Mr.Black Vesmírná černá - 34.kapitola

Anotace: Adam Al-Sheid x Matt O'Brian

Sbírka: Mr.Black - Vesmírná černá - Kniha druhá

Přeji krásnou neděli! 

Dneska vám nadělím kapitolu z pohledu našich dvou velikánů.

Zcela poprvé je tu pohled Adama a budeme se vracet trošku do minulosti, stejně jako s Mattem.

Doufám, že si tuto kapitolu užijete, jako jsem si ji užila já při psaní! :))

E.

 

 

34.kapitola

 

ADAM

 

Před několika dny

 

„Už jsou na cestě, právě je nalezla má jednotka, asi hodinu odsud,“ zaslechnu za sebou Alexe, když ke mně přistoupil ze své kanceláře. Stál jsem u oken a pohlížel z jeho vily na hory, které se tyčily v dálce.

Byl jsem nervózní, vlastně na pokraji jisté ztráty nervů z toho, že Kristýna je někde, neznámo kde, a já po celou dobu doufal, že opravdu přijedou sem.

Strašně se mi ulevilo, když řekl ta slova a já si ztěžka vydechl.

„Ještě jednou ti děkuji za pomoc, jsem tvým dlužníkem,“ opáčím s naprostou vážností v hlase a podívám se na něj.

On pouze uznale přikývl, ale neřekl na to vůbec nic.

Doufal jsem, že je v pořádku, že se jí nic nestalo. Ačkoli jsem předpokládal, že se o ní O’Brian postaral.

Svým způsobem jsem mu věřil. Věděl jsem, že on je na tu práci prostě nejlepší.

Ať už k ní cítil cokoli.

„Vcelku mě zaráží, že si ji nechal s ním,“ protne ticho Alex a já se na něj otočím. Viděl jsem mu ve tváři jisté pobavení, „Je to přeci její bývalý přítel, jestli se nepletu,“ dodá Alex a zapálí si cigaretu, kterou si vyndal ze své kovové krabičky.

„Jo, ale on je na tu práci nejlepší. Je chytrý, umí v tom chodit a to, že jí zná jako své boty, je jen plus. Někdy je to s ní…náročnější,“ odpovím klidně ač se ve mně mísil konflikt. Samozřejmě, bylo mi proti srsti ji nechávat s ním samotnou, ale věděl jsem, že jeho ochrana byla dostatečná a daleko efektivnější, než kdyby kolem sebe měla armádu mužů, kteří ani nevědí, jak se v určitých situacích Kristýna zachová.

Srdce mi svírala žárlivost, ale prostě jsem to musel snést.

Musel jsem riskovat pro její bezpečí.

„O’Brian je opravdu jeden z nejlepších. Dělal pro mě několik let zabijáka, ale taky znám jeho značný apetit pro ženy, řekněme slušně. Vím, že svoji manželku bych mu nesvěřil, ač mám k monogamii daleko,“ uchechtl se Alex a s chutí si potáhl z cigarety.

Jo, jeho slova mě vůbec neuklidnila. Naopak.

„Jo, já vím, ale mám s ním dohodu a svým způsobem mu věřím. Myslím si, že je daleko čestnější v tom dodržet slovo než my dva dohromady,“ zkonstatuji naprostý fakt. Alexe má slova akorát ještě více pobavila a souhlasně přikývl.

„Je na něj stoprocentní spolehnutí, to máš pravdu, ale slabost muže spočívá v lásce k ženě,“ řekne mírně zatvrzelým hlasem Alex a já v jeho tónu pocítil i trochu zhrzenosti.

„I ty si býval daleko tvrdší a nekompromisní. Ona tě změnila,“ dodá na to a přeměří si mě podezřívavým pohledem přes jeho brýle.

V tom jsem s ním musel bohužel souhlasit, ale neřekl jsem to nahlas.

Kristýna mě změnila, ale spíše v to dobré. Díky ní jsem si uvědomil spoustu věcí, ale taky se cítil mými city k ní značně oslaben. Ale už se to nedalo vzít zpět.

Je to žena mého života a nijak jinak už to nebude.

Ona je můj svět, můj vesmír. Mé všechno.

 

 

Když prošla s Alexem mezi dveřmi a já pohlídl na její zbídačený zjev, měl jsem mírnou zástavu srdce. Pocítil jsem jistou zlost vůči sobě, že jsem ji zase dostal do úplných sraček a jen kvůli mně teď vypadala, jak vypadala. Nemluvě o tom, jak se asi cítila.

„Adame!“ vyhrkla dojatě, když zaznamenala moji přítomnost a rozeběhla se ke mně. Odlepil jsem se hned od místa a popadl ji do náruče.

Pevně jsem si ji k sobě přitáhl a cítil neskutečnou úlevu, že ji držím u sebe.

Nechtěl jsem si ani připustit, jaký opravdový strach jsem o ni měl.

„Jsi v pořádku?“ vydám ze sebe mírně zděšeně.

„Jo jo, jsem,“ opáčí pouze a setře si hned slzy, které se ji vynořily z očí.

„Tak strašně jsem se o tebe bál, že to nezvládnete sem dorazit,“ přiznám jeden z mých mnoha strachů, které se ve mně odehrávaly. Týna se mi přitáhla ještě více do náruče, jako kdyby si potřebovala vybavit, jaký je to pocit být v mé blízkosti.

„Nakonec jsem to nějak zvládli, ale Matt je zraněný,“ vydala ze sebe po několika sekundách, „A jak jsi tu dlouho?“ zeptá se ihned na to.

„Už od včera,“ odpovím klidně a prohlížel jsem si její tvář. V očích se jí odrážela značná únava a nějaké další psychické rozpoložení. To ještě chudák nevěděla všechno.

„Jsi zraněná, někde?“ zajímám se.

„Mám pár odřenin a škrábanců,“ odpoví jakoby nic. Věděl jsem, že je silná, někdy mě její síla až sama překvapovala. Všiml jsem si změny v její tváři, kdy se mírně zatvářila a na čele mezi obočím se ji vytvořila mírná vráska.

„Adame, proč si nešel se mnou?!“ zeptá se zcela vážně, ne-li káravě. Nabral jsem vzduch do plic.

„Chtěl jsem se vrátit pro Nillimu,“ vydechnu těžce a já se díval do jejích očí, ve kterých se značil jistý strach. Nemusel jsem ani nic říkat, bylo jí to jasné. Pevně sevřela oči a přitiskla svůj obličej do mé náruče. Těžce vzlykla a já ji pevně objal. Sám jsem se držel. Nillima byla pro mě rodina a vím, že stejně tak to cítila i Týna.

„No, nechám vás o samotě, zařídím nějaké náhradní oblečení,“ řekl mým směrem Alex a já mu jen děkovně přikývl. Úplně jsem zapomněl, že tam stále stál a tiše přihlížel.

„Pojď, půjdeme do našeho pokoje a ošetřím tě,“ vybídnu ji jemně, když se po chvilce její pláč utišil. Úplně jsem nesnášel, když plakala, vždycky jsem věděl, že vlastně pláče kvůli mně. Kvůli mým chybám.

Kvůli tomu, co jsem všechno dopustil.

 

 

MATT

 

Zamrkal jsem několikrát očima a cítil se, jak po nekonečně propařené oči. Rozkoukal jsem se po bílém stropě a můj pohled hned spočinul k oknům po mé pravici. Trochu jsem nadskočil, když jsem si uvědomil, že ležím na nějaké posteli a do ruky mi proudila čirá krev z kapačky nade mnou. Takže jsme to zvládli?! A kde je kurva Kristýna!

Mírně jsem se vzepřel na loktech a pohlédl na svou nohu, která byla zjevně ošetřena a obvázaná čistým obvazem. Zamotala se mi hlava, ale já se snažil posadit i přes ten těžký pocit na omdlení.

„Měl byste odpočívat a netlačit tak na sebe,“ pronesla žena, která zrovna prošla mezi dveřmi. Stočil jsem na ní svůj nesouhlasný pohled a zadíval se na její bílé oblečení. Jistě to byla nějaká lékařka.

„Kde je ta žena, co přišla se mnou?“ zajímá mě jediné.

„Je v pořádku, přidala se k ostatním,“ shrnula jednoduše lékařka a přešla až k mé posteli. Několikrát prohmátla sáček s krví, který mi dával novou dávku života do těla a pak se na mě podívala, přísným lékařským pohledem. Zatlačila mi na rameno a tím mě donutila si lehnout zpátky do lůžka. Nesouhlasně jsem zavrčel a pocítil jistou dávku pocitu na omdlení. Nebyl jsem hold ve stavu, kdybych si mohl ještě stát za svým a dostat se hned z postele.

„Měl jste štěstí. Na noze máte čistý průstřel, který zasáhl pouze sval. Máte ještě několik hlubším řezných ran, ale jinak nic vážného,“ zkonstatuje suše.

To jsem věděl i bez jejího lékařského posudku.

„Takže odpočívejte, za hodinu vám donesu něco malého k jídlu a pití, abyste doplnil především tekutiny,“ dodá na to a dala se hned na odchod.

Položil jsem hlavu těžce do polštáře a vydechl. Chtěl jsem vědět, zda je Kristýna opravdu v pořádku. Nemyslel jsem na nic jiného.

 

Ani ne za půl hodiny jsem si neskutečně oddychl, když najednou Kristýna prošla dveřmi a já pohlédl do jejího obličeje. Samozřejmě za jejími zády ihned kráčel Al-Sheid, ale nevěnoval jsem mu sebemenší pozornost. Koukal jsem hlavně na ni, na její modřinu ve tváři, kdy na mě koukala zřejmě stejně pátravým výrazem, zda jsem v pořádku.

„Jsem ráda za to, že jsi v pořádku!“ usměje se mírně a já cítil, jak mi srdce z jejího úsměvu pookřálo. Její úsměv jsem neviděl tak strašně dlouho. Přisedla si ke mně na postel a já pocítil jistou nervozitu z její blízkosti.

Ostražitě jsem pohlédl na Al-Sheida, který stál opodál a pečlivě nás sledoval.

Cítil jsem se pod jeho drobnohledem.

„Jak se cítíš?“ zeptá se starostlivě Kristýna a já k ní vrátil pohled.

„Žiju,“ utrousím tiše a cítil jsem ten její pohled, který jsem nedokázal identifikovat.

„Co noha?“ poukáže tím směrem na moji zavázanou nohu.

„Čistý průstřel, takže v pohodě,“ pokrčím netečně rameny. Pak jsem zaznamenal Al-Sheidův pohyb, kdy přešel ke Kristýně a položil ji dlaň na rameno.

Pohladil ji po holé kůži a ve mně zatrnulo.

Strašně mi to gesto vadilo, ale nedokázal jsem s tím nic udělat.

Věděl jsem, že ten zmrd ke mně vysílá jistý signál. Signál toho, že je jeho.

„Chtěl bych ti poděkovat, za to, že ses o ní postaral a dovedl ji do bezpečí,“ pronesl vážně a neušlo mi, jak ji stiskl rameno.

„Je to má práce,“ přikývl jsem rozhodně, aniž bych dal najevo své rozpoložení vůči ní.

„Pojď, necháme ho odpočívat a seženeme něco k jídlu, hm?“ vybídne Kristýnu a přitáhne si ji více k hrudi. Oddaně se k němu otočila a mírně pokývla hlavou. Úplně mě to dopálilo. Ať se té holce bude odehrávat cokoli špatného v jejím životě, a že kvůli němu, tak ona mu stejně vždy padne k nohám.

„Odpočiň si,“ otočila ke mně svou tvář. Její hlas zněl tak měkce, ale bylo mi jasné, že to byl jasný pokyn z její strany. Stále měla tendenci mi rozkazovat a stát si za svým. Nejhorší na tom bylo to, že mně to už bylo jedno.

Udělal bych cokoli, co by mi řekla. Šel bych kvůli ní i na okraj světa.

 

 

ADAM

 

Možná mě Alexova slova nahlodala v mém podvědomí, nebo jinak jsem si to nedokázal vysvětlit, ale když jsem viděl, jak se O’Brian dívá na Kristýnu, nedokázal jsem si odstranit z hlavy jistý dojem toho, že mezi nimi něco proběhlo.

Díval se na ni takovým pátravým pohledem a já nedokázal pochopit její starosti o něj.

Vím, jak se po celou dobu cítila ohledně něj, kvůli tomu, co všechno mezi nimi proběhlo.

Nebyl jsem idiot, věděl jsem, že se možná díky tomu útěku opět sblížili, ale měl jsem z toho velice špatný pocit.

Osten žárlivosti mi popoháněl mé domněnky a vytvářily tak jistý obraz, co se asi tak mohlo mezi nimi odehrát.

Věděl jsem, že jí miluje, to mi nemusel ani říkat, aniž bych to na něm nepoznal.

Měl tu jistou slabost v očích, jako já.

Ale nebyl jsem si jistý Týnou. Teď už ne.

Když jsem se ji nenápadně začal vyptávat, jak ty dva poslední dny zvládli, vykolejilo mě, jak v klidu o něm mluvila. Byla to razantní změna oproti několika dnům zpátky, kdy na mě křičela kvůli tomu, když se dozvěděla o jeho přítomnosti u nás v domě.

Plně mě ovládla zlost a nechal jsem se tím unést.

„Políbili jste se?“ pronesl jsem chladně a díval se ji do očí.

„Ne,“ zalhala. Věděl jsem, že lže a snažil se ovládat.

„Kristýno…“ varuji ji oslovením jejího jména.

„Hele nekrystýnuj mě tady! Chci se v klidu najít, napít a neřešit teď ty poslední dny, které stály úplně za hovno! Takže neřešme to už, prosím!“ sykne značně podrážděně, ale na to bylo už pozdě, aby se z toho vykroutila.

Nedokázal jsem se dál ovládat a silně bouchl do stolu.

Byl jsem úplně vytočený, kor když jsem na ní viděl, jak mi lže.

„To teda řešit budeme! Jsi moje manželka a chci to vědět!“ vyjedu na ni ostře, aby si uvědomila, v jaké je teď pozici.

„Nemám ti k tomu co víc říct!“ rozčílí se úhybně. Bylo mi to úplně jasný.

„Stále ho miluješ?!“ vyslovím zcela jasnou otázku, ovšem ona na mě pohlédla zcela nechápavě.

„Cože?! Ne! Miluju tebe, jak tě to sakra napadlo?!“

„Tak proč ho bráníš? Je mi jasné, že se mezi vámi něco stalo,“ pronesu podrážděně, ale zmírnil jsem alespoň hlasitost mých slov.

Nepotřeboval jsem, aby nás slyšel každý v domě, ač jsme se bavili v češtině.

„Nestalo se nic, Adame! A jestli tě sere, že jsme byli pár dní sami spolu, tak si ho neměl najímat! O což jsem tě samozřejmě prosila!“ obrátí to hned proti mně a já měl sto chutí ji popadnout pod krkem. Úplně jsem nesnášel, když tohle dělala.

„Hele, neotáčej to tady proti mně!“ syknu netečně a pak jsem zaznamenal přicházejícího Alexe k nám.

To mi ještě scházelo. Vyrušil nás v konverzaci, ke které jsem se ale mínil ještě vrátit.

 

Když Kristýna odkráčela nasraně z terasy, zůstali jsme tam sami s Alexem. Pevně jsem svíral madlo křesla a měl sto chutí něco rozmlátit. Nechtěl jsem, aby mě vztek plně ovládl a snažil se rozdýchat ten hněv, který mi nyní pumpoval v žilách.

„Nemohl jsem přeslechnout, že se hádáte,“ nadhodí Alex vážně. Pouze jsem přikývl, ale neřekl na to nic. Mohl jsem mu říct ať drží klapačku a neřeší to, ale nechtěl jsem si to k němu dovolit. Potřebovali jsme jeho pomoc a nemohl jsem si to s ním rozházet, ač byl dotěrný.

„Akorát si mě nahlodal a já mám teď takový pocit, že mezi nimi k něčemu došlo,“ syknu rozladěně a stáhl jsem si brýle více na nos.

„Říkal jsem ti to, že to byl blbý nápad ji s ním znova spojit,“ přitaká chytře Alex a já se na něj podíval tvrdě, nepotřeboval jsem to znova poslouchat.

„Věříš ji?“ zajímá se.

„Věřím ji, že mě miluje, ale nejsem si jistý jejími city k němu,“ odpovím zcela popravdě.

„No, tak můžeš se ho přeci kdykoli zbavit, propustit ho, furt jsi přeci jenom najímáš jeho služby,“ pokrčí nechápavě Alex rameny.

„A v čem přesně by se to změnilo? Pokud k němu něco cítí, úplně to neodezní tím, že opět zmizí z jejího života,“ pronesu netečně. Vím, jak dlouho se dostávala z jejich vztahu, jak moc byla z toho psychicky na dně.

„No tak, by to chtělo nějaký razantnější krok, ne,“ nadhodí tajuplně. Nakrčil jsem na něj obočí.

„V první řadě si s ním promluv a ukaž mu, kdo je Adam Al-Sheid a když to nepochopí, tak vymyslíme něco radikálnějšího,“ pronese Alex zaujatě, jako kdyby se ho to samotného týkalo. Nechápal jsem ten jeho zájem o můj problém. Byli jsme si vcelku blízcí za ta léta, ale ne až tak, abychom spolu sdíleli vše.

„To ho mám jako zabít?“ ucedím rozlíceně.

„To by ti tvá žena asi nikdy neodpustila, ne?“ uchechtne se jako kdyby to byl vtip, „Ne to ne, spíše něco daleko horšího, co by ji přimělo na něj změnit názor. Víš co, nech to na mně, já něco vymyslím!“ zazubí se a já nesouhlasně nakrčil nos.

Nelíbilo se mi, že se k tomu přichomýtl a považoval to za jeho problém.

Ale věděl jsem, že to myslí dobře.

 

 

 

 

 

 

MATT

 

Když jsem se mohl umýt a převléknout do čistého, byl jsem sakra rád. Cítil jsem si silnější a plně nabitý novou krví, kterou mi darovali. Vypil jsem dvě sklenice vody a snědl celý sendvič, který mi přinesla lékařka. Chtěl jsem se podívat po svém batohu, ale usoudil jsem, že ho má stále Kristýna, když už jsem se chystal z pokoje, že bych ji šel najít, mezi dveřmi se objevil Al-Sheid s naprosto kamenným výrazem.

Jako kdyby sundal masku, kterou nosil pouze před Kristýnou a byl teď ve své pravé kůži. Postavil jsem se k oknu a zaujal mírně netečný postoj.

Zavřel za sebou dveře a přešel doprostřed místnosti, aby si udržel znatelný odstup.

Tvářil se naprosto nekompromisně a já čekal, s jakými kecy tentokrát přišel.

„Rád bych si něco ujasnil,“ pronese důležitě a založil si ruce na prsou, „Kristýna je má manželka a tvůj popis práce spočívá v tom, že ji máš chránit. Za každou cenu ji ochránit před nebezpečím,“ dodá a pohlížel na mě tím svým pevným pohledem, ze kterého si myslel, že jde jistě strach. Zatnul jsem čelist a měl sto chutí mu říct nějakou píčovinu, které bych možná litoval.

„To si nemusíme ujasňovat, to je naprostý fakt,“ pronesu jízlivě.

„Co se stalo mezi vámi?!“ zvýší hlas, aby zněl nebezpečněji, možná aby se cítil, jak má na vrch. Bože, vždycky jsem toho zmrda nesnášel!

„Co přesně bys chtěl slyšet?! Bojíš se, že by tě podvedla?!“ ušklíbnu se pobaveně.

„Nepochybuji o ní, ale o tobě. Vím, co k ní stále cítíš,“ odpoví suše. Pouze jsem se uchechtl.

„To, co k ní cítím, mě pouze pohání v tom, abych dělal svou práci dobře. Nerad vidím, jak se neustále dostává do větších a větších sraček, kvůli tobě,“ nemohl jsem si pomoct, nebýt k němu zcela upřímný.

Ačkoli mě platil, bylo mi to jedno.

Nebyl jsem tu ani kvůli němu, ani kvůli penězům, které jsem za to měl.

„Takže, co se mezi vámi stalo?!“ naléhá rozladěně. Viděl jsem, jak si snaží zachovat tvář, a přitom by nejraději po mně skočil. To jsme byli dva.

„Políbil jsem ji. Dvakrát! Ale nemusíš mít strach, dala mi dostatečně najevo, že miluje jen tebe,“ pronesu se značným znechucením v hlase.

Cítil jsem jisté vítězství z toho, že jsem mu řekl pravdu, ale taky jsem si uvědomoval to, že bude běsnit.

Napadlo mě, aby si to nevybil na Kristýně.

„Přestaň se do ní srát O’Briane, radím ti dobře, jinak se postarám o to, že už ji v životě neuvidíš,“ zahřmí Al-Sheid varovně a mě div nerozesmál. Chtěl jsem mu na to něco říct, ale akorát se otočil k odchodu. Než sáhl po klice, ještě se ke mně otočil.

„Jistě za tebou přijde a bude se tě ptát na to, zda jsme o tom spolu mluvili. Schválně to popři, uvidíš, jaká bude její reakce. Protože ona mi o tomhle lhala,“ vydechne zlostně a pak otevřel. Otočil jsem se zády k němu a bylo mi u prdele co říká a co si myslí.

Nebál jsem se jeho výhružek.

V tom jsem zaznamenal přítomnost Kristýny, když jsem zaslechl zvuk jejích podpatků po podlaze. Zarazil jsem ruce do kapes kalhot a zatnul se.

„Přinesla jsem ti batoh s tvými věcmi,“ utrousí tiše a její hlas ve mně jistě rezonuje. Stále jsem by schopný na ni neskutečně reagovat. I po tom všem, co mi řekla.

Slyšel jsem, jak si nejistě přešlápla a přešla pak několika kroky ke mně. Bylo mi jasné, proč vlastně přišla, jistě si přišla zjistit, proč jsem mluvil s Al-Sheidem a zda jsem mu řekl tu onu pravdu.

„Proč tu byl za tebou Adam?“ zeptá se při škrceně a já se ztěžka nadechl.

Jako bych to neříkal!

„Přišel si pokecat,“ syknu netečně a stále jsem pohlížel na jeden a ten samý strom v dálce. Pomáhalo mi to se soustředit mysl, aniž bych polevil a nejraději si ji zase stáhl k sobě, do své náruče.

„Předpokládám, že se tě ptal, zda se mezi námi něco nestalo, že?“ zeptala se narovinu.

„Taky,“ přikývnu pouze. Nemusel jsem se na ni ani podívat a cítil jsem to její zděšení.

„A cos mu řekl?!“ zajímá se hned.

„Že mezi námi nic neproběhlo, ani se nestalo,“ zalžu s kamennou tváří.

Byl jsem lepší lhář, než byla ona, ovšem to nebyla žádná výhra.

Nedalo mi to a podíval jsem se na ni.

Viděl jsem to, viděl jsem, jak se jí ulevilo, což mě neskutečně nasralo.

Chtěla mít pevnou půdu pod nohama kvůli svému manželovi a bála se, že zjistí pravdu.

„Dobře,“ přikývla znatelně klidněji a pak na mě pohlédla dalším pátravým výrazem.

Díval jsem se na ni, svým upřeným pohledem a čekal, co z ní ještě vypadne.

„Proč máš stále naši fotku?“ zeptá se a ve mně znatelně zatrnulo.

Byl jsem neskutečně nasranej!

Ale především na sebe, že jsem tu fotku z toho zkurvenýho pasu nevyndal, ještě, než jsem letěl za ní. Ano, stále jsem ji měl. Stále na ni pohlížel. Abych si kurva stále připomínal to, jaký jsem byl kokot.

„Tys mi lezla do věcí?!“ zavrčím vytočený.

„Nelezla,“ odpověděla k mému překvapení naprosto v klidu a záhy vysvětlila, jak na ni přišla.

„Proč máš stále tu fotku?“ naléhá rozhodněji. Nechtěl jsem jí říct pravdu, bylo to naprosto zbytečný.

„Nebudu ti na to odpovídat,“ syknu obranně, jak ten největší srab pod sluncem. Věděl jsem, že to jí stačit nebude. Že jí to prostě nedá. Cítil jsem její dotyk na své ruce a musel ztěžka zavřít oči, jako kdyby mi to způsobila bolest. Ten její dotek.

„Matte! Odpověz mi na to, prosím!“

„K čemu ti to bude?! Nic to nezmění!“ konstatuji naprostý fakt, že ač ji teď řeknu pravdu, bude to úplně jedno. Podíval jsem se do těch jejích očí, kterým jsem propadnul již dávno a cítil neskonalou potřebu ji najednou všechno říct, ač jsem věděl, že mě to rozerve na kusy. Nemohl jsem být zase v těch samých sračkách, které jsem si způsobil však sám.

Miloval jsem ji.

Stále.

Pořád.

Nikdy jsem nepřestal.

Začali jsme po sobě křičet, když se naše blbá konverzace přehoupla v hádku a já se cítil neskutečně zranitelný.

Byl jsem nasraný a nadával si do pičusů, že jsem raději nedržel hubu a neřekl jí vůbec nic. Naléhala na mě s milionem dalších otázek, proč jsem se ji neozval, proč jsem ji nenašel, proč jsem ji nechtěl zpátky.

Tyhle zkurvený otázky jsem si pokládal i sám sobě, za tu celou dobu.

„Protože milovat tě, je předem prohraná bitva! Vždycky, ale vždycky, nějakým způsobem skončíš zpátky s ním!“ vybouchnu, když už jsem to nedokázal vydržet. Měl jsem chuť něco rozmlátit a když mi začala oponovat, už jsem viděl rudě.

„Kdyby ses nechoval jak ultimátní pičus a nenechal mě odejít, tak bych s tebou zůstala! Milovala jsem tě tak strašně moc!“ rozkřikla se po mně a viděl jsem, jak má slzy na krajíčku.

„Víš, a to je ten problém! Já tě nikdy milovat nepřestal!“ odpovím zcela popravdě.

Myslel jsem, že se mi uleví, když to konečně řeknu nahlas, ovšem ta slova akorát umocnila mé rozpoložení.

„Tak si o mě měl bojovat!“ křičí jak smyslů zbavená.

Viděl jsem tu její neskutečnou bolest v očích a cítil na tom tu svou značnou vinu.

Byla to má vina. Odehnal jsem jí od sebe. Choval se k ní jako ultimátní pičus, jak přesně řekla, ale už se to nedalo vrátit zpátky. Bohužel.

 

Když se za ní zabouchly dveře, snažil jsem se ovládnout, ale ten vztek mě plně ovládl. Chopil jsem se skleničky od vody, která byla položená na stolku a jebnul jsem s ní o zeď.

„Kurva!“ vyhrknu ze sebe, abych si ulevil, ale žádná úleva nepřicházela.

Následně jsem rozbil o protější zeď ještě talíř a několikrát bouchl do zdi za sebou. Zanadával jsem si ještě několikrát a pocítil jisté píchnutí u srdce.

Věděl jsem, že nejtěžší na setkání s Kristýnou nebude to, co jsem k ní cítil, ale byly to ty její oči, ve kterých se zračilo naprosto vše.

Její nenávist, bolest a strach vůči mně.

 

Při večeři jsem si dal záležet na svém obraném postoji a ač jsem seděl vedle Al-Sheida a naproti Kristýně, tvářil jsem se naprosto netečně a profesionálně. Jedl jsem a pečlivě poslouchal jejich konverzaci u Unii a nelíbilo se mi, jak se Kristýna o to zajímala. Moc se mi to nezdálo a bylo mi jasné, že se nikdy nezajímá o nic, co by se jí mělo přímo dotýkat. Tudíž mě nepřekvapilo, když řekla, že se chce přidat do Unie. Ovšem má reakce byla rychlejší.

„Děláš si kurva prdel?!“ vyhrknu ze sebe, kdy na to ve stejném okamžiku reagoval i Al-Sheid vedle mě. Dle jeho výrazu a reakce jsem usoudil, že neměl sebemenší ponětí o tom, co se jí honí v hlavě.

Když odešla s Alexem do jeho pracovny probrat detaily, stočil jsem svůj směr na Al-Sheida.

„Vážně ji necháš vstoupit do Unie?!“ zavrčím nesouhlasně.

„Já jsem to nevěděl, nechápu, že ji něco takového napadlo,“ sykne obranně a otočí svůj pohled od dveří pracovny na mě.

Byl tím rozhozený.

Jistě se mu nelíbilo, že je s ním sama, což ani mě ne.

Alex Verwohnendes byl jedním z těch nejvíc vychcaných zmrdů co jsem kdy znal. Al-Sheid byl oproti němu naprostý břídil. Ale tenhle chlap se nebál ničeho. Ani podrazit své nejbližší. Již několikrát jsem pro něj zabil jeho společníky, kteří ho ohrožovali.

„No, tak když si ten její manžel, tak ji to jednoduše vymluv. Jistě tě poslechne!“ ucedím jízlivě a o tom, že ho poslechne jsem značně pochyboval.

Když si Kristýna něco umanula, nejel přes to vlak. Byla v tom hrozná.

On se na mě znova podíval tím pohledem, jako kdyby bylo něco jednoduché ji rozmluvit. Mysleli jsme na to samé.

 

Do poslední chvíle jsem doufal, že se Al-Sheidovi opravdu povede vymluvit Kristýně ten její debilní nápad vstoupit do Unie. Ovšem jakmile jsme nastoupili do soukromého tryskáče Alexe a mířili směr New York, mé doufání přešlo v jisté rozčílení.

Měl ji to kurva zakázat!

Nebo ji to vyšukat z hlavy! Prostě to bylo šílenství!

Rozuměl jsem tomu, proč to chtěla udělat, myslela si, jakou tím získá ochranu, ale ona neměla sebemenší ponětí, čemu nebo spíše komu, se chtěla upsat.

Musel jsem jí to říct. Ač to nebyla má věc, což mi dala již několikrát značně najevo, musel jsem jí to prostě říct, neměl bych klid na duši.

Ale s ní nějakého klidu nikdy nenabydu.

Tiše jsem vyčkával a snažil se najít skulinku její samoty, kdy bude v nestřežených očích Al-Sheida, abych se k ní mohl dostat a promluvit si s ní.

Využil jsem příležitosti toho, kdy šla na toaletu a všichni ostatní spali.

Počkal jsem tiše za dveřmi a čekal, dokud neotevře dveře, jen jsem zaslechl zapadnutí zámku, otevřel jsem zhurta dveře, ji mírně postrčil zpět dovnitř a zavřel za námi.

Zámek zase zaklapl a já se na ni hned otočil.

„Co kurva děláš?!“ vyjede na mě hned tiše, aby nás nikdo neslyšel.

„Chtěl jsem nám dopřát chvilky o samotě,“ syknu a přistoupil jsem k ní blíž.

Tak strašně moc jsem ji chtěl políbit.

„Ale my spolu nemáme mít chvilky o samotě! Ty chceš, aby tě Adam zabil, že?!“ vzpurně si založila ruce na prsou a mírně našpulila pusu, což mě mírně vykolejilo. Ale ta její výhružka jejím manželem mě neskutečně pobavila.

„Prosím tě,“ uchechtnu se posměšně, zrovna jeho jsem se tak mohl bát, „Chtěl jsem s tebou o něčem mluvit,“ dodám záhy na to.

„Myslím, že jsme si toho řekli ažaž,“ poukáže na náš poslední rozhovor.

„Hele, poslouchej mě, tím že se chceš přidat k Unii, tím si jistě podepíšeš svůj ortel. Možná ti zajistí ochranu, ale nenechají to jen tak, co jim jako nabídneš? Adamovi peníze, které nemáš?!“ vyhrknu na ni netečně.

Zamračila se na mě a tím se objevila její kouzelná vráska mezi obočím.

„Nevím, co tě to zajímá, může ti to být ukradené,“ zavrčí úsečně.

„Moc dobře víš, že mi to jedno není,“ pronesu s naprostým klidem.

„Neřeš to a nepleť se do toho! Budeme ve tvé vytoužené Americe a pak si můžeš odejít, jak si sám chtěl!“

„A ty to chceš?“ zajímám se.

„Ano, chci,“ řekne rozhodně, ovšem já v jejích očích viděl lež. Znám ji.

„Jsi si jistá?“ přistoupím k ní blíž, mínil jsem si ověřit to, co jsem viděl v jejích očích.

„Mám ti to zopakovat znova?!“ zavrčí vzpurně a já se nemohl ubránit tomu, jak mě to vzrušilo. Ta její vzpurnost, to, jak se jí v očích odrážel mírný strach z toho, co bych ji teď mohl udělat. A že jsem toho chtěl udělat hodně.

„Víš, že na tobě poznám, když to chceš, když říkáš ne, ale tvé tělo říká ano,“ ušklíbnu se pobaveně.

Viděl jsem, jak její tváře byly zrudlé.

Hrudník se jí rychle zdvihal a tělo měla napnuté mou blízkostí.

Nevydržel jsem to a chytl ji za bradu a drsně ji políbil.

Nalepil jsem si ji na své tělo a pocítil neskutečnou touhu po jejím těle.

Po jejích rtech. Po ní celé.

Začala se bránit, což mě vůbec nepřekvapilo a když mě silně kousnula do rtu, odstoupil sem, abych zjistil, zda mě kousla naschvál či to bylo v zápalu vášně. Už jsem po ní sahal znova, abych ji připomněl, jaký to se mnou je, ale vlepila mi neskutečně silnou facku, která mě poslala zpátky do reality.

Zlostně na mě pohlížela a vztyčila na mne svůj prst.

„Už nikdy tohle kurva nedělej! Tu šanci si měl, ale už je to dávno! Nyní jsem Kristýna Al-Sheid a ty se mě už ani nedotkneš!“ zaburácí pevným hlasem a dá se na odchod.

Nebyl jsem schopny nijak reagovat na její slova.

Což mě mírně rozhodilo. Vlastně mě to rozhodilo celé.

Byl to jistý náznak toho, že jsem ji již dávno ztratil.

 

 

ADAM

 

Seděl jsem na sedačce, pohlížel do MacBooku a snažil se zaměstnat mozek jinak než přemýšlením, jak si asi vede právě Kristýna před Unií.

Odjela zhruba před hodinou, a ještě nedala o sobě vědět.

Neměl jsem starost o to, že by jí tam něco udělali, měl jsem starost z jejího chování a přístupu. Někdy sama sebe uvede do tak blbých situací, až je to někdy úsměvné.

Ze soustředění mě vytrhl O‘Brian, který začal přecházet kolem oken jak nasraná šelma.

Úplně mě iritoval.

Vyloženě mě sralo, jak se o ni zajímá, jaký má o ni strach.

Věděl jsem, že to nebude mít dlouhé trvání a opravdu nás musí opustit každým dnem.

Všímal jsem si těch jeho pohledů, kterými vyhledával Kristýnu v davu, mezi ostatními, či tady v bytě, když nás tu bylo jen pár. Viděl jsem na něm, jak byl vždy napnutý v její přítomnosti, ač se na první pohled snažil to nedat najevo.

„Musíš tu tak pochodovat? Akorát mě sereš,“ syknu na něj zcela vážně. Zhurta se na mě otočí a zlostně pohlédne mým směrem.

„Jak můžeš být kurva, tak v klidu?! Copak nevíš, co jsou zač?! Vážně si myslíš, že jí tam něco neudělají?! Vždyť je to normální holka, kurva!“ vyjede na mě absolutně rozhozeně, což jsem ho takhle viděl úplně poprvé.

Měl o ní neskutečný strach. Už jsem byl taky rozhozený.

„Nic ji neudělají, tak s tím přestaň!“ snažil jsem se znít pevně.

„Dobře, tak Devítka možná ne, ale on jo! Vždyť je to ultimátní zmrd!“ sykne O’Brian narážející na Alexe.

„To by si nedovolil!“ nesouhlasím, čímž hořce rozesměji O’Briana.

„Já jsem pro něj dělal! Je mu u prdele, koho zradí. Prodal by i vlastní mámu, když by z toho něco měl!“ procedí skrz zuby rozhodně a já bohužel věřil tomu co říká.

Vím, že pro něj několik let dělal a že ho tím dost dobře zná. Ovšem já Alexe taky znal. Nebylo v jeho zájmu si to se mnou rozházet.

Kdyby sáhl na Kristýnu, musel bych ho zabít.

Kurva! Akorát se mi to dostalo do hlavy!

„Jdu ven, nebudu tady čekat na to, až ji tu polomrtvou vyhodí na chodníku!“ sykne netečně O’Brian a já už jsem se chtěl zvednout z gauče a jít s ním, ale v tom mi volal Ismael.

Usadil jsem se zpět, zanadával jsem si pod nosem a hovor nakonec přijal.

 

 

MATT

 

Když Alexova limuzína zastavila kousek ode mě na ulici, držel jsem se, abych se nerozešel vstříc k autu a nevyrval ty zkurvený dveře.

Měl jsem nutkání ji vytáhnout, přehodit přes rameno a utéct s ní někam kurva daleko, ale nemohl jsem.

Musel jsem se kurva držet.

Přišla mi to jako nekonečná doba, než se konečně otevřely dveře auta.

Vystoupila do toho neskutečného lijáku a já v její tváři okamžitě zaznamenal jisté rozhození. Něco se kurva stalo, byl jsem si tím jistý.

Chvíli tam stála, dokud limuzína plně neodjela a já jsem drtil madlo deštníku nad sebou. Počkal jsem, až zaznamená moji přítomnost, a to se taky stalo, když se ke mně otočila.

Všiml jsem si jejího rozepnutého saka a zatnul zuby.

Nechtěl jsem si ani představovat, co to mělo znamenat.

Když se mě hodlala obejít, zastoupil jsem ji cestu, čapl ji za loket, tak aby mi neutekla a stáhl ji k sobě pod deštník.

Mínil jsem si s ní promluvit, teď hned.

Už jsem to nemohl vydržet.

„Ublížil ti?“ zavrčím zcela vážně. Nejdřív jsem se ale musel ujistit, zda je v pořádku.

„Ne,“ hlesla pouze.

„Určitě?!“ naléhám rozladěně. Viděl jsem v jejích očích, že se něco stalo.

„Pusť mě, Matte,“ sykne varovně. Byla nasraná. To jsme byli dva.

„Jsem sobeckej hajzl,“ přiznám naprostý fakt. Ani jsem nevěděl, jak samo to ze mě vyšlo.

„Cože?!“ nechápe

„Jsem sobeckej hajzl, který tě nedokáže nechat jít. Nemůžu to udělat. Nemůžu tě nechat znova odejít z mého života,“ přiznám a cítil jsem, jak se mi vše stahuje.

Plíce, srdce, mozek.

„Matte, nech toho,“ snaží se vymanit z mého sevření, ale tentokrát neměla šanci.

Nemínil jsem se jí nechat odbýt.

Potřeboval jsem to slyšet.

Potřeboval jsem, aby mi to řekla do očí.

Tím, jak se mi vzpouzela, jsem si ji akorát přitáhl k sobě blíž do své náruče a políbil ji na čelo.

Bylo to gesto, kterým jsem ji vždy uklidnil.

„Co chceš abych ti na to řekla?“ utrousí po chvilce, kdy na ní bylo vidět, jak je tím mým gestem rozladěná.

Věděla, co znamená.

Bylo to víc, než pusa nebo vyznání lásky.

„Pravdu,“ hlesnu tiše. Musel jsem slyšet pravdu.

Čím víc jsem na ní naléhal, tím víc jsem věděl, jak mě to zjištění bude bolet. Věděl jsem, že miluje toho zkurvenýho Arabáše, ale zároveň jsem věděl, že jistě cítí i něco ke mně.

„Chci, abys odešel z mého života,“ vydechla nakonec ze sebe. Bylo to přesně to, co jsem potřeboval slyšet. Tady to máš ty kokote!

Ještě chvíli jsem pozoroval její oči, její tvář svraštěnou do bolestivého cosi a pak se konečně odhodlal ji pustit.

Otočil jsem se na patě a odešel vstříc do ulice.

Šel jsem. Nohy mě nesly.

Absolutně jsem nevnímal okolí. Cítil jsem pouze bolest, kterou jsem ještě asi nikdy nepocítil, krom té jedné podobné, když mě tenkrát opustila.

Rozhodla se. Chtěla být s ním. Má to mít.

 

 

ADAM

 

Opět jsem pocítil velkou nervozitu, když Kristýna chtěla být s Alexem sama, aby si mohli promluvit. Jisto jistě mi to podkopávalo vědomí toho, že mají spolu nějaké tajemství. Nepodezříval jsem ji z ničeho, co by vedlo k tomu, že by mě s ním měla podvést, ale byl jsem si jistý tím, že mi něco tají.

Vyšli jsme s O’Brianem ven z Alexovi kanceláře a on se opřel zády o protější zeď.

Počastoval mě nasraným výrazem.

Nemusel nic říkat, věděl jsem, v jakém byl rozpoložení, jistě v tom podobném, jako já.

Za poslední den se jeho přístup změnil v tom, že nebyl skoro vůbec vidět.

S nikým nemluvil. Tvářil se furt stejně zamračeně a byl napjatý.

Nabýval jsem dojmu, že mu Kristýna dala košem. Konečně.

Ze dveří kanceláře chvilku na to, vyšla mladá dívka v růžových mini šatech a široce se na mě usmála. Nevím přesně, jakou funkci zastávala, ale Alex ji měl neustále po ruce. Řekla nám, že nás má zavést do jednoho ze soukromých salónků a my se tedy za ní rozešli. Všiml jsem si, jaké pohledy vysílala k O’Brianovi. Sváděla ho a předváděla se před ním, ovšem on dlouho pohledem na ní nespočinul. Nezajímala ho.

 

V salónku čekal Samuel z Devítky, plus jeho další dva společníci. Viděl jsem ho rád, byl to dobrý obchodník a sdílet s ním obchodní záležitosti byla jen radost. Možná byl i nejnormálnější z těch všech tady. V rámci možností.

V místnosti se k nám přidaly další ženy, které přišly rozptýlit nejednoho muže. Všechny byly velmi hezké, ale nezajímaly mě. Čekal jsem pouze na to svoji jedinou, která stále nikde nebyla. Nechtěl jsem si ani představovat, co si tam tak říkají a co by kdyby.

Strašně se mi ulevilo, když jsem ji zahlédl vejít společně s Alexem do salónku. Viděl jsem to její znechucení v očích, když zahlédla ostatní ženy a pak jsem si uvědomil, že nekouká na ostatní ženy, ale na tu jedinou, která se kroutila O’Brianovi na klíně. Ač se to snažila nedat najevo, viděl jsem, jak je tím neskutečně dopálená. Což mě akorát nasralo.

Vrátil jsem se ke konverzaci s ostatními muži a dělal jakoby nic. Držel jsem se zuby nehty a nahodil čistý poker face.

Byl jsem rád, když později za mnou přišla a hned si mě majetnicky okupovala před tou lehkou holkou, která se mi vinula kolem ramen.

Žárlila, což bylo dobré znamení.

Představil jsem ji Samuelovi a společně jsme si začali povídat o svatbě. Samuel byl dobrým společníkem v jakékoli konverzaci, tudíž jsme se zapovídali a já se cítil o něco uvolněněji.

 

Když mi Týna šeptla do ucha, že musí odejít na toalety, jen jsem spěšně přikývl. Jen zmizela ve dveřích, Alex si ke mně přisedl na její místo a podíval se na mě zvláštním výrazem.

„Rozjel jsem menší akci, ale věř mi, že bude mít stoprocentní výsledky,“ zahlaholí s úsměvem a já se zamračil.

„Co si udělal?!“ přimhouřím podezřele oči.

„Řekl jsem svým holkám, aby sbalili O’Briana. Ony se jen tak nenechají odbýt, jsou příliš tvrdohlavé na to, aby jim někdo řekl ne, i takový zatvrzelý idiot jako je O’Brian. Počkáme na pravou chvíli a ukážeme tvé ženě, co přesně znamenají jeho city k ní,“ tajuplně se zasměje a já z toho neměl dobrý pocit. Vlastně ani jsem nechápal, co tím přesně myslí.

„Mluv narovinu,“ vyzvu ho netečně.

„Prostě ony ho sbalí, zatáhnou někam, kde je Kristýna uvidí, jak spolu šukají a tím to pro ni skončí, chápeš?! Jednoduchý ne?!“ vyhrkne Alex a já si ztěžka povzdechl.

„Víš, co je horší než arogantní chlap? Zhrzená ženská!“ syknu a nechápal jsem, jak ho to vůbec mohlo napadnout.

„Adame, věř mi! Pojď se mnou, nebo víš co, sleduj mě zpovzdálí, ale tak aby tě neviděla a uvidíš sám, jaký to bude mít výsledek! Ježiš, úplně se na to těším!“ rychle si promne dlaně o sebe, aby umocnil to, jak opravdu moc se těšil.

Úplně jsem pochyboval o jeho plánu a nedokázal si představit, jak bude reagovat Kristýna na to, až načape O’Briana přitom, kdy šuká jinou.

Ale zas tak špatný plán to možná nebyl. Možná ji to opravdu otevře oči.

Alex vystřelil z gauče a já šel hned za ním. Zastavili jsme se u zábradlí a oba najednou jsme si všimli Kristýny, jak schází schodů dolů na taneční parket.

„Yes! Koukej támhle je O’Brian s mýma holkama. Už ho dostávají do varu, a pak že se nenechá, vidíš!“ zasměje se tomu Alex a já viděl ten jeho zhýralý ďábelský výraz.

On se v tom vyžíval. Tahal za nitky.

„Kristýna jistě zaznamenala jejich přítomnost a bude dělat jakoby nic. Jdu tam, budu s ní tancovat a předem se omlouvám za své chování!“ vyhrkne najednou a vystřelí ke schodům. Chtěl jsem něco říct, ale on byl tak rychlý, že jsem nemohl jakkoli oponovat.

Nelíbil se mi ten plán.

Nelíbilo se mi, co si to zas vymyslel.

A nelíbilo se mi, jak Kristýna pozorovala O’Briana.

Pevně jsem semknul zábradlí a ostražitě sledoval Alexe, který se k ní přiblížil zezadu. Viděl jsem, jak se chtěla otočit, ale on jí to nedovolil.

Chytl ji za boky a ve mně se to zhouplo.

Zuřil sem, zcela okamžitě.

Měl jsem chuť ho zabít. Rovnou. Na místě.

Zaznamenal jsem, jak se O’Brian vytrácel z parketu a Kristýna šla okamžitě za nimi.

Pro mě to bylo znamení, je následovat.

Rychle jsem seběhl schody, ani nevím jak a obešel jsem parket.

Viděl jsem Alexe, jak zahnul do chodby napravo.

Když jsem došel na roh, mírně jsem vykročil vpřed a viděl, jak Alex drží Kristýnu zezadu, zakrývá ji pusu a nutí ji se dívat.

Zatajil jsem dech. Neskutečně mě to nasralo.

Jak se jí dotýkal, jak ji držel, jak byl na ní nalepený.

Ale viděl jsem ten efekt, který to mělo. Kristýně tekly slzy po tváři a dívala se se zděšením před sebe.

Když se Alex po chvilce od ní odlepil stáhl jsem se zpátky a čekal na jeho příchod.

Vyřítil se z rohu a na jeho obličeji byl ten nejvítěznější výraz, co jsem kdy snad viděl.

Dělalo mu to dobře. Že právě rozbil, jakýsi platonický vztah.

„To bylo tak kurva dobrý divadlo, že bych se z toho posral!“ zazubí se vítězně Alex a poplácá mě po rameni. Chytnu ho za tu ruku a měl jsem chuť mu ji zlomit. Zastavil jsem ho v pohybu a zatvářil se na něj zcela nasraně.

„Už nikdy se jí takhle nedotýkej!“ zavrčím, aby bylo naprosto jasno. Byl jsem si vědomí, kým Alex je, ale na moji ženu takhle sahat prostě nebude!

„Klid kámo, musel jsem se vžít do role, protože ona by mi jinak nakopala zadek!“ brání se Alex a postaví se vedle mě.

Založil jsem nesouhlasně ruce na prsou a poměřoval si ho nasraným výrazem.

V tom se před nás přiřítila Kristýna. Byla úplně bílá v obličeji, na tvářích měla mokré cestičky od slz a byla ve zlostném rozpoložení.

„Tak co, vesmíre, půjdeme konečně domů?!“ řekl jsem naprosto vážně.

 

 

MATT

 

Když jsem píchal tu blonďatou holku, která neskutečně hekala na celou místnost, byl jsem neskutečně nasranej. Potřeboval jsem spálit svou žáhu z těch kokotů nahoře a taky těch keců Kristýny ohledně svatby. Bylo mi z toho zle, bylo mi z toho na blití.

Zlost mi pulzovala ve spáncích a já nemyslel na nic jiného, než že se potřebuju vybít. Věděl jsem, že mi k tomu nepomůže píchání cizí holky, ale když ony se tak urputně snažily mě dostat, že jsem se nakonec nechal jimi ukecat.

Co by ne, byl jsem volný, k nikomu nepřipoutaný.

Ano, Kristýnu jsem miloval, nejvíc jak jsem mohl.

Ale dala mi jasně najevo, že mě nechce, že chce raději Al-Sheida. Takže co by ne.

Mohl jsem si dělat, co jsem chtěl.

Nebo tím jsem si aspoň ujišťoval své podvědomí, které mi vysílalo varovné signály.

Ovšem když jsem se ohlédl za tím, co řekla ta holka, která mi předtím kouřila ptáka a pak se podíval do dveří, kde stála Kristýna, zatrnulo mi.

Polil mě studený pot a to, co jsem si snažil celou dobu namlouvat, že vlastně nedělám nic špatného, najednou jsem se tak cítil.

Cítil jsem se jako ten největší ubožák na světě, který právě zlomil Kristýně srdce. A věděl jsem, že tohle už nikdy spravit nedokážu. Její výraz mluvil za vše.

Ty její zklamané oči mě budou následovat i ve snech. Budu z toho mít jistě noční můry.

Ale patří mi to. Kokote!