Mr.Black Její černá duše - 9.kapitola

Anotace: To pouto, nás příběh, naše chemie

Sbírka: Mr.Black Její černá duše Kniha třetí

 

 

9.kapitola

„Připomenu ti, jaké to bylo, když si milovala člověka, a ne zabíjení lidí!“

 

Jeho slova se mi rozezněla v hlavě jak poplašná siréna.

Měla jsem tendenci se tomu hrozně rozesmát.

Nerozuměla jsem tomu, co si myslí.

Tohle už jsem byla já.

V tohoto člověka jsem se vyvinula dobou, časem, zážitky, ztracenou láskou. Možná už to ve mně bylo zakořeněno dávno.

A pouze nastal čas, kdy jsem jaksi povstala z onoho popela jak ten debilní fénix a zrodil se ze mě někdo naprosto jiný.

To už je prostě život. Tak to bývá.

„A co tu jako budu dělat?! Sedět s tebou v kruhu sdílení a mluvit o pocitech?!“ nadhodím jedovatým tónem.

„Nikdy ti nedělalo problém mluvit o pocitech,“ pokrčí netečně Matt rameny a pokračoval v jídle.

„Yeaaah, ale ty časy jsou dávno pryč. Tyhle ty pocity, už si nepřipouštím k tělu, akorát mě to oslabuje, jak si mohl vidět,“ předhodím mé včerejší psychické selhání nad tím, kdy mi ukázal ty zpropadené fotky.

Všechny ty emoce a pocity kolem toho vypluly na povrch, ty, které jsem tak úspěšně po celou dobu potlačovala. A Matt je ve mně vyvolal pouhou připomínkou na mé blízké.

„Ale furt tam jsou, což je dobře,“ nenechá se odbýt.

„Není to dobře,“ odmítám jeho názor.

„Ale je. Je to dobré znamení, že se z tebe nestala naprosto bezcitná chladná mrcha,“ přehluší mě svým zvednutým hlasem Matt a tím mě utlumí, alespoň na chvilku. Zamračila jsem se na něj. Nechtěla jsem s ním vést tuto konverzaci. Možná by mi bylo opravdu milejší vyběhnout ráno do té zimy, bosá, bez oblečení.

Nebylo by mi jako teď. Na hovno.

 

Po snídani mi Matt vyndal z vestavěné skříně mé osobní věci, které mi jistě sbalil a přenesl je do pokoje. Pokynul mi, abych se oblékla do něčeho teplejšího, že půjdeme ven. Počastovala jsem ho pouze zamručením a přešla ke svým věcem. Ne, že by můj šatník byl obsažený věcmi na hory, ale on mi opravdu sbalil to nejteplejší oblečení, které se v tom bytě nacházely. Měla jsem tam mikinu, dva svetry, troje tepláky, botasky, zateplené kožené Conversky ke kotníkům, spodní prádlo a několik triček. Na samém spodu byla má kožená bunda, kterou jsem měla už léta letoucí a vůbec jsem ji nenosila. Měla šedou bavlněnou kapuci a byla o číslo větší velikosti, ale to ničemu nevadilo. Oblékla jsem se tedy do čistého spodního prádla, navlékla do tepláků a mikiny stejné tmavě modré barvy a na to si navlékla koženou bundu. Nazula se do teplých bot a byla připravená na to, jít ven.

Chtě nechtě, byla jsem napnutá a zároveň zvědavá, co si tentokrát vymyslel.

Bylo až úsměvné, jak se Matt vlastně snažil.

Rozuměla jsem tomu, proč to teda asi dělal, ale jeho osobní přístup k tomu a ten důvod.

Dělal to kvůli tomu, že mě stále miluje?

Že ke mně stále něco cítí a chce mě spasit?

Zanechal školu surfu, svůj splněný sen, jen tak?

Opustil tu svoji holku, kvůli mně?

Jen tak?! Jen kurva tak?!

Matt za mnou přišel, též převlečený. Byl v černých džínách, které jsem si naprosto přesně pamatovala, k tomu měl tu košili, co včera a na tom koženou bundu. Vypadal dost dobře. Prostě jsem to nedokázala pochopit, stále vypadal tak dobře, nedbale dobře.

Ani nezestárnul, žádné šedé vlasy se nekonaly.

Přitom já, kdybych si nebarvila vlasy, tak už jsem dávno šedivá!

Gestem hlavy mi pokynul jít ven. Společně jsme vyšli ven do nádherného sluncem prolitého dne, ovšem byla stále zima. Neměla jsem sebemenší tušení, jak vysoko v horách jsme mohli být, ani kde se nacházíme. Svraštila jsem obličej do zataženého cosi, jak mi slunce svítilo přímo do očí a já se nemohla schovat za sluneční brýle. Matt obešel chatu, se mnou v patách a zastavil se u hromady natahaného dřeva z lesa. Někdy to byla přesně uříznutá velká polena, někdy to byly posbírané menší klacky, či větve stromů. Před tím se tyčil vysoký špalek, na kterém byla zaseknutá dlouhá sekera. Střelila jsem pohledem po Mattovi, který zrovna uchopil sekeru do ruky a několikrát si ji promnul v rukách. Zvedla jsem na něj nechápavě obočí.

„Chceš abych štípala dřevo?!“ nadhodím s jistým sarkasmem.

„Už si to někdy dělala?“ zeptá se a já se tomu musela ušklíbnout. Z jeho úst to zněl jako jasný dvojsmysl. Spolkla jsem ironickou poznámku a pouze zakroutila hlavou, že ne. Štípání dřeva nepatřilo k mému repertoáru hobby.

„Tak si to pojď zkusit,“ vybídne mě a skloní se pro jedno menší poleno, ležící u jeho nohou. Položí ho na špalek na výšku a odstoupí od toho. Přešla jsem k němu a uchopila do rukou vcelku těžkou sekeru. Střelila jsem pohledem po Mattovi a na maličký okamžik zauvažovala o tom, co by dělal, kdybych se po něm rozmáchla se sekerou.

„Nebojíš se, že na tebe zaútočím se sekerou?“ ušklíbnu se provokativně.

„Ne, to nebojím,“ řekne sebejistě. Stoupl si několik kroků dál a založil si ruce na prsou. Uchechtla jsem se jeho odpovědi a přistoupila tedy blíž ke špalku. Rozkročila jsem se a uchopila obou ručně sekeru. Rozmáchla jsem se a snažila se trefit to malé poleno. Můj chvat sekerou se do polena pouze zasekl a nerozpůlil se.

„Musíš od sebe více roztáhnout ruce a dát sílu do té první ruky. A taky se víc rozkroč,“ zaslechnu Matta, když jsem se snažila oddělit sekeru zaseknout v poleně. Poleno jsem postavila opět na výšku, přesně doprostřed a ustoupila.

Více jsem se rozkročila a opřela se v kolenou.

Rozmáchla jsem se větší silou a poleno se roztříštilo na tři kousky. Vydechla jsem přebytečný vzduch z plic a ucítila velmi dobrý pocit, že jsem to dokázala, ačkoli to nebylo nic extra těžkého. Matt přešel ke špalku a dal mi tam další, o něco větší poleno. Znova jsem se rozmáchla a rozdělila ho na dvě půlky. Tou ránou mě brnělo celé tělo. Přímo mi to rozvibrovalo každou buňku v těle a já prahla po další a další ráně. Bylo to velice podobné tomu chtíči po tom, někomu ublížit.

Asi po dvaceti minutách jsem tam stála zadýchaná, jak kdybych uběhla maraton a vedle špalku bylo poházených několik desítek rozštípaného dřeva.

Mé tělo zaplavil jistý adrenalin a dobrý pocit.

„Už nemůžeš?“ zaslechnu mírně pobaveného Matta. Zvedla jsem obličej a podívala se na něj. Tvářil se mírně pobaveně, což byla velice příjemná změna oproti tomu, jak se na mě furt mračil, nebo byl vzteklý.

„Můžu,“ řeknu jakoby nic a napřímím se v zádech.

„Fajn, protože tu na tebe čekají ještě dva metráky dřeva,“ ušklíbne se provokativně a mě polilo horko. Pecka!

„A to mě to necháváš dělat jako levnou pracovní sílu, abys to nemusel dělat ty sám?!“ rýpnu si hned a natáhnu se pro další silnější poleno, u kterého jsem věděla, že se mi nepodaří ho rozpůlit najednou.

„Jak se přitom cítíš?“ zeptá se se zájmem. Ach tak, to byla zase nějaká část jeho intervence!

„Je to dobrý pocit,“ pokrčím rameny s přiznáním. Stoupla jsem si opodál a silně se rozmáchla. Z polena jsem odštípla jeden menší kousek. „Ale není to tak dobrý pocit, jako zabít nějakého sráče,“ dodám přesvědčeně.

„Je to jeden ze způsobů, jak si vybít vztek,“ přitaká Matt a já se rozmáchla znova. Poleno se mi podařilo rozštípnout a rozdělit na dvě větší části. Vítězně jsem se na něj podívala a cítila, jak se mi po těle rozlil takový ten nechutně dobrý pocit vítězství.

„Když já si to raději vybíjím na těch lidech,“ přiznám bez okolků. Pevněji jsem sevřela sekeru v ruce a cítila na jedné ruce, že se mi udělal mozol. Mé ruce byly zvyknuté na spousta věcí, ale na sekeru zrovna ne.

„Už toho pro dnešek necháme, máme aspoň večer s čím topit,“ řekne Matt a přejde ke mně. Přebere si ode mě sekeru, kterou se mi nechtělo pouštět, ale nakonec jsem z ní ruce sundala.

„Teď můžeš nasbírat to dřevo a přenést ho dovnitř,“ pokyne mi Matt a já po něm střelím pohledem.

„Co?! Proč jako já?“ namítám hned.

„Nejsi snad žádná princezna, která by to nezvládla, ne?!“ utrousí netečně a já svraštila obočí. Neřekla jsem na to nakonec nic a začala si do náruče sbírat naštípaná polena. Když jsem měla plnou náruč, pomalu jsem se rozešla do chaty. Tam jsem je pečlivě naskládala do proutěného košíku, který byl zastrčený v rohu u krbu. Matt mě následoval, též s plnou náručí dřeva. Společným úsilím jsme natahali dovnitř všechno dřevo, až nebylo kam skládat. Podívala jsem na své dlaně, které byly rudé zimou, špinavé od mokrého dřeva a na dlaních jsem měla dva velké mozoly.

Přešla jsem do koupelny a chopila se mytí rukou.

Dlaně mě mírně pálily, ale nebylo to nic, co by se nedalo vydržet.

Cítila jsem se příjemně unaveně.

Svaly na rukou mě tahaly a byla to příjemná změna. Přešla jsem do kuchyně, kde Matt už vařil vodu v rychlovarné konvici a připravoval nám velký džbán čaje. ČAJE! Byla to vcelku komická podívaná, jak muž velikosti O’Briana, připravoval bílý čajový servis.

Usadila jsem se na židli u jídelního stolu a zvědavě ho pozorovala. Jeho typické pohyby, držení těla, pokrčená hlava do strany, když na něco čekal, jako zrovna teď, až se dovaří voda. Všechno to v něm stále bylo, byl stále stejný. Byl to stále ten stejný Matt O’Brian, kterého jsem tehdy milovala.

Matt nalil horkou vodu do džbánku a přikryl ho víčkem, aby zůstal co nejdéle horký. Položil ho doprostřed stolu a k tomu podal dva prázdné hrnky. Posadil se naproti mně a podíval se na mě tím svým vážným pohledem. Čekala jsem nějaký další proslov.

„Známe se už velmi dlouho a máme spolu zažito už spousta věcí, takže bych byl rád, abychom spolu mluvili naprosto upřímně,“ nadhodí důležitě Matt a já pouze přikývla. Jistě jistě!

„Taky poznám, když lžeš, takže když se tě na něco zeptám, tak mi odpověz upřímně,“ dodá lehce arogantně.

„No tak se už ptej a nenapínej mě,“ ušklíbnu se jízlivě.

„Proč ses úplně odřízla od rodiny?“ zeptá se přímo. Otráveně jsem si oddechla a zaklonila hlavu dozadu, abych umocnila to mé rozpoložení, které jsem mu chtěla dát znatelně najevo.

Sezení v kroužku a mluvení o pocitech právě započalo!

„Fajn, řeknu ti to, ale vyměním odpověď za odpověď!“ nadhodím hned a podívám se na něj se zájmem.

Matt po znatelně dlouhé chvíli nakonec přikývne, ačkoli si založit ruce na prsou a vypadal příliš soustředěně.

Položila jsem ruce na stůl a hbitě zabubnovala prsty o desku stolu.

„Odřízla jsem se od nich, abych je ochránila,“ vydechnu popravdě, „Abych je ochránila před sebou samotnou a taky lidí, kteří by jim chtěli ublížit,“ dodám o něco vážněji.

Bylo to prostě tak. Nedokázala jsem snést pomyšlení, že by se někomu z nich něco stalo, a to jen kvůli mně. Protože kvůli nikomu jinému by to samozřejmě nebylo.

„Neunesla bych znova tu bolest, kdybych o někoho z nich přišla,“ vydechnu ze sebe těžké přiznání. Podívala jsem se na Matta, který mě sledoval pevným výrazem.

„Takže je raději necháš žít v neuvěřitelným strachu o tebe,“ řekne po chvíli, lehce jízlivým hlasem.

„S tím bohužel nedokážu nic dělat,“ pokrčím netečně rameny. Matt si nervózně poposedl a naklonil se víc nad stůl.

„Víš možná si jiná, ale nepamatuji se, že bys bývala sobecká,“ sykne jízlivě.

Chtě nechtě, jeho slova se mě dotkla.

„Co je na tom kurva sobeckého?! Chci je ochránit před těmi, co by mi mohli ublížit tím, že by je nějak ohrožovali, co na tom nechápeš?!“ vyjedu hned na něj.

„Tím se maximálně omlouváš a schováváš se za tím, ale pravda je spíše taková, že se jim nedokážeš podívat do tváří, že?! Po tom všem!“ osočí mě Matt. Vytřeštila jsem na něj oči.

„Co prosím?!“ nadechnu se ztěžka, „Proč bych se jim nemohla jako podívat do tváře?!“

„Protože by ti akorát připomněli tím, kým si bývala. Dcerou, nejlepší kamarádkou, manželkou!“ procedí pomalu skrz zuby. Hned se mi ta jeho slova zařezala do mysli a vyvolaly jistou řetězovou reakci. Vstala jsem zprudka ze židle a bouchla silně do stolu, až konvice s čajem nadskočila.

„Nebudu poslouchat ty tvoje kecy!“ vyštěknu po něm. Matt se okamžitě napřímí ze židle a opře se výhružně o stůl.

„To teda kurva budeš! Uklidni se a sedni si na tu posranou židli, nebo tě k ní přivážu!“ zavrčí na mě výhružně Matt.

Byla jsem rudá vzteky a pohlížela na něj zcela nenávistně.

Opět jsem si říkala, proč tu kurva stále jsem! Co mě tu sakra drží!

Nakonec jsem se usadila a nasraně založila ruce na prsou. Dívala jsem se kamkoli jinam, jen ne na něj. Matt se též usadil a chopil se čaje, kdy každému z nás nalil horkou tekutinu ovocné vůně do hrnečku. V mysli jsem ho počastovala několika urážkami a musela se držet, abych znova nevybuchla.

„Každý z nás musí trochu umřít, abychom mohli zase začít žít,“ prolomí najednou ticho svým hlubokým hlasem a já se na něj nechápavě podívala.

„Cože?!“ syknu netečně, nechápající, co to tu mele za sračky.

„Každý z nás musí trochu umřít, abychom mohli zase začít žít,“ zopakuje trpělivě.

„To si slyšel v nějakém blbém filmu?!“ ucedím jízlivě.

„Když si tehdy odešla a opustila mě, byl jsem si jistý, že jsem zemřel, tedy alespoň v srdci. Jako kdyby mi zkamenělo,“ vydechne s těžkým přiznáním Matt. Zúžil se mi dech a cítila jistý záchvěv na srdci.

„Věděl jsem, celou dobu jsem věděl, že to byla má vina. Odehnal jsem tě od sebe tím nejhorším způsobem, ač jsem věděl, že jsi mě taky potřebovala. Sama si na tom nebyla dobře a já tě od sebe odstrčil, jak ten největší kretén pod sluncem.“

„O tomhle se bavit nemusíme, je to tak dávno,“ utrousím mírně bolestným tónem, až mě to samotnou překvapilo.

„Ne, já ti to musím říct, nikdy k tomu nebyla příležitost a teď je ten správný čas,“ nenechá si to vymluvit a nadechl se pokračovat, „Minimálně dva měsíce jsem nebyl schopný vejít do naší ložnice. Snažil jsem se své podvědomí zapít chlastem a utlumit se prášky na bolest, ale k ničemu mi to nebylo. Furt to tam bylo, furt ses mi vracela, ať už do snů, do vzpomínek, byla si sakra všude. Několikrát jsem držel mobil, s odhodláním, že ti zavolám, ale byl jsem podělaný strachy. Nedokázal jsem se postavit tomu strachu z toho, že bys mě poslala znova do háje, ačkoli mou vinou. Selhal jsem už několikrát ve svém životě, ale nikdy ne tak, jako s tebou. Zachoval jsem se jako ultimátní pičus, kterým si mě několikrát nazvala a měla si pravdu. Když jsem se pak odhodlal vejít do ložnice a nalezl tam naši společnou fotografii, jako kdyby mě to nakoplo a uvědomil jsem si, že se musím vzchopit. Ať už kvůli sobě, nebo kvůli tomu, abych tě získal zpátky.“

Vydechla jsem a zavřela oči.

Asi se mi to zdálo.

Prosím, ať se mi to zdálo.

„Jsi má jediná žena v životě, kterou jsem kdy tak miloval a jasně jsem ti řekl i potom, že se to nikdy nezmění. I když vím, že tohle tady, ta chata a my sedící v ní, nic neznamená, záleží mi na tobě tak, že chci, abys byla v bezpečí a šťastná.“

Začala jsem počítat v duchu do deseti, abych se uklidnila.

… Deset, ne stále jsem nebyla klidná!

„Byl jsem uvnitř sebe mrtvý, v podstatě jsem necítil vůbec nic, krom bolesti, ať už té psychické, či fyzické, kvůli mé noze. Byl jsem na tom stejně jako ty, samozřejmě se značným rozdílem toho, že si neumřela. Ovšem dívat se na to, jak jsi šťastná s někým jiným a bereš si ho, bylo, jako dívat se na svou vlastní sebevraždu. Chtěl jsem si vyrvat srdce, aby mě ta bolest přešla, chvíli jsem přemýšlel, že když si propálím mozek kulkou, tak se mi uleví,“ vydechne Matt a bylo na něm velice dobře poznat, jak zatěžko se mu o tom mluvilo.

„A proč mi to teď jako říkáš? Zrovna teď?!“ utrousím se staženým hrdlem.

„Nejsi na tu bolest sama,“ pronese vážně. Viděla jsem, jak mu zjihly oči, čímž se mi draly do očí nové slzy. Kurva drát!

Utřela jsem si obličej netečně do rukávu a snažila se potlačit další příval slz, který se nezadržitelně řítil z mých očí.

Zkousla jsem si nervózně ret a bojovala s tím zuby nehty.

Mísilo se toho ve mně tolik, jak dlouho ne.

Matt pomalu vstal a přešel několika kroky ke mně. Vzal mě za ruku a pomohl mi vstát. Nechtěla jsem, bránila se a snažila se od něj odvrátit tvář. Přitáhl si mě k sobě do náruče a pevně mě objal. Rukama jsem se snažila od něj odtáhnout, ale neměla jsem sebemenší šanci proti jeho síle a pevnému stisku.

„Matte, pusť mě,“ utrousím zmoženě, kdy jsem cítila, jak už jsem na pokraji emočního zhroucení.

„Prostě se tomu poddej, vypusť to všechno ven, všechnu tu bolest,“ pokyne mi tiše a jednou ruku položí do mých vlasů. Prsty mě začne jemně vískat ve vlasech a já se ponořila obličejem do jeho náruče.

Jako kdyby mi vzal veškerou sílu se bránit.

Jako kdyby mi vzal mou pomyslnou obranu, která hraničila mou imaginární hráz se všemi bolestmi a sračky, které jsem v sobě uzavírala. Ta se jako by roztříštila na milion malých kousků a já tak pocítila několik bolestných píchnutí na srdci.

Všechno vyplouvalo na povrch.

Všechny ty zkurvené vzpomínky.

A to jen díky Mattovi, který se svěřil se svou bolestí.

Se svou strastí.

S naší společnou minulostí.

 

 

Vzbudila jsem se v posteli a cítila, jak mám opuchlé oči od pláče. Brečela jsem tak strašně moc, usedavě, bolestně, až mě Matt odnesl do postele a pak pod tíhou toho všeho usnula.

V jeho náručí. Tak jako dřív.

Ohlédla jsem se po jeho očích, které se na mě upíraly. On byl vzhůru a dohlížel na mě.

„Jak se cítíš?“ zeptá se tiše, starostlivě.

„Úplně na hovno,“ přiznám bezostyšně a odtáhnu se z jeho náruče. Položila jsem se na záda a rozhlédla se po pokoji, ze kterého mizelo světlo, protože slunce pomalu a jistě zacházelo za stromy.

„To je proces uzdravování.“

„Od kdy se z tebe stal takový specialista na pocity,“ syknu jízlivě. Cítila jsem se opět silnější v kramflecích a dokázala se vrátit do své obvyklé nálady.

„Od té doby, co jsem musel pomoct sám sobě, se dát dohromady,“ odpoví a otočí se na bok, kdy mi byl zase o něco blíž. Nevěděla jsem proč, ale jeho blízkost mě znervózňovala.

„Nechápu tě, co si od toho slibuješ,“ otočím pohled na něj.

„Chci tě ochránit před tím vším,“ zopakuje znova jeho odpověď, kterou jsem už jednou slyšela.

„Ale na to už je pozdě, Matte. Jsem v tomto životě až po uši a nemíním z něj vylézt. Vyhovuje mi to,“ zopakuji i já svou odpověď, se stejným odhodláním, „I kdybys mě tu držel rok, nic se na tom nezmění,“ dodám. Matt si mě přeměřil pohledem a pak si ztěžka oddechl.

„Opravdu ses kvůli mně rozešel s tou holkou?“ změním téma. Byla to otázka zcela osobní, ale s Mattem jsme se přeci mohli bavit o všem a měli být k sobě zcela upřímní, tak co bych se nemohla zeptat. Matt protáhl mírně tvář a zadíval se na mě jaksi zvláštně.

„Nechodili jsme spolu,“ odpoví.

„Ne? Jen jste spolu spali?“ nakrčím obočí zvědavě.

„Jo,“ přitaká.

„Ale ona ti říkala lásko, takže tě asi milovala a tys ji zlomil srdce, kvůli mně,“ nadhodím skutečnost.

„Ať to zní sebehůř, kvůli tobě bych ho zlomil každé,“ řekne tvrdým tónem.

Tak tvrdým a neústupným, ačkoli to bylo vyznání lásky, bych řekla.

Dívala jsem se na něj s naprostým zděšením v očích.

Ovšem sama ze sebe. Chtěla jsem ho políbit, vlastně ani nevím proč.

Vždycky tam mezi námi bylo určité pouto a chemie.

Zalekla jsem se sama svých pocitů, které jsem najednou pocítila, a tak se chopila slova.

„Spala jsem s Alexem,“ přiznám jistý hřebíček do pomyslné rakve našeho zvláštního vztahu. Musela jsem mu to přiznat, ač jsem tušila, co to bude pro něj znamenat.

Dívala jsem se do jeho očí a mělce dýchala.

Viděla jsem, jak se mu zorničky roztáhly a nosem nabral dlouze vzduch do plic. Nic neřekl, pouze se pomalu zvedl z postele a vstal. Několika kroky přešel po pokoji ke dveřím, kterými následně prošel a tiše za sebou zavřel. Nechal mě samotnou.

Dívala jsem se na zavřené dveře a cítila své svědomí. Kristýno, ty krávo!

 

-

 

Asi po třech hodinách jsem se odhodlala vyjít z pokoje na toaletu.

Matt v chatě nebyl.

Když jsem vykonala potřebu a umyla si ruce, vyšla jsem opatrně pomalu z koupelny. Přešla jsem k hlavním dveřím, které jsem otevřela a nahlédla ven. Rozešla jsem se kolem chaty a zašla za ní, zda není Matt u dřeva a neseká dříví na třísky, ovšem ani tam nebyl. Pečlivě jsem se rozhlédla do všech stran, zda ho nikde nezahlédnu. Nakonec jsem přešla zpátky před chatu a usadila se na dřevěné schody. Slunce už úplně zapadalo a kolem chaty se zhostilo temné šero.

Nervózně jsem se neustále rozhlížela kolem sebe. Semkla jsem ruce kolem svých kolenou, které jsem si přitáhla pod bradu a pohlížela před sebe na cestu, jako kdyby se tam měl Matt každou chvíli vynořit. Projela mnou husí kůže z chladu, který se kradmo nesl vzduchem.

Říkala jsem si, zda mě tu Matt nechal naschvál a odešel úplně.

Nezabýval se vůbec tím, zda bych mohla zase utéct.

Bylo mu to zřejmě úplně jedno.

Možná jsem mu opět zlomila srdce a zadupala tak bolestné zbytky jeho citů vůči mně. Ač jsem to cítila, jako správnou věc, cítila jsem se ohledně toho hrozně.

Byly to pocity pro mě známé, ovšem časem velmi vzdálené.

Najednou jsem někde před sebou zaslechla blížící se kroky po prašné cestě. Napřímila jsem krk a dívala se do tmy. Pak jsem vstala a ostražitě pohlížela na blížící se velkou siluetu člověka. Byl to Matt.

Zcela okamžitě ze mě opadla jakási tíha a nervózně si přešlápla ze strany na stranu.

Matt ke mně kráčel rozhodným krokem a v ruce nesl větší papírovou tašku s jakýmsi obsahem. Všiml si mě, že postávám před dveřmi, ovšem nevěnoval mi jediný pohled.

Netečně prošel kolem mě do chaty a přešel do kuchyně, kdy na linku položil tašku. Začal z ní vytahovat jednotlivé potraviny, což mi záhy došlo, že tu musel být nějaký krám.

Někde. Zřejmě v lese.

Přešla jsem dovnitř, kde bylo o něco větší teplo a zavřela za sebou dveře. Matt poté co vyskládal jednotlivé potraviny na linku, vše pečlivě uklidnil a následně přešel do pokoje, aby zapálil oheň v krbu. Já tam stále stála u jídelního stolu a přihlížela tomu, co dělal. Nemusela jsem ani hádat, na jeho nahrbených ramenech jsem poznala, že je nasraný. O jeho kamenném výraze ani nemluvě.

Plamen ohně se mu odrážel od jeho profilu obličeje a nasvěcoval tak jeho svraštěnou tvář. Mračil se. Tvářil se jak Bůh smrti, ne-li hůře.

Ztěžka jsem polkla a cítila jsem se kvůli tomu, co jsem mu řekla, snad ještě hloupěji.

Jako kdyby ta pravda, že jsem spala s Alexem, s úhlavním nepřítelem a člověkem, kterého nenávidím, dostihla i mě. Usadila jsem se ztěžka na židli a nespustila pohled z Matta, který netečně dřepěl před krbem a díval se do něj.

Nevydržela jsem to a vstala jsem. Nervózně jsem předstoupila před něj a dívala se na něj netrpělivým výrazem. Chtěla jsem něco říct, ale vlastně jsem přesně nevěděla co. Matt se napřímil v postoji a otočil se směrem ke mně.

Podíval se mi do očí a já to viděla.

Viděla jsem tu jeho nenávist v jeho očích.

Neřekl vůbec nic a jen kolem mě prošel zpátky do kuchyně. Ztěžka jsem vydechla a uvědomila si, jak se mi zatajil dech, až mě plíce tlačily. Pomalými kroky jsem přešla ke křeslům, kdy se chopila toho žlutého a otočila ho čelem k ohni. Usadila jsem se do něj a přitáhla si nohy k sobě. Schoulila se do klubíčka a snažila se odolávat nahlodanému svědomí. Jako kdyby mě všechny mé špatné činy začaly dohánět. Dívala jsem se do žhnoucích plamenů krbu a svým způsobem mě to trochu uklidňovalo.

Slyšela jsem, jak se Matt pohyboval v kuchyni a připravoval něco k jídlu. Nakonec jsem po nějaké době vstala z křesla, kdy jsem se cítila dostatečně vyklidněná a přešla za ním do kuchyně. Na první pohled bylo vidět, že on zklidněný není ani zdaleka. Hodlala jsem se zariskovat a došla až za ním ke kuchyňské lince, kde zrovna krájel papriku na nudličky. Jen zaznamenal mou přítomnost, tak se napnul v ramenou.

„Proč si takhle nasranej?“ uhodím na něj otázkou. Matt se zastaví v krájení a podívá se na mě tím svým typickým zamračeným výrazem.

„Protože si chrápala s tím největším kokotem pod sluncem?! A ještě si mi o tom lhala,“ zavrčí sarkasticky.

„Nelhala jsem ti!“ bráním se hned, „Vyspala jsem se s ním teď, když jsme byli v Tokiu,“ přiznám s menším studem. Ne, styděla jsem se dost!

Matt se ujal znova krájení zeleniny, kdy ji spíše drtil nožem a něco si zanadával pod vousem.

„I kdyby, co je ti sakra do toho, copak já tě soudím za to, že spíš s o polovinu mladší holkou?!“ bráním se hned. Matt zhurta odhodil nůž na linku a otočil se ke mně celým svým tělem.

„Tohle sem teď netahej!“ zavrčí nasraně a ukázal na mě tím svým prstem. Zatnula jsem se.

„Ne?! A jako proč?! Můj osobní život můžeme probírat a ten tvůj ne?! Bůh ví, kolik holek si měl za tu dobu, tohle mohla být taky jedna z mnoha!“ vyjedu po něm ostře.

„Oh vážně?! Tím mě míníš urazit? A co Alex?! Byl taky jeden z mnoha, nebo to byl tvůj první po tom, co ti umřel Adam?!“ okřikne mě, úplně brunátný v obličeji.

Jen co vyslovil jeho jméno, mě polil neskutečný vztek.

Jeho jméno byl můj spouštěč.

Chtěla jsem ho uhodit, hrozně moc, nebo sáhnout po tom noži a zapíchnout mu to do hrudi. V podstatě cokoli, ale jako kdyby najednou jsem toho nebyla schopna. Ještě pár dní zpět, bych neváhala, ale teď, jako kdybych měla zataženou pomyslnou ruční brzdu. Kurva, proč?!

Otočila jsem se na patě a vykročila pryč.

Nemohla jsem ho už poslouchat, dívat se na něj a sdílet s ním jakýkoli prostor.

Silně jsem zabouchla dveřmi pokoje za sebou a nakopla jedno z polen, které se při otřesu dveří, skutálelo z hromádky u krbu.

Slyšela jsem, že v kuchyni lítá nádobí.

Oba dva jsme byli tak strašně moc vytočení, až jsme se museli vybít na něčem jiném než na sobě samotných. Protože já bych ho jinak musela zaškrtit. Vážně mu ublížit.

Zhurta jsem se usadila do křesla směrem k ohni a cítila ten vztek, který se mi usazoval na každé mé buňce v těle. Pevně jsem sevřela opěrky křesla a zabořila do ní své prsty. Za ty poslední dva dny ve mně dokázal vyvolat tolik pocitů a emocí, jak dlouho nikdo. Zkurvenej O’Brian!

 

Ráno jsem se vzbudila sama v posteli a byla si jistá tím, že Matt se mnou v posteli nespal. Pocítila jsem neskutečnou bolest žaludku, jaký hlad jsem měla.

Od naší hádky se Matt neukázal a já zase nevyšla z pokoje.

Ani jsem si nedošla na záchod, či si nevyčistila zuby, nic z toho.

Mínila jsem to však hned napravit. Vstala jsem z postele a vyšla netečně z místnosti. Zjistila jsem, že Matt nebyl uvnitř chaty. Ovšem slyšela jsem pro mě už známý zvuk štípání dříví. Přešla jsem ke kuchyňskému oknu a vyhlídla ven. Matt tam třímal sekerou v rukách a zběsile tam sekal velký kmen dřeva před sebou. Byl pouze v teplákách a upnutém tričku. Odstoupila jsem od okna a přešla zase do koupelny.

Spáchala jsem ranní očistu a nakonec usoudila, že se i osprchuju. Horkou vodou jsem si nahřívala bolavé svaly na rukou, které mě tahaly po včerejším štípání dříví. Pak jsem si umyla vlasy a následně i celé tělo. Když jsem se cítila dostatečně čistá, vyšla jsem ze sprchy. Osušila jsem se ručníkem, který jsem si následně obtočila kolem těla. Vlasy jsem si rozčesala a nechala je mokré a stažené směrem dozadu. Posbírala jsem své oblečení a vyšla ven z koupelny pouze v ručníku.

Zrovna vcházel dovnitř Matt a počastoval mě nasraným výrazem. Byl v obličeji celý zchvácený, až mírně zpocený a hruď se mu ztěžka zdvihala, jak byl zadýchaný.

Sklopila jsem pohled a přešla do pokoje. On mě však následoval. Zatajila jsem dech a cítila jeho pohled na svých nahých ramenou, on se však zastavil u krbu a začal prohrabávat usazený popel kovovou lopatkou, která visela z boku na římse krbu. Zastavila jsem se až u postele, kde jsem pohodila své oblečení, ve kterém jsem byla oblečená a natáhla se k čistým věcem. Vyhrabala jsem tam bílé čisté kalhotky a navlékla si je zpod ručníku. Věděla jsem, že Matt tam stále je, ale mínila jsem ho ignorovat. To mi šlo dobře.

Ručník jsem si uvolnila od těla a hodila ho na postel s tím, že ho za chvíli odnesu do koupelny. Očkem jsem pohlédla na Matta, který znova zatápěl v krbu a dřepěl před ním. Nahnula jsem se znova nad oblečením a z kupy toho všeho jsem vytáhla obyčejné černé tričko a šedé tepláky. Zaznamenala jsem Mattův pohyb, jak se postavil a odvrátil se od krbu, mým směrem. Tvrdým pohledem jsem se na něj podívala. On se díval na mě a vstřebával si každou mou nahou křivku do mozku. Pak se zasekl na jednom místě. Na jizvě pod mým prsem.

Ta, co mi tam zůstala po naší nehodě.

„Vůbec jsem se nezajímal o to, jak si na tom byla, jak ti asi bylo,“ protne to tíživé ticho a podívá se mi do očí. Vcelku mě tím zaskočil, ale samozřejmě jsem to nedala znát.

„Už to neřeš,“ odseknu mu a otočím se k němu zády. Mínila jsem se obléknout, co nejrychleji to bylo možné. Ovšem zaslechla jsem Mattovi kroky, jak se ke mně blížily.

„Celé je to moje chyba,“ jeho hlas zazní přímo za mými zády. Svěsila jsem netečně ramena a ztěžka vydechla.

„Proč to furt řešíš, sakra?! Nic to nezmění jasný!“ vyhrknu na něj a otočím se k němu, abych tomu dala ten důraz, „Ať to bylo jakkoli, byla to chyba každého z nás! Ale už to nezměníme, tak to přestaň řešit!“ už jsem na něj křičela. Opět.

„Miluješ ho?“ zeptá se najednou a já na něj zůstanu šokovaně civět. Nechápala jsem, jak tomu došel.

„Ježiši, ne!“ vydechnu znechuceně, „Nedokážu milovat už nikoho, to všechno odešlo i s Adamem,“ utrousím až příliš zraněně, což jsem úplně nechtěla.

„Ani mě ne?“ nadhodí další otázku, naprosto pod pás. Co to kurva…

Pečlivě sledoval každou reakci v mé tváři, každou mimickou vrásku, které se mi svraštily kolem očí a pusy a díval se na můj úděs v očích.

Nebyla jsem schopna na to odpovědět. Prostě nebyla.

City jsem měla otupělé už velmi dlouho, vlastně od dob, co umřel Adam, má životní láska. Ale uvnitř sebe jsem cítila, že Matta jsem v srdci měla též, vždycky to tomu tak bylo.

Bylo to to pouto, náš příběh, naše chemie.

Ale už jsem si nemohla přivodit znova tu bolest, které mi to způsobovaly.

Už ne. Už bych to znova nepřežila.

„Ne,“ vydám nakonec ze sebe, pohlížející do jeho očí, které čekaly na mou odpověď. Čekala jsem, že se odvrátí a odejde pryč. Že se ho má odpověď dotkla, on ovšem ke mně přikročí jedním krokem a přitáhne si mě k sobě za ruku.

Skloní se nade mnou a políbí mě.