Nový začátek

Nový začátek

Anotace: Osud nám v životě chystá různé zkoušky a překážky. Důležité je se nevzdávat a mít vůli a sílu je společně překonávat. Zvládnou to Caroline a Chandler?

Kapitola 1
„Caroline, no tak už se vzpamatuj!“ vybuchla Magda na svou kamarádku, která před ní seděla jako hromádka neštěstí. Byly u Magdy doma, v jejím útulném obývacím pokoji. Na stole mezi nimi stála otevřená láhev červeného vína, dvě sklenky a hromada pomačkaných kapesníků. Magda se zhluboka nadechla a pokračovala smířlivějším tónem: „Podívej, nejsi první ani poslední, které zahnul manžel. Vím, že tě to bolí, ale buď k sobě upřímná. Co chceš, aby se teď dělo? Chceš mu sbalit kufry? Jestli ano, tak ti pomůžu. Nebo s ním chceš zůstat?“
Caroline popotáhla a otřela si ubrečené oči dalším kapesníkem. „Nechci, aby od nás odešel, ale…“ začala tiše.
„Žádné ale!“ přerušila ji Magda. „Chceš být s ním, nebo ne?“
„Ano,“ hlesla Caroline. „Nechci, aby Jason přišel o otce.“
Magda povytáhla obočí a opřela se zády do pohovky. „Jason o otce nepřijde tak jako tak. Když se rozejdete, přece to neznamená, že se Chandler s Jasonem přestanou vídat. Existuje střídavá péče, moje milá. Otázka je, jestli ty chceš Chandlera jako svého partnera, a nejen jako otce pro Jasona.“
Caroline se na ni zadívala. Magdin pohled byl přímočarý, ale v očích měla náznak soucitu. Caroline začalo docházet, kam tím Magda míří.
„Já ho pořád miluju… asi,“ přiznala váhavě. Pak rychle dodala: „Vlastně ano, miluju ho. Chci, aby se mnou zůstal, ale… myslím, že už mě nechce. Nejsem pro něj dost dobrá. Jsem mu odporná, vím to.“ Hlas se jí zlomil a znovu se rozplakala. „Ani teď, když se s ní rozešel, se nevrátil do ložnice. Spí v pracovně na pohovce.“
Magda si smutně povzdechla. Položila Caroline ruku na rameno a jemně ji pohladila. „Chce to čas, Care. On je do ní zamilovaný a chvíli potrvá, než se z toho dostane. Ale ukončil to s ní, ne? Říkala jsi, že chce na vašem vztahu pracovat. Tak mu dej šanci. Tohle se nespraví za měsíc.“
„Všechno zničil a já mu mám dát čas?“ rozzlobila se Caroline, ale slzy jí znovu zalily oči.
„Zničili jste to oba,“ prohlásila Magda klidně, ale pevně. „Už dlouho předtím, než ti zahnul, jste nebyli partneři. Byli jste jen rodiče a spolubydlící. A mám-li být upřímná, nepřekvapuje mě, že si někoho našel. Myslím, že to v hloubi duše víš i ty. Milenka nebyla příčinou vašich problémů, ale důsledkem.“
Caroline chtěla něco namítnout, ale slova jí zůstala na jazyku. Měla pravdu. Přemýšlela o tom už celý měsíc. Jejich vztah s Chandlerem se pokazil už dávno, ani jeden z nich se nesnažil ho napravit. Přesto to bolelo.
„Vím, že máš pravdu, Magdi,“ zašeptala nakonec. „Ale bolí to. Strašně moc. A já nevím, co mám dělat. Opravdu nevím, jak dál.“
Magda si přitáhla sklenku vína a zvedla ji k ústům. Po malém doušku se naklonila blíž k Caroline a řekla: „Care, dali jste si šest měsíců na záchranu vztahu, tak na něj tolik nespěchej. Tohle se za měsíc nespraví, zvlášť když budeš pořád jen vyčítat a brečet. Pokud mu chceš odpustit, tak mu odpusť. Přijmi to jako fakt a podle toho se zařiď. Ale musíš počítat i s tím, že to nevyjde.“
Caroline mlčela, jen poslouchala a upřeně zírala na stůl. Magda pokračovala: „Máš teď pět měsíců na to, abys mu ukázala, proč se do tebe vůbec zamiloval. A hlavně, Care, dej se dohromady kvůli sobě. Začni zase žít. Nemůžeš být pořád zavřená doma a užírat se tím, co bylo.“
Caroline zvedla pohled. „Máš pravdu,“ hlesla. „Ale já nevím, kde začít.“
Magda se usmála a zvedla sklenku směrem k ní. „Začni u sebe. Pamatuješ, jak jsi milovala malování? Nebo zkus něco úplně jiného. Hlavní je, abys zase našla samu sebe. A mimochodem,“ dodala se šibalským úsměvem, „zítra ráno jdeme na nákupy. Tyhle džíny a vytahaný svetr už neuvidím. Jasné?“
Caroline se poprvé po dlouhé době slabě usmála. „Díky, Magdi. Vážně.“
„Od toho přece kamarádky jsou,“ mrkla Magda a zvedla sklenku ke rtům. Rádio v pozadí hrálo jemnou melodii a hodiny na stěně odbily další hodinu. Venku se stmívalo, ale mezi dvěma přítelkyněmi začínalo svítat na lepší časy.
***
Začínalo svítat. Chandler seděl na pohovce ve své pracovně, rukama si podpíral hlavu a zíral na paprsky denního světla, které si našly cestu mezi zataženými závěsy. Přemýšlel, jestli udělal dobře, když odešel z jejich společné ložnice. Nebylo to poprvé, co se touto otázkou zabýval, ale odpověď ho vždycky tížila. Nemohl si pomoci – necítil se tam dobře. Vlastně, nikde v přítomnosti Caroline se teď necítil dobře.
Věděl, že jí ublížil. Hrozně ublížil. Že se nezachoval správně. Jenže už takhle nemohl žít.
Kdyby mu někdo před patnácti lety řekl, jak to dopadne, možná by se nikdy neoženil. Možná by nikdy neměl děti. Ne že by Jasona nemiloval – právě naopak. Jason byl jeho všechno. Jenže kdyby tehdy tušil, že manželství může být takhle těžké, že jejich láska může vyšumět, možná by byl ušetřen tohohle trápení. On i Caroline. Ale nikdo ho tehdy nevaroval. Nikdo, ovšem kromě statistik, které jsou neúprosné. Jenže kdo poslouchá statistiky, když je zamilovaný?
Bylo to už patnáct let, co jsou s Caroline svoji. A za tu dobu se hodně změnilo. Pamatoval si na začátky – byli nerozluční, plní plánů, vášní a smíchu. Caroline tehdy zářila. Ale po porodu se všechno se změnilo.
Když se Jason narodil, Caroline se stala matkou na plný úvazek. Chandler věděl, že to je přirozené. Že děti potřebují péči, že jejich příchod všechno změní. Ale to, co následovalo, bylo jako ze špatného snu. Celý Carolinin svět byl Jason. Každý její pohled, každá myšlenka, každá minuta byla věnovaná synovi. Pro Chandlera už tam nebylo místo. Alespoň tak to vnímal.
Zpočátku se snažil chápat. Pomáhal, jak mohl. Trávil s Jasonem čas, aby Caroline měla chvíli pro sebe. Ale ani to nepomohlo. Čím víc se snažil, tím víc ho Caroline odháněla. Když chtěl mluvit, měla na starosti něco důležitějšího. Když se chtěl přiblížit, ucítil jen neviditelnou zeď, kterou mezi nimi postavila.
A do toho před rokem přišla Clara.
Mladá, krásná, věčně usměvavá asistentka, která nešla daleko pro hezké slovo. Clara ho vždy vyslechla, věnovala mu pozornost, která mu tak zoufale chyběla. Chandler se v její přítomnosti cítil znovu mužem. Vše, co mu Caroline už roky nedávala – obdiv, zájem, blízkost – našel u Clary.
Na začátku z toho měl strach. Vyhýbal se jí, co to šlo. Ale každý její úsměv, přívětivý pozdrav, lichotka v něm prohlubovaly touhu být v její blízkosti. Než se nadál, začal se jí svěřovat. A pak... se to zvrtlo. To, co začalo jako obyčejné rozhovory, se postupně změnilo ve schůzky, doteky a nakonec v milenecký poměr.
Clara byla jeho útočištěm. Jeho únikem. Chandler se do ní bláznivě zamiloval a nepochyboval o tom, že ona do něj taky.
Vzpomínka na Claru ho bodla u srdce. Přestože to s ní ukončil, pořád ji měl v hlavě. Ne kvůli ní samotné, ale kvůli tomu, co s ní cítil. Svobodu. Vášeň. Radost. Věci, které mu v manželství chyběly už celé roky.
Chandler vzal do ruky hrnek kávy, který už dávno vychladl, a unaveně si povzdechl. Možná to všechno bylo jen v jeho hlavě. Možná to celé přehnal. Ale možná ne.
Na tom teď stejně nezáleželo.
Ne, záleží na tom.
Záleží na tom, když chce zachránit vztah s Caroline. A on to chce, chce v ní zase vidět ženu, kterou miloval. Chce v ní vidět ženu, ale nevidí. A není si jistý, jestli to ještě dokáže změnit. Neví, jestli těch šest domluvených měsíců není jen zbytečné prodlužování trápení jich obou... tří... čtyř.
Autor Yocelyn, 29.11.2024
Přečteno 23x
Tipy 2
Poslední tipující: mkinka
ikonkaKomentáře (1)
ikonkaKomentujících (1)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Nevím, co k tomu můžu jako starý mládenec říct, ale docela se mi to líbilo. I když v první polovině textu se mi zdálo, že se postavy občas trošku točí na místě - opakují některé věci dokola. Ale může to být jen můj mužský pohled. Třeba ženy rády říkají věci víckrát.
Ještě pár drobností, ale ty neberte jako přísnou kritiku: Vztah se sekretářkou je často v takových románech zmíněn, i když chápu - taky jsem byl zamilovaný v práci. A pak mi nebyla jasná lokace příběhu - podle jmen postav soudím, že to byla nějaká cizí země, což je někdy dobré východisko, ale láska se přece dá prožívat i u nás. No jasně, já mám tak co povídat, když jsem hrdinkou své naposled publikované povídky pojmenoval Theodora.
Jinak připomínky nemám - pravopis a typografie v pořádku, což starého editora vždy potěší.

29.11.2024 22:38:16 | Pavel D. F.

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel