Mr.Black Její černá duše - 33.kapitola

Anotace: Všechno má své řešení.

Sbírka: Mr.Black Její černá duše Kniha třetí

 

 

33.kapitola

 

Pohlížela jsem do Alexových očí a viděla v něm všechny emoce.

Asi poprvé za celou dobu.

Zcela se mi otevřel a tím mě úplně zaskočil. Ne, tím, že přede mnou klečel s prstenem v ruce, ale tím, že mluvil zcela upřímně o svých pocitech. A to bylo více než údivné.

„Poklade, už mě celkem znervózňuješ, že nic neříkáš, jindy máš plnou pusu keců a teď mlčíš,“ utrousí uštěpačně Alex, přičemž se pobaveně ušklíbl.

Líbilo se mi, jak byl najednou nervózní.

Jeho sebejistota byla pryč a ve tváři měl vepsané pochybnosti.

Možná se i bál, že ho znova odmítnu.

„Ano, vezmu si tě,“ usměji se na něj. Copak jsem mu mohla říct něco jiného?!

Alexovi jako kdyby spadl kámen ze srdce, jeho znova objeveného srdce.

Chopil se prstýnku v krabičce a schopně mi ho nandal na levý prsteníček. Prstýnek byl k mému překvapení lehoučký, ačkoli se na něm vyjímal obří kámen. Podívala jsem se s úsměvem na prstýnek a pak na něj. Postavil se zpátky na nohy a přikročil ke mně.

Natáhla jsem se k němu a hned ho políbila.

Horlivě, vroucně, láskyplně. Alex si mě na sebe natlačil a těžce vydechl nosem.

„Pojď, půjdeme domů, je tu zima,“ vydechnu těžce, když jsem se od něj odtáhla, abych nabrala dech.

„Ale jenom, když mi dovolíš spát s tebou v ložnici,“ utrousí s úsměvem.

„Já ti to nezakázala!“ zasměji se pobaveně jeho rýpavé poznámce.

 

 

Jen jsme dorazili na byt, Alex vykázal všechny z bytu a mně bylo jasné proč.

Jen se za nimi zaklaply dveře, hbitě přešel ke dveřím a zamkl za nimi.

Mlčky jsem přešla až do ložnice, abych se vysvlékla z těch těsných šatů a vyzula se z bot, které mě už nesmírně tlačily. Alex mě dohnal zrovna, když jsem vcházela do ložnice. Už jsem se chtěla vydat do šatny, když se mi kolem pasu ovinuly jeho ruce a zatáhl mě směrem k posteli.

„Chtěla jsem se svléknout z těch šatů,“ utrousím se smíchem.

„Však já ti s tím pomůžu,“ šeptne mi do ucha, čímž mi navodil husí kůži.

Dostrkal mě až k posteli, kam jsem se posadila čelem k němu.

Hned jsem se vyzula z podpatku a on se nade mě sehnul. Začal mě dravě líbat a svými dlaněmi mi přejel po těle, až dolů ke konci šatů. Látku pevně vzal a schopně mi ji začal vyhrnovat nahoru. Se silnou tenzí a pomalými pohyby ze mě stáhl celé šaty, které mi přetáhl přes hlavu a hned se vrátil k mým rtům.

Líbal mě s určitou náruživostí a nedočkavostí. A já jeho taky.

Přišla mi to jako nekonečná doba, kdy jsme měli naposled sex. Lačnila jsem po jeho těle, po něm celém. Vysvlékla jsem ho rychle z přebytečného oblečení, až když jsme byli oba dva úplně nazí.

Naše těla se o sebe třela, zmítala se o sebe a já se mu nastavila.

Už jsem chtěla pocítit ten známý pocit, blažený, když do mě pronikne, ale on to naschvál prodlužoval. Silně mu přejedu nehty po zádech a dravě ho kousnu do rtu.

Alex se tomu zasmál.

„Jsi tak nedočkavá…“ šeptne mi do tváře a dychtivě mě následně políbí.

Záhy do mě pronikl a já se cítila v sedmém nebi.

Rychle do mě přirážel, aniž by mi dal nějaký čas si přivyknout, ale ono nebylo na co, byla jsem neskutečně vzrušená. Blaženě jsem rychle oddychovala a jako kdyby to byl Alexův poháněcí motor. Přidával na přírazech víc a víc a vyvolával ve mně ten známý pocit, který ve mně vyvolával pouze on. Milovala jsem ho. Se vším všudy.

 

„Takže, co to bylo za ženskou?!“ nadhodím s úšklebkem, když jsme leželi nazí v posteli po rychlém kole sexu. Alex se tomu dlouze uchechtl. Pak se natáhl po mé ruce, na které se třpytil můj velký zásnubní prsten.

„Byla to klenotnice. Tenhle prsten byl totiž včera v dražbě a ona měla jednoduchý úkol, získat ho za každou cenu,“ odpoví mi klidně a jemně přejel palcem po prstenu.

„Ach tak,“ vydechnu mírně zaskočeně, „Takže je to určitě neskutečně drahý prsten,“ utrousím s mírnými rozpaky.

„Je to nechutně drahý prsten, ale je ten pravý pro tebe,“ slyším jeho úsměv.

„Jo?!“ ušklíbnu se pobaveně.

„To teda ano, je to sloní diamant. Tenhle prsten nechali tenkrát vyrobit pro princeznu Ashu z jižní provincie Číny. Měl to být zásnubní dar pro ni a jejího nastávajícího, bohatého následníka trůnu, ovšem, než ten prsten stihl dorazit ke své majitelce, ona ho zabila a utekla se sedlákem,“ vysvětlí mi a já se na něj udiveně podívám.

„To sis teď určitě vymyslel, že jo?“ osočím ho s jistým pobaveným úšklebkem. Alex se začal smát.

„Jo! Chtěl jsem být trochu poetický!“ rozesměje se, „Viděl jsem ho v katalogu a zaúkoloval tak několik lidí, aby aukce proběhla co nejdřív a já tě mohl pořádně požádat o ruku s pořádným prstenem,“ dodá Alex a políbí mě na holé rameno.

„A co bys dělal, kdybych ti řekla ne?“ ušklíbnu se provokativně.

„Tshe, neměla bys šanci říct ne,“ zamručí sebejistě. No jistě, jak jinak!

„Každopádně bych ti chtěla ještě k tomu něco říct,“ nadhodím s trochou vážností v hlase a otočím se čelem k němu. Mínila jsem využít jeho dobrého rozpoložení. Podíval se na mě těmi svými oceány, ve kterých se zračila oddanost.

„Chci ten závazek se vším všudy. Ne, jako smlouvu, ne jako dohodu, ne jako závazek kvůli dítěti. Chci, abychom si věřili, říkali si všechno a taky všechno spolu sdíleli. Nechci, abychom měli mezi sebou tajemství,“ řeknu rozhodně a Alex několikrát při mém krátkém proslovu krátce přikývl.

„Ano, chci to stejně tak,“ přitaká tiše.

„Taky chci, abys věděl, že tím, že si mě vezmeš, tím mě nijak zvlášť neumlčíš. Musíš se mi věnovat, trávit se mnou čas a nezanedbávat mě,“ pokynu mu přísně, čímž jsem maximálně docílila toho, že se v koutku úst mírně ušklíbl.

„Poklade, víš, že se ti věnovat budu. Teď je toho jen hodně, kvůli těm všem událostem, co se staly. Ale až bude v chodu klub, s mou novou kanceláří a já zase zaúkoluju lidi těma všema sračkama, budu mít čas jen pro tebe,“ pohladí mě jemně po tváři.

„Slibuješ?!“ zvednu podezřívavě obočí, což říkal, že přeci miluje.

„Slibuju!“

„Dobře a už mi řekneš, jaké jsou teď plány Unie?“ zeptám se.

„A musíme to probírat zrovna teď, měl jsem v plánu ti ještě udělat pár věcí,“ utrousí vyhýbavě a svými prsty mi začne kroužit kolem odhaleného prsa. Odstranila jsem jeho prsty jako otravný hmyz a podívala se na něj přísným výrazem.

„Ano, teď, Alexi!“ naléhám a nemínila ho nechat se z toho zase vykroutit. Alex nesouhlasně zaúpí a promne si rychle bradu s vousy.

„Fajn!“ zvolá rádoby nespokojeně, „Samuela s Osmou už jsem zaúkoloval, aby nechali dosadit na nyní prázdná místa rady někým novým, někoho, koho už mají dlouho vyhlídnutého ze svých známostí, nebo nějakých spolupracích a započneme novou epochu Unie. Míníme víc expandovat do světa, Indie, Jižní Amerika, Afrika,“ vysvětlí polopaticky.

„To zní ale, jako kdybys měl být neustále v jednom kole,“ opáčím popravdě.

„Tak, neříkám, asi to bude časově náročné, ale já nepřebírám nijak otěže. Jsem sice pořád Jednička, ale v klidu to nechám na ostatních,“ odpoví mírně neúčastně.

Divila bych se tomu, kdyby se do toho nechtěl více zapojit.

„Na své matce?“ neodolám si rýpnout. Alex otráveně vydechne.

„Nebýt jí, nic z toho by se nestalo,“ sykne Alex a máchne razantně rukou.

„Tys nevěděl o jejích plánech?“ zeptám se podezřele.

„Má matka, je prostě má matka! Když si umane něco do té své hlavy, nikdo s ní nehne a spoustu věcí si nechává pro sebe. Já jsem se to v podstatě dozvěděl, až když se rozjel ten její plán a ona nechala zabít Mikotto. Byl jsem výrazně proti a do toho řešil spoustu jiných věcí. I přes můj výslovný zákaz, zabila Tlusťocha. Nechápu, jak ji to mohlo napadnout, já bych to takto neřešil,“ vydechne nasupeně.

Bylo na něm vidět, že mu matka stále leží v žaludku. To i mně.

„Budeš ji muset nechat trochu zpacifikovat, jinak dojebe všechno, co jsi tak těžce vybudoval,“ pronesu trochu naléhavým tónem. Alex se na mě podíval.

„Jo já vím,“ utrousí, „Ale zároveň tě tím nechci otravovat, takovýma sračkama. Máš úplně jiné starosti teď a nechci, aby ses tím stresovala.“

„Hmmmm neboj, já se jen tak rozhodit už nenechám, po tom všem,“ ušklíbnu se a přitáhnu si ho blíž k sobě.

Prozatím mi tento náš zcela otevřený rozhovor stačil. Políbila jsem ho vroucně na rty a on mi dlaní přejel po nahých zádech. Jen ten jeho dotek ve mně vyvolal jisté mravenčení po celém těle.

 

 

Ráno mě vzbudily Alexovi ruce, které mi začaly putovat po nahém těle. Několikrát mi promnul prso, přičemž mi podráždil palcem bradavku a putoval dál, po mém břichu až s jasným cílem se dostat k mému klínu. Ač jsem měla stále zavřené oči, musela jsem se uculit. Políbil mě na krk a já pocítila teplo jeho rozpáleného těla.

„Tobě to v noci nestačilo?“ utrousím tiše, přesto líbezně, když mě začal dráždit jedním prstem.

„Ne,“ zamručí hrdelně, vzrušeně.

„A ty dneska ráno nikam nepospícháš?“ ušklíbnu se provokativně, kdy do mě začne tím prstem pronikat razantněji. Zkousla jsem si blaženě ret a on mě znova intenzivněji políbil na krk.

„Říkala si něco?“ zeptá se vyzývavě.

„Vůbec nic!“ vydechnu vzrušeně.

Po dalším skvělém ranním sexu, jsme se společně vysprchovali a následně se přesunuli do kuchyně, abychom si udělali snídani. Nejdřív jsem si říkala, kde jsou ostatní, že se v bytě nikdo nenacházel a pak mi došlo, že jsme stále měli zamknuté hlavní dveře. A mínila jsem je tak nechat ještě aspoň celé dopoledne. Prostě jsem chtěla být jen já a Alex.

„Mmmm málem bych zapomněla,“ utrousím s plnou pusou, když jsme v tichosti snídali. Alex na mě zvědavě vzhlédl.

„Pozvala jsem sem do New Yorku mé rodiče,“ nadhodím trochu opatrným tónem. Nevěděla jsem úplně, co na to řekne.

„Vážně? No tak to je super ne? A kdy?“ reaguje hned.

„Nějak asi za dva týdny?“ nadhodím neurčitě, „Ještě jsme se pevně nedomluvili. Nechala bych pro ně poslat soukromé letadlo a zařídím jim nějaké pěkné ubytování,“ opáčím.

„Tak za dva týdny už budeme v tom novém bytě, takže klidně mohou bydlet u nás,“ nabídne Alex pohotově, čímž mě opravdu překvapí. Sakra, kde je ten úlisný prohnaný sráč, kterým byl ještě pár měsíců zpátky?!

„No, tak pokud ti to nebude vadit,“ utrousím stále překvapeně.

„Jistě, že mi to nebude vadit,“ usměje se na mě, „Mimo to, asi za dva týdny v sobotu budu velkolepě otevírat klub, takže aspoň je vezmeme s sebou na náš galavečer.“

„Už za dva týdny chceš otevřít? To se to všechno stihne?“ divím se.

„Angus mi to slíbil, tak ho beru za slovo,“ přitaká a upije si kávy.

„Vlastně nemá jinou možnost, už jsem poslal do tisku pozvánky na to slavnostní otevření,“ dodá s pošklebkem.

„A koho všechny si pozval?“ zajímám se.

„Asi všechny!“ zvolá Alex pobaveně, „Ale především ty nejbližší, rodinu, Unii, nějaký investory, dodavatele, a tak,“ dodá.

„Takže se naše rodiny potkají,“ zkonstatuji naprostý fakt, že naše matky se potkají v tváří tvář a pak nastane konec světa.

„No, když dorazí i tví rodiče, tak ano,“ uchechtne se Alex. Skvělý…

„A bude ten galavečer ve vší počestnosti, že jo?“ nadhodím narážející na fakt, jak vypadal jeho klub předtím a v jakém duchu, se to tam neslo. Prachy, děvky, kokain, a tak dále…

„Samozřejmě! Bude tam určitě někdo z tisku, takže se klub představí v tom nejlepším světle!“ zahlaholí Alex, ale bylo mi v koutku duše jasný, že tak to jistě nezůstane na dlouho. Určitě s tím klubem měl nějaké nekalé plány, to by už nebyl on.

„Vlastně bych se tam chtěl odpoledne zajet podívat, jak probíhají práce, chceš tam zajet se mnou? Ukázal bych ti to tam, jak si to tam představuji,“ nabídne mi. Usmála jsem se.

„Víš ty co, nechám se překvapit,“ usoudím, „Psala mi totiž Eva, zda odpoledne zajdeme do parku s Matyldou, protože Angus má schůzku s tebou,“ dovysvětlím.

„Tak to je jasný,“ ušklíbne se Alex.

„A taky odpoledne musím na náš nový byt, nechala jsem tam poslat malíře a dneska přivezou ty pohovky,“ dodám informativně.

„Dobře a byl bych rád, kdybys stále u sebe tolerovala Deana. Je to člověk, kterému můžu bezprostředně věřit, že tě ochrání a chci, aby byl pořád s tebou, jestli teda nemáš úplně něco proti. Vím, že se nemusíte, ale víš jak…nemůžu s tebou nechat žádné ořezávátko,“ Alexův tón trochu zvážní. Nic jsem mu však na to neřekla a pouze dlouze přikývla.

Myslela jsem si o tom své, ale neměla potřebu mu to říct.

Nemuseli jsme se, zároveň se v rámci možností tolerovali. Taky jsem si nechtěla zvykat na zase další ochranku, která už teď mě iritovala, že s námi byli neustále v bytě.

Prostě jsem Deana musela zkousnout. I po tom všem.

„A chtěla jsem se tě zeptat, ještě na jednu věc,“ vzpomenu si a trochu zvážním.

„Na co?“ zajímá se Alex a odložil dopitý hrnek od kávy.

„Co svatba, jak si to představuješ?“ vyslovím tu otázku s naprostou vážností. Pořád to bylo čerstvé a pro mě, vcelku ožehavé téma, ačkoli jsem dobrovolně souhlasila.

„No sám jsem se tě chtěl popravdě na to zeptat,“ nadhodí Alex.

„Víš, já už jednu velkou a nádhernou svatbu měla. Bude to vzpomínka, kterou už nikdy nevymažu a ani nechci. Znamená pro mě příliš. A taky ji nechci nahrazovat,“ přiznám smířlivě, přičemž mě Alex vzal jemně za ruku, kterou jsem měla položenou na stole.

„Prostě půjdeme sem na úřad a vezmeme se jako spousta jiných lidí. Můžeme pouze se svědky. A ten den bude jen o nás dvou,“ řekne klidně Alex a svým způsobem mě to neskutečně uklidnilo.

„Vím, co si myslíš o svatbě,“ ušklíbnu se, abych trochu rozčísla tu atmosféru.

„Ten názor se rapidně změnil,“ uchechtne se.

„Takže by ti to nevadilo, vzít se jen se svědky, na úřadě, jako každý druhý pár?“ ujistím se.

„Poklade, je mi to v podstatě jedno. Přeju si hlavně, abychom byli spolu, šťastní. A jestli si tě vezmu tady na úřadě, v parku anebo na Bali, je úplně jedno.“

„Ale tak svatba na Bali nezní špatně,“ utrousím pobaveně.

„Vlastně už tak trochu jsem po tom pátral a na úřadě mají volný termín třicátého června, přesně v poledne a tím, že si mě vezmeš tady, tak můžeš přijmout americké občanství a už nemusíme řešit nic v Česku,“ obeznámí mě s jistým návrhem. Koukala jsem na něj jak z jara.

„Takže třicátého června?“ usměji se po znatelně dlouhé chvíli.

Třicátého června se stanu paní Verwohnendes.

 

 

O dva týdny později

 

„Takže, vítejte v našem bytě!“ zvolám na tátu s mámou, když jsem je zrovna vedla do našeho skromného bytu. Nastěhovali jsme se sem před třemi dny, kdy bylo vše komplet doděláno a vybaveno.

„Ach můj Bože, holčičko, to je nádhera!“ zvolá máma naprostým šokem, když vejdeme do obývací částí a uvidí ten výhled na řeku. Samou radostí jsem na ně pohlížela, jak se rozhlíželi a v jejich očích bylo vidět samé nadšení. Byla jsem ráda, že je tu mám.

„No, je vidět, že se máte dobře,“ zvolá táta údivně a přejde též k oknu, kde stála máma a s otevřenou pusou pohlížela na ten výhled.

„To máme,“ uznám s úsměvem.

„No a kde ho máš?!“ zvolá máma najednou se zájmem konečně poznat Alexe a podívá se na mě od okna.

„Alex každou chvíli dorazí, je ještě v klubu, dnes večer je ten galavečer, nezapomněli jste na to doufám a vzali si na sebe něco pěkného?“ naléhám na ně.

„Kristýnko, říkala si nám to tak desetkrát! Jsme sice staří, ale nejsme úplně senilní!“ zvolá máma uštěpačně a přejde několika kroky za mnou.

„No a nechcete si jít odpočinout? Musíte být utahaní z té cesty,“ napadne mě.

„Spali jsme oba dva v letadle, takže sil máme dost,“ mávne táta netečně rukou a stále se kochal výhledem. Máma ke mně mezitím přišla, vzala mě vroucně kolem ramen a znova objala.

„Jsem za tebe tak šťastná! Kor když vidím, že ty jsi šťastná!“ uculí se na mě. Ještě mě přitom štípla do tváře. Prostě matka…

„Mami, prosím tě, hlavně Alexe nestíhačkuj, jo?!“ zdůrazním ji prosebně.

„Jak jako nestíhačkuj? Budu se ptát na normální otázky!“ brání se, přičemž jsem viděla, jak se uculila. Úplně už jsem si to představila – A Alexi, jsi otevřený sexuálním praktikám? A Alexi, kolik si měl žen v posteli? Dvě stovky říkáš? Aha, to je možná nějaká obsedantní porucha…

V tom se ozvaly hlavní dveře a všichni tři jsme se podívaly směrem do chodby.

Z té zrovna vyšel Dean a v rukách třímal zavazadla rodičů.

Zaúkolovala jsem ho, aby je vzal nahoru, kdy jsme se mezitím vydali do bytu bez něj.

Máma už se nadechovala.

„Ne mami! To není Alex!“ zarazím ji a ona se na mě zmateně podívá, „To je Dean, je to má ochranka,“ vysvětlím a všimnu si pátravého pohledu jak mámy, tak i táty.

„Je tu pro naši ochranu. Je to naprosto normální, u lidí, jako jsme my,“ vysvětlím polopaticky.

„Myslíš nechutně bohatých lidí,“ zkonstatuje máma popichovačně, „Lidí, co nosí tak obří prsten a ani se tím nepochlubí!“ dodá kousavě, narážející na můj velký prstýnek na prsteníčku.

„Jo, chtěli jsme vám to oznámit, až dorazí Alex,“ zasměji se jejímu sonaru v očích.

„Teda Kristýno! Jak si mi to mohla zatajit!“ zvolá máma rádoby uraženě, kdy se najednou zase ozvou hlavní dveře.

Tentokrát z chodby vyjde opravdu Alex.

Vyfešákovaný, přesně jako když ráno odcházel. Měl na sobě šedý ležérní komplet, s bílou košilí, svými typickými brýlemi, upravený a v ruce třímal květiny. Mámě došla slova.

„Dobrý den, rád vás konečně poznávám!“ přejde Alex svým sebejistým krokem nejdřív k mé mámě, která na něj pohlížela s otevřenou pusou a pouze přijala jeho ruku na pozdrav.

Pak od něj přijala krásný puget namíchaných květin.

To, že zatnul matce tipec, jsem brala jako velký úspěch.

Alex se jí nenechal nijak zvlášť rozhodit a přešel k mámu tátovi.

Pevně a horlivě si potřásli rukama a pustili se spolu do krátké konverzace.

Táta jistě oprašoval angličtinu, jak jen mohl.

„A co, zajdeme někam na oběd?“ nadhodí Alex a přejde několika kroky za mnou, když si uvědomil, že mi ani nedal pusu. Krátce mě políbil a já se přivinula do jeho náruče.

„Já jsem vlastně připravila menší pohoštění a nevěděla jsem, kolik času budeš mít ty,“ promluvím především na Alexe.

„V klubu jsem vše zařídil, a už se tam vracet nebudu, takže jsem jen váš,“ usměje se mile.

„Tak se pojďte posadit na gauč a já přinesu něco k jídlu a pití, hmmm?“ nadhodím na rodiče, kdy matka byla stále v transu a pozorovala Alexe. Asi jím byla unešená, nebo nevím. Odpoutala jsem se od Alexe, přešla k mámě a vzala ji z ruky květiny s příslibem, že je dám do vázy. Zanechala jsem je tam a rozešla se do kuchyně, kdy se Alex odhodlal převzít iniciativu a přešel s nimi k pohovkám.

Začali si povídat a Alex byl pozorný hostitel.

Mluvil pomalu, usmíval se a já se tomu musela usmát.

Opřela jsem se o kuchyňskou linku a chvíli je tak pozorovala.

Smáli se. Povídali si. A já se cítila šťastně. Přesně takto jsem si to přála. Jedna rodina.

 

-

 

Velkolepost nového Alexova klubu byla až neuvěřitelná.

Byla jsem překvapená, co dokázali udělat během dvou týdnů, kdy mi Eva krátce popisovala, že Alex koupil starou továrnu, na okraji námořních doků.

Starou, vlhkou, ošuntělou budovu a dokázali z toho udělat tohle!

Neuvěřitelně vysoké stropy, které byly nasvícené snad miliony žárovek. Ze stropů byly svěšené různé provazy, látky, kusy vzrostlých větví a působilo to velice zajímavě. Samozřejmě tomu celému dominoval dlouhý taneční parket, na kterém se už teď hojně tancovalo a především slavilo.

Klub měl jen dvě patra, kdy se v tom druhém nacházely soukromé salónky a kanceláře.

Na každém rohu byl zdejší nový personál, oblečení byli všichni do černých obleků s výrazným bílým límečkem, aby na první pohled bylo poznat, že jsou zdejší personál. Nebyla tu ani jedna ženská v krátkých ultra mini šatech, či spoře oděné lehké dívky.

Což jsem se divila, ale byla jsem za to ráda.

Úplně by se mi to nechtělo vysvětlovat rodičům. Byla jsem si jistá tím, že ač tato budova byla pouze dvoupatrová, rozlohou byla jistě větší než předchozí klub.

Na každé straně klubu se nacházely minimálně dva bary s plnou obsluhou a při jedné straně od parketu bylo několik pohovek a židlí k usazení.

Všechno se neslo v černých a šedých barvách.

„Co na to říkáš?“ zeptá se mě nedočkavě Alex a stiskl mi jemně ruku, za kterou mě celou dobu držel. Podívala jsem se na něj s čirým překvapením ve tváři.

„Je to tu naprosto úžasný!“ vydechnu užasle a podívám se na Alexe, na kterém bylo vidět, že je hrozně rád za můj projevený názor.

Periferně jsem zaznamenala k nám blížící se Evu s Angusem. Eva měla na sobě výrazné stříbrné šaty, takže vypadala jak jedna větší disko koule.

Byla nepřehlédnutelná, ale samozřejmě ji to slušelo.

Obzvlášť s jejím větším a větším těhotenským bříškem.

Zvučně se pozdravila s mými rodiči, objala se s nimi a prohodila několik rychlých slov, kdy ji samozřejmě moje máma musela přejet rukama po bříšku. Pak Eva přešla za mnou a silně mě objala.

„Tak co vaši na Alexe?“ zeptá se mě v češtině a vezme mě kolem ramen.

„No, řekla bych, že dobrý,“ zasměji se tomu, kdy máma z něj byla naprosto paf.

Ne, že by něco řekla, ale viděla jsem to na ní.

A táta vypadal, že je s ním taky v pohodě.

„A už si je seznámila s fúrií?“ ušklíbne se narážející na Alexovu matku.

„Ještě ne, ale jistě se tomu nevyhneme,“ zasměji se a ohlédnu se do strany ke vchodu, kde zrovna vejde Imelda v obležení své ochranky.

„Vidíš, my o fúrii a už je tady,“ neodolám si rýpnout a otočím se na Imeldu, která mě obdařila širokým úsměvem.

Náš vztah s Imeldou byl čistě neutrální.

Respektovala jsem ji, kvůli Alexovi a ač se snažila si se mnou zlepšit vztah, víc jsem ji k sobě nepustila. Nevěřila jsem ji ani nos mezi očima.

„Ah Christina, vypadáš nádherně!“ zvolá obdivně a krátce mě obejme. Stiskla jsem ji kolem ramen a odtáhla jsem se od ní.

„Děkuji! Ráda bych ti představila mé rodiče,“ nadhodím významně a ona se na mě překvapeně podívá. Poukázala jsem k tomu našemu hloučku mých nejbližších, který tam vznikl, popošla k nim a oslovila jsem rodiče.

„Mami, tati, tohle je Alexova matka, Imelda!“ představím ji v češtině a máma se hned napřímila v krku.

Významně si ji prohlédla a natáhla k ní ruku.

Slyšela jsem, jak změnila svůj skřehotavý tón, když se ji představila, kdy najednou zněla jako paní uznávaná psychoterapeutka. Jistě se s ní poměřovala a bylo prostě vtipné na to koukat. Prostě máma.

„Co kdybychom tady nechali ostatní a já ti ukážu zbytek, hm?“ přejde po chvilce ke mně Alex a zašeptá mi jeho otázku do ucha. Musela jsem se tomu uculit.

„Tak jo,“ přikývnu a propletu si mé prsty do jeho dlaně.

Pevně mě chopil a nenápadně jsme se vytratili od ostatních, kteří zapředli v nějakou určitě zajímavou konverzaci o počasí.

Alex mě vyvedl od místa a vydal se k širokému schodišti.

Už se za námi chtěl vydat Dean, který byl s námi na každém kroku, ovšem Alex ho jedním gestem ruky utnul, aby počkal u schodiště. Nic jsem na to neřekla a pouze vycházela mlčky schody. Seshora byl skvělý výhled na dění na parketu, ostatně tak to bylo i ve starém klubu. Zvědavě jsem nahlížela do každých dveří, kde se nacházely soukromé salónky, ve kterých zatím nikdo nebyl.

Došli jsme ruku v ruce až k posledním širokým křídlovým dveřím černé barvy.

Alex mě pustil a ze široka se opřel do dveří.

Rozevřel je dokořán a pak se postavil na stranu, abych mohla projít. Vešla jsem do jeho obrovské kanceláře, která předčila též mé očekávání. Měl tam dvě obrovská okna za mohutným černým stolem, která rozprostírala výhled na řeku a noční osvětlené město. Na pravé straně byl dlouhý jednací stůl, s osmi židlemi. V rohu se nacházel menší bar s jistě tím nejlepším výběrem alkoholu. Na opačné straně byly moderní sekretáře, jakási knihovna z černého masivu a ladila tak k tomu jeho pracovnímu stolu uprostřed. Za ním měl novou koženou pracovní židli a já neodolala. Pomalými kroky jsem přešla k jeho pracovnímu stolu a bříšky prstů se jemně dotkla desky. Slyšela jsem, jak Alex za námi zavřel dveře a vydal se za mnou.

„Máš krásný stůl,“ konstatuji s jistým úšklebkem.

„Líbí se ti?“ slyším jeho jasné vzrušení v hlase.

Odložila jsem malou kabelku, kterou jsem svírala v ruce, na stůl a pohlédla na Alexe, který ke mně přistoupil. Posadil se do své židle a přisunul se ke mně. Gestem ruky mi pokynul, abych se posadila na stůl, přímo naproti němu.

Na nic jsem nečekala a vyšvihla se na stůl.

Alex mě políbil na holé koleno a několika dalšími polibky pokračoval dál po mém odhaleném stehně, kde mi končil rozparek šatů.

„Už jsem ti řekl, jak jsou ty červené šaty na tobě sexy,“ utrousí zastřeným hlasem a podíval se na mě krátkým pohledem.

„Ne, myslím si, že ne,“ vydechnu vzrušeně.

Alex se jednou rukou natáhl pod mé šaty a zatahal mi za lem kalhotek.

Přidal k tomu i druhou rukou a vysvlékl mě z kalhotek, které následně položil na stůl k mé kabelce. Pečlivě jsem ho pozorovala, kdy se napřímil v zádech a pomalu vstal ze židle. Svým tělem se vtěsnal mezi má stehna a sehnul se k mým rtům.

„Jsi neskutečně sexy, poklade,“ vydechne mi do úst a následně dravě políbí.

Svým horkým jazykem mi pronikl do pusy a já mu hned vyšla vstříc.

Svými prsty jsem mu přešla k pásku jeho kalhot a nemínila se zabývat nějakou předehrou.

Na tu nebyl čas ani chuť.

Chtěla jsem si to rozdat tady, hned teď, na jeho novém pracovním stole.

Alex se pohotově a hbitě vysvlékl ze saka a zahodil ho na zem. Dál mě vášnivě líbal a nechal se náležitě opečovávat mou rukou, která už mu mnula penis. Vydechl mi vzrušeně do pusy, kdy následně svýma rukama mi vyhrnul šaty, tak aby mu nepřekážely. Vzal mě za zadek a přisunul si mě na okraj stolu. Stáhla jsem mu mezitím kalhoty, níž i s boxerkami a nechala ho, aby do mě vstoupil. Silně do mě hned na poprvé pronikl a začal mě šukat s jistou intenzitou. Vzrušeně jsem mu vyhekla do tváře a chytla se ho kolem krku. Alex se mi podíval do očí.

„Miluju tě, poklade!“ vyzná mi lásku a já mu to věřila.

Věřila jsem mu to. Milovala jsem ho.                                                      

 

-

 

Kráčeli jsme s Alexem v objetí po ulici. Pevně a láskyplně mě svíral kolem ramen a držel si mě tak u sebe, jako kdyby mu to nestačilo. Já se ho držela kolem pasu jednou rukou a tou druhou jsem svírala fotku ultrazvuku miminka, kterou jsem mě vztyčenou před námi, tak abychom na ni oba viděli.

Byla to má první kontrola, se všemi vyšetřeními a všechno bylo v naprostém pořádku. Spadl mi neskutečný kámen ze srdce.

„Takže holka, hm?“ nadhodím s úsměvem, kdy nám doktor prozradil i pohlaví miminka. Čekali jsme holčičku.

„Hmmm, budu muset vycvičit speciální tým na její ochranu, až za ní budou chodit chlapi!“ utrousí pobaveně Alex a já se tomu musela uchechtnout. Vím, že se srandu nedělal.

„No, to bys asi měl,“ ušklíbnu se.

„A už jsi přemýšlela nad jménem?“ zeptá se mě najednou.

„Elza?!“ rýpnu si do něj posměšně.

„Ha ha ha!“ zasměje se ironicky.

„Chce to něco zvučného, aby každý věděl, kdo to je, kým je. Bude se to s ní táhnout až do konce života, takže to nesmíme podcenit,“ řeknu důležitě.

„Napadlo mě jedno jméno,“ nadhodí Alex, čímž mě opravdu překvapil.

„A to?“ zajímám se a podívám se na něj. Alex ke mně sklopil tvář a podívá se mi do očí.

„Elis, Elis Verwohnendes,“ vydechne celé její budoucí jméno a já si byla v tu chvíli stoprocentně jistá tím, že je to správné jméno pro mou dceru.

Pro naši dceru. Elis.

 

 

Zítra poslední kapitola! :)