Mr.Black Její černá duše - 12.kapitola

Sbírka: Mr.Black Její černá duše Kniha třetí

Trochu uvolněnější kapitola před tou smrští co nás čeká :))

Přeji příjemné čtení!

 

12.kapitola

Jen co jsem se vzbudila, tak jsem smýšlela už trochu více racionálně než v noci. Odtáhla jsem se od toho sráče, který byl na mě zase nalepený, celým svým tělem a uzurpoval mi místo až tak, že jsem ležela na samotném okraji, zády k němu.

Cítila jsem se zase silná v kramflecích a doufala, že to, co jsem pociťovala v noci, byla pouhá emoční slabá chvilka, kterou započal Matt a Alex ji včerejškem dokončil. Zatracení chlapi!

Vstala jsem z postele a ani se na Alexe nepodívala, i když jsem vnímala, že už je taky vzhůru. Odešla jsem z pokoje do hlavní koupelny, kde jsem měla všechny věci a zavřela se tam. Spáchala jsem ranní hygienu a pustila se do úpravy svého zevnějšku. Namalovala jsem se pouze tak lehce a vlasy si vyčesala do menšího culíku. Když jsem si přišla dostatečně zkrášlená, dovnitř koupelny zrovna vstoupil Alex. Nahý. Podotýkám.

Už jsem se chtěla kolem něj protáhnout a odejít z místnosti, ovšem včas mě zachytil za loket a zastavil v odchodu. Střelila jsem po něm nepřátelským výrazem, kdežto on se na mě usmíval. Co jiného. Kretén.

Přistoupil ke mně blíž a políbil mě jemně na rty. Mírně se odtáhl a zadíval se mi do očí, jako kdyby v nich něco hledal. No, mohl tam pouze najít můj neustálý vzdor a nenávist vůči němu.

„Chci abys byla v mé posteli připravena za pět minut,“ řekl tak měkce, ačkoli to byl příkaz jako prase. Zamračila jsem se a snažila se vytrhnout z jeho sevření.

„Mám práci, nemám čas na tebe a tvoje úchylárny,“ odbydu ho netečně. Alex se provokativně ušklíbne a zase se nade mě napřímí.

„Je neděle, nemáš žádnou práci a teď běž do té postele, nebo tě tam dostanu násilím,“ usměje se zářivě, s jasnou výhružkou v hlase. Uch, nenávidím ho!

Jen mě pustil, tak jsem se razantně od něj odtáhla a odešla z koupelny. Alex se tam zavřel a já přešla do jeho ložnicí s ohromnou nechutí. Nechtěla jsem s ním šukat, nechtěla jsem se na něj dívat ani být s ním v tomto bytě. Chtěla jsem se stáhnout zpátky do své ulity a být sama se sebou. To jsem potřebovala daleko víc.

Vešla jsem do ložnice, kdy postel byla opět úhledně až naškrobeně srovnaná a místností se nesla příjemná vůně aviváže. Jako kdyby tu před chvílí někdo uklidil, ale ještě jsem neměla to štěstí, že bych tu za celou dobu potkala nějakou uklízecí pokojskou, nebo někoho podobného. Přešla jsem k posteli a s totálním odporem do ní vlezla. Odkryla jsem velkou šedou deku, která splývala s další bílou tenčí dekou a vlezla si až pod deky. Lehla jsem si přímo doprostřed a značně se obávala toho, co se bude dít.

Fakt jsem neměla sebemenší náladu z toho, co Alex chtěl jistě provozovat.

Ani jsem se nenadála a on po chvilce vstoupil do ložnice.

Stále nahý a připravený.

Penis mu stál v pozoru a já ihned odvrátila pohled. Polilo mě horko a cítila se mírně zostuzeně, ačkoli už jsem ho nahého viděla několikrát.

Přešel k posteli a též si vlezl pod vyhrnutou deku. Pečlivě jsem ho sledovala, každý jeho pohyb. Ty jeho potetované paže, jeho napnutá ramena, jeho ledabyle rozpuštěné vlasy, ten jeho sebejistý ksicht ve tváři, který jsem měla sto chutí uhodit.

Pohodlně si lehl vedle mě a vzepřel se na jednom lokti. Rukou si podepřel hlavu a natočil se ke mně bokem. Zvedla jsem na něj nechápavě obočí a stále čekala na to co bude.

„Dneska mám důležitý pracovní oběd a byl bych rád, kdybys šla se mnou,“ řekne klidně, přičemž jeho oči vzrušením jen plály.

„K čemu ti tam budu?“ namítnu hned.

„Je to senátor a já s ním potřebuju dohodnout jeden kšeft. On má slabost pro pěkné ženy a ty bys ho mohla trochu obměkčit,“ vysvětlí a mě se ten jeho průhledný plán absolutně nelíbí.

„Děláš si prdel?!“ syknu na něj netečně.

„Poklade, je to jen oběd a on je neškodný. Bohužel je to tvrďák, co se týče byznysu a já z něj potřebuju vyždímat co to dá a jsem schopen na to použít všechny páky co mám. A pokud to znamená, že se hezky oblíkneš a budeš se na něj usmívat, tak to bude v pohodě, hm?“ pronese tak nadneseně, že jsem mu to jednoduše nevěřila. Bylo to moc jednoduchý.

„Fajn, ale mám své podmínky!“ mínila jsem z toho tedy vytěžit vše.

„Ano?“ ušklíbne se, jako kdyby ode mě nečekal nic jiného.

„Chci si pronajmout kancelář. Emilliano už by na tom měl pracovat a po něčem se shánět,“ řeknu nekompromisně.

„Jo já vím, mluvil jsem s ním,“ přitaká a já se zatnu vzteky.

„A taky ho chci vyměnit! Když je to tvůj věrný čokl, tak si ho nech! Potřebuju někoho, kdo mi bude k ruce, bude stíhat mé tempo a nebude to zaprodanej idiot!“

„Ale no tak, Emilliano je možná starší, ale jinak je perfektní,“ brání ho s úsměvem.

„Tak si ho nech! Chci někoho jiného, někomu, komu budu moct věřit, a on to už rozhodně není,“ odbydu ho vztekle. Byl to jen práskač!

„S Emillianem se znám několik let a věř mi, že je všechno jen není zaprodanej idiot. Je to jeden z mých nejvěrnějších lidí.“

„Takže si právě přiznal, že stále pro tebe dělá a donáší ti tu po celou zkurvenou dobu tobě,“ vyprsknu jedovatě.

„Tak pokud si dobře vzpomínám, přidělil jsem ho k tobě, aby ti pomohl s byznysem, to že jste si sedli, a nakonec u tebe zůstal, za to já už nemohl. Ale hodilo se mi to! Byl jsem tak v obraze, jak se ti daří vést můj byznys,“ řekne tak povýšeně. Měla jsem sto chutí ho zadusit těmi miliony polštáři, co se zrovna v posteli nacházely.

„To je mi u prdele! Chci někoho mladšího, kdo se mnou půjde i do akce a nebudu ho tahat za sebou, nebo nechávat v autě, aby si oddychl!“ trvám tvrdě na svém. Alex mě pečlivě pozoroval, a nakonec se nevěřícně uchechtl.

„No dobře, tak já to promyslím, mám tam pár schopných lidí, kteří by ti mohli být k ruce,“ řekne klidně, „Což mi připomíná, že večer chci zajít na jedny zápasy a ty půjdeš se mnou,“ ukáže na mě decentně prstem. Tvářil se mírně tajuplně a já už to nevydržela a zvrátila oči v sloup. Tak strašně mě rozčiloval!

„Ok a už je to všechno? Můžu se jít nasnídat?“ zeptám se netečně.

„Jo, dáme si snídani šampionů,“ zazubí se a já nechápala, o čem to mele. Ovšem, než jsem se nadála, tak mě zavalil svým tělem a začal vášnivě líbat. Ach tak, snídaně šampionů je sex!

Snažila jsem se bránit a uhnout hlavou do strany, on mi však chytl pevně bradu a jazykem prorazil do mých úst.

Cítila jsem z něj mentol a jeho osobitou vůni.

Rukou mi začal šátrat pod dekou a neblahým zjištěním zjistil, že mám stále kalhotky. Nesouhlasně zamručel a hned mi je začal stahovat. Chytla jsem ho však za ty ruku, jenž třímal mezi prsty gumu mých kalhotek a snažila se ho zastavit.

„Alexi,“ oslovím ho prosebně, přičemž mě dál líbal.

„Ano poklade,“ utrousí chtivým tónem, když se ode mě odtáhl.

Pohlédl mi tužebně do očí a já se v těch jeho oceánech ztratila.

Zcela okamžitě mě ty jeho pomyslné oceány v očích smetly a vzaly mi vítr z plachet. Alex se pouze usmál, odkryl ze mě celou deku a přesunul se níž. Stáhl mi kalhotky a hned se sehnul nad mým klínem.

Zalapala jsem po dechu, když mi začal jazykem brázdit klitoris. Dlaněmi mě chytl za zadek a posunul si mě ještě níž, aby měl ke mně lepší přístup. Vzrušeně jsem vydechla a přikryla si obličej dlaněmi, abych dokázala skrýt své značné rozhořčení nad tím, že jsem se zase nechala ukecat! A moc práce s tím neměl! Že?!!

Jazykem mě dráždil a přejížděl mi s ním od shora až dolů. Několikrát mi s ním pronikl až dovnitř, kdy jsem se musela kousnout do ruky, abych potlačila to sténání, které se mi dralo z pusy. Alex k tomu přidal dva prsty, kterými ve mně silně pohyboval a začal mi nelítostně sát klitoris. Zbožně jsem vydechla a cítila, že brzy dosáhnu orgasmu. Alex pečlivě opečovával můj klín a dával tomu patřičnou intenzitu, kterou se ve mně pohyboval prsty.

„Alexi,“ vydechla jsem zmoženě.

Prahla jsem po něm, chtěla jsem, aby už byl ve mně.

Jako kdyby mě hned mínil poslechnout a zastavil se. Odvrátil se od mého klína a já se po něm hned natáhla. Přitáhla jsem si ho k sobě a on se mi hned svým penisem zabořil do klína. Byla jsem tak mokrá a roztoužená, že jsem prakticky nepocítila, že byl ve mně. Ovšem jeho zběsilým přirážením, jsem brzy poznala znatelný rozdíl. Hlavu mi zabořil k rameni a bušil do mě v jeho obvyklém tempu. Hekala jsem mu přerývavě do ucha a věděla, že už dlouho nevydržím. Hned na to jsem se začala svíjet v neskutečně dlouhé orgasmické křeči a ani si neuvědomovala svou existenci, na tož že Alex ze mě vyšel a udělal se mi na břicho. Zmoženě jsem zavřela oči a hlavu si opřela o polštář.

Byla jsem jak v nějakým rauši.

Alex se svalil vedle mě a slyšela jsem pouze jeho zrychlený dech.

Nevím proč, bylo to pro mě neskutečně uklidňující.

Po nějaké době, jsem se odhodlala vstát a přešla do koupelny, kdy mě Alex ihned následoval. Mlčky jsme se spolu vysprchovali v jeho prostorné sprše. Všimla jsem si, jak po mně pokukoval a nepatrně si mě prohlížel, což já dělala taky. Ty jeho potetované paže, ramena a prsní svaly se mi vštípily tak do paměti, že jsem z nich nemohla ani odtrhnout zrak. Alex to nakonec nevydržel a přešel ke mně. Přitáhl si mě k sobě a sklonil se nade mě.

„Ještě jsem dneska od tebe nedostal pořádnou pusu,“ postěžuje si s úsměvem a já nadzvedla nesouhlasně obočí, ovšem pak jsem se postavila na špičky a natáhla se k němu. Dlaní jsem mu přejela po mokrých vlasech a natlačila si ho hlavou blíž k sobě. Políbila jsem ho a hned jazykem prohloubila polibek. Chtivě si mě natiskl na své tělo a pevně mi sevřel obě půlky v dlaních. Oba jsme věděli, že tím to neskončí. Polibkem určitě ne.

 

 

Znaveně jsem seděla u jídelního stolu, v ruce držela hrnek kávy a pohlížela do svého notebooku. Spojila jsem snídani i s prací a těžce rozjímala, nad e-maily. Alex seděl vedle mě, přikusoval si sendviče, co jsme zase společným úsilím udělali k snídani a pohlížel do svého mobilu. Najednou jsem zaznamenala, že si něco brouká. Broukal si nějaké tóny písně, které mi byly povědomé, ale nedokázala jsem to identifikovat. Decentně jsem se tomu usmála.

Bylo velice zajímavé sedět u snídaně s neohroženým, světově nebezpečným Alexem Verwohnendesem a vidět ho při takové uvolněné situaci, až tak, že si brouká nějakou písničku. Kdyby mi to někdo řekl ještě pár týdnů zpátky, nevěřila bych tomu!

„Kam půjdeme na ten oběd?“ protnu jeho broukání a přivedu ho tím zpátky na zem.

„Do Imperialu, kousek odsud, je to okázalá restaurace, pro zbohatlíky,“ řekne, čímž mi ujasnil, co si mám vzít na sebe.

„A v kolik?“ ptám se dál.

„V jednu,“ hlesne a podívá se na mě od mobilu, přes své brýle s průhlednými čirými skly a černými obroučky. Podívala jsem se krátce na hodiny na notebooku, bylo krátce po jedenácté, takže jsem se mohla pomalu začít připravovat, abych tu pak nezdržovala.

„A jak to, že nemáš služebnictvo? Předpokládám, že ti chodí někdo uklízet, ale to je všechno,“ nadhodím zvědavě. Aaah, zvědavá Kristýna je zpátky!

„Nepotřebuju ho. Uvařím si sám, když chci. Nákupy a údržbu bytu má na starost jeden z mých lidí,“ odpoví s pokrčenými rameny, „Proč? Chybí ti tu nějaký personál?“ ušklíbne se.

„Ne, vůbec ne, jen mě to prostě zajímá, že člověk jako ty, tu prostě nikoho nemá k ruce,“ zaobalím svou odpověď. Zrovna u něj jsem čekala personál o sto lidech, na každou činnost dva lidi, a nejlépe ještě takové ty otroky, kteří ho budou ovívat palmovým listem. Zlatým palmovým listem!

„Nemám rád, když se mi tu pohybuje někdo cizí. Jsem tu rád sám,“ přizná.

„Aha, a proto tu máš zrovna mě,“ uchechtnu se pobaveně.

„To je něco jiného,“ zazubí se. No jo, málem bych zapomněla, děvka kdykoli na zavolání!

Už jsem mu na to chtěla něco říct, ovšem začal mi zvonit mobil. Naklonila jsem se přes stůl a vzala mobil do ruky. Zatrnulo mi, když se na display objevil nápis TÁTA. Ztěžka jsem polkla a střelila pohledem na Alexe, který se na mě zadíval jakýmsi pátravým výrazem.

„Promiň, tohle si musím vzít,“ utrousím výmluvně a vstanu od stolu. Rychlými kroky zmizím z kuchyně a přejdu do obýváku. Se srdcem až v krku jsem hovor přijala.

„Ahoj, tati,“ řeknu tiše a přešla jsem rychle až k oknu.

„Ah holčičko! Jsem tak rád, že jsi to vzala!“ zahlaholí táta. Cítila jsem tu jeho starost až z telefonu.

„Promiň, já…“

„Nic neříkej! A neomlouvej se! Jsem rád, že tě slyším a vím, že jsi v pořádku! Že se ti nic nestalo!“ řekne pevným hlasem táta a ve mně to vyvolalo akorát směsici pocitu viny a lítosti.

„Mrzí mě to, tati,“ utrousím upřímně.

„To je v pořádku, Týnko,“ ujistí mě táta a já se ztěžka nadechla. Věděla jsem, že v té konverzaci nemůžu dlouho pokračovat. Cítila jsem se najednou strašně slabá.

„Já už musím jít, ale určitě ti zavolám, brzy,“ vymluvím se a nervózně začnu přešlapovat sem a tam.

„Dobře, hlavně se drž a buď silná!“ zvolá svědomitě.

„Budu, zatím ahoj,“ rozloučím se.

Jen co se rozloučil i on, hovor jsem hned vypnula.

Povolila jsem ramena a ruce svěsila podél těla.

V ruce jsem pevně třímala mobil a dívala se na prosluněný New York. Vydechla jsem z plic přebytečný vzduch a cítila se úplně na hovno. Srdce mi neskutečně splašeně bilo, až se mi chvilkou udělalo mdlo.

Otočila jsem se na patě a hodlala se jít připravit na ten oběd, abych přišla na jiné myšlenky. Musela jsem to v sobě zase všechno potlačit. Nic jiného mi nezbývalo.

 

 

„Můžeme vyrazit?“ optá se mě Alex, když vešel do koupelny za mnou. Byl vyfešákovaný v šedém obleku, s bílou košilí a tmavě šedou kravatou. Na očích měl brýle s šedými skly. Vlasy měl sčesané do drdolu a vypadal prostě kurva dobře.

„Jojo, už jsem hotová,“ odpovím klidně a nasadila jsem si akorát do ucha druhou stříbrnou náušnici. Aniž bych věděla, co si na sebe bere, já si oblékla pouzdrové šaty, šedé barvy, které mi zakrývaly ramena i část krku, protože stále jsem tam měla modřiny. Od něj. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné a zvýraznila si oči černými linkami a šedými tóny stínů.

Otočila jsem se od zrcadla a pohlédla na Alexe, který si mě pečlivě prohlížel. Culil se u toho.

„Tak co? Oslním takhle pana senátora?“ nadhodím a poukážu na svůj zjev.

„Jo asi jo, možná kdyby sis vzala výstřih, byl by ten oběd rychlejší,“ ušklíbl se pobaveně.

„No bohužel, jelikož sis mě očividně označkoval na ramenou a krku, tak jsem to raději vše schovala,“ syknu jízlivě a zatvářím se na něj mírně naštvaně. Alex se tomu akorát zasmál a společně jsme vyšli z koupelny.

Když jsme stáli ve výtahu, všimla jsem si jeho pátravého výrazu, jakým na mě nenápadně pohlížel. Hned jsem se na něj otočila.

„Co je?“ střelím po něm hned otázkou.

„Jsi v pohodě?!“ zeptá se klidně.

„Proč bych nebyla?“ nechápu.

„Tak od toho, co ti někdo volal, ses nějak stáhla do sebe a moc si toho nenamluvila,“ vysvětlí jednoduše. Uvědomila jsem si, jak je sakra dobrý pozorovatel a že mu sakra nic neujde.

„Jsem pouze zamyšlená nad prací, nic víc,“ odbydu ho a otočím se čelem zpátky ke dveřím. Alex na to nic neřekl a já byla vděčná za to, že se už otevřely dveře výtahu, když jsme přijeli do hlavního vestibulu. Opodál stála dvoučlenná ochranka Alexe, která na nás už čekala. Alex se s nimi zdvořile pozdravil a oni jeho. Prohodili společně pár slov a pak jsme se rozešli do rušné ulice. Sluníčko příjemně hřálo a já si na oči nandala své sluneční brýle. Kráčela jsem s kabelkou v ruce a Alex šel mlčky vedle mě. Uvědomila jsem si, že při jakékoli příležitosti mě Alex držel v Tokiu za ruku. Tady ne. Tady jsme byli na jeho hřišti, kde jistě nechtěl ukázat, jak blízko ke mně měl. Možná jsem pro něj znamenala jisté ohrožení. Možná jistou slabinu.

Klidným krokem jsme došli akorát včas do restaurace, kde hned uctivě začali vítat Alexe, jako kdyby tam byl pečený vařený a byl to jejich nejvěrnější zákazník. Přešli jsme až do samotného pozadí restaurace, kde u velkého stolu seděl muž, středního věku, ovšem velice okázale upravený. Elegantní a od pohledu jasný politik. Slušně se postavil ze židle, jen co jsme se přiblížili ke stolu.

„Alexi, rád tě vidím, už jsme se dlouho neviděli,“ usměje se na něj onen senátor a potřese si horlivě rukou s Alexem.

„To víš, Ericu, hodně práce,“ zazubí se Alex a pak se otočí směrem ke mně, „Rád bych ti představil Kristýnu Al-Sheid, je to má přítelkyně,“ představí mě Alex přátelsky a mně se na moment zastavil dech z toho, že mě opět představil jako jeho přítelkyni.

Ovšem, byla jsem jeho přítelkyní pouze na oko. Co jiného.

„Moc mě těší!“ usměje se Eric a pevně mi stiskl rukou. Oplatila jsem mu pevný stisk a následně se úsměvem odtáhla.

„Potěšení je na mé straně,“ přikývla jsem decentně hlavou a pronesla tím nejměkčím hlasem, co jsem dokázala.

„No tak pojďme se posadit,“ zvolá Eric a usadí se zpátky na svou židli. Alex mi galantně odtáhne židli a já se na ni posadila. Pak zaujal židli vedle mě a posadil se naproti Ericovi.

„Mám na tebe, na vás, pouze půl hodiny. To víš předvolební období,“ nadhodí Eric a mávne rukou na personál restaurace stojící opodál.

„Jistě, tomu rozumím,“ přikývne Alex.

Poté co jsme si všichni objednali rychle jídlo a pití, se Alex pustil s Ericem do debaty o přesunu zbraní z L.A. do New Yorku. Bavili se spolu jako letitý známý a zřejmě už měli za sebou několik kšeftů. Přesně jak říkal Alex, Eric byl tvrdý byznysmen a dokázal si to v hlavě jednoduše spočítat. Byl v mnoha ohledech příliš opatrný, což jsem tomu rozuměla, přeci jen, byl to senátor. Hlídal si především ten svůj zájem v tom, že to byla veřejná osobnost.

Já jsem tam seděla, obědvala, pila sklenku bílého vína a pečlivě je poslouchala.

Byla jsem tam spíše jako ozdoba navíc, ale to mi nevadilo.

„Nemůžu si teď dovolit ti sehnat další prostory, abys tam přesunul celý sklad zbraní. Jsem teď pod drobnohledem kvůli předvolební kampani,“ značně nesouhlasí Eric a napije se kávy z malého šálku.

„Ale my sklady musíme přesunout co nejdříve! Portorikánci se roztahují po celé Kalifornii a nejednou se snažili napadnout naše sklady,“ sykne rozhořčeně Alex, přičemž si zapálil svou cigaretu, jako kdyby ho vůbec nezajímalo, že se tu jistě kouřit nesmí. Ovšem bylo mi jasné, že nikdo by si nedovolil mu tu jeho cigaretu rozporovat.

„Nemám na to kapacitu ani čas se tím zaobírat, Alexi,“ bráni se Eric a já se hodlala chopit slova. Narovnala jsem se v zádech a nahodila svou úsměvnou masku.

„No a co kdybyste nám vytyčil pouze jedno místo a my se o zbytek postaráme, hm?“ nadhodím návrh a decentně se usměji na Erica. Bylo na něm vidět, jak zbystřil.

„Nemusel byste hnout ani prstem, ani se tím nijak zaobírat. Všechen přesun a logistiku bychom zařídili my a čím dřív, tím líp, možná se můžeme dohodnout i na nějakém procentuálním zvednutí. Sklady v L.A. nás jen zdržují v převozu za oceán a do Mexika, tím, že budou tu, nám ušetří spousta nákladů, které můžeme využít zase v infrastruktuře, takže je to jen ve vašem vlastním zájmu,“ dodám pevným tónem, aniž bych z něj sklopila pohled. Bylo vidět, jak to Ericovi šrotuje v hlavě.

Horlivě nad tím přemýšlel, až se nahlas zasmál.

„Jste dobrá vyjednávačka!“ mrkne na mě a podívá se na Alexe, „Promyslím to tedy, a víš co, v sobotu pořádám večírek. Je to takový ples, čistě charitativní, abych si nasbíral body k volbám, víš jak,“ uchechtne se Eric, „Tak přijďte, spolu! A probereme zbytek, teď už budu muset vážně jít,“ dodá spěšně a začne si zapínat své povolené sako.

„Dobrá, tak tedy v sobotu!“ přikývne suše Alex a postaví se, aby si s ním podal ruku. Já jsem nevstala a pouze k němu podala ruku.

Vzal jemně mou dlaň a políbil mě na hřbet ruky. Usmál se na mě přitom a já mu falešný úsměv oplatila. S rozlučným pozdravem nakonec odešel a my se ocitli sami.

Podívala jsem se na Alexe, který na mě pohlížel pobaveným výrazem.

„Na plese ho zlomím, takhle jednoduše,“ ušklíbnu se vyzývavě, a přitom lusknu prsty, abych dala najevo, jak rychlé a jednoduché to bude.

„To bys teda měla, je to ve tvém zájmu,“ zazubí se Alex.

„Oh, vážně?!“ nakrčím obočí a vyzývavě se na něj vyprsím. Alexovi se zablýsklo v očích.

 

 

Zbytek dne jsme strávili v posteli. Pokračovali jsme v tom, co nám šlo spolu nejlépe. Když se venku setmělo, Alex se lenivě protáhl celým tělem po posteli a podíval se na mě.

„Měli bychom se připravit, chtěl bych vyrazit tak do dvou hodin,“ řekne klidně, a přitom mě začne hladit po odhaleném břichu. Bříšky prstů přejížděl pomalu nahoru, k mým prsům.

„Jo, ale když v tom budeš pokračovat, tak nikam nepůjdeme,“ ušklíbnu se pobaveně. On se ke mně naklonil a sklonil se nad mým obličejem.

„Nemůžu si pomoct,“ utrousí tiše a záhy na to mě políbil. Chtivě jsem mu oplatila polibek, když on se hned odtáhl. Usmál se na mě tím svým typickým výrazem a pak se odhodlal vstát z postele. Sledovala jsem jeho nahé tělo, jak se ode mě vzdaloval, až zmizel ve dveřích, mířící do koupelny. Zaslechla jsem zvuk sprchy, a tak vstala. Rychlými kroky jsem došla až za ním do sprchy. Stál nehybně pod vodou a já ho chtivě pozorovala. Jeho tetování, která jsem ještě nedokázala zcela prozkoumat. Jeho ďábelsky krásný zadek. Ta jeho ramena a vlasy, které mu splývaly po krku. Pomalu jsem k němu přešla a vstoupila pod vodu. Přejela jsem mu dlaněmi po zádech a cítila, jak se napnul pod mým dotekem. Políbila jsem ho na páteř a dalším polibkem ho mírně kousla do kůže. Lačnila jsem po něm, zase a stále.

Alex se otočil ke mně čelem a naklonil se ke mně, aby mě políbil. Ovšem pak se odtáhl a usmál se, „Poklade, chtěl bych tě tu ojet hrozně moc, ale nemáme na to čas, vynahradíme si to pak,“ řekne nekompromisně a odstoupí ode mě. Zatvářila jsem netečně a neřekla na to vůbec nic. Pustila jsem se tedy do mytí svého těla a nemohla se zbavit toho chvění v podbřišku.

 

 

Seděli jsme vedle sebe v jeho velkém autě, na zadní sedačkách, kdy jsme jeli nočními ulicemi města a každý jsme byli zahloubaní ve vlastních myšlenkách. Měl ruku položenou ledabyle na mém odhaleném koleni, které zakrývala pouze tenká síťovina černých silonek, které jsem měla na sobě. Oblékla jsem si koženou krátkou sukni, k tomu přiléhavou černou halenku s výstřihem, silonky a k tomu upnuté černé kozačky na podpatku. Vlasy jsem si stáhla do culíku a namalovala se výrazněji. Na rtech jsem měla nanesenou rudou rtěnku a cítila se dobře. Alex byl v černých džínách, v bílém tričku s výstřihem do V, přes které mu lezlo jeho tetování a na tom měl černý ležérní blejzr. Na očích měl černé brýle, ačkoli byla noc. Prostě to byl jeho styl, který už se mu nedal odpárat. Hold to tak bylo.

Asi po třičtvrtě hodině jsme přejeli do horší části města a mě okamžitě napadlo, že jsme někde v Bronxu. Ulice byli tedy plné lidí, ovšem nevypadalo to tu tak uhlazeně a hezky, jako na Manhattnu. Některé výlohy obchodů byly vysklené, na chodníku se válely odpadky a před temnými uličkami postávaly hloučky podivných existencí.

Auto nakonec zastavilo před jednou z těch temných uliček, kde svítilo pouze kradmé světlo na zdi v samém pozadí. Z popředí auta vystoupili hned Alexovi muži a jeden z nich mi otevřel dveře. Obešla jsem auto a přešla na chodník za Alexem, který na mě už čekal. Měla jsem tendenci mu podat ruku, ale hned jsem tu myšlenku zažehnala. Společně jsme vstoupili do uličky, kdy to smrdělo močí a odpadky a já netečně naškrobila nos. Ovšem neřekla jsem nic. Došli jsme až k ošuntělým dřevěným dveřím, na které Alex několikrát rytmicky zaťukal. Dveře se záhy otevřely a v nich stál chlap jako hora. Hned jsem si vzpomněla na Matta, ten mu mohl svou výškou a širokými rameny jistě konkurovat. Chlap ustoupil bokem a gestem ruky nám pokynul vejít dovnitř. Alex prošel jako první a já hned za ním. Začali jsme klesat po kamenných schodech a já zaslechla potlesk, řev a pískání. Vešli jsme do potemnělé velké místnosti, kde se zrovna uprostřed v obrovské kleci rvali dva chlapi. Kolem nich postávali lidé, kteří křičeli a pobízeli ty dva muže. Se zájmem jsem to pozorovala a zároveň následovala Alexe. Přešli jsme na opačnou stranu a usadili se na volné pohovky, které tam zřejmě byli pro V.I.P. lidi, jako jsme byli my. Měli jsme skvělý výhled na klec a mohli tak v klidu sledovat souboj. Usadili jsme se pohodlně do gauče a ti dva Alexovi muži, si stoupli za nás. Najednou k nám předstoupila mladá holka, která se hned vyzývavě zadívala na Alexe.

„Budete si přát něco k pití?!“ usměje se vyzývavě a její cizí přízvuk byl více než příznačný.

Alex pouze zakroutí hlavou, že ne a žena zklamaně odejde, aniž by ji zajímal můj požadavek. Ale já nic nechtěla, ne v tomhle prostředí. Jediný tenhle gauč vypadal čistě, jinak zbytek místnosti, od podlah po zbytek zařízení, vypadal ošuntělé, špinavě, od značných stop po zaschlé krvi.

„Ujasni mi prosím, proč jsme vlastně tady,“ pronesu se značným znepokojením na Alexe a podívám se na něj.

„Hledám tu další muže do svého týmu,“ odpoví, aniž by sklopil zrak z probíhajícího souboje v kleci.

„Ty jich máš málo?“

„To ne, ale potřebuju další řidiče, další zabijáky a další schopné muže, kteří se mi pak postarají o sklad zbraní tady ve městě,“ odpoví a až teprve po tom na mě otočí svou tvář, „Můžeš vybírat se mnou,“ dodá vyzývavě a já údivně protáhla obličej. Hm, jaká to čest!

Podívala jsem se tedy do klece a sledovala souboj. Ani ne do minuty skončil, kdy jeden byl zmlácený do mdlob, a tak je nahradili další dva muži. Začali se rvát s větší brutálností, kdy jeden tomu druhému vykroutil tak nechutně ruku a zlomil mu ji, až mu vyskočila zlomená kost z kůže. Spousta lidí kolem klece znechuceně odvrátilo tvář a zděšeně vyjekli, ovšem my dva s Alexem jsme na to pohlíželi, jak na něco úžasného.

Neuhnuli jsme pohledem, ani o píď.

Ovšem souboj dál pokračoval a ačkoli muž se zlomenou rukou, neměl moc šancí, nějakým zbytkem sil kopnul svého protivníka do rozkroku, kdy to asi už nečekal. Následně udělal prudkou otočku a kopl ho přímo do ohryzku. Jeho protivník dopadl tvrdě zády na zem a chytl si krk v bolestné agónii. Bylo slyšet jeho chroptění. Muž se zlomenou rukou k němu došel a začal mu brutálně šlapat do obličeje. Krev se rozcákla kolem jeho hlavy a bylo to jasné zpečetění osudu muže, ležícím na zemi.

„Vidíš, přesně proto se k sobě tak hodíme,“ vytrhne mě Alex s díváním se na tu brutálnost. Podívala jsem se na něj a zbystřila. Nechápavě jsem se zatvářila.

„Jsme stejní. Milujeme násilí, nevadí nám krev, máme smysl pro dobrý obchod, nemáme srdce ani city,“ vysvětlí a já pouze přikývla. Odvrátila jsem pohled zpátky do klece, odkud začali vynášet mrtvé tělo.

„Nebo snad ne?“ zajímá se Alex a slyšela jsem, jak si vytahuje cigaretu ze své lesklé krabičky.

„Jo, asi jo,“ utrousím pouze, přičemž jsem cítila jeho pohled na své tváři.

Nemínila jsem mu to vyvracet. Zřejmě na tom byla velká část pravdy.

Byli jsme v mnoha ohledech stejní, až to bylo strašidelné.

Ale zároveň jsem věděla, že zase ve spousta ohledech jsme jiní.

„Co jsme byli spolu v Tokiu, si nekouřil ani jednou,“ nadhodím jiné téma a zvědavě na něj pohlédnu.

„Jo, chtěl jsem přestat,“ ušklíbne se a vydechne ze sebe cigaretový kouř.

„Ale?“ uchechtnu se.

„Ale vykouřil jsem dva kartony cigaret za tu dobu, co jsem nevěděl kde jsi a zda se ti něco nestalo,“ zvážní a svůj pohled odvrátí směrem ke kleci.

„Bál ses o mě?“ zeptám se přímo.

„Jo,“ přitaká suše, aniž by se na mě podíval. No, takže asi tak úplně bez srdce nebude!

„Vlastně, ještě si mi ani nevysvětlila, proč tě O’Brian unesl, co tím jako sledoval,“ dodá ihned na to. Cítila jsem v jeho hlase jistou trpkost.

„Chtěl mě převést z té temné strany, zpátky na tu světlou,“ zaobalím skutečnost a Alex se na mě zvědavě podíval. Čekal na bližší vysvětlení. Otráveně jsem vydechla a zase nadechla.

„Chtěl mě zlomit a vrátit mi emoce a city. Chtěl mít ze mě zase tu samou Kristýnu, kterou jsem bývala tehdy před lety, když jsme byli spolu,“ vysvětlím popravdě.

„A povedlo se mu to?“ zadívá se na mě zvláštně a dlouze potáhl z cigarety. Chvíli jsem na něj dívala a nebyla vlastně schopna mu odpovědět.

„Přiměl mě k tomu, že jsem mluvila s vlastním tátou, po dlouhé době,“ přiznám nakonec.

„Tak to tě tak rozhodilo dopoledne,“ řekne si spíše sám pro sebe a znova potáhl z cigarety. Nic jsem mu na to neřekla a shlédla do klece, kde zrovna nastoupili další dva muži, vysvlečeni pouze do kalhot. Zbystřila jsem hned, jak jsem zahlédla jednoho z nich a chvíli pátrala v hlavě, odkud ho znám.

Jeho obličej mi byl strašně povědomí a pak jsem si to uvědomila.

Byl to Teo, bývalý muž z Adamovi ochranky.