Rosamunda, paní na Redrosecastel 3

"To co jsi viděla se teprve stane. jelikož je to porvé, řeknu ti, kdy se to stane. Zítra v poledne. Když pojedeš celý den a ještě celou noc, stihnete to." dořekl a zmizel.

"Zabal si všechny věci. Odjíždíme!" zakřičela na Kryštofa. Napsala rychle vzkaz domů, přivázala ho Thájovi na nohu a vypustila ho. Nasedli na koně a okamžitě vyjeli.

Jeli celý den tryskem až do večera. Za soumraku zastavili, aby něco snědli. Na cestu jim svítil měsíc a tak jeli ještě celou noc. Za svítání se dostali na dohled Černého hradu. Rosamunda byla už téměř na hranici vyčerpání. Byla ovšem natolik hrdá, že nic neřekla. Kryštof se ohlédl, ale kůň za ním jel sám.
Seskočil z koně a uvázal ho u stromu, Rosamundina přivázal ke svému sedlu. Rosamunda ležela na mechu. Vyčerpáním usnula. Vzal jí tedy do náruče. Vysadil ji na koně, sedl si za ní a vydal se na hrad.

Vodní příkop hradu byl napuštěn a padací most se začal spouštět, jakmile se ocitli na dohled hlídkám. "Jste bedlivě očekáváni." zasalutoval strážný. Padací most se za nimi pomalu začal zavířat.

Z hradu vyběhl vévoda s chotí. "Děkuji Vám, Kryštofe, za to, že jste ji sem přivezl. Poslala Tháje, že se zde objevítě." děkoval mu upřímně Rosamundin otec. kryštof rychle seskočil z koně, vzal Rosamundu do náručí."Kam ji mám odnést?" zeptal se. "Tudy." řekla vévodkyně, a vedla je do Rosamundina pokoje. když do něj vstoupil, ani se nedivil, že je její. po stěnách visely různé předměty. Zbraně, luky, šípy, obrazy slavných rytířů.
vévoda odvedl Kryštofa na nádvoří.

"Co znamená to bojové uskupení?" podivil se, když si všiml bojových příprav. "Rosie nám poslala vzkaz že jste viděli oddíl žoldáků. Nebo ne?" zatvářil se vévoda nedůvěřivě. "No....Já....Pozor!!!" srazil vévodu k zemi. V místě, kde byla před chvilkou jeho hlav trčel z trámu šíp. "Zůstaňte tady! Když dovolíte o všechno se postarám." řekl rychle.Vévoda dal pokyn veliteli, aby poslouchal Kryštofa.

Před vodním příkopem stál slušný oddíl tak padesáti žoldáků. "Vydejte nám tu, jež se zde ukrývá. My víme, že zde je." zakřičel zřejmně jejich velitel.
"Tak si pro ni pojďte" zakřičel zpátky Kryštof. Natáhl tětivu svého luku a vystřelil šíp. Ten se zabodl muži přesně před nohy. Kryštof měl k dispozici celkem třicet lučištníků, patnáct vojáků s kuší a čtyřicel pěšáků. Lučištníci se postavili na hradby. "Pal!" zavelel. První řada žoldáků klesla k zemi.

"Je tu zadní východ?" obrátil se na velitele.
"Samozřejmně.Vede za ten kámen za paloukem."ukázal na kraj lesa. "Vezměte si všechny pěšáky a jakmile vyvěsíme rudý prapor na nejvyšší věži, zaútočíte!" Rozkaz byl bez prodlení vykonán.

"Červený praporek na věž!"křilk Kryštof. Útok byl okamžitě započat. Z lesa se na žoldáky sesypal celý oddíl vojáků. Žoldáci pomalu, ale jistě ztráceli převahu. vojáci začali žoldákiy tlačit k příkopu. Ajelikož se nechtěli vzdát bojovali až do posledního muže. Kryštof se přes padací most dostal do středu bitky. Sekal kolem sebe jako ďábel, ale také se nevyhnul zranění. Pžes tvář ho sekl jeden ze žoldáků, který okmžitě padl po úderu jeho meče. Za chvíli bylo po všem. Mrtvé vojáky pohřbili se všemi poctami.

Kryštof byl silně ušpiněn od krve. Zařídil co bylo potřeba. Společne s vévodou se poradili, co a jak dál. Stali se dobrými přáteli.

Rosamunda se probudila. Převlékla se do šatů. Jiné oblečení už neměla. Vyběhla na věž a posadila se na zídku. "Dopadlo to skvěle, že? zeptala se Kryštofa, když dorazil za ní. "Samozřějmě. Nechtěla bys mi říct, jak jsi to věděla? Málem jsem musel lhát tvému otci, který je nyní mým přítelem!" konec věty už křičel.
"Nevím jak." odpověděla. Zatočila se jí hlava. opřela s o zeď. Rychle se napila z lahvičky. "sice ti vděčím za svůj život, ale kvůli tomu na mě ještě nemusíš řvát." snažila se aby to znělo lhostejně.

PRÁSK! S velkým třskem se na věži zjevil Marcos. "Marcosi!"vydechla s úlevou Rosamunda a vrhla se k němu. Sevřel ji v náručí, protože se jí podlomily nohy. Posadil ji na kamennou zídku. "Vysvětli mu to. Prosím." řekla téměř už bezhledně. Marcos se dal do vyprávění, Kryštof se na to musel posadit. nemohl uvěřit svým uším. Rosamunda si výmluvně vyhrnula nabíraný rukáv. Jizva byla dlouhá a stále matně zářila.
Rosamunda pomalu vstala, ale náhle strnula. Jizva se mohutně rozzářila. Zorničky se jí mohutně rozšířily.

...Jezdec na koni.Je to Kryštof. Muž za stromem. Samostříl a otrávená šipka. Zlatý kámen u Studánky pravdy. Východ a západ slunce. Jedenáct západů a východů. Poledne dvanáctého dne...

Ještě chvíli tak stála. měla zavřené oči. Prudce je otevřela.