Nový začátek 2

2. kapitola
Sotva Chandler dopil kávu, ozval se budík. Poslední týdny však zvonil nadarmo. Chandler už dlouho pořádně nespal a dnes se probudil ještě před svítáním. Pomalu se oblékl a v hlavě si přehrával, jak zvládne dnešní den v práci – a hlavně firemní poradu. Nebo spíš setkání, na kterém ředitel oficiálně pozve všechny zaměstnance na vánoční večírek. Clara tam bude. Po rozchodu ji viděl jen dvakrát, a pokaždé se jí úspěšně vyhnul. Tentokrát to ale nepůjde.
Rychle si upravil kravatu, zhluboka se nadechl a vešel do rozlehlého obývacího pokoje propojeného s kuchyní, čekal že tam uvidí Caroline a Jasona, ale ti tam však nebyli. Zamířil proto ke dveřím ložnice, opatrně je otevřel a nakoukl dovnitř. Caroline tvrdě spala. Na nočním stolku stála nedopitá sklenička a prázdná láhev od vína. Chandler si v duchu zaklel a odešel vzbudit Jasona.
Pomohl synovi připravit se do školy, nachystal snídani a svačinu, zatímco neklidně sledoval hodiny. Dnes přijde pozdě, s tím už se smířil. Musí Jasona odvézt do školy. Napadlo ho, že by dnes mohl zůstat doma. Ne že by si to už dřív nepromýšlel – utéct, schovat se před Clarou – ale přišlo mu to zbabělé. Teď však měl jiný důvod.
Vlastně by mohl rovnou skončit. Dát výpověď. Možná je čas. Erik, jeho přítel z univerzity, ho už roky přemlouvá, ať se přidá do jejich týmu. Práce by byla hned. Nový začátek. Kvůli rodině. Kvůli Claře. Kvůli sobě.
Chandler se podíval na Jasona, který si právě zavazoval boty. Udělá to pro něj.
***
Caroline neochotně otevřela oči. Hlava jí třeštila a žaludek měla jako na vodě. To víno, prolétlo jí hlavou a okamžitě si slíbila, že už pít nebude. Ostatně nikdy alkoholu příliš neholdovala. Jenže včera… No, včera to bylo jiné.
Najednou ji přepadla panika. Jason! Vyskočila z postele a rozběhla se do jeho pokoje. Byl prázdný. I jeho věci do školy zmizely. Chandler ho odvezl. Došlo jí to a zároveň se jí ulevilo.
Vrátila se zpátky do ložnice a sáhla po mobilu. Chtěla Chandlerovi zavolat. Pak se ale zarazila. Co by mu vlastně řekla? Díky? Promiň? Prosím, zůstaň? Hlavou jí vířilo příliš mnoho slov, ale žádné z nich nedokázala vyslovit.
Její myšlenky přerušilo krátké zapípání. Na displeji se objevila zpráva:
„Jason je ve škole. V kuchyni máš snídani. Snad ti není moc špatně. Za chvíli jsem doma.“
Caroline se přistihla, jak se usmívá. Na chvíli zavřela oči a zhluboka se nadechla. Nenechá ho odejít. Rozhodla se.
Caroline dojídala už dávno studenou vaječnou omeletu. Nevadilo jí, že byla studená. Důležité bylo jediné – že jí ji přichystal Chandler. To už se nestalo roky. Vedle talíře stála sklenice čerstvě vymačkané pomerančové šťávy. Jemná vůně citrusů jí připomněla lepší časy, kdy spolu snídali pravidelně.
Zrovna odkládala vidličku, když zaslechla klíče v zámku. Následoval zvuk otevírajících se dveří a Chandlerovy kroky v předsíni. Vstala a váhavě se přesunula ke dveřím. Zastavila se těsně na prahu.
„Ahoj,“ pozdravila nejistě a připravila se na spršku výčitek.
Chandler si zrovna vyzouval boty. Zvedl k ní pohled a odpověděl klidným hlasem:
„Ahoj. Jak ti je?“
Caroline překvapeně zamrkala. Nečekala takovou otázku.
„Nic moc,“ přiznala. „Omlouvám se. Včera jsme to s Magdou trochu přehnaly... A já se pak ještě rozhodla pokračovat sama. Ale už se to nestane. Díky za Jasona.“ Vychrlila to rychle, jako by chtěla mít všechno za sebou.
Chandler jen pokrčil rameny a přikývl. Neřekl nic, ale v jeho očích bylo něco, co nedokázala rozluštit. Prošel kolem ní a zamířil do obýváku. Pak se ale otočil.
„Promluvíme si?“
Caroline ztěžkl žaludek. Jako by věděla, že tohle nebude snadné. Přikývla a pomalu se vydala za ním.
Chandler si sedl na pohovku a vyčkával, než se usadí i ona. Když konečně dosedla, zhluboka se nadechl a začal:
„Dal jsem výpověď. Do konce měsíce dodělám pár věcí, ale pak končím.“
Caroline na okamžik zalila vlna úlevy. Čekala něco horšího. Jenže pak jí došlo, co právě řekl.
„Jsi si jistý? Já... já vím, že...“ zadrhla se a nevěděla, jak větu dokončit.
„Jsem si jistý,“ odpověděl klidně Chandler. „Bude to tak lepší. Nový začátek.“
Caroline sklopila pohled. Odkašlala si, než tiše a nejistě zašeptala:
„Náš?“
Chandler si povzdechl. Po chvíli váhání odpověděl:
„To zatím nevím, Care. Mrzí mě to, ale nevím. Zkusíme to.“
Sotva ta slova vyslovil, už stál na nohou. Zamířil do pracovny, jako by potřeboval být okamžitě pryč. Caroline se dívala za ním a její žaludek se sevřel ještě víc. Chandler mezitím ve své hlavě nadával sám sobě. Proč to nedokážu říct jinak?
***
Caroline pořád seděla na pohovce a přemýšlela nad událostmi posledních dnů. Nad Chandlerem, Jasonem, i sama nad sebou. Už toho měla dost. Vstala, převlékla se, upravila a rozhodla se, že musí na chvíli ven. Potřebovala vypnout. Zavolala Magdě, ale ta jí nebrala telefon.
„No co,“ pomyslela si. „Nakupovat zvládnu i sama.“
Měla dost času, než pojede vyzvednout Jasona ze školy. Zamířila do jednoho z velkých nákupních center a bezcílně procházela obchody s oblečením. Občas ji něco zaujalo, tak si to koupila, ale většinu času se spíš dívala kolem, jako by něco hledala. Už se chystala zamířit do restaurace, kde plánovala poobědvat, když se zastavila před moderním kadeřnictvím s velkými skleněnými dveřmi.
„Buď zase sama sebou,“ připomněla si Magdina slova, která jí kamarádka opakovala snad každý den. Byla to Magda, kdo ji povzbuzoval, aby přestala jen přežívat a zase začala žít. Chvíli tam stála nerozhodně, ale pak si dodala odvahu a vešla dovnitř.
„Dobrý den, máte přání?“ ozvala se ihned mladá, elegantní žena u recepce s profesionálním úsměvem.
„Dobrý den,“ odpověděla Caroline váhavě. „Já... no, chtěla bych ostříhat. A možná trochu prosvětlit vlasy, pokud to je možné.“
Recepční se na ni povzbudivě usmála. „Samozřejmě. Pokud počkáte 15 minut, hned se vás ujme kolegyně.“
Caroline přikývla a posadila se do křesla v čekací zóně. Cítila, jak se jí svírá žaludek, ale zároveň ji zaplavilo zvláštní vzrušení. Možná je to jen nový účes, ale možná je to právě ten první krok, který potřebovala udělat.
Jak tam seděla, začala se těšit. Na svůj nový vzhled, na ten pocit, že konečně dělá něco sama pro sebe.
Když po necelých třech hodinách odcházela z kadeřnictví, byla nadšená. Z kroku, který udělala, z nové barvy a účesu. Cítila se lehčí, sebevědomější. V kadeřnickém křesle si na chvíli dovolila vypnout, zapomenout na věci, které ji poslední dobou tížily. Teď se ale musela pohnout – byl čas vyzvednout Jasona ze školy.
Spěchala na parkoviště a rychle zamířila autem k Jasonově škole. Když přijížděla, děti už postávaly venku a čekaly na rodiče. Hned mezi nimi zahlédla Jasona, jak se loučí s kamarády a pak běží k autu s rozzářeným úsměvem.
Otevřel dveře, na chvíli se zarazil, překvapeně si ji prohlédl, a pak se široce usmál. „Jé, mami, máš nový účes! Moc ti to sluší!“
Caroline se na něj usmála zpátky. „Děkuju, zlato,“ řekla, a její srdce se trochu zahřálo. Alespoň někdo to ocení, pomyslela si najednou hořce.
Když přijeli domů, Chandler byl stále zavřený v pracovně. Jason hned běžel pozdravit otce a zeptat se ho, jestli by si dal k večeři radši čínu, nebo pizzu. Chandler vstoupil do kuchyně, kde Caroline vybalovala nákup. Ani se na něj neotočila a řekla: „Dnes už nestíhám vařit. Pizza, nebo čína?“
„A co kdybychom si místo donášky někam zajeli?“ zeptal se Chandler.
„Jó,“ spustil Jason. „Pojeďme k Hanrymu, tam jsme nebyli celé věky.“
„To je pravda,“ přitakal Chandler.
Caroline se překvapeně otočila. Když je uviděla, usmála se a řekla: „Tak tedy k Hanrymu.“