Mr.Black Její černá duše - 21.kapitola

Anotace: Tak trochu jiná dovolená

Sbírka: Mr.Black Její černá duše Kniha třetí

 

 

21.kapitola

 

Po tří hodinovém letu jsme přistáli v San José, na Kostarice a následně se autem přesunuli k pobřeží. Už byl večer a já se cítila vcelku unavená letem. Bylo mi naštěstí dobře, ale naprosto mě vyčerpala naše hádka s Alexem, kdy jsme se následně spolu nebavili.

Plně jsme se ignorovali a zcela vstřebávali naše pocity.

Teda především já. Byla jsem zase plná všeho, především těch negativních pocitů a emocí a potřebovala jsem si už fakt odpočinout a vydechnout. S námi cestovala čtyřčlenná ochranka a já se tomu celkově divila, že tak málo, ale neptala jsem se. Bylo mi to jedno.

Když jsme po další hodině dojeli na pobřeží a já viděla moře, které nasvěcoval svit měsíce, dívala jsem se na černotu toho moře a nějakým způsobem se tím pohledem v něm ztratila. Cestovali jsme následně ještě asi půl hodiny, kde už nebylo moc domů, aut, ani očividné civilizace, až jsme projeli soukromou bránou, střeženou ozbrojenými složkami.

Po dlouhé příjezdové cestě, která vedla z kopce, jsme nakonec zastavili před menším domem. Alex hned vystoupil, a aniž by něco řekl, zapadl dovnitř domu, ve kterém se svítilo. Jeden z ochranky šel s ním a ostatní se chopili našich zavazadel.

Zamračila jsem se nad tím, že mě tam nechal tak netečně samotnou, vystoupila jsem z auta a šla tedy za ním.

Vstoupila jsem do domu, který vypadal velmi prostě zařízen, do místního stylu. Zahlédla jsem Alexe, jak stál na terase a něco probíral s jedním mužem z ochranky. Přešla jsem za nimi a rozhlédla se do tmy před nás, kdy před námi byly kamenné nasvícené schody, vedoucí někam dolů. Pod námi jsem slyšela vlny moře.

„Ráda bych si už šla lehnout,“ zkonstatuji rozmrzele na Alexe, když konečně předal všechny instrukce ohledně bezpečnosti tomu muži, který se odebral k odchodu.

„Jistě, půjdeme dolů,“ opáčí suše a rozejde se ke schodům před námi.

Ihned jsem ho následovala a zvědavě pohlížela před nás.

Sešli jsme opravdu několik desítek schodů až jsme se ocitli u dalšího domku, většího než toho nahoře. Alex přešel po terase, kde byla dvě lehátka a stáhnutý slunečník, a já pohlédla na moře, které bylo od nás asi padesát metrů, přímo před domem. Zaslechla jsem, jak šramotil klíči a odemykal dveře, které následně roztáhl dokořán. Vstoupil dovnitř a rozsvítil lampu v rohu, po jeho pravici.

Vstoupila jsem za ním a rozhlédla se po velmi pěkně zařízeném obýváku, kdy Alex šel dál, kde byla otevřená kuchyň s jídelním koutem. Odbočil doleva, kde byly troje dveře.

„Tady je koupelna, tady pokoj pro hosty a tady hlavní ložnice,“ vysvětlí prostě a otevře dveře do koupelny. Rozsvítí světlo pomocí vypínače na stěně a já krátce nahlédnu do pěkně zařízené koupelny s malým okénkem uprostřed. Zaslechla jsem za sebou kroky a spatřila Alexovi muže, kteří nám přinesli zavazadla. Položili je ke dveřím a následně za sebou zavřeli.

„Můžeš si vybrat, kde budeš spát, zda v pokoji pro hosty, nebo v ložnici se mnou,“ opáčí Alex, načež se ke mně otočil zády a přešel ke dveřím pokoje pro hosty.

Otevřel dveře dokořán a pak zase hbitě od nich odstoupil.

Dívala jsem se na něj mírně zaskočeně, ale nemínila nijak komentovat to, co řekl.

Následně otevřel dveře do ložnice a pak přešel do kuchyně.

Otočila jsem se na patě a přešla ke svým zavazadlům. Chopila jsem se kufrů na kolečkách a přešla s nimi automaticky do hlavní ložnice. Pohledem jsem ji rychle přejela, byla opravdu velká a prostorná. Útulně zařízená s vysokou postelí v samém pozadí a dalším vstupem na terasu s výhledem na moře. Položila jsem jeden kufr na zem a vytáhla si z něj nejnutnější věci na to, abych se mohla umýt, vyčistit si zuby a jít spát.

Měla jsem nutnou potřebu toho všeho.

S kosmetickou taškou a čistým oblečením na převlečení jsem přešla z ložnice do koupelny a zcela ignorovala Alexe, který hledal něco v plné lednici. Rychle jsem se vysprchovala ve velkém sprchovém koutě, kam by se vešlo tak pět lidí, následně si vyčistila zuby a převlékla se do kalhotek a dlouhého trička. Z koupelny jsem vyšla zrovna, když Alex šel ven na terasu, si jistě zakouřit.

Kouřil při každé možné příležitosti a co jsme spolu nemluvili, tak kouřil ještě víc. Nechala jsem ho být a byla pevně rozhodnutá jít spát. Ulehla jsem do velmi pohodlné postele, přitáhla si k tělu jemnou tenkou deku a zabořila tvář do polštáře.

Usnula jsem ani nevím jak rychle.

 

Ráno mě probralo slunce, které mi svítilo zpříma do očí. Nesouhlasně jsem naškrobila nos a otočila svůj obličej do strany. Plně jsem otevřela oči a rozmrkala tu jasnou záři, která se linula po pokoji.

Alex vedle mě spal, zády ke mně, na opačné straně postele, co nejdál ode mě, což bylo asi poprvé za celou dobu.

Svým způsobem mě to ihned zamrzelo, ačkoli jsme věděla, jak je to mezi námi napjaté.

Tiše jsem si ho prohlížela, jeho záda, jeho tetování, jeho rozpuštěné vlasy.

Měla jsem nutkání k němu stáhnout ruku a pohladit ho.

Přitáhnout se k němu a přitulit se k němu, ovšem namísto toho jsem potichu vstala z postele a přešla k terasovým dveřím.

Tiše jsem pohnula klikou a otevřela dveře na terasu. Vyšla jsem ven a pohlédla na tu krásu přede mnou, která mi vzala dech. Jak v noci nebylo naprosto nic vidět, teď jsem kolem sebe viděla naprostý ráj. Před domem se tyčila pláž se zbarveným pískem do černa, byla čistá, netknutá, pouze omílána mořem a divokými vlnami.

Kolem nás se rozprostírala jen zeleň, kvetoucí stromy a vysoké palmy. Sešla jsem několik dřevěných schůdků vedoucí právě na pláž a ucítila ten příjemný pocit písku na nohách. Byl chladný, hrubý, a přesto to ve mně vyvolávalo jistý klid na duši.

Bylo to přesně to, co jsem potřebovala.

Usadila jsem se na písek, těsně před zbytky vlny, kam voda dosáhla a dívala se na slunce, které vycházelo nad mořem.

Uvědomila jsem si, jak jsem tento pohled milovala.

Když se slunce vznášelo pomalu nahoru a přicházel tak nový den.

Kdy se paprsky slunce odrážely na hladině vody a vy se tak mohli dívat na tu dechberoucí nádheru.

Moře se třpytilo, pohupovalo se větrem a předvádělo tak svou nespoutanou krásu.

Zcela ihned to ve mně vyvolalo vzpomínky na Kalifornii s Mattem a na Srí Lanku s Adamem. Za normálních okolností bych se je snažila ihned potlačit a nevzpomínat na to, co mi přinášelo takovou bolest, ovšem tentokrát jsem se tomu zcela podvolila a oddala se těm krásným, ač bolestným vzpomínkám.

Svým způsobem to bylo zcela osvobozující.

Nemyslet na nic a zároveň na vše.

Podvolit se své mysli, nesnažíc se si ji kontrolovat a upírat se pouze na jednu věc.

Seděla jsem tam nehnutě nejmíň hodinu, držela jsem si kolena pod bradou a dívala se pouze před sebe na moře a slunce, které už se tyčilo nahoře a mířilo ještě výš.

Jak jsem nechala prostoupit myšlenkami a vzpomínkami, zároveň jsem se zcela podvolila emocím, které k tomu nenávratně patřily.

Tudíž jsem měla tváře zmáčené od slz a bolel mě hrudník.

Nebrečela jsem takovým tím usedavým pláčem, nýbrž takovým tím tichým, ale přesto bolestivým.

Strašně se mi stýskalo po Adamovi.

Chyběl mi on samotný.

Zároveň jeho krása, jeho úsměv, jeho nabubřelost a jasná panovačnost.

Jeho rty, jeho temné oči. Když mě oslovoval vesmíre. Chyběl mi celý.

Když jsem se cítila natolik osvobozena od těch všech nahromaděných sraček, které jsem v sobě pociťovala a bylo jasné, že budou muset ven, mínila jsem se vrátit dovnitř a připravit nám snídani.

Vstala jsem z písku, který už byl nahřátý sluncem a otočila se směrem k domu.

Oklepala jsem si nahý zadek, protože jsem vyšla ven pouze v tričku a kalhotkách a snažila se z kůže smést vše do posledního zrnka. Pomalými kroky jsem přešla až k terase, kde jsem zaznamenala až na poslední chvíli Alexe, jak seděl u malého stolku vedle dveří a kouřil cigaretu.

Pozoroval mě tam zřejmě celou dobu.

Vnímala jsem jeho pohled přes černé brýle, které měl na nose.

Byl oblečený do volné, šíleně barevné košile, jako kdybychom byli na Havaji a k tomu měl černé plavky, či kraťasy. Vystoupala jsem těch pár schodů až k němu na terasu a zastavila se kousek od něj.

„Dobré ráno, udělám snídani, dáš si kafe?“ zeptám se klidně, snažíc se mezi námi nějak probořit ty ledy, které mezi námi vzrostly během těch několika hodin.

„Jo, jasně,“ přikývne s mírným úsměvem a natáhne se k popelníku, aby típnul cigaretu.

Nic jsem dál neřekla a vstoupila dovnitř ložnice. Přešla jsem k mým věcem a vytáhla si tmavě zelené šaty, košilového typu.

Oblékla jsem se do nich, bez podprsenky a následně si na nohy nandala boty na klínku. Přešla jsem ke dveřím a vstoupila tak rovnou do kuchyně. Slyšela jsem Alexe, jak šel za mnou a ohlédla se k jídelnímu stolu, na kterém byla připravená snídaně. Zastavila jsem se v pohybu a podívala se na Alexe, který zrovna přešel vedle mě.

„Připravil si snídani?“ udiví mě to.

„Jo, několikrát jsem ti ji už připravil,“ řekne pro ujasnění, jako kdyby to byla naprosto samozřejmá věc a rozejde se dál ke stolu.

Odtáhl jednu z židlí a gestem ruky mi pokynul, abych se na ni posadila.

Několika kroky jsem tedy přešla k židli, usadila se a on mě mírně přisunul ke stolu. Následně se posadil naproti mně a já se rozhlédla po prostřeném stole, na kterém bylo spousta jídla, které mu muselo dát práci, než ho připravil!

Ovšem první jsem sáhla po hrnku a džbánku s kávou. Vcelku úsměvné bylo, že hned u hrnečku jsem měla připravený malý kalíšek s mlékem ke kávě. Byla jsem ráda, že to pochopil a vnímal mou ranní potřebu kávy. Podívala jsem se na něj krátkým pohledem, kdy si stáhl brýle z nosu na temeno hlavy a viděla v něm určitý klid.

Možná taky potřeboval vypnout, po tom všem, co se dělo kolem nás.

„Vyspala ses dobře?“ zajímá se, když jsme se pustili do jídla a přetnul tak to trapné ticho mezi námi.

„Šlo to,“ přikývnu krátce, „Ale po velmi dlouhé době se ke mně nikdo netlačil, nelísal ani mě nemazlil, tak to byla vcelku změna,“ uculím se mírně, s jistým rýpnutím do něj. Alex se toho hned chytl a ušklíbl se do jeho jasného úsměvu, který mi za těch několik hodin chyběl.

„Chtěl jsem ti nechat prostor, abys mě náhodou pak v noci nechtěla zase zapíchnout,“ rýpne si on, přičemž jsem se ale musela jeho poznámce uchechtnout.

„Kdybych chtěla prostor, spím v pokoji vedle,“ řeknu a mimo to se zakousnu do kousku pečiva.

„Rozumím,“ přikývne a chopí se svého hrnečku s kávou.

„No a jak dlouho tu budeme?“ zajímám se, aby řeč nestála.

„Jak dlouho budeš chtít,“ pokrčí rameny, když odložil hrnek a pustil se znova do jídla.

„Tak jako samozřejmě, je to tu krásný a byla bych tu ráda dlouho, ale realita je někde jinde. V New Yorku na nás čeká práce,“ utrousím výmluvně, kdy mě Alex zastavil jemným pokynem ruky.

„Hele poklade, víš co,“ ušklíbne se a narovná se v zádech, „Co kdybych si dali oraz, alespoň tři blbý dny, od práce a té reality a prostě si užívali teď volna, hm?“

„Tři dny…“ zopakuji ujištěním.

„Ano,“ přikývne, „Neměl jsem dovolenou ani nepamatuji a myslím si, že ty jsi na tom stejně. Jen mi řekni, kdy naposled sis válela pokojně šunky na pláži?“ dodá s otázkou a mě okamžitě naskočila odpověď. Na Srí Lance s Adamem.

„Jo, už je to fakt dávno,“ opáčím namísto toho a skloním svůj pohled k jídlu.

„Takže navrhuji, abychom se tři dny, pokud možno nebavili vůbec o práci, o tom, co bude nebo nebude, o mé rodině a podobným nepříjemným tématům a prostě žili,“ pronese důležitě Alex, aby za tím udělal jasnou tečku. Nemínil o tom ani dál debatovat.

„Dobře,“ přikývnu pouze a upiji ze své kávy. Nedokázala jsem si představit, že zrovna on nebude tři dny držet v ruce telefon a něco řešit, ale když to tak chtěl, měl to mít.

 

Po snídani jsme sklidili stůl od prázdných talířů a jídlo, které zbylo jsme schovali do lednice. Chopila jsem se umývání nádobí a bylo pro mě překvapující, že si Alex stoupl automaticky vedle mě s utěrkou v ruce, že to nádobí bude rovnou utírat. Pokaždé když jsem mu podala kousek umytého nádobí, jsem se na něj podívala a musela se na něj usmát. Byl tak strašně u toho důležitý a velkou pečlivostí utíral každý kousek, který jsem mu podala.

„Kdo by to byl řekl,“ nemohu to nekomentovat.

„Co?“ zajímá se Alex, když ode mě přebral poslední talíř k utření.

„Že zrovna my dva, dovolím si říct, nebezpeční lidé, budou tady stát takhle vedle sebe a mýt nádobí,“ ušklíbnu se a vypnu kohoutek s vodou. Následně sáhnu po druhé utěrce, do které jsem si začala utírat ruce a otočila se čelem k němu.

„No jo, tak furt jsme jenom lidi a možná je osvobozující čas od času dělat naprosto normální a běžné věci, zanechává to ve mně pak dojem, že jsem přeci jen stále člověk,“ usměje se na mě Alex a vloží talířek k ostatním, do skříňky nad ním. Skříňku následně zavřel a já ho pozorovala se značným zájmem.

Přitahoval mě. Neskutečně.

Při utírání nádobí byl fakt sexy, to se muselo nechat. Jemu neušel můj pohled na něj a ušklíbl se. Utěrku, kterou stále třímal v ruce provlékl za madlo skřínky u jeho nohou a následně pomalu přešel ke mně.

„A víš, na co jsem se těšil nejvíc,“ utrousí tiše, když si mě stáhne k sobě do náruče a obemkne mě svými pažemi.

„Na co?“ zajímám se s úsměvem.

„Až budeme úplně sami a já tě ojedu na každém kousku tohohle domu, na pláži, v moři, prostě všude a budeme jen my dva,“ vydechne vzrušeně a svými rty decentně přejel přes ty mé.

Na nic jsem tedy nečekala a hladově ho políbila.

Celým tělem jsem se k němu přimknula a užívala si ten narůstající chtíč mezi námi.

Alex mě vysadil hbitě na linku a vstoupil mezi má stehna, kterými jsem obemkla hned jeho pas. Vášnivě mě líbal, a přitom mi dlaněmi přejížděl po celém těle. Po nepatrné chvilce už mu to nestačilo, a tak mi začal vyhrnovat šaty vzhůru, až mi je zcela přetáhl přes hlavu. Svými rty mi přejel po krku až k hrudníku na prsa, kdy si vzal jedno do úst a začal mi s určitou intenzitou sát bradavku. Rukama mi přejel po nahých zádech až k pasu, kdy mi zatahal za lem kalhotek a já se nadzvedla, aby je ze mě stáhnul. Hravě je ze mě celé stáhl, zahodil někam za sebe a vrátil se svými rty k těm mým. Netrpělivě jsem ho začala vysvlékat z košile a bažit tak po jeho nahém těle.

Sám se vysvlékl z plavek, až přede mnou stál nahý.

Snažil se mi hned napasovat do klína, ale linka byla příliš vysoká na to, abychom si to na ni mohli pohodlně rozdat.

Čapl mě tedy kolem pasu a netrpělivě se mnou přešel do ložnice. Pohodil mě do postele, kdy hned na mě ulehl a pronikl do mě. Naše těla se o sebe vzrušivě třela, naše jazyky spolu chtivě zápolily a já si přála takhle zůstat. Jen my dva.

 

 

„Jo, takhle jsem si to představoval,“ utrousí líbezně Alex, když jsme leželi nazí rozvalení přes celou postel a venku už se stmívalo. V podstatě jsme prosexovali celý den. Ne, prošukali.

Ač jsem byla překvapená z toho, že jsem s ním dokázala držet krok, věděla jsem, že za pár měsíců toho schopna nebudu, což mě zároveň i děsilo.

„Jsem příjemně unavená,“ zkonstatuji s úsměvem a otočila se čelem k němu.

„Ještě aby ne, po tolika rozkoších, co jsem ti dopřál,“ zazubí se blahořečně, ne-li namyšleně.

„Jo, dneska ses činil,“ uculím se líbezně a přemýšlela kolikrát jsem vlastně dneska měla orgasmus. No, řekněme, že hodně krát.

Alex se vzepřel na jedné ruce, kterou si podepřel hlavu a pobaveně se na mě podíval.

„Víš, na co jsem si nedávno vzpomněl?“ nadhodí s širokým úsměvem, jako kdyby ho ta vzpomínka znova pobavila.

„Na co?“ ptám se se zájmem co z něj vypadne.

„Jak jsem seděl na terase v Thajsku, četl si ranní noviny a najednou přede mě na trávník spadly tvoje kalhotky,“ zasměje se hlasitě jen jak to dořekl. Polilo mě horko. A stud.

„Na to bych málem zapomněla!“ zaúpím se studem a položila si hlavu zhurta do deky, abych tím zakryla své rozpaky.

„Věř mi! Na to já nezapomenu! Nikdy!“ zasměje se pobaveně.

„Víš, jak to bylo trapný!“ zahlaholím stydně na něj, když jsem zase zvedla hlavu, a i tak se tomu musela zasmát.

„Bylo to sexy! Představa, žes tam za mnou přišla bez kalhotek, byla krajně vzrušující!“ zazubí se Alex.

„Nemůžu za to, žes mi nechal poslat jen jeden komplet spodního prádla!“ opáčím s úsměvem, „Musela jsem si je přeprat v ruce a chtěla si je usušit na balkóně, ale zvedl se vítr a uletěly mi!“ vysvětlím v krátkosti.

„Takže to nebyl jasný záměr mi hodit k nohám tvoje kalhotky?!“ zeptá se rýpavě.

„Ne, to nebyl!“ plácnu ho po rameni se smíchem. Alex na to však ihned reagoval, chytl mě za ruku a přitáhl si mě k sobě. Sklonil se nade mě tak, že mě částečně zalehl a začal mě dravě líbat.

„Hmmm, nemůžu se tě nabažit,“ utrousí mimo řečí, mezi polibky, kterými mi začal zasévat krk a klíční kost.

„Jen si to užívej, dokud můžeš,“ vydechnu těžce a sledovala, jak ke mně zvedl údivně pohled.

„Jak jako dokud můžeš,“ nechápal, přičemž mě políbil na bradavku. Chtivě jsem si zkousla spodní ret a zadívala se do těch jeho vzbouřených oceánů.

„Za chvíli budu velká, nemohoucí a vůbec ne sexy,“ nastíním několik dalších měsíců. Alex se tomu uchechtl a sklonil se k mému holému břichu. Několikrát mě na něj políbil a pak se vrátil k mým rtům.

„Já se na to těším,“ šeptne mi do obličeje a ač možná ta jeho slova neměla úplnou váhu, naprosto mě uklidnila. Všechny mé pochybnosti ohledně toho, zda mě vůbec pak bude ještě chtít, najednou zmizely a já se cítila klidně.

 

 

Ráno jsem se probudila dřív než Alex, nicméně jsem využila jeho stálého spánku a prohlížela si ho. Spal ke mně otočený bokem, kdy jeho tvář byla uvolněná a tiše oddychoval. Pod obličejem měl dlaň ruky, kterou si tím podpíral a vypadal možná i jak nějaký svatý. Vlasy mu splývaly kolem obličeje, přes neupravené vousy a já se na něj koukala, jako kdybych měla potřebu si vštípit každou část jeho obličeje do paměti. Pohledem jsem přešla po jeho tetování na ramenu a paži a cítila opět tu silnou potřebu se ho dotknout.

Moc dobře jsem si uvědomila, co to znamenalo a ač se mi to zatěžko přiznávalo, každým dnem to bylo jasnější a jasnější.

Po nějaké chvilce jsem tiše vstala, přešla ke skříni, kam jsme si uklidili naše oblečení, aby nepřekážely v kufrech na zemi a sáhla jsem po červených bikinách a bavlněných lehkých šatech na tenkých ramínkách, černé barvy. Nahá, s oblečením v ruce jsem přešla do koupelny, kde jsem spáchala ranní hygienu, převlékla se a nějakým způsobem upravila. Namazala jsem se rovnou opalovacím krémem a vlasy si smotala do nedbalého drdolu.

Vyšla jsem do kuchyně a pustila se do přípravy snídaně. Uvítala jsem, že lednice byla stále plná a našla jsem tam spousta chutných věcí k snídani. Nicméně, rozhodla jsem se, že udělám palačinky. Všechny ingredience jsem tam měla, a tak se s chutí pustila do vaření.

Ač to pro mě byla cizí kuchyň, dokázala jsem se v ní schopně otáčet a do půl hodiny měla usmažené všechny palačinky, připravenou kávu, nakrájené ovoce a utřený jogurt s cukrem, který jsem chtěla podávat k palačinkám. Každému jsem na talíř připravila dvě nazdobené palačinky jogurtem a ovocem a mírně po tom přelila javorový sirup, který jsem našla ve skříňce vedle lednice.

Odnesla jsem hotové talíře na terasu na stůl u hlavních dveří, kde už pražilo slunce a chtěla roztáhnout slunečník, zrovna když jeden z mužů ochranky scházel dolů schody.

„Pomůžu vám paní!“ zahlaholí a spěšně sejde schody. Přispěchal ke mně a schopně se natáhl ke slunečníku, který byl na mě až příliš vysoký.

„Děkuji Vám!“ poděkuji mu s menším úsměvem.

„Za málo! Alex ještě spí?“ zajímá se a vypadal, jako kdyby mu chtěl něco sdělit.

„Ano, proč?!“ zajímám se a zvednu zvědavě na něj hlavu.

Byl opravdu vysoký a záhy mi došlo, že mi připomněl Matta, který by mu jistě svou výškou konkuroval. I těmi jeho širokými rameny a řezanou tváří.

A tím, že byl v obleku. Kruci! Kristýno!

„Shání se po něm Emilliano, který dorazil do New Yorku,“ odpoví klidně, přičemž jsem si všimla, jak si mě nepatrně prohlížel.

„A je to důležité? Něco naléhavého?“ zpozorním.

„Nejspíše ne, jen se divil, že Alex nebere mobil,“ opáčí s pokrčením ramen.

„No, Alex se rozhodl tři dny si dát off od práce, takže možná proto,“ nastíním a on pouze uvědoměle přikývne, „Ale pokud se bude dít něco vážného, určitě se obraťte na mě, nebo na Alexe,“ dodám pro ujasnění.

„Dobře, paní,“ přikývne krátce a dál tam stál. Pak se jako by uvědomil a otočil se na odchod.

Ostražitě jsem se dívala na jeho vzdalující se záda a ta jeho podobnost s Mattem, byla dosti hraniční.

Otočila jsem se ke stolu a všechno naaranžovala. Zašla jsem do kuchyně pro kávu a džbán vody s citrusy a zaslechla zaklapnutí dveří do koupelny. Předpokládala jsem, že Alex vstal, a tak jsem se pouze usadila na terasu pod slunečník a pohlížela na ten krásný výhled. Viděla jsem moře, pouze částečně, ne tak přímo jako na terase u ložnice. Byla jsem si jistá, že dnes se určitě půjdu vykoupat do moře, včera jsme se k tomu vůbec nedostali.

„Dobré ráno, poklade,“ usměje se na mě Alex mezi dveřmi, když se po chvilce ke mně připojil na terase.

Byl oblečený pouze do šedých bavlněných kraťasů a mně v tu chvíli vyprahlo v hrdle. Vypadal jako sexy nezbedný basketbalista.

Vlasy měl smotané v drdolu, na nose naražené černé brýle. Sehnul se ke mně a já z něj cítila svěží mentol zubní pasty a taky to, jak voněl. Božsky mě políbil a odtáhl se. Posadil se do druhé židle naproti mně a usmál se při pohledu na stůl.

„To si nechám líbit,“ usoudí a pohlížel zvědavě na talíř s palačinkami. Usmála jsem se na něj a chopila se připraveného příboru. Mlčky jsme se pustili do jídla a užívali si ten moment, tu atmosféru a především ten klid. Po jídle jsme dál seděli u stolu a dopíjeli kávu. Dívali jsme se na výhled, každý zahloubaný ve svých myšlenkách.

„Kdyby sis mohla vybrat, nehledě na vnější okolnosti, kde bys chtěla žít?“ protne najednou Alex otázkou, kterou mě mírně zaskočí. Otočila jsem na něj svůj pohled, kdy on stále pohlížel před sebe, jako kdyby byl stále zahloubaný v myšlenkách.

„No nevím,“ opáčím pokrčením rameny, „Mám více míst, které by za to stály,“ dodám neurčitě.

„Například?“ zajímá se a otočí se na mě s mírným úsměvem.

„Miluju moře, takže nějaký dům na pláži by byl pro mě jistě domovem,“ odpovím, přičemž jsem moc dobře věděla, že dům na pláži býval mým domovem po nějakou dobu.

„Tomu rozumím,“ přikývne Alex a otočí pohled zpátky k výhledu.

„Taky se mi líbilo Japonsko. Jeho kultura, příroda, čistota, lidé, je na něm něco, co mě neskutečně okouzlilo, a i tam bych si dokázala představit žít, ale ne přímo v Tokiu, někde kde je o něco klidněji.“

„Jo, Japonsko mám taky v top destinacích, kde bych chtěl žít,“ přikývne uznale.

„Jistě by to bylo tam, kde bych mohla mít klid a zároveň nebyla úplně daleko od civilizace. Takových míst je spousta,“ usoudím.

„Pohlížím na to stejně,“ ušklíbne se a pak se otočil pohledem na mě.

„Přemýšlel jsem, že bych prodal ten můj byt a koupili bychom nějaký jiný, větší a třeba ještě dům, někde na okraji New Yorku, nebo na opačné straně světa, kde bude klid, kam bychom jezdili odpočívat,“ řekne zcela vážně a mě tím vcelku zaskočí. Neměla jsem sebemenší potuchy, že nad tím tolik přemýšlel. Až takhle.

„Eh, neříkal si, že teď tři dny nebudeme nic řešit,“ zaonačím svou odpověď, protože jsem vlastně ani nevěděla, co mu mám na to říct. Samozřejmě mě těšilo, že nad tím takto přemýšlel, ale stejně…pořád to byl Alex! Ten Alex!

„Jo, máš pravdu!“ zasměje se, „Vytáhnu to téma za dva dny!“ dodá s úšklebkem a chopil se hrníčku se zbytkem kávy.

„A dneska se půjdeme už vykoupat do moře! Jasný! Žádný válení v posteli celý den!“ uculím se na něj, kdy jsem viděla, jak naschvál zakroutil oči vzhůru.

„Jistě, jistě,“ zablahořečí.

 

Moře bylo příjemně teplé, ačkoli místy studené, a tak dokázalo hezky schladit tělo rozpálené sluncem. Plavala jsem několik temp, hned vedle Alexe, který se několikrát potopil až se otočil tělem vzhůru a nechal se unášet nízkými vlnkami. Otočila jsem se čelem k naší pláži a plavala na místě.

Pohlížela jsem na dům, nad kterými se tyčily kamenné schody vedoucí k domu u cesty, kde byla ubytovaná Alexova ochranka. Kolem domů byla pouhá zeleň a místy bylo vidět ohraničení pozemku. Bylo mi jasné, že nějakým způsobem to tu měl zajištěné, aby tu byl v naprostém bezpečí. Prakticky se k domu dalo dostat pouze přes horní cestu, nebo po moři. Ovšem pro schopné zabijáky by to nebyla žádná překážka. Pro takového Matta určitě ne.

Jen jsem si na něj zase vzpomněla, tak jsem se v duchu musela pokárat.

Vzpomněla jsem si na něj už po druhé během pár hodin.

„Nad čím přemýšlíš?“ vytrhne mě Alex z myšlenek.

„Kolik práce by dalo jednomu zabijákovi se k nám dostat,“ uvedu na pravou míru, přičemž Alexe to rozesmálo.

„Líbí se mi, že i tak jsi stále ve střehu a přemýšlíš i nad těmito věcmi,“ zazubí se a připlave až ke mně, „Ovšem bát se nemusíš, je to tu dobře střežený, ač to na první pohled nevypadá,“ snažil se mě v klidu ujistit.

„No, tak já ti teda budu věřit, no,“ ušklíbnu se mírně jízlivě a viděla, jak se mu zablýsklo v očích.

Pomalu jsem se rozplavala ke břehu a vnímala, jak se Alex pomalu rozplaval za mnou. Zdržoval se za mými zády a když jsem konečně dosáhla nohama na dno, pomalu jsem začala vycházet na pláž.

Alex mě hbitě dohnal, přičemž mě chytl do náruče a já úděsem pomalu vykřikla, ačkoli jsem něco od něj čekala. Vítězně se zasmál a obratně, se mnou v náručí, došel až na okraj pláže. Položil mě zády do mokrého písku a hned si ke mně přilehl.

Začal mě vášnivě líbat a tím mi jednoduše naznačil, že chce sex na pláži.

Smála jsem se do jeho polibků, jak byl umanutý a nechala se jím hned jednoduše strhnout. Hned jsem mu stáhla mokré plavky, kdy on udělal přesně to samé a stáhl mi spodní díl plavek. Nastavila jsem se mu zcela okamžitě, kdy do mě záhy pronikl a začal do mě zběsile přirážet. Vzdychala jsem mu do úst a užívala si tu jeho náruživost.

Zanedlouho jsme si vyměnili strany, kdy si mě vyhoupl na sebe a začala jsem šukat já jeho. Rychle jsem se pohupovala v bocích a přirážela s určitou intenzitou. Kousla jsem ho náruživě do rtu, přičemž on mě chytl hruběji pod krkem, ale furt tak, abych mohla dýchat a druhou rukou mi zajel do vlasů, za které mě nakonec pevně chytl. Zběsile jsme se líbali a rychle šukali, což nemohlo mít dlouhé trvání. Udělala jsem se v tom okamžiku, kdy jeho penis ve mně ztvrdl jako kámen a záhy ve mně pumpoval, když se Alex udělal.

Pevně mě objal a svalil si mě pod sebe do písku. Zmoženě jsme oddychovali a užívali si to opojení a stále to, že jsme byli v sobě spojení. Líbla jsem ho na tvář a odtáhla se od něj. Ulehla jsem do písku vedle něj a zamžourala oči před sluncem.

„Sex na pláži, splněno!“ utrousí s úsměvem Alex, přičemž gestem jednoho prstu nakreslil ve vzduchu fajfku. Musela jsem se tomu zasmát. Byl jak malej.

 

-

 

„Co kdybychom dneska už vypadli z domu a zajeli si na večeři do blízké vesnice,“ nadhodí Alex, když přišel za mnou na terasu, kde jsem ležela na lehátku a četla si knížku. Uběhl další den a půl, kdy jsme opravdu nedělali nic jiného než sexovali, odpočívali, váleli se u moře a relaxovali. Ale nejčastěji jsme sexovali. Co jiného, zrovna my dva. Svým způsobem to byl taky relax.

„Jo, klidně můžeme,“ usoudím, když jsem na něj vzhlédla. Jeho tvář byla tak uvolněná, jako nikdy a já ho zažívala v úplně jiném světle.

„Tak bychom vyrazili za hodinu?“ otáže se a skloní se nade mnou, kdy mě následně krátce políbil.

„Jo, platí,“ uculím se, a ještě ho znova políbím.

„Dobře, zajdu nahoru obeznámit s naším plánem ochranku,“ informuje mě a pak se odtáhne. Vzdálí se a zajde do útrob domu.

Odložila jsem knihu na stolek u lehátka a posadila se. Těšila jsem se, že někam vypadneme, ne že by mi tento dům vadil, ale změna prostředí byla jistě přípustná.

Pomalu jsem vstala a přešla do ložnice k šatní skříni.

Chvíli jsem přemítala nad tím, co si obléknu, když v tom jsem zaslechla svůj mobil.

Myslela jsem, že jsem měla vypnuté zvuky.

Zvědavě jsem přešla k nočnímu stolku, kde jsem ho měla položený převážně po celý den a shlédla na display. TÁTA.

„Ahoj, tati,“ utrousím do mobilu, po kratší rozvaze, zda hovor mám přijmout.

„Ahoj Týnko, jak se máš? Nevolám nevhod?“ zeptá se táta zvučně. Pomalými kroky jsem přešla na terasu.

„Ne, ne nevoláš. Jak se máš?“ otočím otázku na něj.

„Ále tak to víš, pořád stejně. Včera jsem byl poslední den v práci,“ opáčí a mě to zarazilo.

„Co? Jak to?!“ nechápu.

„No, říká se tomu důchod, drahoušku,“ zahaleká táta posměšně a já si uvědomila, že to není tak dávno, kdy zbývalo pár let na to, aby táta mohl jít do důchodu.

„Už? Ježíši to letí?!“ utrousím nevěřícně.

„No, ale ještě budu docházet dvakrát týdně do své poradny, než plně seženu nějakou náhradu za sebe do praxe,“ vysvětlí táta, přičemž mi bylo jasné, že by tu práci neopustil ze dne na den. On tu práci zbožňoval. Rád pomáhal lidem, kteří to opravdu potřebovali.

„Tak to jo,“ vydechnu a přemýšlela, co říct dál. Tati, jsem těhotná, budeš děda, čekám to s jedním nejvíc nebezpečných chlapů světa, totálním psychopatem a jistým pacientem z tvého pohledu.

„No a mluvila si s Evou? Potkal jsem se s ní minulý týden v Liberci,“ nadhodí táta a ve mně to zanechalo jisté trpké stopy.

„Ne, nemluvila, tati,“ přiznám hořce.

„Ach tak,“ utrousí sklesle a dlouze se nadechl, „Čeká další dítě, tentokrát chlapečka,“ dodá táta. Dlouze jsem vydechla přebytečný vzduch z plic a podívala se na podlahu terasy. Ten vlezlý pocit se mi vtíral do podvědomí i srdce. Kruci.

„Tak to je krásná zpráva,“ řeknu popravdě a nervózně přešlápla.

„To tedy je, no a napadlo mě, nechtěla bys za mnou přijet do Liberce? Nějaký den? Někdy? Pomalu a jistě se blíží tvé narozeniny,“ nadhodí a mně se tím udělá velký knedlík v krku.

„Jo, jo, ráda bych přijela,“ utrousím popravdě, ačkoli mi to dělalo problém vyslovit.

„Vážně?! No tak to bys mě moc potěšila!“ vyhrkne táta nadšeně.

„Jenže nejdřív si tu musím vyřešit několik věcí a pak teprve budu vědět, kdy by se mi to tak hodilo,“ řeknu neurčitě.

Nechtěla jsem mu nic slibovat. Už jen kvůli tomu, jaká panovala situace v Unii, nehledě na Alexovu matku, to, že jsem byla těhotná a měla ještě spoustu věcí na zařízení v New Yorku.

A ani jsem nevěděla, jak se k tomu postaví Alex.

Nepotřebovala jsem jeho svolení, to vůbec ne.

„No, tak tomu rozumím, je mi jasné, že máš hodně práce,“ zablahořečí mi, přitom nemohl mít sebemenší ponětí.

„Jo, no a tati, neříkej o tom, ale mámě,“ stanovím si svou pevnou podmínku, načež jsem slyšela, jak si táta těžce oddychl.

„Drahoušku, ale s tou by si měla mluvit taky, nic ti neudělala,“ opáčí táta důležitě, vnímala jsem ten jeho káravý tón.

„Ano, nic mi neudělala, ale víš, jaká je,“ řeknu zcela vážně, aniž bych musela více rozebírat její povahu. Oba jsme ji znali velice dobře, „Já ji zavolám, ale nemůžu se s ní prostě teď vidět. Akorát by mi všechno omílala přes pusu a já o to nestojím,“ dodám zarputile.

„Rozumím tomu, ale aspoň ji zavolej,“ pokyne mi táta a dokázala jsem si k tomu představit ten jeho zdvižený prst.

„Ano, zavolám,“ zahlaholím.

„Dobrá. Budu se tedy těšit, zavolej mi, až budeš vědět nějaké přibližné datum,“ řekne táta s jistým nadšením v hlase. Stýskalo se mi po něm.

„Zavolám, tak zatím ahoj, tati,“ utrousím s rozloučením a následně ukončím hovor.

Pevně jsem stiskla mobil v ruce a založila ruce v bok.

Stála jsem na terase a pohlížela na moře.

Místy se zvedal vítr, a tak začaly být zase vyšší vlny, které brázdily moře.

„Volal ti táta?“ zeptá se Alex, kdy jsem ho ani nezaznamenala, že stál za mnou, mezi dveřmi. Otočila jsem se na něj a krátce jen přikývla. Nakonec jsem se pomalu rozešla k němu, že zapadnu dovnitř domu.

„A v pohodě?“ zeptá se další otázkou. Díval se na mě skrz brýle a vnímala jsem ten jeho vnitřní skener.

„Jo,“ hlesnu netečně, přitom mi bylo jasné, že jako odpověď mu to jistě nestačilo. Prošla jsem kolem něj dovnitř domu a postavila se zpátky před skříň, kde jsem stála předtím, než mi táta zavolal. Alex se na mě otočil a stále na mě ostražitě pohlížel.

„Chce, abych za ním přijela domů, na návštěvu,“ nadhodím s vysvětlením, aniž bych se podívala na Alexe a prohlížela si ramínka s mými šaty.

„No, tak klidně za ním můžeme zajet,“ odpoví Alex pohotově a mě tím zaskočil. Podívala jsem se na něj.

„Můžeme? Jakože za ním pojedeme spolu?“ zeptám se s ujištěním, zda jsem správně slyšela.

„Ano,“ přikývne rozhodně, jako kdyby se nechumelilo. Jeho pohotová odpověď ve mně zanechala jistě hořký sarkastický smích a krátce jsem se uchechtla. Představa mého slušného táty, nezkaženého světem, kdy by se měl sejít s Alexem, jeho naprostým opakem, byla více než úsměvná. A strašidelná.

„Ani náhodou!“ vyhrknu pevným tónem, přičemž Alexe se to možná dotklo. Mírně na mě zakroutil obočím a pokrčil ruce na prsou.

„Proč ne? Rád poznám tvého tátu,“ nadhodí netečně.

„Ale můj táta nemá sebemenší ponětí o tom, co ve skutečnosti dělám. Je slušný, čestný, není zkažený.“

„Umím se chovat ve společnosti a stejně tak bych se choval slušně i k tvému otci!“ pokrčí rameny a začal být mírně napjatý.

„Víš co, necháme to zatím být, ještě stále nám běží poslední den bez toho, aniž bychom museli cokoli řešit,“ syknu obraně a mínila toto téma odložit na neurčito.

„Dobře, ale pamatuj si, že hned zítra probereme další důležitá témata,“ poukáže na mě důležitě prstem, kdy jeho oči mírně potemněly.

Zněla to spíše jako jedna velká výhružka, kterou jsem z jeho strany neslyšela velmi dlouho.