Mr.Black Její černá duše - 6.kapitola

Při neděli, Vám přináším další kapitolu.

Upozorňuji, že opět to není pro slabší povahy!

 

Krásné čtení!

Vaše E.

 

6.kapitola

 

Ráno jsem se probrala a hned se odtáhla od Alexe, který měl přese mě přehozenou ruku. Znaveně jsem se vykradla z postele a přešla do koupelny.

Spáchala jsem ranní hygienu a nahá zase přešla zpátky.

Pohlédla jsem na Alexe, který stále ležel v posteli se zavřenými oči a vydala se k terasovým dveřím.

Vyšoupla jsem dveře do stran a vystoupila nahá na terasu, do velmi chladného rána.

Svázala jsem si vlasy do drdolu gumičkou, abych si nenamočila vlasy a pomalu vstoupila do horké vody jezírka. Úlevně jsem vydechla při tom pocitu, kdy mi horká voda obklopila tělo a já se cítila okamžitě uvolněně. Přešla jsem vodou, až na samotný okraj jezírka a opřela se v loktech o chladné hladké kameny na okraji. Pohlížela jsem dolů na městečko, které se probíralo do brzkého rána. Slunce se dralo skrz horu a nasvěcovalo tak les naproti.

Byl to krásný výhled.

Tiše jsem splynula s vodou a zabořila se do vlastních myšlenek, které se ve mně opět rozvířily.

Nechápala jsem své zachování, své zaváhání a naprosté selhání.

V noci jsem mohla zabít Alexe.

Mohla jsem zabít toho nenáviděnějšího člověka na planetě a ucítit tak neskutečný klid na duši. Ovšem nestalo se tak. Místo toho jsem s ním zase šukala! Bože! Proč?!

Nenáviděla jsem samu sebe za to, že mě to k němu táhlo.

Tak co si budeme, sex s ním bylo jako něco neuvěřitelného, co si ani nedokážete představit. Jeho brutalita mě přenášela až na samou hranu rozkoše a s láskou to nemělo vůbec nic společného, což mi naprosto vyhovovalo.

Věděla jsem, že na mě lpět nebude, vzhledem k jeho přelétavosti jsem sázela na to, že ho opravdu za chvíli přestanu bavit.

Sralo mě jen samotné uvědomění, že jsem si v tom libovala. Libovala jsem si v tom, když mě nezkrotně líbal, když mi to dělal pusou, nebo mě brutálně šukal zezadu.

Prostě mi dával to, co jsem ani nevěděla, že potřebuju.

Což na tom bylo asi to nejstrašidelnější.

Nemínila jsem si ho však více pustit k tělu. Stále jsem neznala jeho postranní úmysly, které v tom jistě hrály větší roli.

Chtěla jsem přijít na tu pravdu, zda si mě chce opravdu obtočit kolem prstu a udělat si ze mě svou loutku. A i kdyby tomu tak bylo, nemá šanci, nejsem jedna z těch, která by se jím nechala zmanipulovat.

Kdybych bývala mladší, tak jo, to jsem byla hloupá a naivní, ale teď už ne.

Ne po tom všem.

Z přemýšlení mě vytrhl zvuk zčeření vody a nemusela jsem se ani otáčet.

Věděla jsem, že do vody vstoupil Alex.

Pomalými kroky kráčel ke mně, až jsem ucítila jeho blízkost. Rukou mi pohladil odhalená záda a přejel s ní až k mému zátylku, který jemně stiskl.

Naběhla mi husí kůže. Jako kdyby mi naboural mou poklidnou auru.

„Dobré ráno,“ šeptne tiše a políbí mě na tvář, protože jsem se k němu nemínila otočit.

Opět mě uvedl do rozpaků, tím, že mě políbil na tvář.

To nepatřilo k tomu arogantnímu debilnímu jeblýmu pičusovi jménem Alex. Posadil se vedle mě a díval se mi do tváře, jako kdyby tam hledal přesně tu mou rozpačitost.

„Vyspala ses dobře?“ zeptá se klidným tónem. Protáhla jsem si decentně krk se strany na stranu a zakroutila rameny, abych ze sebe pomyslně dostala ten vlezlý pocit.

„Šlo to,“ hlesnu jen, „A co ty?“ zeptám se netečně a krátce se mu zadívám na krk, kde měl přes vousy znatelný zakrvácený šrám. Byly jsme si kvit.

Já měla od něj na krku modřiny, on ode mě krvavý šrám.

„Ach, šlo to, teda dokud se mě jedna kočka nesnažila zabít, ale naštěstí to byl jen sen,“ usmál se jeho typickým úsměvem. Hmm, ha ha ha, debile!

„Škoda, že to byl jen sen,“ utrousím tiše a zadívám se pohledem zpátky na výhled k městečku. Cítila jsem znova jeho dotek ruky na svých zádech.

Bříšky prstů mi brázdil různou klikatou cestičku a navodil mi tak další husí kůži. Nevím, zda se mi to líbilo, nebo mi to bylo nepříjemné. Bylo to něco mezi.

„Kolem poledne bychom mohli odsud vypadnout. Ještě bych si potřeboval něco zařídit kousek odsud a pak vyrazíme zpátky do Tokia,“ obeznámí mě svým plánem v poklidu, a přitom mě dál hladil.

„Ok,“ hlesnu pouze.

„Na večer jsem nám už zařídil plány,“ řekne tajemně a já se na něj chtě nechtě podívám.

„Plány?!“ nakrčím obočí.

„Jo, budou se ti líbit,“ vyzývavě zakroutí obočím.

Odvrátím oči v sloup a pohledem se vrátím zase k výhledu.

Neměla jsem mu na to co říct, stejně si vše dělá po svém, aniž by záleželo na tom, co chci já. Pak se ke mně přiblížil a svým tělem se nalepil na má odhalená záda. Začal mi je zasypávat polibky a následně kousat, což už mu bylo podobnější.

„Tvoje záda jsou přímo stvořená na to, aby na nich bylo něco vytetovaného,“ pronese s tichým hlasem. Té jeho poznámce jsem se musela zašklebit.

„Na to zapomeň,“ ucedím varovně.

„Proč ne?“ zajímá se. Slyšela jsem ten jeho úsměv. Opřel se o mě svým tělem, až jsem ucítila na zadku jeho ranní erekci. Nemusela jsem se ani pozastavovat nad tím, co chce.

„Nevím, nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, mít potetovaná záda,“ pokrčím netečně rameny. Co to je zase za otázky?!

On už na to nic neřekl a svou rukou mi přejel do klína. Nahmatal mi klín a několika prsty přejel po klitorisu. Dychtivě jsem vydechla a mírně svěsila ramena. Byla jsem už unavená tím, jak po mně furt sahal, ale zároveň tomu nedokázala odolat.

Odpíchla jsem od kraje a přilepila se zády k jeho nahé hrudi.

Začal mě líbat na krku, prsty nestoudně přejížděl po klitorisu a druhou rukou mi začal mnout prso. Líbezně jsem se zavrtala do jeho náruče a dovolila si popustit uzdu tomu všemu, co se mou chtěl zase dělat.

Pak se zastavil ve všech činnostech a otočil si mě k sobě. Vášnivě mě políbil a chytil si svými dlaněmi můj obličej. Následně se odtáhl a podíval se mi do očí, těmi jeho neskutečně tmavě modrými oči.

„Chtě nechtě, se tě nějak nedokážu nabažit,“ utrousí tiše, jaké to těžké přiznání.

Semkla jsem pevně rty do tenké linky a nemínila mu říct na to absolutně nic.

Nechtěla jsem se bavit o ničem, o tom, co cítíme, jak se cítíme a podobně.

A tak jsem ho hladově políbila a mínila dělat to, co nám šlo nejlépe.

Sex, sex a jenom sex.

 

                                                                       -

 

Znaveně se mi zavíraly oči při pohledu z okénka jedoucího auta.

Alex řídil vcelku rychle, ale už mi to bylo nějak jedno.

Jestli nás zabije svou rychlou jízdou, tak to aspoň budu mít za sebou a nebudu muset dál se sebou žít.

Žít v tom, jak se mi ten hajzl vštípil do života.

Trávila jsem s ním už v podstatě několikátý den vkuse. Což se mi nepodobalo.

S nikým jsem netrávila tolik času. Když opomenu starého Emilliana a dvojčata.

Ale to byla práce.

V dáli se tyčilo Tokio a my sjeli z hlavní silnice směřujícím k nějakým rozsáhlým továrnám. Projeli jsme vrátnicí, aniž by nás tam zkontrolovali a zajeli až na samotný konec, kde byl dok. Bylo tam postavených několik desítek kontejnerů a hemžilo se to tam lidmi.

Alex zaparkoval přímo před dveřmi, které vedly dovnitř jakési zrezivělé haly a podíval se na mě.

„Chceš jít se mnou, nebo počkáš v autě?“ zeptá se se zájmem v očích.

Zvědavost mi to nedala.

„Jdu s tebou,“ přitakám a jako kdyby mě to úplně probralo a nakoplo. Vyškrábala jsem se z nízkého auta a postavila se.

Krátce jsem se rozhlédla a Alex mezitím ke mně přistoupil a čapl mě za ruku.

Nijak už jsem to nekomentovala, ani se nebránila. Už to ztrácelo smysl.

Společně jsme prošli dovnitř obrovské haly, kde to smrdělo vlhkostí a za námi šli dva z jeho mužů. Prošli jsme skladem, až jsme došli k dalším širokým dveřím. Za nimi byla další hala, ovšem zrenovovaná, čistá a velmi nasvícená. Šedá podlaha se jen leskla od tisíců zářivek na stropě a já se zvědavě podívala před sebe.

Bylo to několik desítek stolů, různých přístrojů a taky 3D tiskáren.

Hned mi došlo, kde to jsme. Byla to výrobna zbraní.

Alex mě vedl za ruku dál, bez ostychu, ačkoli na nás všichni koukali. Cítila jsem pohled každého muže, kteří stáli u strojů a pracovali.

Nasadila jsem chladný pohled a nenechala se jimi nijak rozhodit.

Zastavili jsme se až na samotném konci, kde postávalo několik kraváťáků, především japonské národnosti.

Hned jak zahlédli Alexe, tak se napřímili v zádech a zdáli se značně napjatí.

Alex pustil mou ruku a gestem ruky mi jednoduše pokynul, abych zůstala na místně.

Zastavila jsem se tedy a opřela se zády o vysoký betonový sloup. Ti dva jeho muži ho následovali až k ostatním a stáli mi kousek od zad. Slyšela jsem, jak se začali bavit v japonštině. Nerozuměla jsem jim ani slovo, ovšem viděla jsem, že to nebude příjemný rozhovor.

Kravaťáci se tvářili naštvaně, vzdorovitě a jeden z nich vypadal vystrašeně. Bylo mi jasné, že se něco podělalo. Zřejmě nějaká dodávka zbraní, kterou měli jistě na starost. Začali se tam hádat, až to Alex nevydržel a začal tam řvát na jednoho anglicky.

Jediného muže, který byl zřejmě americké národnosti.

„Říkal jsem ti několikrát, Fizzy, ať nejsi úplný kokot a jednáš s ním opatrně!“ řval neurvale Alex. Viděla jsem, jak byl napjatý v ramenech a jeho muži byli ostražití.

„Jednal jsem, ale ten Portorikánec nás chtěl ojebat, tak jsem ho prostě zabil!“ brání se netečně Američan.

„Jak si ho kurva mohl zabít, aniž bych to odsouhlasil?!“ zahřmí na něj varovně Alex. Bedlivě jsem sledovala tu situaci a jisto jistě se začala bavit. Schylovalo se tu k jasnému zabití. Věděla jsem, že Alex absolutně netoleruje, když se někdo z jeho lidí jakkoli vychýlí z jeho požadavků a pravidel.

„A proč ne?! Byl to jen další píčus!“ brání se Fizzy vzdorovitě a já mírně zakroutila hlavou, nad jeho odpovědí.

Bože, to byl snad úplný idiot, nebo si neuvědomoval, s kým mluví.

V tom jsem viděla Alexe, jak k němu rychle přikročil a dal mu neskutečnou ránu pěstí do obličeje.

Jmenovaný Fizzy se bolestně zaklonil a chytl si hned nos, který mu začal krvácet. Alex se vztekle otočil k přihlížejícím Japoncům a gestem ruky jim naznačil, aby vypadli, jinak budou další na řadě. Všichni se rychle odebrali pryč a prošli kolem mě. Dívala jsem se na to, jak Alex znova uhodil Fizzyho, až upadl na zem a zaúpěl bolestí.

„Nezabíjej mě, prosím!“ zakňourá, když ho silně kopnul do břicha, až se svíral v bolestech na zemi.

„Neboj, já tě nezabiju, měl bys to moc rychlý, ale mám tu někoho, kdo to umí velmi pomalu,“ sykne s mírným pobavením a otočil se na mě. Oh, on myslel mě!

Odpíchla jsem se zády od sloupu a pomalými kroky přešla až k Alexovi, který na mě pohlížel s ďábelským úsměvem. Podívala jsem se na muže, který ležel na zemi, v jisté bolestivé křeči. Z nosu mu tekla krev, kterou už měl rozmazanou po půlce tváři.

Jeho vystrašené oči těkaly ze mě na Alexe a zase zpátky. Nevěděl chudák, co ho čeká.

Otočila jsem se na Alexe a vysvlékla jsem se pomalu z béžového saka, které jsem měla na sobě. Podala jsem ho Alexovi do rukou, stejně jako kdysi on podal své sako mně, aby se neumazal od krve, když šel mlátit Glocka.

Sledoval mě s očividným chtíčem v očích a pevně sevřel v ruce mé sako. Pod sakem jsem měla obyčejné černé tílko a byla za to ráda, že jsem si ještě nemusela vyhrnovat rukávy. Otočila jsem se k Alexovým mužům, kteří stáli za námi a přeměřila si je oba pohledem.

„Chci tvůj nůž,“ řeknu tomu vyššímu, který měl jistě nůž. Bylo to zcela jisté.

Aniž by něco řekl, vyndal si obrovskou kudlu z pouzdra, kterou ukrýval pod sakem. Kudlu nadhodil tak, aby mi ji položil rukojetí do dlaně. Pevně jsem sevřela v dlani rukojeť a uznale protřela přes ní prsty.

Líbila se mi. Byla obrovská, lesklá, jistě pravidelně udržovaná a ideální na to někoho tím obřezat.

Pohledem jsem zapátrala po Fizzym, který se začal škrábat ze země a couvat po všem čtyřech po zpátku, co nejdál ode mě. Bedlivě jsem ho sledovala, ale ani se nehnula, dala jsem mu šanci.

Jen malinkatou šanci na útěk. On to přijal za své, vyškrábal se neobratně na nohy, přičemž ještě zakopl sám o sebe a utíkal k zadnímu východu.

„Utíká ti,“ konstatuje suše Alex.

„Ne, neutíká,“ řeknu klidně, ještě chvíli počkám, než se Fizzy dobelhá ke dveřím a když už se natahoval po klice, mrštně jsem po něm hodila kudlou, a to přesně tak, že mu kudla projela rukou, kterou chtěl vzít za kliku a zabodla se i s jeho dlaní do dveří.

Byl ke dveřím tak krásně přišpendlený.

Jen jsem zaslechla ten tvrdý úder a následný bolestný křik Fizzyho, rozešla jsem k němu. Během chvilky jsem se přepnula a byla v jakémsi rauši, do kterého mě uvedl jeho křik plný úděsu a bolesti. Došla jsem k němu, chytla jsem ho za vlasy a silně jeho hlavou třískla o dveře. Zopakovala jsem to ještě dvakrát, dokud jeho křik neutichl. Hrubě jsem vytáhla kudlu z jeho ruky zabodnutou ve dveřích a Fizzy upadl na zem.

Byl v bezvědomí.

Na čele se mu čeřila krev z rozsáhlé rány, kterou jsem mu způsobila úderem o dveře. Celý obličej měl od krve a prakticky mu nebylo vidět ani do očí. Jistě jsem mu způsobila silný otřes mozku, ale ještě dýchal, tím jsem si byla jistá. Vytáhla jsem ho za flígr a opřela o stěnu. Ruce jsem už měla od jeho krve, ale to už se nedalo nic dělat. Riziko povolání. Silně jsem ho poplácala po tvářích, zda se probere, zda není úplně mimo. K mému velkému překvapení zamrkal očima a bolestně se zašklebil v obličeji.

„Slyšíš mě?“ promluvím na něj klidně.

„P-prosím,“ utrousí prosebně a tiše.

„Co? Mluv na hlas,“ vyzvu ho arogantně.

„Prosím, ne-nezabíjejte mě,“ zakoktá o něco hlasitěji. Ušklíbla jsem se.

„Oh kamaráde, ještě budeš prosit, abych tě zabila.“

 

O půl hodiny později jsem si umývala ruce od krve na místní toaletě a dívala se, jak krev odtéká do umyvadla. Byla jsem v jisté euforii a nedokázala se uklidnit.

Chtěla jsem ještě víc.

Chtěla jsem ještě někomu ublížit.

Někomu, kdo si to opravdu zasloužil.

Ne někomu, kdo udělal pitomou chybu, protože to byl idiot. Umyla jsem si ruce ještě třikrát dokola, vydrbala je mýdlem, dokud jsem neuznala, že jsou opravdu čisté. Vysušila jsem si je následně do papírových utěrek a zhurta se rozešla pryč z toalety, kde přede dveřmi na mě čekal Alex.

Pouze gestem ruky mi podal mé sako.

Obratně jsem si ho převzala a následně se do něj oblékla za chůze. Koutkem oka jsem pohlédla na kaluž krve, ve které ještě před chvílí ležel Fizzy, ale ten už tam nebyl.

Pouze ten jeho krvavý otisk.

Mlčky jsme s Alexem vyšli ven a když už jsem chtěla nastoupit, zastavil mě v pohybu. Přitáhl si mě k sobě a hned mě políbil. Líbal mě s takovým chtíčem, jako kdyby to bylo poprvé. Zamručela jsem mu chtivě do pusy a klín mi začal pulzovat blahem. Najednou jsem cítila, jak mi něco dává do ruky. Odvrátila jsem se od něj a pohlédla směrem dolů, na klíčky od auta ve své ruce.

„Nechám tě řídit, poklade, já si potřebuju vyřídit pár telefonátů,“ řekne jako by nic a plácne mě po zadku.

Zaváhala jsem, jen na nepatrnou malou chvíli. Ovšem, jak jsem byla ještě v té opojné agónii ze zabíjení a adrenalin mi proudil v žilách, přijala jsem to jako výzvu. Klíčky auta jsem pevně stiskla v dlani a přešla kolem auta až na místo řidiče. Usadila jsem se za volant a byla v tu chvíli vděčná, že jsem měla černé konversky a ne boty na podpatku.

Alex se usadil, připoutal se a já to ihned zopakovala. Úplně bych zapomněla na poutání se. Zkontrolovala jsem si vše potřebné a nastartovala. Zvučný hluk motoru mnou rezonoval a já šlápla na plyn. Obratně jsem se otočila autem a vyjela zpátky k vrátnici. Nejdřív jsem si auto jen tak zlehka oťukávala, abych věděla, co si k němu mohu dovolit, ovšem jen jsme najeli na dálnici směrem do Tokia, sešlápla jsem plyn a pálila vstříc městu.

Alex telefonoval s někým dlouze, a přitom mě rukou a gesty naváděl, když už jsme zajížděli do města, abychom se neztratili. Jízdu jsem si nesmírně užívala a možná nakonec v tom našla i jisté zalíbení. Už jsem měla pochopení pro muže a jejich slabost pro auta.

Jakmile jsme zaparkovali v garáži, Alex ještě stále telefonoval. Nijak zvlášť jsem neposlouchala jeho konverzaci, ale co jsem tak zaslechla, tak zřejmě žehlil problém, který způsobil Fizzy.

Když se Alex odhodlal vystoupit z auta, chopila jsem se i já výstupu. Zamkla jsem auto a společně jsme přešli až k výtahu. Ve výtahu zněl Alex už mírně rozladěně a třískl prsty o tlačítko svého podlaží apartmá. Pečlivě jsem ho sledovala, jak se tvářil, jak se hrbil v zádech, jak nervózně poklepával nohou, zvednutou v patě. Bylo velice zvláštní ho takto vidět.

Ještě nikdy jsem ho neviděla tak vyhozeného z rovnováhy.

Jen co jsme došli do jeho apartmá, kam už jsem šla plně automaticky, aniž bych se obtěžovala svým stále zarezervovaným pokojem, ukončil Alex hovor a bylo na něm vidět jeho znatelné rozpoložení.

Byl nasranej. Neskutečně.

Drtil v ruce mobil, zanadával si něco pod nosem a sundal si z očí pilotky se světle žlutými skly. Prsty si protřel unavené oči a vypadal, jako kdyby ho zrovna dostihla tíha celého světa. Přešla jsem až k němu a pomalu se před ním začala vysvlékat ze všeho oblečení.

Zaznamenal mé svlékání a zbystřil.

Jeho oči žhnuly, ovšem tvář měl stále staženou. Když jsem zahodila poslední kousek oblečení a stála před ním zcela nahá, přistoupila jsem odvážně pomalu k němu a vzala jeho mobil a brýle z rukou. Opatrně jsem je pohodila na křeslo vedle nás a vzala ho za ruku. Dovedla jsem ho k posteli, kde jsem ho posadila na okraj postele a klekla si před něj.

„Nevím, jestli je to dobrý nápad, jsem fakt nasranej a nerad bych ti ublížil,“ zavrčí a ostražitě mě sledoval.

Nakonec si opřel tělo o lokty a sledoval mě v každém pohybu.

Rozepnula jsem mu pásek i s kalhoty a vysvobodila jeho útlý pas z oblečení. Boxerky šly hned dolů za kalhoty a já si nestoudně prohlédla jeho penis.

Pak jsem se podívala na něj a nadechla se.

„Tak mi to ukaž. Ukaž mi to, jaký to může být v tom nejhorším případě,“ vydechnu vzrušeně. Viděla jsem v jeho očích jistou živočišnost, jako kdybych právě probudila ďábla.

Následně jsem se sehnula nad jeho klínem a vzala si jeho penis celý do úst.

Uspokojilo mě jeho blažené zamručení, kdy mi jeho ruce zcela okamžitě spočinuly na hlavě. Jednou rukou mi hrábl mezi vlasy, za které mě následně pevně chytl a tahal. Druhou rukou mi tlačil na hlavu a nutil mě tak si ho vzít celého, až mi narážel do hrdla a já se mírně začala rdousit.

Snažila jsem se to vydýchat nosem a lehce zauvažovala, zda jsem přeci jen nepřecenila své síly.

Ještě chvíli jsem to vydržela, až jsem mu šla proti rukám, kdy hned pochopil, že už to bylo přespříliš. Začala jsem si s ním hrát a na střídačku ho sát a viděla, že i to mu dělá dobře, aniž bych si musela dělat výplach žaludku. Zrychlila jsem v sání a dlaněmi hladila jeho břicho. Kůži měl rozpálenou a pod mým dotykem se neskutečně napínal.

„Už toho nech a pojď do postele,“ pokyne mi tvrdě, bez jeho typického úsměvu.

Přestala jsem a poslušně jsem si vlezla do postele.

Alex se vyhoupl na nohy a přešel k nočnímu stolku, kde v šuplíku měl nový balíček kondomů.

Nevím proč, ale napadlo mě, zda mu ho tam dávala pokojská služba zcela pravidelně, stejně jako když se měnili ručníky, nebo je tam má prostě pořád.

Z myšlenek mě vytrhl Alex, kdy mě zatáhl za nohu a vyzdvihl si ji na své rameno. Hned si tam vyšvihl i mou druhou nohu a můj klín si nasměroval přesně k tomu svému. Zprudka do mě pronikl. Obemkl mi pažemi stehna a začal do mě přirážet, aniž by mi dal šanci si jakkoli užít ten moment.

Prsty mi silně zarýval do kůže, až to bolelo, ovšem já byla schopná jít přes bolest.

Silně do mě bušil, a přitom mi koukal zuřivě do očí. Několikrát jsem vzrušeně vydechla a cítila silné pnutí v podbřišku. Alex po chvíli zastavil a jedním chvatem si mě přetočil na břicho. Hlavu mi zabořil do peřiny svou dlaní, druhou rukou mě hrubě popadl za bok a vyvýšil si mě tak do jeho výšky.

Opět do mě pronikl a přirážel ještě silněji.

Vnímala jsem tu jeho brunátnost a agresi, jak mu poháněla celé tělo a bála se, že to nejhorší teprve přijde. Povolil svůj stisk na mé hlavě a zatahal mě za vlasy k sobě. Vzepřela jsem se na loktech a on mi strčil svůj prostředníček do pusy.

„Pořádně ho saj a nasliň ho,“ rozkáže mi tvrdě. Ihned jsem začala sát jeho prst, aniž bych tušila, proč to dělám. Po chvíli vyndal svůj nasliněný prst z mých úst a hned mi jím obkroužil kolem konečníku. Kurva, že já kráva nedržela hubu!

Pomalu mi do něj začal zasouvat svůj prst a dál do mě přirážel. Nebyl vůbec jemný ani pomalý. Byl vzteklý a když ve mně měl celý prst, nahlas jsem vyhekla. Bylo to opět tak hraniční, že jsem nevěděla, zda se udělám, anebo budu trpět bolestí. Několikrát prstem vyjel tam a zpět, až ho vyndal úplně. Zastavil se ve veškerém pohybu a vlhkým penisem mi začal přejíždět mezi půlkami. Kurva kurva kurva!

Najednou mi přišlo, jako kdyby zaváhal.

Hrubě do mě strčil a otočil si mě na záda.

Ihned se nade mne sehnul a začal mě líbat. Jeho líbání bylo opět hladové a já se mu obtočila nohama kolem pasu. Prohnula jsem se v zádech, aby umocnila jeho průnik. Silně mě chytl kolem krku a začal mě zase zbavovat dechu.

Naše těla se o sebe třela, naše jazyky spolu zápolily a já cítila, že s každým jeho silným přírazem vyvrcholím. Bývala bych i vykřikla rozkoší při vlně orgasmu, jenž se mi rozlil po těle, ovšem Alexův pevný stisk kolem mého krku mi to neumožnil.

Alex ještě naposled přirazil, až se taky udělal, ale nepřestal mě líbat.

Zastavil se svým tělem ve veškerém pohybu, pustil mě kolem krku, a i když jsme byli stále spojení, dál jsme se líbali. Jako kdybychom nemohli přestat.

Nakonec přestal první on a odtáhl se.

Ztěžka oddychoval a zadíval se mi do očí.

Já se podívala na něj a byl ta sakra divný moment. Ne, byl to kurva divný moment. Zcela okamžitě jsme se každý odtáhli na opačnou stranu postele a svalili se znaveně do peřin. Nabývala jsem dojmu, že Alex se opět držel zpátky, i když jsem mu řekla, že chci vidět, jaký to může být s ním, když je ve špatné náladě.

No co, takže to znamená, že mě opíchá do zadku? Aha, ok!

 

                                                                       -

 

Ležela jsem stále v peřinách, i když Alex už se zvládl vysprchovat, převlíknout a dát se do kupy. Přešel k posteli a začal hledat mobil, který tem předtím zlostí zahodil. Po pár sekundách ho nalezl a hned se do něj zahleděl. Zaslechla jsem, že vytočil něčí číslo a někomu volal. Odhodlala jsem se tedy vstát, ač se mi vůbec nic nechtělo a přešla do koupelny. Dlouze jsem se vysprchovala a chvíli rozjímala nad párou ve sprše.

Myšlenky ohledně Alexe samy vypluly na povrch, a to jsem se nemusela nijak dlouze zamýšlet. Byl mi záhadou. A taky mým prokletím. Věděla jsem, že budu muset vypadnout co nejdříve z jeho dosahu, protože jsem si začala připadat, jako kdyby si mě k sobě zaháčkoval. Postupně, tím vším, mimořádným sexem, těmi jeho až zvláštními gesty, až se mi to přestávalo líbit. 

Vypnula jsem vodu a vyšla ze sprchy. Osušila jsem se ručníkem, který jsem si následně ovázala kolem hrudi. Netušila jsem, zda už Alexovi muži dorazili na hotel a přivezli tak můj kufr se všemi věcmi, co jsem tu měla. Přešla jsem k umyvadlu a vyfénovala si mokré vlasy. Jelikož jsem neměla ani blbý hřeben, vlasy jsem si nedbale pročesala prsty a docílila tím akorát, že jsem měla vlasy rozčepýřené jak vrána. Zrzavá vrána.

Upravila jsem si vlasy, co to šlo a až teprve, když jsem se cítila s výsledkem spokojená, přešla jsem do ložnice, kde Alex seděl na křesle v obývací části, telefonoval a pil kávu. Přešla jsem k němu ke stolku a ačkoli jsem úplně nechtěla sdílet s ním vše, vůně kávy mě pohltila a já nemyslela na nic jiného.

Nalila jsem si do bílého hrnku kávu až po okraj a ochotně se posadila na protější křeslo. Uvelebila jsem se, hodila nohu přes nohu a s chutí se napila velice hořké a silné kávy. Na Alexe jsem pohlížela jen tak očkem a snažila se nevypadat, že ho poslouchám. S někým probíral pracovní záležitosti, do kterých mi nic nebylo. Ne, že bych nebyla zvědavá, ale nezajímalo mě to. V tom jsem si uvědomila, že jsem se do svého mobilu nepodívala již několik hodin. Tak jak zapadl v kabelce, od té doby jsem ho nevytahovala. Neměla jsem příležitost a ani čas. Rozhlédla jsem se po pokoji, kde přesně se mohla nacházet má kabelka. Zahlédla jsem jí na křesílku u dveří. Odložila jsem tedy hrnek na stolek naproti sobě a přešla, stále s ručníkem kolem těla, pro kabelku a zase zpátky. Usadila jsem se zpět a z kabelky vytáhla mobil. Ihned jsem zjistila, že na něm bylo několik nepřijatých hovorů od Emilliana, což mi přivádělo okamžité starosti. Ovšem k mému zjištění mi volal ještě táta, což ve mně vyvolalo jistý osten bolesti, a ještě většího strachu. Nemluvila jsem s tátou dlouho, velmi dlouho. Ale nejen s ním, s celou rodinou, včetně Evy. Nekomunikovala jsem prostě s nikým.

Ihned jsem vytočila Emilliana číslo a krátce zauvažovala nad tím, kolik je tak v Česku hodin, ovšem on to po pár sekundách vzal.

„Promiň, Emilliano, nebyla jsem u telefonu, co se děje?“ vyhrknu hned ze sebe.

„Už nic, vyřešil jsem to sám,“ zamručí netečně, nezněl, jako kdyby měl dobrou náladu.

„A co se stalo?“ zajímám se.

„McCena nedodržel slovo a nesplatil to co měl, zadal jsem dvojčatům práci, aby ho našli, ale není nikde k nalezení, jako kdyby se vypařil,“ odpoví.

„Aha a kvůli tomu mám od tebe asi pět nepřijatých hovorů?“ divím se. Nepřišlo mi to jako něco, co by se nedalo nějak vyřešit, aniž by mě s tím musel tak otravovat. Občas se prostě stávalo, že někdo nedokázal již splácet svůj dluh, a tak se jednoduše vypařil, ačkoli si tím podepsal jistý ortel.

„Taky jsem chtěl vědět, kdy se vrátíš,“ řekne hned Emilliano.

„Oh, už ti chybím? Nemá tě kdo peskovat?“ rýpnu si do něj hned pobaveně, ačkoli jsem si dokázala živě představit ten jeho naprosto suchý a netečný pohled.

„Ne že bych si chtěl stěžovat, ale ta tvoje práce mě nebaví, asi jsem na to už starej,“ utrousí znaveně a já se uchechtnu.

„Tak mi nech poslat letadlo a poletím zítra do Česka,“ navrhnu mu hned. Bylo to perfektní načasování a možná bylo opravdu na čase se vrátit zase domů, zpátky do reality, daleko od Alexe, který seděl naproti mně, už netelefonoval a pouze mě propichoval těma jeho modrýma očima.

„Dobře, dám ti vědět, až bude letadlo připravené. Mám ti poslat někoho z mužů? A který byt ti mám připravit?“ řekne hned a mě se líbilo, jak mi šel na ruku. Nemusela jsem se ničeho dožadovat, znal mé požadavky.

„Neposílej nikoho, nech si všechny muže u sebe. Připrav mi byt v Praze, zůstanu tam, musím si tam stejně ještě něco vyřídit,“ odpovím.

„Ok, tak zatím,“ rozloučí se suše Emilliano a položí hovor. Odvrátím mobil od ucha, a ještě chvíli v něm listuju. Pak ho zamknu, odložím na stolek a převezmu do ruky svůj hrnek kávy, který byl z poloviny vypitý.

„Zítra chceš odletět zpátky do Česka?“ zajímá se Alex a získá tím mou pozornost.

Viděla jsem, jak je v očích napnutý a ramena měl mírně nahrbená.

Nedokázala jsem úplně odhadnout v jaké je náladě.

„Jo, už se potřebuju vrátit, Emilliano už to nějak nedává sám beze mě,“ ušklíbnu se jízlivě.

„Ale já nevím, jestli ti to dovolím,“ nahodí svůj výhružný úsměv. Pokrčila jsem hlavou do strany a zadívala se na něj se zvednutým obočím.

„No, ale na tvůj názor se nikdo neptal,“ syknu sarkasticky.

„Ještě si mě nepřestala bavit a chci toho náležitě využít, takže mi to nemůžeš upírat,“ usměje se a prolítne mi pohledem po těle, který vlastně zakrýval jen ručník.

„To mě vážně mrzí,“ sarkasmus ze mě přímo sršel, „Ale hold si budeš muset vystačit zase s nějakou jinou, ostatně tak, jak to máš ve zvyku,“ mrknu na něj.

„To chceš?“ zašklebí se vyzývavě.

„Je mi to úplně jedno,“ pokrčím rameny a napiju se znova kávy.

„No dobrá tedy,“ změní tón hlasu a opře se zády do křesla, „Ale večer si ještě vyjdeme,“ řekne neústupně. Budiž, nemínila jsem mu to vytýkat, sama jsem si ještě chtěla užít noční Tokio.

 

Když se konečně objevil kufr mezi mými dveřmi, ihned jsem se ho chopila, abych se mohla konečně obléknout. Plně jsem ho rozepnula a rozevřela na zemi. Přejela jsem pohledem své oblečení a zauvažovala, do čeho se přesně obléknout. Podívala jsem se na Alexe, v čem byl oblečený on. Měl na sobě tmavé džíny, bílé volnější triko a na tom delší tmavě modrý blejzr. Na očích měl tmavě modré brýle a vlasy si vyčesal do drdolu. Vypadal ležérně, tak jako normálně, ale přesto z něj čpěly prachy a jistý vliv na míle daleko. Byla jsem si teda jistá, že do nějaké velké vlivní společnosti nejdeme. To by měl na sobě oblek.

„Vezmi si na sebe něco pohodlného, sexy, možná drsně sexy,“ promluví na mě Alex, jako kdyby mi četl myšlenky, o mém uvažování, co si obléct.

„Nemusím si vzít šaty?“ nadhodím otázku.

„Nemusíš,“ hlesne a zadívá se zpět do mobilu, který od našeho posledního rozhovoru neodložil. Oblékla jsem se tedy do kožených kalhot s vyšším pasem, které mi obklopily nohy a zadek. Kůže byla pouhou imitací, jen na efekt a zevnitř byly bavlněné, tudíž byly pohodlné a nedřel si mi v tom zadek. Byly to mé oblíbené kalhoty pro to být drsně sexy, přesně jak požadoval Alex. K tomu jsem si vzala černý cropp top, který měl rolák. Byl to jediný svršek, který jsem si mohla vzít, kvůli znatelným modřinách na svém krku, který mi způsobil Alex. Přesto jsem si oblékla svůj tmavě modrý bomber na zip, který mi končil nad zadkem a dal tak vyniknout mému více vypracovanějšímu pozadí. Sice to nebyly půlky, jak dva kmínky, ale k zahození taky nebyl. Chopila jsem se kosmetické taštičky a přešla bosá do koupelny, že se ještě namaluju. Učesala jsem si to vraní hnízdo na hlavě, a nakonec se odhodlala si udělat culík. Namalovala jsem se výraznějším make-upem a na rty nanesla rudou rtěnku. Když jsem byla hotová, přešla jsem do ložnice zpět ke kufru a navlékla se do ponožek. Vyndala jsem z kufru své kotníkové kožené Conversky, které byly celé černé a měly šněrování až několik centimetrů nad kotníky. Byla jsem připravená, cítila se ready vyjít do ulic Tokia. Do kapsy bomberu jsem si strčila mobil a do druhé vnitřní kapsy jsem si vložila kreditní karty a zbytek dokladů. Ještě jsem zauvažovala o pistoli, ale nakonec jsem si vzala jen svůj menší nůž, který mi býval taky dostatečnou ochranou na blízký boj.

„Jsem připravená, takže až budeš chtít, můžeme jít,“ vyzvu Alexe a on na to zvedl pohled od telefonu na mě. Zaostřil svůj pohled a prohlédl si mě od hlavy až k patě.

Usmál se však jen tak decentně.

„Fajn, tak vyrazíme, mám hlad, tak se najíme někde po cestě,“ řekne klidně a vstane z křesla. Neřekla jsem na to vůbec nic, pouze přikývla a pomalu přešla ke dveřím.

 

 

Z hotelu jsme vyšli po svých a k mému překvapení nejeli nikam autem. Přidali se k nám pouze dva z jeho mužů, ovšem tentokrát naprosto jiní než ti, co s námi byli na tom výletě. Vypadali daleko nebezpečněji, že nejdou pro ránu daleko. Byli oblečení do normálního oblečení a oba měli koženou bundu. Vypadali neohroženě.

Zapadli jsme do protější ulice a vmísili se do davu proudících lidí, směřující do blízkého centra.

Se zájmem jsem si prohlížela vše, co bylo zajímavé na první pohled.

Billboardy, obchody, lidi, restaurace a jeden sushi bar vedle druhého.

Ulicí se nesla vůně jídla, ovšem já cítila především kyselost zázvoru, nemohla jsem si pomoct.

„Pojď, půjdeme sem na jídlo,“ řekne najednou Alex a zahne do malé restaurace, která byla vklíněná mezi další dvě větší restaurace.

Byla poměrně nenápadná, trochu zastrčená a nevýrazná oproti těma dvěma. Ovšem už na první pohled bylo vidět, že mají plno.

Všechny stolky byly obsazené a jediný volný byl bar, kde byly tři židličky.

Čekala jsem, jak Alexovi muži přikročí k nejbližšímu stolu a vyhodí přísedící od jídla, abychom si měli kam sednout, kdežto Alex se zastavil o baru a rovnou si přátelsky plácnul s mladým Japoncem, který tam zrovna stál.

Znali se. Jak jinak.

Něco si řekli v japonštině a pak se Alex usadil na židličce. Usadila jsem se tedy též a zbystřila na muže, který ke mně otočil tvář. Počastoval mě přátelským výrazem, ale neřekl vůbec nic.

„Nebude ti vadit, když tu budeme sedět na baru?“ otáže se mě Alex a zadívá se na mě.

„Ne vůbec ne,“ zakroutím hlavou.

Možná mi to vyhovovalo víc. Prostě těžký street food, nejlépe na stojáka, mi byl daleko přednější než jíst v pěti hvězdičkové restauraci.

„Tady Miko, dělá ty nejlepší sushi rolky, to musíš ochutnat,“ zahlaholí Alex, div se nerozplýval blahem. Jen jsem údivně kývla a pohlédla na údajného Miko, který začal před námi připravovat sushi.

Oba jsme ho s Alexem sledovali se značným zájmem a mě naprosto fascinovala jeho hbitost prstů a rukou. To, jak se chopil velkého ostrého nože a úhledně nakrájel několik sushi, kdy bylo jedno jako druhé, bylo neskutečné.

Byla jsem si jistá, na sto procent, že určitě takhle dobře neuměl jenom s nožem.

Asi po pěti minutách před nás položil dva velké talíře s několika druhy sushi. Alex mi podal hůlky, který jsem s díkem převzala a pustili jsme se mlčky do jídla.

Opravdu, to bylo to nejlepší sushi, které jsem kdy jedla.

Bylo něčím odlišné a nedokázala jsem přijít na to čím vlastně. Bylo v tom cítit dost sójové omáčky, rýžového octa a trochu wasabi, ale zároveň ještě něco, co jsem prostě nedokázala svými chuťovými pohárky rozluštit. Vychutnávala jsem si každé sousto a víceméně si užívala toho poklidu kolem nás. Ačkoli ulice před námi byla zahuštěna lidmi, vevnitř se neslo pouhé slabé štěbetání sedících zákazníků zde a vzduchem se linuly jemné tóny japonské hudby. 

„Chutná ti?“ zeptá se Alex se zájmem po chvíli.

„Je to nejlepší sushi, které jsem kdy jedla,“ přikývnu uznale, aniž bych se na Alexe podívala a hned jsem sáhla po další rolce, která byla plněná rybou.

„To naprosto souhlasí,“ zaslechnu jeho úsměv, „Klidně bych ti rád ukázal daleko víc mých oblíbených restaurací a barů, ale to bys musela zůstat,“ dodá s jakousi nadsázkou a já se na něj podívala. Zdvihla jsem obočí a nasadila kamenný výraz.

„To měla být nějaká chabá snaha o to mě přesvědčit, abych tu ještě s tebou zůstala?“

„Ne, pouhé konstatování,“ ušklíbne se.

Zatvářila jsem se netečně a mírně obrátila oči v sloup. Nic jsem mu na to neřekla.

Pouze jsem se vrátila k jídlu a mínila si to užít do posledního kousku sushi.

Po jídle Alex zaplatil za nás oba svému příteli Mikovi a my se vydali zpět do ulice. Přišlo mi, že za těch několik desítek minut, proudy lidí na ulici ještě více zhoustly a my se div neprodírali mezi ostatními.

Už mi to začínalo být krajně nepříjemné, kor když jsem dostala loket do zad.

Zavrčela jsem samým nasráním a otočila se na onoho pachatele, který byl však už dávno pryč. Ohlédla jsem se zpátky na Alexe, který se na mě pobaveně zazubil.

Jistě si všiml mého rozpoložení a najednou jsem ucítila jeho ruku na té mé.

Chytl mě za ruku pevně, aniž by se na mě podíval, jak se na to budu tvářit, jako kdyby to už dělal automaticky. Pak se rozešel rázněji vstříc davu a jako by šel proti proudu.

Lidé se mu hned vyhýbali, aniž by mu někdo zkřížil cestu.

Asi po deseti minutách odbočil do levé ulice, která nebyla tolik zaplněna lidmi a v ní jsem se ihned cítila o něco uvolněněji. Oprostila jsem se od jeho ruky a všimla si, že ulice byla najednou nějak méně osvětlená. Nesahalo sem ani světlo z obrovských billboardů a neonových bannerů a nabývala jsem dojmu, jako kdyby to tak mělo být naschvál. Došli jsme najednou na samí konec ulice, kdy tam svítilo jediné světlo nad černými dveřmi, u kterých stáli dva muži japonské národnosti.

Jistě to byla nějaká ochrana. Vedle dveří byla velká bílá značka, kterou už jsem znala.

Byla to značka Unie.

Alex vešel do dveří jako první a já ho hned mlčky následovala. Byla jsem napnutá očekáváním, kam mě to vede. Sešli jsme dlouhé, opravdu nekonečně dlouhé schody, až jsem zaslechla tlumenou taneční hudbu.

Když jsme konečně sešli dolů celé schodiště, objevili jsme se na začátku nějakého klubu, ve kterém to žilo. Několik desítek tanečníků tancovalo na parketě a převážná většina z nich byla ověšená fosforeskujícími náramky různých barev.

Alex se vydal po pravé straně, kolem parketu a pozdravil se s několika ženami stojící poblíž. Všechny to byly krásné Japonky, těly hotovými modelkami, v upnutých mini šatičkách s nekonečně dlouhými černými vlasy.

Byla jedna jako druhá přes kopírák, akorát každá měla jinou barvu šatů.

Jedna v rudých šatech vystoupila z davu a přistoupila hned k Alexovi. Líbla ho na tvář a zářivě se na něj usmála. Něco si zašeptali do ucha, aby se slyšeli v té změti taneční hudby a zase se na sebe zasmáli. Žena v rudé se najednou otočila na podpatku a Alex ji následoval. Stále jsem šla za nimi a nemohla si nepovšimnout, jak ji Alex sledoval zadek.

Ale to byl prostě on.

Čekala jsem na ten moment, kdy mi potvrdí to, že už ho opravdu nebavím a toto vypadalo, že je to na dobré cestě.

Žena nás zavedla do samotného suterénu klubu, kde byly další, ještě temnější schody, ovšem už ne tak dlouhé. Jen jsme je sešli a přede mnou se nacházela obrovská rozlehlá místnosti. Uprostřed byl ring, očividný ring, kdy kolem bylo několik pater sezení s koženými sedačkami, křesly a vypadalo to velmi přepychově.

Bylo tam již několik lidí a většinu z nich jsem poznávala.

Od vidění z pohřbu Unie, či různých pracovních příležitostí.

Alex chytl ženu kolem pasu a něco ji řekl znatelněji do ucha. Zvonkovitě se zasmála, jako kdyby ji právě řekl skvělý vtip. Nemínila jsem na ně pohlížet a ostražitě se rozhlédla kolem. Pak mi zatrnulo. V nejvyšším patře seděl Sky, s ještě dalšími třemi Araby.

Ten tu tak scházel! Co tu kurva dělá?!

Naštěstí, Alex přešel se ženou na opačnou stranu a usadili se do první řady k ringu. Ona se mu posadila hned na klín a ruce mu položila ležérně kolem krku. On ji jednou rukou objal kolem pasu a tou druhou nechal spočinout v jejím klíně.

Zůstala jsem stát, stejně jako jeho muži.

Připadala jsem si tam trochu navíc, jakože spíše ta jeho ochranka než jeho společnost.

Ovšem nemohla jsem říct ani popel.

Nemínila jsem se doprošovat a už vůbec ne jemu!

Sál se začal zaplňovat, stejně tak jako místa kolem ringu, až najednou bylo plno. Už mi bylo blbé postávat tam jak tvrdé Y a tak jsem se usadila ob jednu židli od Alexe s tou jeho japonskou buchtičkou, se kterou tam vrkal.

Rozhořčeně jsem se opřela do křesla, rozepnula si bundu a pohodlně si hodila jednu nohu přes druhou. Rozhlédla jsem se a všimla si Skye, jak na mě čuměl.

Nevraživě. Nepřátelsky.

Sklopila jsem pohled k ringu, kde se najednou objevili dva obrovští muži, kteří byli svlečeni a oblečení do bílých rouch kolem pasu. S potěšením jsem zjistila, že budeme pohlížet na zápas sumo, což k Japonsku patřilo stejně jako sushi nebo ramen. Ale tušila jsem, že tenhle bude nelegální, nebo ničím zajímavější, vzhledem k místnímu osazenstvu.

Sálem se rozezněl gong, kterým započal start souboje. Se zájmem jsem sledovala ty dva muže, jak mezi sebou zápolili a dychtila po větším násilí. Tohle byla jen taková oťukávačka, kdy se snažil jednoho snad jen povalit, a to bylo vše. Souboj skončil do deseti minut, kdy už to začínala být vcelku nuda. Další na řadu přišli další dva muži japonské národnosti, kteří byli o poznání menší a nebyli tak vzrostlý, jako ti předchozí.

Gong opět započal jejich souboj a oni se do sebe pustili se znatelně razantnějším bojem, kdy šli po sobě pěstmi a výkopy nohama. Napřímila jsem se v zádech, jak to bylo najednou napínavé a znatelně brutálnější.

Slyšela jsem vedle sebe to chichotání ženy, na Alexově klíně a podívala se chtě nechtě jejich směrem. Hrozně okatě spolu flirtovali, kdy ji Alex jemně líbal na krk a lícní kost a ona mu něco říkala a smála se u toho.

Nevím proč, nedokázala jsem si to rozumně vysvětlit, ale zamračila jsem se pohledem na ně a cítila se najednou v jakési nepříjemné pozici.

Nežárlila jsem, to ne, ale prostě mi to vadilo.

Opravdu jsem se cítila tak, že bych tu vůbec nepotřebovala být.

Zauvažovala jsem, že bych mohla odejít, ale ne uprostřed zápasu, kdy všichni pečlivě sledovali zápas. Nechtěla jsem na sebe poutat příliš pozornosti.

Zápas skončil po deseti minutách, kdy jeden muž ležel na zemi v kaluži krve a ten druhý nebyl nijak zraněný, pouze byl znavený soubojem.

Obecenstvo se mírně rozptýlilo a několik lidí se dalo na odchod zpátky nahoru do klubu. Využila jsem toho a postavila se na odchod, abych se mohla vydat na odchod. Už jsem chtěla projít, když v tom mi jeden z Alexových mužů zarazil cestu svou rukou.

Vzhlédla jsem k němu se zamračením.

„Uhni mi z cesty,“ zavrčím na něj netečně.

„Dovolila ses u šéfa?“ zamručí hlubokým hlasem.

„Nemusím se nikoho dovolovat, ty idiote a teď mi uhni,“ syknu výhružně.

„Někam chceš jít, poklade?“ zaslechnu za sebou Alexe. Zhurta se na něj otočím a pohlédnu mu do pobavené tváře, kdy o tu jeho má opřenou svou tvář ta žena. Vyzývavě se na mě usmívala.

„Jo, chci jít odsud pryč,“ syknu chladným tónem.

„A proč? Nebaví tě to? Myslel jsem, že budeš ráda,“ řekne jakoby nic. Už jsem chtěla něco říct, když jsem najednou zaznamenala přicházejícího Skye z Alexovi strany. Kráčel k nám, naškrobený spolu s ještě jedním mužem jistě arabského původu.

Až pak mi došlo, že to byl Osma, zastupitel Emirátů v Devítce.

Naježila jsem se a nenávistně si ho přeměřila. Oba.

„Ale ale ale, opět bych vás tu nečekal,“ zazubí se Sky tím svým zvučným hlasem a přikývne na pozdrav Alexovi.

Žena sedící Alexovi na klíně, se najednou zvedla a vzala nohy na ramena, jako kdyby cítila blížící se nebezpečí. Alex na to absolutně nezareagoval, jen roztáhl své ruce podél opěrek křesla.

„Co vy dva tu takhle spolu?“ zajímá se Sky a pohlédl přede vším na mě. Zatnula jsem pěsti a pomalými kroky přešla k němu blíž. Zastavila jsem se zhruba před Alexem.

„Co je ti do toho, ty šašku?“ ucedím v češtině na Skye. Založila jsem obranně ruce na prsa a sledovala jeho reakci. Sky se napřímil v ramenou, zvedl bradou a úsměv roztáhl do toho svého klasicky šíleného.

„Už sis osedlala dalšího boháče a míníš ho taky zničit?“ zašklebí se česky a já se musela zhluboka nadechnout, abych ovládla svou nenávist proti němu.

Alex vstal z křesla a chopil se mých ramenou.

Objal mě kolem nich a přitáhl si mě k sobě blíž.

„Osmo, uklidni si toho svého psa, otravuje tu moji holku,“ ušklíbne se pobaveně Alex a já po něm okamžitě střelím pohledem. Právě mě nazval svou holkou?! Pecka!

„Když mě by to taky zajímalo, co zrovna vy dva, tady spolu,“ mírně se usměje Osma a přeměří si mě jakýmsi zvláštním ksichtem.

„No, co by! Nic, co byste vy dva neznali,“ zasměje se hned Alex a já se snažila ovládat. Těžce ovládat. Těžceee.

„Tak bacha na ni, Alexi, je to prohnaná čubka. Vytáhne z tebe všechny prachy a pak tě dostane pod drn, že jo Kristýno, stejně jako si tam dostala Adama!“ vydechne horlivě Sky a mě v tu chvíli kdy vyslovil Adamovo jméno, okamžitě přepnulo.

Vystartovala jsem z místa a zcela okamžitě po něm skočila. Ač jsem byla oproti němu poloviční, svou silou jsem ho dokázala skolit na zem. Začala jsem ho bít do obličeje hlava nehlava a věděla jsem, že jsem ztratila úplnou kontrolu nad svým tělem.

Cítila jsem něčí ruce, jak se mi ovinuly kolem ramen a hned mě stáhl z toho krypla, který byl zřejmě zaskočen mou silou. Hned jsem věděla, že je to Alex.

„Uklidni se!“ zavrčel na mě Alex a vytáhl mě na nohy. Snažila jsem se mu vyškubnout, ovšem jeho stisk kolem mé paže a ramene byl velice pevný.

„Ty zasraná čubko! Zlomila si mi nos!“ začne prskat Sky, když se sebral ze země. V obličeji byl rudý, téměř brunátný a Osma k němu přistoupil zrovna když chtěl znova vykročit mým směrem.

„Alexi, zabij ho!“ vyzvu Alexe vážně.

Alex se na mě podíval naprosto překvapeným výrazem.

Podívala jsem se mu do očí a cítila mé rozběsněné tělo.

Věděla jsem, že já ho zabít nemohu, aniž bych nebyla potrestána Unií. Ovšem Alex, jako jeden z Devítky, mohl dělat naprosto cokoli. I zabít člověka z Unie.

„Udělej mi tu laskavost, a zabij ho! Hned teď!“ syknu tiše, prosebně, naléhavě. Alex mi pohlížel do očí a jako kdyby v nich něco hledal.

Přišla mi to jako zpomalená chvíle, kdy jsme tam najednou stáli jen my dva a nikdo jiný.

Jako kdyby se okolní svět rozplynul.

Do uvědomění mě uvrhl až výstřel ze zbraně. Mé oči byly zcela rozšířené a já se ohlédla směrem ke Skyovi, který padl na zem, s čistým průstřelem hlavy. Byl mrtvý.

Alex stále třímal v ruce namířenou zbraň směrem k němu, a aniž by sklopil pohled, stále na mě pátravě pohlížel.

Těžce jsem nabrala vzduch do plic a podívala se na něj, do těch jeho oceánů.

Jako by se najednou uvědomil a sklopil svou zbraň a schoval ji za svá záda.

Nevěděla jsem ani, že tam má schovanou pistoli. Otočil se čelem k Osmovi, který tam stál bokem a díval se na mrtvého Skye na zemi. Alex se rozešel směrem k Osmovi a poklepal mu svou rukou na jeho rameni.

„Musíš si najít jiného psa, sorry kámo,“ řekne tak klidně, jako kdyby mu řekl naprosto normální věc.

Osma jen přikývl, pokrčil rameny a neřekl vůbec nic.

Jako kdyby se vlastně tolik nestalo.

Pak se Alex otočil zpátky ke mně, kdy já tam stála jak přibytá, a ještě se plně nevzpamatovala z toho, že to opravdu udělal. Alex vykročil rychlejšími kroky ke mně, uchopil mě pevně za ruku a vyšel se mnou, ruku v ruce, vstříc schodišti. Ještě jsem se ohlédla za mrtvým tělem, abych se opravdu ujistila, zda se mi to teď celé nezdálo.

Zda se mi nezdálo, že Alex pro mě zabil Skye.

Že Sky je konečně mrtvý!