Mr.Black Její černá duše - 24.kapitola

 

 

24.kapitola

„Kristýno…“ vydechne překvapeně Eva, kdy jsme na sebe vyjeveně civěly už nějakou dobu.

„Ach, vy se znáte?!“ nadhodí Alex vedle mě překvapeně, přičemž se zhoupne v patách a vykročí k nim.

Přejde k Angusovi, se kterým si přátelsky podá ruce.

Angus byl též naprosto konsternován mou přítomností.

Alex se pozdravil ještě s Evou, která se na něj krátce podívala, kdy pohledem zase přešla na mě a pomalu se ke mně rozešla. Stála jsem na místě jako přibitá a nebyla schopna se k čemukoli přimět. Nebyla jsem absolutně připravena na to je tu potkat.

Eva ke mně přistoupila, a aniž by na něco čekala, zhurta mě objala.

Natiskla si mě k sobě do náruče a já cítila, jak se mi slzy prodírají skrz oči.

„Tak strašně moc ti to sluší,“ opáčí Eva, dojatě, když se ode mě krátce odtáhla.

Dívala jsem se do těch jejích známých očí a viděla, jak měla též na krajíčku jako já.

Ztěžka jsem vydechla a shlédla níž, kdy jsem viděla její mírné bříško, které se ji vzdouvalo pod zelenými šaty.

„No, už jsem zase v tom, no,“ utrousí uštěpačně, přičemž se dojatě uchechtla.

Musela jsem se tomu zasmát a znova si ji přitáhla do náruče.

Pevně jsem ji sevřela kolem ramenou a cítila velmi známou bolest na hrudi.

Když jsme se konečně od sebe odtrhly, přisedly jsme si k našim mužům, kteří už seděli u stolu a o něčem si zvučně povídali. Dovnitř salónku zrovna vešel personál, který přinesl v křišťálové láhvi nějaký alkohol, k tomu čtyři skleničky a pak džbán s čistou vodou.

„No, dáme si skleničku kvalitní whisky? Objednal jsem ji speciálně pro nás dva,“ nadhodí Alex na Anguse a ten s mírným úsměvem přikývne.

Pak se Angus podívá na mě, jako kdyby mi chtěl něco vyčíst z tváře.

Jako kdyby si dával dva a dva dohromady.

„No a vy dva jste spolu?“ nadhodí Eva zvědavě, jako kdyby byli s Angusem myšlenkami spojení.

Eva tu byla ta s tou prořízlou pusou.

Nervózně jsem se ošila a podívala se krátce na Alexe, který se chopil nalévání whisky, aniž by na to nijak reagoval. Nechal to zcela na mně.

„Ano, jsme,“ odpovím, kdy se mi hlas mírně zadrhl.

„No páni, to bych nikdy nečekala,“ zasměje se Eva nahlas, přičemž jsem nevěděla, zda to mám brát jako urážku.

Ale byla to Eva. Málem bych zapomněla na tu její přímočarost.

„Nějak se ztrácím v tom, odkud se vlastně znáte,“ prohodí Alex, když podával Angusovi křišťálovou sklenku. Fakt to nevěděl?!

„To je story tak na dvě knihy!“ uchechtne se Angus uštěpačnou poznámkou.

„S Kristýnou se známe od vysoké školy. Jsme nejlepší kamarádky. No a pak jsme jely spolu do Dubaje, kde jsme se seznámily s panem Nizámem Al-Sheidem a ten zbytek už možná znáte,“ odpoví Eva škrobeně, přičemž se natáhla po skleničce vody, kterou ji nalil personál. Alex se na mě podíval a pak jako kdyby prozřel.

„Oh, aha,“ přikývne srozuměle. Oh aha! Ano aha!

„Tak tedy na ten svět, jak je až neskutečně malý!“ zvolá Alex, přičemž pozvedl svou skleničku s whisky a přiťukl si s Angusem.

„Až nebezpečně malý!“ zkonstatuje Angus a podíval se na mě krátkým pohledem. Přísným!

„Jistě nebude tvému příteli vadit, když přejdeme do češtiny, ne?“ nadhodí hned Eva česky, aniž by se zajímala o jeho názor.

Zvedla jsem bradu a ostražitě na ni pohlédla.

Čekal mě výslech. Už jsem ji znala.

„Ne, určitě ne,“ opáčím česky.

„Proč ses neozvala?“ zajímá se netečně. Důležitě zvedla hlavu a propalovala mě pohledem. To nadšení ze shledání opadlo a nahradila ho jistá hořkost.

„Nemohla jsem,“ vydechnu těžce, aniž bych sklopila pohled z jejích očí. Zaznamenala jsem, jak se Alex začal bavit s Angusem o obchodu a měli tak své vlastní téma k probírání.

„Moc dobře víš, že jsem tu byla pro tebe,“ nadhodí káravě.

„Ano, já to vím, těžko se to vysvětluje,“ opáčím a necítila potřebu se tu před ní obhajovat, ač to byla možná třeba.

„Nemluvě o tvých rodičích, víš, jak jsou strachy bez sebe?! Nic o tobě nevědí!“

„Už jsem mluvila s tátou, několikrát,“ bráním se.

„Oh, no tak bravo! A co tvá máma?!“

„S tou ještě ne.“

„Ježíši, Kristýno! Všichni jsme se o tebe báli. Zmizela si beze stop, nebrala mobil, nic! Až když se k nám donesly zprávy od Matta, uklidnilo mě vědomí toho, že jsi v pořádku,“ slyšela jsem v jejím hlase, jak zatěžko se jí o tom mluví.

„Jo, vím, že byl s tebou v kontaktu,“ přikývnu pouze.

„Mluvila si s ním? Viděla si ho?“ ptá se vážně, jako kdyby to mělo něco znamenat.

„Jo, viděla,“ odpovím pouze.

„A?“ zajímá se.

„A co? Nevím, co jako čekáš?! Matt pro mě znamená jistou minulost, ke které se už nemůžu a ani nechci vracet!“ syknu netečně a dala si záležet na tolik, aniž by Alex zaznamenal, o kom se bavíme. Nahnula jsem se mírně přes stůl.

„Od kdy je z tebe taková sobecká svině?!“ vyprskne ze sebe, což jí bylo krajně podobné. Snažila jsem se její slova nijak nebrat osobně, věděla jsem, že je stejně horká hlava jako já. Ne-li horší. Určitě byla horší!

„Řeknu ti to samé, co jsem řekla Mattovi. Odřízla jsem se od vás z toho důvodu, abych vás ochránila od světa, ve kterém se zrovna nacházím. Je to nebezpečné a já nechci o nikoho z vás přijít. Nechci, aby se vám stalo něco kvůli mně,“ řeknu klidně, diplomatickým tónem.

Eva se tomu hořce zasměje. Všimla jsem si, jak Angus zpozornil.

Její zákeřný smích mu byl jistě víc než známý.

„Ty jsi asi zešílela! Nechceš, aby se nikomu z nás něco stalo, a přitom se taháš s tím nejvíc nebezpečným člověkem na světě!“ vyjede na mě netečně, kdy už zbystří i Alex. Zamračila jsem se na ni a zvedla se ze židle.

„Omluvte nás pánové, musíme tady s Evou na dámy!“ syknu anglicky, aby nám rozuměli a vyzývavě se podívám na Evu, která to hned pochopila.

Zvedla se též a společně, aniž bychom dál něco říkaly, jsme vyšly ze salónku.

Hned jsem měla za zády Marca s Polem a Eva si jich všimla. Zakroutila znatelně hlavou a mlčky přešla k chodbě, která vedla k toaletám.

Jen jsme zapadly na toalety a postavily se před zrcadla. Počkaly jsme, až odtamtud odejde jedna postarší žena a jen se za ní zaklaply dveře, Eva se na mě nedůtklivě podívala.

„To, s kým se tahám nebo ne, ti může být naprosto jedno, Evo!“ vyjedu hned na ní, ještě za tepla, kdy jsem ta slova v sobě držela celou dobu.

„Copak tys už zapomněla na Adama?!“ zeptá se mě zcela šokovaně, čímž mě neskutečně zaskočila. Rozšířila jsem na ni své oči a snažila se přimět k odpovědi.

„Jak bych na něj mohla zapomenout?!“ utrousím tiše, nechápavě, jak ji to mohlo napadnout.

„Já ti to samozřejmě přeju, chci abys byla šťastná a nijak se neutápěla v tom, v čem jsi byla po jeho smrti, ale sakra…zrovna s ním?!“ řekne o něco klidněji Eva a poukáže rukou do vzduchu, narážejíc na Alexe.

„Nic o něm nevíš,“ zakroutím nesouhlasně hlavou a opřu se jednou rukou o umyvadlo.

„Vím, co je to za chlapa. Angus se s ním zná mnoho let a vyprávěl mi o něm různá zvěrstva. Vlastně on tenkrát seznámil Anguse a Adama, kdy se pak stali nejlepšími přáteli,“ informuje mě zběžně. Samozřejmě jsem to nevěděla.

„Když si o něm slyšela nejrůznější zvěrstva, co si pak slyšela o mně?“ nadhodím zlým tónem.

„Nic hezkého,“ pokrčí laxně rameny, přičemž se na mě zamračila.

„To jsem ale teď já,“ řeknu rozhodně.

„Nejsi už ta stará Kristýna,“ prohodí jasný poznatek.

„Ta umřela společně s jejím manželem,“ utrousím tiše. Bylo to tak.

„Miluješ ho?!“ zeptá se mě stejnou otázkou, kterou mi podal i nedávno Matt. Ovšem za tu dobu se odpověď značně změnila. Otočila jsem se k ní bokem a opřela se oběma dlaněmi o umyvadlo. Svěsila jsem zmoženě hlavu mezi ramena.

„Jasně, že miluješ, jinak bys takhle nereagovala!“ zvolá Eva rozčíleně.

„Čekám s ním dítě,“ prozradím ji, přičemž se zastavila ve veškerém pohybu. Upřela na mě svůj další šokovaný pohled. Zvedla jsem hlavu a podívala se na její odraz v zrcadle.

„V kolikátém jsi?“ zeptá se o poznání klidněji, když zpracovala tu informaci.

„Asi v šestém týdnu,“ odpovím. Eva přešla k umyvadlům a zaujala stejný postoj jako já. Opřela se ztěžka o dlaně a jako by zpracovávala to, co se jí honilo hlavou.

„Bože, ze sraček do sraček, to jsi prostě ty,“ jako kdyby okomentovala celý můj život. Trefně!

„Jo, tak nějak to bude,“ opáčím hořce. 

„A co jako budeš dělat?! To dítě si chceš nechat?“ zajímá se.

„Jasně, že jo,“ odpovím zcela rozhodně a otočím na ni svůj obličej. Pouze přikývla.

„Pamatuji si, jak jste se snažili s Adamem o dítě,“ nadhodí najednou, přičemž mi připomene zcela okamžitě vzpomínky na to. Zabolelo to. Stále to bolelo.

„Tudíž se mi nemůžeš divit, že si to dítě chci nechat,“ páčím s naprostou vážností v hlase.

„Bude to nebezpečné,“ okomentuje to Eva s jasnou razantností v hlase, jako kdyby věděla kolem toho naprosto všeho. O čemž jsem pochybovala.

„Já vím,“ přikývnu uznale, „A udělám taky naprosto vše, abych to dítě ochránila, nemůžu o něj znova přijít.“

Eva se na mě dlouze podívala a možná i chtěla něco říct, ale na toalety vstoupila mladá dívka v doprovodu starší ženy. Obě jsme se s Evou narovnaly v zádech, a nahnuly se nad umyvadly, jakože si umýváme ruce.

Bylo mezi námi něco tíživého, skoro hmatatelného, co jsme nechtěly ani jedna vyslovit.

„Moc dobře víš, že jsem při tobě byla pokaždé. Když tě Adam opustil, když si žila s Mattem v L.A., když se vám stala ta nehoda. Pomohla jsem si ti vždycky se vším. I po Adamově smrti. Jsi má rodina, jsi jako má vlastní mladší dojebaná sestra, kterou musím vždycky vyhrabat ze sraček,“ sykne uštěpačně Eva a přistoupí ke mně blíž, když si oklepala mokré ruce, „Ale nemůžu tu být pro tebe věčně, kor když o to nemáš zájem. Jsem příliš stará na to, abych se ti musela doprošovat,“ dodá káravě.

„Já vím,“ přikývnu rozhodně. V krku se mi dělal jistý knedlík pochybností.

„Takže ti teď dávám poslední šanci na náš vztah. Jinak už o mě nikdy neuslyšíš, ani se neuvidíme,“ řekne varovně.

„Dobře,“ odpovím tiše a chytnu ji pevně za dlaň, „Pojďme se k nim vrátit,“ vybídnu ji pevným rozhodnutým tónem. Eva pouze přikývne, přičemž se na sebe mírně usmějeme. Chyběla mi. Neuvěřitelně. Pravá kamarádka.

 

„Ach, tady jste, už jsem se o vás bál,“ opáčí Alex, když jsme se k nim vrátily, přičemž mě počastoval pátravým pohledem, jako kdyby se mi snažil vyčíst z tváře, jak na tom jsem. Cítila jsem se mírně na hovno, rozladěně, dojatě, emoce se mnou mlátily, ale už jsem tím vším byla tak vycvičená, že jsem to nedala na sobě znát. Nechtěla jsem Evu už znova ztratit, ale zároveň jsem měla strach. Strach o ní a její rodinu.

„Musely jsme se napudrovat!“ ušklíbne se Eva a posadila se vedle Anguse, který ji hned pohladil po ruce.

„Dovolili jsme si už objednat jídlo,“ nadhodí Alex, což mě absolutně nepřekvapilo.

„Skvělé! Mám neskutečný hlad!“ zahlaholí zvučně Eva. Málem bych zapomněla na její lehce výstřední osobu, na její hlučnost a bezprostřednost.

„No a kde jste nechali Matyldu?“ nadhodím téma, aby řeč nestála.

„Hlídá nám ji chůva, která s námi všude cestuje,“ odpoví hned Eva.

„Tím Eva myslela mou matku!“ zasměje se Angus, „Hlídá ji má matka, cestuje tak s námi a já ji nemusím svěřit někomu naprosto cizímu,“ vysvětlí Angus.

„Tomu rozumím,“ přikývnu a konverzace se hned chytne Alex, kdy ji zamířil k tomu, zda se ještě nezdrží ve městě.

Zbytek večeře příjemně ubíhala, bavili jsme se v podstatě skoro o všem a na mě to začalo mírně padat.

Jako kdybych se vrátila v čase, jen jsem tam místo s Adamem, seděla s Alexem.

V mluvení a povídání si, jsem značně zaostávala, kdy se především bavil Alex s Evou a zřejmě si toho měli dost co říct.

Doháněla mě určitá minulost, která mi tlačila na bedra a plíce se mi stahovaly víc a víc.

Jako kdybych měla před záchvatem úzkosti, který jsem neměla už velmi dlouhou dobu. Prakticky od smrti Adama.

Neskutečně jsem uvítala, když se Angus s Evou zvedali k odchodu, že už je přeci jen pozdě a Eva chtěla ještě stihnout malou Matyldu před nočním spánkem.

Rozloučili se s námi se slovy, že se jistě ještě uvidíme.

„Číslo máš pořád stejné?“ zeptá se mě tiše Eva, když mě na rozloučenou objímala.

„Jo, mám,“ odpovím přiškrceně, kdy mě pevně stiskla v objetí.

„Fajn, napíšu ti,“ řekne rozhodně a záhy se ode mě odtáhne.

Angus mi pouze přikývl na rozloučenou a společně ruku v ruce odešli ze salónku.

Nastalo hrobové ticho a já na sobě cítila pohled Alexe.

Aniž bych se na něj podívala, uchopila jsem svou kabelku a mínila už jít též ke dveřím.

„Počkej, poklade,“ utrousí Alex a přistoupil ke mně. Jemně mě chytl za loket a přitáhl si mě k sobě, „Jsi v pohodě?!“ zeptá se vážně.

„Ne, nejsem,“ syknu zcela popravdě.

„V tom případě bych ti rád něco ukázal,“ řekne tajuplně, čímž mě vcelku zaskočil.

Zvědavě jsem zvedla bradu a podívala se tak do těch jeho modrých očí.

Alex mě jen mírně vybídl gestem hlavy, kdy jí pohnul směrem ke dveřím a svou dlaň si propletl s tou mou. Ruku v ruce jsme vyšli ze salónku a k nám se přidali bratři a Dean.

Přešli jsme restaurací, kdy na náš pohlíželo několik lidí, sedících u stolů.

Alex mě pevně držel a šel na opačnou stranu východu z restaurace, kde se nacházela kuchyň. Prošli jsme dlouhou chodbou, odkud se vynášelo jídlo a nikdo neřekl ani slovo, ačkoli jsme jim tam určitě neskutečně narušili pracovní atmosféru a jistě jim tam překáželi.

Došli jsme ke křídlovým bílým dveřím, nad kterými byla značka Unie.

Alex vrazil do dveří, které zároveň hbitě přidržel, abychom jimi mohla projít.

Před námi se nacházelo potemnělé dlouhé schodiště.

Koutkem oka jsem se podívala na Alexe, který se tvářil naprosto kamenně a zase společně jsme začali scházet po schodech, vedoucí kamsi do útrob sklepení pod budovou. Vešli jsme do velmi dlouhé místnosti, osvětleno žárovkami se žlutým světlem a místností se nesl pouze nějaký mechanický zvuk.

Nacházelo se tam několik stolů, u kterých postávalo či sedělo pár mužů.

Každý před sebou měl mechanickou počítačku bankovek, který jely jak o závod a přepočítávaly velké balíky bankovek, které do nich ti muži vkládali.

Tady se praly Alexovi špinavé prachy.

„Tohle je Prádelna, říkám tomu tady tak, nechávám tu prát všechny prachy, vydělané na černém trhu,“ obeznámí mě klidným tónem Alex, když jsme přešli celou místnost až k menším černým dveřím uprostřed. Alex je ztěžka otevřel a před námi se táhla o něco kratší místnost, ve které se nacházela zrovna několik mužů z jeho ochranky.

Ohlédli se všichni na nás, kdy jsme je zřejmě od něčeho vyrušili.

Pátravě jsem po nich přejela pohledem až uviděla uprostřed místnosti židli, na kterém byl připoutaný nějaký muž, jenž měl na hlavě béžový pytel, který byl značně zbarven od jeho krve.

Těžké dveře se za námi zvučně zacvakly a Alexovi muži ustoupili stranou ke zdem, stejně tak má ochranka. Alex stále svírající mě v dlani, přešel k té židli a zastavili jsme se až pár kroků od toho muže, který chroptil bolestí.

Ostražitě jsem se podívala po Alexovi, který mě pustil a přistoupil k tomu muži.

Z hlavy mu stáhl pytel a já pohlédla na zmláceného Grega.

Greg se snažil rozkoukat, přičemž jedno oko měl znatelně opuchlé a podlité fialovou modřinou.

Pevně jsem stáhla obličej a překřížila ruce na prsou.

Bylo mi jasné, že Greg tu nesedí bezdůvodně.

„Ahoj Gregu,“ utrousí ďábelsky Alex a pomalu ho začal obcházet, „Přivedl jsem ti návštěvu.“

„Pro-prosím, neubližujte mi! Nic jsem neudělal!“ zakoktá se Greg. Viděla jsem, jak mu z koutku úst tekla krev, možná měl vyražený zub a nalomený nos. Byl pěkně zbitý.

„Neudělal? Takhle se tomu teď říká?“ uchechtne se jízlivě Alex a zastaví se až u mě, u mé pravé ruky. Otočil se k němu čelem a založil ležérně ruce do kapes.

„Co udělal?“ zajímám se klidným tónem, aniž bych sklopila pohled z Grega.

„Je to práskač!“ zvolá se zlým úsměvem Alex a začal si rozepínat sako.

Stáhl si ho chtivě ze sebe a hodil ho po Emillianovi, který tam stál opodál.

Opíral se zády o zeď a kouřil cigaretu.

„Nejsem práskač!“ brání se hned Greg, přičemž vyplivl krev z jeho úst na zem.

Alex si několikrát přehnul rukávy přes sebe, aby si je vyhrnul až k loktům a neušpinil si tak košili.

Věděla jsem, na co se chystá a mile ráda se na to mínila dívat.

Byl v jisté ráži a nemínila jsem mu do toho nijak zasahovat.

Hned jak byl hotový se svými rukávy, napřáhl se a silně uhodil Grega do tváře.

Slyšela jsem křupnutí a bylo mi jasné, že mu ten nos právě dorazil.

Greg zaúpěl bolestně a ve mně to vyvolalo jistou vlnu čehosi.

Byl to jistý balzám pro mé uši.

Uhodil ho ještě dvakrát, možná třikrát, až se Greg převrátil na zem i se židlí. Ihned k němu přikročili Alexovi dva muži a zvedli ho i se židlí.

Z Grega tekla značně krev a vypadal, že je úplně mimo.

„Tady Greg, práskal. Nedonášel pouhé informace, ale nechal se celý koupit, a to samotným Davem Johnstnem,“ vysvětlí mi Alex a vrátil se několika kroky k mému pravému boku.

„Davem? Jakože Devítka Dave?!“ ujistím se, zda se bavíme o tom samém Davovi. Šílený Dave, posledním z rady Devítky.

„Jo,“ přikývne rozhodně Alex, „Krom mého klubu, kde jsem měl ukrytý kokain za dvacet miliónů, mi nechal taky vybílit jeden sklad se zbraněmi,“ obeznámí mě, přičemž jsem viděla, jak se mu zase zvedá žíla. V obličeji zbrunátněl, ale stál klidně.

„A jediný, kdo mu to mohl prozradit a prodat za určité prachy, kde jsou mé sklady, byl tady Greg,“ usoudí Alex.

Vcelku mě překvapilo, jak si tím byl Alex jistý.

Ano Greg byl informátor, uměl s nimi obchodovat, ale že by se nechal koupit a v podstatě si tím vykopal hrob, to se mi úplně nezdálo.

Nakrčila jsem obočí a podívala se znova na Grega, který ztěžka otevíral jedno oko.

„No Gregu, tak to jsi pěkně v prdeli,“ zkonstatuji rozhodně.

Bylo jasné, že ho Alex nenechá žít.

Ať už tím, že ho zradil, prodal jeho důvěrné informace o byznyse a Bůh ví co ještě.

„Budu rád, když se na něm vyřádíš a uděláš z něj odstrašující případ, aby každý věděl, že se se mnou takhle nevyjebává,“ promluví na mě Alex, o něco klidnějším tónem.

Podívala jsem se na něj.

„Nejsem oblečená na to, někoho mučit, nechci si ušpinit oblečení,“ řeknu výmluvně a poukážu gestem ruky na můj krásný nový ohoz.

„Poklade, koupím ti další tři, když uděláš, co ti říkám,“ sykne netečně, kdy to znělo spíše jako rozkaz než prosba, což se mi vůbec nelíbilo. Nakrčila jsem nesouhlasně obočí a podívala se krátkým pohledem na Grega.

„Fajn,“ ceknu nezáživně, „V tom případě chci nějaké náčiní, kterým mu zpříjemním jeho poslední minuty na tomto světě,“ dodám rozhodně.

Alex pouze zamručel a otočil se na jeho muže.

Jeden z nich ke mně přistoupil a podal mi koženou malou brašničku, která byla svázaná koženou tkaničkou.

Rozvázala jsem ji a nahlédla dovnitř, kde se nacházely všemožné mučící nástroje.

Přešla jsem ke stolu, u kterého postával Emilliano a já se tak setkala s jeho pohledem.

Vytáhla jsem dlouhý ostrý skalpel a pomalými kroky přešla za Grega.

Kroužila jsem pomalu kolem něj, jak sup nad svou kořistí a pomalu se ho dotýkala ostrým hrotem skalpelu. Přejížděla jsem mu zlehka po látce jeho špinavé košile a pomalu a jistě se zase vžívala do role Černé vdovy, do které jsem myslela, že se už nevrátím.

Vnímala jsem pohled každého v této místnosti a mínila k tomu přistoupit značně zodpovědně. Ať se bojí. Ať všichni vědí, že se s Alexem vyjebávat nemá.

 

Po hodině Gregovi bolestné symfonie, kdy jsem nabývala dojmu, že už dlouho nevydrží jsem se nad něj nahnula.

„Tvé poslední přiznání?“ šeptnu mu tiše do obličeje. Mhouřil na mě bolestně to jedno oko, kdy druhé mu zmizelo pod fialovým otokem.

V hlavě mi hučelo, v žilách mi burácela má vlastní krev a pohled jsem měla zastřený.

Klepal se bolestí a něco chrčel.

Všude kolem byla krev.

Na mých rukách především. Greg něco šeptnul, ale nerozuměla jsem mu.

„Cože?“ zeptám se a nahnu se k němu ještě blíž.

„Eufo-euforika,“ vydá ze sebe těžce.

„Co to říkal?“ promluvil zvědavě Alex, od zdi, o kterou se celou dobu nehnutě opíral.

Všichni v místnosti po dobu mého mučení jen tiše přihlíželi, aniž by se někdo hnul z místa či promluvil.

„Něco žvatlá,“ opáčím pouze, aniž bych odvrátila pohled od Grega, kdy se v jeho oku odráželo jisté odevzdání. Věděl, že ho zabiju.

„Euforika,“ zopakoval znova, o něco hlasitěji, ovšem tak, abych to slyšela pouze já.

Mírně pokynul hlavou a já nabývala dojmu, že mi právě předal nějakou důležitou informaci.

„Dodělej ho,“ vyzve mě Alex arogantním tónem, kdy se najednou objevil vedle mě a podal mi jeho zbraň.

Pomalu jsem se napřímila v zádech a podívala se po Alexovi.

Mračil se na mě, jeho oči žhnuly a v ruce třímal silně svou zbraň, kterou mi podával k popravě Grega.

Vzala jsem ji odhodlaně do ruky a několik kroků odstoupila.

Odjistila jsem zbraň a namířila ji na Grega.

Ten oddaně zavřel to jedno oko a vydechl, jako kdyby se naposled loučil s životem.

Vystřelila jsem a zasáhla tak Grega do hlavy.

Byl to tak silný záběr, až se Greg převrátil i s židlí dozadu.

Pevně jsem semkla rty do tenké linky, a ještě pár sekund pohlížela na jeho mrtvé tělo na zemi. Následně jsem sklopila zbraň, zbraň zajistila a podala ji zpátky Alexovi, aniž bych se na něj podívala.

„Jestli už je to všechno, ráda bych se vrátila zpátky domů,“ pronesu důležitě, též arogantním tónem. Otočila jsem se na podpatku a rozešla se pomalu směrem ke dveřím, u kterých přímo stál Marco s Polem. Polo byl v obličeji naprosto nečitelný, kdežto Marco se na mě zubil od ucha k uchu, jak nějaký psychopatický úchyl.

„Zbavte se těla,“ pokyne Alex zřejmě Emillianovi a zaslechla jsem jeho kroky, jak se vydal hned za mnou.

Marco mi otevřel dveře a já krátce pohlédla na své zakrvácené ruce.

Hořce jsem vydechla a zanadávala si tiše pod nosem.

Začala jsem stoupat po schodech a slyšela Alexe, jak spěchal za mnou. Připojil se hned vedle mě, aniž by něco řekl. Jen jsme vyšli do kuchyně, odbočila jsem doprava, kde byly velké dřezy s tekoucí vodou.

Bylo mi u prdele, že mě někdo z personálu z kuchyně uvidí, jak se myju podezřele zakrvácené ruce.

Pustila jsem si horkou vodu a začala si drhnout ruce. Ochranka mě obestoupila, aby na mě asi nebylo vidět a Alex stál jistě někde za mnou. Důkladně jsem si umyla celé prsty, včetně nové vínové manikúry, na kterých ironicky ta krev vidět nebyla. Až když jsem se cítila dostatečně čistě, shlédla jsem ještě ke svému oblečení, které nejevilo žádné známky ušpinění, což mě překvapilo. Otočila jsem se k odchodu a setkala se s pohledem Alexe, který tam netečně stál, se založenými rukama na prsou a pohlížel na mě nějak naštvaně. Nijak jsem to nekomentovala a vydala se z kuchyně pryč.

 

Po celou cestu domů jsme spolu nepromluvili ani slovo. Vlastně jsem ani nevěděla proč se nebavil on se mnou, ale já jsem zahájila mlčení jen kvůli tomu, že jsem se potřebovala uklidnit, přemýšlet a být chvilku jen sama se sebou.

Ještě stále jsem zpracovávala setkání s Evou a stejně mi hlavou šrotovala otázka toho, co myslel Greg tím slovem Euforika.

Celé to bylo nějaké divné, nezdálo se mi to a přišlo mi to příliš uspěchané.

Mohl nám toho ještě spousta říct.

Otázka samozřejmě byla, jak dlouho toho Grega tam držel.

Zda už jim neřekl vše. Ovšem v koutku duše jsem tušila, že zřejmě ne.

Když jsme dojeli domů, Alex vešel do bytu jako první a já se zastavila hned u dveří, když jsem jimi prošla. Ohlédla jsem se po naší početné ochrance a nadechla se.

„Odejděte prosím všichni, teď hned a nechte nás o samotě!“ rozkážu pevným tónem, přičemž se na mě lehce zmateně ohlédne Marco spolu s dalšími muži od Alexe.

Zastavili se všichni v pohybu a jako kdyby čekali na poslední vyjádření pána domu.

„Běžte!“ zahlásí rozhodně Alex, aniž by se na ně otočil a přešel do obýváku, kde se zastavil až u obrovského okna s pohledem na noční New York.

Až když teprve všichni vyšli z bytu, zavřela jsem za nimi a zamkla na dva západy.

Důležitě jsem zvedla hlavu a pomalými přesto zvučnými kroky jsem vyšla za ním. Sešla jsem těch pár schůdků a dívala se přímo na Alexe, který se nakonec ke mně otočil, těsně před tím, než jsem k němu došla. Tvářil se naprosto vážně, kdy jeho tvář byla zcela nečitelná až kamenná.

„Co se děje, poklade?“ promluví mírně hrdelním hlasem, který mě vzruší. Jeho ramena byla napnutá a ruce měl lehce založené v kapsách kalhot.

Vypadal, jako kdyby byl připravený na hádku. Jako kdyby věděl proč.

Nic jsem mu na to neřekla a sáhla po jeho saku. Rozepnula jsem mu knoflík a začala ho vysvlékat ze saka. Alex nehnul ani brvou, pouze se nechal.

Ostražitě mě sledoval, ovšem nijak neodporoval.

Sako jsem pustila na zem a sáhla po jeho košili. Vytáhla jsem mu ji z kalhot, kde ji měl zakasanou a schopnými prsty ji začala rozepínat.

Přitom jsem mu koukala do očí a dychtila po jeho těle. Hrozně moc.

Alex mírně pootevřel rty a pohledem zabloudil k těm mým. Chtěl mě políbit, ovšem neudělal to. Mínila jsem ho v tom ještě potrápit.

Vysvlékla jsem ho z košile, kterou jsem následně zahodila a dlaněmi přejela po jeho potetovaných pažích. Pod každým mým dotykem se napínal, až jsem mu navodila husí kůži. Líbilo se mi, mít nad ním trochu navrch a vědět, že ho můj dotyk takto rozptyluje.

Pomalými kroky jsem ho obešla, kdy jsem pohlédla na jeho záda a věnovala mu důkladný polibek přesně doprostřed, na páteř.

Slyšela jsem, jak těžce vydechl.

Rukama jsem mu přejela po lopatkách, až níž, kdy jsem zabrousila z jeho boků, na jeho břicho. Nalepila jsem se obličejem na jeho záda a vnímala jeho vůni, kterou voněl, kterou mu voněla kůže.

Byla jsem jak feťák, který bažil po své droze.

Rukama jsem mu přejela až k pásku kalhot, který jsem rozepnula s následným odepnutím knoflíku a rozepnutím zipu. Hbitě jsem ho vysvlékla i z kalhot a boxerek. Alex vykročil ze svého zbytku oblečení a stál tam zcela nahý.

Obešla jsem ho zpátky před něj a prohlížela si ho.

Chtivě, dychtivě.

Skenovala jsem každý kout jeho těla až jsem se vrátila zpátky k jeho očím.

Zračil se v nich chtíč.

Stála jsem před ním a chopila vysvléknout i sebe.

Pomalu jsem si rozepnula sako, ze kterého jsem se následně vysvlékla.

Měla jsem pod ním pouze krajkové černé body s výstřihem. Alex mě pečlivě pozoroval, přičemž zase vzrušeně pootevřel rty. Pak jsem se vysvlékla z kalhot, velice pomalu. Vyzula jsem se z bot a byla zase o něco níž. Začala jsem se vysvlékat z krajkového body, a přitom pohlédla na jeho erekci, která se tyčila vzhůru, aniž by se Alex nijak namáhal.

Pouze stál a stačilo mu mě pozorovat.

Až když jsem byla zcela nahá, pomalu jsem k němu přistoupila a nalepila pomalu své tělo na něm. Už jsem se natáhla po jeho rtech, kdy se ke mně nedočkavě sehnul a dravě mě políbil. Hned jsem mu vzrušeně zamručela do pusy.

Alex si mě netrpělivě vysadil na sebe a přešel s námi ke gauči.

Posadil se, se mnou na klíně, kdy jsem okamžitě nasedla na jeho penis, a aniž bych na něco čekala, rozjela jsem se s jistou intenzitou v bocích. Alex přerývavě dýchal, pevně mě svíral jednou rukou na boku a tou druhou mě držel ve vlasech.

Dychtivě jsme se líbali a já nabývala dojmu, že se ho snad ani nenabažím.

Chtěla jsem ho celého vstřebat a cítila se neskutečně roztouženě.

Odpoutala jsem se od jeho rtů, abych se mohla nadechnout a pohlédla mu do očí.

Jako kdybych v nich najednou viděla úplně všechno.

Věděla jsem, že vhodná příležitost by nenastala asi nikdy, kor v našem případě, ale cítila jsem velmi silnou potřebu to říct. Bylo to silnější než já.

„Miluju tě!“ vydechnu zadýchaně, přičemž Alex se trochu pozastavil. Cítila jsem, jak se napnul a jeho oči se rozšířily. Zastavil se zcela v pohybu a díval se na mě naprosto šokovaně, jako kdyby ta slova slyšel poprvé v životě.

„Nechci po tobě, abys mi je řekl taky. Stačí mi to cítit a vnímat a já to z tebe cítím, to je daleko důležitější,“ utrousím tiše, abych ho ubezpečila v tom, že vlastně po něm ani nic nechci.

Bylo to pouhé mé vyjádření pocitů a emocí, které prostě musely ven.

Alex mě mlčky vzal svými dlaněmi za obě tváře a přitáhl si mé rty k sobě.

Vroucně mě políbil, ale jako kdyby v tom bylo něco víc.

Líbal mě s určitou tenzí a já cítila ty jeho emoce, které z něj sálaly.

Miloval mě. Byla jsem si tím jistá.