Mr.Black Vesmírná černá - 36.kapitola

Anotace: POSLEDNÍ kapitola - této vesmírně černé krasojízdy! Jak to celé dopadne?

Sbírka: Mr.Black - Vesmírná černá - Kniha druhá

Předem bych ráda poděkovala svým věrným čtenářům, kteří se vrací ke každé kapitole. Díky Vám to ráda dělám, ráda píšu, přivádím vám úsměvy na tvář anebo ty zvrácené plné děsu, nad některými pochybnými pasážemi :D

Vážím si každého z Vás, kdo si to přečte, kdo to přesdílí, nebo pošle své kamarádce se slovy "Tohle si přečti, lepší jsem nečetla!" :D vtip...samozřejmě!

Patří Vám mé obrovské díky!

Vaše E.

 

36.kapitola

Seděli jsme s Adamem naproti sobě v jeho soukromém letadle a mířili směr Česko. Byli jsme zrovna někde nad Atlantikem a mně ta cesta přišla naprosto nekonečná.

Nevím, co mě víc otrávilo, zda ten nekonečně táhlý čas, anebo to, že jsme se s Adamem nebavili, tedy když to nebylo nutné.

Od našeho posledního rozhovoru v New Yorku, kdy jsem ho naprosto jasně varovala před tím, co by nastalo, kdyby mě uhodil, jsme se od sebe neuvěřitelně vzdálili.

Tu noc, tedy zbytek noci, spal v pokoji pro hosty a prakticky na mě promluvil až dnes ráno, s oznámením, že v poledne odlétáme zpět do Česka.

Ihned jsem s tím souhlasila a neměla k tomu žádné námitky.

Chtěla jsem zpátky, zpátky do své domoviny a daleko od těchto všech sraček.

Matta a mé city vůči němu jsem zanechala za sebou a snažila si je už nepřipouštět k tělu. Musela jsem to tak udělat, kvůli němu, kvůli sobě.

A kvůli Adamovi samozřejmě.

Ač se mezi ním a mnou stalo, to, co se stalo, mé city to nijak neovlivnilo.

Milovala jsem ho, hrozně moc.

Mé city vůči němu bylo daleko hlubší než ty, které jsem cítila k Mattovi.

Prostě to tak bylo a já s tím nedokázala nic dělat.

Podívala jsem se na Adama přes mé široké brýle, za kterými jsem schovávala svůj výraz. Díval se do tabletu, který třímal v rukách a něco na něm dělal. Zřejmě pracoval.

Chtěla jsem ho oslovit, říct mu něco, ale nevěděla jsem co.

Viděla jsem na něm, jak je napjatý, stále naštvaný, ovšem už nevypadal jako běsnící maniak, jako včera večer.

„Promiňte, že vás ruším,“ přistoupí k nám letuška se zářivým úsměvem, oba jsme k ní vzhlédli, „Budete si přát kávu a něco malého k snědku?“ otáže se přátelským tónem.

„Dám si cappuccino,“ přitakám pouze a Adam pouze souhlasně zamručí, svůj pohled pak vrátí k tabletu.

Letuška se otočila na svém nízkém podpatku a odkráčela nám připravit kávu.

Využila jsem jejího vyrušení a odhodlala se promluvit na Adama.

„Chceš si mě ještě vzít?“ optám se přímou otázkou. Naprosto jednoduchou, vše říkající.

Adam zvedl znepokojeně pohled a přeměřil si mě skrz brýle proti modrému světlu.

Odložil tablet vedle sebe na pohovku a sundal si brýle, který následně přiložil k tabletu.

I já jsem odložila své brýle, abychom si mohli opravdu promluvit z očí do očí.

„Nejsem si přesně jistý tím, co těchto pár dní pro nás znamenaly, ale jsem si jistý tím, že si tě chci stále vzít,“ řekne klidným rozhodným tónem, „A ty si mě chceš vzít?“ obrátí otázku proti mně. Smeč!

„Ano, chci,“ přikývnu ihned a nadechnu se pokračovat, „Ale už před sebou nebudeme mít žádná tajemství, Adame. Budeme si říkat naprosto vše. Budeme sdílet spolu všechny naše starosti.“

„Souhlasím,“ přikývne krátce Adam a pohledem na chvíli uhnul, jako kdyby se nejistě rozhodoval ještě něco říct. Očima zapátral zpátky k těm mým.

Věděla jsem, na co se chce zeptat.

„Potkala jsem se ještě s Mattem, včera v parku,“ vytrhnu mu ta slova z úst a jeho pohled okamžitě zkameněl. Poposedla jsem si blíž k němu a rozhodně mu pohlédla do očí.

„Definitivně jsem to s ním uzavřela, Adame. Tím vším, co se za poslední týdny stalo jsem si uvědomila, že ty city vůči němu, jsem neměla vůbec uzavřené. Ale to prostě tak bývá, tak to je, když si k někomu cítil tak silné pouto, jako já k němu. Nechci, aby to znělo jako blábol, nebo nějaké výmluvy. Včera jsem si to uvědomila a ano, měl si svým způsobem pravdu. Ale záleží mi na našem vztahu, mezi tebou a mnou a já jsem si stoprocentně jistá tím, že miluju tebe. Už jsem ti řekla, že jsi láska mého života, a to nikdy jiný nezmění. Ani Matt. Prostě to tak je,“ vyhrknu na jeden nádech a pečlivě mu pohlížela do očí.

Nic neřekl, pouze mi koukal do očí, jako kdyby tam hledal skutečnou pravdu.

Ten moment, kdy jsme si koukali z očí do očí a nic neříkali, nám přerušila letuška, která zrovna přinesla kávu.

Odtáhla jsem se zpět do sedačky a poděkovala ji, když mi do rukou podala šálek horké kávy s bohatou mléčnou pěnou na vrchu. Odložila jsem ho na stolek po své pravici a čekala, až odejde. Adam odložil svůj hrnek espressa a pohledem se vrátil zpátky ke mně. Čekala jsem, zda na to něco řekne. Chvíli si přemítal myšlenky na jazyku a pak mírně pokývl.

„Dobře,“ hlesl pouze a hmátl po svých brýlích a tabletu, které odložil vedle sebe.

Brýle si nasadil zpátky na nos a svůj pohled sklopil k obrazovce tabletu.

To bylo vše. Žádná jiná reakce na to, co jsem mu řekla.

Možná to ale bylo lepší než nic.

 

Po zbytek letu jsme spolu nepromluvili a nezměnilo se to ani cestou z Prahy do Liberce. Jeli jsme mlčky po dálnici, a i když jsme byli v autě sami a Adam řídil nové vypůjčené auto, nepromluvila jsem na něj.

Ne, že bych nechtěla, ale viděla jsem na něm, jak je zabořený ve svých myšlenkách a o něčem horlivě přemýšlí.

Nechtěla jsem ho nijak dráždit a využila toho času pouze přemýšlením o svých věcech.

Co mě čeká, co musím udělat, či zařídit.

Když jsme přesně o půlnoci vešli do hotelového pokoje, který přímo v centru Adam zarezervoval, byla jsem štěstím bez sebe. Tyhle dlouhé lety už nebyly pro mě a čím víc jsme létali takové dálky, tím víc jsem se cítila strhanější a unavenější. Posuny času mě neskutečně doháněly a ždímaly můj špatný spánek a únavu na maximum.

Svůj kufr jsem odložila k posteli a vyvlékla se z černého saka, které jsem pohodila ledabyle přes vysunuté madlo kufru. Vyzula jsem se z lodiček a usoudila, že si dám sprchu a půjdu spát.

Ráno jsem mínila brzy vstát a okamžitě vyrazit do své reklamní společnosti, na což jsem se neuvěřitelně těšila.

Michala jsem o své zítřejší návštěvě včas informovala.

Vysvlékla jsem se z tmavých džínů a bílé halenky a přehodila je přes pelest postele. Ve spodním prádle jsem přešla do koupelny, kde u umyvadla stál Adam a vytahoval si svůj kartáček na zuby z jeho toaletní černé taštičky. Obratně jsem se vysvlékla z prádla a vešla do vysutého sprchového koutu. Pustila jsem vodu a z velké kulaté hadice nade mnou, začala téct okamžitě teplá voda. Namočila jsem si celé tělo, včetně vlasů a pustila se do rychlé údržby s jasnou vidinou ulehnout co nejdřív do postele.

Ovšem k mému překvapení, ke mně po chvilce přistoupil Adam, nahý a začal si hned smáčet tělo tekoucí vodou nad námi.

Mírně jsem mu ustoupila do strany a spěšně projela pohledem jeho tělo.

Jeho hruď, jeho břišní svaly, jeho svalnaté paže.

Jak svými dlaněmi přejížděl po své kůži a myl ji.

Projela mnou neuvěřitelná vlna vzrušení a chtivě jsem se podívala do jeho očí, které mě propalovaly. I v jeho očích se zračilo jasné vzrušení, ovšem výraz měl stažený, div ne zamračený.

Neudělala jsem vůbec nic a jen si mírně zkousla spodní ret. Ohlédla jsem se po své pravé straně a sáhla po hotelovém sprchovém gelu. Do dlaně jsem si nalila mírně modře zbarvený gel a několikrát ho promnula, abych získala pěnu. Začala jsem si gel roztírat pečlivě a pomalu po těle a cítila Adamův pohled.

V podstatě jsem ho provokovala a vyzývala.

Ale on se nenechal vyprovokovat. Sám se začal umývat gelem, po kterém sáhl a následně si umyl vlasy. Viděla jsem, jak se snažil na mě nezírat, ovšem jeho penis, který znatelně ztvrdl, ho usvědčil v tom, že se mu to líbilo. Líbilo se mu to, že mě viděl nahou, jak si přejíždím dlaněmi po rozpálené kůži, jak chtivě jsem na něj pohlížela.

Překvapil mě znova a to tím, když vyšel ze sprchového koutu a nechal mě tam samotnou. Odmítnul mě.

Dal mi jasné znamení, že žádný usmiřovací sex nebude.

Což mě vcelku rozlítilo, vzhledem k tomu, že on si ten sex pokaždé vydupal, i když se mi nechtělo. A tak jsem to vzala za své. Vypla jsem sprchu a vystoupila ze sprchy, zrovna když suchý a stále nahý odcházel do ložnice vedle. Spěšně jsem se utřela ručníkem, náležitě vysušila mokré vlasy a ručník pohodila přes sprchové dveře. Rozešla jsem se za ním do ložnice.

Už byl uvelebený v posteli, na své obvyklé straně, jak jsme vždycky spávali. Přes pas měl přehozenou deku a pohlížel do mobilu ve své ruce. Přešla jsem k posteli a odkryla část své deky. Vlezla jsem si do postele a ulehla kousek od Adama. Otočila jsem se k němu bokem, aniž bych zakryla své nahé tělo a upřela na něj svůj pohled.

„Děje se něco?“ utrousí tiše, aniž by odvrátil pohled od mobilu, po kterém přejížděl ledabyle palcem.

„Ano, děje,“ odpovím zcela vážně. Čapla jsem mu mobil z ruky a ihned ho zahodila za sebe do postele. Adam se na mě podíval zcela nechápavým pohledem, nicméně neměl moc šancí cokoli říct. Nahnula jsem se k němu a políbila ho na rty. Nejdřív jen tak lehce, jemně, abych si ho oťukala. Když svými rty konečně mírně hnul a oplatil mi krátký polibek, uhnula jsem hlavou a začala jemnými polibky zaplavovat jeho hruď. Vzepřela jsem se na rukách a pomalu se přemisťovala níž a níž, až z něj odkryla deku. Špičkou jazyka jsem přejela po jeho vypracovaném břiše a brázdila si tak jistou cestičku k jeho rozkroku.

Rukou jsem odkryla jeho deku a nalezla jeho vztyčený penis, který už se dral skrz deku ven. Vítězně jsem se v duchu zasmála a okamžitě přešla k jeho laskání.

Vzala jsem si ho celého do úst a cítila, jak se Adam celý napnul.

Něco zamručel pod nosem, ale nic nenamítal. Nebo možná ano, ale to už měl hold blbý. Dráždivě jsem mu přejížděla jazykem kolem žaludu a pohlédla na něj, jako ta největší nestyda.

Jeho potemnělé oči mě sledovaly. Rty měl mírně otevřené vzrušením.

Začala jsem ho sát a cucat a tím se jeho dech znatelně zrychlil. Kroutil se pod mým bujarým drážděním víc a víc a furt se snažil odolávat, ač to přeci jen nevydržel a narovnal se do sedu. Přitáhl si mě k sobě a s líbáním mě dostal pod sebe. Hned se mi dral mezi stehna, až do mě jedním tahem pronikl.

Líbal mě, jeho ruce mi laskaly tělo a pronikal do mě pomalu, přesto hluboce. Vzrušeně jsem mu vzdychala do pusy a chtěla ho pojmout úplně celého.

Chtěla jsem, ne, přála jsem si, aby mě šukal, tak jako vždycky.

„Miluju tě, jsi moje všechno,“ vydechne mi Adam do pusy mezi naše vzdechy, „Jsi můj vesmír,“ pošeptá mi a začne přidávat na razantnosti přírazů.

„Já miluju tebe, Adame!“ vydechnu vzrušeně a pocítila, že se akorát tak dostává do varu, mě řádně ošukat. Ostatně, tak jako vždycky. Byl to můj Mr.Black!

 

                                                                       -

 

 

„Těšíš se?“ zeptá se mě Adam, když jsme právě zaparkovali v podzemních garážích budovy mé společnosti.

„Jasně, že jo,“ ušklíbnu se nedočkavě a podívala se na něj. Zase mu to slušelo a jako kdyby se převtělil zpátky do role neobstojného byznysmena.

„A už jsem ti to říkal, jak ti to dnes sluší?“ usměje se a pomalým pohybem se odpoutal od bezpečnostního pásu.

„Ne, myslím si, že ne,“ uculila jsem se. Adam se na to ke mně natáhl a vášnivě mě políbil. Cítila jsem z něj jeho parfém, která ve mně stále vzbuzoval vzrušivý pocit. Nemluvě o jeho rtech a jazyku, kterým prohloubil polibek. Chvilku na to se však odtáhl a pohladil mě po tváři.

„Tak pojď ty moje manželko,“ vyzve mě Adam a tím oslovením ve mně vyvolal hřejivý pocit na srdci. Usmála jsem se na něj a též se odepla od pásu.

Adam mezitím už zvládl vystoupit z auta a přešel k mé straně.

Zavřela jsem za sebou dveře auta a upravila si šaty.

Adam mě svědomitě a velice pevně vzal za ruku a rozešli jsme se k výtahu.

Mlčky jsme do něj nastoupili a mě v tu chvíli napadlo, zda budeme stále tajit náš vztah.

A taky to, že jsme částečně svoji.

Výtah se zastavil ve vestibulu, kdy dovnitř vstoupilo několik dalších lidí, se kterými jsme se monotónně pozdravili a jako poslední nastoupil do výtahu Velký Šéf. Zvučně se pozdravil s Adamem, když ho zahlédl a prodral se k nám skrz ostatní lidi.

„Ah slečno Tomanová, rád vás vidím!“ zvolá objevně, když si mě všiml na poslední chvíli. Adam mě stále držel a zřejmě nemínil pustit, protože jeho stisk ještě zesílil.

„Dobrý den, taky vás ráda vidím,“ usměji se na něj a on až po několika sekundách si všiml našich spojených rukou.

„Nevěděl jsem, že jste spolu!“ zasměje se, aniž by dal najevo nějaké rozpaky.

„Jsme manželé,“ oznámí mu hrdě Adam a já se v tu chvíli zastyděla. Mírně jsem zrudla v obličeji a dívala se na Velkého Šéfa, jak div zaskočením nezapomněl dýchat.

V tom cinklo mé patro společnosti.

Otočila jsem se rychle na Adama, vlípla mu rychlou pusu na rty a tiše se s ním rozloučila. Kývla jsem na pozdrav Velkému Šéfovi a protlačila se mezi ostatními lidmi, co stáli u dveří. Vešla jsem na recepci, celá červená v obličeji, ačkoli jsem cítila jistou hrdost, stejně jako Adam, když pronesl, že jsme manželé. Prostě jako kdyby to najednou bylo oficiální a my se nemuseli skrývat.

„Dobré ráno, slečno Tomanová!“ zvolá mladičká recepční, když mě zmerčí. Napřímila jsem se v zádech a zvučně jsem ji pozdravila. Podala mi do rukou několik obálek s poštou a já ji obdařila úsměvem. Možná prvním za tu celou dobu.

Následně jsem se rozešla do křídlových dveří vedoucích do kanceláří, které jsem rozevřela nataženými pažemi, jako vždycky. V kanceláři panoval mírný poklid, ale všichni byli zabráni do práce, kterou jistě měli zadanou od Michala. Samotný

Michal stál zrovna u mé neboli jeho kanceláře a něco probíral s jedním kolegou.

 Oba ke mně vzhlédli, zrovna když jsem se svědomitými kroky k nim rozešla.

„Tak si přeci jen dorazila,“ zazubí se Michal a odvrátí se od kolegy, kterého zřejmě zahltil úkoly, protože se hned vzdálil ke svému stolu.

„Nemohla jsem si nechat ujít tu příležitost se tu za vámi zastavit a podívat se na to, jak to tu vedete,“ ušklíbnu se a přejdu až k němu. V rychlosti jsem mu líbla dvě pusy na tvář, čímž jsem překvapila sama sebe, tak i jeho.

„Pojď se posadit, už se těším, až ti to všechno ukážu, co jsme dokázali,“ pobídne mě Michal a gestem ruky ukázal do kanceláře. Vydala jsem se tedy do kanceláře a rozhlédla se po ní. Vůbec nic se v ní nezměnilo. Byla pořád stejná. Tak jak jsem ji zanechala.

„Posaď se na své křeslo,“ rýpne si Michal a poukáže na křeslo za mým velkým stolem.

„Nebude ti to vadit?!“ oplatím mu rýpnutí, a přitom se rozesměji. Nicméně jsem se rozešla ke stolu a posadila se za něj. Byl to zase velmi dobrý pocit. Michal se posadil naproti mně do křesla a v tom se přiřítila Lucka do kanclu.

„No ahoj ty krasavice!“ zvolá oslavně a rychlými kroky přejde až ke mně. Zhurta mě obejme a já ji, ačkoli už jsem seděla pohodlně v židli.

„Chceš kafe, nebo vodu?“ vychrlí na mě vzápětí.

„Ne, zatím ne, spíše zavři dveře a posaď se k nám! Jsem zvědavá, co všechno mi řeknete, máme si toho tolik co říct,“ usměji se na ni. Ona obratně přejde zase ke dveřím, které zavře a následně se posadí k Michalovi do druhého křesla.

„Na stole máš připravenou prezentaci, tu jsem stihl udělat, než si přišla, abychom to měli všechno pohromadě, hezky přehledně,“ spustí Michal a začal mi prezentovat vše co dokázal během mé nepřítomnosti.

Ačkoli spousta z těch informací už jsem věděla z podrobných e-mailů co mi pravidelně zasílal, byla jsem opravdu překvapená. Podařilo se mu společnost pozvednout do ještě vyšších čísel a taky ji dostat na světový trh, což bylo největším úspěchem.

Přesně tak jsem to zamýšlela, tak jsem to měla v plánu. Taková byla má vize.

V tichosti jsem pohlížela na něj a místy pohlédla na prezentaci a byla si jistá tím, že jsem se rozhodla naprosto správně pro to, aby se Michal stal mým společníkem. Získal mou stoprocentní důvěru a já mu to chtěla náležitě oplatit.

„Jsem za vás strašně ráda, že jste toho tolik dokázali,“ usměji se na především na Michala.

„Ráda bych tě tedy jmenovala CEO, neboli ředitelem společnosti,“ dodám s jasným odhodláním v hlase. Michal se napjal a Lucka překvapeně nakroutila pusu.

„Cože?!“ hlesne Michal zaskočeně.

„Jo, dává to smysl. Dostal jsi společnost přesně tam, kam jsme potřebovali, a to místo ti náležitě patří. Byla by hloupost ti nepředat vyšší post, ale samozřejmě s tou podmínkou, že ty budeš ředitel, ovšem já stále budu majitelem. Nechám si značný podíl společnosti a o všech důležitých expanzích na trh a rozhodnutích budu chtít dopředu vědět,“ udám rozhodně své podmínky. Dávala to prostě smysl. Mělo to tak být.

„No ty vole…to jsem rozhodně nečekal,“ vydechne Michal překvapeně a položí se do křesla zády. Ohlédl se na Lucku, která se na něj už rozzářeně usmívala.

„Ale, ale co ty? Jen tak se toho vzdáš, vždyť to miluješ,“ utrousí nechápavě Michal. Uchechtla jsem se.

„Jo, ale jednou mi jeden moudrý člověk řekl, že když mám vlastní úspěšnou firmu, nastane čas, kdy to pouze předám a pouze se povezu po úspěchu. Ten čas nastal právě teď. Já ti věřím, Michale, tohle zvládneš, protože tohle je naše budoucnost,“ usměji se na něj ze široka. On si nervózně promnul tvář, jako kdyby tomu stále nedokázal věřit.

„A co budeš dělat ty?“ nadhodí zvědavě Lucka.

„Plánovat svatbu,“ pokrčím rameny. Lucka se zvědavostí div nepostaví a Michal na mě pohlédne nechápavým pohledem.

„Jakože se dáš na dráhu plánovačky svateb a bude v kontaktu s šílenými ženskými před svatbou?“ ušklíbne se Michal, přičemž ho Lucka plácne do ramene. Vysloužil si políček.

„Ty se budeš vdávat?!“ vyhrkne na mě natěšeně Lucka.

„No, já už vlastně vdaná jsem, jen to tady musíme potvrdit na úřadech,“ usměji se a Lucka spráskne šťastně ruce k sobě.

„Za koho? Kdy? Jak? Proč?!“ nechytal se Michal a pohlížel na mě zcela vyjeveně.

„Nyní jsem Kristýna Al-Sheid,“ uvedu na pravou míru své nové příjmení, které jsem mínila vykřičet div ne do světa.

„Vidíš to! Já jsem ti říkala, že se do tebe zamilujete a bude to váš osud!“ ukáže na mě důležitě prstem Lucka a já se rozesměju její horlivosti a jak to prožívala. Ve skutečnosti ani nevěděla, jakou má vlastně pravdu.

Prostě to byl osud. A Adam…je má osudová láska.

 

                                                                       -

 

„Jsi připravená?“ zeptá se mě mírně dojatě táta, když jsem se ho pevně držela za rámě ruky. Ztěžka jsem nabrala vzduch nosem a pusou zase tiše vydechla. Byla jsem neskutečně nervózní. Ač v podstatě o nic nešlo. Podívala jsem se na tátu a když jsem viděla, jak byl dojatý, tak už to pomalu přecházelo i na mě.

„Jsem,“ přikývnu a cítila jsem, jak se mi roztřásl ret.

„Tak půjdeme,“ vybídne mě vřelým úsměvem. Semkla jsem prsty kolem jeho paže a umocnila tak svůj stisk.

Ve druhé ruce jsem třímala svou svatební kytici plnou úžasně voňavých pivoněk a pomalu a jistě se rozešla s tátou vstříc ke svatební uličce.

Slyšela jsem, jak začaly hrát housle, a to dalo najevo všem, že přichází nevěsta.

Zaslechla jsem vstávání, vrzání židliček, mírné vrzání a netrpělivé štěbetání.

Když jsme vyšli do uličky a zastavili se.

Podívala jsem se k oltáři, kde stál Adam.

Jen pohledem na něj, ze mě opadla veškerá nervozita.

Bylo to tak v pořádku. Tak to mělo být.

Teprve teď to všechno dávalo smysl.

K houslím se přidala basa a zbytek kapely a začaly udávat velice umocňující dojem příchodu nevěsty. Vnímala jsem pohled každého, kdo tu v tento moment s námi byl.

Táta se rozešel vstříc oltáři a já spolu s ním.

Pomalu jsme kráčeli uličkou a já se nedokázala ubránit dojatým slzám a úsměvům, když jsem tam viděla naše nejbližší.

Evu držící v rukách malou Matyldu, po boku Anguse, který byl rudý od pláče.

Mou mámu, která řvala už od samotného rána.

Několik lidí od nás z práce, včetně Velkého Šéfa a pár kolegů od Adama.

Ismaela, který se na mě široce usmíval a stál po boku Adama. A Adama.

Pohled na něj byl, jako kdybych ho viděla poprvé.

Jako tenkrát. Těžce odzbrojující.

Když jsme přišli až k němu, táta mu mě s nějakou krátkou průpovídkou předal a já předstoupila k oltáři po boku Adama. Pevně držel mou ruku, prsty propletenými s těmi mými. Snažila jsem se pravidelně dýchat a nepropadat tak dojetí, které mé tělo těžce rozvibrovalo. Ještě pevněji jsem chytla Adama za ruku a cítila neskutečné štěstí.

Náš oddávající se pustil do krátkého vyprávění o nás dvou, kdy byl místy i dost vtipný. Padlo i pár slov o lásce a jak o náš vztah musíme pečovat, abychom měli dlouholeté manželství.

Pak přišly na řadu naše sliby. Tentokrát jsem se chopila slova první a mínila mu řádně oplatit svůj slib, do toho prvního, na který jsem se tenkrát na pláži vůbec nepřipravila. Otočila jsem čelem k Adamovi a pohlédla do těch nejúžasnějších očí.

„Když se naše životy poprvé střetly a já pohlédla do tvých očí, tehdy jsem si řekla, co jsi to za namistrovaného blbečka,“ vydechnu a zadrhnu se mírným uchechtnutím, kdy na to reagovali i ostatní. „Ovšem pak si mi ukázal svůj Star Wars pokoj a odhalil to, jaký jsi doopravdy uvnitř a já se do tebe zamilovala. Ukázal si mi svět, ukázal si mi část sebe a já věděla, že chci stát po tvém boku už na vždy. Jsi mnou a já zase tebou. Bez tebe už nedává můj život smysl. Miluju tě, Adame!“ vydechnu ze sebe a málem se dojetím rozbrečela. Kor když jsem viděla ten jeho pohled, ty jeho zjihlé oči.

„Má Týno, můj vesmíre. Jsi mé všechno. Ani všechny zamilované písničky na světě by nedokázaly dostatečně vyjádřit to, co k tobě všechno cítím,“ usměje se Adam a já slyšela mámu ztěžka dojatě vydechnout. Uculila jsem se a držela slzy na krajíčku.

„Ale…vím, že jedna písnička by ten pocit možná dokázala vyjádřit,“ dodá záhadně a otočí se k Ismaelovi, který mu do ruky něco vloží. Byl to mikrofon.

Vyjeveně jsem na něj zírala a svou pusu otevřela údivně dokořán. Jistě to musela být úžasná momentka na fotku.

„Ehm, tohle uslyšíte poprvé a naposledy, takže dost dobře poslouchejte…“ zahlaholí do mikrofonu Adam s úsměvem směrem k ostatním a pak se otočí zpátky ke mně. Jeho hlas se začal ozývat kolem nás. Houslistky na to ihned rozehrály pro mě velice známé tóny a já měla pocit, že se mi zastavilo srdce. On mínil zpívat, to jako vážně?!

Jeho naprosto boží hlas, který mě sakra odrovnal se rozezpíval do písně Die for you od The Weeknd. Na tu píseň jsme spolu tancovali v Paříži a byla více než dost pro nás výstižná.

Cítila jsem, jak mi po tvářích stékají slzy dojetí a nemohla se nepřestat usmívat. Bylo to naprosto jedinečný.

Adam zpíval. Adam Al-Sheid zpíval jen pro mě!

 

„Even though we're going through it, And it makes you feel alone, Just know that I would die for you, Baby, I would die for you, yeah, The distance and the time between us, It'll never change my mind, 'Cause baby, I would die for you, Baby, I would die for you, yeah!“

 

                                               The Weeknd – Die For You

 

 

 

TOHLE JEŠTĚ NENÍ KONEC....                                                                       

 

 

 

EPILOG 

O NĚJAKOU DOBU POZDĚJI...

 

 

Kráčela jsem bosá v písku po pláži a dívala se před sebe. Kolem mě bylo živo.

Na pláži odpočívaly rodiny s dětmi, bandy mladých holek se válely ledabyle na dekách a opalovala svá mladá těla.

Opodál si kopali mladí kluci s míčem a počastovali se zvučnými nadávkami.

Kolem mě proběhli dva běžci a já se zadívala na moře.

Vlny se rozbíjely o mělčinu.

Ve vodě bylo několik desítek lidí a prostě tu bylo všeho plno.

Plno lidí, plno smíchu, plno radosti.

Byla jsem na jedné z největších pláží světa. Takže ještě, aby ne.

Z baru opodál se nesla brazilská hudba a já se musela sama pro sebe usmát.

Cítila jsem se dobře.

Sluníčko mi pražilo do těla a naplňovalo jistou energií.

Vyhřátý písek mě hřál a umocňoval tak můj pocit, který se mi vířil v těle.

V rukách jsem nervózně třímala své boty a viděla jsem už můj cíl několik desítek metrů před sebou.

Zastavila jsem se a rozhlédla se do vody, kde zrovna na mělčinu z vody vyběhlo několik dětí a v rukách třímaly menší surfová prkna. Zvonkovitě se smáli a nadšeně si vyprávěli své zážitky z vody. Běželi pískem až do většího přístěnku u menšího pojízdného bungalovu, kde bylo i několik dalších surfových prken a nad tím byl velký banner s nějakým nápisem.

Nemusela jsem umět portugalsky, abych věděla, že to byla škola surfu.

Otočila jsem se za sebe a pohlédla na můj mužský doprovod v podobě mé ochranky. Byli to dva muži. Oblečeni do černých obleků, na očích brýle, no prostě Matrix hadr.

„Počkejte tady, vyřídím si to sama,“ pokynu jim rozhodně. Oba pouze krátce přikývli a já se rozešla dál pískem k půjčovně.

Zpoza dveří vyběhli dva menší kluci, oblečení do neoprenů a vískali štěstím, jak moc se těšili do vody.

Musela jsem se tomu usmát.

Můj úsměv se ještě umocnil, když se ze dveří vynořil Matt a něco pyskoval na ty kluky. Slyšet ho nadávat v portugalštině, bylo jako se vrátit několik let zpátky.

Bylo to krajně vzrušující.

Vůbec si nevšiml mé přítomností a prošel kolem mě, jako kdybych byla jen další přihlížející. Což jsem svým způsobem byla.

Spěšně jsem projela jeho tělo. Byl oblečený pouze ve svítivě žlutých plavkách. Jeho opálené tělo bylo stejné, jako vždycky.

Nijak se nezměnilo. Stejně svalnaté, vyrýsované, ani gram tuku navíc. Vlasy měl sčesané dozadu a konečky mokrých vlasů se mu mírně kroutily. Prostě do detailu, byl stále stejný. Žádný zub času se u něj nekonal.

Opřela jsem se zády o zábradlí, které navazovalo na půjčovnu surfů a založila ruce na prsou. Sledovala jsem každý jeho pohyb přes černé široké brýle a nemohla se zbavit úsměvu na tváři.

Opravdu měl školu surfu, tak jak si přál, tak jak říkal, kde by chtěl být před pěti lety.

Ono to teda není úplných pět let, ale je to už stejně dlouhá doba.

Věci se razantně změnily.

Chvíli jsem tam postávala a užívala si pohled na něj, jak dětem vysvětloval techniky stání na prkně.

Byl zapálený, vášnivý a já si vzpomněla, jak skvělý byl učitel.

Ať už se surfem, či zbraní. Uměl to předat.

Už jsem to nemohla vydržet a odpíchla se zadkem od zábradlí. Přešla jsem pískem až k nim a zastavila se několik kroků před ním.

Ti kluci mou přítomnost ihned zaznamenali a Matt se otočil na mě krátce přes rameno.

„Promiňte, máme teď soukromé lekce pro děti. Lekce pro dospělé jsou až od pěti,“ zahlaholí na mě Matt anglicky, jako kdyby mě hned odhadl na Američanku. Uchechtla jsem se.

„A co soukromé lekce pro staré známé?“ usměji se zvučně a sundám si z očí brýle. Matt se znova otočil přes rameno, ovšem pohlédl na mě ostražitým pohledem.

Oči zúžil a záhy na to vypadal velmi překvapeně.

„Kristýno,“ vydechl překvapeně a narovnal se v zádech. Usmála jsem se na něj.

„To, že jsi mě nepoznal na první dobrou a támhle kolem mě jen tak prošel, si budu brát osobně,“ ušklíbnu se a poukážu na to, že mě před chvílí jen těsně minul, aniž by mě zaznamenal. Zřejmě vyšel ze cviku a byl plně zaměstnaný dětmi.

„Vypadáš…jinak,“ utrousí výmluvně. Nic jsem na to neřekla.

„Ty vypadáš furt stejně dobře,“ usměji se netečně a na nos si nandám zpátky své široké brýle. Všimnu si Mattova ostražitého pohledu, kdy se ohlédl do strany a zahlédl mé bodyguardy. Pohledem se vrátil ke mně a pak se otočil k dětem.

Něco jim řekl a odpíchl se od surfu, na kterém předváděl různé postoje předtím.

„Kvůli čemu tu jsi?“ zajímá se hned a přejde až ke mně.

Vzhlédla jsem mu do očí. Ta jeho výška. Ta jeho ramena.

„Chci si promluvit,“ uculím se nevinně. Jeho oči se opět nebezpečně zúžily.

Jistě nemohl vědět, proč jsem byla doopravdy tady.

„Promluvíme si vevnitř,“ poukáže rukou na bungalov a já jen přikývla.

Otočila jsem se v písku a pomalu se rozešla vstříc bungalovu, bok po boku Matta O’Briana.

                                                          

 

KONEC

 

PŘÍBĚH KRISTÝNY, ADAMA A MATTA SE JEŠTĚ VRÁTÍ!

KNIHA TŘETÍ

MR.BLACK - JEJÍ ČERNÁ DUŠE