Mr.Black Vesmírná černá - 17.kapitola

Anotace: Návrat do reality bývá přeci jen horší :)

Sbírka: Mr.Black - Vesmírná černá - Kniha druhá

 

 

17.kapitola

 

 

„Cože si?!“ sykne nevěřícně Adam a odtáhl se ode mě, hned jak jsem mu vysvětlila situaci mezi mnou a Lucem. Samozřejmě v té nejvíce krátké verzi. Adam následně nasraně vstal a popošel několik kroků dál. Založil ruce v bok a ráznými kroky přecházel po místnosti.

„Počkej, jestli to chápu správně, v pátek na té akci jsme se spolu málem vyspali, ovšem ty ses psychicky složila, že si nemohla po tom všem a během následujících dvou dnů ses vyspala s naprosto cizím chlapem?!“ vyjede na mě Adam, značně rozladěn. No, bylo to hned to ráno potom, že?!

„Když to takhle říkáš, tak ze mě akorát děláš naprostou děvku,“ syknu též podrážděně, ale snažila jsem se vyhnout hádce, „Chápu, že jsi naštvaný, ale uvědom si, že jsme spolu nebyli Adame, vyspat se s Lucem nebyla plánovaná akce. Byl spíše takový převozník,“ opáčím opatrně. Adam po mě střelil hnusným pohledem a zastavil se v pohybu.

„Převozník?!“ zavrčí to slovo.

„Jo, který mě převezl z jednoho vztahu do druhého. Vážně ti to musím vysvětlovat?! Já prostě s nikým nespala od toho, co jsem se vrátila z Ameriky a s tebou jsem v tu chvíli nemohla, protože se mi vracely všechny ty vzpomínky, které jsem prostě neměla v sobě uzavřené,“ vysvětlím, stále sedící na gauči. Nechtěla jsem se hádat, kor o něčem, co bylo dávno za námi.

„Takže si skočila po naprosto cizím chlapovi, kterého si ani neznala,“ ucedí jízlivě Adam, aniž by ze mě spustil zrak.

Jeho oči byly temné a absolutně neskrýval tu zlost, která v něm bublala.

„Je zajímavý, že to říkáš zrovna ty. Tenkrát jsme byli taky cizí a stejně se spolu vyspali, takže tohle není zrovna argument na místě,“ setřu tu jeho jízlivost, i když jsem věděla, že jsem si dovolila moc.

„Přestaň to překrucovat proti mně!“ zavrčí a ukáže na mě ostře prstem.

„To nedělám! Jen se ti to snažím vysvětlit!“ rozhodím rukama obranně do stran a nadechnu se pokračovat, „Poslyš Adame, já se nezajímám o to, s kým si spal a kdy naposled. Nechci to vědět, protože vím, že to bylo před tím, než jsme si opravdu spolu začali. Což bylo tady…na Srí Lance,“ utrousím klidným hlasem a pomalu vstanu. Dojdu až k němu, ale zastavím se před ním několik kroků. Adam se ztěžka nadechne, jako kdyby si má slova přemítal v hlavě.

„Jsi neuvěřitelný pokrytec,“ procedí skrz zuby, otočí se na patě a vyjde z domu ven.

Koukám na jeho vzdalující se záda, jak si sundává tričko přes hlavu a nasranými kroky jde vstříc moři, si zřejmě zaplavat. Až po značné chvíli mi doteklo, co mi to právě řekl, a tak jsem vyšla z domu hned za ním. Zavolala jsem na něj, ale ignoroval mě.

Sbíhala jsem schody na pláž zrovna když on skočil do moře a zmizel někde mezi vlnami. Doběhla jsem až na okraj moře, kdy jsem měla vody po kotníky a čekala na něj, až míní vylézt. Chvíli tam plaval a slyšela jsem, jak tam nadává v arabštině. To se přes ty vlny nedalo přeslechnout.

Po chvíli se otočil a plaval směrem ke mně. Rozešla jsem se směrem k němu, aby mi nemohl jen tak utéct. Vodu jsem měla až po zadek a založila obranně ruce na prsou. Kráčel skrz vodu ke mně a vypadal spíš jako bůh pomsty. Ačkoli už bylo šero, jeho nasranou tvář nešlo přehlédnout. Oči měl úplně černé a zastavil se kousek ode mě. Pohlížel na mě z vrchu a propaloval tím svým pohledem.

„Nechci se hádat,“ opáčím, měníc taktiku. Chtěla jsem se do něj pustit, ovšem necítila jsem pevnou půdu pod nohama. Doslova.

„To ani já ne,“ zahřmí Adam. Jeho tón hlasu zněl ovšem jinak.

„Chci být jen s tebou, s nikým jiným,“ řeknu zcela vážně.

„Jo? A s tím si přijela do Paříže?! Proč si za mnou doopravdy přijela, Kristýno?!“ pronese naprosto chladným tónem. V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal. Kurva drát!

„Už jsem ti to říkala! Ale jestli to chceš znova probírat, tak pojď do domu,“ řeknu podrážděně. Otáčela jsem se směrem k domu, ovšem Adam po mně hrubě sáhl a přitáhl si mě k sobě. Nechápavě jsem po něm střelila pohledem, co to do něj vjelo.

Jeho stisk mě bolel.

„Okamžitě mi to řekni!“ zavrčí mi před obličejem. Akorát mě to jeho chování popudí. Hrubě ho odstrčím a odtáhnu se od něj. Hned se otočím a začnu rychle šlapat ve vodě, abych se dostala na souš. Slyšela jsem rychlé pohyby Adama ve vodě, jak se mě snažil dohnat. Opět mě chytl hrubě za loket, ale smýkl se mnou tak nešikovně, že mě přibližující vlna smetla. Po čtyřech jsem se doplazila rychle na souš, když v tom mě ale Adam čapl a přimáčkl mě svým tělem na mokrý písek.

„Co to do prdele do tebe vjelo?!“ vyjedu na něj už nasraně. Hrubě mi chytl ruce nad hlavu, abych se nemohla bránit a druhou rukou mě chytl za bradu. Namířil si můj obličej přímo naproti sobě. Viděla jsem ty oči, šel z něj strach.

„To bolí, Adame!“ vyhrknu na něj, abych mu dala najevo jeho hrubost, kterou jsem u něj ještě nezažila.

„Odpověz mi, kurva!“ zvýší na mě hlas. Nebyla jsem ta, co se vzdává jen tak.

„Tak do prdele ze mě slez, drtíš mě a bolí mě to!“ vykřiknu na něj, ale on naopak svůj stisk na mých rukách ještě zesílí a písek se mi zaryje do kůže. Rukou, kterou mi svíral bradu, ale povolil a přejel s ní někam níž. Vyhrnul mi mokré šaty zmáčené mořem a okamžitě ze mě stáhl kalhotky.

„Adame,“ oslovím ho šokovaně, „Co to děláš?!“ vyjedu na něj vyjeveně, shlížející na to, jak se dral mezi má stehna a stáhl si plavky na půl žerdi. Chtěl mě tu znásilnit, na pláži?!

Začala jsem kopat, abych mu dala jasně najevo, že to nechci.

Nebyla jsem v rozpoložení šukat na pláži.

On mě však pevně přišpendlil svým tělem a prudce do mě pronikl. Vyhrkla jsem naprostým šokem a tím, jak to zabolelo. Ovšem, záhy na to přišlo jisté vzrušení.

Byl to ten starý Mr.Black, který se dřív s ničím nesral a byl značně hrubý. Kterému jsem propadla od první chvíle. Adam přirazil znova ovšem méně razantněji a naklonil se mi zase těsně před obličej.

„Proč se mnou jsi?!“ zeptá se zcela vážně a chtivě vydechne. Penisem se ve mně pomalu pohyboval a já cítila, jak mě to vzrušuje.

„Protože tě miluju,“ utrousím zcela popravdě.

Adam na nic nečekal a hrubě mě políbil. Jeho jazyk plenil má ústa, hladově se mi zakusoval do spodního rtů až mě to zabolelo, jazykem dráždil ten můj, až mě obíral o dech.

Pevně sevřel ve své dlani mé prso, které bylo schované za látkou podprsenky a šatů. Zamručela jsem mu chtivě do pusy, když svým jazykem opět kroužil kolem toho mého.

Začal opět razantněji přirážet a já chtivě zasténala. Pustil mé ruce, které do té doby hrubě svíral a já mu je hned zabořila do mokrých vlasů a následně s nimi přejela na záda. Hrubě jsem ho škrábla přes celá záda. Adam do mě začal zuřivěji přirážet a zakousl se mi do ramene. Bolestně jsem zasyčela a kousla jsem ho proto do krku.

Přesto všechno rozčílení, zlost, kterou jsem k němu pociťovala, mé srdce pookřálo a znova jsem si dovolila se mu zcela odevzdat.

Písek se mi dral do kůže, slanost vody mě pálila v klíně, hrubost Adamových dlaní mě uváděla do rozpaků, přesto jsem se necítila víc živější.

Milovala jsem ho.

Ten cit nebyl nikdy silnější, jak nyní.

Všechny ty pojebaný emoce, kterým jsem se tak vyhýbala, se vyklubaly na povrch a zcela mě pohltily.

Cítila jsem, jak se mi svíral klín a projel mnou orgasmus.

Vykřikla jsem přes zaťaté zuby na jeho krku a on do mě ještě několikrát přirazil, než se udělal taky. Zrychleně oddychoval a měla jsem pocit, že ho ta zuřivost ještě plně neopustila. Svalil se ze mě na stranu a opřel se o lokty. Z čela si stáhl vlasy a zadíval se kamsi do moře. Hned jsem si stáhla šaty zpátky a cítila se strašně zvláštně. Vzepřela jsem se v loktech a podívala se pátravým výrazem po něm. Měl vážnou a kamennou tvář.

„Adame…“ oslovím ho jemně a on svou tvář otočí pomalu ke mně.

„Odpusť mi to,“ dodám lítostivě. Adam odvrátil tvář a ztěžka si oddychl.

„Ublížil jsem ti?“ zeptá se klidně s mírnou starostí v hlase. Hned začnu kroutit hlavou, že ne. Ačkoli klín mi pulzoval a zápěstí mě pálilo od jeho hrubé síly.

„Miluji tě! Jsi prostě láska mého života a vždycky si jím byl,“ řeknu zcela vážně a přisunu se k němu blíž. Opatrně jsem mu položila dlaň na jeho hruď a jemně ho po ní přejela. On se na mě ostražitě podíval, ačkoli v jeho tváři se odráželo ještě cosi jiného.  

„A já miluju tebe, a půjdu i přes mrtvoly, abychom byli spolu,“ řekne s naprostým odhodláním v hlase.

Věřila jsem mu to do posledního slova.

Natáhla jsem se k němu a na místo dalších slov jsem ho políbila. Nejdřív tak pomalu a opatrně, ovšem on si mě k sobě přitáhl a posadil si mě na sebe na jeho klín. Seděla jsem na něm obkročmo a pocítila opět jisté vzrušení. Horlivě mě začal líbat a rukama mi jezdil po mokrých šatech, které obklopovalo celé mé tělo.

Byla jsem jen jeho a on byl jen můj.

Jen my dva.

 

 

Po zbytek dovolené utekl jak voda, ani jsme se nenadáli a my byli zpět v Liberci. Na byt jsme dorazili v sobotu, krátce před večerem a já byla vděčná a neskutečně unavená, když jsem dosedla na gauč, v obýváku svého bytu. Adam se zhurta posadil vedle mě a pak se na mě zvědavě otočil.

„Zítra jdeme teda k tomu tátovi na oběd?“ opáčí a obejme mě kolem ramen.

„Jojo, jdeme,“ odsouhlasím znaveně a natáhnu si buransky nohy o konferenční stůl.

„No, a představíš mě, jako svého přítele?“ optá se lišácky a já na něj pohlédnu s nadzvednutým obočím.

„Vždyť tě představovat nemusím, s tátou se přeci znáte,“ popíchnu ho, i když vím, jak to myslel.

„Vesmíre, neprovokuj mě,“ zablýskne se Adamovi v očích a já se potutelně usměji.

„Myslím, že tátovi nemusím říkat vůbec nic. Myslím, že mu je to jasné už teď, když mám přijít i s tebou na oběd,“ opáčím popravdě.

„Dobře a příští víkend teda přijede Eva s Angusem?“ zrekapituluje seznam našich návštěv.

„Přesně tak,“ souhlasím.

„Pak budu muset odletět do Paříže,“ informuje mě zběžně a já na něj zvědavě pohlédnu.

„Mám tam dohodnutou schůzku s investorem, na kterého čekám dva měsíce, aby si na mě udělal čas,“ dodá na vysvětlenou.

„No tak uvidíme, jak to budu mít já v práci a kdyžtak odletím s tebou,“ doplním ho.

„Doufal jsem v to, že to řekneš,“ usměje se na mě a nakloní se, aby mě políbil. Polibek mu oplatím a ucítím, jak mi rukou zajede pod tričko.

„Tobě to v tom letadle nestačilo?“ ušklíbnu se provokativně, narážející na náš zběsilý sex v jeho soukromém letadle.

„Když já se tě nemůžu nabažit,“ utrousí mezi polibky, jenž mi začal zasévat kolem krku.

 

                                                                       -

 

„Takže v práci žádné osahávání, žádné nemístné poznámky, nic podezřelého! Jasný?!“ zdůrazním naprosto vážně Adamovi, když jsme stáli v pondělí ráno na chodbě a byli připraveni na odchod do práce.

„Určitě? Ani sex ve tvé kanceláři?!“ opáčí nevinně, když si zavazoval kravatu kolem černé košile. Adam si během neděle přestěhoval všechny své věci z hotelu ke mně na byt, čímž se z toho stal náš byt.

„Ne!“ vyhrknu i když mi koutek úst pobaveně cukne.

„A když tě pozvu na sex do mé kanceláře?“ nadhodí.

„Ty ale nemáš kancelář!“ setřu ho.

„Ale budu ji mít,“ zatváří se vítězně a já se na něj tázavě podívám.

„Jako fakt?!“

„Jo, nechal jsem si ji zařídit. Míním se tomu byznysu intenzivněji věnovat a potřebuju na to kancelář. Chci tam mít klid i na další pracovní záležitosti, které mám,“ vysvětlí a kravatu si uhladí, když si ji konečně dovázal. Schová ji za sako a spěšně se ještě upraví. Hrozně mu to slušelo a byla to velice příjemná změna od toho, kdy jsem ho viděla neustále nahatého nebo nahatého. Teda, ona to bylo výhra, samozřejmě.

Ale v tom obleku vždy vypadal tak smyslně!

Smyslně a profesionálně! Sexy!

„Tak to jo,“ přitakám jen a vetřu se vedle něj, abych se taky prohlédla v zrcadlu. Já si na svůj první pracovní den oblékla bílou košili s nabíranými rukávy, černou pouzdrovou sukní a vlasy jsem si stáhla do načesaného drdolu. Nic přehnaného, taková klasika.

„Sluší ti to,“ líbne mě Adam na tvář a pak se zarazí, jak kdyby prozřel.

„A jak se dostaneme do práce?“

„Pěšky,“ utrousím nechápající.

„Pěšky?!“ zhrozí se. Venku sice už nesněžilo, vlastně Vánoce proběhly klasicky na blátě a od té doby se déšť a bláto drželo pořád, aniž by se počasí nijak zlepšilo či zhoršilo.

„Jo, já chodím vždycky pěšky,“ dodám spěšně a přejdu k věšáku, ze kterého sundám zimní kabát.

„Tak to si budu muset zařídit nějaké auto,“ řekne si spíše sám pro sebe a já nad tím obrátím oči vzhůru. Přešel též k věšáku a sundal z něj svůj černý krátký kabát.

„A co když nás někdo zahlédne, jak jdeme spolu po městě?“ změří si mě pobaveně.

„Tak jsme se potkali a zakecali se?“ plácnu první co mě napadne.

„Ale já tě chci držet za ruku, jako vždycky,“ zaúpí přehnaně. Naschvál si mě dobíral. I když jsme spolu o tom mluvili dost krát. Shodli jsme se, že náš vztah nebudeme nijak uveřejňovat ve firmě, aby se nestrhly o tom různé debaty a zachovali si tak soukromí.

Když jsme byli oba připraveni k odchodu, vyrazili jsme vstříc pracovnímu dni. Po městě jsme spolu šli vedle sebe, ale drželi si určitý odstup. Ale bylo to těžké a zároveň vzrušující. Jistý adrenalin a pokušení se sebe navzájem nenápadně dotknout.

Čím blíž jsme se blížili k budově, tím se Adam stáhl opodál a šel až několik kroků za mnou. Vešla jsem do vestibulu firmy a prošla kolem recepce až k výtahu. A k mému zděšení tam stál ten týpek, který mě vždycky balil. Oh Bože, proč zas vidím ten jeho ksicht!

Hned, jak mě zmerčil, tak se napřímil v zádech a zdvořile se usmál. Doufala jsem, že jsem mu to posledně vysvětlila dost jasně, aby na mě nic nezkoušel a nejlépe na mě už nemluvil. Ovšem, on se asi jen tak nevzdával.

„Dobré ráno,“ pozdraví hned. Zastavím se opodál a pouze na něj kývnu pozdravem. Adam se zastaví kousek ode mě, někde mezi mnou a tím týpkem.

„Tak jaké jste měla svátky? Byla jste se svým francouzským přítelem?!“ zeptá se hned zvědavě a já měla chuť vzít ten jeho černý kufřík, který svíral v ruce a rozbít mu tím ten jeho ksicht.

Všimla jsem si, jak Adam po mně střelil pohledem a strčil si ruce do kapes.

Nahrbil rameny a zhoupl se v patách.

„Neříkala jsem vám minule jasně, abyste na mě nemluvil?!“ opřu se do něj značně podrážděně, čímž jsem ho jisto jistě zaskočila. I Adam zpozornil a podíval se na toho týpka.

„A-ale, já…“ začne koktat a já přejdu k němu o něco blíž, abych tu nevyvolávala veřejné drama.

„Jestli chcete, můžeme okamžitě jít na personální, kde vás udám za sexuální obtěžování!“ syknu na něj s přehnanou výhružkou. Týpek vytřeští úděsem oči a zděšeně zvedne obočí. Couvne krok zpátky a jako kdyby si uvědomil, že je tam s námi ještě Adam, napřímí se a zvedne bojácně hlavu.

„Dělal jsem si pouze srandu, slečno,“ opáčí netečně a pak se raději otočí čelem k výtahu. Sklaplo mu a já byla za to ráda. Snad to protentokrát pochopil.

Zrovna přijel výtah a já ho nechala nastoupit, spolu s dalšími lidmi, kteří se tam mezitím nahromadili. Chtěla jsem počkat na další a nemínila sdílet tak malý prostor s tím blbečkem. Adam samozřejmě počkal se mnou, aniž bychom si něco řekli. Přijel další výtah a my tak spolu vstoupili do výtahu, sami. Jen se dveře zavřely a Adam ke mně přistoupil. Přitiskl mě na stěnu výtahu a nalepil se na mě. Tyčil se nade mnou a pohlížel na mě zastřeným pohledem. Hned na to mě políbil. Vášnivě se mi vetřel jazykem do pusy a zmáčkl mi dlaní prso. Bezostyšně mě tam líbal a neskutečně mě rozpálil. Vzrušivě jsem zamručela a on se odtáhl v tu chvíli, kdy cinklo mé patro. Ztěžka jsem popadla dech a podívala se na něj. Mrkl na mě a opřel se pobaveně do rohu výtahu. On pokračoval o několik poschodí výš. Vystoupila jsem z výtahu a cítila, jak mi zvlhly kalhotky. Takhle málo mi s ním stačilo.

„Dobré ráno, paní Tomanová!“ zvolá radostně recepční a natáhne se přes recepci, aby mi podala poštu, a ještě nějaké dokumenty. S díky si to od ní převezmu, stále se snažíc rozdýchat jisté sexuální rozpoložení. Následně jsem vstoupila do kanceláře, kde mě horlivě všichni zdravili a přáli k novému roku. Nestačila jsem se divit, jak všichni byli milí. Ne, že by jindy nebyli, ale prostě byla nálada daleko uvolněnější.

Michal, můj zástupce, už stál u mé kanceláře a díval se na mě s jistým úšklebkem ve tváři.

„Dobré ráno,“ pozdravím ho rozhodně a zastavím se u něj.

„Dobré ráno, odpočatá?“ nadzvedne vyzývavě obočí.

„Ano, a ty?“ opáčím.

„Až moc, už nechci takhle dlouhou dovolenou,“ opáčí znuděně a já se tomu zasměji. Haha, tohle byla taky tvá poslední dovolená, hošánku!

„Tomu rozumím, pojď se mnou rovnou do kanceláře, chci s tebou o něčem mluvit,“ řeknu tajemně a vstoupím do kanceláře. Položím si kabelku na stůl a vysvléknu se z kabátu. V tom padne do kanceláře Lucka a přivítá mě krátkým objetím. Na stůl mi podá dokumenty, s mými daty a poznámkami k nadcházející poradě, kterou máme každé pondělí v devět hodin.

„Když už jste tady oba, chci vám rovnou něco říct,“ zahlaholím tajemně.

„Jsi těhotná?!“ vyhrkne Lucka.

„Nebo nás chceš vyhodit?!“ pronese suše Michal.

Zasmála jsem se oběma a pověsila si kabát na věšák. Počastovala jsem je mírným úsměvem a nadechla se.

„Nyní tato společnost patří pouze mně. Nikomu jinému, tudíž budeme mít větší ziskovost. Když to tak půjde dál, budu vám moct přidat a z tebe bych Michale ráda udělala svého firemního partnera, abys to tu vedl za dob mé nepřítomnosti,“ vysvětlím. Lucka otevřela jen pusu do tvaru O a Michal mě počastoval podezřelým výrazem.

„Takže si těhotná a Michal bude tvůj zástup?“ zeptá se znova Lucka. Pohlédla jsem na ni pobaveně a tápala nad jejími myšlenkovými pochody.

„Ne, nejsem těhotná!“ zasměji se tomu pouze a Michal se chopí slova.

„Takže jsme teď samostatná jednotka?“

„Ano, přesně tak, to znamená, že se můžeme více podívat po trhu a oslovit tak daleko více potencionálních zákazníků,“ odpovím s mírným úsměvem. Měla jsem z toho hroznou radost a zároveň v hlavě už vyvíjela jakýsi pracovní plán, jak bychom mohli zaujmout více firem.

Michal se podrbal ve vousech a s přikývnutím se mírně usmál.

„To je skvělá zpráva,“ zvolá nakonec.

„Viď!“ přitakám a usadím se za stůl. Ti dva se ta zdrželi ještě hodinu, když jsme si vyprávěli o všem možném, o nápadech ohledně firmy, o tom, jak se měli mezi svátky, a tak celkově. Byla jsem ráda za ty dva a jaké vztahy jsme mezi sebou měli. S Michalem jsme se sešli v mnoha nápadech a měli společnou vizi, což na tom bylo úplně to nejlepší. Měla jsem v něm stoprocentní důvěru a zároveň skvělého pracovního partnera.

 

Když jsem přijela do dvacátého patra, mířící na poradu v devět, na konci chodby zahlédnu Adama, jak se bavil s jakousi mladou dívkou. On ji něco ukazoval v papírech a ona si ho nenápadně prohlížela. Viděla jsem jí to ve tváři, jak je jím naprosto okouzlená. Cítila jsem mírný osten žárlivosti a zároveň byla vůči němu tak trochu majetnická, ovšem sama jsem si stála zatím, náš vztah utajit. Zvedla jsem bradu a sebejistými kroky se rozešla k nim. Mé podpatky se rozléhaly chodbou, a tak jsem zaujala Adama, který ke mně vzhlédl od papírů.

„Dobré ráno,“ pozdravím je netečně, projdu kolem nich až do kanceláře Velkého šéfa. Tam se s ním potkám hned u stolu.

„Ach, paní Tomanová,“ pozdraví mě s úsměvem a natáhne ke mně ruku. Přijmu jeho ruku a pozdravím se s ním, „Přeji vám vše nejlepší do nového roku. Rád vás vidím samozřejmě, ale vy už nemusíte chodit na pondělní porady,“ opáčí a já na něj zvědavě pohlédnu.

„Ne?“ udivím se, to mi vůbec nedošlo.

„Ne, ale samozřejmě pokud chcete a máte na to čas, klidně tu můžete trávit čas s námi,“ pousměje se Velký šéf a podstoupí dva kroky zpátky. V tom do kanceláře vejde Adam v doprovodu té mladé dívky, která se začala horlivě smát něčemu, co ji Adam právě řekl. Jak kdyby jí řekl ten nejvíc vtipný vtip na světě. Obočí mi vystřelí vzhůru a otočím se na Velkého šéfa.

„Pro dnešek zůstanu,“ opáčím s úsměvem a přejdu ke svému místu, kde sedím vždycky. Pozdravím se s dalšími příchozími lidmi, kteří přišli a když konečně sedíme všichni, Velký šéf započne poradu. Snažila jsem se vnímat to co říkal, ovšem pohledem jsem často zabloudila k Adamovi a té dívce, která se usadila vedle něj. Absolutně jsem nevěděla, kdo ta holka je, viděla jsem ji tu poprvé v životě.

Pak mě napadlo, zda to nemůže být třeba jeho asistentka, ale to by neseděla s námi u stolu. Navíc, nevypadala jako asistentka. Měla dlouhé zrzavé vlasy stažené do culíku, modré pronikavé oči a byla decentně namalovaná. Měla tak hezkou pleť, že nepotřebovala zvláštní úpravy. Byla oblečená do pouzdrových černých šatů s bílým límečkem u krku a na uších se ji blyštily větší náušnice, které jako kdyby doplňovaly celý ten její look alá nevinná školačka. Neustále tam něco špitala Adamovi a potutelně se culila. Měla jsem sto chutí přeběhnout po tom stole a kopnout ji s rozběhem do toho jejího pěkného ksichtíku! Z myšlenek mě utne Velký šéf, který oznámí ostatním mé oddělení od jeho společnosti a všichni se v tu chvíli mírně roztleskají, jak velký úspěch to vlastně je. Všichni se začnou na mě dívat, včetně Adama a té zrzavé pindy. Na všechny se začnu děkovně culit a cítila jsem, jak jsem mírně zrudla ve tvářích. Bylo mi spíše trapně, než abych se cítila hrdě.

Po hodině porady jsme se rozpustili a když jsem vycházela z kanceláře, slyšela jsem za sebou Adama.

„Slečno Tomanová?“ osloví mě a já se na něj hned tázavě otočila. Přistoupil ke mně i s tou zrzavou cuchtou. Rozhodla jsem se, že ji budu muset vymyslet značnou přezdívku.

„Ano?“ opáčím nezáživně.

„Mohli bychom si domluvit schůzku, nejlépe ještě dnes, rád bych s vámi probral cíle,“ nadhodí Adam monotónně a já se snažila v jeho slovech najít nějaký záměr, jak se spolu vidět a mluvit o samotě.

„Jistě, a kdybyste měl čas?“ navrhnu klidně.

„No, tady s kolegyní bychom měli čas hned po obědě. Och, až teď jsem si uvědomil, že se zřejmě neznáte. Je to naše kolegyně z analytického oddělení, kterou jsem k nám přivzal na pár měsíců, aby nám pomohla s byznysem,“ obeznámí mě Adam a obrátí se na tu dívku, která se chopila slova.

„Jsem Kristýna Slunečná,“ představí se a natáhne ke mně ruku s krásně upravenými nehty. To, že se jmenovala stejným jménem jak já, to bych ještě přešla, ale nemohla jsem si nevšimnout jejího tetování vycházejícího zpod jejího rukávu šatů. Jisto jistě, to bylo tetování ze světa Star Wars, protože jsem viděla malou Hvězdu smrti na jejím zápěstí. Naježila jsem se, ale zatvářila se mile. Podala jsem ji ruku a pevně stiskla tu její.

„Jsem Kristýna Tomanová!“ představím se horlivě a pak ji ruku pustím.

„Moc mě těší! Znám vás od vidění, párkrát jsme se tu již potkaly,“ opáčí na mě, čímž mě překvapila. Fakt jsem si ji nikdy nevšimla.

„No vidíte to, tak tedy ve dvě?“ navrhnu hned a podívám se na Adama, který měl na obličeji stále profesionální výraz.

„Dobře, platí, přijdeme za vámi,“ informuje mě zběžně. Pouze přikývnu, otočím se na podpatku a dám se na odchod. Ovšem nestihne mi neujít to, jak se ta Vyzobaná Slunečnice ptá Adama, zda spolu nezajdou na oběd! Vyzobaná Slunečnice to je!

 

 

Netrpělivě jsem propalovala hodiny, když už bylo krátce po druhé hodině a ti dva nikde. Seděla jsem nervózně na židli za stolem a těkala očima směrem k výtahu, zda už vyjdou zpoza dveří. Když už konečně šli, napřímila jsem se a předstírala, že něco dělám na notebooku přede mnou. Adam obratně zaklepal na dveře a s tím jeho neodolatelným úsměvem vstoupil do kanceláře. Ihned za ním se vynořila hlava Vyzobané Slunečnice, což mi zabránilo se usmát. Prostě jsem ji neměla ráda! Nic osobního!

„Promiňte, že jdeme pozdě, zdrželi jsme se!“ opáčí omluvně Adam a podrží dveře Slunečnici. Ta mu děkovně přikývne a přejde do mé kanceláře, kde se hned začne rozhlížet. Gestem ruky jim pokynu se posadit a v tom přišla Lucka, se kterou jsem byla domluvená, aby nám přišla nabídnout kávu.

„Já si nedám, měla jsem to velké kafe teď, jak jsme byli na obědě,“ opáčí výmluvně Slunečnice a já se kousnu do jazyku. Tak proto přišli pozdě? Byli na obědě a kafíčku!

„Já poprosím o malé espresso,“ poprosí Adam s úsměvem na Lucku, která byla zas v sedmém nebi z něj. Pak se otočila na mě, čímž ji úsměv klesl, když viděla můj přísný pohled.

„Dám si Americano,“ pokynu ji vážně, ona přikývne a odejde se zavřenými dveřmi. Podívám se na ty dva a s mírnou arogancí ve tváři se na ně podívám.

„Takže, chcete vidět cíle na první kvartál,“ připomenu důvod této schůzky.

„Ano,“ hlesne s úsměvem Slunečnice a já měla chuť otisknout svůj podpatek na jejím vysokém čele. Ale, byla jsem profesionálka! Nadechla jsem se a uchopila do ruky papíry s prezentací, kterou jsem měla pro ně připravenou. Vstala jsem, přešla před svůj stůl a každému podala jednu kopii prezentace. Začala jsem z paměti prezentovat své vize a cíle na první čtvrt roku a co všechno bychom chtěli stihnout obsáhnout na reklamním trhu a jak zaujmout evropský trh. Oba dva pečlivě poslouchali a já byla náležitě hrdá na to, jak jsem tu prezentaci dokázala prodat. Prodala bych prostě vše!

Když jsem skončila, horlivě jsem se napila kávy, kterou nám v tichosti přinesla Lucka v průběhu mé prezentace a pár kapek mi ukáplo na bílou košili.

„Sakra!“ syknu tiše a začnu si kávové kapky stírat z košile, což nepomohlo, naopak se víc rozpily. Ti dva to nijak nekomentovali a ve tváři Slunečnice jsem viděla cosi, co chtěla říct.

„Víte, ta vize je velice zajímavá, ovšem ohledně analýzy vím, že ihned vejít na evropský trh je značně riskantní. Měla byste počkat minimálně rok, kor když teď nejste pod záštitou velké společnosti,“ opáčí, čímž mi hodila vidle do mého plánu. 

„Nevidím jediný důvod, proč čekat,“ pokrčím nechápavě rameny. Pustily jsme se do debaty pouze jen my dvě a navzájem si oponovaly v názorech ohledně byznysu. Adam tam v tichosti seděl a pečlivě poslouchal. Po deseti minutách jsem jí už měla dost a byla značně podrážděná tím, jak mou celou vizi strhala.

„Víte co, shodneme se v tom, že se neshodneme. Naštěstí analýza je pouze analýza a já věřím především mému úsudku. Jsem si v tom naprosto jistá,“ opáčím snažíc se nedat najevo mé rozpoložení.

„No, abyste se pak nedivila,“ mlaskne nesouhlasně Slunečnice. Zhluboka jsem se nadechla.

„Čemu jako?!“ střelím po ní hned otázkou.

„Že jste tu situaci podcenila. Máte sice vysokou ziskovost, ale měla byste být umírněnější, možná získat nějaké nové akcionáře, či investory,“ odpoví a já na ni koukala zcela nechápavě.

„Tohle je reklamní společnost, ne nějaká burza,“ vyhrknu na ni. Už jsem se nemohla držet.

„Ale slečna Kristýna má pravdu, slečno Tomanová,“ přitaká ji Adam, čímž by mě nadzvedl ze židle, kdybych na ní seděla. Ovšem já jsem stála přímo před nimi, jak kdybych byla na nějakém koberečku. Zadívala jsem se na něj zle.

„Já financím rozumím a vím, že jste si svou společností a tou vizí jistá, ale nějací investoři by se vám hodili, furt je to byznys,“ dodá Adam vysvětlením a já začnu nevěřícně kroutit hlavou.

„No, stále tu rozhoduji já. Mám plná práva. Od vás si můžu vzít radu, ale to je vše,“ setřu je a vydám se za stůl, abych se za něj posadila.

Všimla jsem si, jak se Adam napřímil.

Neměl rád, když mu někdo oponuje, ovšem tady chlapec narazil rychle.

„Ještě něco?!“ syknu dávající najevo, že by se mohli dát na odchod. Slunečnice to pochopila hned, a tak vstala upravila si decentním pohybem ruky šaty, pohlédla na Adama, zda jde taky.

„Ještě si tady se slečnou Tomanovou promluvím o samotě,“ řekne Adam zcela vážně, aniž by ze mě spustil oči. Slunečnice se rozloučí a odejde z kanceláře. Jen jak zahnula za roh směrem k výtahu, podívala jsem se na Adama a zamračila jsem se na něj.

„Ještě, než začneš vyšilovat, tak ti něco řeknu,“ skočí mi do řeči Adam a vstane z křesla. Upraví si sako, zapne si na něm dva knoflíky a pomalu přejde k mému stolu. Ležérně se o něj opře svými pažemi a počastuje mě kamenným výrazem, „Já byznysu opravdu rozumím a myslím to s tebou, jak nejlépe můžu. Ty tu holku budeš potřebovat, protože má dobrý úsudek,“ opáčí a ukáže na dveře, kterými před chvílí odešla Slunečnice. Zamračím se na něj ještě víc.

„Tak teď mě dobře poslouchej, Adame,“ napřímím se v židli, aby naše obličeje byly přímo naproti sobě, „Až budu chtít radu, tak se zeptám, ale jinak mi do společnosti kecat nebudeš. Ani ta tvoje kámoška!“ ucedím zcela rozhodně. Adam se mírně zamračí a pak se uchechtne.

„Tak v tom to je?!“ ušklíbne se pobaveně, jako kdybychom si právě řekli vtip.

„Co?!“ nechápu.

„Ty na ni žárlíš? A proto si tak stojíš za svým,“ osočí mě a pomalu přejde ke dveřím.

„Běž si dělat tu svoji práci, a mně přenech zase tu moji, hm?!“ odbydu ho a posadím se zpátky za stůl. Shlédla jsem k papírům na stole a Adam tam stále stál. Pobaveně se na mě tvářil. Jako kdyby ho potěšilo, že mě viděl žárlit.

„Běž už!“ vyženu ho gestem ruky netečně.

„Líbí se mi, když žárlíš. Nejraději bych tě tady na tom stole pomiloval, ale tys nastolila pravidla,“ pronese tak nevinně, pak se chopí kliky a s úsměvem vyjde ze dveří, aniž by za sebou zavřel. Ve mně to akorát začalo pěnit a měla jsem sto chutí něco po něm hodit, i když už byl daleko.

 

Z práce jsem vypadla přesně ve čtyři s odhodláním, že až přijdu domů, tak si půjdu zaběhat. Potřebovala jsem si vyčistit hlavu, přijít na jiné myšlenky a znova se promyslet nad mým pracovním plánem, kteří ti dva dnes totálně shodili. Měla jsem po té schůzce mizernou náladu a neúčelně si ji pak vybila na Lucce, která za nic chudák nemohla.

Počítala jsem s tím, že Adam ještě určitě zůstal v práci, a tak jsem si užila chvilky, kdy jsem v bytě byla pouze sama. Vysvlékla jsem se z kancelářského oblečení a převlékla se do sportovních legín a podprsenky, dlouhého trička s rukávem a přes to přetáhla mikinu s kapucí. Do uší jsem si vzala sluchátka, do kapsy mikiny si strčila mobil a klíče od bytu. Spěšně jsem se nazula do botasek a vystřelila z bytu, jak namydlený blesk. Nechtěla jsem potkat Adama, chtěla jsem mít chvíli sama pro sebe. Jen pro svou hlavu a své myšlenky. Když jsem se dostala před dům, okamžitě jsem se rozeběhla po chodníku, směrem kamsi. Musela jsem běžet pomalu, protože jsem dlouho neběhala a nemínila se uhnat na samém začátku. Hlídala jsem si dýchání a zároveň mi běžel mozek na maximum.

Asi po dvou kilometrech jsem se zastavila, když jsem si uvědomila, kam jsem doběhla. Doběhla jsem k přehradě. Spěšně jsem se rozhlédla a vybavila si, jak jsem sem doběhla poprvé s Mattem. Rozejdu se pomalu dál, založím ruce v bok a vydýchávám se při chůzi. Přešla jsem po kamenné hrázi a zastavila se přesně uprostřed s výhledem na Ještěd, který už krásně svítil ve tmě. Najednou jsem nabyla zvláštního pocitu. Polil mě chlad na mém rozpáleném těle a rozhlédla se doleva a následně doprava. Nikde nikdo nebyl, což bylo možná ještě strašidelnější. Byla tma, zima a já byla sama uprostřed ničeho. Ten pocit mi sevřel hrdlo, a tak jsem se raději rozeběhla dál, s účelem doběhnout co nejrychleji domů.

Nevěděla jsem proč, ale měla jsem nahnáno. Neustále jsem se rozhlížela za sebe a zároveň se dívala před sebe na cestu. Byla jsem o dost klidnější, když jsem doběhla na rušnou ulici a v tom jsem slyšela ve sluchátkách, jak mi někdo volá. Zastavila jsem a vytáhla mobil z kapsy. Podívala jsem se na mobil a zjistila, že mi volá Adam. Zřejmě se po mně sháněl.

„Jo?“ hlesnu zadýchaně do mobilu.

„Kde jsi?“ ptá se zvědavě Adam.

„Šla jsem si zaběhat,“ opáčím a pomalými kroky přejdu k semaforu, kde byl přechod pro chodce. Zmáčkla jsem tlačítko, abych mohla přejít bezpečně přechod.

„Aha, já teď přijel domů,“ řekne pouze a mě zarazí to slovo. Přijel.

„Přijel?!“ nadzvednu obočí podezřele, aniž by to viděl.

„Jo, půjčil jsem si auto, nejsem typ, který chodí do práce pěšky,“ pronese suše.

„Jasný, do dvaceti minut jsem doma,“ obeznámím ho.

„Dobře, mám objednat jídlo?“ navrhne. Uvítala jsem to, neměla jsem chuť vařit.

„Můžeš,“ hlesnu pouze, ostražitě sledující semafor, který právě zastavil přijíždějící auta na červenou. Každou chvíli mi musel naskočit zelený panáček. Ještě jsem zkontrolovala pozorně obě strany, zda auta opravdu stojí, abych mohla projít.

V tom jsem se zasekla při pohledu do levé strany. Kde přímo u přechodu stálo obrovské auto, pick-up značky Ford. Velmi podobné tomu, které měl Matt. Opět pocítím ten zvláštní pocit. Zapátrala jsem na řidiče, ovšem měl ztmavená skla. Úděsem jsem nadskočila, když na mě zatroubilo auto naproti. Už dávno mi běžel zelený panáček a já tam stála jak trubka. Ztěžka jsem polkla a vystřelila jsem z chodníku, abych ještě stihla přeběhnout. Típla jsem Adamovi automaticky hovor a rychle strčila mobil do kapsy. Rozeběhla jsem se po chodníku dál, do centra a v hlavě mi běželo jediné.

Byl to opravdu Matt?! Byl to ten divný pocit?!

Možná jsem jenom zešílela!