Mr.Black Její černá duše - 25.kapitola

Anotace: Komu není rady, tomu není pomoci, že?!

Sbírka: Mr.Black Její černá duše Kniha třetí

Varování!

Tato kapitola opět obsahuje explicitní scény jako násilí, agresy, vulgarismy, a další...

Čtěte na vlastní nebezpečí! :)

 

Vaše E.

 

25.kapitola

 

„Poklade, budu muset jít,“ zaslechnu Alexe, jenž se ke mně přimknul a políbil mě na spánek. Nesouhlasně jsem zamručela a otevřela těžce unavené oči.

Strašně mě pálily. Šly jsme totiž spát pěkně pozdě.

„Už?“ utrousím tiše a otočím se obličejem na něj. Zrovna ho nasvěcovalo slunce, které se kradmo prodíralo mezi budovami. Jistě ještě bylo brzy ráno.

„Jo, mám hodně zařizování,“ opáčí výmluvně a krátce mě políbil na rty. Voněl jeho kolínskou, byl už zcela upravený a oblečený k odchodu.

„Hmmm, dobře.“

„Když bych stíhal, můžeme zajít spolu na oběd, co myslíš?“ nadhodí vřelým tónem.

„To zní, jako kdybys mě chtěl uplatit za to, že teď na mě nemáš čas,“ ušklíbnu se a zavřu znova unavené oči.

„Jestli si dobře pamatuju, tak večer jsem ti to značně vynahradil,“ zaslechnu jeho úšklebek, přičemž se na mě nalepil ještě víc. Jen jsem si vzpomněla na to, co mi všechno dělal a zachtělo se mi znova.

„Málo,“ prohodím netečně a odvrátím svou zrudlou tvář. Alex se tomu spál, líbnul mi ještě spěšnou pusu na spánek a vylezl z postele.

„Kdyby cokoli, piš nebo volej,“ prohodí ještě mezi dveřmi, za kterými nakonec zmizel. Ač jsem byla unavená, věděla jsem, že už neusnu. Ještě chvíli jsem tak podřimovala a v hlavě se mi honily myšlenky kolem Alexe.

Bylo až neuvěřitelné, jak se to mezi námi změnilo.

V koutku duše jsem si přála, aby nám to nakonec vyšlo a měli nějaký epický šťastný konec, kdy se nakonec budeme milovat, budeme šťastná rodina a společně vychováme naše dítě, ovšem byla jsem realista. Možná si budu muset vystačit s tím, co jsme měli mezi sebou teď a doufat, že nebude hůř. Byli jsme na dobré cestě mít relativně dobrý vztah, ve kterém jsme si mohli věřit. Ale i přesto…tam bylo spousta ALE.

 

Vstala jsem z postele, přešla do šatny a oblékla se do svého županu. Pobrala jsem si oblečení na převlečení s tím, že se zajdu vysprchovat a následně se upravím. Někde v koutku mysli mě najednou napadlo, že bych mohla zavolat mému vlastnímu informátorovi a zeptat se na to slovo Euforika, co mi řekl Greg na smrtelné židli.

Jistě, mohla jsem se zeptat Alexe, ale něco mě drželo zpátky.

Nevěděla jsem co, zároveň mu to nechtěla tajit.

Byla jsem schopna si to zjistit sama, aniž bych se ho musela doprošovat.

Zvykla jsem si spolupracovat s užším kruhem mých lidí a spoléhat tak pouze na sebe.

Přešla jsem kroky k posteli a uchopila svůj mobil. Chvíli jsem hledala v kontaktech jedno číslo, až ho nakonec našla a vytočila jeho číslo.

„Ah, zrovna jsem ne tebe myslel a ty mi voláš, no není to osud?!“ zaslechnu Claye, značně zadýchaného a nechtěla jsem si ani představit, co vlastně zrovna dělal.

„Čau Clayi, kdy budeš v New Yorku?!“ nadhodím netečně, aniž bych nějak komentovala jeho provokativní slova.

„Ah, jdeš rovnou na věc, to se mi líbí,“ uchechtne se a já převrátím oči v sloup, „Teď jsem ve Washingtonu, mám tu ještě nějaké zařizování, ale mohl bych být u tebe tak v pátek,“ dodá s určitou změnou tónu, jako kdyby se zapojoval zpátky do role, která mu příslušela.

„Fajn, ráda bych se sešla, nechci to probírat po telefonu,“ řeknu rozhodně.

„Uuuh rande s Černou vdovou nemohu odmítnout,“ zasměje se zvučně Clayi.

„Jasně, až budeš ve městě, zavolej mi a domluvíme se na čase a místě setkání,“ řeknu pevným tónem, nijak zvlášť smlouvavým.

„Dobře, platí, tak zatím kočko,“ rozloučí se a já utnu hovor. Věděla jsem, že ač si Clayi značně vyskakoval, byl to pouze další štěkající pes, který ovšem nekouše. A kdyby to zkusil, nebudu váhat mu neublížit.

 

Seděla jsem u snídaně, popíjela svou kávu, jedinou za celý den a přemítala nad tím, co budu dnes dělat. Z přemýšlení mě vytrhl Marco, který zrovna vstoupil do jídelny.

„Šéfová, volal nám Emilliano, má pro nás nějakou prácičku,“ nadhodí a přejde do popředí, tak abych na něj viděla. Vzhlédla jsem k němu s nakrčeným obočím.

„Prácičku?“ zajímám se.

„Jo, další vymáhání dluhů,“ odpoví jednoduše.

„Tak půjdu s vámi,“ řeknu rozhodně.

„Odjíždíme do New Jersey, takže asi raději ne,“ opáčí výmluvně Marco, když jsem zaznamenala příchod Deana do kuchyně, který se postavil vedle Marca a důležitě se na mě podíval.

„Určitě ne!“ zvolá klidným, přesto rozhodným tónem Dean. Ah Bože!

Už jsem se nadechovala, že něco řeknu a jakkoli ho setřu, ale začal mi zvonit mobil. Netečně jsem střelila pohledem na display a překvapilo mě, že mi volá Eva. Otočila jsem se rychle na ty dva a mávla jim, aby mě nechali o samotě. Dali se hned k odchodu a já uchopila mobil do ruky. Ztěžka jsem vydechla a přijala hovor.

„No ahoj,“ zvolám trochu strojeně.

„No nazdárek! Co děláš?“ zajímá se hned. Přejít hned k věci, to ji šlo.

„Snídám,“ odpovím jednoduše.

„Hmm hmm a nechceš se jít projít? Zrovna oblékám Matyldu a půjdeme se projít do Central Parku. Angus je s Alexem na nějaké schůzce, tudíž mám volno celé dopoledne,“ nadhodí Eva, s čímž, že jsem ani nevěděla o Alexově schůzce s Angusem.

„Eh, no, tak jo,“ odsouhlasím to hned, aniž bych se nějak dlouze nad tím zamyslela.

„Super, sejdeme se u jižního vstupu? Do půl hodiny?“

„Fajn, sejdeme se tam,“ řeknu rozhodně a Eva ukončila hovor. Podívala jsem se na mobil, a tak nějak měla jasnou předtuchu toho, co mě s Evou čeká. Vstala jsem od prázdného talíře, dopila rychle hrnek kávy a odstoupila od stolu.

„Deane!“ okřiknu toho nadutého blbečka. Vyšla jsem z kuchyně a setkala se s jeho pohledem, když stál na okraji chodby, kde jsem ho potkávala nejčastěji.

Díval se na mě nečitelným ksichtem.

„Nech připravit auto, do patnácti minut odjíždíme,“ informuji ho a vydám se do ložnice, abych se převlékla do něčeho lepšího než domáckých tepláků. Přešla jsem rovnou do šatny a oblékla se do černých přiléhavým kalhot, k tomu jsem si vzala bílou halenku s límečkem a na to tmavě modrý blejzr. Nazula jsem se do bílých tenisek od Karla Lagerfelda a do ruky si vzala malou kabelku bílé barvy od stejné značky. Uchopila jsem své černé brýle, které jsem měla odložené na komodě a jen pohledem přejela všechny pověšené obleky Alexe.

Hned jsem si na něj vzpomněla a měla jisté motýli v břiše.

Následně jsem se přesunula do koupelny, abych si upravila vlasy a obličej a do pěti minut byla připravená k odchodu.

Dean na mě už čekal u dveří, společně ještě s dvěma dalšími z Alexovi ochranky, kteří zastoupili Marca s Polem, kteří už odešli.

„Kam pojedeme?“ zajímá se hned Dean, když mi otevřel dveře.

„Do Central Parku,“ opáčím jednoduše, aniž bych se na něj podívala.

„A co tam?“ pokračuje dál ve výslechu. Měla jsem dojem, že pak podrobný popis pošle Alexovi, aby byl v obraze.

„Budeme se procházet,“ syknu jízlivě, ač pravdivě.

 

 

Od Central Parku byl Alexův byt pouhých asi deset minut pěšky, ale vzala jsem to raději autem s tím, že bych poté ještě zabrousila dál do města, popřípadě na ten oběd s Alexem. Když jsme zastavili před Central Parkem, už jsem zahlédla Evu, jak postávala před vstupem. Jednou rukou svírala kočárek před sebou, kterým jezdila dopředu a dozadu, sem a tam. Vypadala vcelku nervózně. Dean mi otevřel dveře a já vystoupila.

„Ať tu zůstane jeden z nich u auta, kdyby náhodou něco,“ obeznámím Deana a on hned přikývne.

Otočil se k řidiči a v krátkosti mu řekl můj pokyn.

Ten druhý týpek, co seděl na místě spolujezdce vystoupil a přidal se hned k nám.

Rozešla jsem se za Evou, s mou ochrankou v patách a viděla jsem na Evě, jak možná znejistila ještě víc. Nebyla zvyklá mít kolem sebe takhle cizí chlapy. Já už byla zvyklá na cokoli. Přešla jsem k ní a usmála se na ni.

„Ahoj,“ pozdravím ji a krátce obejmu. Hned jsem se otočila na Matyldu v kočárku, která se tam kroutila, jak moc ji nevyhovovalo být v kočárku.

„No ahoj, už jsem se bála, že nepřijdeš,“ opáčí znepokojeně. Přijeli jsme asi o tři minuty později.

„Neboj, slíbila jsem, že přijdu,“ mrknu na ni a široce se usmála na Matyldu, „Ty jsi ale krasavice, už je tak velká!“ zvolám s úsměvem.

„Joooo, krásná po mamince, samozřejmě,“ zvolá Eva a pomalu roztlačila kočárek do parku. Společně jsme se rozešli, s tím, že ochranka se držela několik metrů za námi, abychom měly soukromí.

„Zdálo se mi to, nebo sis pořídila mladší kopii Matta?“ nadhodí trefně Eva a ušklíbla se na mě tím jejím typickým provokativním úsměvem. Uchechtla jsem se.

„Není to můj člověk, ale Alexe. Je to Mattův bratranec!“ odpovím a viděla Evy rychlý pohled na mě.

„Tak to hovno! Kecáš!“ vyhrkne udiveně, přičemž se tomu zasmála.

Znatelně se otočila za sebe, aby si znova prohlédla Deana.

Chytla jsem ji hned za rameno, aby se na něj tak neotáčela a nečuměla mu rovnou do ksichtu. Nepotřebovala jsem ho zbytečně provokovat.

„Nech toho!“ ušklíbnu se, „Věř mi, zarputilost a nadutost mají v rodině, takže nebudeme ho zbytečně provokovat, jo?!“

„Je taky pěkný ty jo,“ řekne uznale Eva, „A Matt to ví, že pro tebe dělá?“ hned se zeptá.

„Co já vím, nezajímala jsem se o to, je mi to jedno,“ pokrčím laxně rameny.

Eva jen přikývla a chvíli se odmlčela, přičemž mi bylo jasné, že to bylo pouhé ticho před jistou bouří.

Bouří jménem Eva. No, spíše hurikán!

Mlčky jsme došly k blízkému menšímu hřišti pro děti, s různými prolézačkami, houpačkami a malým pískovištěm. Byla tam pouze jedna maminka se dvěma dětmi, sedící na opačné straně a my se posadily na blízkou lavičku.

Eva vypustila Matyldu, která se hned rozeběhla k pískovišti.

Ostražitě na ni pohlížela, přičemž se v klidu posadila vedle mě.

Tak nějak znaveně se posadila a pohladila si jemně své bříško.

Už jsem se ji chtěla zvědavostí zeptat, v kolikátém měsíci je, když mi ale skočila do řeči.

„No a s Mattem jste to teda uzavřeli?“ nadhodí téma, které jsem doufala, že už se k němu vracet nebudeme.

„Jo, uzavřeli,“ řeknu hořce.

„A proč vlastně? Vždyť on tě pořád miluje. Jistě by tě zajistil, postaral se o tebe, vždyť je to Matt,“ opáčí. Matt mě pořád miluje.

„Evy, nech toho,“ zabrzdím ji rovnou a ona se na mě nechápavě podívá.

„S Mattem jsme šanci měli, ale naše cesty se rozešly. Prostě to tak chápej a dál se v tom nehrabej, buď tak hodná,“ dodám rozhodně, abych ji dala najevo, že s ní nemíním dál o tom mluvit. Eva se na mě podívala, kdy pohledem zase zapátrala k Matyldě, která si v poklidu hrála na písku. Vnímala jsem to Evy napětí.

„Spíše mi pověz o dalším miminku, v kolikátém měsíci jsi?“ nadhodím lepší téma k prolomení ledů. Eva s menším úsměvem znova pohladila bříško.

„V šestém měsíci, čekáme chlapečka,“ rozněžní se.

„Říkal mi to táta, že jste se prý potkali,“ přikývnu a ona se na mě zase podívá.

„Jo, potkala jsem je ve městě,“ ušklíbne se.

„Je?“ nechápu.

„Jo, tvého tátu a tvoji mámu, ruku v ruce,“ zazubí se Eva. Cože, sakra?!!

Chvíli jsem hledala vhodná slova, které bych mohla svobodně pronést na dětském hřišti, aniž by mě nějaká maminka sjela přísnými oči a pak mě napadlo, že si vlastně můžu zanadávat v češtině.

„Děláš si ze mě kurva prdel?!“ vydechnu na ni těžce.

„Ne, taky jsem čuměla, asi jako teď ty, ale víš co, vypadali šťastně. Spolu šťastně,“ usmála se Eva jaksi zasněně.

Pro mě to byla nepředstavitelná představa, aby ti dva byli znova spolu.

Byl to pro mě opravdový šok a dlouho mě tak něco nevyvedlo z míry, jako tohle. Mohla jsem se koukat na mučení a vraždění lidí, ale tohle mi způsobilo naježení celého těla a husí kůži až na nohou u palců.

„Oh Bože, potřebovala bych se napít,“ utrousím si uštěpačně spíše sama pro sebe, načež se Eva hořce usmála.

„Joooo holka, to si počkáš ještě.“

„Táta na mě vcelku dost naléhal, abych se ji ozvala, což dělá vlastně vždycky a chce po mně, abych přijela za ním do Liberce,“ vydechnu těžce a zakloním otráveně hlavu.

„No, asi by nebylo od věci, abys za nimi opravdu zajela. Myslím si, že z tvé novinky budou nadšení.“

„A co jim jako řeknu? Ahoj mami a tati, tady je vaše ztracená dcera, která už není tou, jakou jste si ji pamatovali. Jo a jsem těhotná, budete prarodiči,“ syknu strojeně.

„Ještě si zapomněla na dodatek A tady vám představuji mého přítele, je to jeden z nejvíc nebezpečných lidí na světě, ale je bohatý, a to se počítá!“ zasměje se sarkasticky Eva a já po ní střelím ostrým pohledem.

Ač měla trefnou pravdu. Čůza!

„No, jednoduše za nimi jet prostě nemůžu,“ zvolám otráveně.

„Týno,“ utrousí Eva důležitě a já si uvědomila, že mi takhle nikdo už neříká. Ani Adam ne.

„Víš, co bych dala za to, aby moji rodiče žili a já s nimi mohla sdílet tohle štěstí,“ dodá a poukáže na hrající si Matyldu před námi, „Věř mi, až se staneš mámou, změní ti to kompletně pohled na svět a budeš přemýšlet úplně jinak. Budeš chtít to dítě chránit a zároveň se s ním chlubit. Budeš ho chtít obklopit láskou, a ne několika početnou ochrankou v podobě nějakého boybandu!“

Vím, že měla pravdu.

Nejstrašidelnější na tom bylo to, že mluvila podobně jako Imelda.

Matka všech matek, za všechny prachy, která chtěla ochránit pouze svého syna, a tak na mě poslala vražedkyni, která mě chtěla zabít, oprava promluvit si – přeci!

Měla jsem tendenci to říct Evě, ovšem, nechtěla jsem ji do toho jakkoli zatahovat. Stále platilo to, že čím méně věděla, tím lépe pro ni.

„Nerada to přiznávám, ale máš pravdu,“ utrousím jízlivě a cítila její dlaň, jak mě pohladila po rameni. Ačkoli jsme si toho měly hodně co říct, zapředly jsme k mlčení a pouze sledovaly Matyldu před námi, jak si pokojně hrála a byla bez starostí. To jsem si přála být taky, bez starostí. Ovšem k tomu jsem si zvolila špatný život.

Po chvíli jsme se přidaly k Matyldě na písek a začaly si hrát s ní, jako kdybychom zahodily všechny zábrany a starosti světa.

Bylo to vcelku osvobozující vypnout a nemyslet.

S Evou jsme se smály a byla tam jak dvě káčy uprostřed hřiště, které na sebe přitahovaly až příliš pozornosti. Ze smíchu mě vytrhl můj zvonící mobil v kabelce. Vytáhla jsem tedy mobil a zjistila, že mi volá Alex.

„Ano lásko?“ vylítne ze mě rozjíveně, aniž bych se nad tím zamyslela. Kristýno!

„Ahoj poklade, omlouvám se, ale oběd nestíhám, teď mířím do doků, přijela další loď s kontejnery, které chci osobně převzít,“ opáčí jaksi tajuplně a z jeho hlasu bylo jasně cítit, že není v dobrém rozpoložení.

„Jo, dobře, v pohodě,“ opáčím jednoduše. Co víc jsem mohla říct.

„Sejdeme se kdyžtak až večer doma,“ dodá spěšně.

„Okey,“ hlesnu, přičemž ihned ukončil hovor, aniž by se rozloučil. Shlédla jsem na mobil, trochu zaraženě se zamyslela, avšak vycítila jsem Evy pohled na sobě. Založila jsem mobil zpátky do kabelky a podívala se na ni s mírně strojeným úsměvem.

„Tak kam půjdeme na oběd?“ otážu si ji, přičemž se Evě zablýsklo v očích.

 

 

„Budu muset už jít, psal mi Angus, že je zpátky na hotelu a jeho matka vyšiluje, kde jsme tak dlouho,“ opáčí mírně otráveně Eva, když se zahleděla do mobilu. Seděly jsme zmoženě na opačné straně parku, kdy jsme si společně prošli Zoo a následně se naobědvali v restauraci hned vedle.

„Jo, jasný, v pohodě a jak dlouho se ještě zdržíte ve městě?“ zajímá mě.

„To nevím, dozvím se to, až se uvidím s Angusem,“ pokrčí rameny a mobil schová do kabelky. Podívala se do kočárku, ve kterém spokojeně Matylda spala, tím, jak byla unavená ze Zoo, vytuhla u oběda a my tak měly pokojný oběd, který jsme především prokecaly.

„Vlastně ani nechápu, na co zrovna Alex potřebuje investora, vždyť je to jeden z nejbohatších lidí,“ opáčí Eva mírně nechápavě, přičemž na mě zvedne bradu, jako kdyby odpověď čekala zrovna ode mě.

„No já to taky nevím, chtěla jsem se ho na to taky zeptat, ale nějak nebyla příležitost.“

„Nebyla příležitost? Copak spolu nebydlíte a nespíte spolu v jedné posteli?“ řekne tak potutelně a významně nakrčí obočí.

„Děláme spoustu jiných věcí,“ uculím se a trochu se ve tváři začervenala.

„Oh, je mi to jasný! No, užívej, dokud můžeš, pak tak dva roky budeš ráda, když budeš mít sex jednou za dva týdny!“ zasměje se hořce Eva.

Jo, dokázala jsem si to představit, že to tak bude!

Ovšem nevím, co na to Alex.

„Je mi to jasný,“ přikývnu krátce a sbírala se pomalu k odchodu, stejně jako Eva.

„Opravdu ráda jsem tě viděla,“ nadhodí Eva a pevně mě objala, když byla plně připravena se ode mě oddělit.

„Víš, že je to jedna z mála příležitostí, kdy jsme byly spolu, aniž bychom nepily alkohol a nevylily se jako vázy,“ nadhodím uvědoměle a taky se tomu zasměji.

„Jo holka, tomu se říká mateřství,“ zazubí se Eva a mírně do mě žďuchla.

„Nebo stáří!“ dodám významně.

„Nesmysl! Furt jsme kočky, zrajeme jako víno!“ zvolá oslavně, ač se sama tomu rozesmála.

„Myslíš jako ten Sklepmistr v krabici, co jsme chlastaly na vejšce?“ rýpnu si do ní s úsměvem a obě se těm našim vzpomínkám hořce zasmály.

Znova jsme se objaly, o něco pevněji a následně Eva odešla se slovy, že si ještě zavoláme. Postávala jsem na prašné cestě a dívala se na odcházející Evu s kočárkem.

Na duši jsem cítila jistý poklid a byla opravdu ráda za to, že jsme se viděly. Že jsme spolu mluvily a já se na chvíli ztratila v čase.

Otočila jsem se na opačnou stranu a pomalým krokem se rozešla vstříc parku. Vnímala jsem svou ochranku poblíž, která byla pouhých pár kroků za mnou, kdy mě najednou došel Dean a cítila jsem jeho pohled na tváři. Podívala jsem se na něj.

„Co je?!“ syknu hned. Jako kdyby se na mě dívaly starostlivé oči Matta.

„Co teď?“ zeptá se monotónně.

„Chci jet domů,“ obeznámím ho v krátce. Nic na to neřekl a zařadil se zpátky vedle druhého muže za mnou. V tichosti jsme mířili k našemu autu a mně se najednou rozezněl mobil v kabelce. Přijala jsem hovor s údivem, že mi volá Clayi.

„Ano?“ otážu se údivně.

„Změna plánu, letím do New Yorku, můžeme se sejít večer,“ nadhodí rozhodně, aniž by mě oslovil nějak úlisně, nebo pronesl nějaký vtípek.

„V kolik? A kde?“ zajímám se.

 

 

Blížila se osmá hodina večer a já zrovna vystoupila do ulice z auta.

Dean se zařadil hned vedle mě a zvučně zabouchl dveře auta.

Vzala jsem s sebou pouze Deana, nechtěla jsem přitahovat příliš pozornosti. Řidič auta měl počkat v autě a být tak připraven kdykoli odsud odjet.

Alex mi před odjezdem z bytu poslal pouze textovku, že dorazí pozdě, ať na něj nečekám. Což se mi hodilo.

Úplně by se mi nechtělo mu vysvětlovat kam jedu, když už by byl doma.

Nemusel vědět úplně o všem, ač jsem sebou měla jistého bonzáka.

„S kým že se to tu máš sejít?“ zajímá se Dean, když se ohlédne po pochybném vstupu do baru, nad kterým blikala bílá žárovka a kolem se válely odpadky z povalené popelnice na zemi.

„S mým informátorem,“ odpovím mu, a ještě se na něj otočím, „Byla bych ráda, kdyby ses do toho nijak nevměšoval a počkal na mě někde dál. Chci si s ním promluvit v soukromí, jestli mi rozumíš,“ řeknu důležitě a přidám k tomu velmi důrazný pohled.

On pouze přikývne.

Pak vyšel vstříc ke dveřím a opřel se do nich, jak byly vcelku těžké. Prošli jsme společně do potemnělé chodby, kde to páchlo plísní, nebo spíše, jako kdyby tam něco chcíplo. To bylo přesnější.

Slyšela jsem vzdálenou hudbu, nesoucí se z jediných dveří před námi, u kterých však stál opravdu, ale opravdu velký chlap. Vyšší jak Dean, mohutný, s oholenou hlavou, kterou měl celou potetovanou a vypadal absolutně nekompromisně. Postavil se nám do cesty a já jsem tedy předstoupila před Deana, který se prostě hned nad ním musel pohledem povyšovat. Chlapi.

„Mám tu schůzku,“ opáčím suše.

„Jistě paní Al-Sheid, již vás čeká,“ opáčí týpek hlubokým hlasem s přízvukem, který mě znal. Já jeho ne, ale to mi vůbec nevadilo. „Ale vstoupit můžete pouze sama,“ dodá a zamračí se na Deana. Krátce se ohlédnu na Deana, který však nevypadal, že by se měl k odchodu.

„Deane, počkej na mě v autě,“ rozkážu mu pevně.

„Na to zapomeň, nemůžu tě tu nechat samotnou,“ vyprskne na mě netečně.

„Nebudu s tebou o tom debatovat!“ štěknu po něm a viděla, jak se to v něm pere.

„Paní Al-Sheid bude pod naší ochranou. Nepouštíme dovnitř nikoho cizího,“ vysvětlí v krátkosti týpek, kterého vyloženě obtěžovalo, že nám, především Deanovi, to musel říct. Dean nervózně přešlápl a podíval se na mě pátravým výrazem.

„Tak už běž! Za chvíli jsem zpátky!“ zdůrazním svá slova netrpělivě.

Dean se nakonec otočí, přičemž nesouhlasně nakrčí ramena a zakroutí hlavou.

Otočila jsem se zpátky k týpkovi, který sáhl po klice a vpustil mě dovnitř.

Prošla jsem dveřmi a spatřila velmi prostornou místnost.

Pohledem jako typická hospoda či bar, ovšem v tomto baru se scházela pouze určitá sebranka lidí.

Zabijáci, informátoři, dealeři a překupníci. Byla to jistě jejich nálevna.

Hned mezi několika muži sedících u baru jsem jich pár poznala.

Všichni se ohlédli mým směrem.

Ignorovala jsem jejich pohledy i mírné pozdravy, které mi věnovali a prošla kolem nich až do rohu místnosti, kde seděl Clay a zubil se na mě. Ležérně se opíral v koženém křesle, v ruce držel natočené pivo, ze kterého měl jen trochu upito.

„Jdeš pozdě,“ ušklíbne se, přičemž si mě velmi pozorně prohlížel.

„Zdržela mě místní ochranka,“ odpovím mírně laxním tónem a usadím se naproti němu do širokého křesla. Přehodím si nohu přes nohu a v zádech se elegantně narovnala. Vzala jsem si na sebe černý kostýmek s vcelku nebezpečným výstřihem. Mé lodičky byly krvavě rudé, stejně jako barva mé rtěnky na rtech.

„Mají tu přísná pravidla, která se musí dodržovat, aby tu bylo bezpečno,“ pokrčí rameny a narovná se do normální sedu.

Odložil pivo na stůl a vzhlédl k barmanovi, který k nám zrovna přišel.

Před každého z nás postavil naleštěnou nízkou skleničkou s jantarovou tekutinou, a aniž by cokoli řekl, zase odešel.

Ostražitě jsem se podívala po Clayovi, který se hned natáhl po skleničce.

„Dovolil jsem nám objednat drahou skotskou,“ prohodí jakoby nic a skleničku v ruce mírně pozvedne.

Chopila jsem se skleničky též a nějakým způsobem tušila, že mě pouze zkouší.

Ťukla jsem s tou svou sklenkou o tu jeho a zadívala se do jeho očí, které se zračily, jako kdyby věděly všechno o celém světě.

Sebejistota z něj přímo cákala a bylo mi jasné, že Clay je jeden z mnoha dalších arogantních blbečků na tomto světě.

Vnímala jsem, jak mě úpěnlivě pozoruje, a tak jsem trochu smočila rty v hořké skotské, kdy mě mírně zapálila na jazyku.

Sklenku jsem zvučně odložila na stolek před sebe a složila poklidně ruce v klíně.

Zvedla jsem důležitě bradu a podívala se na něj. Usmál se na mě širokým úsměvem.

„Potřebuju, abys mi sehnal informace a byl u toho velmi diskrétní,“ nadhodím vážně.

„Vždycky jsem diskrétní,“ přikývne o něco vážněji, „Nerad bych dopadl jako Greg,“ dodá záhy s úšklebkem a já ani nechtěla vědět, jak to vlastně mohl vědět, když to nebylo ani dvacet čtyři hodin po tom, co jsem ho zabila. Prostě Clay.

„No, když už jsi toho Grega vytáhl, včera ještě před tím, než jsem ho zabila, řekl mi jedno slovo, které nevím, co přesně znamená. Ovšem měla jsem pocit, jako kdyby mi ho chtěl sdělit, pouze mně,“ nastíním krátké vysvětlení toho, proč jsem byla tady. Celé jsem to pronášela naprosto chladným, avšak poklidným tónem, abych dala najevo své postavení v tomto světě.

„Copak ti řekl?“ zajímá se Clay zvědavě.

„Euforika,“ odpovím oním slovem. Na Clayovi bylo vidět, jak úpěnlivě přemýšlí.

„Nic takového jsem nikdy neslyšel,“ odpoví po chvilce, „Určitě to řekl takhle? Nemyslel to třeba tak, že jeho nadcházející smrt je jistá euforie?“ ušklíbne se pobaveně. Jeho černý humor mi byl blízký, ovšem teď jsem nebyla v situaci, ve které bych se tomu mohla zasmát.

„Ne, řekl to přesně takhle. Chci po tobě, abys mi zjistil, co to přesně je, co to znamená.“

„Dobře, pokusím se zjistit vše, vlastně se můžeme se rovnou zeptat támhle Teddyho, kterého ti nemusím představovat, ne?“ nadhodí Clay a kývne směrem k baru, kde seděl Teddy, hlavní překupník drog v tomto městě. Patřil pod Alexe.

Staral se mu o hlavní prodej kokainu ve městě.

Znala jsem ho jen od vidění, patřil též pod Unii.

„Proč zrovna jeho? Copak Euforika zní jako droga?!“ nechápu nedůtklivě.

„Někde začít můžeme, ne?!“ opáčí jakoby nic a natáhne krk, „Hej, Teddy! Pojď sem!“ křikne po Teddym, čímž získal pozornost celého baru. Skvělý. Tolik k diskrétnosti.

Ohlédnu se k baru, kdy Teddy trochu ostýchavě sleze z židličky, avšak cestou k nám trochu nabral v ramenou a ve výraze se tvářil jako naprostý kretén. Neměla jsem ho ráda, už od pohledu.

„JO?!“ houkne na nás, když se zastavil mezi námi u křesel.

„Slyšel si někdy o slově Euforika?“ nadhodí Clay otázkou.

Teddy se podívá několikrát na mě a na něj, jako kdyby spíše sledoval zápas tenisu, kdy se najednou odpíchl od místa a vyběhl směrem ke dveřím. Dal se na útěk.

„Utíká ti,“ opáčím suše na Claye, když on si hbitě sáhl pod koženou bundu, namířil svou zbraní, na které měl tlumič a vystřelil přímo na Teddyho, který zrovna doběhl ke dveřím. Teddy zaúpěl bolestně a sesunul se k zemi, protože ho Clay trefil do stehna.

Hned jsem vstala a vystřelila z místa.

Ohlédla jsem se nepřístupným výrazem po ostatních chlapech, kteří seděli u baru, ani se nehnuli, kdežto barman třímal v rukách brokovnici, kterou mířil varovně vzhůru.

„V klidu, pánové, pouze si popovídáme s Teddym!“ zahlaholí Clay, který už mi byl v patách. Přikročila jsem k Teddymu a s chutí mu přišlápla krk svými rudými podpatky.

„Někam pospícháš, drahoušku?!“ procedím důkladně skrz zuby a silně ho sešlápnu. Teddy bolestně zachroptí, přičemž si držel nohu, která mu silně krvácela.

„Vezmeme ho na záchod, tady je příliš mnoho očí, ne?!“ šeptne Clay, aniž by ztratil jisté pobavení ve tváři.

Stáhla jsem svou nohu z krku Teddyho, kdy ho Clay hned vytáhl na nohy a za flígr odtáhl na záchody.

Zhurta s ním smekl k jedinému záchodu, který tam byl a Teddy bolestně vyhekl, když dosedl. Clay za námi zavřel a společně jsme se postavili vedle sebe, přímo naproti němu.

„Proč si začal utíkat?“ zajímám se hned a mínila se ujmout výslechu.

„Protože mi chceš určitě ublížit!“ zaúpí Teddy.

„Proč bych měla chtít?!“ zahřmím varovně.

„Myslel jsem, že tě na mě poslal Alex,“ vydechne těžce, kdy se mu hruď začínala nervózně zvedat.

„A myslíš, že by měl důvod mě na tebe poslat?!“ ztrácela jsem s ním hned trpělivost.

„Dojebal jsem poslední zakázku a dneska dorazil o jeden kontejner méně,“ odpověděl.

„Je mi to u prdele, co si dojebal. Jestli tě bude chtít zabít, budiž, ale teď mi odpověz, co je to Euforika,“ zvážním.

Teddy chvíli na mě pohlížel, kdy odevzdaně svěsil hlavu a nadechl se odpovědět.

„Je to nová zbraň, v podstatě. Je to z části droga a z části jed,“ odpoví a my na něj stále koukali. Chtěla jsem podrobnější informace.

„Jsou to chemicky upravené bakterie, které zasáhnou organismus člověka, které začnou napadat nejslabší části těla, ať už je to srdce, mozek nebo cokoli jiného. Zabije to člověka do několika hodin. Využívá se především na zabíjení nepřátel a v menším měřítku se člověk po tom tak sjede, že může být v jistém deliriu i několik dní.“

„Kdo ho vyrábí?“ zeptám se hned.

„To nikdo neví, objevil se na trhu asi před třemi lety a je to v podstatě nedostatkové zboží. Jednou za měsíc přijede jeden plný kontejner sem do New Yorku,“ vydechne bolestně Teddy a zase si pevně sevřel rukou čistý průstřel na stehně.

„A ty ho máš na starost distribuovat, na příkaz Alexe?“ podám mu další otázku.

„Dělal jsem to na vlastní triko, Alex o tom neví,“ přizná se těžce. Další podrazák!

„Hm, takže jsi podrazák,“ zkonstatuji hlubším hlasem, „A víš, co s takovými dělá Alex?!“ přikročím k němu o jeden krok blíž, abych zdůraznila to, v jak špatné situace zrovna byl.

„Nemůžeš mě zabít, patřím k Unii!“ vyhrkne na mě obraně, čímž mě neskutečně pobaví.

„Upřímně, na to ti seru,“ ušklíbnu se a podívám se na Claye, který měl založenou zbraň ve svém pouzdře pod bundou, „Zabij ho,“ rozkážu mu. Clay se na mě zatváří trochu nesouhlasně.

„Nemůžu ho tu zastřelit, ne když je venku další sebranka zabijáků, je to zakázané!“ opáčí výmluvně, ačkoli si zbraň vyndal z pouzdra, „Ale ty můžeš, prakticky jsi už sama zákon,“ nadhodí významně, jistě narážející na můj vztah s Alexem.

Vložil mi do ruky jeho zbraň a trochu se u toho ušklíbnul.

„Ne, prosím ne!“ vyhrkl Teddy, přičemž jsem na něj namířila.

„Ještě něco bys mi chtěl říct, Teddy?!“ zeptám se ho přiškrceným tónem, aniž bych z něj spustila nekompromisní pohled.

„Já, já jsem ti řekl, všechno, co vím!“ zahaleká s úděsem v očích, přičemž obranně zvedl ruce vzhůru.

„Jsi si jistý?“ zdůrazním pevným tónem.

„Ano!“ horlivě přikývne, kdy se v jeho očích odrážel strach a taky pravda.

S krátkou vteřinou zaváhání jsem zmáčkla spoušť a zpečetila osud toho zrádce.

Tlumič skvěle vykonal svou práci, kdy ztlumil hlasitý výstřel a jeho mozek se rozprskl o hnusné hnědé kachličky za ním. Teddyho mrtvé tělo se zapřelo dozadu o záchod a já se bez mrknutí oka podívala zpátky na Claye.

„Chci, abys mi zjistil, naprosto všechno o té droze. Odkud se dováží, kdo je její výrobce, kde se všude distribuuje, prostě všechno a v naprosté tichosti. Nesmí to nikdo vědět, nikdo nesmí vědět, že potom pátrám zrovna já,“ řeknu rozhodně a do ruky mu podala zpátky jeho zbraň. Přebral si ji a s hlasitým uchechtnutím si ji schoval do bundy.

„Víš, tak nějak jsem myslel, že už se uklidníš a začneš hnízdit, víš, tak jak to ty těhulky mají,“ usměje se a já se naježila. Bylo mi jasné, že se mé těhotenství neutají příliš dlouho. Nasraně jsem se na něj podívala.

„Ale ty ještě víc akorát přikládáš do kotle,“ dodá s úšklebkem a zapne si svou koženou bundu.

„Odkud víš, že jsem těhotná?“ syknu netečně.

„Jsem dobrý v tom, co dělám,“ uchechtne se.

„Clayi,“ oslovím ho varovně. Stále jsme tam stály, v malé místnosti se záchodem a mrtvolou.

„Tvůj přítel má ve svém týmu krysu, která velmi ráda obchoduje s informacemi.“

„Chci slyšet jméno,“ vydechnu netrpělivě a pohlížela pevně do jeho očí.

„Emilliano,“ odpoví a mě ta jeho odpověď vlastně ani nezaskočí. Byl to italskej starej zmrd!

„Takže celou tu posranou dobu za tím stojí on, to vypálení Alexova klubu, ty jeho sklady, Greg s tím neměl nic společného a on to na něj pouze hodil, aby měl obětního beránka,“ vydechnu, když mi to celé došlo. Jistě dělal pro Šíleného Dava a on tak měl celou dobu jisté eso v rukávu. Věděl naprosto vše a pouze čekal na příhodnou situaci a správný čas.

To prozření a spojení několik událostí, které se kolem nás děly za posledních několik dní, bylo jak objevení Ameriky. Heuréka!

„Jsi vážně blesk!“ zasměje se Clay ironicky.

„Kruci, musím za Alexem!“ vydechnu a podívám se na mrtvého Teddyho, „Postaráš se o něj?“ nadhodím spěšně.

„Postarám, ale nechám si to naúčtovat!“ vyhrkne, aniž by sklopil svůj úšklebek.

„Dám ti peníze, až mi seženeš zbytek informací!“ odbydu ho a otočím se k odchodu.

„A Kristýno…“ osloví mě o něco důležitějším tónem Clay, ještě jsem se na něj otočila přes rameno, „Dávej na sebe pozor, hm?“ pronese velmi zvláštním tónem.

Odemkla jsem záchod, vzala za kliku a vyšla ven.

Rovnou jsem si to zamířila ke dveřím směrem ven, kdy zrovna jimi prošel dovnitř nasraný Dean, s pistolí v ruce.

Zastavila jsem se v pohybu a pohlížela na další dva muže, který prošli dovnitř.

Patřili k Alexovi, který vyšel záhy hned za nimi a netečně se rozhlédl po místnosti, až se zastavil pohledem na mně. Zamračil se.

„Co se to tu kurva děje?!“ zahřmí hlasitě, až ve mně zatrne.