Mr.Black Její černá duše - 27.kapitola

Anotace: A to drama nám teprve začíná 0:)

Sbírka: Mr.Black Její černá duše Kniha třetí

 

 

27.kapitola

Ráno jsem se vzbudila a pocítila jisté prázdno.

Nejen v sobě, ale taky vedle sebe.

Tak hrozně jsem si přivykla na Alexe vedle sebe v posteli, jak mě uzurpoval svou přítomností, utlačoval mě až na samý okraj postele a pořád si mě držel u sebe.

Vnímala jsem samu sebe, jak jsem za tu dobu bez něj vyměkla a přála si být zase s ním. V jeho náruči, aby mě jeho potetované paže zase objaly.

Abych cítila jeho kolínskou a viděla ten jeho drzý úšklebek. Kruci!

Ohlédla jsem se na mobil a zjistila, že už je deset hodin dopoledne. Tolik k posunu času a mému naprosto rozhozenému spánku. V noci jsem samozřejmě nemohla usnout a přemýšlela jsem snad úplně o všem. Trápila mě myšlenka toho, jaké Alex přede mnou měl tajemství, a že jich jistě bylo dost. Stejně jako já mu tajila spousta věcí, on na tom byl určitě stejně. Nechápala jsem, proč zabil Claye a věděla jsem, že po něm budu chtít vysvětlení. Ovšem na to ještě nepřišla řada, byly tu důležitější věci a záležitosti. Třeba, jak vysvětlit rodičům mou dlouhodobou nepřítomnost a taky jistou okolnost jménem těhotenství. 

Z myšlení a jistému podléhání deprese mě vytrhl mobil, který jsem třímala v ruce.

Volal mi Alex. Hned jsem hovor vzala.

„Ano?“ otážu se mírně, abych nezněla po ránu hned jako úplná kráva.

„Ahoj lásko,“ osloví mě jemně a láskyplně. Ten sráč na to šel jinak!

„Ahoj, jak to, že už nespíš? Vždyť v New Yorku je ještě brzo ráno,“ opáčím udiveně.

„Špatně se mi bez tebe spí,“ odpoví zcela vážně.

„Mám to podobně,“ přiznám bez okolků. Chyběl mi.

„Co máš dneska v plánu?“ zeptá se po krátké odmlce.

„Jdu na oběd s rodiči, oznámit jim, že se stanou babičkou a dědečkem,“ utrousím s lehkou hořkostí v hlase, kdy se mé poznámce zasměje. Oh Bože, ten jeho smích…

„Rád bych tam byl s tebou,“ utrousí však vážně.

„No, okolnosti jsou ale jiné. Ty to hlavně vyřeš v New Yorku, ať se můžeme věnovat daleko jiným starostem než řešit kdo koho dojebal, podrazil a kdo nás chce mrtvé,“ syknu značně jízlivě.

„Snažím se, neboj,“ odpoví pevným hlasem, „Věř mi, že už chci řešit velikost dětského pokoje, to, jakou barvou ho necháme vymalovat a jak se dítě bude jmenovat. Chci se s tebou dohadovat o jménech, jestli se bude jmenovat Koziáš nebo Eufrozína a zda si zajistíme mladou pěknou chůvu, nebo nějakou starou babku v důchodu,“ vychrlí na mě Alex odlehčeně a přinutil mě tím se usmát.

„Nebo si najmeme nějakého pěkného chlapa, jako chůvu, hm?!“ rýpnu si s úšklebkem.

„Chlapi nedělají chůvy, vypadali by jako pedofilové,“ uchechtne se Alex.

„Jo, to je asi pravda,“ opáčím znechuceně.

„No, prostě tohle už chci řešit a těším se na to. Těším se hlavně na tebe a chybíš mi,“ zněl tak měkce. Věřila jsem mu to.

„Zavoláme si večer? Pro mě večer?“ navrhnu.

„Jo, určitě. Zavolej mi,“ slyším jeho úsměv.

„Dobře, tak zatím,“ rozloučím se.

„Zatím, lásko,“ rozloučí se i on. Lásko.

 

 

Nervózně jsem šla po chodníku a pomalu a jistě se blížila k restauraci, kde jsem se měla sejít s rodiči. Bylo mi trochu blbě od žaludku, nervozita obklopila celé mé tělo a dlaně jsem měla zcela zpocené.

Polívalo mě horko a já měla sto chutí se otočit a vzít nohy na ramena.

Byla jsem schopna se postavit ledakomu, ledasčemu, ale mí rodiče, byli zcela jiná kapacita.

„Posaďte se někam k východu, tak abyste na sebe nepřitáhli příliš pozornost a vstupte dovnitř až chvíli po mně,“ řeknu na ty dva za mnou, kteří šli celou dobu mlčky za mnou. Donutila jsem je, aby se oblékli do normálního oblečení a zapadli tak do davu. V oblecích, které obvykle nosívali přitahovali až příliš pozornosti.

Zhluboka jsem se nadechla, když jsem vešla do restaurace a rozhlédla se po skoro plné restauraci. Zaznamenala jsem tátu, sedící v rohu společně s mou mámou.

Zrovna ke mně oba vzhlédli a táta na mě krátce mávnul.

Měla jsem dojem, že mi v srdci škublo a rozeběhlo se zcela na plno.

Poháněl mě jistý strach a nejistota, nicméně jsem se k nim rozešla.

Oba vstali a přistoupili před stůl. Aniž bychom si něco řekli, padli jsme si všichni do náruče. Pevně jsem oba sevřela kolem ramen a bylo mi jedno, že byla plná restaurace.

Emoce mě plně položily a já se rozbrečela.

„Ah, holčičko naše, konečně si zase s námi!“ utrousí máma, která taky brečela dojetím.

„Tak strašně ti to sluší!“ zasměje se táta, který měl též na krajíčku, ale snažil se to nedat najevo. Prohlížel si jistou změnu mých vlasů a jako kdyby se to snažil vštípit do paměti. Odtáhli jsme se od sebe a hned jsem si začala utírat slzy z tváře.

„Jsi tak hubená! Jíš vůbec?!“ vyhrkne hned máma, když si mě prohlédla od hlavy až k patě. Už to zase začínalo…

„Nech ji a posaďme se,“ napomene táta mámu, čímž ji usměrní a ona ho hned poslechla, což bylo krajně divné.

Co si tak pamatuji, bývalo to vždycky obráceně. Zřejmě se časy mění!

Pohodlně jsme se usadili, oni dva seděli vedle sebe a já naproti nim, jak při nějakém pohovoru. Zrovna k nám přistoupila obsluha a přinesla nám menu. Objednali jsme si následně pití a jen co obsluha odešla, máma se hned zase chopila slova.

„Jsem tak strašně ráda, že jsi přijela, Kristýnko!“ usměje se na mě vřele a sáhla mi hned po dlani, jako kdyby se nemohla nabažit mé přítomnosti. Stiskl jsem ji pevně ruku v dlani a mile se na ni usmála, ač milý úsměv jsem nepoužila již velmi dlouho.

„Taky vás ráda vidím a mrzí mě, že to tak trvalo,“ nadhodím soucitně. Táta se na mě vřele usmál.

„To nevadí, teď už jsi tady, a to je důležité!“ zvolá oslavně.

„No a jak se máte? Slyšela jsem, že jste zase spolu,“ nadhodím mírně překvapeně.

„Od koho to víš?“ zajímá se máma s úsměvem.

„Viděla jsem se s Evou a ta mi o vás řekla,“ přiznám pečlivě sledující oba dva.

„Myslel jsem si to!“ zasměje se táta a objal mámu kolem ramen, „No prostě nás dal dohromady zase čas a naše společná starost o tebe,“ dodá táta a přitáhl si mámu ještě blíž k sobě.

Máma ho líbla na tvář a pro mě to bylo naprosto neskutečné je takto vidět.

Nemyslela jsem si, že bych toho byla kdy svědkem.

Ale byla jsem za ně ráda. Zase se milovali.

„No a jak se máš ty? Kde žiješ? Co děláš?!“ zasype mě máma salvou klasických otázek.

„Žiju teď v New Yorku a provozuji na dálku několik společností,“ odpovím v krátkosti.

„Bydlíš v tom bytě, který jste měli s Adamem?“ vyhrkne hned máma zvědavě, kdy do ní táta netečně šťouchne. Snažil se jí krotit, ovšem jako kdyby ji neznal. I on na ní byl krátký.

„Ne, ten jsem prodala. Žiju teď jinde,“ přiznám a pak se nadechnu, „Vlastně, všechny Adamovi nemovitosti, co jsem podědila, jsem prodala,“ dodám těžce. Zase ty vzpomínky.

Cítila jsem pohledy obou a byla jsem ráda za to, když nás vyrušila obsluha, která nám zrovna přinesla pití. Jen přede mě položili sklenici s perlivou vodou, co jsem si objednala, hned jsem se musela napít. Z ostrého pohledu mámy mi vyschlo v krku.

„Takže jsi finančně zajištěná,“ zkonstatuje táta s jistým rozumem v hlase.

„To jsem,“ přikývnu. To kurva jsem!

„To jsem rád, bál jsem se, abys nějak nestrádala, ohledně peněz,“ řekl s jistou obavou v hlase, ačkoli jsem nechápala, kde se ta jeho obava vzala. Věděl jistě, jak bohatý Adam byl.

„Vlastně mě napadlo, co kdybych vám pořídila dům, abyste se nemuseli mačkat v tom bytě, ve kterém teď žijete určitě spolu,“ nadhodím myšlenku, se kterou jsem si už nějakou dobu pohrávala.

„Dům?“ zopakuje máma překvapeně a podívá se na tátu, který se zas překvapeně podívá na mě.

„Ale holčičko, to není třeba! Nám to takhle stačí!“ zasměje se táta a máma si usrkne červeného vína, které si objednala.

„Potřebujete víc místa, více klidu, více prostoru, abych k vám mohla jezdit,“ s vaším vnoučetem.

„Neutrácej za dva starce!“ zasměje se táta a máma ho plácne po ruce.

„No dovol!“ zasyčí jak jedovatá zmije a zvědavě na mě nakrčí nos.

„Nemyslím si, že utrácet za nás dva je rozumné, ale velkému domu s bazénem se bránit nebudu,“ opáčí a mě ta její okatá naškrobenost pobaví. Prostě moje matka!

Konverzací jsme přešli pak ke spousta jiným tématům, kdy jsme probírali naše rodinné známé, různé drby z okolí, tátův odchod do důchodu, mámy stále pokračující manželskou poradnu, za kterou stále dojížděla do Prahy. Povídali jsme si historky a zážitky za tu dobu, co jsme se neviděli a ze mě postupně opadával ten stres, který mě pohlcoval před schůzkou s nimi. Hledala jsem vhodný okamžik jim říct o dítěti, ale stále jsem nenašla odvahu.

Když jsme dojedli a máma s tátou si objednali ještě dezert, nadechla jsem se a podívala se na ty dva. Teď je ta chvíle.

„Chci za vámi jezdit častěji, chci se s vámi bavit víc, víc se vídat, chci to prostě vše vrátit do normálu,“ řeknu rozhodně a máma se na mě široce usmála.

„To jsme hrozně rádi, dítě naše!“ zvolá dojatě.

„Vlastně jsem za vámi přijela hlavě kvůli tomu, abych vám něco řekla,“ nadhodím opatrně a viděla na mámě, jak div nevyskočila z kůže zvědavostí. Táta mě počastoval pátravým pohledem a v jeho očích se odrážela především starost.

„Jsem těhotná,“ vydechnu těžce. Máma si šokovaně překryje pusu, aby na mě nekoukala s otevřenou pusou dokořán na celou restauraci a táta si starostlivě promne vousy na tváři. Jak tíživé bylo se odhodlat jim to říct, to ticho, co započalo po mém oznámení bylo daleko tíživější, doslova mě rozežíralo.

„Nic na to neřeknete?“ utrousím zaraženě. Táta už se nadechoval něco říct, kdy ho však máma chytla nedůtklivě za ruku, jakože si zabírá první slovo a naklonila se přes stůl.

„A s kým čekáš to dítě?!“ zeptá se uštěpačně.

„S přítelem,“ odpovím neurčitě.

„A jak se jmenuje, co dělá, kdo to je a proč si ho nepřivezla s sebou, abys nám ho rovnou představila?!“ nechá se máma unést do vyššího tónu, kdy se natáhne po skleničce a zhurta se napije vína, jako kdyby se potřebovala uklidnit.

„Všechno popořadě, jo?!“ nakrčím obočí a nadechnu se, „Jmenuje se Alex, žije v New Yorku, známe se už několik let. Chtěl přijet se mnou, ale má toho hodně, je velmi vlivný…podnikatel.“ A byznysmen, vrah, zabiják, prudérní hajzl, a muž, kterého přesto miluji.

„Takže je bohatý, předpokládám,“ okomentuje to matka suše a už jsem viděla, zas ten její prozíravý mateřský pohled, který uměla jen ona.

„Ano, je bohatý,“ opáčím jednoduše.

„A to jste to jako plánovali?!“ další otázka podána jejím tónem.

„Ne mami, neplánovali,“ syknu podrážděně. Máma zakroutí hlavou a znova se napije vína. Táta ji s poklidem poplácá po ruce a zadívá se na mě vřelými oči.

„Jsem za tebe rád holčičko, důležité je abys byla šťastná a spokojená!“ usměje se na mě a chytne i mou ruku. Pevně ji stiskl a já z jeho strany cítila jistý klid a zároveň radost, což se o mámě říct nedalo. Byla tím úplně rozhozená a dávala to značně najevo.

„Mami, ty nemáš radost?!“ neváhám se zeptat.

„Ale jo mám, jen…“ vydechne tíživě, „Musím to zpracovat,“ dodá a podívá se na mě pouze krátce. Nerozuměla jsem její reakci a snažila se to nebrat příliš osobně, ačkoli s mojí matkou to moc lehko nešlo.

„Myslela jsem si, že po Adamově smrti, se vrátíš k Mattovi,“ řekne najednou a mě tím neskutečně zaskočila. Jak na to do prdele přišla?!

„Jak si na to sakra přišla?! Vždyť Matta ani neznáš, nikdy si ho neviděla, znáš ho maximálně z tátova vyprávění!“ vyjedu hned na ní, zcela popuzena tím, co řekla a JAK to řekla. Jako kdybych své bolavé srdce měla zaplácnout pouhou náplastí jménem Matt.

„To není pravda. Poznala jsem ho, osobně…“ nadhodí máma a táta se na mě zvláštně zatváří.

„Co? Cože?! Kdy jako?!“ nechápu zcela zaskočeně. Věděla jsem z Mattova vyprávění, že se zřejmě bavil s mým tátou, aby o mně něco zjistil, nemyslela jsem si však, že se s nimi viděl. Ještě s mojí mámou! Kriste! Zabiju ho! Ručně! Bolestivě!

„Byl tu za námi asi před dvěma měsíci, kdy ho tvůj táta kontaktoval ohledně toho, zda o tobě něco neví. Víš, jak jsme se o tebe báli! Nakonec za námi přijel a musím podotknout, že se mi líbil! Bylo na něm vidět, že mu na tobě záleží, pořád!“ To se mi snad kurva zdá!

„Proč se mi všichni snažíte kurva dohodit zpátky Matta! Mluvíte úplně stejně jako Eva, vy jste se na mně domluvili, nebo co?!“ vyhrknu na ně zcela rozhořčeně a začínala cítit, že můj pohár trpělivosti právě přetekl.

„Myslel jsem to dobře, Týno,“ opáčí táta ostýchavě a nervózně se ošil. Měla jsem toho už dost.

Zvedla jsem se ze židle a pobrala si kabelku.

Oba se na mě překvapeně podívali.

„Mám toho dneska víc než dost, vy zpracujte to, že budete prarodiči a já zpracuju to, že se mi neustále motáte do života!“ zvolám nasraně.

„Stále jsme tvoji rodiče, takže se ti do něj budeme motat, dokud neumřeme!“ sykne máma rozlíceně a akorát mě popudí proti ní ještě víc. Že já kráva se na to nevysrala…

Vystřelila jsem z restaurace jak namydlený blesk a bylo mi úplně jedno, že jsem tam zanechala rodiče v takovém stavu. Vnímala jsem pouze Marca s Polem, jak za mnou hned vyrazili a snažili se mě dohnat, když jsem si to štrádovala rychlým krokem přes park. Měla jsem sto chutí kopnout do odpadkového koše, kolem kterého jsem zrovna procházela, akorát bych se přidala k jisté sortě lidí, která si to zrovna štrádovala naproti mně a vyhrabávala další koš. Obešla jsem je obloukem, kdy se vedle mě hned zařadil Marco, aby mě bránil, kdyby si ti lidé chtěli něco zkusit, ale prošli jsme kolem nich, aniž by nás jakkoli zaznamenali.

„Zpátky na hotel?“ zeptá se v poklidu, ačkoli jsme šli rychlým krokem.

„Jo,“ hlesnu pouze.

 

Když jsme konečně došli před hotel, ve mně zatrnulo.

Před hotelem stál Dean, opíral se o zídku s květinami a ruce měl ležérně založené na prsou. Hned si nás všiml a stáhl si z očí sluneční brýle. Byl oblečený v černém obleku a já se na malou sekundu zadrhla v přemýšlení, zda to přeci jen není Matt. To by tak ještě scházelo…

„Co tady sakra děláš?!“ syknu na něj netečně, místo pozdravu, když jsme k němu došli.

„Poslal mě za tebou Alex, abych na tebe dával pozor,“ opáčí suše. Pecka!

„Zapomněl se zmínit,“ procedím skrz zuby jistý fakt.

„Překvapení!“ řekne jízlivě a já pocítila jistou tendenci ho zaškrtit, ač bych na něj nedosáhla. Spolkla jsem všechny nadávky na něj, které jsem si nechala pro sebe a rozešla se do hotelu.

Jen jsme došli do apartmánu, zavřela jsem se u sebe v ložnici a z kabelky vytáhla mobil. Hned jsem vytočila Alexovo číslo.

„Ahoj lásko, tak jak to šlo?“ nadhodí hned Alex zvědavě.

„Proč si sem poslal toho blbečka?!“ přejdu okamžitě k věci. Alex se uchechtl.

„Aby na tebe dával pozor, přeci.“

„Zapomněla jsem se ti zmínit o tom, že ho nemám ráda a nechci, aby mi dělal osobního strážce,“ syknu naježeně.

„Proč?“ slyším jeho nepochopení.

„Moc dobře víš, proč!“ zavrčím.

„Protože je to jeho příbuzný?“ zeptá se Alex. Slyšela jsem ten jeho jízlivý úšklebek, kdy nechtěl naschvál vyslovit Mattovo jméno.

„Protože je to další nabubřelý kretén!“

„Dean je skvělý zabiják, stejně dobrý jako jeho drahý bratranec. Spolu u mě začínali a předháněli se v tom, kdo bude lepší, je to jeden z mých nejvěrnějších lidí,“ řekne Alex, přičemž z něj až přes telefon cákala jeho arogance.

„Jo, to si říkal o Emillianovi taky a jak to dopadlo…“ zavrčím trefně.

„No a co oběd s rodiči?“ vydechne Alex, snažíc se odvrátit konverzaci jinam.

„Jo, naprosto skvělý,“ syknu ironicky.

„Až tak špatný to bylo?“

„Málem bych zapomněla, jaká dokáže být má matka.“

„Jistě je stejně okouzlující jako ty,“ zasměje se sarkasticky Alex. Ha ha ha!

„Rozhodně!“ zavrčím rozhořčeně.

„No, hold naše matky jsou jedinečné,“ nadhodí Alex trefně.

„JO, ty dvě, kdyby se spojily, tak zbortí celý svět!“

„Jo, tomu bych věřil,“ opět ten jeho smích, který mě svým způsobem uklidňoval.

„Každopádně to, žes mi sem poslal Deana, mi nedělá vůbec radost a tématem našich matek to nezakecáš, nemám ho ráda a on mě taky ne, čumí na mě, jako kdyby mě chtěl spíše zabít,“ syknu hořce, odhodlaná nenechat se jím zviklat. Na to už jsem byla trénovaná.

Alex se několikrát uchechtl, ale byla jsem si jistá, že to byl jeho hořký, až výhružný smích.

„Musíš to vydržet, poklade, prostě má své rozkazy a svou práci. Nevšímej si ho a nedělej žádné píčoviny a za chvíli budeme zase spolu,“ řekne tak zvláštním tónem. Nabývala jsem nějakého podezření. Bylo to dost divný.

„Zavoláme si pak ještě večer, půjdu si teď odpočinout, nebo dělat cokoli, abych zaměstnala svoji mysl,“ opáčím a posadím se ztěžka na ustlanou postel.

„Dobře, poklade, zavolej kdykoli, hm?“ nadhodí zase normálním tónem.

„Tak zatím,“ rozloučím se a vypnu hovor.

Chvíli jsem koukala na mobil a horlivě přemýšlela co budu dělat.

Pak jsem si vzpomněla, že tenhle hotel nabízí wellness služby, tudíž bych se mohla zbytek dne uklidit tam a hýčkat tak své znavené tělo. Byl to skvělý nápad.

Odpíchla jsem se od postele a přešla ke dveřím, abych to oznámila chlapům. Vešla jsem chodbou do obýváku, kde jsem myslela, že najdu především bratry, ale nikde nikdo nebyl.

„Marco?“ zvolám apartmánem. Nic. Což bylo dost divný.

Ovšem zaslechla jsem nějaké zvuky z jejich pokojů. Pomalými kroky jsem se rozešla chodbou zpátky a slyšela duté zvuky, jako kdyby někdo spíše stěhoval nábytek v pokoji.

Co tam kurva dělají?!

Zastavila jsem se u polootevřených dveří a opatrně do nich strčila. Uviděla jsem na zemi ležícího Pola, hlavou k podlaze.

„Paule?!“ vyhrknu ze sebe zaskočeně a přikročila rychle k němu. Otočila jsem jeho těžké tělo a pohlédla mu na hlavu. Měl čistý průstřel hlavy. Byl mrtvý.

Ostražitě jsem se ohlédla kolem sebe a zaposlouchala se.

Slyšela jsem jakési další zvuky, jako chroptění, nebo chrčení.

Vstala jsem a přešla k posteli, kdy jsem zahlédla Marca za postelí, měl prořízlé hrdlo a několik dalších bodných zranění na hrudi. Držel se dlaněmi pod krkem a prakticky se dusil vlastní krví.

Jeho oči se upřely na mě a já v nich viděla ten strach.

Umíral a moc dobře si to uvědomoval.

Věděla jsem, že mu už nedokážu pomoci.

Ztěžka jsem se nadechla a musela najít Deana, už jsem se chtěla otočit, když mi k hlavě byla přiložena zbraň. Tolik k mé ostražitosti.

Nechala jsem se rozptýlit těma dvěma a absolutně nedávala pozor na svá záda. Krávo blbá!

Hlaveň pistole mi tlačila zezadu na hlavu a jisto jistě ve mně vyvolávala strach.

Pud sebezáchovy se sepnul zcela automaticky, ovšem nemínila jsem dělat nic, aniž bych nevěděla, kdo mi stojí za zády.

Obraně jsem pomalu zvedla ruce vzhůru a zanechala je u hlavy.

Pomalu jsem se začala otáčet, i když mi ten dotyčný div nevyrýval zbraní díru do hlavy.

Zcela jsem se otočila a podívala se na Deana. Jo, to jsem si mohla myslet.

Čuměl na mě tím svým nasraným výrazem, kterým mi tak připomínal Matta. Rychleji oddychoval, protože mu zřejmě dalo práci skolit Marca a proto vypadal, jak vypadal. Ruce měl od krve a jeden mírný cákanec krve měl na krku.

Stále pevně na mě mířil a nakrčil hlavou mírně do strany.

„Pojď do obýváku,“ řekne nesmlouvavě a pokyne mi gestem ruky, abych se hned rozešla. Neřekla jsem vůbec nic, pouze si zkousla jazyk, abych neřekla nějakou sprostou poznámku a pomalými ostražitými kroky se vydala z pokoje do chodby.

V hlavě už jsem vyvíjela plán, jak bych ho mohla porazit.

Skočit na něj a rvát se s ním hlava nehlava.

Už jsem se prala se stejně velkými chlapy a zabila je.

Ovšem teď mě jistý pud držel zpátky. Ten mateřský.

„Sedni si na gauč a ani se nehni,“ pokyne mi Dean, když jsme vešli do obýváku. Přešla jsem ke gauči a posadila se na něj velmi ležérně a pohodlně, abych dala najevo, jak se necítím absolutně ohrožená jeho debilní osobou. Nasadila jsem poker face a čuměla na něj. Usadil se naproti mně, na křeslo, stále mířící na mě zbraní.

„Víš, je to vcelku vtipný, protože ještě před chvílí jsem mluvila s Alexem o tobě, kdy pronášel takový zvláštní slova o tom, že ti věří a že jsi jeho nejvěrnější člověk, no není to ironie!“ zasměji se hořce.

„Drž hubu!“ zavrčí ostře Dean a já zaslechnu hlavní dveře.

Ostražitě k nim vzhlédnu a pohlédnu do chodby, kde vyjde několik mužů v černých oblecích a ihned zpoza nich vejde dovnitř Devítka Dave. Šílený Dave.

Vítězně se na mě usmíval a pak několika kroky přešel k nám do obýváku. Zaujal místo vedle mě na gauči, zavrtal se do opačného rohu a díval se na mě s širokým úsměvem.

Píčus anglickej!

„Ah, drahá, dlouho jsme se neviděli!“ zašklebí se úlisně a jeho anglický akcent byl víc než přízvučný. Otočila jsem se v sedě přímo na něj, abych mu byla v tváří tvář a mínila si nechat tu masku neohroženosti na tváři, ačkoli jsem začínala pomalu propadat panice.

„Naposled v Mexiku,“ pokrčím laxně rameny narážející na pohřeb Tlusťocha.

„No, přejdu rovnou věci, nemám rád zbytečnou konverzaci,“ utrousí mírně otráveně a přehodí si ladně nohu přes nohu.

Byl velice elegantně oblečený, takový typický anglický gentleman.

Měl na sobě tmavě hnědý oblek s černou vázankou, která akorát podtrhovala ten jeho nabubřelý ksicht.

„Respektuji tě, ať už tím, kým si byla, s kým si žila, nebo kým ses stala. Byl bych rád, abys byla mým hostem,“ nadhodí s širokým úsměvem a sáhl si do kapsy. Z nich vytáhl kapesní hodinky, na které se krátce podíval, jako kdyby ho tížil čas.

„Být tvým hostem? Tak se tomu říká u vás Anglii?!“ syknu netečně, narážející na to, že jistě budu jeho rukojmí.

„Kdybys byla nějaká obyčejná ženská, neřeším to, ale jsi kurva Černá vdova, a to já žeru, takže prostě a jednoduše, buď mým hostem, nedělej problémy a všechno dopadne, tak jak má,“ odpoví v poklidu a uschová si hodinky zase do kapsy.

„Nebo co?! Zabiješ mě a předhodíš mrtvou Alexovi?!“ pronesu jakoby nic. Jako kdyby se tu nejedlo o můj život.

„Ale vůbec,“ zasměje se Dave a netečně pohodí dlaněmi, „Jsi má pojistka, že ten tvůj americkej čůrák bude vyjednávat, takže je v mém zájmu tě udržovat živou. Nicméně, můžu ti mezitím ten život značně znepříjemnit,“ zablýskne se mu výhružně v očích a já v něm viděla to jisté šílenství, které se mu neslo v přezdívce.

Vyloženě jsem milovala, když mi někdo vyhrožoval, bylo to jako kdybych se vrátila několik let zpátky.

„Buď budeš spolupracovat a vyjdeme všichni z toho jako vítězové, nebo dopadneš jako tvá ochranka, nebo…navštívíme tvé rodiče, se kterými si byla na obědě,“ dodá výhružně.

Zvedla jsem bradu a dívala se na něj nenávistným pohledem.

Měla jsem sto chutí po něm skočit a zabít ho holýma rukama, ač bych z toho nevyšla vůbec vítězně. Bylo mi jasné, že pravidla Unie tímto neplatí a on se řídí pouze tím, co chce a požaduje za nutné. Bylo mi jasné, že by neváhal mým rodičům neublížit.

„Fajn,“ syknu chladně, aniž bych z něj pustila pohled, „Máš to mít, budu tvým hostem.“

„Výborně!“ zvolá oslavně s širokým úsměvem a mávne na jednoho z těch mužů, co postával u chodby, „Zabal ji všechny věci a přines mi její mobil!“ pokyne mu tvrdým tónem a pak se sám postaví. Zapne si sako, rukou si ho uhladí a pak natáhne ke mně svou rukou.

„Tak pojď, počkáme v autě, ať máš pohodlí, víš, že ve svém stavu by ses měla šetřit,“ nadhodí s jasným podtextem.

Pevně semknu bradu a chopím se jeho ruky.

Vstanu a on mě pevně chytne za ruku.

Velmi silně mě za ní chytl a já se podívala na Deana, který schoval svou zbraň a stále na mě debilně čuměl. Dave se rozešel ke dveřím, spolu se mnou a já se naposled rozhlédla do pokoje, kde ležel na zemi mrtvý Paul. Nabývala jsem dojmu, že jsem pěkně v prdeli.

A že bude hůř…