krk a on mi svými dlaněmi přejel po prsech. Zavrněla jsem mu vzrušeně do pusy a cítila, jak mnou projela další vzrušivá vlna. Odtáhl se od mých rtů a začal mě líbat na krk a holá ramena. Sem tam mě decentně zkousnul a já se cítila úplně rozpálená.

Chtěla jsem ho, hrozně moc.

Vrátil se zpátky k mým rtům a přitáhl si mě k sobě, k jeho tělu. Otřela jsem se klínem o ten jeho a cítila, že je též vzrušený. Jemně mě přiměl poodstoupit a přešli jsme při společném líbání až k pohovce opodál. Chopil se mého zipu na zádech a pomalu je rozepínal. Šaty mi spadly k nohám a já tam byla jen v kalhotkách a černých samo držících punčochách s podvazky, které jsem si vzala pod šaty. Chtivě po mně přejel pohledem a pak se zastavil na mých prsou.

Myslela jsem, že mi kouká na prsa, ovšem jeho tváří projel, jaký si stín a já si uvědomila, že mi kouká na jizvu na žebrech. Jemně po ni přejel bříšky prstů a já se naježila.

Nebylo mi to příjemné.

„Když jsem se to dozvěděl, chtěl jsem ti strašně pomoct,“ řekne tiše, až lítostivě. Napřímila jsem se v zádech a nechápavě na něj pohlédla.

„Co?“ zmůžu se jen.

„Jo, volala mi Eva s prosbou o soukromé letadlo. Neváhal jsem a vyzvedl ji i tvého tátu v Liberci a společně jsme hned letěli do L.A.,“ vysvětlí a já cítila, jak se mi svírá hrdlo. Tak proto byli tenkrát tak rychle v USA!

„Tys tam byl taky?“ utrousím zraněným hlasem. Bolela mě jen vzpomínka na to všechno.

„Jo, ale neměl jsem odvahu za tebou jít,“ přizná a zněl, jako kdyby se mu zatěžko o tom mluvilo. No, to jsme byli dva!

„Nechal jsem alespoň Mattovi zařídit kvalitního fyzioterapeuta a částečně pokryl jeho úhradu,“ dodá záhy a já si uvědomila, že musím vypadnout. Hrdlo se mi stahovalo víc a víc.

Hned jsem se sehnula k šatům a rychle je na sebe navlékla. Ač s potížemi, dokázala jsem si šaty zapnout sama na zádech a na Adama se ani nepodívala. Zrak jsem měla zastřený slzami.

„Prosím, neodcházej,“ utrousí prosebně, ale já se ztěžka nadechnu, abych zadržela vzlyk, který se mi nechtěně rval přes hrdlo. Decentně jsem mávla rukou a přešla ke své kabelce, kterou jsem měla na zemi.

„Počkej, vesmíre,“ zdůrazní Adam a mně se pod jeho oslovením div nerozskočí srdce. Jemně mě chytne za zápěstí ruky, aby mě zastavil a já akorát odvrátila tvář, aby mi neviděl do obličeje. Vzal svou druhou rukou mou tvář a otočil ji směrem k sobě. Pohlédla jsem mu do očí a nezadržela pláč.

„Já, já nemůžu. Na tohle nejsem připravená,“ opáčím mezi vzlyky a on si mě k sobě přitáhne. Pevně mě sevře v náručí a já se mu tam sesypu. Všechny rány, které jsem si myslela, že mám zahojené, se jako by otevřely a neuvěřitelně to bolelo.

Dlouho mě tam držel v náručí a konejšil. Byla jsem jak smyslů zbavená a doslova jsem se mu psychicky složila do náruče. Přešel se mnou na pohovku, kam jsme se pohodlně usadili a já se stále opírala v jeho náručí. Hladil mě po dlouhých vlasech a holém rameni a mě to za chvíli uklidnilo.

Cítila jsem se blbě.

Především kvůli tomu, že jsem ukázala svou slabou stránku, a ještě ho otravovala od jeho velkého dne. Utřela jsem si dlaní zmáčené tváře od slz a vzepřela se v lokti, abych z něj vstala. Svou dlaní mi decentně přejel po tváři a pak si ji decentně naklonil k sobě. Podíval se mi do očí a já v těch jeho spatřila něhu a starost.

„Je mi opravdu líto, co se vám stalo,“ pošeptá klidným smířlivým tónem.

I když jsem na to chtěla něco říct, nezmohla jsem se na nic.

Byla jsem akorát tak zralá na další terapii.

„Už budu muset jít,“ opáčím po chvilce a odtáhla jsem se od něj.

„Bydlíš ve svém bytě?“ optá se hned. Předpokládala jsem, že se ptá na můj pařížský byt.

„Ano,“ hlesnu, vstanu a upravím si šaty.

„Odvezu tě tam,“ nabídne se rozhodně.

„Ne, to je v pohodě. Zavolám si taxi,“ odbydu ho, ale zapomněla jsem, jak neodbytný dokázal být.

 

Seděla jsem v jeho černém Porsche, koukala ven z okénka a absolutně nevnímala. Nakonec jsem byla ještě ráda, že mě osobně odvezl domů. Když zastavil v ulici u mého bytu, podívala jsem se na něj.

„Co kdybychom šli zítra na večeři?“ otáže se prosebně, „Teda pokud nic nemáš a budeš mít čas,“ dodá hned na to.

„Ah jo, asi jo,“ opáčím s trochou zmatení v hlase. Zapomněla jsem na svůj původní plán a proč tu vlastně jsem.

„Tak tě tu zítra vyzvednu, třeba v půl sedmé?“ navrhne a jemně se na mě usměje.

„Dobře,“ zmůžu se jen. Byla jsem úplně unavená tím mým výstupem.

„Tak dobrou noc, vesmíre,“ rozloučí se a mně jeho oslovení krásně dloubne do těch bolavých míst. Jen přikývnu, chopím se dveří a vylezu ven z auta. Obejdu auto a přejdu rovnou ke dveřím.

Spěšně vyjdu schody až ke svému bytu, vyndám klíče z kabelky a strčím do zámku klíč. Ovšem opět mi s ním nešlo zahýbat. Vůbec. Jak jsem byla emociálně v hajzlu, tak v tu chvíli mnou projela taková vlna vzteku, až jsem zabrala a uslyšela křupnutí.

Podívala jsem se na klíč, který byl prasklý vejpůl a samozřejmě uvnitř zámku zůstala zbývající část klíče. Kurvaaa!

Vzteky se rozkřičím a bouchnu pěstmi do dveří. Otočím se zhurta zády o dveře a snažím se to vydýchat. Ty jsi taková kráva Kristýno!

Pohlédnu na dveře před sebou, kde bydlel Luc.

Sáhla jsem do kabelky pro mobil a podívala se na hodiny, bylo krátce po půlnoci. Byla jistá pravděpodobnost, že spal, nebo byl pryč. Ale já v podstatě neměla teď kam jinam jít a tušila jsem, že by mi mohl pomoct. Odpíchla jsem se od dveří, přešla chodbu k těm jeho a zaťukala na dveře. Ještě jsem jednou zopakovala zaklepání a pak slyšela kroky za dveřmi. Dveře se otevřely a mezi nimi stál rozespalý Luc, jen v bílých boxerkách. Obdařil mě nechápavým výrazem a pak mě sjel od hlavy až k patě. Já jsem se zadrhla u jeho bílých boxerek a pak jsem si uvědomila, že už tam dost dlouho stojím na to, abych šla rovnou skočit do Seiny a dobrovolně se tam utopila.

„Co se děje?“ optá se první a opře se rukou o futra dveří.

„Zlomila jsem klíč,“ opáčím nešťastně a oním zlomeným klíčem mu zamávám před nosem.

„Strašně se omlouvám!“ dodám záhy lítostivě. Luc se uchechtne a otevře dveře dokořán.

„Tak pojďte dál!“ pokyne mi a stoupne si stranou, abych mohla projít.

„Co? Ne! To ne! To není nutné!“ vyhrknu, že to asi blbě pochopil.

„Teď žádného zámečníka neseženu! My Francouzi pracujeme až tak od desáté hodiny ráno, takže do té doby nemáte úplně kam jít. Můžete chodit po městě a hledat ubytování, nebo se můžete uložit u mě, na gauči. Samozřejmě ve vší počestnosti!“ řekne s jistým pobavením ve tváři. Což byla ta lepší verze. Taky mě mohl zjebat na jednu dobu a říkat si, co jsem to za šílenou ženskou.

„A nebude vám to vadit?“ utrousím smířlivě.

„Pojďte!“ pokyne mi znova a obrátí oči vzhůru. Nejistě se tedy rozejdu a vejdu dovnitř do jeho bytu, kde to naprosto úžasně vonělo. Něčím sladkým.

„Já se hrozně omlouvám, opravdu!“ zopakuji znova omluvně a vyzuji se z podpatků, které se mi už zařezávaly do kotníků.

„Měl jsem ten zámek opravit už dávno, teď se mi to vrátilo,“ usměje se mírně a prohrábne si ty jeho vlasy. Přejde do prostorného obýváku, kde rozsvítí pouze lampu v rohu. Rozhlédnu se po místnosti a musela jsem uznat, že byl zařízen velmi moderně a okázale. Na muže. Nic proti.

„Máte to tu pěkné,“ zhodnotím uznale a na parapetu si všimnu vázy s pivoňkami, stejnými, jako jsem měla já na jídelním stole.

„Merci,“ poděkuje francouzsky a odejde do pokoje vedle, kde jsem předpokládala, že má ložnici. Pak se vrátí a v ruce třímal nějaké věci.

„Tady máte ručník a tričko na převlečení. V šatech spát asi nebudete,“ usměje se popichovačně a znova si mě prohlédne v těch šatech, které jsem měla až na zem, tím, že jsem neměla podpatky. Látka šatů decentně šustila o parkety.

„Moc děkuji, ale já bych i klidně v těch šatech spala! Hold jsem to podělala, tak bych to musela vydržet,“ zahlaholím naprostý blábol a říkala si, že už mluvím z cesty. Za to mohl on, protože tam furt stál on, jen v těch zatracených bílých boxerkách. A vůbec se nestyděl. Taky neměl za co. Měl hezkou postavu, s vypracovanými rameny, lehce ochlupenou hrudí a plochým břichem.

„Koupelna je tamhle,“ řekne a ukáže za sebe, na protější dveře. Jo, ženská, už se běž umýt a drž hubu!

„Moc děkuji,“ usměji se ostudně a projdu kolem něj. Cítila jsem jeho pohled na zádech a rychle se zavřela v koupelně. Vtěsnala jsem se s těmi šaty do menší koupelny a rozhlédla se. Byl tam velký sprchový kout, klasický pult s umyvadlem a toaleta. Víc jsem nepotřebovala.

Vykonala jsem potřebu, poté jsem se vysprchovala a oblékla se do těch samých kalhotek a Lucova trička. Končilo mi těsně pod zadkem. Vlasy jsem nechala tak jak byly a z obličeje jsem si smyla make-up, který už byl stejně částečně pryč, kvůli tomu, jak jsem brečela.

Vyšla jsem z koupelny voňavá a cítila se o něco méně poníženě, ovšem u dveří hned stál Luc a v rukách třímal deku s polštářem.

„Vyspím se na gauči, můžete si lehnout ke mně do postele,“ informuje mě a přejde do obýváku.

„Co?! Ne to ne, nemůžu spát ve vaší posteli!“ vyhrknu na něj vyděšeně. Fakt to bylo divný!

„Proč ne?“ nechápe a hodí peřiny na prostorný gauč.

„Vždyť jsem cizí člověk, a navíc je to takový narušení vaší intimity,“ vysvětlím rychle a v rukách jsem stále třímala ty červené šaty, které jsem si vzala s sebou z koupelny. Luc ke mně přešel a zastavil se asi dva kroky ode mě. Vzal mi šaty z rukou a hodil je vedle na koženou lenošku, která se nacházela poblíž něj.

„A když vás svedu a pomilujeme se, už to problém nebude?“ přešel rovnou k věci a mě tím vzal vítr z plachet. Přistoupil až ke mně a prsty mi jemně přejel po rtech. Celá jsem se napnula při jeho dotyku a cítila, jak můj klín prahnul po tom, co mi právě řekl. Ale mozek byl razantně proti! Vždyť jsem se skoro před chvílí málem vyspala s Adamem a teď jsem tady s cizím chlapem?! Vážně?!

„T-to nejde,“ zadrhnu se, snažíc se znít neoblomně.

„Proč ne?“ zajímá se a druhou rukou mě začne jemně hladit po mé paži. Ihned mi naběhla husí kůže po jeho lehkém dotyku.

„Já asi nejsem připravená na sex,“ řeknu zcela popravdě, když jsem si to uvědomila. On na to hned stáhl obě ruce a pouze mi chtivě koukal do očí. „Nechápej to špatně, jsi krásný muž a za normálních okolností bych tě ojela už včera!“ řeknu hned, aby si nemyslel, jaká jsem namyšlená blbka, i když tím co jsem řekla, jsem to úplně nevylepšila. Teď si o mě bude myslet, že jsem coura! Pouze se tomu pousmál.

„Ale mám za sebou dost náročný vztah, který jsem si myslela, že jsem zpracovala a dneska to vyšlo zase všechno na povrch. A já nemám na sex ani pomyšlení,“ vysvětluji dál omluvně.

„Rozumím. Zlomené srdce je ta nejhorší bolest, kde jen tak nepřejde. Nejsou na to léky na bolest,“ řekne jaksi uvědoměle a já musela uznat, že měl bohužel pravdu.

„Běž spát do mé postele! Mně to fakt nevadí,“ mrkne na mě ještě Luc a přejde bez debat ke gauči. Ač mi to bylo hloupé, nakonec jsem se otočila a odešla do jeho ložnice. Dveře jsem nechala mírně pootevřené a ulehla jsem do peřin, které voněly nějakou aviváží, jako kdyby je zrovna čerstvě převlékl. Zachumlala jsem se do deky a říkala jsem si, že ten dnešek absolutně nevyšel!

 

Ráno mě probudilo horoucné nadávání ve francouzštině a uvědomila jsem si, že je to hlas Luca. Zprudka jsem si sedla, jako kdybych si uvědomila, kde se to vlastně nacházím. Vstala jsem z postele a nahlédla přes otevřené dveře.

Luc chodil po chodbě sem a tam a telefonoval.

Byl oblečený do bílého nátělníku a černých tepláků. Vypadal domácky, domácky sexy.

Vyšla jsem ze dveří a on zaznamenal mou přítomnost, ovšem pouze se otočil a pokračoval v jakési konverzaci. Zavřela jsem se v koupelně a provedla ranní očistu. Byla jsem vděčná za to, že tam Luc měl ústní vodu, takže jsem si mohla vypláchnout pusu. Umyla jsem si unavený obličej, rukama prohrábla vlasy, které vypadaly ještě vcelku dobře a byla spokojená v rámci možností. Vyšla jsem z koupelny a očima jsem hledala Luca. Slyšela jsem kávovar z kuchyně, a tak jsem prošla kolem hlavních dveří doprava, kde se nacházela menší kuchyň, ovšem pěkně zařízená. Luc stál v rohu a opíral se rukama o linku. Změřila jsem pohledem jeho napínající se svaly na rukou a hned ho pozdravila.

„Dobré ráno, vyspala ses?“ otáže se hned a otočí se na mě. Opře se zády o linku, čekajíc až kávovar dodělá překapávanou kávu do džbánku.

„Ano, děkuji,“ odpovím slušně a chytnu si lem trička, u klína, aby mi nebyli vidět kalhotky, což samozřejmě si Luc nemohl nepovšimnout.

„Mám pro tebe špatnou zprávu,“ řekne Luc a založí ruce na prsou.

„Jakou?“ uleknu se.

„Volal jsem na všechny zámečníky v okolí a nejdřív tu mohou být až v jednu odpoledne,“ informuje mě.

„Až?!“ vyhrknu s úděsem. Představa, že tu dřepím v tomhle tričku do jedné mě značně znepokojila.

„Bohužel, to je prostě Paříž,“ opáčí jakoby omluvně. A pak se ještě nadechne.

„Pojď, podíváme se ti ještě po nějakém oblečení, čím bychom mohli doplnit tohle,“ řekne zaobaleně a poukáže mi na mé odhalené nohy, jako kdyby jemu samotnému vadilo, že jsem tam polonahá.

Hned jsem se bosky rozešla za ním do ložnice, kde otevřel postranní dveře a vešel do jeho malé šatny. Spěšně projel ramínka s oblečením a vždycky se podíval na mě, jako kdyby kontroloval mou výšku. Pak vytáhl jedno ramínko s kostkatou košilí tmavě modré barvy a přiložil mi ji k tělu. Změřil délku, kde by mi to zhruba končilo a rukou se mi nechtěně dotkl na stehnu.

Až jsem nadskočila, jak mě jeho dotyk překvapil.

Dělal jakoby nic a ramínko vrátil mezi další a vytáhl zas jinou jeho košili. Tentokrát takovou dřevorubeckou, kostkatou, červenočerné barvy.

„Tu bys mohla mít jako šaty, nebo jako sukni, když si to uvážeš v pase,“ usoudí uznale a podá mi ji do rukou, jako kdyby to byl nějaký módní guru. Ještě spěšně přejížděl vzorně srovnané kupičky svého oblečení a zastavil se kousek ode mě. Hned jsem nasála do nosu jeho vůni a vnímala to, jak stál blízko mě. Všiml si mého výrazu a uculil se v koutku úst.

„Co?“ zeptá se okatě.

„Nic,“ zalžu. Jak jsem se včera bránila, tak teď jsem prostě po něm toužila. To mi vysvětlete!

„Určitě?“ otáže se a přejde ještě blíž. Svou tváří se ke mně sklonil a svým nosem se otřel o ten můj.

„Víš, někdy na zlomené srdce funguje kvalitní sex,“ řekne nadneseně a já se tomu v duchu musela smát, jak byl průhledný. Zahodila jsem košili, co jsem držela v ruce a postavila se na špičky, abych na něj dosáhla. Hladově jsem ho políbila a on si mě hned k sobě přitáhl v pase. Svými dlaněmi mi přejel pod tričko a hladil mi kůži na zádech. Prohloubil svým jazykem polibek a já si říkala, že líbal fakt skvěle. Prostě Francouz!

Ihned ze mě svlékl jeho tričko, které pohodil na zem a vrátil se zase k mým rtům. Jednou dlaní mi mnul prso a tou druhou mě chytl pevně za zadek. Pak se odvrátil, chytl mě za ruku a vyvedl z šatny směrem k posteli. Na tu mě jemně položil a stáhl ze mě kalhotky. Sehnul se nade mnou a celé mé tělo začal zasévat polibky. Někdy mě políbil jemně a zlehka a na některých místech na kůži zase o něco hruběji. Pomalu jsem šílela pod jeho péčí a cítila, jak mi hoří klín. Konečně se pak přesunul ke mně a stále byl oblečený. Hned jsem mu přes hlavu přetáhla tričko a zahodila ho za nás. On se narovnal v zádech, aby se vysvlékl z tepláků, pod kterými byl naostro. Sehnul se k nočnímu stolku, ze kterého vyndal kondom. Pomalu si ho nandával, a přitom chtivě pohlížel na mě a já zase na něj. Když si ho konečně natáhl, sehnul se nade mě a vtěsnal mezi má připravená stehna, která ho okamžitě vítala. Pomalu do mě pronikl a mě to připadala jako úplná věčnost, kdy jsem naposled pocítila tento pocit. A ona to taky věčnost byla!

Pomalu se ve mně začal pohupovat a zároveň mě pomalu líbal. Dlaněmi mi jezdil po rozžhavené pokožce celého těla a choval se ke mně jemně, hezky a něžně. Rukama jsem mu zajela do těch jeho vlasů a měla sto chutí mu je rozcuchat, jak roztomile vypadaly. Mírně jsem ho za ně zatahala, abych mu dala najevo, že nemusel být jenom jemný. Hned to pochopil a začal zrychlovat v bocích. Vzrušeně jsem zasténala a on mě políbil o něco více vášnivěji. Pak se narovnal v zádech a vzal si má lýtka pomalu na ramena. Dostal se tak do mě ještě hlouběji a já slastně vydechla. Prohnula jsem se víc v zádech a on do mě začal víc přirážet. Pevně mi svíral nohy v náručí a bušil do mě víc a víc. Bytem se neslo mé sténání a já se tomu úplně poddala.

 

Ležela jsem v posteli a pohlížela na bílý strop nade mnou. Po trojitém orgasmu jsem se cítila neskutečně. Mé tělo bylo najednou uvolněné a jakoby volné. Bála jsem se toho strachu, který jsem si myslela, že přijde. Ovšem ono to bylo úplně v pohodě. Možná jsem to opravdu potřebovala. Nezávazný sex s cizím mužem, který ze mě ty pocity vyšuká!

„Jsi v pohodě?“ vytrhne mě Luc, ležící vedle mě. Ležel na boku a opíral si hlavu o ruku. Pozoroval mě.

„Bála jsem se, že se budu cítit ještě hůř, ale jsem v pohodě,“ řeknu popravdě s mírným úsměvem.

„Jistě na tom mám své zásluhy,“ řekne hrdě a decentně si poklepe na hruď. Pobavilo mě to.

„To teda máš,“ usměji se a otočím se k němu na bok. Nahnu se k němu a znova ho políbím.

„Líbila ses mi, už jak si mi spadla k nohám,“ přizná najednou Luc a tím mi připomene naše setkání. Svým způsobem mě to zahřeje u srdce.

„Jo?“ zvednu vyzývavě obočí.

„Jo, viděl jsem ti na očích, že potřebuješ péči muže,“ řekne naprosto vážně. Vyprskla jsem smíchy.

„Jistě,“ hlesnu pobaveně.

„No opravdu! Byla jsi tak napnutá, kolem očí bylo to tvé napětí celého těla a teď vedle mě leží někdo úplně jiný!“ vysvětlí přesvědčivě a já mu to nechtěla brát. Cítila jsem se jinak, lépe, ne že ne.

„Jsi dobrý léčitel!“ uchlácholím ho a znova ho políbím.

„Budu tě léčit, dokud budeš chtít,“ opáčí návrhem.

„Nevím, na jak dlouho tu jsem,“ pokrčím hlavou do strany.

„Však nevadí. Budu ti kdykoli k dispozici,“ usměje se mírně.

„Já to nechci nijak komplikovat mezi námi Lucu, prostě tohle byl jeden sex a tím to končí,“ řeknu smířlivě.

„Dobře,“ hlesne, aniž by zněl jakkoli hořce, čehož jsem se bála. „V tom případě ještě využiji toho, že tě tu mám nahou a pomiluji tě znova!“ ušklíbne se a přitáhne si mě k sobě.

 

 

„Slečno, váš zámek je již znova zprovozněn,“ zahlaholí Luc, když přijde zpět do svého bytu, hned jak zámečník opravil můj zámek dveří.

„Fakt?!“ rozradostním se, když jsem seděla na jeho gauči a čekala na to, co bude. Vstala jsem a chopila se svých šatů stále ležících na lenošce. Přešla k němu a líbla mu pusu na tvář. Ovšem on to nemínil jen tak nechat být, čapl mě za loket a přitáhl si mě zpátky k sobě. Pořádně mě políbil na rty a pak se odtáhl.

„Co děláš večer?“ zeptá se hned.

„Jdu na večeři, s bývalým,“ přiznám bezostyšně.

„Ty do toho chceš znova spadnout? A já tě pak budu léčit celý rok, ne?!“ vyhrkne pobaveně.

„To zní jako výzva,“ ušklíbnu se a přejdu ke dveřím. Vezmu do ruky ještě své podpatky a kabelku a zastavím se u dveří.

„Budu doma, kdybys chtěla,“ mrkne na mě, stojíc u dveří obýváku.

„Dobře,“ přikývnu potutelně a vezmu za kliku dveří.

 

 

Vděčná jsem přešla do svého bytu, hodila věci na hromadu a rovnou přešla do koupelny, kde jsem si mínila napustit vanu. Velká smaltovaná vana na zlatých nožičkách stála přímo u okna a prostě se to vybízelo, abych se chvíli naložila do horké vody a uvolnila tak namožené tělo sexem a několika orgasmy. Při té vzpomínce jsem se musela usmát. Opravdu mi to chybělo a já byla ráda, že to nakonec tak dopadlo. Cítila jsem se dobře.

Nechala jsem vanu napouštět a přešla na chodbu ke kabelce, ze kterého jsem vyndala mobil, na který jsem se za celý den nepodívala. Byla tam zpráva od Evy, zda bychom si odpoledne mohly zavolat. A pak zpráva od táty, zda oběd v neděli platí. Scházeli jsme se každou neděli na oběd, už to byla naše tradice. Pak jsem si uvědomila, že já vlastně nevím, co bude. Vrátila jsem se zpátky do reality a vzpomněla si na svůj úkol. Proč jsem byla tady.

Napsala jsem tátovi zprávu, že se omlouvám, ale že jsem musela odjet na služební cestu a vracím se až příští týden, že to odložíme. Evě jsem napsala, že to odpoledne nedávám, že mám pracovní schůzku. Nechtěla jsem ji takhle odbýt, ale nechtěla jsem ji to vysvětlovat zrovna teď, proč se zrovna nacházím v Paříži a navymýšlet si k tomu hromadu lží, které by stejně prohlédla.

 

Ve vaně jsem ležela, dokud voda nevychladla. Pak jsem se oblékla do huňatého županu, který jsem si přivezla s sebou a pohlédla na štěnici v krabičce, kterou jsem měla položenou na jídelním stole. Pozastavila jsem se a horoucně přemýšlela, zda to vzít s sebou na dnešní večeři. Měla jsem teda sto chutí tu štěnici úplně ztratit a zapomenout na to, co jsem měla všechno udělat. Ale to asi prostě nešlo. Dostihlo by mě to tak rychle, ani nevím jak.

Napadlo mě, že pokud se večeře bude vyvíjet jako včerejší večer, kdy jsme po sobě skoro hned vyjeli, tak bych mohla u něj přečkat noc a dát mu to na ten mobil. Ale nejhorší na tom bylo to, že já se s ním nechtěla vyspat! Ačkoli mě přitahoval a stále mé tělo na něj reagovalo, jak reagovalo, nemohla jsem si znova přivodit to, co se stalo včera. Všechny ty vzpomínky a staré rány s Adamem jen tak nepřejdou. Pořád to ve mně bude. Tyhle rány už dělají mě jako takovou. Pak jsem si vzpomněla na slova Matta, když mi vyprávěl o bolestech z války, kdy vzpomínky na to, udělaly jeho pravým já. Hned jsem myšlenky na Matta zahnala kamsi do pozadí a cítila, že se mě okamžitě zmocňovala úzkost. Ne! Tohle téma už vůbec ne! Vzchop se Kristýno!