Mr.Black Vesmírná černá - 28.kapitola

Anotace: "Naučil mě, jak milovat, ale ne jak to zastavit," - Láska

Sbírka: Mr.Black - Vesmírná černá - Kniha druhá

 

 

28.kapitola

 

Neměla jsem sebemenší ponětí, kde jsme se zrovna nacházeli, když jsme dorazili na pevninu. K našemu štěstí nám ještě zcela nedošel benzín v motoru, ale bylo potřeba, abychom se stáhli na pevninu. Na širém moři, jsme byli přesný terč a jistě nás mohli dohnat rychlejší lodí. Matt průběžně kontroloval mobil a viděla jsem, jak se díval na navigaci. Pomohla jsem mu vytáhnout člun trochu na souš a zakrýt ho nějakým roštím a uschlého listí z palem, které leželo opodál. Rychle jsme zamaskovali člun, aby nebyl na první dobrou vidět a pak se Matt na mě otočil.

„Zvládneš chodit?“ otáže se mě a přejede si mě spěšně pohledem. Svítil na mě malou ruční baterkou, kterou měl v ruce a já odvrátila pohled ze světla.

„Jo, jen nemám boty,“ opáčím tiše. Matt na to nic neřekl, pak přešel ke mně a chytl mě pevně za ruku.

„Všude nás budou hledat, takže se musíme stáhnout a najít si nějaké ubytování přes noc,“ informuje mě Matt a zase mě za sebou táhl jak kus hadru. Fakt, zasraná historie se opakuje.

Šel rychlým krokem, ale zase tak, abych mu bosa stačila. Po písku jsme přešli po nějakém nedbale upraveném trávníku až k silnici. Neviděla jsem kolem sebe vůbec nic, krom vzdálených pouličních lamp v okolí a v dálce svítily mrakodrapy Bangkoku.

Chtěla jsem mu položit tunu otázek, jako co bude teď, co budeme dělat, kam půjdeme. Zda se někde sejdeme s Adamem, jaký je plán, kde se ukryjeme.

Chtěla jsem se ho zeptat na tolik věcí, ale mlčela jsem.

Jako kdybych nedokázala promluvit.

Stále jsem byla otřesená tím, co se stalo.

Ale nebrečela jsem.

Držela jsem se zuby nehty si to stále nepřipouštět. Úplně se nehodilo, abych se ještě psychicky sesypala.

Matt měl zraněnou ruku, celé rameno měl zakrvácené, ač si to snažil umýt ve slané vodě, stejně jako jeho zakrvácený obličej. Ten už měl aspoň čistý.

Já jsem měla jistě zraněnou nohu, ale nemínila jsem to přiznat. Šla jsem bosa, v sexy šatičkách. No opravdu jsme byla dvojka.

Šli jsme dlouho pěšky, až jsme došli k nějakému předměstí, kde to už více žilo. Byla to spíše taková chudší čtvrt. Ačkoli byla noc, ulice žila. Procházeli jsme velkým tržištěm, kde bylo daleko více lidí a Matt mě pevně chytl za ruku. Všude to vonělo smaženým jídlem, lidé se překřikovali, když se snažili vyjednat si ceny jídla, či oblečení, které se tam prodávalo. Najednou se Matt zastavil a pohlížel někam doprava. Náhle změnil směr a rozešel se se mnou doprava. Vlála jsem za nim a absolutně se mu podvolila.

Nemínila jsem se mu jakkoli vzpírat, ač by mi to bylo podobné.

Opět jsem mu dlužila životem.

Opět mě zachránil.

Věděla jsem, že bez něj bych to tu nepřežila. Určitě ne Bangkoku. Sama.

Zastavil se před jedním stánkem, kde byly pověšené různé kousky oblečení a obrátil se k postarší ženě, která tam zřejmě prodávala. Neposlouchala jsem, co jí řekl, jen jsem tam stála a pečlivě se rozhlížela, zda nás třeba někdo nesleduje.

Byla jsem nervózní z toho, že stojíme na místě.

Vzhledem k tomu, jak jsme vypadali, jsme byli opravdu nenápadní. Ovšem když jsem se rozhlížela kolem sebe, nikdo se na nás nedíval.

Byli jsme všem ukradení. Kor, když jsme byli cizinci a ne místní.

Vrátila jsem se pohledem k ženě, která zrovna přešla k Mattovi a podala mu dvě černé igelitky s očividným oblečením a pak jedny černo bílé kecky, které připomínali značku Converse. Matt do mě lehce žďuchl loktem, abych si boty hned přebrala a okamžitě nazula. Beze slov jsem se do nich nazula. Padly mi jak ulité. Poděkoval ženě a předal ji bankovky, které měl v kapse. Ani jsem se nepozastavila nad tím, že měl zdejší hotovost, nebo že si pamatoval moji velikost bot. Prostě jsem to neřešila. To byl prostě Matt. Připravený snad úplně na vše.

Otočil se na patě, opět mě silně stiskl v dlani, abych se mu neztratila mezi davy a rozešel se směrem dál. Po chvilce se zastavil i dalšího stánku, kde nám koupil jídlo do krabiček. Nezkoumala jsem, co nám objednal, fakt jsem byla úplně mimo, nevnímala ho v tom, co dělá a co zařizuje. Věřila jsem jeho úsudku a pouze jsem sledovala okolí.

Po dvaceti minutách jsme se dokázali prodrat tržištěm a vyšli do další plné ulice lidmi, bylo to tam o něco živější, co se týkalo hudby a zdejší lehké holky vábily své zákazníky do svých vykřičených domů.

Rychle jsme to přešli, až se Matt zastavil a rozhodoval se kam odbočit, protože jsme se ocitli na další křižovatce. Nakonec se rozešel doleva a hned za rohem zašel do vchodu, kde svítila velká cedule MOTEL. Bylo to tam napsáno několika dalšími jazyky. Přešli jsme špinavou chodbou až k recepci, kde seděla mladá holka, která byla celá pokérovaná a všude kde to bylo možné, měla piercing či kroužek, nohy měla položené ledabyle na stole a pohlížela znuděně do mobilu. Matt ji hodil bankovky a ona mu podala klíče. Aniž by si něco řekli, aniž by si nás pečlivě prohlédla. Sklonila pohled zpět ke svému mobilu a natáhla si nohy zpátky na stůl. Tím to skončilo.

Matt se se mnou rozešel chodbou dál, kde byly úzké schody. Vyšli jsme dvoje poschodí, až jsme se vydali rovnou chodbou před námi a zastavili se u posledních dveří, kdy jich na chodbě bylo šest. On spěšně odemkl a pokynul mi gestem hlavy, abych vstoupila dovnitř. Vešla jsem do té nejminiaturnější chodbičky, kterou jsem kdy snad viděla a Matt do mě narazil, jak nečekal, že se zastavím v pohybu. Nahmatal světlo na zdi, aby rozsvítil a my viděli kolem sebe.

Ustoupila jsem úplně ke zdi, aby se mohl vtěsnat dovnitř a zavřít za sebou dveře. Podařilo se mu je zavřít a náležitě zamknout. Oba dva jsme zůstali stát a rozhlédli se po našem bydlení. Skládalo se z miniaturní chodbičky, kde jsme sotva stáli spolu, aniž bychom se nijak zvlášť nedotýkali. Přímo naproti dveřím byla ložnice, kdy vstup dovnitř byl přímo do postele, která byla na zemi. Možná to byla spíše jen vyztužená matrace. Na zdi za ní bylo malinké okénko, přes které byly zatažené závěsy a po Mattově levé ruce, byly zasouvací dveře do koupelny. Nic víc.

Bylo to nejmenší ubytování, co jsem kdy viděla.

Nechtěla jsem ani myslet na to, jak dlouho tenhle malý prostor budeme muset sdílet spolu. 

Matt odložil tašky, které během cesty pořídil svými nákupy a stáhl si bolestivě batoh ze zad. Batoh pohodil na kraj postele a podíval se na mě. Sjel mě od hlavy až k patě a díval se na mě zvláštním výrazem. Znala jsem ten pohled.

„Jsi v pohodě?“ otáže se.

„Neptej se mě teď na takové věci,“ syknu netečně a všechno se ve mně sevřelo, těmi všemi emocemi. Podívám se na jeho ruku, která pořád krvácela.

„Měli bychom ti zastavit to krvácení,“ okomentuji jeho ruku a hodím svou kabelku, kterou jsem pořád silně třímala v ruce celou tu cestu, též na kraj postele k jeho batohu.

„No hlavně mi budeš muset vyndat tu kulku, kterou tam pořád mám,“ pronese tiše a přejde krátkým krokem k batohu.

Nic na to neřeknu.

Pouze jsem tam stála jak tydýt a čekala, co po mně bude přesně chtít.

Z batohu si vyndal jakýsi penál, nebo nevím, jak bych to nazvala, otočil se a vstoupil do koupelny. Rozsvítil tam a rozhlédl se po té maličké koupelně, která spočívala v toaletě a sprchovém koutě v jednom. Takže jste mohli sedět na záchodě a zároveň se umýt. No, jaká skvělá úspora času a prostoru!

Matt rozepnul penál a rozprostřel ho po zemi, protože jinam ho neměl kam dát. Usadil se pevně na zem a já k němu hned přistoupila. Klekla jsem si vedle něj a on se ke mně nastavil tím svým zraněným ramenem. Podívala jsem mu do té rány a Matt se na mě podíval.

„Zvládneš tu krev?“ zeptá se tiše.

„Mně nevadí cizí krev. Dělá se mi blbě jen z té mé,“ pronesu klidně.

Matt pouze přikývl a podal mi dlouhou pinzetu, kterou měl v tom svém penále. Ztěžka jsem se nadechla a ačkoli jsem úplně nevěděla, co dělat, instinktivně jsem pinzetu vložila opatrně dovnitř a nejdřív se snažila prozkoumat, zda tam narazím na něco tvrdého. Snažila jsem se to dělat opatrně, tak aby to Matta bolelo co nejméně, ovšem viděla jsem, jak krčil nos a snažil se držet.

Věděla jsem, že ho to musí neskutečně bolet.

Vydechla jsem přebytečný dech z plic a odtáhla se i s pinzetou.

„Takhle to neudělám, budeš muset vstát. Stoupni si támhle do rohu pod sprchu a sundej si tričko. Strašně to krvácí, musím to něčím usušit,“ pokynu mu a on k mému překvapení neřekne absolutně nic.

Vstane, sundá si neprůstřelnou vestu, kterou hodí do chodbičky a vysvlékne se z bílého trička, které již dávno nebylo jen bílé. Zacouval do rohu do sprchového kouta a natočil se ke mně ramenem. Přistoupila jsem k němu a natočila si ho víc ke světlu. Vložila jsem znova pinzetu do rány a věděla, že jsem zavadila o něco tvrdého. Takhle ve stoje se mi ten úkon prováděl daleko lépe. Pinzetu jsem opatrně rozevřela a snažila se nabrat tu kulku. Matt bolestně zaúpěl a střelil pohledem po mě.

„To byla moje kost!“ sykne nasraně.

„Promiň! A jak to kurva mám asi vědět! Tohle nedělám každý den!“ bráním se netečně a pustím mu kost. Pinzetu jsem ponořila ještě hlouběji a pak opět zacítila něco dalšího, ovšem tím, jak jsem do toho decentně drcla, se to posunulo ještě víc. Matt nadskočil bolestně a opět mě počastoval zlým pohledem.

„Drž klapačku Matte! Hold to musíš vydržet!“ vyjedu hned po něm ostře a provedu ten úkon rychle. Byla jsem si jistá tou kulkou, tudíž jsem po ní rychle sáhla pinzetou, pevně ji uchopila a rychle ji vytáhla ven. Vítězně jsem pohlédla na zakrvácenou kulku, kterou jsem svírala a zkontrolovala, zda je celá. Byla celá.

Zahodila jsem ji na zem a hned přitlačila na jeho ránu to tričko.

„Musíš mi to ještě vyčistit a zašít,“ zaúpí Matt a pohledem poukáže k jeho nástrojům v penále, rozprostřené na zemi.

„Fajn, podrž si to,“ pokynu mu, aby si držel tričko na ráně a sehnula se k jeho nástrojům. Viděla jsem tam malou lahvičku vodky, což jsem nejdřív nechápala, na co ji tam má, ovšem pak mi došlo, že poslouží jako dobrá dezinfekce. Vytáhla jsem ještě speciální niť na šití otevřených ran a prohnutou jehlu na šití.

„Každopádně tě chci jenom upozornit, že neumím šít. Ve škole jsem z toho měla pětku! Neumím ani háčkovat, plést, nic takového, jsem na to úplně levá,“ opáčím varovně, když jsem k němu přistoupila a hned mi sklapne, když se na mě nasraně podívá.

Vodku jsem mu vylila na ránu a snažila se sní šetřit, abych ještě vydezinfikovala jehlu a své ruce. Matt zasyčel bolestí a opíral se druhým ramenem o kachličky.

Pak jsem se pustila do šití a k mému zjištění, to bylo pro mě něco naprosto fascinujícího. Ne, že bych byla talent, ale tu ránu se mi podařilo opravdu krásně zašít a držela pevně. Chtěla jsem mu tam udělat ještě tak deset uzlů, aby opravdu stehy nepovolily, ale úplně nevím, co by na to řekl Matt. Bez tak jen to jen další jizva do jeho velké sbírky.

Ránu jsem mu ještě spěšně očistila vodkou a odstoupila od něj. Všechno náčiní jsem hodila na zem pod sprchu, aby se to následně umylo a sledovala Matta, jak si prohlíží ránu. Pouze uznale nakrčil bradu a podíval se na mě.

„Musíme to tu umýt, všude je krev, já jsem od krve, ty jsi od krve,“ zkonstatuji a on jen přikývne.

„Umyj se první, pak půjdu já, co vůbec tvoje nohy?“ vzpomene si najednou.

„V pohodě,“ opáčím hned, i když jsem věděla, že to úplně tak v pohodě nebude.

„Koupil jsem nám náhradní oblečení, abys tu nemusela běhat v tomhle,“ pronese Matt zvláštním tónem a jedním krokem vykročí z koupelny, aby sáhl pro tašku s oblečením, které zakoupil na tržišti, „Máš tam tričko, kraťasy a mikinu s kapucí. Absolutně jsem nemyslel na spodní prádlo,“ dodá na to. Převezmu si igelitku a jen krátce do ní nakouknu.

„V pohodě, děkuji,“ utrousím jen a kouknu na něj. Ihned pochopil a odporoučel se z koupelny. Dveře za sebou zašoupnul do strany, protože jinak se zavřít ani nedaly a zůstal na chodbě.

Sbalila jsem mu penál s věcmi a dala je stranou tak, aby se nenamočily. Zbytek nástrojů jsem postrčila k odtoku na zemi, aby se to umylo od krve. Vyzula jsem se z bot a cítila, jak jednu nohu mám fakt rozdrásanou. Neměla jsem odvahu se na to podívat a boty jsem odšoupla na opačnou stranu, aby se, pokud možno, nenamočily. Vysvlékla jsem se ze šatů a když jsem tam stála jen v kalhotkách, uvědomila jsem si, že nemám žádný ručník, do kterého bych se pak utřela.

„Matte?“ houknu po něm a on hned mírně pootevře dveře.

„Jsou tam někde ručníky?“ zajímám se. Slyšela jsem, jak tam hledá až zřejmě našel, protože mi jeden ručník předal mezi škvírou ve dveřích. Pak je zase zavřel.

„Dík,“ opáčím nahlas a vyvléknu se i z kalhotek, které odložím též do bezpečné vzdálenosti. Vlezla jsem si do kouta a spustila na sebe studenou vodu.

Ztěžka jsem se nadechla a věděla, že to musím vydržet.

Začala ze mě téct špína a krev. Důkladně jsem si vymyla vlasy, které jsem si rozpustila z gumičky a po chvilce už tekla vlažná voda. Jen to prostě trvalo.

Umyla jsem zbytek těla, včetně nohou a krajně se podívala na nohu, která mě štípala. Měla jsem na ni několik řezných ran. Nohu jsem vrátila zase zpět a říkala si, co chudáci moje nohy už všechno nezažily!

Po sprše, jsem se osušila a převlékla do čistého oblečení. Jedinou mikinu jsem si neoblékla. Náčiní jsem umyla, usušila do svého ručníku a pečlivě složila zpět do penálu. Ten následně zavřela a nazula se jen částečně do bot. Vyšla jsem z koupelny se všemi věcmi a Matt tam čekal se založenýma rukama na jeho nahé hrudi, kdy mu na zdravé paži visela igelitka s jeho náhradním oblečením.

Vyměnili jsme se v koupelně a já přešla k naší ložnici. Boty jsem nechala před postelí a posadila se na postel. Natáhla jsem se do chodby pro tašku s jídlem a připravila to na postel. Odtáhla jsem deky a překontrolovala prostěradlo, abych věděla k mému klidu, na čem vlastně budu spát. Ovšem vše vypadalo čistě, tak mě to trochu uklidnilo.

Ne, že bych ale dokázala dnes usnout.

Po chvíli se vrátil Matt z koupelny, oblečený do obyčejného šedého trička a kraťas. Opatrně došlápl na postel a usadil se do rohu. Přitáhl si k sobě batoh a chvíli tam něco hledal.

„Ukaž mi ty nohy,“ pronese suše, přesto rozhodným tónem. Seděla jsem v tureckém sedu, aby na ně nebyl přímý pohled, ale vzhledem k tomu, že jistě viděl mé zakrvácené tenisky před postelí, tak mu to jistě neušlo. Beze slov jsem natáhla nohy k němu a když se mi podíval především na tu jednu, zamračil se na mě. Čapl mě kolem kotníku a přitáhl si mě k sobě blíž. Ten jeho rychlý chvat ve mně zanechal jisté chvění a já se zadkem pošoupla blíž k němu.

„Proč si mi to neřekla, myslel jsem, že nejsi zraněná,“ seřve mě mírně.

„Nepřišlo mi to důležitý,“ opáčím popravdě. Byla to povrchová zranění, nic hlubokého. Ano bolelo mě to při chůzi, ovšem nijak mě to neomezovalo.

„Bože,“ sykne nevěřícně Matt a z batohu si vytáhl malou krabičku, kterou jsem poznala zcela hned. Byla to ta smradlavá mast, kterou mi natíral nohy už tehdy, když mě zachránil od Skye. Fakt, já už to nechápu, jak se to všechno opakuje. Zasraná historie kurva!

Ač byl rozčílený, nohy mi velmi jemně namazal, aniž by mě to bolelo. Pak z batohu vytáhl obvaz a obvázal mi tu horší nohu. Když to dovázal, stáhla jsem nohy zpátky a pošoupla se k protější zdi. Opřela jsem se zády o zeď, hned vedle malého okénka a podívala se na jídlo, na které jsem neměla sebemenší chuť, ale věděla jsem, že se budu muset najíst.

„Co teď bude?“ zeptám se tiše. Přišla ta pravá chvíle na otázky.

„Budeme čekat,“ odpoví stroze Matt a zahodí batoh ke dveřím.

„Čekat na co?“ nechápu.

„Až se ozve Adam. Mezitím se budeme ukrývat, nejlepší bude, když se úplně stáhneme z Bangkoku,“ odpoví Matt a natáhne se po krabičce s jídlem, co jsem připravila doprostřed postele. Hůlky, které k tomu byly hned od sebe oddělil a pustil se mlčky do jídla.

„Myslíš, že to přežil?“ vyslovím těžce. Fakt jsem se snažila si ty emoce absolutně nepřipouštět. Matt po mě střelí krátkým pohledem a pak se podívá zpět na jídlo.

„Určitě ano,“ hlesne pouze. Zakroutila jsem nesouhlasně hlavou.

„Nechápu proč tam zůstal, proč neodešel s námi,“ řeknu zcela popravdě.

„Určitě chtěl zůstat se svými muži a zachránit Nillimu,“ pronese klidně Matt. Protřela jsem si dlaněmi obličej a cítila jsem, jak se mi zúžilo hrdlo.

Opravdu tam zůstal kvůli ostatním?! Jako asi ano, dávalo to smysl.

Ale stejně…nechal mě odejít s Mattem. Nezůstal se mnou…

V krku jsem měla velký knedlík čehosi a snažila se to překonat. Nechtěla jsem tu brečet znova před Mattem. Nesměla jsem to pustit ven.

„Měla by ses najíst,“ protne ticho Matt, kdy už měl skoro dojedeno.

„Nemám hlad,“ opáčím a stáhla jsem si kolena pod bradu.

„Jez, budeš potřebovat sílu,“ pobídne mě znova a svou prázdnou krabičku zavřel a odložil do chodby, aby nepřekážela.

„Najím se až ráno, fakt nemám hlad ani chuť k jídlu,“ odbydu ho znova. Matt si něco zanadává tiše pod vousem a pak se natáhne po celé délce postele. Lehl si na bok, tváří směrem ke mně, aby si odlehčil to bolavé rameno.

Podívala jsem se na něj a on na mě.

Takhle jsme tam chvíli nehnutě koexistovali a nic neříkali.

„Co když Adam přežil, ale nebude mít mobil a nebude nás moc jak kontaktovat,“ řeknu další myšlenku, která se mi linula v hlavě s mnoha dalšími.

„On si poradí, neboj,“ pronese Matt opět tím jeho monotónním tónem a zavře oči.

„A co kontaktovat toho Alexe, Adamova společníka, aby nám pomohl,“ navrhnu náhle, když mě to napadlo.

„Nemám na něj číslo, ani nevím, kde bydlí, nebo kde bych ho měl hledat,“ opět ten jeho stejný tón.

„Ale znáte se, že?!“ zeptám se ostře a on na mě otevře oči.

„Jo, známe,“ hlesne a zúží na mě ty své oči.

„Kdo to je?“ zajímám se a zvednu bradu.

„Měli bychom raději spát a odpočívat než se tu bavit o někom, kdo tě nemusí vůbec zajímat,“ ucedí Matt značně nesouhlasně.

„Hele moc dobře víš, že nejsem v rozpoložení, ve kterém dokážu usnout a hlava mi prostě jede. Takže raději se budu bavit a přemýšlet, co dělat, než abych se tu psychicky hroutila,“ vyjedu po něm netečně.

„To je hezký, že ty chceš, ale já bych se rád vyspal, aspoň trochu!“ zpraží mě hnusně.

Věděla jsem, že on musí fungovat.

Byl zraněný, jistě unavený a bůh ví, co nás ještě čekalo.

Spánek potřeboval.

Nasupeně se natáhnu ke své kabelce, přiložím si ji k polštáři a položím se na postel. Zády k němu, abych nemusela čumět do toho jeho debilního ksichtu. Když jsem ležela, vytáhla jsem si z kabelky KAS a mínila ji tam mít připravenou, kdyby náhodou. Mobil jsem měla vypnutý, už od člunu, kdy mi to rozkázal Matt, abych si ho vypnula.

 

V noci jsem se vzbudila a k mému překvapení zjistila, že jsem usnula. Ani nevím jak a kdy. Snažila jsem se rozkoukat ve tmavém prostoru, kdy zřejmě ještě stále byla noc, nebo alespoň všude kolem panovala tma. Zaposlouchala jsem se a slyšela stále rušnou ulici venku, a taky tiché oddychování Matta. Chtěla jsem se otočit na záda, ale nešlo mi to. Najednou jsem si uvědomila, že ležím přímo u Matta. Na jeho straně. On stále ležel na své straně a já ho tam uzurpovala o místo a div se k němu netulila! Kristýno, vole!

Zvedla jsem mírně hlavu a podívala se mu do tváře, zda stále spal. Měl přese mě přehozenou tu zraněnou ruku a jedno své lýtko přehozené přes to mé.

Opět jsme byli propleteni! Do prdele!

Srdce se mi neskutečně rozbušilo a cítila se vcelku nepatřičně. O to víc, když jsem mu pohlédla na pusu a rty měl jemně pootevřené. Vzpomněla jsem si na to, jak jimi uměl dobře líbat a dělat další jiné věci. Ostudně jsem se zavrtěla a přiměla se hnout z jeho blízkosti. Myslela jsem na něco, co nebylo absolutně vhodné! Mírně jsem mu chytla ruku vzhůru a odtáhla se od něj. Věděla jsem, že se vzbudil, ale nepodívala jsem se už na něj. Rychle jsem se otočila na svou stranu a byla k němu zase otočená zády.

 

Ráno mě probudil zvuk zašoupnutých dveří z koupelny. Otočila jsem se přes rameno a shlédla na Mattovu stranu. Byl pryč. Takže je v koupelně. Znaveně jsem se posadila a cítila se, jako kdybych spala tak hodinu maximálně. Malým oknem prosvítaly skrz závěsy první paprsky slunce a možná by to mohl být i krásný den, ovšem realita byla někde úplně jinde.

Po chvilce přišel Matt z koupelny a já se mlčky doplazila na okraj postele a přešla do koupelny. Vyčůrala jsem se, opláchla jsem si obličej a vypláchla pusu. Vlasy jsem si svázala do drdolu a vyšla zase z koupelny. Uchopila jsem plnou krabičku s jídlem, která byla položená u dveří s postelí a přešla po posteli, na své místo. Usadila jsem se a začala pomalu jíst. Úplně jsem nezkoumala, co to vlastně jím. Poznala jsem jen rýži a zeleninu, ale chuťově to bylo dobré.

„Přišla mi zpráva, z cizího čísla,“ oznámí mi najednou Matt, když koukal do telefonu. Napřímila jsem se v zádech.

„Jo? Jaká?“ zatajila jsem dech.

„Souřadnice,“ hlesne pouze a chvíli hledá v mobilu zřejmě, přesné místo souřadnic. Pak po mně střelí pohledem, „Je to nějaké místo v horách, asi tři hodiny odsud autem,“ dodá chvilku na to.

„Takže Adam ti zaslal souřadnice, kde se sejdeme!“

„Nebo je to taky past!“ usoudí Matt značně podezřele.

„Musíme tedy sehnat auto,“ ignoruji jeho podezření.

„Jo to budeme muset,“ přitaká Matt po chvíli a všimne si mé zbrani na polštáři, „Kolik máš nábojů?“ zajímá se.

„Plnou,“ hlesnu s plnou pusou.

„Fajn, já mám ještě dva plné zásobníky, snad nám to bude stačit,“ řekne si spíše sám pro sebe a sáhne do batohu. Pak si všimnu, že mu v postranní kapse, která byla otevřená trčí můj vínový cestovní pas.

„Ty máš můj pas?“ utrousím nevěřícně. Ten pas jsem neviděla od toho, co jsme přistáli na letišti tady v Bangkoku. Myslela jsem, že ho má celou dobu Adam.

„Ano, mám ho celou dobu,“ přitaká suše.

„Jak jako celou dobu?!“ zamračím se.

„Od začátku. Tenhle batoh jsem měl sbalený pro případ, že se budeme muset rychle spakovat a zmizet. Mám tam ty nejnutnější věci, jako zbraň, peníze, pasy, věci na ošetření a taky tohle,“ vysvětlí a hodí po mě větší plastovou láhev s vodou. Tak tak jsem ji stačila včas zachytit, aniž by mě praštila do nohou. Nepřátelsky jsem svraštila obličej.

„Ty jsi počítal s tím, že něco takového přijde?“ zavrčím a odložím krabičku s jídlem. Chtě nechtě, měla jsem ohromnou žízeň a vodu ze sprchy jsem riskovat nechtěla.

„Počítám vždy se vším,“ pokrčí netečně jedním ramenem a čeká, až se napiju. Zhurta jsem se napila několika loky, ale hned láhev sklonila, abych vodou šetřila. Zavřela jsem zlostně víčko a hodila to hnusně zpět po něm.

„A kdybych náhodou na tebe nepřišla v tom posraným lese, kdys mě sledoval, tak bych vlastně ani nevěděla, že jsi tu celou dobu s námi byl, že?!“ vyprsknu po něm svou domněnku.

„Tak to původně bylo v plánu, neměla ses dozvědět o mé přítomnosti,“ přitaká Matt a též se napije. Nevěřícně jsem se uchechtla a zakroutila hlavou. Ti dva jsou neskuteční!

„Hm, a jaké to pro tebe bylo?! Mě znova vidět?!“ opřu se do něj zlomyslnou otázkou. Už jsem byla zase rozčílená!

Matt se trochu napnul v obličeji a zúžil na mě ty svoje oči.

„Úplně normální. Prostě další práce,“ pronese klidně, ovšem já ho znala. Stejně jako on mě.

„Jasně,“ syknu ironicky a vrátím svůj pohled do krabičky s jídlem.

„Nevím, co si jako chtěla slyšet, že jsem se vrátil kvůli tobě? Že jsem tě chtěl znova vidět, to si myslíš?!“ rýpne si hnusně, samozřejmě to nemohl nechat být.

„Nemyslím si vůbec nic, ohledně tebe!“ zavrčím, aniž bych se na něj podívala. Ta situace mezi námi byla neskutečně vypjatá a bylo tam spousta nevyřčených věcí.

Třeba to, že jsem ho ve skrytu duše ráda viděla.

Ráda jsem viděla, že je zdravý a živý a vrátil se zpátky do svého života.

Byla to lepší verze než ta, v jaké jsem ho opouštěla.

Jeho přítomnost a blízkost na mě stále působila, ač jsem chtěla nebo ne.

To byla prostě zkurvená chemie.

„Nezapomeň, že poznám, když lžeš!“ opře se do mě.

„Nápodobně! Navíc nemíním si ti tu vylévat znova srdce, nemá to smysl ti cokoli říkat!“ štěknu po něm netečně. Podívala jsem se na něj a viděla v jeho tváři, že chce něco říct, ale včas se zastavil. Začal nadávat v portugalštině a já nakrčila nos. Neskutečně mě sral!

„Najez se a pak vyrazíme,“ řekne po chvíli zlostně a začal si přerovnávat věci v batohu. Vytáhl obě zbraně, které tam měl schované a spěšně překontroloval náboje.

 

 

Když jsme se vyšli do ulice, zařadili jsme se do směsice turistů, která zrovna procházela. Kolem pasu jsem měla uvázanou mikinu, jak největší zevl a za ním schovanou mou zbraň, aby nebyla vidět. Zbytek kabelky, včetně jí samotné, jsem si schovala k Mattovi do batohu, abych měla volné ruce. Matt se navlékl do neprůstřelné vesty a přes to si natáhl triko, aby to na první pohled nebylo poznat. Na zádech měl batoh a ostražitě se rozhlížel kolem sebe. Pak jsem ucítila jeho ruku na mé, ale ruku stáhla.

„Nemusíš mě furt držet za ruku,“ syknu nesouhlasně.

„A ty mi nemusíš furt odporovat. To je furt dokola!“ procedí nesouhlasně Matt a znova mě za ruku už nechytl.

Nic jsem na to neřekla, ale stále si ho držela u těla.

Na ulici bylo tolik lidí, že jsme se mohli vzájemně hned ztratit, ovšem Matt se svou výškou a širokými rameny značně převyšoval všechny místní Thajce, a i ostatní turisty, takže jsem o něj strach neměla. Chápala jsem, že jemu bych se ztratila hned v tom davu.

„To auto si někde půjčíme?“ zajímám se.

„Ne, ukradneme,“ zakoulí očima a já nevěděla, zda to myslel ironicky nebo ne. Přešli jsme na další obří tržiště, kde to vonělo vším možným kořením, ovocem, květinami, ale taky rybami a mořskými plody. Za normálních okolností bych se tím vším naprosto kochala, protože ty byly ty největší a nejlepší trhy, které jsem snad kdy viděla. Koupila bych tam vše! Ale kvůli tomu jsme tam nebyli, že?!

Prodírali jsme se skrz ostatní lidi a do nosu mě praštila vůně dalšího smaženého jídla, které se dělalo u dalšího stánku. Na velkém prkně byly vyskládané největší ohavnosti, od hmyzu, pavouky, štíry a dalších neidentifikovatelných živočichů. Znechuceně jsem zvrátila pohled na Mattova záda a pokračovala v chůzi dál. To tržiště bylo jedno velké bludiště a nechápala jsem, jak se tam Matt dokázal vyznat, ale věřila jsem jeho přesnému orientačnímu smyslu. Ten můj byl naprosto nulový. Najednou se Matt zastavil a já mu narazila do zad. Okamžitě mě chytl za ruku a pevně chyt kolem zápěstí.

„Co je?“ zajímám se hned.

„Jdou přímo naproti nám,“ sykne Matt a mírně se pokrčí v kolenou. Ohlédne se mezi stánky po naší pravici a rozejde se rychle tam, se mnou za zády. Rychle se začneme prodírat mezi stánky, až jsme vyšli do další změti uliček tržiště.

Najednou jsem zaslechla za mnou výstřel ze zbraně a vedle mě se roztříští část dřeva, podpírající střechu stánku. Spousta lidí začne křičet a utíkat, a tak vypukne obrovský chaos, který se nám svým způsobem hodil.

Adrenalin mi nakopl tělo a oba dva jsme se s Mattem ihned rozeběhli. Rychle jsme se prodírali mezi lidmi a probíhali dalšími stánky, abychom je setřásli. Slyšela jsem několik dalších výstřelů a k mému úděsu zjistila, že kulka zasáhla i jednoho z běžících lidí přede mnou. Zatajila jsem dech a proběhla kolem jeho mrtvého těla, které leželo na zemi.

Mozek se mi přepnul na automat a jistý pud sebezáchovy, rychle jsem sáhla po své zbrani na zádech. Vymanila jsem se Mattovi ze sevření, až mi jeho stisk lehce spálil kůži, jak jsem se mu vytrhla. Otočila jsem se, zbraň hned odjistila a začala mířit na blížící se dva muže v černých oblecích. Byli v tom davu nepřehlédnutelný.

Pálila jsem po prvním a hned ho skolila k zemi. Zamířila jsem na druhého, když v tom ale padl výstřel vedle mě a viděla jsem Matta, jak mě předběhl a vypálil po něm první. Chtěla jsem mu něco říct, když v tom jsem viděla, jak se na něj řítí další chlap zpoza jeho zad. Skočil po něm a zahákl mu cosi kolem krku. Matt se okamžitě začal bránit a pustili se do sebe. Mířila jsem proti nim zbraň, ale nemohla jsem vystřelil, aniž bych neublížila Mattovi.

V tom mě někde čapl zezadu kolem krku a drsně stiskl.

Začala jsem se vzpouzet a bránit.

Zbraň jsem stále třímala v ruce a namířila ji z boku za sebe. Vystřelila jsem druhou kulkou a zasáhla toho chlapa kamsi do břicha. Bolestně se sesunul k zemi a já ho ještě silně kopla do obličeje, abych mu způsobila větší zranění. Aby už prostě nevstal z té zasrané země. Zaznamenala jsem dalšího muže běžícího ke mně, a tak se dala na útěk. Prodrala jsem se kolem Matta, který se neustále pral s tím samým chlapem a zápolili mezi sebou několika obratnými chvaty jakého si bojového umění.

Prodírala jsem se mezi stánky a proběhla kolem smažících se ploten, kde se dělalo rychlé občerstvení. Zastavila jsem se a mínila zopakovat svůj útok rozpáleným olejem. Počkala jsem, až ten chlap doběhl ke mně a zastavil se kousek přede mnou. Zpoza pásku si vytáhl obrovskou kudlu, protože zřejmě lepší zbraň neměl. Což bylo štěstí. Mohl jsem na něj vystřelit další kulku, ale měla jsem jich málo.

Musela jsem šetřit, na někoho většího.

Schovala jsem si tak rychle za zády do mikiny.

Tenhle týpek byl menší, oslizlý a jistě jsem si na něj věřila. Několika rychlými kroky ke mně přistoupil a udělal několik výpadů nožem. Rychle jsem se mu vyhýbala a sáhla po prázdné pánvičce položené na stolku u stánku. Pánvička byla těžká, ale dobře se s ní máchalo a vykrývalo jeho nůž, kterým se mě pokoušel zasáhnout. Víc jsem se do toho opřela a tentokrát udělala několik výpadů proti němu. Pánvičkou se mi podařilo ho zasáhnout do obličeje a vyrazit mu tak dva zuby. Bolestně zavrávoral několika kroky zpět a já využila jeho nepozornosti, jednou rukou se natáhla k pánvi s horkým olejem a vychrstla to po něm. Podařilo se mi to na něj vylít, že mu to steklo na krk a část ruky, ve které třímal nůž. Nůž okamžitě pustil a bolestně začal křičet jak prořízlé prase. Sklonila jsem se pro nůž a tím mu prořízla krk. Kopla jsem do něj, aby se svalil už k zemi a nepřekážel ve výhledu. Viděla jsem zpovzdálí, že se Matt stále pere s tím jedním, který mu byl obstojným soupeřem.

Rozeběhla jsem se k němu, když v tom na mě překvapil další muž z boku a skočil po mně tak, že jsme spadli společně do košíků s ovocem. Po drtivém dopadu do tvrdého ovoce jsem se vzpamatovala a chtěla po něm hned zaútočit nožem, ovšem on mi chytl obě ruce a zabránil mi tak mu nožem ublížit. Pak mi zkřížil ruce a nůž otočil proti mně. Začali jsme se přetahovat o to, aby mě nezasáhl. V tom se mu rozprskla hlava, když ho Matt střelil kousek ode mě.

Chlap se na mě svalil mrtvý a já chtěla křičet, když mi jeho krev potřísnila část oblečení. Okamžitě jsem ho ze sebe svalila a Matt mi akorát pomáhal na nohy, když ke mně doběhl.

„Jsi v pohodě?“ vydechne ztěžka.

„Kde se kurva flákáš,“ syknu netečně.

Tentokrát čapnu jeho za ruku a vyběhnu automaticky dál. Ovšem do cesty, která byla značně vyklizená od všech lidí, kteří utekli, nám vpadli další čtyři chlapi.

Měli zbraně a vypadali dost neohroženě.

Změnili jsme okamžitě směr a vběhli mezi stánky nalevo.

Začali po nás hned pálit.

Kolem nás lítaly třísky a všechna možná suť, či kousky jídla. Cítila jsem, jak mě jedna tříska škrábla v obličeji. Spolkla jsem tu bolest a běžela co mi nohy stačily. Zaběhli jsme za roh nějaké budovy, do které se nám podařilo zaběhnout, aniž bychom je měli hned v patách. Matt se vyklonil z rohu a začal po nich střílet.

„Už jsou jen dva,“ zkonstatuje nahlas. Vykročí znova zpoza rohu, ale vystřelená kulka mu zřejmě zasáhne nohu a on se bolestně opře o zem. Vytáhla jsem zbraň a vystřelila po muži, který zrovna vběhl do uličky. Zasáhla jsem ho do ruky, ve které držel samopal. Matt po něm hned skočil, aby ho zpacifikoval.

Ač měl postřelenou nohu, fungoval plně dál.

Doběhl k nám zrovna i ten poslední a já se proti němu rychle rozeběhla, aby neměl šanci vystřelit po Mattovi. Napřáhla jsem se a uhodila ho hrubě do tváře.

Ovšem on mou další ránu hravě vykryl a vrátil mi ihned ránu do tváře.

Několika kroky jsem se zastavila o zeď a bránila si hruď, kam mě zrovna kopnul.

Zbraň mi spadla na zem.

Musela jsem se odpíchnout od té zdi, jinak bych byla jasný terč. Odsunula jsem se do boku, ale on mě chytl za flígr a smýkl se mnou hrubě k zemi. Skočil po mně a začal do mě mlátit údery pěstmi. Ovšem jeho další ránu už jsem vykryla, rychle ho chytla za ruku, kterou jsem mu stáhla a značně mu ji vylomila.

Jeho ruka zhurta křupla a on zaúpěl bolestně. Zhurta jsem se posadila a dala mu hlavičku. Neuvěřitelně mě to bolelo, protože jsem si dala jeho zuby do svého čela, ale fungovalo to. Vyrazila jsem mu tím i dech zřejmě, protože byl zcela zaskočen. Strčila jsem ho ze sebe a snažila mu jít po očích a krku. Hrubě jsem ho chytla za hlavu a zatlačila mu silně do očí, aby ho to aspoň na malou chvíli oslepilo. Zařval jak zběsilý a chytl si hned bolestně oči. Zaznamenala jsem svou zbraň na zemi, natáhla se po ní a napřáhla se k jeho hlavě. Vystřelila jsem tak, až mě jeho krev zasáhla do obličeje. Muž se sesunul plně k zemi a já se obratně vyškrábala na nohy. Rychlými kroky jsem přešla k Mattovi, kdy se nad ním tyčil muž a škrtil ho na zemi.

Napřáhla jsem zbraň a vystřelila mu do hlavy.

Skopla jsem tu mrtvolu z Matta a pomohla mu se postavit.

Podívala jsem se mu na nohu, která mu krvácela.  

„Dobrý?“ houknu po něm zadýchaně. On na mě koukal jak na zjevení. Tentokrát jsem zachránila já jeho. Jak ironické, že.

Chytla jsem ho za ruku a přešla s ním zpátky za roh, do tmavé uličky, abychom nebyli tolik na očích. Matt se těžce opřel o zeď a opřel se zmoženě o kolena. Já jsem se též opřela zády o zeď a uvědomila si, že mám obličej od krve. Sundala jsem si z pasu mikinu a otřela si do ní obličej. Mikinu jsem zahodila a překontrolovala jsem zbraň, kterou jsem stále držela pevně v ruce. Měla jsem ještě polovinu nábojů. Zakasala jsem si zbraň za kraťasy za záda a podívala se na Matta.

Připadal mi, jako kdyby byl v šoku.

Odpíchla jsem se od zdi a přešla před něj. Uchopila jsem jeho hlavu do rukou a napřímila si ji k sobě. Podívala jsem se mu pátravě do očí.

„Jsi v pohodě?! Jsi ještě někde zraněný?“ zněla jsem naléhavě.

V jeho očích jako kdyby bylo najednou úplně všechno.

To, co jsem v nich vídala dřív.

Těžce zalapal po dechu a najednou si mě k sobě přitáhl.

Ztuhla jsem v okamžiku, kdy mě políbil.

Jeho polibek byl pátravý a zároveň v něm bylo vše, co nebylo vyřčeno.

Byl to cit. Byla to láska.