Mr.Black Vesmírná černá - 27.kapitola

Anotace: Ta historie se přeci jen opakuje!

Sbírka: Mr.Black - Vesmírná černá - Kniha druhá

 

 

27.kapitola

 

Stála jsem před zrcadlem a pohlížela na můj finální look, těsně před odchodem. Oblékla jsem se do červených upnutých šatů, které jsem měla do půli stehen, takže nebyly úplně krátké. Byly bez ramínek a upínaly se mi kolem dekoltu, kde byly vyztužené a nahrazené podprsenkou. Padly mi jak ulité a nemusela jsem se bát, že mi někde něco vyleze, nebo nemístně vyskočí ze šatů ven.

Vlasy jsem si vyčesala do úhledného culíku a namalovala se výrazněji. Oči jsem si zvýraznila horními linkami a nanesla tmavší stíny. Ideální make-up na noční povyražení. Mé modré oči tím tak získaly hlubší rozměr, a ještě víc vynikly. Chtěla jsem zapůsobit, jakožto manželka váženého Adama Al-Sheida. Cítila jsem se sebejistě a přešla ještě k připraveným botám. Nazula jsem se do černých páskových bot na vyšším podpatku, které mi prodloužily opálené nohy a celé to akorát podtrhly.

Vypadala jsem sakra dobře.

Možná trochu vyzývavě, ale sakra dobře!

Vzala jsem si svou černou Chanelku do ruky, ze kterého jsem odepla popruh a mínila ji nosit pouze v ruce. Nacpala jsem do ní mobil, rtěnku a k mému překvapivému zjištění se tam vešla i má KAS. Zbraň od Adama, které jsem tak říkala. Ano, pojmenovala jsem si zbraň!

Naposled jsem se zkontrolovala v zrcadle a ráznými kroky přešla ke dveřím. Vyšla jsem ze dveří, kde už stepovala Bree. Byla oblečená celá do černého. Černé kalhoty, triko, černý bomber, za kterým měla jistě schovanou zbraň. Počastovala mě úsměvem, když si mě prohlédla.

„Být na holky, tak do tebe jdu,“ pronese pobaveně.

„Budu to brát jako kompliment,“ ušklíbnu se a společně přejdeme ke schodišti.

V obýváku stál Adam a zrovna se o něčem bavil s Mattem. Bylo to strašně divný, vidět je takhle spolu, jak se mezi sebou důvěrně baví. Bylo to sakra divný! Oba zaznamenali můj spektakulární příchod, kdy jsem se zuby nehty držela, abych si nerozbila hubu na schodech a pomalým krokem k nim přišla. Viděla jsem v jejich tvářích jisté zaskočení. Přisuzovala jsem to svému zjevu. Usměji se na Adama a jemně se dotknu jeho ramene.

„Jsem připravena, můžeme vyrazit,“ utrousím tiše a líbezně se usměji.

„Dobře,“ hlesne pouze Adam a uchopí mě za ruku. Ruku v ruce se rozejdeme k hlavním dveřím a cestou se k nám připojí několik mužů. Všichni mě horlivě pozdraví a já se cítila velice dobře. Důležitě a váženě.

 

Když jsme došli mlčky k jachtě, k mému neblahému zjištění jsem si všimla, že s námi jede i Matt. Vzájemně jsme se na sebe podívali a on se pak přesunul na opačnou stranu jachty. S Adamem jsme se posadili do sedaček na zádi jako posledně a on se ke mně tužebně nakloní.

„Už jsem ti říkal, jak si sexy,“ pošeptá mi nestoudně do ucha.

„Ne, myslím si, že ještě ne,“ ušklíbnu se pobaveně a pohlédla jsem před sebe, na ochranku, která tam netečně stála. Vyráželo s námi asi deset mužů. Včetně Matta a Ismaela. Bree seděla opodál, ale tak aby nás nerušila svou přítomností. Chvíli na to se zapnuly motory a my se odpíchli od mola.

Po hodině a půl jsme se konečně dostali na místo. Vstoupili jsme do širokých dveří, kdy z každé strany stáli bodyguardi a ostražitě si nás přeměřili.

Ovšem ustoupili, jen viděli Adama v popředí.

Opět mě pevně držel za ruku a držel si mě u těla, kousek za sebou. Vešli jsme do obrovského klubu. Nevěděla jsem, co úplně čekat, s vzhledem k pověsti thajských klubů, ovšem tohle bylo úplně něco nečekaného. Byl to několika patrový taneční klub, všude bylo plno lidí a jisto jistě, to nebyl žádný klub pro chudáky. Všude svítily růžové a červené neony, které nabývaly dojmu vykřičeného domu. Vzduchem se linula taneční hudba a na parketech tancovalo několik desítek lidí.

Společně s ochrankou jsme vystoupali do druhého podlaží a šli dál. Za zády jsem cítila přítomnost Bree a jisto jistě tam byl někde i Matt. Hudba se změnila do jakéhosi hiphopu a já si připadala jak ten největší gangster, který právě přišel do svého doupěte plného hříchů. Kráčeli jsme kolem několika soukromých boxů, kde se zřejmě u jednoho odehrával soukromý taneček u tyče a v tom následném jisté orgie. Jen jsem to přehlédla okem a dělala, že nic.

Už mě tu nemohlo asi nic překvapit.

Ovšem klub nepůsobil vůbec vulgárně, ani lehce. Všechno tu bylo luxusní, tudíž jsem se nebála usadit, když jsme konečně vešli do našeho soukromého salónku. Dovnitř s námi vstoupil pouze Matt, Bree a Ismael. Adam se posadil na velkou koženou pohovku, přímo doprostřed a já se usadila jak pravá dáma, hned vedle něj. Překřížila jsem nohy přes sebe a narovnala se v zádech.

„V kolik má přijít ten tvůj společník?“ otáži se zvědavě.

„Každou chvíli,“ odpoví Adam a pohlédne směrem ke dveřím, kterými právě vešla spoře oděná servírka. Vše důležité měla zakryté, ovšem zbývalo málo pro představivost.

„Dobrý večer, pane Al-Sheid, vítáme vás tu! Jako na přivítanou vám nesu šampaňské, na účet podniku,“ řekne zcela plynule servírka a položí před nás na stolek několik skleniček a kbelík s ledem a lahví šampaňského. Adam děkovně pouze přikývne a servírka se podívá na mě.

„Budete si ještě něco přát?“ otáže se spíše mě.

„Ne, zatím ne, děkujeme,“ pronesu klidně. Ač vypadala jako coura, její vystupování mělo úroveň. Jako ironické.

Servírka odejde a my tam zůstaneme sami. Ismael si k nám přisedne do křesla a chopí se láhve šampaňského. Rozlije nám do skleniček, každému jen trochu a skleničku mi náležitě podá. Poděkuji mu a počkám na ty dva, až se chopí svých skleniček. Mlčky si přiťukneme a já si rty hned schladím bublinkami. Jemně mě zapálí v hrdle a úplně bych zapomněla, jak chutné pravé šampaňské. Ne, že bych ho pila často, že!

V tom si všimnu, jak se rozestoupí naši muži ve dveřích a dovnitř vstoupí cizí muž, v bílém obleku.

Koukala jsem na něj jak na zjevení. Protože on opravdu tak vypadal.

Čistě bílý oblek, ve které měl světle šedou košili a bílou kravatu, podtrhoval jeho tvář. Jemnou tvář, lehce zarostlou vousy a milým úsměvem. Vlasy měl delší, světle hnědé, svázané do menšího culíčku. Takový ten culíček alá pytel od brambor. Ve skrytu duše jsem tenhle typ účesů u mužů úplně nesnášela, ovšem on tomu dal úplně jiný rozměr. Vypadal dost dobře. Ihned za ním vešla jeho ochranka v podobě dvou vyšších mužů, oblečené naopak do temně černé, jako kdyby zrovna vyšli z Matrixu.

Adam slušně vstane, obratně si zapne sako a pomalu přejde k onu muži. Též jsem si stoupla a upravila si šaty. Cítila jsem se trochu nemístně.

„Zdravím tě, příteli,“ řekne anglicky s americkým přízvukem. Jistě nebyl zdejší.

„Jsem rád, že jsme se tu mohli potkat,“ přitaká Adam, horlivě si podají ruce a vzájemně poplácají na ramenou. Pak se ten muž otočí mým směrem a obdaří mě opravdu milým úsměvem. Napřáhne ke mně ruku a já ji hned přijmu.

„Paní Al-Sheid, těší mě vás konečně poznat,“ pronese důležitě a silně mi stiskne ruku, „Jmenuji se Alexandr Verwohnendes, ale můžete mi říkat Alex,“ dodá přátelsky a já se ztratila při vyslovení jeho příjmení. Verwo-cože?!

„Já jsem Kristýna, těší mě,“ opomenu se, abych nevypadala neurvale.

„Vaše reputace vás předhání,“ řekne s mírným úšklebkem a já na něj nechápavě zamrkám.

„Hm, prosím?“ nechápu.

„To, jak jste vzala do rukou ten náš společný problém,“ vysvětlí to, že jsem zasáhla, zabila ty dva idioty a uchránila tak jeho byznys. Oh, no jistě, celá já!

„Aha, no jo, to jsem celá já,“ uchechtnu se a jeho má reakce pobaví.

„Tak co, probereme to?“ otočí se na Adama a on mu gestem ruky nabídne se posadit. Já tam zůstanu stát. Bylo mi blbé zůstat a poslouchat jejich rozhovor, který se mě úplně netýkal.

Adam si všimne mého rozpoložení.

„Posaď se, vesmíre, můžeš tu zůstat,“ promluví na mě česky, v klidu.

„Ne to je dobrý, zajdu si na toaletu a za chvilku se vrátím, hm,“ odpovím mu česky a on pouze přikývne.

Pohledem střelí k Mattovi, který se odpíchne od rohu zdi, ve kterém stál a bedlivě nás pozoroval. Mírně se usměji na Alexe a opustím jejich blízkost. Přejdu ke dveřím, kde se ke mně připojí Matt a Bree a společně vyjdeme ven. U dveří stál zbytek naší ochranky a já se rozhlédla, kde by mohly být nebližší toalety.

Rozešla jsem se sebevědomě zpět, odkud jsme přišli a opatrně sešla schody. Matt vykročil rychleji a byl hned u mého boku. Cítila jsem jeho ruku kolem svého pasu a jak si mě následně přitáhl k sobě.

„Dej tu ruku pryč, nebo ti ji zlomím,“ zavrčím nesouhlasně a dost hlasitě na to, aby mě slyšel přes hudbu, co hrála všude kolem nás. Absolutně nic na to neřekl, pouze si mě změřil krátkým pohledem a přitáhl ještě blíž k sobě. Cítila jsem jeho dlaň pevně na mém boku a říkala si, že si dovoloval až moc. Chytla jsem ho za tu ruku a sundala si ji z boku. Počastovala jsem ho zlým výrazem, on mi ho samozřejmě hned vrátil. Už se mě nedotkl, ale stále byl na blízku, že jsem cítila jeho vůni. Samozřejmě mi nemohlo ani ujít, jak mu to slušelo. Byl oblečený normálně, zřejmě aby zapadl více do davu a vypadal méně nápadně, na rozdíl od naší ochranky, oblečených v kvádrech. Měl tmavé džíny, bílé tričko, které obklopovalo jeho vypracovanou hruď a na tom svou koženou bundu, kterou jsem poznávala velmi přesně. Tu bundu jsem milovala a měla ji několikrát na sobě. Zastavili jsme se před toaletami, kdy mě ještě Matt otočil k sobě a naklonil se blíž ke mně.

„Vyčůrat, umýt ruce a okamžitě zpět,“ rozkáže mi a já se nadechnu, abych mu něco řekla, ale nevěděla jsem co. Místo toho jsem se rozešla s Bree v patách a zabočila na dámy. Jen jsme vešly dovnitř, ztěžka jsem se nadechla a podívala se nevěřícně na Bree. Na toaletách nikdo nebyl a zavřením dveří se hudba od vedle mírně utlumila.

„Ježiš, ten mě tak sere!“ postěžuju si ji a přejdu k jedné z volných kabinek.

„No je vidět, že to furt mezi vámi je,“ pronese suše Bree a opře se zadkem o umyvadlo. Střelila jsem po ní nechápavým pohledem a zastavila se uprostřed kabinky.

„Jako co?!“ nechápu

„To ONO,“ zahlaholí netečně. Nesouhlasně si pomlasknu a zapadnu dovnitř kabinky. Vykonám potřebu, spláchnu a usoudím, že to jsou jedny z nejhezčích toalet, co jsem kdy viděla v klubu. Byly čisté, uklizené, voňavé. Opravdu překvapující. Kor v jednom z nejšpinavějších měst světa.

Vyšla jsem z kabinky, umyla si ruce a zkontrolovala svůj odraz v zrcadle. Vše vypadalo tak jak mělo, nikde mi nic nečouhalo, ani nestoudně nevyčnívalo. Ulekla jsem se, když dovnitř vešla skupinka zjevně opilých holek. Byly to cizinky. Dle jejich opilého žvatlání anglicky, jsem usoudila, že to byly Američanky.

„Bože, viděla jsi ho! To byl sakra kus!“ zahlaholí jedna s potutelným smíchem, ta druhá se tomu začala hned smát a ta třetí za nimi se začala rozplývat, jaký nádherný chlap tam stál. Nemusela jsem si dlouho domýšlet, o kom se ty holky bavily. Vysušila jsem si ruce do papírové utěrky, vztekle ji zahodila do koše a vyšla ven z toalet. Bree mi spěšně otevřela dveře a počkala až vyjdu. Jen jsem vyšla zpoza rohu, viděla jsem zřejmě další holku z té partičky, které zrovna vstoupily na záchod, jak tam koketuje s Mattem. A ten pičus se na ni usmíval a užíval si její pozornost.

Absolutně jsem nechápala, kde se to ve mně vzalo a obratně jsem odkráčela k nim. Hrubě jsem do ní strčila, aby u něj nestála tak blízko a výhružně se na ni podívala.

„Běž si to zkoušet na někoho jiného, ty šlapko,“ počastuji urážkou. Vzhledem k tomu, že byla opravdu oblečená jak šlapka, která se nebála odhalit, tak ji ta urážka náležitě příslušela.

„Cože si to řekla, ty krávo?!“ vyjede hned obranně po mně. Už jsem chtěla proti ní vykročit, ale zasáhl do toho Matt, který nás rozdělil svými velkými pažemi.

„Wou wou, tak to by stačilo!“ vloží se do toho Matt a ve tváři neskrýval jisté rozhořčení. Bree mezitím přistoupila výhružně k té holce a ukázala ji gestem ruky, aby se odporoučela. Ta kráva si ještě něco zapindala pod tím jejím umělým nosánkem a odkráčela si na toalety. Možná si šla pro posily, ke svým opilým kámoškám.

„Co to kurva mělo znamenat?!“ vyjedu hned po Mattovi ostře a zpražím ho hnusným pohledem.

„To mi řekni spíše ty!“ zavrčí na mě a sehne se těsně k mému obličeji. Měla jsem sto chutí mu dát hlavičku. Nebo mu vypíchnout oči! Prostě mu ublížit!

„Nech si píchání na jindy a dělej tu svoji zasranou práci, kvůli tomu tady přeci jsi!“ procedím skrz zuby a dala jsem si velmi záležet na tom, aby mi rozuměl. Matt se ještě víc zamračil a všimla jsem si, jak se mu oči zúžily.

„Ach, paní Al-Sheid! Už jsem se bál, že se nikdy nepotkáme!“ ozve se najednou před námi, já se odpoutám od Mattova nasraného ksichtu a podívám se před nás.

Pohlédnu na vysokého Thajce, který měl na ksichtě černé brýle, byl ověšený zlatem kolem krku, na sobě výrazný červenočerný oblek a na každé ruce zavěšenou děvku. Za ním se tyčili dva bodyguardi.

Napřímila jsem se a otočila se směrem k němu. Slyšela jsem Matta, jak zavrčel a rychle předstoupil přede mě. Thajec se na mě ze široka usmál a já zahlédla jeho zlatý přední zub. Hned se mi vybavil zlatý zub toho jednoho kreténa, který mě napadli u mě doma v Liberci. Nevím proč, ale nějak jsem si ty dva spojila dohromady. A pak mi došlo, s kým mám tu čest. Za jeho blyštivým opaskem se širokou přezkou měl ledabyle zastrčenou zlatou zbraň. Byl to typický Glock čtvrté generace. Plně automatická a přesná zbraň. Měla jsem tu čest poznat onoho kreténa, které si nechal říkat Glock.

Pomalými kroky jsem se rozešla blíž k němu, i když mi Matt zabránil přistoupit blíž. Široce jsem se usmála a v jemném gestu roztáhla uznale ruce před sebe.

„A ty budeš ten ubohej kokot, jehož lidi se mě pokusili zabít,“ pronesu s posměškem. Thajec se odvrátil ze sevření svých děvek po boku a pomalu přistoupil dva kroky blíže ke mně. Počastoval mě pobaveným pohledem, ale zakroutil nesouhlasně prstem.

„To bylo pouze blbá náhoda! Poslal jsem ty dva, aby pohrozili tvému manželovi, aby se mi nesral do mého teritoria. Měli pouze předat vzkaz, varování, ale asi ses jim nějak zalíbila, tak to vzali po svém,“ ušklíbne se drze. Měla jsem sto chutí po něm skočit a zabít ho holýma rukama.

„Aha, a pak si uplatil další dva blbečky, který si pověřil ubohou krádeží,“ uchechtnu se posměšně, „Víš, nevím, co zaměstnáváš za amatéry, ale ať pošleš kohokoli, nechám je zabít do jednoho!“ řeknu sebejistě a dostanu se na stejnou drzou vlnu co on. Nemínila jsem projevit jedinou známku slabosti.

„To by stačilo,“ sykne ke mně Matt a pevně mě uchytí za loket. Popostrčí mě, abychom se tomu Thajci vyhnuli. Bree se vydala hned za námi, se zbraní připravenou v rukách.

„Ještě se uvidíme!“ zaslechnu ještě Glocka a těžce jsem polykala nadávky. Jen co jsme se rychle přesunuli ke schodišti a začali stoupat po nich do dalšího patra, vytrhla jsem se Mattovi ze sevření. Čišela ze mě zlost. Všechno se mi to vracelo zpět.

Tohle byl ten zmrd, který mohl za všechno.

„Musíš ho zabít,“ řeknu rozhodně k Mattovi, který kráčel do schodů vedle mě.

„Cože?!“ ucedí, jako kdyby špatně slyšel.

„Říkám ti, že ho musíš zabít!“ zopakuji znova a zastavím se na posledním schodu. Matt se též zastaví a zamračeně se na mě podívá.

„To není zrovna ten nejlepší nápad!“ značně nesouhlasí.

„Je mi to u prdele! Ten zmrd musí chcípnout!“ vyprsknu znechuceně a rozejdu se dál.

V hlavě mi hučelo, mysl jsem měla zastřenou jednoduchým slovem pomsta.

Kvůli němu jsem si prošla peklem.

Přišla jsem o miminko.

Ráznými kroky dojdu až k našemu salónku. Ochranka mi ustoupí ze dveří a já vstoupím dovnitř jak divoká voda. Adam s Alexem ke mně zvednou obličeje, když si tam zrovna povídali nad skleničkou whisky. Adam okamžitě zaznamenal mé rozladění. Přistoupila jsem blíž k nim a tyčila se nad stolem.

„Je tu Glock, ten hajzl, co vás chtěl obrat a co poslal na tebe ty chlapy v Liberci,“ řeknu zcela vážně anglicky, aby mi rozuměl i Alex. Adam se hned postavil a střelil pohledem po Mattovi, který ostražitě stál u dveří. Nevím, co vedli za zkurvenou telepatickou debatu, ale chvíli trvalo, než se Adam ke mně vrátil tváří. Alex se ledabyle postavil a zapnul si jeho bílé sako. Otočil se na patě a přistoupil pár kroky ke mně.

„Jen se nebojte, jeho čas přijde velmi brzy, nyní vás už opustím, mám další záležitosti k řešení,“ pronese klidným tónem a podá mi ruku na rozloučenou.

Přijmu ji a překvapí mě, když ji uchopí a stáhne si ji k ústům.

Zlehka mě políbí na hřbet ruky a ve mně nějakým způsobem zatrne.

Bylo to galantní gesto, ale nevím proč, z jeho pohledu šel najednou strach.

Ruku jsem hned stáhla a koukala na jeho odcházející záda. Ještě přikývl pozdravem na Matta, který na něj též kývl. Nepřekvapilo by mě, kdyby se ti dva znali.

Podívala jsem se na Adama, který zrovna ke mně přistoupil.

„Pojedeme raději zpátky domů, prosím?“ utrousím velice prosebně. Nemohla jsem tu dál sedět s vědomím, že někde tam, kousek ode mě, je ten zmrd.

„Jistě, půjdeme,“ rozhodne se hned Adam a přitáhne si mě k sobě. Jemně mě políbí na čelo a dá mi ruku kolem pasu. Napasuje si mě k sobě a společně jsme se rozešli ke dveřím. Vyšli jsme ven společně s celou naší ochrankou a rychlým krokem se snažili odejít pryč z klubu.

Dost jsem si oddychla, když jsme nikde cestou nepotkali Glocka ani nikoho jiného, kdo by nám stál v cestě a bránil tak v odchodu. Nasedli jsme do připravených aut a spěšně odjeli do přístavu. Až když se naše jachta vzdalovala od přístavu Bangkoku, tak jsem si znatelně oddechla. Měla jsem strach, ovšem stále mi v žilách kolovala zlost. Ten zmrd prostě musel zemřít!

 

S Adamem jsme došli ruku v ruce až do domu a já si bolestně sundala boty. Měla jsem otlačené paty, jak se mi do nic zařezávaly pásky z bot. Studená podlaha mě chladila na chodidlech a bylo to tuze příjemný. Jak jsme celou cestu domů nepromluvili ani slovo, mínila jsem prolomit ticho a přešla k Adamovi, který stál u baru a nalíval do dvou skleniček nějaký alkohol. Opřela jsem se lokty o bar a podívala se na něj.

„Co bude teď?“ zeptám se zvědavě.

„Co myslíš?“ nechápe Adam a podá mi jednu sklenku s nalitým alkoholem.

„No, co uděláme s Glockem?“ zeptám se zcela vážně. Zaznamenám pohyb na schodech a všimnu si, jak Matt vybíhá schody po dvou. Bree stála opodál nás, stejně jako dva muži z ochranky. Jeden stál u terasových dveří a druhý na opačné straně. Byla jsem z nich značně nervózní. Najednou. Jako kdyby to nebezpečí opravdu hrozilo.

„Zatím nic,“ pokrčí rameny Adam a hodí do sebe celou nalitou whisky. Vyjeveně se na něj podívám a chopila se hned slova.

„Jak jako nic? Něco s ním musíme udělat Adame! To on za všechno může!“ vyhrknu a skleničku s alkoholem odložím.

„Ano, já vím, ale teď s tím nic dělat nemůžeme,“ opáčí a pokrčí rameny. Nalije si rovnou druhou. Nezdálo se mi to.

„Ty si celou dobu věděl, že to byl Glock?!“ zavrčím podezřele.

„Zjistil jsem to, když jsem byl v Paříži,“ opáčí výmluvně a kopne do sebe druhou rundu. Zakroutím nevěřícně hlavou a kousnu se do rtu. To si ze mě dělal prdel?!

„A kdy jsi mi to kurva chtěl říct?! Konečně víme, kdo mohl za to, že jsem přišla o dítě! O naše dítě Adame!“ rozkřiknu se po něm. Ten jistý bolestivý osten vyšel ven. Ta bolest, kterou jsem si celou dobu nechtěla připustit. Adam silně třískne skleničkou o bar a ztěžka se nadechne.

„Nemůžu s tím teď nic dělat! Glock patří pod Unii. Nemůžu ho jen tak zabít, aniž by po tom zabili mě!“ brání se hlasitě.

„Cože?! Jakou Unii?!“ nechápu. Adam si otráveně protře obličej, jako kdyby byl už teď znaven tím, mi cokoli vysvětlovat.

„To je teď jedno! Prostě ho nemůžu jen tak zabít, chápeš?! Promiň!“ pronese tak monotónně, až mě to neskutečně popudí.

Už jsem se nadechovala, že něco řeknu.

Už jsem měla jedovatou poznámku na jazyku, když v tom se ozvala rána odněkud z venčí. Všichni zbystřili a podívali se směrem k hlavním dveřím.

Najednou se ozval naprosto ohlušující výbuch v jídelně. Tlaková vlna mě okamžitě smetla a já se praštila celým tělem o bar za mnou. Neslyšela jsem absolutně nic, jako kdybych přišla o sluch. Snažila jsem se rozkoukat, ale všude byl kouř a popel a já se rozkašlala. Viděla jsem pouze několik pohybů v kouři. Tam kde kdysi bývala jídelna, tak silně hořelo a já snažila se vzpamatovat, ač jsem neslyšela vůbec nic.

„Adame!“ vyhrknu ze sebe a začnu hledat Adama. Kolem mě se válelo několik kusů rozbitého nábytku a suti. Plazila jsem se po čtyřech a hledala Adama. Musel být někde blízko mě, vždyť jsme stáli kousek od sebe! Sluch mi přicházel k sobě a já slyšela neskutečný rámus. A taky křik. Bolestný křik někoho zraněného.

„Adame!“ zakřičím znova až mi selžou hlasivky, jak jsem se nadechla kouře z ohně.

„Tady jsem!“ ozve se najednou a přiskočí ke mně. Šokovaně jsem ho krátce objala a spěšně zkontrolovala, zda není zraněn. Vypadal, že je v pořádku.

„Jsi v pořádku?!“ zvýší na mě hlas, abychom se slyšeli přes ten hluk. Jen jsem stihla přikývnout, kdy jsme najednou slyšeli střelbu ze zbraní. Automaticky jsem se otočila za sebe, kde jsme předtím zahlédla svou kabelku, která mi spadla při pádu na zem. Uchopila jsem ji pevně do ruky a vytáhla z ní svou KAS. Namířila jsem kamsi do stínu před sebe.

„Kašli na to, pojď musíme se odsud dostat!“ vyhrkne na mě Adam, chytne mě za loket a odtáhne stranou. Slyšela jsem, jak několik kulek prosvištělo kolem mě. Tam kde předtím bývaly dveře na terasu, už byly jen prázdné dveře bez skla. Adam je vyrazil a vyběhl s námi ven.

„Kristýno!“ vyhrkne na mě Bree, když za námi zrovna vyběhla ven. Otočím se na ni zrovna v tu chvíli, kdy ji zasáhne kulka a ona se svalí k zemi.

„Ne!“ vykřiknu bolestně. Vytrhla jsem se Adamovi z rukou a přeběhla k ní. Otočila jsem ji na záda, ale k mému zděšení jsem jen viděla díru po kulce v její hlavě. Obličej měla netečný a mrtvý. Hned jsem se rozbrečela.

„Kristýno, pojď sakra!“ doběhne Adam ke mně zpátky a já zaslechnu nekonečnou palbu zevnitř domu. Adam mě vytáhne na nohy, silně uchopí kolem pasu a rychle se s námi dá na útěk. Ohlédla jsem se přes rameno, na mrtvou Bree, která ležela na trávníku.

V tu chvíli jsem přešla na automat a úplně vypnula jakékoli emoce. Adam mě pevně držel a pomohl mi přeběhnout po trávě až k mírnému útesu, kde byly ostré kameny. Spěšně se rozhlédl dolů, aby zkontroloval, zda tam někdo je. V tom jsem zaznamenala, jak nám přiběhl Matt. Měl cákanec krve přes celý obličej, na svém bílém triku měl neprůstřelnou vestu a na zádech baťoh.

„Vezmi ji do skladiště, je tam zadní východ a připravený člun! Zavoláme si!“ řekne spěšně Adam Mattovi. Matt mu mezitím podá jednu ze zbraní, kterou třímal v rukách. Vystrašeně přelétnu pohledy mezi těmi dvěma.

„Počkat, já bez tebe nikam nejdu!“ vyhrknu na Adama, v tom ke mně přistoupí Matt a pevně mě chytne za paži. Chtěla jsem se mu vysmeknout a vykročit k Adamovi, ale Mattův stisk byl naprosto pevný.

„Adame! Neopouštěj mě!“ vykřiknu na něj naprosto smyslů zbavená. Proč tu kurva zůstával!

„Tak běžte!“ křikne Adam po Mattovi. On ho okamžitě poslechl, čapl mě a zatáhl sebou na skály. Snažila jsem se mu vzpouzet a cítila, jak se mi ostré kameny zařezávají do nohou, protože jsem neměla boty. Za námi jsem slyšela střelbu a v duši si přála, aby to nebyly výstřely od Adama. Přála jsem si, aby byl v pořádku. Překonali jsme několik kamenů, až jsme stáli pevnýma nohama na zemi, u garáží.

Matt zkontroloval cestu a rozeběhl se se mnou směrem ke skladům, kde byla výrobna zbraní. Zastavila jsem se, když jsem zaslechla další výbuch v domě. Pak jsem viděla letící raketu od zátoky mířící na dům, která dopadla přesně doprostřed a podpořila tak ještě větší výbuch domu. S naprostým zděšením jsem pohlížela na to, jak dům celý hořel. Nillima! Vždyť tam byla Nillima a všichni zaměstnanci! Adam!

„Neeee!“ rozkřikla jsem se bolestně. V tom jsem cítila Mattovi ruce kolem pasu, kdy si mě přehodil přes rameno a spěšně se se mnou rozeběhl pryč.

„Pusť mě, kurva!“ začnu křičet a vzpouzet se.

Věděla jsem, že mi nedovolí se vrátit zpět k domu. Jakmile se mnou doběhl k obrovským vratům, vstupu do výrobny, pustil mě na zem a přišpendlil mě ke zdi. Zakryl mi pusu svou dlaní a podíval se na mě zlostně.

„Poslouchej mě kurva! Už se nemůžeš vrátit jasný! Musíme se odsud dostat pryč!“ vyhrkne na mě Matt. Koukal mi zlostně do očí, ze kterých se začaly spouštět slzy. Vzápětí jsem si všimla pohybu ze strany. Ozvala se střelba a na mě vycákla Mattova krev, když ho zasáhli do ruky, kousek od ramene. Matt se hned otočil a zastřelil další dva přicházející muže. V jedné ruce jsem stále třímala kabelku se zbraní a chtěla ji vytáhnout, ale Matt mi v tom zabránil.

„Pojď, musíme utíkat, jdou sem další!“ sykne Matt, chytne mě za volnou dlaň a vyběhne s námi dovnitř dveří.

Začneme utíkat dlouhou chodbou, ve které byla jen ta potemnělá světla. Prorazili jsme další dveře, kde byla výrobna se 3D tiskárnami. Nikdo tam nebyl, svítily tam pouze lampy u tiskáren, které stále pracovaly. Běželi jsme podél tiskáren až dozadu, kde byly další dveře. Zaběhli jsme za ně a Matt se zastavil. Přeběhl k jakési skříni, která byla hned u dveří a snažil se ji posunout tak, aby spadla před dveře a nikdo tak dveřmi nemohl projít. Viděla jsem, jak mu teče krev z rány na ruce. Měl značné problémy s tou zraněnou rukou, a tak jsem se rozeběhla k němu mu pomoct. Společně jsme strčili do skříně, která se převrátila před dveře. Okolí kolem nás se znova otřáslo, byla to další rána z venčí a lampy, které svítily na stropě, několikrát zablikaly.

Matt mě opět chytl za ruku a společně jsem se rozeběhli dál. Cítila jsem, jak mi opět krvácí jedno chodilo, ale v tom zápalu o přežití mi to bylo jedno. Jen mi to mírně podkluzovalo. Běželi jsme, co jsme mohli, hrozně dlouhou chodbou, která smrděla jak stoka. Připadalo mi, že běžíme do samotných útrob hory. Slyšela jsem, že za námi někdo běží, bylo to několik osob. Tím jsem si byla jistá. Ty ozvěny jejich běžících kroků byly dost zřetelně slyšet. Doběhli jsme konečně k dalším dveřím, Matt je prorazil svým nezraněným ramenem a hned jak se rozevřely, jsem cítila jistý závan moře. Museli jsme být na druhé straně ostrova. Byl to možná jakýsi únikový východ.

„Rychle, tudy!“ vyhrkne a vydáme se do pravé chodby, když jsme doběhli na rozcestí. Snažila jsem se s ním držet krok a pevně se držela jeho ruky. Bylo to zase jako zasraný deja vú. Ta posraná minulost byla zpátky a my opět před někým prchali.

Doběhli jsme najednou k jakési hluboké stoce, která smrděla rybinou a mořem. Všimla jsem si, jak Matt zastavil a pohlédl před sebe, kde byl malý motorový člun, akorát tak pro dva. Pustil mě ze svého sevření a bolestně si stáhl z ramenou batoh, který měl celou dobu na zádech a hodil ho do člunu.

„Dělej nastup si,“ rozkáže mi a ostražitě kontroloval chodbu, ze které jsme právě přiběhli. Rychle jsem slanila ty tři železné schůdky, které tam byly a došlápla na člun, který se zhoupl na vodě. Matt seskočil ke mně a ihned si sedl k motoru. Posadila jsem se na zadek do popředí člunu. On rychle nastartoval a chytl páku tak, aby nás člun rychle vyvezl ven z útrob jeskyně, ve které jsme se nacházeli. Vyjeli jsme rychle stokou ven a já viděla před námi černotu otevřeného moře. Zaslechla jsem několik výstřelů za námi. Rychle jsem se sehnula, aby mě nemohl nikdo zasáhnout, ovšem už jsme byli tak daleko, že nás ani jedna kulka nezasáhla. Furt jsme se s Mattem ohlíželi za sebe a bylo mi jasné, že oni vyrazí za námi, hned jak se vrátí k lodi, kterou se zřejmě dostali na ostrov. Když už jsme byli dál, otočila jsem se znova viděla tu oranžovou záři ohně nad ostrovem. Hustý černý dým se linul z ostrova a bylo mi jasné, že ostrov museli kompletně rozstřílet. Jak se Adam odtamtud mohl dostat?!

Strašně mi zatrnulo a ucítila jistý osten bolesti a strachu, že Adam to možná ani nemusel přežít. Ale snažila jsem se uvažovat pozitivně a nepřipouštět si to. Prostě nemohl být mrtvý!