Mr.Black Vesmírná černá - 23.kapitola

Anotace: I ta romantická linka se tu najde :))

Sbírka: Mr.Black - Vesmírná černá - Kniha druhá

 

 

23.kapitola

 

Po večeři jsme s Adamem odešli do ložnice, protože jsme byli znavení dnem a zároveň posunem času. Přešla jsem k umyvadlu, abych se odlíčila a následně vyčistila zuby a potajmu sledovala nahého Adama, jak se sprchoval.

Cítila jsem v sobě jistou euforii, že si mě Adam chce vzít a my se tak právě zasnoubili.

Chtěla jsem to vykřičet štěstím do světa.

Ačkoli mi dal místo prstenu zbraň. Nádhernou zbraň.

Vysvlékla jsem se z oblečení a nahá přešla za ním pod sprchu. Vzhlédla jsem ke stropu, kde byla obrovská sprchová hlava a vyvolávala tak dojem deště, který padal ze stropu. Bylo to ultra moderní.

Namočím se celá a stáhnu si mokré vlasy směrem dozadu. Adam ke mně přistoupí a jemně mě chytne v pase. Okamžitě mě to vzrušilo.

„Jak by sis to přála?“ usměje se mírně a já nadskočím blahem.

„Klidně tady, teď hned. Hezky zezadu a drsně, prosím!“ vydechnu vzrušeně, jen při té představě. Adam se horoucně zasměje.

„Myslel jsem svatbu, hlupáčku,“ vysvětlí a já se ušklíbla. Ach tak, svatba…trapný.

„No nevím. Jak by sis ty představoval svatbu?“ optám se ho zvědavě a rukama se mu zavěsím kolem krku. Nenápadně se nalepím na jeho mokré tělo a samým vzrušením ani nedutám.

„Líbilo by se mi, kdybychom se vzali jen sami dva, abychom to sdíleli jen ve dvou a svědci samozřejmě, ale taky by se mi líbila velká svatba. Vidět tě v bílých šatech by byl pro mě jistě velkým zážitkem,“ usměje se mile a mě to pobaví.

„V bílých šatech? Neměla bych si spíše pořídit černé?“ popíchnu ho.

„V tomhle jsem trochu stará škola. Prostě bílé šaty nevěsty musí být,“ odpoví mi pobaveně.

„Hm, tak to jo. No já to cítím stejně jako ty. Chtěla bych mít svatbu jen o nás dvou a zároveň to oslavit s našimi přáteli a rodinou,“ řeknu s úsměvem a mým tělem projede jistá vlna vzrušení z toho, že se tu opravdu bavíme o svatbě. Opravdu se to děje!

„No tak v tom případě je to jednoduché. Vezmeme se tady na ostrově jen ty a já, a pak se vezmeme v Česku, třeba na zámku se všemi ostatními,“ navrhne Adam a mě tím naprosto odrovná.

„Tak bys to vážně chtěl?“ usměji se široce.

„S tebou cokoli, vesmíre,“ usměje se líbezně a pak se ke mně nahne, aby mě políbil. Polibek jsem mu hned vrátila a chtivě mu strčila jazyk do pusy. Tak moc jsem chtěla završit tento den tím, že bychom se spolu pomilovali.

„Miluju tě!“ utrousím mezi polibky a Adam mě najednou natiskne na stěnu. Ztěžka naberu dech do plic, jak mě to šokovalo. Hladově mě začne líbat na krku a mě hrozně hořel klín.

„Adame, jestli nepřestaneš, tak se prostě neudržím, říkej si, co chceš,“ varuji ho s naprostou vážností, když mě líbá na klíční kosti a míří k rameni.

„Promiň, nemohl jsem si pomoct,“ opomene se Adam a odtáhl se s nevinným výrazem.

„Na omluvy je už pozdě!“ vyhrknu zastřená vzrušením a odrazím se od zdi. Skočím mu skoro do náruče a přitáhnu si ho hrubě k sobě. Zběsile jsem ho začala líbat a hned si vzala do dlaně jeho penis, který stál v pozoru. Ztěžka mi vydechne do pusy a jednou svou rukou si mě přitlačí víc za zátylek k sobě. Ať mi chtěl odporovat, měl prostě už smůlu. Mínila jsem ho i znásilnit.

Adam si mě vyzdvihl k pasu, kde jsem se mu hned obtočila nohama a on se mnou vyšel ze sprchy, která se sama vypnula naší nepřítomností. Přešel se mnou za stálého líbání do ložnice, kde mě jemně položil do peřin a hned se na mě položil. Chtivě jsem mu přejížděla rukama po těle a vštěpovala si každý jeho centimetr kůže do paměti, abych se mohla rozpomenout na tak dávný čas, kdy jsem ho měla takto u sebe. On dělal úplně to samé. K tomu mi začal laskat prsa a já vzrušeně vzdychla. Už jsem to nechtěla natahovat, protože jinak bych vážně explodovala. Adam to okamžitě pochopil a natáhl se k nočnímu stolku, odkud vytáhl jeden kondom. Pomocí zubů roztrhl balení a spěšně si ho nandal. Sledovala jsem každý jeho pohyb a napnutím ani nedutala. Hned jak si kondom nandal, tak se nade mě zpátky sehnul a začal mě znova líbat. Klínem jsem se mu nasměrovala a chtěla cítit jeho celou délku ve mně. On to však nechtěl uspěchat, a tak do mě pronikal pomalu. Byla jsem tak vlhká, že jsem to prakticky ani nepocítila.  

„Miluju tě, vesmíre!“ vydechne vzrušeně, když ve mně byl celý až po kořen a já se vyskytovala někde mimo naši realitu. Nic jsem na to neřekla, ať to bylo krásné vyznání a akorát jsem mu obtočila nohy kolem pasu. Víc jsem se prohnula, abych mu tak dala najevo, že může pokračovat a on akorát do mě přirazil znova. Na přírazech začal přidávat více razantnosti až mě začal zběsile šukat, jak mu to bývalo obvyklé. Snažila jsem se krotit své hlasité vzdychání, ovšem vůbec to nešlo. Hekala jsem mu do ucha a čím víc jsem byla hlasitější, tím víc přidával na síle. Vzápětí jako kdyby si uvědomil, že mi mohl ublížit, hned zpomalil a podívá se na mě zastřeným výrazem.

„Nebolí tě to?“ řekne tím svým chraplavým hlasem po kterým bych možná i vyvrcholila.

„Ne, pokračuj,“ utrousím chtivě. Adam na to nic neřekne, pouze se se mnou překulí na záda a vyzdvihne si mě na sebe. Sedne si a začne mi líbat prsa. Boky se na něm začnu hýbat a chtivě mu vydechovat do vlasů. Věděla jsem, že mi bude stačit málo na to, abych se udělala. Několikrát jsem se o něj otřela a cítila, že už budu. Adam mě silně uchopil za boky a přirazil si mě na sebe tak silně, až mnou projela silná vlna orgasmu. Prohnula jsem se v zádech, až mě Adam obratně položil na záda a začal znova šukat, aniž by mi dal chvilku na vzpamatování se. Ovšem netrvalo to příliš dlouho a udělal se též. Těžce ze mě pak spadl do postele na stranu a oddychoval, jako kdyby uběhl maraton. Tak ho to zmohlo. Já jsem se cítila blaženě. Šťastně. Milovaně.

 

 

Ráno mě probudily Adamovi pátravé ruce v mém klíně a slastně jsem se prohnula v zádech, abych se mu hned nastavila. Jako kdyby na to čekal a hned mi tam zasunul dva prsty. Přitiskla jsem se k němu zády a cítila jeho rozpálenou hruď. Natáhla jsem ruku k jeho hlavě a jemně ho zatahala za vlasy, které jsem nahmatala. Prsty mi začal jezdit dovnitř a ven a já chtěla okamžitě víc. Chtěla jsem prostě dohnat všechen ten ztracený čas, kdy jsme nemohli mít sex. A tak by tomu bylo i celý den, kdyby mi Adam po dvou kolech dalšího sexu nepřipomněl, že bychom se měli připravit na naši schůzku, která nás čekala v Bangkoku. Ač se mi z postele vůbec nechtělo, byla jsem zvědavá na náš výlet do města a následné schůzky.

Po dlouhé sprše jsem se převlékla do pouzdrových šatů vínové barvy a sčesala si vlasy do vysokého culíku. Namalovala jsem se, ačkoli jsem si nebyla jistá, že v tom vedru mi ten make-up vydrží na obličeji. Obula jsem se do vysokých černých lodiček s kulatou špičkou a k tomu si vzala černou lesklou kabelku s velkými uchy. Do ní jsem naházela vše potřebné a chvilku zauvažovala, zda si tam mám dát i svou novou zbraň. Bylo mi blbý se na to zeptat Adama, a tak jsem si vzala pouze kabelku do rukou a rozešla se za ním, kdy na mě čekal už u dveří ložnice. Jemu to slušelo, jako vždy. Černý lehký oblek tentokrát nedoplnil košilí, ale obyčejným černým tričkem s větším výstřihem, kdy mu byla vidět ta jeho vypracovaná hruď. Byl ležérně oblečený, ale sexy!

„Sluší ti to,“ usměje se na mě Adam, když si mě prohlédne od hlavy až k patě.

„Děkuji, tobě taky,“ uculím se laškovně. Adam mě plácne po zadku a otevře mi následně dveře. Beze slov se k nám cestou přidají tři muži z ochranky a vydáme se pěšky k našemu soukromému přístavu. Tam se k nám přidají další čtyři muži, včetně Ismaela, který mě počastuje vřelým úsměvem.

„Gratuluji vám k zásnubám,“ usměje se široce pod vousy a já se napřímila v zádech.

„Ah, děkujeme!“ odpovím slušně a cítila, jak jsem zrudla v obličeji. Jistě se proneslo celým domem, jak mi Adam dal zbraň, kterou zároveň zaonačil jako zásnubní dar. Prostě to tak vyšlo! No! Nemluvě o naší náročné noci!

Adam mi pomohl nastoupit na loď a společně jsem se posadila na zádi, do pohodlných sedaček. Ihned nám přinesli sklenice s pitím a já si užívala ten výhled z lodě, na vilu, která se tyčila nad palmami. Zanedlouho jsme vytáhli kotvu a hned vyrazili ze zátoky vstříc moři.

Byla jsem ráda, že jsem si udělala culík, protože vlasy mi bláznivě poletovaly ve větru a já si ofinu neustále stahovala z očí. Nandala jsem si na nos sluneční brýle a podívala se na Adama, který mě pobaveně sledoval přes jeho brýle.

„Kde máš vůbec jachtu od otce?“ napadne mě najednou.

„Je zakotvená v Cannes,“ odpoví mi Adam a já jen uznale přikývla.

„Bychom si pak mohli zase s ní udělat nějaký výlet a zavzpomínat na staré časy,“ řeknu nadneseně, ne-li trochu chlípně. Adam se usměje a podívá se směrem na Ismaela, který se k nám zrovna přibližoval podél lodi. Prohodili pár slov v arabštině a já se tak ohlédla za naší lodí na moře. Kochala jsem se ostrovy, kolem kterých jsme rychle pluly a připadala si jak v úplně jiném světě. Trochu m to připomínalo Avatara, kde byly podobné ostrovní skály, ale ve vzduchu.

Po necelé hodině jsme dopluli do přístavu v Bangkoku a já byla ohromena mrakodrapy, které se nad námi tyčily. Bylo jich tam snad daleko více než v Dubaji. Nad nebesy se držel jistý smog a nevypadalo to úplně vábně, ale i tak jsem byla na město velice zvědavá. V přístavu na nás čekala již připravená černá auta, do kterých jsme rychle přestoupili z lodi. Adam mě celou dobu držel pevně za ruku, vedl si mě za sebou a z každé strany jsem měla jednoho muže z ochranky. Cítila jsem se zase nějaká celebrita, nebo vážená osoba.

Když jsme přejížděli městem, zvědavě jsem pohlížela z okénka a nic neříkala. Jak jsem byla na město velice zvědavá, záhy na to jsem byla mírně zklamaná. Ulice byly přelidněné a špinavé, silnice přeplněné auty a motorkami a prakticky krom domů, nebo sem tam nějakého chrámu, nebylo nic vidět. Asi po dvaceti minutách jsme zastavili před jednou výškovou budovou a rychlými kroky přešli dovnitř. Venku panovalo neskutečné dusno a já cítila, jak se ty pouzdrové šaty začaly na mě lepit.

Výtahem jsme vyjeli do střešních pater a překvapilo mě, když jsme vešli do luxusní restaurace s otevřenou terasou na střeše, kde byl ohromující výhled na město z výšky. Adam si mě opět vedl za ruku, někam dál do restaurace, kde panoval větší klid a nebylo tam tolik lidí. Usadili jsme se ke stolu pro šest lidí. Ochranka nás obklopila stojící opodál a pouze si k nám přisedl Ismael. Zdvořile se na mě usmál a podal mi do rukou ty tři složky nadcházejících pohovorů, které nás čekali.

„Chceš se nejdřív najíst, nebo chceš přejít rovnou na pohovory?“ optá se mě najednou Adam.

„Ah, nevím, je mi to asi jedno. Nemám zas až takový hlad,“ opáčím neurčitě, byla jsem zaskočená tím, že mi dával na výběr. Obvykle se to nestávalo.

„Fajn, ať přivedou prvního,“ otočí se Adam na Ismaela. Ten pouze přikývne a vstane od stolu. Přešel k jednomu z ochranky, který stál opodál u výtahu a něco mu sdělil. Chopila jsem se sklenice s vodou, která byla připravená na stole a schladila si hrdlo, které jsem měla najednou vyschlé. Vedro panovalo i v restauraci a já se cítila krajně nepříjemně. Ale mínila jsem to vydržet a nestěžovat si. Narovnala jsem se v zádech, když asi do pěti minut kráčel k nám Ismael zpět a v patách měl jednoho z mužů z mého výběru. Poznala jsem ho hned. Byl to ten bývalý velící důstojník, nebo tak něco.

Když se dojdou až k nám, slušně se pozdraví. Myslela jsem si, že si třeba podáme ruce, ale Adam nehnutě seděl na židli vedle mě. Gestem ruky mu pouze pokynul, aby si sedl naproti nám a pak mě tou rukou chytl pevně za dlaň. Nastalo ticho. Podívala jsem se na Adama, který na mě zhlížel s otázkou v očích, jakože Povedeš si ten rozhovor sama?!

Spěšně jsem se nadechla a otočila pohled na onoho muže. Šáhla jsem rychle po složce a rychle ji otevřela, abych zjistila, jak se to vlastně jmenuje.

„Takže pane…Hollowayi,“ přejdu do angličtiny a spěšně projedu jeho spis, „Řekněte mi, máte problém s autoritami?“ optám se ho zcela vážně. Nijak zvlášť jsem ho otázkou zřejmě nezaskočila, pouze se narovná v zádech a nadechne se.

„Vůbec ne,“ odpoví trošku arogantním tónem.

„Neměl byste problém s tím, že by vám šéfovala žena?“ pálím po něm další otázkou.

„Neměl, madam,“ odpoví o něco slušněji, když si všiml mého přísného pohledu. Pak jsem mu položila další tři otázky ohledně jeho minulosti v armádě a utvrdila se v tom, že mi ta chvilka s ním stačila. Kývnu pouze na Ismaela, abych mu tím dala znamení, že ho může odvést a přivést dalšího adepta. Jakmile odejdou, Adam se ke mně otočí.

„Co se ti na něm nezdálo?“

„Vidím mu v očích jistý odpor. Ne vůči mně, ale tak celkově. Byl by to s ním boj, je vzpurný,“ vysvětlím a chopím se další složky. Čekal mě ten namyšlený blbeček, kterého jsem myslela, že jsem neodsouhlasila. Zamračím se na tu složku, ale nestihnu nic doříct, protože si všimnu přicházejícího Ismaela s blbečkem za zády. Jeho špinavé blond vlasy byly vyčesané vzhůru, na očích měl černé brýle, nezdvořile žvýkal žvýkačku. Byl oblečený jak bohém, který právě přišel z pláže a celkově se jevil namyšleným dojmem. Jisto jistě to byl Don Juan všech pláží a žen. Ovšem jakmile přišel k našemu stolu, nasadil jakousi masku a slušně pozdravil. Usadil se na připravenou židli, dál od nás a všimla jsem si, jak se Adam napnul.

„Zdravím pane Andersone,“ chopím se opět slova a vybavila se mi scéna z Matrixu, kdy agent oslovil Nea. Přišlo mi to velice úsměvné, ale nedala jsem na sobě nic znát. On pouze přikývne a já se nadechnu pokračovat, „Řekněte mi, měl byste problém s tím, kdyby vám šéfovala žena?“

„Tak jestli bude vypadat alespoň jako vy, tak s tím mít problém rozhodně nebudu,“ zazubí se provokativně a já zaznamenala, jak se Adam ještě víc napjal. Gestem ruky ho pohladím po jeho dlani, kterou měl položené na mém koleni, aby se uklidnil a ušklíbnu se. Nečekala jsem od toho blbečka jinou odpověď.

„Máte prořízlý jazyk,“ zkonstatuji pobaveně a on se na mě široce usměje, „Dokázal byste vykonat rozkaz, aniž byste s ním souhlasil?“ zvážním.

„Ano,“ odpoví hned.

„I když by byl v rozporu s vašimi morálními zásadami?“ řeknu záhadně a povytáhnu obočí.

„Tak samozřejmě pracuji za peníze, ne za dobrý slovo, nebo morální zásady, jak vy říkáte,“ opáčí a přežvýkne žvýkačku mezi zuby. Otravovalo mě ho už jen poslouchat, on prostě nemohl být mou pravou rukou. Musela bych mu prostřelit hlavu a odlehčit tak světu od dalšího egoistického idiota. Jen jsem se podívala na Ismaela, který pochopil a přešel tak Andersonovi. Pokynul mu rukou, že se má zase pakovat. Ten se na mě zamračil, ale neřekl vůbec nic. Když jsem viděla jeho odcházející záda, ztěžka jsem vydechla a začala se mírně smát. Podívala jsem se na Adama.

„Promiň, ale jeho prostě ne,“ opáčím výmluvně.

„V pohodě, zabil bych ho sám!“ zamručí Adam a já se chopila poslední složky, jediné ženy z mého výběru. Podívala jsem se na její jméno. Stacy B. Spears.

Říkala jsem si, zda její druhé jméno byla Britney, vypadalo by to k tomu dosti příhodně. Byla Američanka, a tak i na to vypadala na fotce. Ovšem, když se k nám blížila, překvapilo mě její vzezření. Věděla jsem, že byla vysportovaná a velká. Ale ona byla neskutečně vysoká, možná vyšší jak všichni chlapi z naší ochranky. Vypadala velmi neohroženě, a tak se i tvářila. Měla blonďaté vlasy svázané do krátkého culíku. Byla decentně namalovaná a na sobě měla černé upnutější kalhoty s obyčejným černým tričkem, které ji vyznačovalo její vypracovaná prsa a jistě pekáč buchet. Ruce měla jak dvě obří tlapy a věděla jsem, že s ní bych se prát nechtěla. Když se přiblížila k našemu stolu, mírně se usmála a mě tím vyvedla z rovnováhy.

„Dobrý den Stacy, posaďte se,“ oslovím ji jménem a pokynu gestem ruky směrem k židli. Poděkuje a posadí se. Ležérně si opře lýtko o koleno a působila velice profesionálně.

„Můžu se zeptat na vaše druhé jméno?“ optám se zvědavě, čímž jsem asi zaskočila všechny přítomné u stolu. No co, ta moje zvědavost.

„Mé druhé jméno je Bree, slečno,“ odpoví slušně a já uznale přikývla. Miluju sýr Bree z Francie!

„Dobře. Zeptám se na vás na otázku, kterou jsem položila i těm adeptům před vámi. Zda máte problém s tím, že vám bude šéfovat žena,“ řeknu klidně v angličtině.

„Vůbec ne. Je to příjemná změna oproti těm arogantním idiotům, pro které jsem doposud pracovala,“ odpoví zcela upřímně a mě se její odpověď zalíbila, ač byla v přítomnosti Adama odvážná. Zároveň jsem jí rozuměla. Arogantních mužů jsem měla taky až až.

„Skvěle, v tom případě budu ráda, když přijmete místo po mém boku,“ rozhodnu se hned všimnu si pohledu Adama. Otočím se na něj a pokrčím rameny.

„No co, líbí se mi,“ přejdu do češtiny.  

„Jsi si jistá?“ opáčí tázavě se zvednutým obočím, jak kdyby o mém rozhodnutí pochyboval.

„Jsem, Adame,“ odpovím zcela rozhodně.

 

Poté co jsem se rozhodla pro Bree, ji Ismael předal naši pracovní smlouvu, kterou vypracoval pro uzavření dohody a pak ji odtáhl bokem, k jinému stolu, aby ji vše vysvětlil. Její náplň práce a podobně. My si mezitím naobědvali a všimla jsem si, že byl Adam jaksi rozladěn. Nevěděla jsem proč.

„Děje se něco?“ optám se ho odvážně.

„Nejsem si jistý tvým výběrem,“ odpoví vážně.

„Adame! Podívej se na ni, ta by srovnala do latě všechny tvé chlapy!“

„Ale furt je to žena,“ opáčí divným tónem.

„A to znamená co? Jakože mě nedokáže dostatečně ochránit? Jakože kdybych si vybrala jednoho z těch debilů, tak budeš úplně v klidu?“ ohradím se proti němu, čímž jsem ho značně rozdráždila. A to jsem v úmyslu neměla.

„To jsem neřekl,“ sykne podrážděně.

„Ale v podstatě jo. Hele, já mám z ní dobrý pocit! Je velmi dobrá, má dost slušný životopis, sám si jí vybral do svého výběru, který si mi následně předal a mohla bych si s ní rozumět,“ vysvětlím polopaticky, stojící si za svým.

„Ale ty sis neměla najít nejlepší kámošku,“ zavrčí Adam a vytáhne si z kapsy mobil, který mu začal vyzvánět. Už jsem mu chtěla něco říct, ale pouze přijal arogantně hovor a odvrátil se ode mě. To popudilo zase mě. Přesně kvůli tomu arogantnímu chování, jsem nechtěla v domě dalšího ego navíc. Adam bohatě stačil.

 

Po návratu do vily jsme se s Adamem rozdělili, on šel do své pracovny, protože od restaurace neustále s někým mluvil po telefonu a já se hodlala převléknout do plavek a jít se schladit do bazénu. Ismael ubytoval Bree o dva pokoje dál od naší ložnice a ani jsem se nenadála a měla jsem ji hned za zadkem. Když jsme došly ven k bazénu, rozhodně jsem se na ni otočila.

„Chtěla bych si něco ujasnit,“ nadhodím a zvednu bradu. Podívám se na ni přes své sluneční brýle, přesně do těch jejích černých brýlí, které měla na očích.

„Ať už ti řekl Ismael cokoli, chci abys pracovala hlavně pro mě. Nejen abys mě chránila, ale byla mou pravou rukou, byla mým parťákem. Nemusíme být nejlepší kámošky.“

„Jistě, slečno,“ přikývne automaticky.

„Máme společné zájmy,“ dodám na to a ona tázavě zvedne obočí, „Nesnášíme arogantní a egoistické muže,“ ušklíbnu se a všimnu si, jen se mírně uculila pobavením. Proto si jednoho chceš vzít viď, ty huso!

„To ano,“ přikývne.

„A říkej mi Kristýno, budu si tak připadat alespoň normálně,“ pokynu ji rozhodně a přejdu k lehátkům, kde byla připravená osuška.

„Dobře, Kristýno,“ vysloví úplně přesně mé jméno, bez jediné známky cizího akcentu.

„Jo a když ti řeknu, abys někoho zabila, tak ho zabiješ, když ti řeknu, přines mi kafe ze Starbucks, tak to uděláš, stejně jako když tě poprosím, abys ke mně byla upřímná a řekla mi, co si myslíš,“ vychrlím na ní další požadavky, které byly jistě trochu nadnesené. Chtěla jsem si ji získat svým šarmem a jistým vtipem.

„Platí,“ mírně se usměje, já si pak jen sundám brýle z očí, které položím na osušku. Otočím se na patě a hbitě skočím šipku do bazénu, abych tak zchladila mé rozpálené tělo.

 

U večeře jsem seděla sama, ovšem dělala mi společnost Nillima. O Adama jsem si dělala vcelku starosti, viděla jsem ho odpoledne projít kolem bazénu a vypadal velmi zaneprázdněně až možná přehlceně, jako kdyby si vysralo několik věcí najednou a on nevěděl co dřív. Nechtěla jsem ho však rušit, ani nijak zatěžovat svou přítomností a nechala ho být, až bude mít čas a uvolí se přijít sám. S Nillimou jsme seděly v jídelně až do večera a povídaly si o všem možném. Vyprávěla mi o Francii, o srovnání dalších zemí, ve kterých byla díky Adamovi. Taky mi vyprávěla o její práci, když začínala jako mladá dívka pod panem Nizámem. Bylo velice osvěžující ji poslouchat a nemlít chvíli pantem. Přijít na jiné myšlenky.

Později jsem usoudila, že už jsem zralá na spaní, a tak jsem se odebrala do ložnice, samozřejmě s Bree v zádech. Rozloučila jsem se s ní před dveřmi ložnice a vešla dovnitř. K mému překvapení byl Adam v posteli, u postele měl rozsvícenou lampičku a pohlížel do tabletu skrz brýle.

„Nevěděla jsem, že jsi už tady v posteli,“ opáčím překvapeně, když jsem za sebou zavřela dveře.

„Hmmm,“ utrousí pouze, což umocnilo to, že mi bylo hned jasné, jakou má náladu. Špatnou.

Nijak jsem to neokomentovala, přešla do šatny, kde ze sebe svlékla oblečení, které skončilo v prádelním koši a nahá přešla zase do koupelny.

Osprchovala jsem se chladnou vodou a užívala si to. Bylo mi neustále strašné vedro a ačkoli byla všude klimatizace, ten vlezlý teplý vzduch byl všudypřítomný.

Najednou jsem ucítila ruce Adama, na svých bocích a děsně se ho lekla. Nečekala jsem ho ve sprše, kor když měl špatnou náladu. Chtěla jsem se k němu otočit, ale zabránil mi v tom. Přitiskl mě na chladné kachličky a jednou rukou mi přejel hned do klína. Vzrušením jsem vydechla, když mi začal přejíždět prsty po klitorisu. Jak se o mě opíral, cítila jsem jeho penis, který mě tlačil do zad. Chtivě jsem vyšpulila zadek, přes který mě hned silně vzal volnou rukou a hrubě mě po něm plácl. Věděla jsem, že mě čeká drsný sex, ještě když měl špatnou náladu.

Na nic nečekal a hned do mě pronikl. Jednou rukou mě silně držel za bok a tou druhou mě chytl za rameno, aby tak umocnil své přírazy. Dýchala jsem mělce a držela se, abych nekřičela vzrušením. Jako kdyby mu to nestačilo, přidával na svých přírazech a já několikrát hlasitě vyhekla, protože už jsem to nemohla udržet. Adam mi chytl za vlasy a pumpoval to do mě neskutečnou rychlostí. Začínala jsem ztrácet pojem o čase a cítila, jak se stahuji v klíně. Vykřikla jsem jeho jméno v orgasmickém opojení, on na to ze mě vyndal penis a po chvíli se mi udělal na záda. Cítila jsem, jak mi jeho horké sperma teče po zádech dolů, až na zadek. Nabývala jsem dojmu, jako kdyby si mě právě označkoval. Ztěžka jsem si opřela čelo o kachličky, vydýchávala to opojení a cítila, jak mi tváře stále hoří vzrušením.

„Neublížil jsem ti?“ zeptá se Adam tiše. V jeho hlase jsem slyšela jisté napětí. Odlepila jsem se od kachliček a vstoupila pod sprchu. Celá jsem se opláchla a na jeho otázku mu neodpověděla. Viděla jsem mu ve tváři, že stále nemá náladu. Počastoval mě pátravým výrazem, který hned svraštil do zamračeného, když viděl ten můj.

„Co se děje?“ vpálím mu hned.

„Nic,“ opáčí netečně a sáhne po sprchovém gelu, aby se umyl.

„Myslela jsem, že si říkáme všechno,“ dám varovně ruce v bok a koukám na něj, jak se rychle umývá.

„Ano, to říkáme,“ přitaká po tom co se namydlil a hned se oplachoval vodou.

„Tak mi vysvětli, proč se tak tváříš a chováš,“ naléhám na něj. Adam ze sebe setřel vodu, když odstoupil z dosahu sprchy a sáhl po ručníku, do kterého se začal utírat. Úplně mě rozčílilo to, jak mě ignoroval. Ať mu přes nos přeletělo cokoli, nemínila jsem se mu doprošovat.

„Jasně! Vyšukat mě můžeš, ale mluvit se mnou to ne!“ vyštěknu po něm co zrovna mizel z koupelny. Bylo mi jedno, že jsem to možná přehnala, ale musela jsem to říct. Nechápala jsem, co mu přeletělo přes nos.

Ještě nějakou chvíli jsem zůstala v koupelně, abych se uklidnila a zároveň si dala načas. Usušila jsem se, namazala po opalovacím krémem, vlasy si řádně vysušila a uvázala do copu. Pak jsem se převlékla do tílka a čistých kalhotek a přešla do ložnice. Adam už měl zhasnutou lampičku a dělal že spí. Přešla jsem tedy ke své části postele a ulehla pod tenkou deku. Zaposlouchala jsem se a slyšela, jak Adam pomalu ani nedýchá. Nad něčím usilovně přemýšlel. Chtěla jsem se ho zeptat znova, co se děje, ale zkousla jsem si jazyk a zatvrdila se v tom, že prostě nebudu dolézat. Jelikož byl stejný paličák jako já, věřila jsem tomu, že dneska už spolu mluvit nebudeme.

 

 

Ráno mě probudilo zaklapnutí dveří. Cukla jsem sebou a zmateně se rozhlédla po posteli. Adam byl pryč. Předpokládala jsem, že právě odešel pracovat. Ulehla jsem zpátky do polštáře s tím, že ještě si poležím, ale už jsem nedokázala usnout. Nahmatala jsem mobil na nočním stolku a zvedla pohled směrem k němu. Bylo půl sedmé ráno. Otráveně jsem položila mobil zpět a napadlo mě, že bych mohla vstát a jít si zacvičit do posilovny, která byla o patro níž, s přímým vstupem ven k bazénu. Ten nápad mě jistě energicky nakopnul, a tak jsem odhodlaně vstala z postele. Spáchala jsem ranní hygienu a pak přešla do šatny. Převlékla jsem se do obyčejných bavlněných kraťasů, sportovní podprsenky a černého tílka. Vzala jsem mobil do ruky a vyšla z pokoje. Zrovna ze svého pokoje vycházela Bree a pozdravila mě dobrým ránem.

„Půjdeme si zacvičit?“ zvolám na ni odhodlaně.

„Vypadáš spíše na to, že by sis chtěla zaboxovat,“ ušklíbne se Bree a já byla ráda za její přímočarost.

„To zní jako lepší nápad!“ řeknu pobaveně a společně se rozejdeme ke schodišti.

 

Po půl hodině boxování do pytle, který mi přidržovala Bree a určovala mi pohyby, jsem necítila ruce. Měla jsem je jak dva želatinové pendreky a svaly už mě neposlouchaly. Vydýchala jsem se a byla zralá na to jít znova spát než vykonávat nějakou další činnost.

Nakonec jsem se odhodlala jít ještě na běžecký pás a zaběhla si na něm čtyři kilometry. Zmoženě jsem pak došla do ložnice a přešla rovnou do sprchy. Umyla jsem ze svého těla všechen pot a promasírovala si ztuhlé svaly. Věděla jsem, že zítra budu trpět.

Po příjemném osvěžení sprchou, jsem se převlékla do šatů, náležitě se upravila, abych vypadala u snídaně alespoň trochu k světu a vyšla z pokoje. Bree už tam byla připravená, též převlečená a společně jsme se zase rozešly dolů do jídelny. Nepřekvapilo mě, že ani tam jsem Adama nezahlédla. Ovšem snídani mi zpříjemnila Nillima, nejen svou přítomností, ale taky naprosto skvělou snídaní, kdy mi připravila vejce Benedikt se salátem a speciální kukuřičnou brioškou. Místo slaniny mi tam dala opečenou šunku, a i tak jsem si neskutečně pochutnala. Nechávala jsem se od ní rozmazlovat velice ráda.

„Adam tu byl na snídani?“ zeptám se zvědavě Nillimy, když seděla naproti mně u stolu a popíjela ze svého hrnku kávy.

„Nene, pan Adam chtěl snídani přinést do pracovny,“ odpověděla Nillima a počastovala mě jakýmsi zvědavým pohledem. Jako kdyby se chtěla zeptat, zda se mezi námi něco stalo, ale slušné chování ji to nedovolila.

„No děkuji za výbornou snídani, Nillimo,“ usměji se na ni vděčně a ona uznale přikývne. Utřu si ještě spěšně ústa do ubrousku, který pak odložím na talíř pod příbor. Vstanu a pošlu ji vzdušný polibek, jako míněný vtip. Hlasitě se tomu zasměje a já přejdu k Bree, která stále opodál u zdi.

„Jedla si?“ napadlo mě hned, jak jsem si uvědomila, že já si tam pochutnávala na snídani a ona tu chudák stála a koukala na mě.

„Ano, ještě předtím, než jsi vstala,“ odpoví lehce zaskočeně, že se jí ptám zrovna na tohle.

„Aha, tak to jo. Dovedla bys mě prosím za Adamem, nejsem si jistá, kde má pracovnu,“ jen to dořeknu a dojde mi, že vlastně ani ona to nemůže přeci vědět. Byla tu teprve den. Ovšem ona uznale přikývne a rozejde se vstříc domu. Zaskočeně ji následuji, až mě dovede před velké černé křídlové dveře. No jistě, jaké jiné dveře by to mohly být, že.

„Děkuji ti,“ usměji se na ní mírně, přejdu ke dveřím a jemně zaklepu. Hned se chopím kliky a opatrně nakouknu dovnitř. Přímo naproti dveřím zahlédnu Adama, sedícího za stolem, jak hledí do tří monitorů počítače před sebou. Znaveně si podpíral hlavu a vypadal hrozně otráveně. Když se podíval skrz brýle směrem ke dveřím, narovnal se v zádech, jako kdyby se cítil přistižen tím, jak se hrbil.

„Můžu?“ optám se opatrně mezi dveřmi.

„Jistě,“ odpoví Adam a sundá si z nosu brýle. Unaveně si promne oči a odloží brýle stranou. Vešla jsem tedy do pracovny a rozhlédla se, zda tu není ještě ve společnosti Ismaela, jak jim to bylo podobné, ovšem ten tu nebyl. Přešla jsem k jeho stolu a mírně se na něj usmála. Oplatil mi mírný úsměv, tudíž jsem usoudila, že ho včerejší nálada přešla. Odhodlala jsem se teda a pomalu obešla jeho stůl a přešla až úplně k němu. Stále seděl na své kancelářské židli. Opřela jsem se zadkem o stůl a nadechla se.

„Máš hodně práce?“ zeptám se zvědavě. Ohlédla jsem se na jeho monitory, kdy na každém měl jinou obrazovku. Poznala jsem, že na jedné z nich měl zobrazený trh s akciemi a zbytku jsem samozřejmě nerozuměla.

„Bohužel mám, teď se to nějak sešlo a já nevím co dřív,“ utrousí znaveně. Viděla jsem to na něm. Po opravdu dlouhé době.

„Tak já tě nechám pracovat, ať tě tu nezdržuji,“ opáčím omluvně a už jsem se chtěla rozejít zase pryč, ale on mi v tom zabránil a stáhl si mě k sobě na klín. Hned mě políbil.

„Omlouvám se za ten včerejší večer,“ utrousí omluvně po tom, co se ode mě odtáhl. Podívala jsem se do těch jeho černých očí, ve kterých jsem se opět ztrácela, tudíž mu bylo hned odpuštěno.

„Jo, taky jsem na tebe nechtěla být hnusná, promiň mi to,“ přitakám.

„Byl jsem vytočený a spálil si na tobě akorát žáhu,“ přizná Adam a políbí mě na krk.

„A nechceš s něčím pomoct, třeba ti budu k užitku,“ napadne mě hned. Adam se krátce zamýšlel, ale pak zakroutil hlavou.

„Není třeba,“ odpoví záhy na to a já si všimnu obrovské tlusté knihy ve velikosti A4, s černým koženým polstrováním po jeho pravici.

„Co to je? Nějaká tvá Bible?“ opáčím nadlehčeně.

„To je má kniha účetnictví,“ odpoví Adam, když se ohlédl za tou Biblí.

„Ty si děláš účetnictví,“ ušklíbnu se pobaveně.

„Ano, aby mi něco neušlo,“ přikývne a hned si všiml, že si ho dobírám.

„V dnešní době na to jsou už aplikace v mobilech a počítačích, anebo přímo lidi, kteří se na to specializují,“ rýpnu si do něj.

„To ano, ale já to mám rád takhle po staru. Navíc do toho koukám pouze já, pro nikoho jiného ta data nejsou,“ opáčí Adam a natáhne se se mnou na klíně pro onu Bibli. Položí mi ji na klín a já ucítím její váhu. Byla fakt těžká.

Otevřel to na stránce, kde měl tenký proužek šňůrky, jako záložku a já pohlédla na jednotlivé popsané řádky. Poslední zápis byl z neděle, kdy odcházela odsud loď s naloženými zbraněmi. Dopodrobna tam byl rozepsaná každá bedna, hmotné kusy, typy zbraní, váha a jaká byla cena. Uznale jsem jen přikývla a pak se podívala na Adama, který si mě prohlížel. Cítila jsem ten jeho propalující pohled.

„Co?“ ušklíbnu se na něj.

„Nic, jen koukám na tebe, jak si krásná,“ odpoví tiše a mě zrudnou tváře.

„Ty něco chceš, že mi skláníš takové poklony?“ rýpnu si do něj znova.

„Chci, aby sis mě vzala,“ usměje se mírně a mě poskočí srdce z toho, co právě řekl. A taky jak to řekl. Znělo to velice prosebně, jako kdyby to bylo jeho zbožné přání.

Zaklapla jsem knihu na svém klínu a on ji dal hned zpátky na stůl. Dala jsem mu ruce kolem krku a přitáhla se k němu blíž.

„Však si mě můžeš vzít,“ uculím se potutelně a on nakrčí mírně obočí.

„Takže mám sehnat někoho, kdo nás oddá a jednoduše se vezmeme na pláži?“ navrhne Adam a já si v tu chvíli nebyla jistá, zda to myslí vážně, nebo si dělá srandu.

„No, ale víš, že to nebude platit, protože mám české občanství,“ zvážním.

„To vím. Ale teď to budeme jen my dva, bude to jen o nás. Pak pojedeme do Česka a tam se vezmeme právoplatně, tak jak se sluší a patří,“ řekne rozhodně Adam, jako kdyby to už měl rozmyšlené.

„Dobře,“ usměji se.

„Takže mám zavolat Ismaelovi? Je zrovna v Bangkoku a mohl by někoho sehnat. A my se tak mohli vzít večer při západu slunce,“ usměje se Adam.

„Počkej, to jako fakt, ještě dneska večer?“ uchechtnu se.

„Jo, na co čekat,“ pokrčí rameny Adam, a i na jeho tváři vidím pobavený výraz.

„To mi k tobě nesedí, ty takový muž na úrovni, který musí mít vše pod kontrolou, přesně naplánované.“

„Jo, no od jisté doby jsem víc spontánní, než abych plánoval,“ ušklíbne se.

„Jo, od jaké doby?“ uculím se. Bylo mi to jasné.

„Od té doby, co jsem potkal jednu boží ženskou, která mi zamotala hlavu a zbavila mě všech mých zásad,“ řekne Adam a hned mě na to políbí.

 

 

Kráčela jsem bosky v písku a cítila jistou nervozitu v žaludku. Nillima mě pevně držela za rámě ruky a druhou rukou mě jemně hladila po paži, asi aby mě tím uklidnila. Dívala jsem se před sebe, jak jsme se blížily k jistému oltáři na pláži, který se stihl vyrobit během odpoledne, kdy jsme se s Adamem rozhodli, že se opravdu vezmeme při západu slunce na pláži. Všude byly zapálené svíčky, jejichž světla se mihotala ve větru a utvářely tak krásnou atmosféru. Náš svatební oltář byl postaven ze tří větších klacků, svázaných dohromady bílým provazem, přes které byly přehozené jemné bílé látky. Vše bylo doplněno bílými liliemi, které byly rozmístěné i po domě, jako výzdoba. Bylo to prostě nádherné místo na oddání. Pod oltářem stál jakýsi cizí muž, kterého jsem neznala a opodál čekal Ismael spolu s Adamem. Adam stál ke mně zády a až teprve Ismael zaznamenal mou přítomnost, Adam se hned otočil. Ten pohled na něj, při svitu posledních paprsků slunce, se mi jisto jistě zaryl do paměti. Široce se na mě usmál a přistoupil blíž před oltář. Jen jsem k němu došly, Adam mi hned nabídl ruku, za kterou jsem ho chytla a on si mě k sobě přitáhl blíž.

„Vypadáš krásně, vesmíre,“ pošeptá tiše ta slova, jen pro mě. Taky jsem si dala záležet. Vlasy jsem si navlnila do dlouhých loken a konečky po stranách decentně sepnula nad ostatními vlasy. Namalovala jsem se o něco výrazněji a oblékla se do černých přiléhavých šatů, které tomu jisto jistě dodávaly šmrnc. Měla jsem se stát Mrs.Black, tak co by ne!

Adamovi to též slušelo. Měl černé plátěné kalhoty, které nosíval často na Srí Lance, za kterými měl zakasanou volnější košili. Rukávy měl vyhrnuté do půli paží a knoflíčky měl rozepnuté tak akorát pod krkem. Byl to plážový švihák.

„Taky nevypadáš k zahození,“ uculím se a společně přejdeme blíž před oltář.

Nillima s Ismaelem si stoupli kousek od nás, jakožto naši svědci a my se tak pustili do našeho obřadu na pláži při západu slunce. Náš oddávající se pustil do jakéhosi proslovu a my se Adamem postavili proti sobě. Jak jsem byla předtím nervózní, nyní to ze mě úplně opadlo a já cítila pouze ten okamžik s Adamem, který jsme nyní prožívali. Když přišly na řadu sliby, trochu mě to zaskočilo, protože já si žádný slib absolutně nepřipravila, ale Adam se chopil první slova.

„Slibuji ti, vesmíre, že tě budu vždycky milovat! I v dobrém, i ve zlém, a i v časech, kdy to možná bude těžké. Jsi osoba, která bude mít navždy místo v mém srdci. Jsi má nejlepší přítelkyně, nejlepší parťák na sledování Hvězdných válek, nejlepší společnice pro život a jsi má osudová láska! Slibuji ti teď a tady, že udělám všechno na světě, abys byla šťastná a milovala mě do konce našich dní,“ pronese Adam velice pečlivě a pomalu a k mému údivu mluvil v češtině, aby to byl slib opravdu jen pro mě. Samozřejmě mě to dojalo a úplně mi vzal vítr z plachet. Potlačila jsem slzu, která se mi drala z jednoho oka ven a nadechla se.

„A já ti slibuji, že se tě pokusím držet při životě mými otravnými otázkami, mou urputnou otravností a zároveň mým neskonalým smyslem pro humor! Miluju tě Adame, a to je můj slib,“ vydechnu tak akorát ze sebe, kdy se mi spustí další slzy dojetí a bylo mi jasné, že se mi roztéká řasenka na očích. Adam se pobaveně usměje a setře mi svou dlaní slzy z jedné tváře. Poté se oddávající pustil do dalšího proslovu, kdy pokynul, že si můžeme předat prstýnky.

Ty vole prstýnky! My nemáme žádné prstýnky!

Ovšem k mému naprostému šoku se Adam otočil k Ismaelovi, který mu zrovna podal černou sametovou krabičku. Byla již otevřená a v ní se tyčily dva matně černé kroužky. Jak jsem předtím byla dojatá, tak teď jsem byla úplně naměkko. Polkla jsem tiše vzlyk a koukala na ty nádherné prstýnky, které nám Adam jistě zařídil.

On prostě myslel na vše!

Ihned jsem sáhla po větším prstýnku a směle ho nandala Adamovi na prsteníček. On to po mě hned zopakoval a navlékl mi decentní černý kroužek na můj levý prsteníček.

„Nyní vás prohlašuji za muže a ženu, můžete políbit nevěstu,“ vysloví onu větu náš oddávající a my se na sebe s Adamem ze široka usmějeme. Přitáhl si mě hned k sobě a políbil mě neskutečně krásně, jako kdyby to bylo poprvé. Cítila jsem se neskutečně.

A hlavně konečně šťastně.