Mr.Black Její černá duše - 30.kapitola

Anotace: Pánská volenka: Matt O'Brian vs. Alexander Verwohnendes

Sbírka: Mr.Black Její černá duše Kniha třetí

Má další oblíbená kapitola!

Není nad ten jiný pohled našich hlavních postav! Doufám, že se Vám bude kapitola líbit. Byla vcelku pracná a náročná.

A opět UPOZORŇUJI, ani tato kapitola se nevyhne násilí a agresi, jelikož se budeme vracet trochu zpátky!

 

Přeji krásné čtení!

Vaše E.

 

 

 

30.kapitola

 

Matt

 

O několik dní dříve

 

Stál jsem na okraji pláže a pohlížel na děcka ve vlnách.

Pečlivě jsem sledoval každý jejich pohyb, kdy se snažila brázdit jednotlivé vlny a úspěšně se jim to dařilo. Cítil jsem určitě zadostiučiní, že má práce s nimi nebyla jen tak ničemu a ta děcka se opravdu něco naučila.

„Hej Matte! Zvoní ti mobil!“ zaslechnu za sebou svého parťáka Cruize, se kterým jsem se střídal, či mě tu zastupoval v mé nepřítomnosti. Otočil jsem se na něj a několika kroky mu šel naproti, kdy ke mně spěchal s mým mobilem v ruce. Napřáhl jsem ruku a převzal si mobil. Volalo mi skryté číslo.

„Převezmi to na chvíli za mě,“ pokynu mu, aby držel dohled nad děckama a odstoupil několika kroky dál. Přijal jsem hovor.

„Jo?!“ syknu netečně anglicky.

„Čau bratránku!“ zaslechnu Deana, kterého jsem už nějakou dobu neslyšel.

„No nazdar,“ ušklíbnu se a ohlédnu se přes rameno na Cruize, který bedlivě pozoroval děti ve vlnách. Vydal jsem se několika dalšími kroky dál po pláži.

„Mám pro tebe job,“ zahlaholí Dean a já ho mínil rovnou přerušit.

„Nepotřebuju žádný job, mám surfařskou školu, která mě dostatečně zaměstnává, vždyť to víš,“ obořím se na něj.

„Tohle by tě mohlo zajímat,“ slyším jeho pobavený pošklebek.

„Proč jako?!“ syknu netečně. Věděl jsem, že Dean stále pracuje pro toho kokota Verwohnendese a bylo mi úplně jasný, že ten job spočíval v tom, že budu dělat hlavně pro něj, což jsem opravdu nemínil udělat. Ani za nic.

„Dostanu tě do Londýna, k Šílenému Davovi, je to jeden z Devítky.“

„Vím, kdo je Šílený Dave,“ ucedím nasraně, už mi to bylo úplně jasný, kam tím míří.

„Zabiješ ho, dostaneš prachy, jednoduchý jak facka,“ zasměje se Dean a já nechápal, proč s tím otravuje zrovna mě.

„Zabij si ho sám,“ konstatuju suše a dál jsem šel pomalými kroky v písku.

„Mám na starost teď něco jiného. Navíc už nějakou dobu pracuju v utajení pod Davem. Ten anglický kokot si myslí, jak je Alex tím nahraný, že mě ukecal na jeho stranu, ovšem nemá ani zdání. Můžu tě k němu dostat a buď bys ho rovnou zabil, anebo to hrál se mnou, to ještě záleží, jak se situace vyvine dál.“

„A ty si jako myslíš, že Šílený Dave, neví, kdo jsem? Neví o mých předchozích vazbách s Verwohnendesem?!“ byl to ultra směšnej plán.

„Tvé jméno je sice proslulé v celé Evropě, ale více méně tě tu jinak nikdo nezdá. Řeknu Davovi, že si spolupracoval kdysi s Alexem a že si měl pletky z jeho nastávající a že teď vůči němu cítíš jen nenávist, což vlastně je čistá pravda,“ zasměje se pobaveně Dean a mně okamžitě zatrnulo, když se zmínil o Kristýně, „Prostě potřebuju, abys to pro mě udělal, přijeď do New Yorku a probereme zbytek,“ dodá naléhavě. Ne, ne, ne, ne, a kurva ne!

„Nemám zájem,“ procedím popuzeně a nadechnu se, „Udělej to sám! Vraždíš pro toho kokota na potkání, tak jistě ti nebude dělat problém ani tohle.“

„Už jsem ti říkal, že nemůžu, dostal jsem na starost Kristýnu,“ sykne jízlivě a já se zastavím v pohybu.

„Cože kurva?!“ asi jsem špatně slyšel.

„Jo, Alex mě pověřil její ochranou. Teď jsme se vrátili z Kostariky. Někdo nechal vypálit Alexův klub a myslíme si, že to byl právě Šílený Dave,“ opáčí. Kurva, neříkal jsem to, že s ním se vydá akorát do dalších a dalších sraček?!

Promnul jsem dlaní otráveně obličej a měl sto chutí do něčeho bouchnout. Přesně tohle se tomu čůrákovi hodilo do krámu, on to moc dobře věděl, že udělám prakticky cokoli, co se týkalo Kristýny. Měl jsem ho zabít, když byla příležitost!

„Fajn! Dorazím, jak budu moct, nemůžu odjet ze dne na den!“ zavrčím vyloženě nasraně.

„Oukey, vyřídím, že s tebou můžeme počítat!“

„A Deane!“ nadechnu se varovně, „Dej na Kristýnu pozor, je v mnoha ohledech nepředvídatelná!“ zavrčím a ihned se mi vybaví vzpomínka na to, kdy jsem ji hlídal já. Chudák blbej, ani neví, čemu se upsal.

 

 

Alex

 

Seděl jsem v autě a pohlížel do nočních ulic New Yorku.

Blížili jsme se k dokům a byl jsem na pokraji jistého výbuchu.

Panovalo ve mně určité rozhořčení nad tím, že by mě měl zradit jeden z mých lidí, který mi byl opravdu nejblíž. Emilliano.

Myslel jsem si, jak jsem toho britského čůráka přechytračil tím, že jsem k němu podstrčil Deana, ovšem on zase k sobě přetáhl Emilliana.

Ač se mi tomu úplně nechtělo věřit, nedivil jsem se už vůbec ničemu.

Má drahá matka rozjela jistý koloběh událostí a tohle byly pouze střípky toho všeho. Jisté následky, po jejích velkých ambicích.

Kdyby nebyla mojí matkou, asi byl ji zabil.

Díky ní se všechno rozesralo.

Kolovala ve mně ještě jistá zlost z toho, že ten kretén, co seděl vedle mě, Clay, měl nějaké oplejtačky s Kristýnou a já nevěděl proč. Myslel jsem, že vím naprosto všechno, co se děje v tomto městě, ovšem zřejmě jsem se spletl.

Mínil jsem nejdřív vyřídit všechno, co se týkalo Emilliana a pak si smlsnout na Clayovi. Dostat z něj to, proč se s ním Kristýna sešla. Jaké přede mnou měla tajemství.

Když jsme konečně zastavili u pátého doku, ihned jsem vystřelil z auta, a přitom pokynul Clayovi, aby šel se mnou.

Rychlým krokem jsem vešel dovnitř zrezavělými dveřmi, kde jsem potkal několik mých lidí, kteří nakládali zboží do aut. Emilliano postával opodál a v rukách držel nějaká lodní lejstra. Zvedl na mě ten svůj pohled a já k němu rychlými kroky došel.

Zhurta jsem se napřáhl a rovnou ho udeřil do obličeje.

Emilliano překvapeně zavrávoral, až dopadl zadkem na zem, přičemž jsem ho chytl hrubě za flígr a odtáhnul ho k blízkému sloupu. Silně jsem ho o něj opřel a napřáhl na něj svou zbraň. Můj respekt k němu byl pryč.

„Nechceš mi něco vysvětlit?!“ zavrčím na něj. Emilliano na mě pohlížel s menším překvapením v očích, kdy mu z koutku úst vytekla krev. Hřbetem ruky si ji utřel a suše se uchechtl.

„Tak už si na to přišel?!“ slyším tu jeho hořkost v hlase. Odjištěnou zbraň jsem mu namířil rovnou na spánek.

„Zeptám se na jediné…PROČ?!“ zavrčím nasraně.

„Není v tom nic osobního, Alexi, je to pouze politika,“ odpoví, aniž bych to měl nějak víc chápat.

Přistoupili k nám dva z mých mužů, kteří byli hotoví s nakládkou, a to se mi hodilo.

Pokynul jsem jim, aby ho zvedli a odvedli do staré kanceláře, která byla za rohem.

Bylo tam několik židlí, ke které ho mohli přivázat, což jsem jim taky nařídil.

Když ho odváděli, zaslechl jsem zaklapnutí dveří a ohlédl se přes rameno.

Už jsem chtěl jít za nimi, ovšem zastavil jsem se.

Viděl jsem přicházet O’Briana, který přijel jistě jak chtěl Dean. Ač se mi Deanův plán úplně nelíbil, kor s určitým zapojením tohohle kokota, mělo to něco do sebe a když mi to zaručí jistou smrt Šíleného Dava, dokážu přejít to, že se na tom podílí zrovna on.

Otočil jsem směrem k němu a podíval se na něj jistým úšklebkem. Ten jeho nasranej ksicht mě úplně vysíral, nemluvě o mém podvědomí, které mi říkalo, že tu práci určitě vzal kvůli Kristýně.

„Tak si přeci jen dorazil,“ promluvím na něj, když dojde až ke mně a zastaví se několik kroků ode mě. Změřil si mě jasně vyzývavým pohledem. Nesnášel mě úplně stejně, jako já jeho.

„Tak někdo za tebe musí udělat tu špinavou práci,“ procedí skrz zuby. Chtěl mě vyprovokovat. Pobaveně jsem se vysmál tomu kokotovi do ksichtu.

„Moc dobře víš, že si cením dobrých lidí a dokážu je stejně dobře zaplatit.“

„Takže co pro mě máš,“ nadhodí netečně.

„Chci, abys odjel do Londýna a sledoval Šíleného Dava. Až přijde ten správný čas, tak ho zabiješ, nebo uvidíme, podle toho, co bude zkoušet. Myslí si, jak má navrch tím, že k sobě přetáhl Emilliana, ovšem nikdo neví o Deanovi, a to se nám hodí. Dean se, popřípadě, za tebe přimluví a dostane tě k němu,“ vysvětlím mu krátce jistý plán, který vymyslel především Dean. Ač měl mouchy, moc možností jsme neměli. Jistě se rozhodne během několika hodin, co bude dál. Šílený Dave má jistě něco v rukávu.

„Fajn, ale mám podmínku,“ zamručí tím svým silným neohroženým hlasem.

Zvedl jsem zvědavě obočí. Nebyl v pozici, kdy by si mohl klást ještě podmínky, kokot.

„A to jakou?!“ syknu s náznakem sebemenšího zájmu.

„Když úplně pominu, že jsi mě chtěl nechat zabít, několikrát! Tak až bude po všem, necháš Kristýnu se rozhodnout, zda chce být doopravdy s tebou nebo ne,“ odpoví mi, přičemž na mě pohlédne výhružným pohledem.

To, co řekl, mě neskutečně pobavilo. Ale neskutečně.

Začal jsem se smát na celé kolo. Co si kurva myslí?!

„Kristýna je se mnou dobrovolně! Nijak ji nedržím u sebe! Miluje mě, stejně jako já ji a jen tak se ji nevzdám!“ pronesu ta slova důkladně, tak aby tomu opravdu věřil.

Miloval jsem ji. Ač to bylo neuvěřitelné, bylo to tak. 

Kristýna byla má, a já jsem byl její. Už navždy. 

„Tak to jsme dva a věř mi, že jestli se ji něco stane, budeš první, kdo si to odskáče!“ pohrozí mi nasraně, pak se otočí a dá se na odchod.

Měl jsem silné nutkání sáhnout po pistoli a prostě ho střelit do zad, ale co bych to byl za chudáka. Jestli ho někdy zabiju, tak to bude v tváří tvář.

Pouze jsem si zanadával na jeho účet a pak, když už jsem se chtěl rozejít za jistě už spoutaným Emillianem, jsem si všiml Claye, jak tam vlastně celou dobu stál a všechno slyšel. Kurva…jsem kretén!

„Clayi, pojď se mnou,“ vyzvu ho a poukážu mu rukou, aby mě následoval za Emillianem. Rychlým krokem ke mně došel a společně jsme vešli do starého zrezivělého kanclu, kde to smrdělo, jako kdyby tu spala určitá sorta lidí.

Emilliano už byl připoutaný ke staré kancelářské židli a na ksichtě mu panoval jakýsi pobavený výraz. Clay se postavil ke zdi u dveří a mí muži obestoupili Emilliana z každé jedné strany. Stoupl jsem si přesně před něj a založil ruce před sebe.

„Takže, zrovna od tebe bych tohle nečekal. Vždyť pro mě děláš víc jak deset let,“ opáčím pevným tónem.

„Jedenáct zasraných let a sedm posraných měsíců,“ pronese Emilliano a odflusne si krev z pusy.

„Hmmm a tys neváhal jít a pojebat mě,“ zkonstatuji suše.

„To cos rozjel, teda především tvá drahá matka, je naprostá šílenost a neúcta k tomu, cos doopravdy vybudoval. Udělal jsem to, co jsem pouze považoval za záchranu svého života!“ začne se bránit a já se dlouze nadechl.

„Moc dobře víš, že já o plánech matky neměl sebemenší tušení, dokud nezabila prvního z rady!“ už jsem začínal být nasraný.

„Jo, Manuela a víš, kdo byl Manuel?“ nadhodí nasraně.

„Italský mafián, bohatý dědic, dobrý podnikatel, gambler,“ vyjmenuji pár přízvisek, které Manuela vystihovaly velice dobře.

„Byl to můj bratranec!“ skočí mi do toho hned Emilliano. To jsem nevěděl.

„Aha a tohle je teda nějaká tvá honba za spravedlností? Protože ti zabili někoho z tvé rodiny?!“ syknu nasraně.

„Přidal jsem se na jejich stranu, protože si rozjel nebezpečnou hru a vypukne válka a jsem si jistý, že až půjde do tuhého, nechci stát na tvé straně!!“

„Žádná válka nebude! Zabráním tomu a uklidním to!“ vyhrknu na něj neústupně, načež se Emilliano hořce usměje.  

„Prosím tě! To je asi stejná lež, jako že Kristýna nepředstavuje jisté riziko!“

„Co si to řekl?!“ napřímím se výhružně.

„Ona tě značně oslabila! Nemohl sis pomoct, ostatně jako vždycky a musel si mít něco, co nepatřilo tobě, že?! Prostě si ji musel mít!“ vyprskne na mě a jeho slova ve mně vyvolala čistou zlost.

Napřáhl jsem se a rovnou mu dal pěstí do zubů.

Praštil jsem ho ještě dvakrát a vnímal pouze to, jak bolestně zachrčel.

Můj pohár trpělivosti právě přetekl, přímo se vylil a já ho mínil zabít.

Zhurta jsem se vysvlékl ze saka, protože mi překáželo v tom ho pořádně zmydlit.

Zahodil jsem ho, až se šustěním dopadlo kamsi na zaprášený nábytek. Hbitě jsem si vyhrnul rukávy a pustil se do něj. Byl jsem zuřivostí bez sebe.

 

Zadýchaně jsem se díval na zbytek Emilliana obličeje, tedy co z něj zbylo.

Všude byla krev, mé ruce byly od krve, nemluvě o oblečení.

Bylo to nechutný, ale pro mě uspokojující.

Zabil jsem další krysu.

Byl jsem si jistý tím, že už nedýchá, a to jsem ho v podstatě zmlátil jen do obličeje. Udělal jsem si z jeho hlavy boxovací pytel a absolutně nevnímal, že mám popraskanou kůži na kloubech, když jsem mu vrazil pěstí několikrát do zubů.

Ti dva celou dobu jen postávali a přihlíželi na to, jak mydlím do bezvládného těla. Nikdo neřekl ani slovo, dokonce ani Clay, který stále postával u zdi u dveří.

Odstoupil jsem několik kroků od nich a otočil se na Claye.

V jeho očích se vůbec nezračil strach, spíše zájem.

Přistoupil jsem několik kroků k němu, narušil jsem tak jeho osobní prostor a podíval se na něj.

„Co po tobě chtěla Kristýna?“ zeptám se zcela vážně. Clay přešlápl nervózně z jedné nohy na druhou a jen na malou sekundu uhnul pohledem. Už měl strach.

„Chtěla vědět něco o Šíleném Davovi,“ zalže. Hned jsem to poznal.

„Jenom to?“ ptám se znova.

„Řekl jsem ji o Emillianovi! V podstatě ti vytáhl trn z paty!“ brání se, myslící, že ho to nějak uchrání před tím, co ho čeká. Vzhledem k tomu, že mě slyšel s O’Brianem, nemohl jsem si dovolit, že by tu informaci poslal dál. Ano, mohl jsem ho uplatit, ale tihle informátoři jsou vychcaní zmrdi a prodali by jakoukoli informaci za ještě větší prachy.

Musel jsem ho zabít, nebylo už cesty zpátky.

Nemohl jsem dovolit, aby ohrozil mé plány.

Mou budoucnost. Mou budoucnost s Kristýnou.

 

Nasedl jsem do auta, které na mě čekalo v doku a ztěžka vydechl.

Podíval jsem se na George, který na mě vzhlédl do zpětného zrcátka.

„Jeď zpátky na byt,“ pokynu mu pevným tónem a sáhnu si pro mobil ve své kapse. Vytočil jsem číslo, které jsem měl na rychlé vytáčení.

„Nazdar!“ zvolá mužský hlas na opačné straně.

„Čau Felixi, mám pro tebe práci, potřebuju, abys ji udělal okamžitě,“ řeknu s jasným rozkazem v hlase.

„Jasný, šéfe, kam to bude?“ optá se pohotově Felix.

„Dok číslo pět, je odemčeno. Jsou tam čtyři těla, ukliď to do rána. Těl se zbav, jak sám chceš,“ odpovím mu zcela jednoduše.

„Uuuh měl si asi náročnou práci, že?!“ zasměje se Felix svým psycho smíchem. Byl to fakt vyšinutej týpek, ale na tu práci, co dělal, byl dokonalej.

„Udělej to, pak mi zavolej, až budeš hotovej!“ pokynu mu znova a típnu hovor.

Opřel jsem si hlavu o opěrku sedačky a vydechl přebytečný vzduch z plic.

Nakonec jsem si vytáhl cigarety ze saka, které jsem ještě stle ze zvyku nosil při sobě a zapálil si v autě, což jsem nikdy nedělal, ale teď jsem prostě musel.

Ač jsem se vybil zlostí na Clayovi, tak mě vytočil a nasral tím, co jsem z něj vymlátil, že jsem pak zabil ty další dva muže.

Byl jsem jak utržený z řetězu a věděl jsem, že takhle nemůžu přijít domů.

Když jsem dorazil domů, u dveří jsem se potkal s Deanem.

Přeměřil si mě pohledem a ušklíbl se.

„Mluvil jsem s O’Brianem, dal jsem mu jasné pokyny, takže se s ním spoj a udělej zbytek,“ promluvím na něj tiše.

„Jo, už jsme spolu mluvili, všechno zařídím,“ odpoví pohotově.

„A teď běž, chci tu být sám,“ odpálkuji ho, a aniž by to nějak komentoval, odešel z bytu. Bytem se proneslo hrobové ticho, to jsem přesně potřeboval. Ticho. Klid.

V tichosti jsem se přesunul do obýváku a hodlal si nalít whisky.

Věděl jsem, že Kristýna už jistě spí a taky jsem věděl to, že v tomhle stavu za ní nemůžu jít. Jednak jsem byl celý špinavý od krve a taky jsem byl v opravdu špatné náladě.

Cítil jsem se zrazený Emillianem, mým nejvěrnějším člověkem.

Byl jsem nasraný, jak se ze dne na den všechno posralo, kvůli mé matce, které jsem mínil ještě řádně setnout hřebínek.

Nemluvě o mém podvědomí, že má Kristýna přede mnou tajemství, a to jistě hned několik! Z Claye jsem nevymlátil to, co doopravdy po něm chtěla, avšak dozvěděl jsem se jiné věci, daleko strašidelnější, které nemohl nikdo vědět. Nikdo se to nesměl dozvědět.

„Alexi…“ osloví mě najednou Kristýna, když jsem seděl zadumaný na gauči a užíral se v myšlenkách. Pomalu jsem se na ni podíval.

„Proč nespíš?“ procedím skrz zuby, jak jsem se držel neznít jako úplný kokot. Raději jsem se zhurta napil ze skleničky whisky, která mě příjemně zapálila v krku.

„Nemůžu spát, čekala jsem na tebe,“ odpoví opatrně.

Jistě na mě viděla, v jakém jsem rozpoložení.

Byla dobrá pozorovatelka a dokázala na mě poznat téměř vše.

„Jsi zraněný? Je to tvoje krev?“ zeptá se s jistým naléháním v hlase a pomalu se ke mně přibližovala.

„Není moje,“ zamručím tiše a postavím se na nohy. Musel jsem si dolít whisky, aby mě to zklidnilo. Alespoň trochu.

„Chceš si o tom promluvit?“ nadhodí odvážně. Nechtěl jsem se bavit. O ničem.

„Není o čem,“ odbydu ji a pomalu jsem se rozešel ke stolečku, kde jsem měl položený alkohol.

„Zabil si ho?“ zajímá se hned. Málem bych zapomněl, jak dokáže být otravná a zvědavá.

„Koho přesně myslíš, protože dneska jsem zabil dost lidí,“ pronesu zcela vážně, přičemž jsem si naléval další skleničku whisky.

„Zabil si Emilliana?!“

„Taky,“ odpovím.

„A koho jsi ještě zabil?“ trochu nechápe.

„Několik dalších zrádců, neschopných lidí, feťáků, co se mi připletli do cesty, Claye,“ odpovím laxně shrnutí mých dnešních čtyř obětí.

„Proč si zabil Claye?!“ vydechne překvapeně, což mě akorát znova popudilo.

„Víš, ty co, nejdřív se zeptám já, co si po něm přesně chtěla? Proč ses ním sešla?!“ zeptám se ji zcela bezostyšně a byl jsem zvědavý, zda mi bude stejně blbě lhát, jako on.

„Byl mým informátorem už velmi dlouho, chtěla jsem se s ním sejít, abych zjistila informace ohledně Šíleného Dava a on mi řekl o Emillianovi,“ odpoví sebejistým tónem.

„A proč si zabila Teddyho?“ zeptám se ji na další otázku, která mě zajímala.

„Jak můžeš vědět, že jsem ho zabila já?“ nezmůže se na lepší odpověď.

„Nikdo jiný by si to v tom baru nedovolil. Ani Clay ne,“ odpovím zcela vážně.

Jedině ona byla schopna porušit pravidla, které ji byly ukradené.

V tom jsme byli stejní. Bohužel.

„Vyskakoval si na mě, když jsem šla za Clayem, řekl mi, že jsem Unijní děvka,“ odpoví jaksi monotónně. Přimhouřil jsem na ni podezřele oči.

„Navíc to byl kokot, který tě několikrát pojebal, jistě si sám neměl s ním dlouhodobé plány,“ dodá rozhodně a překřížila ruce na prsou.

Snažila se z toho vykroutit. Už jsem ji znal.

„To, že čekáš moje dítě, nezmění nic na tom, že tě můžu potrestat za to, že mi lžeš!“ ucedím varovně.

„A co jako uděláš?! Zamkneš mě ve tvém zámku?! Půjdeš ošukat nějakou děvku?! Vyřádíš se na ní vzteky?!“ vyprskne na mě.

„Zabiju O’Briana, holýma rukama, přímo před tvýma očima a je mi kurva jedno, že bys mě za to nenáviděla!“ řeknu naprosto vážně.

Myslel jsem to vážně! Bylo na ni vidět, jak si mě změřila tím svým nenávistným pohledem, kterým ještě nedávno na mě koukala pořád a v hlavě ji jistě šrotovalo tím, čím jsem ji pohrozil.

Opět. Opět tím čurákem!

„Když jsem mučila Grega, krátce před smrtí mi pošeptal nějaké slovo. Nevěděla jsem, co znamená, a tak si to chtěla nechat zjistit od Claye, který o tom nevěděl skoro nic, ovšem Teddy ano a když jsem se z něj snažila zjistit informace, dal se na útěk. Zabila jsem ho proto, že tě podělával velmi dlouho a ke všemu se doznal. Nemohla jsem ho nechat žít!“

„Jaké slovo?!“ zamručím, začínal jsem ztrácet trpělivost.

„Euforika,“ odpoví ihned. Ve mně zatrnulo.

Vzteky jsem zahodil skleničku o protější zeď, abych v sobě nějak stimuloval, či uklidnil ten hromadící vztek. Rychle jsem zkrátil tu vzdálenosti mezi námi a hrubě ji vzal za loket.

„A to si mi to kurva nemohla říct?! Musela si mi to zatajit?! Musím se tě dožadovat a vyhrožovat ti opět smrtí toho kokota?! Který ovšem na tebe stále platí Kristýno!“ vykřiknu na ni plný vzteky. Uvědomoval jsem si, že jsem k ní hrubý, ale v tu chvíli jsem viděl jenom černě.

„Okamžitě mě pusť, nebo ti ublížím!“ zahřmí varovně, čímž mě hned přivedla zpátky do reality. Dovolil jsem si příliš a chtěl se vyhnout tomu, že bychom si tu navzájem skočili po krku. Furt to byla žena, která nosila mé dítě.

„Tohle bylo naposled, kdy jsem tolerovala tvou sílu a hrubost, příště, už se držet nebudu!“ sykne výhružně a dala se na odchod. Díval jsem se na její mizející záda a věděl jsem, že jsem to přehnal. Ne, úplně jsem to zkurvil! Kurva!

 

Po zbytek noci jsem nezamhouřil oka. Byl jsem tím vším tak na sračky a rozpolcený, že už jsem přemýšlel co dál, co udělat a taky jak se Kristýně omluvit. Úplně jsem to posral a co jsem ještě fakt nepotřeboval si to s ní nějak rozházet.

Nechtěl jsem o ní přijít. Ne po tom všem, co jsem pro ni udělal.

I když to ona sama neviděla.

„Kam se jako balíš?!“ zeptám se ji zcela nechápavě ráno, když jsem ji spatřil v šatně, se sbaleným kufrem.

„Odjíždím do Česka, přesně jak si chtěl,“ pronese důležitě. Nasraně.

„A kdys mi o tom chtěla jako říct?!“ zavrčím též nasraně. Už mě zas vytáčela. Z nuly na sto.

„Říkám ti to právě teď!“

„Nemyslíš si, že tě snad nechám odejít jen tak,“ zabráním ji v tom, aby kolem mě jen tak prošla.

„Oh, to teda necháš! Nejsem v náladě ani rozpoložení, kdy bych chtěla s tebou o čemkoli debatovat, takže mi ustup, Alexi!“ sjede mě káravým tónem.

„Nepustím tě nikam samotnou!“ rozhodím rukama a v hlavě už vymýšlel plán.

„Budou se mnou Marco s Paulem, čekají na mě už dole! A teď mi uhni, nemůžu si dovolit nestihnout letadlo!“

„Ty letíš komerčním letem?!“ zhrozím se.

„Ano!“ přikývne rozhodně.

„Zbláznila ses?!“ zvýším hlas.

„Jo, do tebe! A vidíš, jak jsem dopadla?!“ rýpne si hnusně a prosmekne se kolem mě. Vydýchával jsem další naši hádku a mínil se co nejrychleji obléknout a jít ještě za ní. Nemohla takhle odejít. Nemohla takhle odejít od nás.

Najednou jsem pocítil strach, že mě vlastně opouští. Zkurvený city!

Rychle jsem se oblékl a vyběhl ještě za ní. Dostihl jsem ji právě včas, když už byla u dveří.

Prosebně jsem ji oslovil zvýšeným hlasem a ona se na mě netečně otočila.

„Co je?“ sykla nesmlouvavě. Dokázala být stejně tvrdá jako já. Neústupná. Tvrdohlavá.

„Nemůžeš takhle odejít,“ vydechnu těžce. Pak jsem to riskl a natáhl se k ní pro polibek. Samozřejmě mi ho neopětovala, což jsem ani nečekal.

Odtáhla se a podívala se mi do očí.

Jako kdyby mi prohlédla do duše a já měl nutkání ji zastavit a nikam ji nepustit.

Nic neřekla a pak odešla. Nechala mě tu, samotného, bez ní.

„Co budeme dělat? Mám jet s ní?!“ přistoupí ke mně Dean. Zatnul jsem ruce v pěst a snažil se rozdýchat mou další vlnu zlosti.

„Jo, možná přišel ten pravý čas na tvůj plán…“ syknu nasraně a otočil jsem se od dveří.

Přišel ten pravý čas na to zbavit se všech, kteří mi překáželi v tom, být s ní šťastný.

 

 

Po zbytek dne jsem se musel zaměstnat, takže jsem dal do pohybu vše, co jsem potřeboval. Angus souhlasil s investicí mého nového klubu a odpoledne jsme se měli zajet podívat na jeden prázdný lokál, ze kterého by byl slušný podnik. Slušný v rámci možností.

Průběžně jsem sledoval lokaci Kristýny letu na internetu a myšlenkami byl stále s ní.

Byl jsem nasraný, především sám na sebe, že jsem to posral.

Nebyl jsem stavěný na hádky se ženskou, kor takové velké osobnosti, jako byla ona.

Nemohl jsem si však pomoct.

Nechtěl jsem o ní přijít.

Znamenala pro mě až příliš.

Trvalo mi dlouho, než jsem si to dokázal přiznat a teď, když jsem si to plně uvědomoval, o to tíživější to bylo.

Obvolal jsem pár hotelů v Liberci, kam jsem si myslel, že se nechá ubytovat a až na třetí pokus jsem našel ten, který si vybrala. Nechal jsem, jménem jejího manžela, přebookovat pokoj a objednal ten nejdražší co tam měli, aby měla pohodlí. K tomu jsem ji objednal květiny se vzkazem, které jsem věděl, že při první příležitosti jistě poletí oknem, ale co už. Zkusit jsem to mohl. Na konci dne mi volal Dean. Konečně!

„Tak co?!“ zajímám se hned.

„Všechno běží podle plánu. Davovi jsem volal, že doprovázím Kristýnu do Česka, takže jestli chce, může ji zajmout jako pojistku toho, že bys pak s tebou mohl hladce vyjednávat. Prakticky jsem mu nakecal takové sračky, až tomu věřil,“ zasměje se netečně Dean a já to svým způsobem nechápal. Fakt ten anglickej sráč byl tak blbej?!

„A co O’Brian?!“ zeptám se na toho jeho čůráckého bratrance.

„Už jsem ho s ním spojil. Sejdou se zřejmě hned zítra, s tím, že to bude jeho osobní ochránce před tebou, až se bude chtít sejít.“

„Fajn a Deane…“ oslovím ho důrazně,

„Dej na Kristýnu pozor! Jestli bude, byť jen záminka, že ji bude něco hrozit, okamžitě se s ní stáhneš a uděláš co bude nejnutnější, i kdyby měla celá akce padnout, rozumíš?!“

„Rozumím!“ odpoví pohotově, „A co mám udělat s její ochrankou? Mám je zabít?! Přeci jen, oni ji nenechají jen tak odejít a určitě do toho nebudu zatahovat další dva lidi,“ poukáže trefně.

„Dělej, co musíš,“ pokynu mu jednoduše.

Věděl jsem, že mu můžu věřit.

Ovšem, to jsem si o Emillianovi věděl taky a jak to dopadlo. Kurva.

 

 

Matt

 

„Dobrý den pane O’Briane!“ pozdraví mě britským přízvukem Šílený Dave, když jsme se sešli na domluveném místě. Elegantně ke mně natáhl ruku a já mu ji pevně stiskl. Několikrát jsme si ji potřásli a následně se odtáhl. Strčil si tu ruku ležérně do kapsy a tou druhou mi pokynul se posadit na lavičku. Byli jsme v parku, před nějakým fotbalovým hřištěm, na okraji Londýna. Sedl jsem si na tvrdou lavičku a podíval se na něj.

„Takže, máme společného nepřítele,“ zvolá s úsměvem.

„To tedy máme!“ přikývnu rozhodně. To kurva máme!

„Jak dlouho jste dělal pro Verwohnendese?!“ zajímá se Dave.

„Asi šest nebo sedm let,“ odpovím neurčitě, nepočítal jsem to.

„Hmmm, a váš drahý bratranec Dean v tom stále pokračuje,“ ušklíbne se.

„Jo, ale sám moc dobře víte, že ho Dean má už po krk,“ zmíním se.

„Ano, jistě, proto bylo tak jednoduché ho podplatit a dostat tak na svou stranu!“ zasměje se vítězně. Ježíši, to je ale naivní kretén!

„A jaký máte teda plán? Chcete vylákat Verwohnendese sem do Londýna, zabít ho a hodit do Temže?!“ zajímám se. Dava to pobaví.

„Tady jste v Evropě, pane O’Briane. Nemůžete tu mrtvoly jen tak pohazovat po okolí jako u vás v Americe a doufat, že se to tu nikdo nedozví. Máme tu vcelku prozíravý tisk a poslední co potřebujeme, aby se tu válelo tělo unijního zmrda,“ zasměje se záludně.

Byl to povýšený čajíčkový panák!

„Vylákám Unii na neutrální půdu, což mi přijde naprosto nejlepší, vzhledem k napjatým vztahům mezi všemi,“ dodá.

„A jak můžete vědět, že vás nezabije při první příležitosti?“ nechápu, kde se bere jeho sebejistota.

„Mám jisté eso v rukávu!“ ušklíbne se tajuplně.

„Aha,“ hlesnu pouze, nedokázal jsem si vůbec představit, co měl za eso v rukávu.

„Vlastně, budu doufat, že to nebudete brát příliš osobně!“ zasměje se zas a mě napadlo, zda není sjetej, furt se tak debilně smál. Nebo možná byl zkouřenej.

Přeci jen byl to největší distributor marihuany ve Velké Británii.

„Proč bych si to měl brát osobně?!“ nechápu a on se na mě podívá skrz té tvé dioptrické brýle, ve kterých vypadal spíše jako účetní než boss.

„Dostala se ke mně informace, že jeho přítelkyně, Kristýna Al-Sheid je v Česku. Míním toho využít a zítra ji navštívím. Vezmu ji s sebou a ona bude mé eso v rukávu. Samozřejmě, budu se k ní chovat jako naprostý gentleman,“ pronese tak důležitě a ve mně se pohnulo snad všechno. Cože, kurva?!

„Věřím, že ona bude dostatečná pojistka na to, aby se s vámi sešel,“ vydám ze sebe, snažíc se znít v klidu, i když jsem měl sto chutí ho zaškrtit. No nebylo by najednou vše vyřešeno?!

„Dám vám tuto adresu, dorazte tam do dvou dnů, budu vás tam potřebovat,“ řekne najednou a vyndá si zpoza saka malý papírek s ručně napsanou adresou. Krátce jsem prohlédl na adresu a bylo mi jasné, že ještě dnes odlétám do Maroka.

„Až mi dáte peníze,“ řeknu neústupně, byl jsem tu přeci kvůli práci, že?!

„Ah, jistě!“ zasměje se tomu a vytáhne si balíček bankovek schované ve žluté obálce. Otevřel jsem ji a spěšně přejel po obsahu bankovek. Měl jsem dojem, že mi dal více, než sliboval, ale neřekl jsem ani slovo.

„No, takže jsem rád za naší spolupráci! A vždycky rád pravím přísloví, nepřítel mého nepřítele, je vždy můj přítel!“ zvolá oslavně. Když myslíš, ty kreténe!

Aniž by řekl něco dalšího, dal se na odchod a pomalým krokem odcházel prašnou cestou parku, kde postávala jeho ochranka, která nás po celou dobu pečlivě sledovala.

Vstal jsem z lavičky a obálku s penězi schoval dovnitř své kožené bundy. Vydal jsem se na opačnou stranu a až jsem byl v dostatečné vzdálenosti, vytáhl jsem mobil a hned vytočil Deanovo číslo. Hned jak to vzal, pustil jsem se do něj.

„Ty kreténe! Nechceš mi něco vysvětlit?!“

„Ah, už ti to řekl Dave?!“ slyším jeho úchylnej smích.

„Kurva, proč si ji do toho zatáhl!“ vyjedu hned po něm.

„Nebylo to úplně v plánu!“ brání se hned, „Ona se rozhodla jet sama do Česka, takže jsem akorát využil příležitosti. Hodí se to!“

„Jestli se jí něco stane, zabiju tě!“ zavrčím nasraně.

„Nic se jí nestane, budu po celou dobu s ní!“ zahlaholí otráveně.

„Varuju tě, Deane!“ procedím varovně skrz zuby a típnu hovor. Nasraně jsem schoval mobil a nějak se začal psychicky připravovat s tím, že se jistě s Kristýnou uvidíme.

 

 

Stál jsem u okna, za bílým průsvitným závěsem a pozoroval seshora Kristýnu, která ležela u bazénu na lehátku a povídala si s Šíleným Davem. Měla na sobě křiklavě růžové plavky, které zakrývaly asi to nejnutnější a já měl nutkání za ní jít, hodit ji do nějakého pytle a odnést.

Jako pytel brambor. Přesně jak to nesnášela.

Té myšlence jsem se trochu ušklíbl, nicméně jsem pohledem pátral stále po ní. Nebylo na ni nijak vidět, že by byla těhotná, čímž jsem usoudil, že byla v raném stádiu těhotenství. Neuvěřitelně mě to sralo, vysilovalo a ač to nerad přiznávám, bolelo to.

Byla těhotná zrovna s ním!

Věděl jsem, že nás večer čeká společná večeře, na kterou jsem se připravoval celý den. Psychicky.

Opět jí čelit a nereagovat na nic, aniž by mě to prozradilo, bude jistě to nejnáročnějším na tom všem. Ale musel jsem to vydržet, kvůli ní. Jen kvůli ní.

Po zbytek dne jsem měla ještě nějaké úkoly od Dava, kdy jsem měl předem vytyčit nějaké vhodné místo na setkání Unie, kde budou vyjednávat.

Divil jsem se, opravdu kurva divil, že s tím přišel zrovna za mnou.

Měl tu celou armádu chlapů z Bosny a Ruska, bývalých vojáků a žoldáků a přišel s tím zrovna za mnou. Mohl jsem zvolit nějaký noční klub, odlehlou část města, ovšem nakonec jsem přešel k jednoduchému místu, a to byla poušť, které tu bylo dost. Vybral jsem místo, které bylo v obklopení hor a mohl tak přednést Davovi svůj jednoduchý plán, že to bude ideální místo vhodné na odstřelování Verwohnendese, kdyby chtěl něco zkusit. Sežral mi to i s navijákem. Hotovo…

Když jsem kráčel na tu posranou večeři, na které Dave trval, že se jí prostě musím zúčastnit, mírně ve mně zatrnulo.

Ne pohledem na Kristýnu, která ke mně seděla zády, ovšem na chlapa, co seděl po její pravici. Věděl jsem, kdo to je.

Znal jsem Shafira z vyprávění Kristýny.

Jeho podoba s Adamem byla až strašidelná.

Ostražitě po mně střelil pohledem a já v něm viděl toho hajzla, který je už mrtvej.

„Aaah, konečně jsi tu, bál jsem se, že to nestihneš!“ zvolá Dave oslavně a Kristýna se na mě zhurta otočila. Byla šokovaná mou přítomností.

Pohodlně jsem se usadil na zbylé volné místo a podíval se na Shafira, který mě pečlivě pozoroval.

I on určitě věděl, kdo jsem. Nic jsem neřekl, pustil se do večeře a pouze poslouchal slovní přestřelku mezi jím a Kristýnou.

Byla pěkně ostrá, avšak Dave se s ní vůbec nesral.

Věděl jsem, že se jím nechá vyprovokovat a začínal být připravený na vše.

Když se jí smál do obličeje s tím, že čeká Alexovo dítě a měl div ne záchvat smíchu, viděl jsem na Kristýně, že je krátce před výbuchem. Zaregistroval jsem, jak si bere rychle vidličku do ruky a míní mu ji určitě zapíchnout do ruky, nebo do ksichtu. Tak tak jsem jí v tom rychle zabránil, až jsem byl překvapený její rychlostí. Nasraně se po mně podívala, že jsem ji zastavil a pevně ji chytl za zápěstí.

„Vidíš to, říkal jsem ti, že se mi hodí ho tu mít,“ uchechtne se Dave a vstane ze židle. Pomalu ostražitě přešel kolem stolu, kdy Dean už přešel ke Kristýně a vrátil ji hrubě do židle.

„Víš, já ženský nebiju, furt uznávám určitý kodex, ovšem tady Deanovi by jistě nevadilo se na tobě vyřádit, takže se o nic dalšího nepokoušej, nebo tě nechám opíchat celým mým týmem a bude mi u prdele, že jsi těhotná!“ Takže si važ mé pohostinnosti a už nic nezkoušej!“ zahřmí ji varovně nad hlavou a ve mně se snad pohnulo vše.

Držel jsem se zuby nehty, abych mu tou vidličkou sám nevrazil do oka.

V noci jsem se v klidu vykradl z pokoje a v tichosti přešel celý barák až k pokoji, kde spala Kristýna. U dveří stál Dean. Ostražitě se na mě podíval a napřímil se v zádech.

„Co tu děláš?! Nesmí tě tu nikdo vidět,“ sykne na mě tiše.

„Chci s ní mluvit,“ šeptnu neústupně.

„Dám ti deset minut,“ ukáže na mě prstem.

„Budu tam dlouho, jak budu chtít,“ nenechám se jím odbýt, byl na to malým pánem, aby mi mohl dávat kázání. Můj malý bratranec.

„Ohrozíš tím celou akci!“

„Kdyby něco, tak zaťukáš, nebo pro mě přijdeš, jednoduchý!“ syknu a už jsem se natahoval ke klice.

„Matte!“ osloví mě vážně Dean a zabrání mi v tom se natáhnout po klice, „Ta láska k ní tě akorát zaslepuje. Copak nevíš, že miluje Alexe?!“ řekne a ve mně se všechno zatne.

„Je mi u prdele, jestli ho miluje. Chci s ní jenom mluvit! A mimo to, ještě jednou tě uvidím, jak si na ni hrubej, tak se neznám, Deane!“ zavrčím netečně.

„Musím k ní být takový, nemůžu s ní jednat jako v rukavičkách, nesmí nikdo mít podezření, že ji doopravdy chráním! A víš ty co, nejraději bych ji uškrtil, ona je tak….Ach!“ zamručí zlostně Dean a já v něm viděl úplně sebe před lety.

Jistě ho vysírala, stejně jako tehdy mě.

„Uhni mi z cesty a hlídej!“ procedím skrz zuby a on se na mě zatvrzelým ksichtem podívá, nicméně, uhnul.

Potichu jsem se chopil kliky a vešel dovnitř.

K mému překvapení Kristýna nespala. Pouze ke mně vzhlédla z postele.

Vstoupil jsem do pokoje a postavil se o kousek dál.

„Ukecal si svého drahého bratrance, aby tě pustil sem dovnitř?!“ sykne rozladěně. Nebyla v dobrém rozpoložení.

Nic jsem na to neřekl a posadil se na kraj postele. Podíval jsem se na ni.

„Hlavně prosím tě neříkej, ta slova Já jsem ti to říkal,“ pronese jízlivě, narážející, že jsem se jí to chystal říct. Říkal jsem ji, že se s tím pičusem dostane do větších a větších sraček a bude mít na sobě terč. Ale co už. Neřekl jsem na to nic a pouze se tomu uchechtl.

Jako jsem znal já ji, ona znala mě. Moc dobře.

Ulehl jsem vedle ní do postele a chtěl jsem si ji k sobě přitáhnout.

Obejmout ji, nasát její vůni vlasů, přitisknout si její drobné tělo na sebe.

Políbit ji na čelo. Políbit ji na rty. Pomilovat ji.

Být v ní tak hluboko, jako kdysi.

Těžce jsem vydechl a snažil se ty myšlenky zahnat.

„Měla jsem s tebou odejít, dokud jsem mohla,“ utrousí tiše a mě tím vyvede z rovnováhy. Bylo to upřímné přiznání, které bych od ní vůbec nečekal.

Svým způsobem se změnila. Určitě se změnila.

Nebyla najednou tak chladná a uzavřená.

Jako kdyby ten náš pobyt na chatě ji v tom pomohl. Těžko říct.

Nic jsem ji na to neřekl a pouze jsme na sebe koukali. Pohled na to, jak na mě koukala a pomalu v poklidu usínala, mě uklidnil a stačilo mi to.

Stačilo mi to, tak na ní koukat.

 

 

Alex

 

Vystřelil jsem na Dava a prostřelil mu mozek. Byla to jak nějaká zkurvená zpomalená chvíle, kdy jsem se natáhl zbraní hned vedle a střelil ještě mladého syna Starce, který se už natahoval po zbrani.

Osma vylítl ze své židle a skočil po Mikottovi, stejně jako ostatní z mé strany se pustili do ostatních. Stala se z toho hromadná bitka a já jen vzhlédl do tmy, kde zrovna zmizel Dean s Kristýnou z dosahu, tak jak měl nařízeno. Mezi hořícími stany, které jsem nechal vyletět do vzduchu, se začalo střílet, a tak z toho vznikla hromadná přestřelka.

Vyrazil jsem hned k matce, abych ji bránil.

Krčila se v židli, ovšem ve tváři měla odhodlaný výraz se klidně porvat.

Když bylo konečně po všem a střelba za námi ustala, narovnal jsem se v zádech a přešel k mrtvým tělům, teda co z nich zbylo, zbytku rady Unie.

Samozřejmě s těmi výbušninami pod jejich židlemi jsem pouze blafoval.

Postavil jsem se vedle Osmi a Blondie, kteří se dívali na zrovna umírajícího Starce, jako kdyby jim to dělalo dobře. Měl několik střelných zranění na hrudi a podle toho, jak sípal, jsem odhadoval, že měl prostřelenou plíci.

Samuel se někam jistě vzdálil, tohle nebylo pro něj.

Cítil jsem určitě zadostiučinění, že bylo konečně po všem. Že jsme se zbavili všech nepřátel. I těch potencionálních. A se zbytkem Unie jsme tak mohli pokračovat v expanzi.

„No není to skvělý pohled, co?“ usměje se Osma a přišlápl Starce svou černou naleštěnou botou.

„Kde je vůbec ten italskej kokot?“ namítne Blondie a všichni tři jsme se ohlédli po jeho židli, která zela prázdnotou a jeho tělo se nikde neválelo po zemi.

V tom jsem zahlédl Deana, jak ke mně kráčí od stanů, kde se střílelo, spolu s ještě dalšími mými muži. Otočil jsem se na něj.

„Kde je Kristýna?!“ zavrčím nechápavě, když jsme byli jasně domluveni, že má být s ní.

„Dovedl jsem ji ke skalám, je s ní O’Brian,“ pronese suše a já málem vyletěl z kůže.

„Proč si ji nechal samotnou zrovna s ním?!“ zamručím nasraně a přistoupím až k němu.

Dean si mě přeměřil jakýmsi výrazem a pak se otočil směrem k poušti, odkud byly slyšet přicházející kroky v písku.

Ohlédl jsem se a spatřil Kristýnu, jak se držela za ruku s tím čůrákem a přicházeli k nám. Semknul jsem bradu a odvrátil se od Deana.

Schoval jsem zpátky svou zbraň do pouzdra, ačkoli jsem měl chuť zastřelit O’Briana, za to že držel za ruku moji holku. Moji!

Několik kroků jsem předstoupil před ostatní a zastavil se na koberci, ze které se mírně doutnalo.

„Ahoj poklade,“ pozdravím ji a mírně se na ni usmál, až teď jsem si uvědomil, jak mi neskutečně chyběla. Napřáhl jsem k ní ruku.

„Pojď, půjdeme domů lásko,“ vyzvu ji prosebně. Nepřál jsem si už nic jiného, než ji sevřít ve své náručí a odvést si ji domů.