Mr.Black Její černá duše - 22.kapitola

Anotace: Jedno sexy řešení by se nabízelo!

Sbírka: Mr.Black Její černá duše Kniha třetí

Taková odlehčená kapitola - předtím, než to zase všechno začne :D

Přeji příjemné čtení!

 

Vaše E.

 

 

 

22.kapitola

 

Když jsme zaparkovali autem před venkovní restaurací s rozsáhlou terasou, kde vlály pouze zapálené pochodně, zvědavě jsem pohlédla na Alexe, který se na mě usmíval. Byl natěšený na tuto restauraci a povídal mi o ní celou cestu sem. Ač se zdálo, že je to jen nějaký pouliční bar naplněný místními obyvateli, zdání klamalo. Byla to michelinská restaurace.

Jen co jsme prošli hlavní brankou vedoucím ke stolům, hned nám do cesty vkročila mladá snědá dívka, která byla oblečená do velmi slušivých šatů, účes měla pevně sčesaný do drdolu a obdařila nás vřelým úsměvem.

„Zase Vás tu vítám, pane Verwohnendes,“ usměje se na něj a mně pokývne pouze na pozdrav, „Budete si přít stůl jako obvykle?“ zeptá se zcela okamžitě, jako kdyby tu byl pečený vařený.

„Ano, prosím,“ přikývne slušně a pevně mě uchytil za dlaň ruky. Pokynula gestem ruky směrem ke stolu a my se rozešli mezi ostatními hosty, až do samotného pozadí restaurace, kde bylo více útulno.

Po jedné celé straně byla cihlová zeď, na které visely světýlka, různé lampičky, neony a ač to působilo mírně přehnaně a kýčovitě, jistě to mělo svůj smysl.

Dívka přistoupila ke stolu přesně uprostřed, který byl pouze pro dva a odtáhla mi židli. Usmála se na mě a poukázala na židli, abych se na ni posadila. Děkovně jsem přikývla a usadila se naproti Alexovi, který už zaujmul své místo. Před každého z nás položila dlouhé dřevěné prkýnko, na kterém byl papír s podrobným menu.

„Budete si přát zatím něco k pití?“ otázala se zcela okamžitě dívka a pohlédla nejdřív na mě.

„Dám si zatím jen vodu,“ opáčím a podívám se na Alexe, který se na mě podíval krátkým pohledem, kdy ho pak stočil směrem k ní.

„Karafa vody a dvě skleničky nám budou zatím stačit,“ řekne rozhodně a odvrátí zrak k menu. Dívka souhlasně přikývla a odešla. Zadívala jsem se na menu a četla mezi řádky, na co vlastně mám chuť.

„Kdy si tu naposledy byl?“ zajímám se, aniž bych se odvrátila očima z papíru.

„Asi před dvěma měsíci,“ zapřemýšlí krátce, „Proč?“ zajímá se.

„Že ta holka mluvila, jako kdybys tu býval často,“ pokrčím mírně rameny a slyšela jeho uchechtnutí.

„A to tě štve? Nebo žárlíš?“

„Ani jedno,“ utrousím jízlivě a podívala se do jeho pobavené tváře, „Jsem pouze zvědavá,“ dodám na vysvětlenou, aby si nemyslel zas Bůh ví co.

„Tak ve spoustu podnicích mě znají, kor když je navštěvuji často. Říkal jsem ti, že mám rád dobré jídlo a rád poznávám nové chutě,“ snažil se vysvětlit, až mi to přišlo úsměvné.

„Tak to jsem zvědavá, co řekneš na to, až ochutnáš naše česká jídla,“ uchechtnu se té představě, kdy mi záhy dojde, co jsem to řekla.

Alex po mně střelí mírně překvapeným pohledem.

„Takže ses nakonec rozhodla jet do Česka a vzít mě s sebou?“ ušklíbne se. Kruci!

„Ne, takhle jsem to nemyslela,“ uvedu na pravou míru. Tomu tématu jsem se mínila vyhnout co nejdéle to šlo.

„Ale no tak,“ nadhodí s úsměvem Alex a natáhl ke mně svou dlaň, kterou mi přejel po odhalené paži, „Jistě se budu tvému tátovi líbit!“ Ano, to rozhodně!

„Alexi, něco jsme si řekli…“ napomenu ho a podívám se na něj mírně přísným pohledem. Zrovna k nám přistoupila ta dívka, která přinesla dvě skleničky na nožičkách, které před nás položila a do každé z nich nalila trochu vody z karafy, kterou následně položila doprostřed stolu.

„K jídlu už jste si vybrali?“ zeptá se monotónně. Už jsem se nadechovala, když mi Alex skočil neslušně do řeči, což mu bývalo podobnější.

„Dáme si to druhé degustační menu, s vinným párováním pouze pro mě,“ promluví na ni a krátce se na ni usměje.

Viděla jsem na ni, jak se lehce napnula z toho jeho úsměvu.

Jen co odešla, kopla jsem Alexe pod stolem, abych nevypadala jako úplný buran.

„Auuu, co děláš!“ zaúpí na oko bolestně, ačkoli se tomu zasmál a natáhl si ruku pod stůl, aby si promnul koleno, do kterého jsem ho kopla.

„Co jsem ti říkala o tom, že příliš za mě rozhoduješ?!“ syknu naštvaně.

„Promiň! Fakt je to síla zvyku!“ řekne, aniž by si z toho něco dělal, „A ty sis chtěla dát něco jiného?“ zaonačí svou otázkou naprosto nevinně.

„Ne,“ vydechnu s těžkým přiznáním.

„No tak vidíš! Už tě znám, vím, co si ráda dáváš a ochutnáváš, mám tě přečtenou!“ usměje se vítězně. Jeho úsměv a dobrá nálada byla velmi nakažlivá.

„Zas tolik si nefandi!“ snažila jsem se ho setřít, ač jsem se musela usmát.

Nepatrně jsem se rozhlédla po restauraci a podívala se na polovinu obsazených stolů. Restaurací panovala velmi příjemná atmosféra. Vzduchem se nesla vůně nějakého koření a v příbytku, který sloužil jako kuchyně a bar zároveň, syčely pánve na otevřeným ohni. V otevřené kuchyni na odiv, se to hemžilo čtyřmi kuchaři, kteří tam vytvářeli určitou symfonii chutí a byli skvěle sehraní.

Pohledem jsem přešla k naší ochrance, kdy nás doprovázeli pouze dva muži.

Seděli u stolu u vchodu.

George, který byl Alexův řidič a ten druhý, mladý, co mi pomohl ráno se slunečníkem. Potkala jsem se zrovna s jeho pohledem a hned oči sklopila zpátky k Alexovi, který se též rozhlížel po restauraci. Očima se po chvilce vrátil ke mně a usmál se na mě. Usmívali jsme se na sebe jak přiblblý.

„Už jsem ti řekl, jak ti tu sluší?“ nadhodí s úšklebkem a nahnul se více přes stůl. Lokty si opřel o stůl a spojil si dlaně dohromady, kterými si podložil bradu.

„Ne, nemyslím si,“ uculím se a viděla, jak mi pohledem zajel do výstřihu, který byl vcelku značný. Měla jsem na sobě černé tenké saténové šaty na ramínka, pod kterými jsem neměla zhola nic.

Pod nimi se prostě spodní prádlo nenosilo.

Můj krk zdobil diamantový náhrdelník, stejně tak dlouhé náušnice na mých uších, které byly značně těžké. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné a boty jsem si obula mé nové, které jsem si koupila v Mexiku. Stříbrné páskové lodičky. Byla jsem oblečená jednoduše, sexy, s jistým záměrem skvělého rande.

„Tak v tom případě ti musím říct, jak ti to nesmírně sluší, poklade,“ vydechne ztěžka. Jistě už si představoval, jak mě někde ohne o palmu.

„Taky nevypadáte k zahození, pane Verwohnendes,“ zahlaholím laškovně, přičemž mu potemněly oči. Ne nevypadal k zahození, vypadal kurva dobře! K ošukání dobře!

„Neflirtuj se mnou, nebo kašleme na večeři a jdeme rovnou věc!“ sykne varovně, přičemž mi přišlo, jako kdyby to byla jistá výzva. Pobaveně jsem se tomu zasmála a vzala to za své. Nohou, kterou jsem měla přehozené přes mé holé koleno, jsem nepatrně nahnula k jeho holeni a pomalým pohybem vzhůru přejížděla po jeho noze. Viděla jsem ten jeho ostrý pohled, kterým na mě pohlédl.

„Kristýno…“ oslovil mě hrdelně, varovně.

„No tak, zachovej si trochu dekorum a vychování a ovládej se, přeci se nenecháš rozházet nějakou ženskou,“ ušklíbnu se provokativně a Alex se tomu hořce zasměje.

„Jsi pro mě těžká závislost,“ přizná bez okolků.

„Ani cigarety nejsou tak silné?“ nadhodím s uvědoměním, že jsem ho neviděla kouřit asi tak tři dny.

„Tak určitě sis všimla, že nekouřím již několikátý den,“ nadhodí hrdě.

„Všimla,“ přikývnu s úsměvem, „Jsem na tebe pyšná, jak to vůbec zvládáš?“ zajímá mě a tím jsme úplně přešli z našeho flirtování na normální téma.

„V pohodě, když jsem naprosto v pohodě a v klidu, tak na to nemám ani pomyšlení,“ odpoví a natáhne se po skleničce s vodou, aby se napil.

„Ale jak nastane problém, tak kouřit zase začneš,“ dodám za něj.

„Ne, tentokrát se to pokusím vydržet co nejdéle,“ řekne rozhodně.

„Jsi si jistý?“ usměji se té jeho urputnosti.

„Jsem, už kvůli tobě a dítěti,“ odpoví vážně a mě tím naprosto uzemní.

 

„Alexi, prosím,“ vydám ze sebe těžce a prosebně, kdy mě Alex uspokojoval jazykem. Dělal mi to nelítostivě, dravě a chtěl mě dotlačit až na samotnou hranici, ve které jsem se zrovna nacházela. Chtivě a nedočkavě jsem se pod ním kroutila, když mě držel silně za ruce, aby mi zabránil se jakkoli bránit.

„Ne, tohle je tvůj trest za to, jak si mě provokovala v restauraci,“ vydechne mi do klína, pouze informativně, kdy se vrátil k tomu, kde přestal.

Chtivě jsem se prohnula v zádech a ztěžka vyhekla zoufalý sten.

Dal si opravdu záležet na tom, aby mě udělal, což se mu samozřejmě i podařilo.

Jen ve mně sotva všechno utichlo po skvělém orgasmu, otočil mě na břicho a vytáhl si mě za boky vzhůru. Ihned do mě pronikl a začal do mě chtivě pumpovat. Pevně svíral za boky a přirážel si mě na sebe v pravidelném rychlém tempu.

Hekala jsem tiše do deky, aniž by mě muselo slyšet celé pobřeží a začínala ztrácet pojem o své existenci. Projela mnou další vlna orgasmu a vnímala pouze, jak Alex ze mě vyšel, sedl si vedle mě a přitáhl si mě k sobě. Posadila jsem se mu na klín a zvládla se pouze k němu nahnout, abych ho políbila. Hladově mě líbal a hned prohloubil jeho průnik, jak si mě na sebe silně přitiskl.

Jednou rukou jsem se chytla kolem jeho krku a tou druhou jsem mu zajela do vlasů.

Mírně se ode mě odtáhl a pohlížel mi do očí, ve kterých jsem se zcela okamžitě ztratila. Najednou zpomalil, kdy jsem svými boky zpomalila i já a jen mírně se na něm pohupovala. Zrychleně oddychoval a svými dlaněmi mi přejel na tváře, kdy jednou dlaní přejel výš, do mých vlasů, které začal jemně vískat. Jeho pohled byl najednou pátravý a v jeho očích se toho najednou odráželo mnoho, což mě vcelku vystrašilo.

Už se nadechoval, že něco řekne.

„Neříkej vůbec nic,“ zakroutím mírně hlavou a vzala mu tím vítr z plachet. Neřekl na to vůbec nic a začal mě zase líbat, za což jsem byla ráda. Vrátili jsme se do našeho rychlého tempa a dál pokračovali v tom, co nám bylo nejbližší.

 

 

Ležela jsem na lehátku, odpočívala po velké snídani, kterou zase Alex připravil a užívala si pohled na něj, jak zrovna vycházel z moře.

Milovala jsem ten pohled na něj. Na to jeho vysoké tělo, vysekané paže, s tetováním, které k němu patřilo stejně jako ten jeho culíček a sebejistý úšklebek, kterým na mě pohlížel, když si všiml mého pohledu.

„Nekoukej tak na mě, nebo se neznám,“ zasměje se zvučně, jen co vyšel těch pár schůdků přede mnou.

Přešel až ke mně a sklonil se nade mě, aby mě políbil.

Několik studených kapek z jeho těla na mě dopadla a jen sekundou času tak schladilo mé rozpálené tělo. Vroucně mě políbil a já nebažila zas po ničem jiném.

„Jsi na mě přenesl tu tvou závislost,“ nadhodím s uculením, když se ode mě odtáhl a položil se na druhé lehátko.

„Oh, to mě mrzí,“ opáčí ironicky a zazubil se na mě. Uchechtla jsem se mu a podívala se směrem na moře.

„Navrhuji, že tak v šest večer, bychom si udělali nějakou dobrou večeři, dáme si skleničku vína k tomu, teda já si dám, a pak započneme naši schůzku!“ nadhodí důležitě. Nechápavě jsem na něj pohlédla.

„No, včera nám končila doba uzavřených témat, tak bychom to mohli dneska probrat. Mám velmi podrobný seznam všeho, co ti potřebuju říct, nebo se tě zeptat,“ dodá zarputile, až působil strašně vtipně. Zasmála jsem se trochu hořce.

„Jistě, copak bych tě mohla odmítnout?“ ušklíbnu se sarkasticky.

„Ne!“ hlesne s úsměvem Alex, „Jsem rád, že jsme se shodli!“ dodá i on se značným sarkasmem. Prostě Alex!

 

„To mi děláš naschvál, že jo?!“ poukáže na mě Alex, když jsem přišla k prostřenému jídelnímu stolu v sexy krátkých červených šatech. Večeře se zcela ujal on, trval na tom, na mě bylo pouze se pěkně obléknout a připravit se na tu naši schůzku. Mínila jsem využít všech zbraní, co jsem měla, abych z toho boje, vyšla alespoň částečně vítězně.

Věděla jsem, že se zřejmě o spousta věcech budeme dohadovat a taky jsem znala zatvrzelost Alexe.

„Co? Oblékla jsem si šaty!“ opáčím nevinně.

„Ne, oblékla sis to nejvíc sexy, co tu máš, abych nemyslel na nic jiného, než že bych tě ošukal o tenhle stůl,“ cekne na mě a pořád na mě koukal, „Běž se převléknout! Hned!“ vykáže mě od stolu. Začala jsem se tomu smát, když jsem viděla, jak mu cuká koutek.

„No dělej, já nebudu schopen zdravě přemýšlet, obleč si cokoli, co bude mít zakrytý výstřih!“ ušklíbne se a posadí se za stůl. Zatvářil se rádoby nekompromisně. Uchechtla jsem se, a nakonec teda odešla do ložnice. Ďábelsky jsem se usmála.

Chvíli na to jsem vyšla z ložnice, oblečená v jeho bílé košili, kterou tu s sebou měl. Pečlivě jsem si ji zapnula až ke krku. Měla jsem ji kousek pod zadek a nevzala si spodní prádlo.

Ráda mu připomenu, že to se mnou nebude mít tak lehký.

Alex vzhlédl a pevně semknul bradu.

„To si ze mě děláš srandu,“ zavrčí, když si mě prohlédl od hlavy až k patě. S vítězným úsměvem jsem se usadila naproti němu a hodila nohu přes nohu jako Sharon Stone z filmu Základní instinkt. Alex mě ostražitě sledoval, každý můj pohyb, dokud se nenarovnal v zádech. Mírně si odkašlal a chopil se příboru.

„Tak tedy ti přeji dobrou chuť,“ popřeje mi zastřeným hlasem a já se na něj usmála. Následně jsem se chopila též příboru a pohlédla na talíř, na kterém byla krásně zamáslovaná ryba, s nějakou zeleninou.

Kdo by si kdy pomyslel, jak Alex dokáže vařit.

Obdivně jsem si prohlížela ten talíř a pustila se s chutí do jídla. Nepatrnou chvíli jsme jedli a neříkali nic, ovšem bylo mi jasné, že to nebude mít dlouhé trvání.

„Takže,“ nadechne se důležitě Alex, kdy měl asi z poloviny snězený talíř a natáhl se ke skleničce svého nalitého vína. Chutně s ním zamíchal ve skleničce a přičichl k vínu.

„Rád bych začal s prvním tématem,“ nadhodí s krátkým pohledem na mě, kdy se následně napil vína.

„Jistě že, pusťme se do toho,“ pobídnu ho naškrobeně a narovnala se v zádech. Odložila jsem talíř na stranu talíře a sáhla po skleničce s vodou. Vcelku mě štvalo, že si nemůžu taky dát víno.

„Co kdybychom si koupili větší byt v New Yorku. Dostatečně velký pro nás, pro hosty a taky pro dítě,“ zeptá se, ale krajně to zněla jako věta oznamovací. Tak nějak mi bylo jasné, že bude chtít zůstat v New Yorku a bylo pouze na mě, zda se mu přizpůsobím.

„Dobře,“ přikývnu pouze, přičemž jsem viděla ten jeho překvapený výraz. Zřejmě čekal, že mu budu oponovat, „Ale vybereme ho spolu! Stejně jako zařízení a úpravy!“ vztyčím svou jasnou podmínku, na kterou uznale přikývne.

„Platí!“ ušklíbne se souhlasně. Tak jo, to by šlo.

„A co dál?“ vybídnu ho nekompromisně, ať se ukáže, jaký je to velký pan byznysmen.

„Tvůj byznys,“ nadhodí další téma, kterým mě překvapil.

„Co je s ním?“ otážu se nechápavě.

„Listinu Dlužníků bych předal někomu jinému, aby tě ta práce příliš nestresovala.“

„Ale já ji dělám ráda!“ oponuji mu vcelku zaskočeně.

„Jo, ale budeš mít úplně jiné starosti a určitě nebudeš chodit těhotná po sklepeních a docích, abys mučila lidi!“ setře mě rázně Alex a asi poprvé jsem u něj slyšela káravý tón.

„Prostě si to jednoduše zase převezmu,“ dodá umírněněji a odloží sklenku vína. Tak více méně měl asi pravdu, budu mít asi jiné starosti. Určitě!

„NO a co dál s mým byznysem?“ pobídnu ho pokračovat.

„Nemám ponětí ještě v čem všem podnikáš, ale určitě by nebylo od věci na to někoho najmout, nebo tou prací pověřit někoho jiného…“

„Hele, o to už se starat nemusíš, hm? Já se o to postarám sama…“ syknu netečně a vnímala to, jak mi začíná zase organizovat život, což jsem stále nedokázala překousnout.

„Kdybys mi neskákala do řeči, jak je ti to podobné,“ zavrčí netečně, „Tak jsem se ti chtěl nabídnout já. Pomohl bych ti s tím a ty to nemusela svěřovat někomu úplně cizímu,“ dodá a mě tím úplně konsternoval. Sakra…co, kdy, jak, proč?!

Chvíli jsem zaskočeně zpracovávala jeho slova v hlavě a musela se znova napít ze skleničky. Položila jsem se zády zpátky do židle a mírně zvedla ruce v souhlasném gestu.

„Dobře, souhlasím, ale opět pouze pod podmínkou, že já budu mít stále všechna práva a rozhodování bude na mně, ty mě pouze zastoupíš,“ ukážu na něj rozhodným ukazováčkem.

„Samozřejmě, tak jsem to zamýšlel,“ přikývne pevným tónem. Málem bych zapomněla na to, jak byl sexy, když vyjednával, když byl soustředěný a zapojil toho nekompromisního ducha.

„Teď bych vytáhla jedno téma já,“ řeknu rozhodně a zvednu hrdě bradu.

„Jistě, prosím,“ pobídne mě gestem ruky.

„Chci, abys mě doprovázel na každou kontrolu, na každý ultrazvuk, prostě vše, co se bude týkat dítěte. Jednoduše, abys u toho byl přítomen a připravoval se tak na roli otce,“ řeknu nekompromisně. Věděla jsem, že on se na to roli otce nijak zvlášť netěšil, a ještě sám se s tím snažil srovnat, stejně jako já, ale prostě byl dospělý a musel k tomu přistoupit zodpovědně.

„To je naprostá samozřejmost, počítal jsem s tím,“ pokrčí mírně rameny.

Oukey, Alex je zřejmě dneska jedno velké překvapení sám o sobě!

„No a teď bych rád vytáhl téma návštěva Česka a tvého otce,“ chopí se slova dál, „Vyber si, kdy tam chceš jet, ale pojedeme spolu. Nepustím tě nikam samotnou, s tím prostě počítej a jestli mě představíš svému otci, nebo ne, to už nechám na tobě.“

Jeho tón byl těžce nekompromisní a já neměla sebemenší chuť se hádat, ovšem ani ustoupit v tom, za čem jsem si stála.

„Musím si to ještě promyslet,“ řeknu neurčitě.

„No a když už bychom tam byli, tak bychom na tom vašem místním úřadě zažádali o sňatek, aby sis mě mohla legálně vzít,“ dodá rozhodně. Oh Bože…

„Alexi…“ oslovím ho mírně otráveným tónem. Téma svatba pro mě byla prostě tabu. Samozřejmě věděla jsem, co by to všechno znamenalo, uvědomovala jsem si to, ale cosi uvnitř mě bylo zásadně proti.

„Kristýno…“ vybídne mě stejně a důležitě napřímí tvář.

„Nemůžu si tě vzít,“ vydechnu těžce, přičemž jeho oči se zúžily a tvářil se na mě ještě víc odhodlaně než před chvílí.

„Řekni mi jediný důvod,“ slyšela jsem ten jeho tón v hlase, který mi jisto jistě navodil husí kůži.

„Je jich mnoho!“ opáčím netečně.

„Jmenuj…“ pobídne mě hlasitěji.

„Fajn! Tak třeba to, že je pro mě nepředstavitelný ztratit tak své příjmení! Znamená pro mě moc a kdybych si tě vzala, tím bych udělala jednu velkou tlustou čáru za tím vším,“ vydechnu těžce. Udělala bych jednu velkou tlustou čáru za Adamem.

„Možná je na čase, abys už šla dál, Kristýno,“ skočí mi do toho Alex. Zas ten jeho káravý tón.

„Díval jsem se na tebe a pozoroval tě velmi dlouho po jeho smrti. Zbytečně se v tom utápíš, už příliš dlouho na to, aby ses od toho už nějak odpoutala a šla dál.“

„Není to tak jednoduchý!“ namítám hned.

„Neříkám, že je, ale v našem případě nejde tak o volbu příjmení, jakožto proč to děláme,“ zdůrazní. Jistě, kvůli ochraně dítěte.

„Uvědomuju si to, moc dobře!“ zamručím zatvrzele.

„Řekni mi další důvod, proč by sis mě nemohla vzít,“ vybídne mě znova nekompromisně. Sakra, je pěkně ostrej! A zrovna jako dál mě extra nic nenapadalo. Kruci.

„Tvá rodina je plná psychopatů, včetně tebe a tvé matky. Nechci se zaplést do války, která jistě vypukne, až si zcela podmaníte Unii!“ vyhrknu hned, jak mě to napadlo.

„Věř mi, že to poslední, co je v mém zájmu, je vést válku s ostatními,“ odpoví až příliš klidně.

„No a co tvá matka? Mám dojem, že ta půjde i přes mrtvoly,“ namítám důležitě.

„Usměrním ji, to se neboj,“ ujistí mě a znova se napije ze skleničky vína.

„Prostě se bojím, abych si sňatkem s tebou nevykopala ještě větší hrob,“ přiznám bezostyšně a Alex na to jen dlouze přikývne. Pak se mírně natáhl přes stůl a podíval se na mě zvláštním výrazem.

„Udělám naprosto všechno pro to, abych vás ochránil, to mi prostě věř.“

„Téma svatba chci odložit na nějakou dobu na neurčito,“ řeknu mu na to jediné. Semkne pevně rty do tenké linky a tím jsem usoudila, že nebyl spokojen s tím, že jsem ho tak odbyla.

„V čem je ještě problém? Nechceš si mě vzít, protože mě nemiluješ?“ nadhodí mírně podrážděně, což ve mně ihned evokovalo cosi k jasné obraně.

„Nejde o to, že bych tě nemilovala, ale prostě o tu celou situaci!“ zvolám obraně.

„Ale ta situace se nijak sama nevyřeší a jediné schopné řešení je to, abychom se vzali! Vysvětloval jsem ti to už několikrát a ty to furt nechápeš! Jde o ochranu tebe a našeho dítěte. Nejde o to, zda se milujeme nebo ne, to už by byl pouhý bonus,“ vyhrkne ze sebe rozladěně a absolutně jsem nechápala, kde se v něm bralo tolik hořkosti, s jakými pronášel ta slova.

„Já se o tom prostě bavit nechci,“ odmítnu rázně a překřížím ruce na prsou, abych to podnítila.

„Kristýno,“ zavrčí varovně Alex a akorát mi to připomene, jak mě vždycky takhle varovně oslovoval Adam. A Matt. Kurva drát!

„Alexi! Nevíš, jaký to je přijít o někoho, koho si miloval tak moc, že bys byl pro něj schopen zemřít!“

„To ne! Bohatě mi stačí ten zkurvenej pocit toho, kdy myslím každý den na to, že bys mě opustila, nebo by ti někdo něco udělal!“ sykne rozčíleně.

Dobré rozpoložení bylo nenávratně pryč.

„Tak to jsme na tom podobně! Cítím se podobně v tom, že se bojím dne, kdy bys mě vyměnil za mladou holku, protože až budu těhotná a pak porodím, nebudu mít na tebe tolik času jako teď. Budu ošklivá, možná tlustá, emočně na sračky a budu potřebovat všechno oporu a pomoc, na což ty nejsi přeci stavěný! Nechci se dočkat dne, kdy mě budeš podvádět, abys ukojil ty svoje nezkrotný touhy! Nechci se dočkat dne, kdy i TY mi zlomíš srdce!“ vyjedu na něj rozlíceně a zhurta vstanu od stolu.

„Co? Cože?!“ vyhrkne nechápavě Alex a díval se na mě zcela zaraženě.

„Slyšel si mě dobře!“ odbydu ho a nasraně přejdu do ložnice. Mínila jsem se převléknout a ukončit tak tuto šarádu. Samozřejmě Alexovi to nedalo a šel hned za mnou, s čímž jsem počítala.

„Samozřejmě, nejsem připravený na plně manželský život a vím, že to sama víš, ale zase nejsem takový kokot, abych k tomu nepřistoupil zodpovědně!“ vyjede na mě hned mezi dveřmi.

„A tím mi chceš říct co?! Že budeš všechny šukat s kondomem, aby sis neupíchl další nemanželský dítě?!“ rýpnu si trefně do něj a zcela vytočeně přejdu ke skříni.

Věděla jsem, že jsem to zase přetáhla před vlasy a svým způsobem se vyžívala v tom celém melodramatu, ale prostě…hormony…

„Co to kurva meleš, zase?!“ nechápe zcela rozhořčeně.

„Ačkoli jsme si slíbili věrnost, oba moc dobře víme, že toho nebudeš schopen!“ syknu směrem do skříně.

Sáhla jsem po šuplíku a vytáhla si z něj čisté kalhotky, abych se oblékla.

Alex ke mně rázně přistoupil a povýšil se nade mnou tím svým nedobytným ksichtem.

„Jsem spousta věcí, ale jsem čestný a když něco řeknu, tak to platí, už bys to taky mohla vědět!“ zahřmí mi u obličeje.

„Prosím tě, byla jsem čerstvě vdaná, když si po mně tenkrát vyjel v tom autě, nehledě na tvé dobré vztahy s Adamem!“ vysměju se mu doslova do obličeje, čímž jsem ho akorát ještě víc podnítila. Hrubě mě chytl za loket a natočil si mě čelem k sobě.

„To bylo kurva trochu něco jiného!“

„V čem přesně Alexi?! Před tím si mě chtěl jenom ošukat a teď mě chceš vlastnit a rádoby chránit kvůli dítěti?!“

Zamračeně na mě pohlížel, jeho oči těkaly sem a tam a už se nadechoval, že něco řekne, když se najednou z obýváku ozval něčí hlas.

Oba jsme zpozornili.

Alex ode mě odstoupil a vyšel zpoza dveří. Nakoukl přes futra.

„Co je?!“ cekl netečně směrem do obýváku.

„Promiňte, že obtěžuji pane, ale snaží se vás sehnat Emilliano, prý je to naléhavé,“ zaslechnu nějakého muže z ochranky. Mezitím jsem se rychle oblékla do kalhotek a následně do obyčejného trička s bavlněnými kraťasy.

„Že mu hned zavolám zpátky,“ odbyde ho Alex a přešel zpátky do ložnice, kdy za sebou zavřel dveře.

Přešel ke mně několika velice pomalými kroky, kdy jsem na něj pohlížela zcela ostražitě, jako kdybych nevěděla, co mám od něj najednou čekat.

„Pro dnešek to téma necháme být, ale věř mi, že se k tomu ještě vrátím,“ ukáže na netečně prstem a pak se rozešel k posteli, kde měl položený mobil.

Neřekla jsem mu na to vůbec nic a pouze se rozhodla opustit ložnici, ať si může vyřídit telefonát s Emillianem. Přešla jsem do kuchyně a koutkem oka pohlédla do obýváku, kde k mému překvapení stále stál ten muž, který přišel informovat Alexe o tom, že je po něm sháňka.

Byl to zase ten mladý, ze včera, který mi krajně připomínal Matta.

Netečně jsem se na něj podívala, kdežto on se na mě podíval jaksi zvláštně, až vyzývavě, mi přišlo.

„Na co tu ještě čekáte?!“ zpražím ho a přešla jsem k jídelnímu stolu, abych si dojedla večeři, od které jsme oba odešli.

„Čekám na další pokyny,“ odpoví klidně, přičemž si založil ruce za záda.

Přimhouřila jsem na něj oči.

„Pokyny?!“ nechápu a hned na to jsem zaslechla Alexův zvýšený hlas. Následně se něco roztříštilo o protější stěnu až jsem úlekem nadskočila. Nehnula jsem se z místa a pouze se ohlédla ke dveřím ložnice, které se následně rozevřely až se zastavily o zeď za nimi. Alex z nich vylítl jak namydlený blesk a tvářil se naprosto rozčíleně.

„Okamžitě nech připravit letadlo, ať na nás čekají! Ať se všichni sbalí, do půl hodiny odjíždíme!“ ukázal prstem na toho muže, který čekal přesně na tyto pokyny a vystřelil z domu pryč.

Podívala jsem se na Alexe a bála se zeptat.

Přešel do kuchyně, zastavil se kousek ode mě a založil ruce v bok.

Viděla jsem, jak se to snažil vydýchat.

„Co se stalo?“ zeptala jsem se odvážně.

„Někdo nechal vyhodit můj klub v New Yorku do povětří,“ vydechne těžce nasraně a ve mně jistě zatrnulo. Nabývala jsem dojmu, že tímto započala ta válka, které se Alex snažil vyhnout.