Mr.Black Vesmírná černá - 16.kapitola

Anotace: Výšlap na nejvyšší hory Srí Lanky, uvědomění - zamilování, a taky Silvestr.

Sbírka: Mr.Black - Vesmírná černá - Kniha druhá

Doufám, že jste nezameškali předchozí kapitolu, kterou jsem přidala včera večer :D 

Každopádně Vám přeji příjemné čtení! :))

 

16.kapitola

Jak jsem si naivně myslela, že výstup nahoru, bylo to nejhorší, tak sestup dolů z hory mě přesvědčil o opaku.

Nemohla jsem chodit!

Schody jsem scházela namoženým tělem a skučela bolestí, když už jsme byli v půlce.

Saji s Adamem mi kráčeli po boku a byli velice trpěliví společníci. S nimi to ani nehnulo. Saji to měl nachozeno už několikrát a Adam měl fyzičku vrcholového sportovce, takže mě to ani nepřekvapilo.

Cestou dolů, jsme několikrát zastavovali a kochali se džunglí kolem nás. Viděli jsme několik vodopádů, divokou přírodu, několik opic na stromech a vše jsem musela fotit na mobil. Abych měla památku! Na tenhle neskutečný zážitek.

„No a nechcete vyfotit spolu?“ zahlaholí Saji na nás dva s návrhem, že nás vyfotí. Podívali jsme se na sebe s Adamem a shodli se, že ano. Stoupli jsme si k sobě, objali se v ramenou a Saji nás vyfotil s horou v pozadí za námi.

Ta fotka se mi líbila. Ale jen kvůli Adamovi, já tam vypadala jako týden přejetá mrtvá fretka na kraji silnice. Několikrát přejetá!

 

Děkovala jsem Bohu, když jsme po dalších šesti hodinách konečně dojeli domů a já mínila jít hned do sprchy a natáhnout si nohy. Byla jsem vyřízená, svaly mě neskutečně bolely. Cítila jsem, že to byl můj životní výkon. Tedy ten fyzický. Samozřejmě.

„Převleč se do plavek a pojď do moře, to ti pomůže na ty bolavé svaly,“ opáčí Adam, jako kdyby mi četl myšlenky.

„Co, jako teď?“ utrousím znaveně.

„Věř mi, pomůže ti to,“ mrkne na mě sebejistě a zapadl do svého pokoje, aby se převlékl do plavek. S nechutí jsem tedy vešla do svého pokoje, převlékla se do jednodílných plavek s vykrojenými zády a vyšla zase ven. Vlasy jsem si rozpustila a na nos jsem si pouze nandala sluneční brýle. Jen jsem vyšla ven, Adam mě dohnal. Překypoval energií a já měla chuť ho zakopat do země. Nebo bych ho mohla utopit v tom moři!

Vešli jsme do moře, které bylo dnes znatelně klidnější. Hned jsem se celá namočila a příjemná voda mi schladila namožené tělo. Líbezně jsem si namočila i vlasy a spěšně opláchla i obličej. Adam se potopil kamsi a za chvíli se vynořil kousek ode mě. Byl jak potápka.

„Tak co, není to lepší?“ opáčí důležitě.

„Jo, jako kdyby mě najednou ty svaly nebolely,“ utrousím popravdě.

„No, protože voda nadnáší a uvolní ti tak ty svaly,“ obeznámí mě s fyzikou.

Gravitace, voda, hm!

„Ačkoli mě bolí celý člověk, byl to úžasný zážitek,“ usměji se na něj, abych furt nechmuřila.

„To jsem rád, že se ti to líbilo,“ usměje se Adam.

„Ale už nechci zažít něco tak náročného! Už se chci jen válet! Budu vůbec ráda, že zítra vstanu!“ zahlaholím zcela vážně a Adama to akorát pobavilo. Zasmál se tak pekelně, jako kdyby měl ještě něco náročného v rukávu.

 

K mému ještě většímu překvapení mě další den tělo skoro vůbec nebolelo. Cítila jsem trochu stehna, třeba při sedání na záchod, ale jinak to nebylo nic strašného. Ráno jsem vstala dřív než Adam, a tak nám připravila honosnou snídani. Nakrájela jsem nám ovoce na ovocný salát a k tomu připravila několik topinek na másle, s rajčatovou tapenádou. Do džbánku jsem přelila pomerančový džus a udělala dvě kávy. Při pohledu do lednice jsem usoudila, že budeme muset na nákup, protože nám právě došly všechny zásoby jídla. Stůl jsem hezky nazdobila snídaní, prostřela pro nás dva a do malé skleničky dala natrhané květy z keře kvetoucím na zahradě, kterou jsem pak dala doprostřed stolu. Pak jsem přešla zpět do svého pokoje a oblékla si na sebe hezčí šaty, abych vypadala o něco lépe. Vlasy jsem si rozčesala z nedbalého drdolu a namazala se krémem v obličeji. Nanesla jsem trochu řasenky na řasy a byla o něco spokojenější s mým ranním vzhledem. Jen co jsem vyšla z pokoje, zrovna vycházel Adam z toho svého a údivně na mě pohlédl. Nebyl zvyklý na to, že bych po ránu vypadala dobře!

„Dobré ráno,“ usměje se hned. Vlasy měl nezvykle rozcuchané, měl na sobě černé obyčejné tričko a bavlněné kraťasy. Vypadal domácky a stále dobře.

„Dobré ráno, akorát včas, snídaně je na stole,“ usměji se a přejdu do kuchyně s ním v zádech. Usadili jsme se naproti sobě ke stolu a pustili se do snídaně.

„Co budeme dneska dělat?“ zeptám se zvědavě a napiji se teplé kávy.

„No, myslel jsem, že dneska budeme odpočívat. Myslel jsem, že tě bude bolet celé tělo,“ přizná upřímně. To jsme si mysleli dva.

„Jo, trošku mě tahají svaly na stehnech, ale jinak dobrý,“ usoudím obdivně.

„Protože si poslechla a šla se hned naložit do slané vody, která ti pomohla na ty namožené svaly. Měl jsem pravdu,“ řekne důležitě a já obrátím oči v sloup, což mu nemohlo ujít.

„A ještě máš takovou drzost a obracíš oči v sloup! Ty mě provokuješ!“ ušklíbne se Adam vyzývavě.

„Možná,“ uculím se a natáhnu se po jedné z topinek. S chutí se do ní zakousnu a užívala jsem tu vnitřní pohodu, kterou jsem v sobě nepociťovala opravdu dlouho.

„Mohli bychom po snídani se projít do města a nakoupit nějaké potraviny,“ vzpomenu si najednou na prázdnou lednici.

„Můžu poslat Sajiho,“ pokrčí rameny Adam a zakousl se též do topinky.

„Já bych šla přeci jen sama. Můžeme se při tom rozhodnout co uvařit a já mám chuť na nějakou dobrou zmrzlinu,“ řeknu mlsně a on nad tím pokrčí obočím.

„Tak zmrzlinu by se slečně zachtělo,“ praví Adam nadneseně. Cítila jsem z něj též jistou pohodu. Kor jak se mnou takhle rýpavě flirtoval. A mně se to líbilo.

 

Po snídani jsme se opravdu vydali na procházku do města a já si to neskutečně užívala. Furt jsme horoucně s Adamem o něčem debatovali, zastavovali se u každého stánku na tržišti a divili se neznámé zelenině či ovoci. Koupili jsme si na trhu nádherný ananas a papáju a já se těšila, až si je rozkrájíme a sníme na pláži. Pak jsme došli do místního supermarketu, kde jsme nakoupili těstoviny, maso, nějaké pečivo, máslo, různé sladkosti, no a hlavně tu zmrzlinu. Vybrala jsem si malý kbelíček vanilkové a pak citrónové. Úspěšně jsem využila plných rukou Adama, když držel nákup a já tak konečně zaplatila něco za něj.

Nákup jsme společnými silami donesli domů a taky ho spolu uklidili. Shodli jsme se, že si na oběd skočíme do bistra na pláži a k večeři si uděláme těstoviny s rajčatovou omáčkou. Nic složitého.

 

Když jsme po celém dni, seděli večer ve společenské místnosti, já byla nabita spousta dojmů. Ležela jsem roztažená na gauči a četla si knížku a Adam seděl naproti mně, měl na očích brýle proti modrému světlu a pohlížel do tabletu. Měli jsme zapnuté rádio a přes Bluetooth pouštěli na něm hudbu z mobilu. Domem se nesl Frank Sinatra a celé tomu navazovalo příjemnou a uvolněnou atmosféru.

Vzhlédla jsem od knížky a podívala se na Adama.

Cítila, jak se mi chvělo srdce.

Po tom všem, čím jsem si tu prošla, jsem si uvědomila, jak po něm doopravdy toužím. Nemyslela jsem tím sex, teda ten samozřejmě taky, ale to, jak se ke mně choval.

Jak byl pozorný, ohleduplný, milý a opravdu se choval jako přítel.

Býval takový i dřív, i za dob, kdy jsme byli doopravdy spolu, ale od toho času jako kdyby udělal několik kroků vpřed a teď byl přede mnou vyspělý a moudrý Adam, který dal přednost svému štěstí a srdci.

Hlasitě jsem zaklapla knížku a položila ji před sebe na stolek. Byla jsem rozhodnutá. Rozhodnutá udělat ten první krok. Pomalu jsem se posadila a spustila nohy dolů z gauče. Napřímila jsem se v zádech a Adam na mě pohlédl koutkem oka, přes brýle. Podívala jsem se na něj zcela vážně a vstala. Zvedl tázavě bradu a počastoval mě zvláštním výrazem.

Přešla jsem až k němu a jemně mu odebrala tablet z ruky. Položila jsem ho na stolek a vrátila se očima zpět k těm jeho. Stáhla jsem mu brýle z očí a též je pomalu odložila. Adam seděl napjatě přede mnou a ani se nehnul.

Vzala jsem ho za ruku a vyzvala ho, aby si stoupl. Ihned se obratně postavil a pohlížel na mě zcela nechápavě. Přistoupila jsem k němu, chytla ho za ruku a druhou ruku mu položila na rameno. Měla jsem skvělé načasování a domem se začala linout ta moje milovaná skladba That’s Life. Jemně jsem se zhoupla v boku a přiměla tak Adama, aby začal se mnou tancovat. Pochopil a chytl mě za pas.

Přitáhl si mě k sobě o něco blíž a svou hlavu si opřel o tu mou. Užívala jsem si tu chvíli, kdy jsme právě byli jen my dva a nikdo jiný. Pak jsem se kousek odtáhla od jeho hlavy a podívala se do těch jeho černých očí, které byly hluboké, jako temný černý vesmír sám.

Chtěla jsem něco říct, ovšem usoudila jsem, že skutky budou lepší než nějaká slova. Stoupla jsem si na špičky a natáhla se k němu. Políbila jsem ho jemně na rty a cítila, jak zkoprněl. Zastavil se zcela v pohybu a přišlo mi, že se nepatrně vzdálil.

Zmateně jsem na něj pohlédla, ale hned jsem se na něj usmála a on nabral těžce vzduch do plic. Jako kdyby na tohle čekal. Pak zase překonal tu mezeru mezi námi a políbil mě vášnivě. Ihned jsem mu polibek oplácela a naše jazyky se zmítaly o sebe navzájem.

Adam mě pevně svíral v rukách, jako kdyby mě už nemínil nikdy pustit a já se mu zavěsila za ramena. Tiskla jsem se k němu celým svým tělem. Najednou se sklonil a vyzdvihl si mě do náruče. Stále jsme se líbali a on s námi přešel do své ložnice.

Jemně mě položil do jeho postele a hned si ke mně lehnul. Vášnivě jsme se líbali a svými dlaněmi pátravě jezdili po svých tělech navzájem. Netrpělivě jsem mu přetáhla tričko přes hlavu a zahodila jej na zem. On mě zbavil toho mého a hned na to podprsenky. Zabořil mi tvář do prsou a svými vousy mě lehce zaškrábal na kůži.

Vzrušeně jsem vydechla a on mě začal líbat na jednom prsu, kdy si vzal do pusy mou bradavku a několikrát přes ni přejel jazykem. Pak mi sáhl po kraťasech, které ze mě stáhl i s kalhotkami a už jsem tam ležela celá nahá. Pohlížel na mě chtivým výrazem a kochal se pohledem na mě. Přitáhla jsem si ho nedočkavě k sobě a snažila se ho vysvobodit z kraťasů. Trochu mi s tím pomohl, až se tyčil nade mnou též zcela nahý.

Naše těla se znova propletla a my se začali zase líbat.

Svou erekcí se mi dral do klína a já se mu zcela podmanila a pouze se mu nastavila tak, abych do mě mohl hned proniknout. Ovšem on tu chvíli odkládal a stále mě líbal. Svými dlaněmi mi držel tvář a druhou rukou mě hladil ve vlasech.

„Adame!“ utrousím mezi polibky prosebně a já na to hned ucítím, jak do mě proniká. Vyjde ze mě chtivý sten a celá se prohnu v zádech, aby se do mě dostal úplně celý. Adam se ve mně začne pohybovat, aniž by mě přestal líbat. Naše rozpálená těla se o sebe otírala a já pociťovala neskutečné štěstí, kterým se mi málem rozskočilo srdce. Ne, nebylo to štěstí, byla to láska.

Po hodině neskutečného milování, jsme společně usnuli nazí v náručí. Adam mě odmítal pustit a držel si mě u sebe po celou noc.

 

                                                                       -

 

„Dobré ráno, vesmíre,“ zaslechla jsem jeho nakřáplý hlas u ucha, na které mě hned políbil. Pousmála jsem se, i když jsem měla oči stále zavřené. Adam se o mě opřel bokem a líbnul mě jemně na odhalený krk. Rukou mi přejel po nahém boku a bříšky prstů si brázdil cestu pomalu k mému klínu. Vyvolalo to ve mně určité chvění a celá jsem se napnula pod jeho pátravým dotykem. Prsty mi jemně přejel po klíně až úplně dolů, kdy mi decentně zatlačil na klitoris. Vzrušeně jsem vydechla a odlepila od sebe stehna, abych mu dala víc prostoru. Hned toho využil a dlaní mi jemně promnul celý klín. Pak obratně jedním prstem přejel až dolů a vnikl jím do mě. Chtivě jsem se mu opřela o tělo a cítila jeho erekci, která mě tlačila do zad. Prstem mě začal dráždit o něco razantněji a já po něm neuvěřitelně toužila. Hned jsem se mu zadečkem otřela o klín a vyzývala ho tak, aby už do mě pronikl. Na nic nečekal, vyndal ze mě prst, odtáhl ze mě deku a nastavil si mě tak, aby do mě mohl hladce vstoupit. Udělal to hned a nedal mi ani chvilku na to si užít ten pocit. Hýbal se v bocích a pumpoval do mě svým penisem. Začala jsem nestoudně hekat, jak moc jsem byla vzrušená a on mě chytl decentně pod krkem a druhou rukou mi svíral pevně v boku, aby mohl razantněji přirážet. Jak mě večer pomiloval, tak teď mě nemilosrdně šukal.

Po chvilce si mě překulil na břicho a zvedl si mě v zadečku, abych byla na všech čtyřech. Zatahal mě rukou za vlasy a nestoudně plácl po zadku. Opět do mě začal bušit a já byla celá zblázněná z toho, jak to se mnou uměl. Pak zpomalil a nahnul se mi k uchu.

„Chci tě na sobě, teď hned,“ zavrčí mi do ucha a já mínila poslechnout. Vyměnili jsme si strany, on si lehl doprostřed postele a já se usadila rovnou na jeho penis. Chytl mě pevně v bocích a hned si mě přirazil k sobě. Koukal na mě tím svým temným pohledem a já mu rukama přejížděla poté jeho svalnaté hrudi. Neskutečně mě přitahoval a mínila jsem mu to dát najevo. Nahnula jsem se k němu a velice pomalu mu začala přejíždět po celé jeho délce penisu. Líbala jsem ho po hrudi a sem tam ho decentně kousla do kůže. Provokovala jsem ho a když už chtivě zaúpěl, narovnala jsem se zhurta v zádech, aby do mě pronikl co nejhlouběji. Opět mi silně sevřel boky a já se rozhoupala v pánvi tak, že jsem na něm jezdila v rychlém tempu. Držela jsem se ho kolem krku a ramen a třela se o něj. Cítila jsem, že každou chvíli mnou projede orgasmus a taky že jo. Adam se udělal hned po mně a já se mu zhurta svalila do náruče, jak moc mě to zmohlo. Ztěžka jsme si oddychovali navzájem do náruče a vychutnávali si to opojení po ránu.

 

 

Když jsem vyšla po delší sprše a následném převlečení ven na terasu, zjistila jsem, že pršelo. Pršelo poprvé za celou dobu. Stále bylo krásné teplo, ale zahrada byla zmáčená deštěm a moře bylo mírně rozbouřené větrem. Když jsem se podívala na obzor, viděla jsem v dálce černé mraky, jako kdyby se na moři odehrávala bouře. Vrátila jsem se zpátky do domu a zrovna se srazila s Adamem, který vyšel ze svého pokoje. Chytl si mě do náruče a zhurta políbil.

Pohladila jsem ho po tváři, a ještě několikrát ho políbila na rty. Odlepili jsme se od sebe a společně přešli do kuchyně.

„Co budeme dneska dělat?“ optám se zvědavě, když jsme seděli u snídaně.

„No, měl bych pár nápadů,“ uculí se potutelně a mě bylo jasné, na co hned myslel.

„Dobře,“ usměji se pouze.

„Ale vzal bych tě dnes na jedno poutní místo. To, že prší, tak to ničemu nevadí, alespoň nebude takové vedro,“ opáčí Adam a já zvědavě natáhla bradu.

„No tak jo,“ řeknu nadšeně, „Ale nebudou tam schody, že ne?“ vyhrknu hned, když mi dojde, že snad všechna poutní místa na Srí Lance bývají ukrytá v horách, či na vyvýšených místech. Adam se tou poťouchle zasmál. Takže mi odpověď byla předem jasná.

„Jsou tam schody, ale není jich tolik jako na Adamovu horu,“ uklidní mě svým smíchem. Podezřele si ho změřím a nadechnu se.

„No, kdyžtak si mě prostě odneseš nahoru,“ nakrčím obočí vyzývavě.

 

 

Vycházeli jsme malé schody vzhůru mezi skalisky a opracovanými kameny různých tvarů. Kolem nás byla džungle, která se probouzela k životu po dešti, který právě ustal. Vše bylo mokré a schody mírně klouzaly, takže jsme stoupali pomalu. Před námi šel náš průvodce, kterému Adam zaplatil, aby nás vyvedl nahoru. Držela jsem se Adama za pevně za ruku a on mi několikrát pomohl ustát to, jak se mi podsmekla noha. Nedokázala jsem si představit, jak po tom kluzkém schodišti půjdeme zase dolů.

Naštěstí těch schodů nebylo opravdu tolik a my došli k jakému si stavení, který hrál všemi barvami, od světle modré, po zelenou a žlutou. Oba jsme byli s Adamem vhodně oblečení proto, abychom mohli vstoupit do těchto prostor. Měli jsme dlouhé plátěné kalhoty, košile s dlouhým rukávem a já si kolem ramen ještě raději uvázala látkový šál, přesně pro tyto příležitosti. Vstoupili jsme dovnitř a průvodce nám začal vyprávět o tom, jak kdysi tohle býval starý klášter pro výuku mnichů buddhismu. Povídal jednu historku za druhou a my se proplétali spletitými chodbami až do útrob skal. Na každém rohu a zdi byl Buddha. Ať už malovaný na zdi, vytesaný do skály nebo jako zlatá socha.

To místo mělo své kouzlo.

Když jsme vyšli na opačné straně skály, byla jsem uchvácená tím, že to v podstatě byl dům napojený na skálu. Bylo to úžasné. Adam mě stále držel za ruku a sem tam se zeptal průvodce na nějakou otázku v angličtině. Ovšem já je vůbec nevnímala, užívala jsem si toho poklidu, který mě obklopoval při prohlídce.

Vešli jsme na takové malé nádvoří, kde byla vyhlídka do džungle a hned opodál stál muž. Jistě to byl místní a na sobě měl posvátné roucho oranžové barvy. Průvodce nás k němu dovedli a my se s ním zdvořile pozdravili. Průvodce nám vysvětlil, že pokud budeme chtít, mnich nás může pomazat a uvázat nám náramek na ruku. Tyto náramky se vázali opravdu na každém poutním místě. Jen když jsme byli na Adamově hoře, viděla jsem tyto svatostánky minimálně dvacetkrát. Adam k muži hned přistoupil, ten jeho chytl za obě dlaně a zavřel oči. Tichým hlasem něco říkal, jako kdyby ho snad zaříkával od všeho zlého a pak ho pustil. Svým palcem mu sáhl mezi obočí a otiskl mu tam červenou tečku. Pak se otočil za sebe, kde měl na stole hned několik náramků všemožných barev. Sáhl po červeném a začal ji Adamovi ovazovat kolem ruky. Opět k tomu pronášel nějakou řeč a já ucítila jisté mrazení.

Byla to velice zvláštní chvíle.

Adam mu poděkoval a ustoupil, abych mohla jít na řadu já. Hned jak mi muž vzal mé dlaně do těch svých, projela mnou určitá vlna mravenčení. Jako kdybych cítila jistou energii, která mnou v tu chvíli projela přes ty jeho ruce. Muž mi pohlédl do očí, ovšem tentokrát oči nezavřel, jako u Adama a začal odříkávat zřejmě to samé zaříkávadlo. Palcem mi jemně sáhl mezi oči a otiskl tam tak červenou barvu pomazání. Pak se natočil ke svým náramkům, po jeho boku a usmál se na mě.

„Máte velice dobrou karmu, slečno,“ řekne s úsměvem lámanou angličtinou a já mu automaticky natáhnu pravou ruku, aby mi na ni mohl uvázat náramek. Přikývnu s úsměvem jako poděkování a pohlédnu na to, jak mi začal uvazovat náramek upletený z hedvábných nití. Zatajila jsem dech, když jsem zjistila, že mi z těch všech možných výrazných barev, co tam měl, vybral právě černou! Byla to Adamova černá!

Střelila jsem pohledem po muži, který na mě pohlížel s očividným jiskřením v očích a mně proběhl mráz po celém těle.

Na sucho jsem polkla a ruku jsem stáhla zpátky k sobě, hned jak mi uvázal uzel na náramku. Pak k němu přistoupil Adam a dal mu nějaké peníze, za jeho služby. Muž nám poděkoval, uklonil se a počastoval mě zvláštním výrazem. Otočila jsem se a vydala se za Adamem, který kráčel na okraj vyhlídky. Cítila jsem se strašně zvláštně.

Třeba nás právě proklel a jakýmsi kouzlem nás uvázal s Adamem k sobě! Což by byla vlastně výhra!

Stoupla jsem si vedle Adama, který se opíral o zábradlí a koukal někam kamsi před sebe. Pohlédla jsem na výhled a v dálce viděla, jak se tyčila obří socha Buddhy nad stromy. Musela být minimálně dvacet metrů vysoká, když se tyčila tolik nad palmami. Byl to krásný výhled. Mraky prostupovalo slunce a nasvítilo tak zmáčenou džungli, která se kapkami deště třpytila. Bylo to božské!

Adam mě pevně chytl za ruku a otočil si mě k sobě. Pohlédla jsem do jeho očí a on zase do těch mých. Mírně jsem se usmála, kdežto on byl stále v tváři kamenný. Pátravě jsem mu hleděla do očí a on se nadechl, aby něco řekl.

„Znamenáš pro mě všechno, vesmíre,“ řekne až bolestně a svou druhou ruku mi položí na tvář. Jemně mě dlaní pohladí po tváři a já ani nedutám. „Máš v mém srdci místo, které tam bude vždy, ať už spolu budeme nebo ne,“ dodá potichu.

Jeho slova mě dojala, znamenala daleko víc jak slova Miluji Tě. Už jsem mu na to chtěla něco říct, ale on mě jemným gestem palce přerušil. Palcem mi přejel po rtech a decentně zakroutil hlavou.

„Nechci po tobě, aby ses hned rozhodla, ale byl bych rád, ne byl bych šťastný, kdybychom mohli být zase spolu. Se vším všudy,“ pronese zcela vážně a mě to neskutečně zahřálo na srdci. Uchopila jsem ho jemně za ruku, kterou měl položenou na mé tváři a políbím ho na dlaň. Jemně se na něj usměji.

„Chci být s tebou. Přeji si, abychom byli spolu, šťastní,“ opáčím a láskyplně se na něj podívám. V Adamových očích jsem zahlédla mírné dojetí a hned si mě k sobě přitáhl, aby mě objal. Silně mě sevřel v objetí, které znamenalo daleko víc než polibek.

„Hrozně rád bych tě i políbil, ale bylo by to neuctivé k tomuto místu,“ pošeptá mi do ucha, jak mě svíral v objetí.

„Já jsem myslela, že ty jsi pan velký Adam Al-Sheid, kterému pravidla nic neříkají,“ rýpnu si hned do něj. To se prostě nabízelo!

„To jsem stále,“ zasměje se netečně tomu a odtáhne se ode mě. Střelí mi rychlou pusu na čelo a pak mě obejme kolem ramen. Vyšli jsme zpět k průvodci, který na nás čekal na opačné straně. Slunce začalo plně hřát, tak jako vždycky a my byli rádi za to, že se můžeme vrátit domů.

 

Odpoledne jsem ležela na lehátku a opalovala se. Užívala jsem si klidu a přírody kolem nás, poslouchala šumění moře a pociťovala v sobě neskutečné štěstí. Ležela jsem na břichu a jednou rukou si podpírala hlavu. Tou druhou jsem před sebou neustále otáčela a prohlížela si černý náramek, který mi ovázal kolem zápěstí ten mnich. Černý náramek, který představoval jedinou věc. Adama!

Prostě to byl jakýsi paradox a já možná v něm hledala, co v něm skutečně nebylo. Ale když on na tom stole měl snad tisíc náramků vše možných barev a on mi dal zrovna tuto! A ještě ten jeho pohled, kterým na mě koukal. Nedokázala jsem to ani popsat.

Periferně jsem zaznamenala příchod Adama z moře, čímž mě vytrhl z myšlenek. Podívala jsem se na něj skrz brýle a užívala si ten jeho následný příchod ke mně. Byl prostě krásný. Krátké plavky měl vyhrnuté těstě nad vypracovanými stehny, po jeho svalnaté hrudi tekly ještě kapky vody a ten jeho nedbalý mokrý účes. Nemluvě o tom, jakým vzrušujícím pohledem na mě koukal.

Přistoupil až ke mně, sklonil se nade mnou a kousnul mě do zadku. Po druhé půlce mě lehce plácnul a já hned zasyčela bolestí. Přitom se mi to líbilo. Zkažená!

Adam odešel k solární sprše, aby se osprchoval od slaného moře a já vstala. Pomalým houpáním v bocích jsem přišla až k němu, čímž můj příchod hned zaznamenal a potemnělým pohledem mě bedlivě sledoval. Položila jsem ruce na jeho hruď a přitiskla se svým rozpáleným tělem, od slunce a zároveň touhy, k tomu jeho, zchlazeného od moře. Postavila jsem se na špičky a jemně ho políbila na rty. Svými dlaněmi mi přijel po zádech a natiskl si mě k sobě ještě víc. Horlivě mě políbil a zamručel mi chtivě do pusy, když jsem se jeho klínem otřela o ten jeho. Stáhla jsem mu ruce z ramen a pátravými prsty mu přejížděla níž po vypracovaném břichu, až jsem narazila na gumu jeho plavek. I tu jsem překonala a do hrsti si vzala jeho penis, který už byl tvrdý a připravený. Chtivě vydechl a mírně zaklonil hlavu. Druhou rukou jsem uchopila jemně jeho varlata a začala je jemně mnout v ruce.

Bylo na něm vidět, jak je smyslů zbavený a chopil se mých rukou, aby mi je vyndal ze svých plavek. Ovšem já se jen tak nedala a akorát ho dotlačila ke zdi, vedle solární sprchy, z které stále tekla voda. Zhurta se opřel zády o zeď a já mu sundala mokré plavky z těla. Nechala jsem mu je spadnout k nohám a klekla si před něj. Nestoudně jsem si vzala jeho penis do úst a chtivě na něj pohlédla. Při mém pohledu ztěžka vydechl a hrdelně zavrčel.

Ochutnávala jsem jeho chuť penisu se slaností moře a naschvál ho zlobila. Olizovala jsem ho jazykem po celé délce. Varlata jsem mu jemně masírovala v dlani a druhou rukou ho pevně uchopila u kořene. Adam mě vzal za vlasy, které si obtočil kolem dlaně a tvrději mi zatlačil na hlavu, aby mi tím dal najevo, že chce být hluboko mých úst. Udělala jsem tak a začala ho intenzivněji sát. Snažila jsem se dýchat nosem a zároveň se nezardousit. Ovšem Adam se po chvilce udělal a s těžkým zavrčením se opřel o zeď, jak ho ten požitek zmohl. Vše jsem spolykala a utřela si koutek úst.

Byla jsem na sebe pyšná.

Vstala jsem a provokativně se na něj podívala. Jeho pohled byl plný uspokojení a zároveň stále chtivý. Odrazil se od zdi, přešel ke mně a čapl mě za ruku. Následně se ráznými kroky rozešel dovnitř domu a já jsem za ním kráčela s jistým vzrušením.

Strčil mě do postele a hned ke mně přistoupil. Okamžitě mě vysvlékl z plavek, až jsem před ním ležela nahá a on se sklonil nad mým klínem. Začal mě uspokojovat jazykem a jednou rukou mi mnul prso. Mezi prsty mi skřípl bradavku a já chtivě zasyčela, jak to bylo příjemně bolestivé. Jazykem mi dráždil klitoris a dvěma prsty do mě vstoupil. Byla jsem už připravená a zvlhlá tím, co se odehrávalo před chvílí venku. Prsty ve mně začal hýbat a já se chtivě prohnula v zádech. Zabořila jsem mu ruce do vlasů a mírně ho za ně zatahala.

Chtěla jsem ho mít v sobě, chtěla jsem, aby do mě bušil jako ráno. Jako kdyby mi opět četl myšlenky a odvrátil se od mého klína. Přilehl si hned na mě a hladce do mě vstoupil. Nohy jsem mu dala kolem pasu a on začal intenzivněji přirážet.

 

Po zbytek dne jsme strávili v posteli a užívali si jeden druhého. Z postele nás vyhnal pouze hlad, a tak jsme se shodli, že si zajdeme do plážového bistra na něco dobrého. Vysprchovali jsme se spolu, kdy jsme stihli další rychlovku ve sprše a já už se cítila tak vysílená, že už jsem měla jisté obavy z toho, že do toho bistra ani nedojdu. Převlékli jsme se do hezkého oblečení a s rukou v ruce jsme došli po pláži do bistra. K našemu překvapení tam bylo dost lidí, a tak jsme se posadili na bar, na jediné volné místo. Objednali jsme si club sendvič s hranolky a k tomu Coca-Colu.

Když jsme jedli, na mysli mi vyvstala myšlenka, která mě tížila teda už od samého začátku, co mi o tom Adam řekl, ale svou zvědavost jsem pro tentokrát upozadila. Už jen kvůli tomu, že se to týkalo tématu, které bylo pro mě citlivé.

„Můžu se tě na něco zeptat?“ protnu ticho mezi námi a Adam na mě tázavě vzhlédne od sendviče.

„Jasně, že můžeš, vesmíre,“ přikývne s mírným úsměvem. Nadechla jsem se.

„Proč si pomohl Mattovi po té nehodě? Vždyť tě podrazil, prakticky on byl jedním z těch, co tě podělali a tys mu pomohl,“ vydechnu ze sebe se značnými potížemi. Adam odložil sendvič a chopil se ubrousku, aby si utřel pusu a mastné prsty.

Náležitě ho odložil a podíval se na mě vážným výrazem.

„Udělal jsem to kvůli tobě,“ odpoví vážně, „Chtěl jsem ti pomoct, jakkoli, a i když to znamenalo, že pomůžu zrovna jemu, cítil jsem alespoň malou úlevu od toho, jak moc mě to tížilo,“ dodá a oči mu po tom trochu potemní. Jako kdyby též nebylo lehké o tom mluvit.

„A proč si něco neřekl, proč ses neozval?“ optám se vážně. Adam mě počastoval takovým nerozvážným pohledem.

„Po tom všem? Co jsem ti udělal a jak to mezi námi skončilo?“ odvrátí pohled a natáhne se po sklenici limonády s ledem. Zlehka se napil a sklenici pak odložil. Nevěděla jsem, co mu na to říct. I když jsem věděla, že by to asi bylo tenkrát blbé, kdyby se jen tak objevil mezi našimi dveřmi.

„Neměl jsem odvahu se před tebou znovu ukázat. Kor když jsem věděl, jak moc si ho milovala. Byla jsi s ním šťastná a já už jsem nechtěl znova zasahovat do tvého života,“ dodá po chvíli a já pocítila jistou ostrou bolest na srdci. Stále to nebylo pryč.

Chtěla jsem se zeptat, zda náhodou neví to, že je Matt celostátně hledaný, co jsem se dozvěděla od Soukupa s Williamsovou, ovšem uvědomila jsem si, že bych konverzaci zavedla tam, kam jsem nechtěla. Byla jsem neskutečný srab a neměla tu odvahu mu říct, že jsem na jeho mobil dala štěnici. Doufala jsem v to, že mi nelhal a oni na jeho mobilu nic nenajdou. Bála jsem se, že bych o něj znova přišla. Že by mě opustil, tím, jak jsem ho zradila.

„Ale to je už za námi a nemusíme se k tomu vracet, hm,“ vytrhne mě Adam z myšlenek a jemně mě pohladí po ruce.

„Jo, jasně,“ opáčím a mírně se usměji. Však neboj Kristýno, Karma si tě najde!

„No a jak to uděláme po návratu do Česka?“ nadhodím další otázku, která mi brázdila mozek od té chvíle, kdy jsem se rozhodla, že chci být zase s Adamem.

„Co myslíš?“ nakrčí obočí Adam a chopí se znova svého sendviče.

„No, jak skloubíme nás vztah s prací v Liberci a tvým hotelem v Paříži,“ nadhodím. Nedokázala jsem si představit, že bychom měli žít odděleně a opět měli spolu trávit minimální čas jako dřív.

„No napadlo mě, že bychom to střídali. Třeba dva týdny v Česku, kdybych na dálku řídil hotel v Paříži a pak bychom jeli zase do Paříže a ty si řídila svoji společnost odtamtud,“ navrhne Adam.

„Dokázal bys svůj hotel řídit na dálku a zaúkolovat tak lidi pod tebou?“ nadzvednu pobaveně obočí.

„Jo, jednou mi jedna krásná žena řekla, že jsem šéf, majitel a ředitel v jednom, tudíž si mám zaopatřit příslušný tým, abych si pak mohl jen užívat,“ rýpne si na má slova, která jsem mu jednou řekla. Usměji se.

„A ty bys to měla udělat taky, jsi teď majitelem své společnosti. A budeš potřebovat schopný tým, který bude fungovat ve tvé nepřítomnosti,“ pokyne mi Adam s mrknutím oka.

„Mám tam šikovné lidi. Ale upřímně si nedokážu představit, že bych dva týdny nevkročila do společnosti,“ řeknu zcela upřímně.

„Vesmíre, byl to pouze nápad. Já se ti samozřejmě budu snažit přizpůsobit a vždycky je to o domluvě. Když budeš prostě chtít zůstat kvůli v práci v Liberci, tak zůstaneme v Liberci,“ usměje se na mě Adam.

„Nechci, abychom na sebe neměli čas,“ opáčím svou starost.

„To se nestane. Jsem dostatečně poučen,“ ujistí mě a opět pohladí po ruce. Věřila jsem mu.

„Těším se na náš společný život,“ pousměji se na něj. Opravdu jsem se těšila.

„To já taky,“ přikývne a natáhne se ke mně, aby mě políbil. Šla jsem mu naproti a přijala jeho rty za své. Políbil mě tak vášnivě a já po něm zase neskutečně prahla.

 

Byl Silvestr a já stála na pláži. Pohlížela jsem na rozbouřené moře a sledovala děti, které opodál surfovali ve vlnách. Měli takové menší surfy a absolutně se nebáli vln. Vůbec jsem nevěděla, kde se tu vzali, protože jsem je tu viděla poprvé. Na pláži jsme skoro nikoho nepotkávali. Maximálně ráno prošlo několik místních rybářů, výjimečně jednou tu procházel pár s velkými batohy na zádech, který hledal ubytování a jinak nikdo.

Se zájmem jsem je pozorovala a několikrát pocítila i strach, když zmizeli pod vlnami. Ale vždy se vynořili s burácivým smíchem, jak by je pobavilo to, že je vlna spláchla. Jejich vzdálený smích byl však nakažlivý a já se začala usmívat. Bylo to kouzelné.

Samozřejmě, cítila jsem ten jistý osten připomínky na Matta, ovšem už jsem si ji tolik nepřipouštěla. Nechtěla jsem na to myslet a znova se podmanit té bolesti, která se mi vybavovala. Musela jsem už ho prostě nechat jít.

Byl ten správný čas!

 

„Šťastný Nový rok, vesmíre!“ řekne mi Adam do ucha, když mě objímal zezadu a my stáli na zahradě a kochali se výhledem na západ slunce. My ještě půlnoc neměli, kdežto v Česku byla právě půlnoc.

„I tobě!“ usměji se na něj a otočím hlavu, abych ho mohla políbit. Jemně jsme se políbili a já pak otočila hlavu zpět.

„Musím zavolat tátovi a popřát mu,“ vzpomenu si hned. Adam mě pustil, ovšem chytl mě za ruku a společně jsme došli dovnitř domu. Chopila jsem se mobilu, který jsem měla pohozený a gauči a společně jsme se posadili pohodlně na gauč. Adam mě objal kolem ramen a já se mu opřela zády do náruče. Vytočila jsem číslo na tátu a přiložila si mobil k uchu.

„Ahoj holčičko!“ zahlaholí táta radostně.

„Ahoj, tati! Tak ti přeji všechno nejlepší do nového roku!“ usměji se do mobilu.

„Děkuji ti! Tobě samozřejmě taky! Hlavně štěstí a lásku!“ popřeje mi táta, „No a jak se tam jinak máte?“ optá se hned zvědavě.

„Skvěle! Budu ti mít zase co vyprávět!“ zvolám tajemně. Adam mě začal líbat do vlasů a hladit po noze. Vzbudilo to ve mně jisté chvění.

„A kdy že se vracíte?“

„Čtvrtého v sobotu, takže jestli chceš, můžeme se vidět hned v neděli na oběd,“ navrhnu mu hned.

„Jo, dobře. A přijdeš i s Adamem?“ zajímá se hned táta, jako kdyby mu to nebylo jasné.

Otočila jsem se na Adama, jak se na to tvářil a ten s úsměvem přikývl.

„Jo, Adam se k nám rád přidá!“ zazubím se.

„Skvěle! Tak já uvařím něco slavnostnějšího!“ řekne táta rozhodně.

„Ach! Uvaříš mi svíčkovou?!“ utrousím prosebně. Měla jsem na ni neskutečnou chuť.

Slyšela jsem táty pobavený smích.

„Dobře, dobře. Bude svíčková!“ zasměje se táta.

„Tak platí! Musím ještě jít zavolat Evě, tak se zatím měj tati!“ opáčím a s tím se i rozloučíme. „Zavoláme té Evě?“ navrhnu mu a on pouze přikývne. Políbil mě znova do vlasů a pak lehce na spánek. Vytočila jsem číslo Evy, která to hned vzala, jako kdyby čekala na ten hovor.

„Happy New Year!“ zvolá na mě anglicky a zpovzdálí jsem slyšela ohňostroj.

„Vám taky, kočko!“ zvolám radostně, „Hlavně hodně zdraví tobě a Matyldě!“ uculím se pobaveně.

„Ach! Ten parchant ti to řekl!“ zhrozí se hned Eva, ale slyšela jsem jisté pobavení v jejím hlase.

„Někdo musel, když ses k tomu neměla ty!“ rýpnu si do ní hned.

„Já ti to chtěla říct, až bychom se viděly! Mám v plánu přijet do Liberce příští týden, tak se můžeme vidět!“ navrhne hned Eva.

„No, tak můžete přijet s Angusem a můžeme povečeřet ve čtyřech u nás doma!“ napadne mě hned. Možná kdybych uvařila večeři doma a my mohli hezky posedět nad sklenkou vína, bylo by to příjemnější a komornější.

„U nás doma? Ve čtyřech?!“ vyhrkne hned podezřele Eva. Nic jí neujde.

„Jojo, u nás doma. Ve čtyřech. Jako ty, já, Angus a Adam,“ vysvětlím ji jak úplnému blbečkovi. Naschvál. Eva se na to hned rozesměje.

„Vy dva jste neuvěřitelní!“ zvolá slavnostně a Adam se začne též smát, protože ji slyšel.

„To jsme!“ přitakám.

„No tak jo, tak příští pátek bychom přijeli,“ souhlasí Eva hned.

„Můžete u nás strávit víkend, co? Mohli bychom dát nějaký výlet. Neviděli jsme se tak strašně dlouho, že bychom si víkend pohromadě zasloužili!“ vyslovím nápad.

„To je skvělý nápad! Platí, ještě si dáme ohledně toho vědět!“

„Platí!“

„No tak jo, tak užívejte Silvestra a já jdu najít toho mého muže, musím ho ještě políbit,“ zvolá oslavně Eva a my se pak následně rozloučíme. Otočím se k Adamovi a políbím ho. V tom mi zavibruje mobil a já stočím tvář k display mobilu. Vztyčím mobil blíž k obličeji a uvidím zprávu od Luca. Přál mi k novému ruku a zakončil to otázkou, kdy se zase uvidíme.

„Proč by ses jako měla vidět znova s tím Francouzem?!“ optá se mě podezřele Adam, když mu nemohla ujít ta zpráva kousek od jeho obličeje.

Kurva!