Mr.Black Její černá duše - 19.kapitola

Anotace: „Svět patří těm, co se neposerou.“ - Charles Bukowski

Sbírka: Mr.Black Její černá duše Kniha třetí

Chyběly Vám emoce, v následujících dílech jich bude plná náruč!

Děkuju všem za krásné reakce a jsem ráda, že to stále čtete!

Snad Vás to ještě nenudí!

 

Vaše E.

 

 

 

19.kapitola

Po tvářích mi stékaly slzy a po hodně dlouhé době mě zase bolelo srdce. Nechtěla jsem tam tak netečně stát a brečet, zrovna před ním, a tak jsem se pomalu otočila na patě a přešla zpátky k autu.

Nasedla jsem zpátky na své místo a zavřela se v autě.

Viděla jsem Alexe, jak tam dál stál, pohlížel na město a opíral ruce v bok.

Svěsil hlavu a jako kdyby právě vydýchával má slova.

Utřela jsem si do dlaní slzy a pohlížela na jeho postavu, za kterou svítilo světlo města.

Za nedlouho se otočil a pomalými kroky přešel k autu.

Usadil se v tichosti za volant a já od něj odvrátila tvář.

Cítila jsem se neskutečně na hovno, ovšem za to všechno jsem si mohla sama.

 

-

 

Když jsme dojeli zpátky do haciendy jeho matky, aniž bychom spolu promluvili, v tichosti jsme se přesunuli do ložnice a rozdělili se.

On šel do šatny a já rovnou do koupelny.

Tam jsem se ze všeho vysvlékla a přešla rovnou pod sprchu.

Pustila jsem na sebe chladnější vodu a nehnutě stála pod sprchou. Chtěla jsem, přála si, aby ta voda ze mě smyla ten vlezlý pocit, který mě celou pohltil. Vtíral se mi do srdce a podrýval ty zbytky, které mi ze srdce zbyly. Po nějaké chvíli jsem se přiměla se umýt a vylézt následně ze sprchy.

Obalila jsem si kolem těla ručník a přešla k umyvadlu.

Náležitě jsem se odlíčila, namazala se krémem a vyčistila si zuby.

Poté jsem ze sebe utřela zbylé kapky vody a z ručníku se vysvlékla. Vyšla jsem nahá do ložnice a viděla Alexe, jak sedí na terase a kouřil cigaretu. Přešla jsem do šatny a tam se oblékla do tílka a čistých kalhotek.

Vrátila jsem se do ložnice a přešla rovnou k posteli. Zaplula jsem pod tenkou látku deky a schovala své tělo pod ní. Zavrtala jsem svou hlavu do širokého měkkého polštáře a otočila se zády k balkónu.

Zavřela jsem oči a přiměla se usnout.

 

V noci jsem se vzbudila a samým úlekem jsem se posadila. Zdála se mi noční můra. Nepamatovala jsem si jaká, ale vím, že jsem byla vystrašená a cítila se ještě hůř. Polil mě studený pot a já se ohlédla na Alexe, kterého jsem zřejmě probudila. Posadil se a hned se ke mně přiklonil.

„Co se děje?“ utrousí vážně a svou teplou dlaní mě pohladil po holém rameni.

„Nic, něco se mi jen zdálo,“ odpovím tiše a položila se zpátky do postele.

Otočila jsem se k němu bokem, zády k němu a stáhla si deku až po bradu.

Alex se též položil, ovšem po krátké chvíli jsem ucítila jeho ruce, jež mě obemkly kolem pasu. Cítila jsem jeho dech na krku a on mě na něj následně políbil, jako kdyby se mě snažil uklidnit.

Ten polibek mi zanechal bolavý dojem na kůži, jako kdyby mi tam vypálil znamení a akorát mi připomněl naprosto vše.

Všechny pocity a emoce, se kterými jsem usínala.

Natiskl se na mě celým svým tělem, tak že naše těla pomalu do sebe splývala a takto, v jeho objetí, jsme oba usnuli.

 

-

 

Ráno jsem se probrala a pohlédla vedle sebe do prázdné postele.

Otočila jsem hlavu a spatřila Alexe na balkóně.

Stál tam opřený o zábradlí, kouřil a vypadal, jak kdyby úpěnlivě přemýšlel nad celým světem. Vstala jsem z postele a přešla do koupelny. Spáchala jsem ranní hygienu a následně přešla do šatny. Oblékla jsem si na sebe lehké šaty na ramínka, které jsem měla do půli lýtek. Měly lehkou příjemnou látku, která se nelepila v takovém vedru na tělo a bylo to zároveň to nejpříhodnější, co jsem si mohla vzít k těm harpiím, se kterými mě určitě čekala snídaně. Vlasy jsem si ještě svázala do krátkého culíku a na oči si rovnou narazila černé brýle.

Přešla jsem k posteli a pohlédla na mobil, který jsem měla položený na nočním stolku. Nečekalo na mě žádné upozornění, ani zpráva, ani nepřijatý hovor.

Ohlédla jsem se ke dveřím, kdy zrovna Alex vešel dovnitř ložnice a hned se na mě podíval. Měl na sobě světle modrou lehkou košili s krátkými rukávy, k tomu černé kraťasy a na očích černé nepropustné brýle.

Vlasy měl nedbale rozpuštěné, což mu nebývalo moc zvykem, ale mně se to líbilo.

„Dobré ráno,“ pozdraví mě a zastavil se u dveří, jako kdyby vyčkával na to, jak budu reagovat.

„Dobré ráno,“ opáčím stejně a sklopím z něj svůj pohled.

„Půjdeme dolů na snídani?“ optá se mě klidným tónem.

„Jojo,“ hlesnu pouze a odlepím se od místa. Přešla jsem ke dveřím a už se chopila kliky, když Alex ke mně přistoupil a svou rukou zatlačil na dveře, abych je nemohla otevřít.

Tázavě jsem se na něj podívala, kdežto on překonal tu krátkou mezeru mezi námi a políbil mě.

Jeho polibek byl něžný a pátravý.

Ani jsem se nehnula a nechala ho.

Cítila jsem z něj cigarety, ale vůbec mi to u něj nevadilo.

Též to k němu patřilo a já to přijala.

Odvrátil se ode mě a pohlédl mi do očí, jako kdyby v nich něco hledal.

„Nedokážu si představit začátek dne bez tvého polibku,“ utrousí tiše, těžce. Pohlížela jsem do jeho očí, ve kterém se zračilo cosi, co jsem nedokázala přečíst. Odstoupila jsem dvěma kroky od něj a chopila se znova kliky.

Nevěděla jsem, jak na něj, a to co řekl, mám reagovat.

Opět jsem se v něm nedokázala vyznat.

 

Vyšli jsme na slunnou terasu, kde krásné a útulné sezení bylo zakryto slunečníky a pod ním seděla Alexova matka. Vzhlédla k nám s úsměvem, ačkoli oči měla zakryté širokými brýlemi.

„Dobré ráno, vyspali jste se?“ zvolá na nás úsměvně a poukáže na místo vedle ní, abych se tam usadila. Alex k ní přešel a krátce ji líbnul na tvář. Záhy se však od ní odtáhl a usadil se do křesla naproti mně.

„Ano, dostatečně,“ přikývnu s mírným úsměvem, když jsem se usadila a položila svá záda do opěrky.

„Nechala jsem vám připravit evropskou snídani. Míchaná vejce, slanina, fazole, pečivo, všechno, na co si vzpomenete,“ usměje se Imelda a silně luskla prsty, přičemž se jeden muž z personálu, který postával opodál, rozešel do útrob domu.

„To jste nemusela,“ opáčím mírně zaskočeně a ohlédla se ke dveřím, ze kterých dvě ženy začaly přinášet talíře s naší snídaní, jako kdyby tam čekaly jen na náš příchod. Před každého z nás položily talíř s bohatou snídaní a záhy na to přinesly džbán pomerančového džusu a k tomu kávu s prázdnými hrnky.

„Dáte si kávu, slečno?“ promluví na mě jedna z žen z personálu se silným španělským přízvukem.

„Dám, ale poprosím s mlékem,“ opáčím na ni s mírným úsměvem a jí to zřejmě překvapilo. Hned vystřelila do domu pro mléko. Bylo mi jasný, že tady se takové kafe nepije, ale co už. Prostě chci kafe! S mlékem!

„No a co máte dneska v plánu?“ zvolá Imelda a přeměří si pohledem nás oba.

„Chtěli bychom vyrazit na nákupy,“ odpoví Alex suchým tónem jakoby nic.

„Oh, výtečně. Čekala jsem, že možná ukážeš Christině tohle krásné okolí, ale nákupy tu jsou též ucházející,“ řekne Imelda a obdaří mě opět z jedním mnoha úsměvů.

„Uuuh řekl tu někdo nákupy?!“ vyhrkne úlisně Amy, která se k nám přihnala jak divoká voda. Usadila se vedle mě, přičemž se ke mně natáhla, aby mě krátce objala.

„Máš krásné šaty,“ utrousí obdivně a sjela mě pohledem, přes průhledné růžové brýle.

„Díky,“ opáčím s úsměvem a cítila z ní tu její energii. Pozitivní naspídovanou energii.

„Jo, po snídani vyrazíme na nákupy, nechceš jet s námi?“ zeptám se ji a nemohlo mi ujít, jak se Alex napjal. Zřejmě to bral jako záležitost pouze pro nás dva.

„No jasně, že jo!“ ušklíbne se Amy a střelí netečně pohledem po Alexovi, který se netvářil nijak nadšeně, „Hele to přežiješ! Máš Kristýnu neustále sám pro sebe, tak teď se hold o ní podělíš!“ vyprskne na něj se svraštěným čelem, přičemž se pohledem vrátí zase ke mně a široce se usměje.

Žrala jsem jí! Líbilo se mi na ní, jak s ním jednala. Neústupně.

Zasmála jsem se tomu a podívala se na Alexe, u kterého jsem i přes brýle viděla, jak obrátil oči v sloup. Natáhl se raději ke svému hrnku s kávou a nic neřekl. Zrovna k nám doběhla služebná s malým skleněným džbánkem, ve kterém bylo mléka až po okraj. Přebrala jsem si to od ní, rovnou z rukou, načež určitě nebyla zvyklá a poděkovala ji ve španělštině. Nalila jsem si trochu mléka do kávy a pak se ji chutně napila. Cítila jsem, jak mě všichni přísedící pozorovali.

„Mluvíš španělsky?“ zeptá se mě údivně Amy.

„Nene,“ uchechtnu se, „Ale kdysi jsem žila s někým, kdo mluvil španělsky a portugalsky, takže jsem něco pochytila, základy,“ opáčím popravdě, narážející na Matta, což samozřejmě nemohlo ujít Alexovi. Viděla jsem, jak se napnul v ramenou a střelil po mně nějakým pohledem přes jeho černé brýle.

„Sakra, taky bych chtěla někoho takového potkat. Nebo kohokoli, mám prostě smůlu na chlapy!“ utrousí znepokojeně Amy a její matka si nesouhlasně pomlaskne, jako kdyby to bylo nevhodné téma při naší snídani.

„Určitě se dočkáš, vždyť jsi ještě mladá!“ usměji se na ní pobaveně a ona mě vděčně pohladí po paži.

„Oh, ty jsi tak milá!“ opáčí s úsměvem a pustí se i do svého talíře se snídaně.

„No a pohřeb je tedy v sobotu, že?“ nadhodí Imelda, směrem na Alexe.

„Ano,“ opáčí suše.

„Takže tu budete do pohřbu a pak odjíždíte?“ zajímá se.

„Přesně tak,“ souhlasí Alex.

„A kam jedete pak?“ zajímá se a podívá se na mě, jako kdyby ta otázka závisela na mě.

„Do New Yorku,“ opáčím, když Alex vyhrkne „Do Karibiku.“

Údivně jsem k němu vzhlédla, stejně jako on se podíval na mě, byla to vcelku trapná chvíle.

„Myslel jsem, že si ještě chvíli odpočineme a strávíme pár dní na pláži,“ vydechne Alex na mě a netvářil se, jako kdyby chtěl smlouvat.

„Ale já mám v New Yorku jisté neodkladné záležitosti,“ řeknu důležitě směrem k Alexovi.

„Nic, co by spěchalo,“ sykne napjatě.

Neřekla jsem vůbec nic a usoudila, že si hádku necháme pak na to, až budeme sami.

Pustila jsem se znova do jídla a nijak to už dál nekomentovala.

 

Po snídani jsme se dohodly, že do hodiny vyjedeme na nákupy. Mínila jsem se ještě převléct a vzít si kabelku.

Jen jsem vkročila do ložnice, Alexe jsem měla v patách.

Zvučně bouchl dveřmi, když je zavíral a já se po něm netečně ohlédla přes rameno.

„Co máš za problém?“ nedržím se zpátky.

„To mi řekni ty, myslel jsem, že si dáme menší dovolenou, byli jsme tak domluvení,“ vyhrkne na mě a založí nesouhlasně ruce v bok.

„Ne! To ty ses domluvil sám se sebou, aniž by ses mě zeptal, jestli si nepamatuješ!“ ukážu na něj prstem a přejdu ráznými kroky do šatny. Samozřejmě pronásledována Alexem.

„Neměla si nic proti!“ namítá, čemuž jsem se musela zasmát.

„Nic jiného mi nezbývalo! Ty prostě velmi často rozhoduješ za nás dva, aniž by tě zajímal můj názor, nebo má potřeba! Ale to už jsi prostě celý ty!“ stále jsem se nedržela zpátky!

„To říkáš zrovna ty mě?! Když ses včera rozhodla zabít to jediné, co nás spojovalo?!“ vykřikne na mě, přičemž se zarazil, jako kdyby si záhy uvědomil, co právě řekl.

Vytřeštila jsem na něj oči a pohlížela na něj zcela rozhořčeně.

„Takhle jsem to říct nechtěl,“ opáčí hned výmluvně a přistoupil blíž ke mně.

„Ne! Řekl si to naprosto jasně!“ vyštěknu po něm.

Byla jsem zas rudá vzteky a měla ho sto chutí praštit.

„Vidíš! Já prostě nemůžu mít vztah, protože jsem prostě kretén. Neumím v tom chodit, neumím se přizpůsobit jiným,“ začne mlít úplné píčoviny, které mě ještě více rozlítí.

„Neumíš to, protože nechceš Alexi!“ vykřiknu na něj, „Nikdy si nám nedal šanci! Nikdy! Celou dobu se vymlouváš jen na to, že tě to ke mně táhne, ale přitom je to jen o tom, že se nám spolu dobře šuká!“ nešetřím intenzitou svých slov, načež Alex zavře dveře šatny, aby nás nikdo neslyšel.

„Kurva! Sama moc dobře víš, že to tak není!“ vyjede na mě hned, též hlasitěji.

„Ne?! A jak to kurva teda je, protože se v tom opravdu nedokážu vyznat!“ syknu se značným sarkasmem v hlase.

„Nedokážu ti to přesně popsat!“ brání se pouze, což mě naprosto popudí. Opět.

„Říkáš, jak nedokážeš milovat, ale ty tvoje zkurvený gesta, doteky, objímání, ranní polibky, ta tvá starost, tvé přezdívky, to prostě všechno nasvědčuje tomu, že ke mně něco cítíš, Alexi!“ vyhrknu na něj rudá vzteky.

„Fajn, tak možná se tak chovám, ale nejsem schopen ti to říct!“ vyprskne na mě jedovatě. Přešla jsem až k němu a zvedla hrdě bradu.

„To ale po tobě nikdo nechce, já nepotřebuju slyšet ty dvě debilní slova!“ syknu a pohlížela mu do těch jeho rozbouřených oceánů, ve kterých se zračilo spousta emocí, ať už si je dokázal přiznat nebo ne.

„Potřebuju jenom tebe. Cítit tě, vnímat tě a abys tu prostě pro mě byl. Jenom pro mě!“ řeknu pevným tónem, stále pohlížející na něj. On pouze zatnul čelist a několikrát přikývl.

„Dobře,“ hlesne a já ucítím jeho ruce kolem svého pasu.

„Dobře co?!“ nechápu.

„Prostě to ještě spolu zkusíme. Dám tomu šanci a budu se snažit tu pro tebe být,“ vydechne a natiskl se mě víc na sebe.

Nabrala jsem dech do plic a ač jsem byla rozpálená zlostí, nemyslela jsem na nic jiného než jeho ruce kolem mého pasu, jeho rozpálené tělo a na ty jeho pootevřené rty.

Postavila jsem se na špičky nohou a horlivě ho políbila.

Potřebovala jsem to ztvrdit. To, co právě řekl.

Musela jsem ho cítit, cítit to z něj, že to opravdu chce.

Prohloubil hned náš polibek a jazykem začal kroužit, kolem toho mého. Dlaněmi jsem mu zajela do vlasů a tiskla se na jeho tělo, jak to šlo. Najednou mě čapnul a položil na zem do měkkého koberce v šatně. Hned mi začal vyhrnovat šaty vzhůru a já mu šla po kraťasech. Jakmile jsme měli odhalené spodní části našich těl, do mě pronikl a při stálém líbání mě začal šukat, tak jak mu bývalo zvykem.

Silně jsem mu mnula kůži na zádech a několikrát mu zaryla nehty do ramenou.

Chtěla jsem ho, prahla po něm každou buňkou těla a chtěla ho vstřebat. Cítila jsem se jím úplně pohlcená a užívala si tu jeho brunátnost, která mi tak chyběla.

Když se odvrátil od mých rtů, několikrát mě líbnul na krk, až se mi do něj zakousnul.

Chtivě jsem vyhrkla a prohnula se v zádech pro ještě hlubší průnik.

Alex mě silně objal v objetí a obratně si mě vyhoupl na sebe. Usadil se na zemi a zády se opřel o několik šuplíků šatníku.

Vysvlékl mě ze zbytků šatů a hned, jak mi odhalil nahá prsa, si jedno vzal do pusy. Chtivě jsem mu hekala do obličeje, přičemž jsem ho vysvlékla z košile. Pohlédla jsem na jeho tetování a přidávala na intenzitě přírazů.

Houpala jsem se zběsile v bocích a cítila, že brzy vyvrcholím.

 

„Sakra, proč mě to nenapadlo už včera, že bychom si mohli zašukat tady,“ uchechtne se Alex, když jsme leželi spolu v objetí na koberci v šatně. Vískal mě ve vlasech, pevně mě držel u sebe a já mu stále zrychleně oddychovala do náruče. Byla jsem spokojená, po dvou úžasných orgasmech, které jsem prostě potřebovala. Stejně jako jeho samotného.

„Nejdřív děláš cavyky a pak se ještě necháš,“ okomentuju s úsměvem.

„Když já ti už nemohl odolat no, jsi tak sexy, když jsi nadržená a neodbytná,“ zaslechnu jeho úšklebek, který mi taky chyběl.

„Neměl si mě provokovat,“ zkonstatuji.

„Cože? Já?!“ zasměje se rádoby nevinně, „To ty ses přede mnou nakrucovala v těch sexy bikinách!“ osočí mě.

„Nenakrucovala!“ bráním se se smíchem. „Jsou to jediné plavky, co tu mám, říkala jsem ti to,“ dodám pro ujasnění.

„Hmmm, tak to se těším, až spolu budeme vybírat další plavky a hezky si je přede mnou vyzkoušíš v kabince,“ zaslechnu jeho vzrušený hlas, kdy mi pevně stiskne zadek.

„Zapomínáš zřejmě na to, že s námi jede tvá sestra,“ ušklíbnu se.

„Haaach! Proč?! Proč si ji nabídla ať jede s námi!“ zní rozhořčeně a otráveně.

„Nevím, prostě mě to napadlo. A taky vypadala, že by byla ráda,“ utrousím popravdě.

„Teď tě kvůli ní, ale nemůžu ohnout v kabince!“ utrousí jak malý kluk.

„A to si celou dobu plánoval?!“ zasměji se pobaveně.

„Jo! A pak ještě v autě!“ zahlaholí a mě to neskutečně pobaví. Prostě Alex!

 

-

 

Nákupní den byl vcelku vydařený.

S Alexem a jeho sestrou Amy jsme si ho vcelku užili a k mému překvapení, se ti dva ani nijak zvlášť nedohadovali. Jediné, co nám to narušovalo, byla několikačlenná ochranka, která se od nás nehnula ani na krok. Tím mi jen připomínali, že můj život už nikdy nebude ani z daleko jako dřív a budu se muset mít neustále na pozoru.

Dojeli jsme zpátky do haciendy, s několika nákupními taškami, dost provětranou kreditní kartou, ale přesto s dobrým pocitem na srdci.

Bylo to prostě něco normální, běžného, žádné vraždění ani jiné drama.

„Půjdeme se schladit do bazénu, co říkáš?“ navrhne s dobrou náladou Alex, když jsme vešli do naší ložnice, ověnčení taškami. Měla jsem dojem, že Alex jich měl daleko víc než já.

„Jo, můžeme,“ přitakám a přešla jsem do šatny.

„A vezmeš si ty nové bikiny, co jsem ti vybral?“ zazubí se, když mi byl hned v patách.

„Vezmu,“ uculím se souhlasně.

Alex pohodil své tašky k šatníku vedle a přešel ke mně. Objal mě zezadu a přitáhl si mě chtivě k sobě. Zadkem jsem se mu zavrtala v klíně a cítila jeho chtíč o to víc. Už se nadechoval, že něco řekne, ovšem začal mu zvonit mobil.

Nesouhlasně zamručel a vytáhl mobil z kapsy.

„Tohle musím vzít poklade, sejdeme se u bazénu, hm?“ navrhne s tím, že tento telefonát má na dlouho.

Hovor ihned na to přijal a odešel do ložnice. Sehnula jsem se ke svým taškám a spěšně si prohlížela všechny ty nové kousky oblečení, které jsem si koupila. Následně jsem se oblékla do nových červených bikin od Versace a vlasy si stáhla do gumičky. Přes plavky jsem si natáhla plážový černý župan, který jsem si koupila též a ladně si ho uvázala kolem pasu. Nazula jsem se do bot na klínku, na nos nasadila ty samé brýle, které jsem měla odložené na hlavě a do ruky si vzala pouze mobil. Přešla jsem do ložnice a viděla Alexe, jak telefonuje na balkóně, a přitom kouřil cigaretu.

Kouřil pouze v mé nepřítomnosti, ačkoli slíbil, že kouřit nebude.

 

Když jsem došla k bazénu, uvítala jsem, že tam nikdo nebyl, ovšem jen jak jsem se uvelebila na pohodlné lehátko, zaznamenala jsem přibližující se Ally v jednodílných velice elegantních plavkách. Nesla se v podpatcích a na očích měla hnědé široké brýle. Vypadala jako modelka, která zrovna předváděla novou kolekci plavek.

Znatelně jsem pomlaskla a byla připravená na nějakou další výměnu názorů či si do sebe jen tak zběžně zarýpat. Došla až ke mně a beze slov se natáhla vedle mě na lehátko.

Podívala jsem se na ní, stejně jako ona na mě.

„Omlouvám se za včerejšek,“ opáčí mírně otráveně. Zvedla jsem obočí a neřekla ani slovo.

„Mám tendenci se chovat jako naprostá kráva a o bratra mám vážně strach, už kvůli tomu, s kým se tahal…před tebou,“ dovysvětlí netečně. Jistě narážela na tu armádu lehkých holek.

„Beru v potaz,“ přikývnu monotónně a odvrátila jsem od ní pohled.

„A je mi líto tvé ztráty,“ vydechne mírným tónem, jako kdyby to myslela upřímně.

„Znala jsem Adama,“ dodá, což mě mírně zaskočí, ovšem nedala jsem to na sobě znát. Včera to jen tak nastínila, ale myslela jsem si, že ho třeba znala od slyšení. Podívala jsem se na ni a pouze krátce přikývla.

„Byl to velmi galantní a inteligentní muž,“ usoudí uznale, jako kdyby ho opravdu měla znát.

„Odkud jste se znali?“ zeptám se zvědavě.

„Potkávali jsme se při mnoha příležitostech a jednou jsem s nimi plula na jejich jachtě, jeho otce. To jsem byla ještě hodně mladá a myslím, že jsem byla i jím poblouzněná, ale bylo mi patnáct,“ přizná bezostyšně a já si ne nadarmo vzpomněla na naše začátky s Adamem na jejich jachtě.

„Jo, on měl své kouzlo,“ opáčím s určitým sentimentem. Zastesklo se mi po něm. Zcela okamžitě jsem se snažila ty žíravé myšlenky potlačit, ostatně jako po celou dobu, ovšem teď to nějak nešlo.

Prostě se mi vzpomínky vkradly do mysli a já si vzpomněla na jeho nádhernou tvář, i když už je to tak dávno, co jsem ji neviděla.

„Abych pravdu řekla, byla jsem i na jeho pohřbu, ale zřejmě si mě nepamatuješ,“ přizná, čímž mě vytrhla z myšlenek a donutí se na ni znova podívat. Opravdu jsem si ji nepamatovala. Ovšem já byla úplně mimo ten den, takže jsem se tomu ani nedivila.

„Tak proč ses mě tak debilně ptala včera při večeři, snažila ses mě vyprovokovat?“ syknu na ní jedovatě.

„Říkám, že se občas chovám jako kráva,“ opáčí nevinně, „Navíc, nechala jsem si o tobě zjistit naprosto vše, abych pravdu řekla a prostě se bála, s kým si to můj drahý bratr začal,“ dodá.

„Vážně?! Zrovna já? Jsem daleko umírněnější než tvůj drahý bratr,“ jízlivost ze mě jen čišela.

„Tak asi ne nadarmo se ti říká Černá vdova,“ opáčí netečně.

„Jo, ale o tu přezdívku jsem se neprosila, stejně jako má pověst, která je z větší části vymyšlená.“

„Takže nemučíš lidi pilkou na kebab?“ zvedne obočí.

Bože! Ta řezačka na kebab nedá nikomu spát prostě!

„Dobře, tak zrovna tohle pravda je,“ pokrčím rameny výmluvně, „Ale když musíš zabít nějakého hajzla, který si to opravdu zaslouží, nechceš mu jednoduše prostřelit hlavu kulkou.“

„Jo, to máš pravdu,“ přikývne souhlasně, „Ale od toho jsou lidi, aby to dělali za tebe, ne aby sis špinila ruce ty.“

„Já to dělám ráda,“ nakrčím nos a ona se pobaveně uchechtne.

„Asi mi je jasné, co na tobě můj bratr vidí,“ ušklíbne se velmi podobným úšklebkem, který má Alex.

„Jo?“ vybídnu ji, aby mi to prozradila.

„Jsi stejně zkažená jako on,“ uchechtne se a mě přišlo, jako kdyby tím mezi námi prolomily ledy.

„On je horší,“ přitakám s jistým úšklebkem. Opravdu byl horší.

 

Asi po hodině, kdy nám personál donesl občerstvení a odpolední kávu k bazénu, jsme si s Ally povídaly i o normálních věcech a já dokázala už o ní přemýšlet jinak než o totální pindě.

Nějakým způsobem jsem brala, že pouze si bránila to své a asi to opravdu myslela dobře vůči svému bratrovi.

Chránila pouze rodinu a jak řekla ona sama, občas se chovala jako úplná kráva. Přidala se k nám i Amy, která se též převlékla do nových plavek, které jsme spolu pořídily. Zvučně jsme tam štěbetaly, jak slepice na bidýlku a já se cítila vcelku uvolněně.

Jako kdybych to přesně potřebovala.

Sedět s ženskými a povídat si zcela o běžných věcech. Ne nadarmo jsem si vzpomněla na Evu a i to, že mi chyběla. Začínala jsem měknout.

Cítila jsem to v kostech, jak se mi každým dnem, ne-li několika hodinami mění nálada a cítila se daleko více uvědomělejší. Byla jsem citlivější, možná příliš přecitlivělá a bála se toho, že si zase spousta věcí a bolestí připustím příliš k tělu, až bude úplně pozdě a já budu zase na hadry. Zatracené těhotenské hormony!

„No a jak jste se dali s Alexem dohromady?“ zajímá se s širokým úsměvem Amy a zvědavě na mě pohlížela. I Ally se na mě zvědavě ohlédla.

Jistě to bylo terno a velké téma pro ně.

„Ehh, já ani vlastně nevím,“ utrousím mírně rozpačitě a přemýšlela, co bych jim jako měla říct.

Když jsem to vzala kolem a kolem, my se dohromady nedali až do samotného dneška a v podstatě krom mého těhotenství nás spojoval pouze sex.

„Ale no tak, nám to říct můžeš, my mu to neřekneme!“ pobídne mě se smíchem Amy, když si všimla mého ostychu. Nechtěla jsem se jim zcela otevřít, už jsem byla vyléčená z nějakého blízkého přátelství a nějakým způsobem jsem si zrovna tyhle dvě chtěla držet dál od těla.

„Co my neřeknete?“ vloží se do toho Alex, který se zrovna u nás objevil a ztěžka se posadil k mým nohám na lehátko.

Natáhl se ke mně a líbnul mi krátkou pusu.

Nemusel se nijak zvlášť projevovat, aniž bych si nevšimla, že nebyl v dobrém rozpoložení.

„Vyzvídáme, jak jste se dali dohromady, je to totiž naprosto fascinující vzhledem k tomu, že si ještě nikdy dlouhodobě s nikým nebyl,“ uvede na pravou míru Ally, „Dlouhodobě myslíme jako tři dny a více,“ dodá s rýpnutím a mě to vnitřně pobavilo. Byl to dobrý poznatek!

Alex po mně střelil krátkým pohledem a pak se ušklíbnul směrem ke svým sestrám.

„Prostě jsem ji uháněl tak dlouho, dokud jsem ji nezískal,“ pokrčí rameny laxně.

JO, i takto se to dalo říct.

Tak dlouho mě sral, obtěžoval, uháněl, až mi upíchnul dítě. Jojo!

„Dlouho? To znamená jak moc dlouho?!“ chytne se toho hned Ally, se značným sarkasmem v hlase.

„Líbila se mi už od samého začátku,“ odpoví zcela hned Alex a mě tím vcelku zaskočil. Ale tvář jsem měla stále netečnou a schovanou za brýlemi.

Pouze jsem zvědavě zvedla k němu bradu.

„Oh, to je tak romantický!“ vydechne Amy a zasněně se podívá kamsi k bazénu.

„No věř mi, romantického na tom nebylo vůbec nic!“ uchechtne se Alex a já nevěděla na co přesně naráží. Byla jsem však zvědavá a mínila se ho na to ještě zeptat. Jen tak, pro zajímavost. Ale raději, až budeme sami.

 

Zbytek dne jsme strávili u bazénu a já si fakt po hodně dlouhé době užívala té vnitřní pohody, kterou jsem pocítila uvnitř sebe, jak dlouho ne. Večeři jsme pojali v ležérním pojetí, alá na terase, stále v plavkách, což se úplně nelíbilo Imeldě, ale neměla sebemenší šanci namítat něco proti svým třemi dětem.

Vcelku jsme se i nasmáli při vzpomínání na to, když byli ještě malé děti a jejich určité vzpurné chování, které zůstalo do teď především Alexovi.

Imelda byla velmi dobrá vypravěčka a její historky byly poutavé.

 Někde v koutku mysli jsem si dokázala představit, že by se ony mohly stát mou rodinou. Imelda mou tchýní a babička mého, nebo našeho dítěte. Věřila jsem tomu, že by mi dokázali poskytnout plnou ochranu, ale už jsem si nebyla jistá, zda to opravdu chci.

Ovšem, teď už to nebylo pouze o mně.

Po dlouhé večeři, kdy jsme si povídali až do večera, jsem usoudila, že už jsem opravdu unavená a s rozloučením se zvedla od stolu. Alex se ke mně přidal a společně jsme popřáli dobrou noc. Vydali jsme se mlčky do ložnice, kdy mě Alex jemně chytl za ruku a mně se to líbilo.

Byl úplně někým jiným než tím, koho jsem poznala před několika týdny.

Došli jsme do ložnice a já šla rovnou do koupelny. Byla jsem zralá na sprchu a jít spát. Zastavila jsem se před sprchovým koutem a vysvlékla se z bikin. Pohlédla jsem na své tělo a viděla znatelné opálení, které jsem si dneska svým sluněním dopřála. Naštěstí jsem nebyla nikde spálená a byla za to jedině vděčná. Vstoupila jsem do sprchy a pustila na sebe vlažnou vodu, kterou jsem si nastavila spíše do příjemně chladivé. Zaznamenala jsem příchod Alexe, který se vysvlékl též před sprchou a přidal se ke mně. Ihned si mě stáhl k sobě do náruče a nalepil tak na své rozpálené tělo. Dobrá, ještě zvládnu sex a teprve potom půjdu spát!

Vzhlédla jsem k jeho očím a viděla v něm cosi, co jsem v něm nedokázala rozpoznat.

Přišlo mi, že měl starosti. Značné.

Už od toho, jak se přidal k nám u bazénu. A ač se snažil tvářit normálně, bavil se s námi a smál se, viděla jsem na něm, že se prostě něco děje. Ovšem přisuzovala jsem tu situaci tomu všemu, co se kolem nás dělo.

Navíc, netušila jsem, jaká nálada teď panuje v Unii.

V podstatě mi to mohlo být i jedno.

A bylo. Ale zajímalo mě to vůči Alexovi.

„Máš starosti,“ konstatuji klidným hlasem a pohladím ho po tváři. Byl to vcelku velmi osobní gesto, pod kterým mírně ucukl, ale záhy se nade mě naklonil a jemně mě políbil. Jako kdyby mi to chtěl oplatit též jemný gestem, které znamenalo daleko víc.

„Jo, mám, ale nechci tě tím zatěžovat,“ opáčí tiše, a ještě víc si mě na sebe natiskl v objetí.

„Můžu se tě na něco zeptat?“ zeptám se a mínila se vrátit k tomu co řekl u bazénu. Mírně se ode mě odtáhl a pohlédl mi do tváře, čekající, na co se zeptám.

„Co si tím myslel, že jsem se ti líbila od samého začátku?“

„No přesně tak jak jsem to řekl, líbila ses mi od samotného začátku,“ zopakuje klidným hlasem, kdy mi jeho dlaně přejížděly po pokožce na zádech, „Vlastně během skoro dvaceti čtyř hodin jsem tě poznal hned ve dvou stránkách. První jako naprosto krásnou ženu, manželku vlivného muže, oblečenou do sexy červených šatiček s uhrančivým pohledem a následující den, jako naprosto silnou a emancipovanou ženu, která přede mnou stála zraněná, špinavá, se zbraní v ruce a odhodlaná zabít kohokoli, kdo by ji bránil v cestě,“ vydechne s decentním uculením v koutku úst.

Dívala jsem se na něj vcelku překvapeně a přesně si vybavovala ty chvíle, o kterých mluvil. Bylo to tak strašně dávno.

„Popravdě jsem Adamovi záviděl,“ uchechtne se tomu a ve mně to zanechalo vcelku nepříjemný pocit.

Nevěděla, zda to bylo z toho, jak to řekl, nebo, že vyslovil jeho jméno. Zrovna on.

Trochu jsem se od něj odtáhla a dělala, že se začínám mýt, abych se nějakým způsobem od něj stáhla.

Měla jsem prostě tu potřebu. Nevím proč.

„Chápej, po světě nechodí moc žen, které by byly silné, krásné, zkažené tímto světem a zároveň uměly v něm chodit, přesně jako ty. Dostala si mě svým přístupem a jak si byla nebojácná a odhodlaná. Bylo to sexy a zároveň jsem pomalu šílel z té tvé urputnosti, kterou máš do teď,“ vysvětlí mi a já se jeho slova snažila vstřebávat.

„Takže když si mi tenkrát předhodil Glocka, byl to jakýsi dar od tebe, protože ses mi chtěl zavděčit?“ zajímalo mě a sáhla jsem po sprchovém gelu po mé pravé ruce.

„Jo, tak nějak,“ ušklíbne se Alex a přistoupil zase blízko mě. Vzal mi gel z ruky a vymačkal si velké množství do dlaně. Odložil ho zpátky, na své místo a jemně si promnul dlaně, ve kterém měl gel. Pak své namydlené ruce přiložil na má ramena a začal mi jemně vmasírovat gel do kůže.

„A nebýt tvé tolerance k Adamovi, tak bys mě ojel v tom autě už tenkrát, když jsme jeli poprvé z Unie?“ zajímám se dál. Viděla jsem ten jeho zastřený pohled touhou, kdy mu oči potemněly do rozbouřeného oceánu.

„Jo,“ vydechne hrdelně a dál projížděl svými dlaněmi po mém těle. Jemně mi promnul prsa a několikrát zakroužil kolem bradavek, které se mi chtivě vztyčily.

V podbřišku jsem cítila mírné pnutí.

„A když ses tenkrát vložil do toho, mě poštvat proti Mattovi, bylo v tom něco víc?“ pronesu to tiše, ovšem velmi zřetelně a pomalu. On nikdy extra nedělal něco pro druhé, aniž by z toho něco měl.

Nebylo by mu to podobné. To už prostě byl on. Tehdy i teď.

„Jo,“ hlesne znova. Jeho doteky dlaní mě hladily s určitou tenzí a já cítila mezi námi to sexuální napětí, které značně narůstalo.

„A co?“ utrousím s otázkou a přejela jsem mu dlaněmi po jeho kůži na stehnech. Přejela jsem dlaní až k jeho rozkroku a velmi pevně chytla jeho penis do rukou, který už byl tvrdý a připravený.

Napnul se celým tělem a vzrušeně pootevřel ústa.

Chvíli mi pohlížel do očí, jako kdyby přemýšlel, co má vlastně říct, a přitom zpracovával to, jak jsem mu chtivě přejížděla rukou po penisu.

„Někde v koutku duše jsem věděl, že jsi přesně žena pro mě. Že jsi pro mě ta pravá.“