bereš mi polštářky a iluze

JAK TO BYLO

Jsem tak daleko
přitom sobě nejblíž
Na strop čistě bílý
čmárám černý kříž
Předstírám spánek
snad i sama sobě
jsem tak trošku naštvaná
vinnu hledám v tobě?
(NEBO V SOBĚ?)
Čekám…
Na gesto, co mi prozradí
že láska se nedá skrýt
na kousek slova co chutná líp než karamel
na úsměv co mě pozvolna roztaví
na touhu bez uzdy co mě pohoupá
na tvé hluboké modré oči co mě utopí
na tvá vlhká ústa která na mě nenechají kousek suchého místa….
Na tvé tělo, které ve mně probudí oheň
A zároveň pocit jistoty, vlnu radosti
Z čistoty a něhy nekonečné lásky
Čekám
Tiše a bezbranně, oddaně jako pes na svého pána
V malém pokojíku pod tlakem svých neutěšených citů dětské naivity
Sotva odrostlé dítě se potřebuje znovu chytnout něčí dlaně, přitulit se a věřit na pohádku.
Tak rozpustilá čekající na dobré konce, proměnu v dospělou ženu.
Plná snů a čistá jako bílé peříčko, které si létá nad zemí a nemá z výšky strach
Necelých sedmnáct….
Beru si kousek papíru, co tu Marek má a čmárám si
Zase sama
uprostřed noci
poslouchám štěkot psů
a tvůj kašel u televizoru
chvíli tě miluji
a chvíli ne
chvíli mezi oblaky si pluji
a chvíli ne
netopýři přilepeni ke zdi
zívají do tmy
která sladce sténá
džíny poslušně leží na židli
a slibuje si odpočinek
Chvíli tě miluji
A chvíli ne
Chvíli mezi oblaky si pluji a chvíli ne
Kytara se choulí v rohu
a zoufale pláče
zatím co já flirtuji se slovy
a čekám na velký čin toho zbabělce
usínajícího u krabičky cigaret
spousty kouře a televizní hry.
ASI TĚ MILUJI
A PRÁVĚ MEZI OBLAKY SI PLUJI
PLUI PLUJI A BRZY SE potopím?????


MEDVÍDEK
Kde je ta cesta, po které se mám dát, kam patřím? Můj medvídek, tak si Marek říká teď, tehdy byl pro mě bohém, blondýn s modrýma očima, sečtělý, umělecky založený, intelektuál, který líbal jako BŮH. Měl vlčí pohled a teď se ztotožňuje s plyšovým méďou. Zvedám se tak nějak s pocitem odporu, nevím, zda k sobě samé, nebo k tomu kusu ležícího neforemného masa vedle mě. Nejspíš obojí, dlouze se divím na jeho tvář a projíždí mnou vlna lhostejnosti. Tolik si přeji v něm najít víc, to, co tenkrát. Ted vidím jen kulatou tvář napuchlé rty, rozpláclý nos a tvrdé rysy. Soudím se za své myšlenky, za projev neúcty …Cítím už jen nikotin a chlast. Tenkrát mi na něm všechno vonělo, dnes páchne. Můj vlk se převtělil do do mohutného chrápajícího medvěda, který sežral tu malou vykulenou naivní Karkulku. Sežral její víru v lásku a že to tenkrát bolelo. A abys věděl dnes tě budu v tom žaludku tlačit já. Vzpomínám na včerejší večer, kdy byl Marek mnou posedlý, Jak se snažil mě stále fotit a díval se na mě kňučící o mé podvolení se mu. Docela jsem si to užívala, občas možná i provokovala, byla ve mně zase moje LVICE, ochránkyně, která mě nenechá v sebelítosti, ale postrčí mě k Bohyni. Jela jsem za Markem přes půl republiky pro důležitou životní radu, ale plyšák mě neutěšil, nenechal mě vyplakat na svém měkkém bříšku, ale naopak tam někde poněkud ztvrdnul. Asi jsem dostatečně nedospěla, když jsem očekávala přátelské obětí TEDDYHO, pofoukání bolístek a poučeni, jak jít dál správným směrem v mém vrtkavém manželství. Jdu si dát studenou sprchu a smýt ze sebe všechno co se jen trochu dotklo cizího těla, i když jsem vyvázla bez šrámů a naštěstí nemusím řešit další nevěru, připadám si jako kdybych nevěrná byla. Jdu spláchnout realitu a chci si uchovat v sobě ten bláhový ostrov naději před dvaceti roky
Ponořená do pěny v bublinkách
hledám svět bez stěny
volný a plný emocí
můj stav plovoucí
bez tíže, závaží
v očistné koupeli
ponořená do vůně
sladce sním
duše už nestůně
tiše ji konejším
myšlenky zlé smáčím
v horké lázni
smýt bolest z duše
nečistotu z těla
V euforii
potopená do hloubky
opít bych se chtěla z vůně z vanilky


Ještě jeden pohled na jeho tvář a mizím...,Marku nezlob se, už to ve mně zhaslo, teď jsem tě potřebovala jako kamaráda,přítele,ne další mou šibeniční situaci a zápletku. Myslela jsem, že se pokusíš jednou myslet taky na mě a mé pocity, ne zase na své potřeby. Mizím, myslím na Kubu, na holky na Patrika. Našlapuji opatrně jako to učí mé holky na baletu paní učitelka, potichu a lehce, jako kdyby zem byla ze skla a vy malé mořské víly, které by se pořezaly. Nechci se pořezat,už tak mám šrámů dost. Venku je nevlídně, ale zem už je tady bezpečná, takže se dám na útěk a dupu si, jak slon, abych stihla vlak. Zadařilo se a už jen co se usadím do kupé a sundáván si mokrý kabátek mi zvoní mobil, svítí mi varovné Teddy volá. Nezvedám, jen vyťukávám sms,Marku díky za azyl, ráda jsem tě viděla, opatruj se, už jsem musela domů, ozvu se ti. Marek vzápětí znovu vyzvání, jsem neoblomná, také tenkrát byl. Rozešel se se mnou způsobem, který je fakt hoden NOBELOVY CENY za statečnost. Poslal poslíčka s dopisem. Tak od hrdinského TEDDYHO jsem teď žádala radu? Vypínám si zvuk na mobilu a už jen čtu jednu sms za druhou….,,co se stalo?“ proč si nezůstala? „CHYBÍŠ MI…KDY SE UVIDÍME ZNOVU? „Usmívám se a chce se mi strašně smát, přitom brečím. JSEM TAK PITOMÁ.

MAREK
Tak to mě podrž, proč se sakra vypařila jako pára, co jsem podělal? Zas jsem včera přehnal to víno, ani jsem neslyšel že utekla. Musím na ni pořád myslet, jak je pevná, ty jeji nohy, zadek…vypadá líp než před lety. Možná jsem byl vlezlej, šmátral na ni? Nepamatuji si už nic ,to ten chlast,místo abych si pořádně zašoustal,tak usnu jak medvěd. Chtěla s něčím pomocí trápila se, něco mi tu říkala o manželovi a já už ani nevím, jen si vyčítám, že jsem ji měl nasadit křídla a ukázat ráj na zemi. Jsem vůl co ho ovládá alkohol. Vždycky jsem měl pro Báru slabost, už tenkrát před lety, okouzlil mě její pohled plaché lanky, ale jakmile jsem si ji ochočil, tak jsem dostal z té lásky panický strach a utekl jako malý Harant. Ještě dnes mám z toho trauma na duši, protože jsem ji vrazil kulku do srdce. Taky jsem ji málem zabil, na to nikdy nezapomenu. Stačilo tak málo a z našeho studeňského blázněni na kolejích byla tragédie. Vidím to jako dnes, jak s Bárou nekontrolovatelně jezdím s tím malým vozíkem a najednou se mi vysmekne z rukou, prorazí sklo a už už se řítí z poschodí dolů, jen tak tak jsem ji s pomoci Michala zachytil. Bára se smála a vůbec si nevšimla, jak její život visí na vlásku, tolik mě důvěřovala, tenkrát to ve mně vyvolalo poplach, na takovou zodpovědnost jsem nebyl ještě připraven. Mám k ni takový zvláštní vztah, tak trochu ochranitelský, tak nějak dlužný, teď jsem už jinej….proč jsem to zase zvoral chtěl bych ji zavalit něhou,láskou,už bych si nepřipadal jak její táta, ale jako silný samec…Dnes bych ji umiloval k smrti.

TEDDY
Dojela jsem domů a připadala si jako toulavá kočka co se vrací do tepla a bezpečí domova. Třeba jsem vystřízlivěla, třeba konečně pochopila, že patřím jen sem. Možná mi ta cesta opravdu pomohla., holky, něco pro vás mám z výletu „Z tašky vytahuji plyšového méďu koupeného v rychlosti u stánku na nádraží. Má roztomilý výraz, takový rošťácký a hravý, velké bříško, sametovou srst a na krku přívěšek se srdíčkem a nápisem,for you Tedy“

POČÁTEK VŠEHO ,,PŘIŠLA IRČA“
Těším se, mám ráda její humor. Po maratonu s holkami je to příjemný Relax, dát si kafé a popovídat o něčem, nedětském “vstoupit zase do dospěláckého světa bez panenek, pohádek a infantilitě. Naučit se zase mluvit a aspoň částečně nakouknout do reality, protože jsem byla v jiném, snovém“světě.Doposud chráněná v růžovém nafukovacím balonku jsem se vznášela unášena světem mých děti a manžela, plněním jejich přání, foukáním jejich bolístek. Jste tam dokud to samo nepraskne a nespadnete přímo na tvrdou zem. Irča mě baví, má svůj sarkastický humor a nepatří k těm egoistům, kteří začínají větu stále jen,, JÁ „Ráda ji naslouchám aniž bych se nějak namáhala v oduševnělé konverzaci, spíš jsem pasivní posluchač a přitom to není jen zaměřeno na ní, ale všestranné povídání o kultuře, politice ,knihách až po fakt jemný toaleták co mají zrovna ve slevě, tentokrát ale výraz Irči mluvil za vše. Slzy ji proudem tekly po tváři a už u dveří mi podávala flašku vína, BÁRO PROSÍM OTEVŘI TO, MÁM TU V TAŠCE JEŠTĚ RUM A KOLU“
IRČA
Nikdy mě nenapadlo, že by se tohle mohlo stát zrovna mě. Roman byl pozorný, platil nájem, nosil mi obrovské pugety a plánoval že bychom bydleli společně v nějakém malebném domečku se spoustou děti. Je pravdou, že děti jsem tedy j zavrhla, ještě se mi nechtělo být tou, matkou „neuměla jsem si představit, že vše se bude točit kolem malých fagánků, budu jim vytírat prdelky a naslouchat jejich rozmarům, navíc se samotného porodu na mě doléhal panický strach. Ale zároveň jsem věděla, že jednou to na mě dolehne a ta touha tam bude, však jsem taky měla z našeho obchůdku pořádnou výbavičku pro obojí pohlaví a dál si syslovala ty nejkrásněji kousky. V poslední době ale Roman byl víc zamkly a zdál se mi více chladný, navíc se vracel domů čím dál víc pozdě a o víkendech někdy byl pryč pro spousty pracovních povinnosti. Nejdřív jsem mu to žrala, posléze mi do hlavy vjela myšlenka, že někoho má…jako nějakou kozatou barbínu. Když žena chce přijít na nevěru, objeví se v ni Sherlock Holmes a vypátrá prostě i nemožné. Postel byla fakt už v poslední době jen potřebou pro spaní, které ale u obou bylo čím dál vzácnější. Často jsme se v ni nevrle převraceli oba. Roman většinu nocí trávil na toaletě, napadlo mě samozřejmě i jestli neskrývá přede mnou nějakou závažnou nemoc. Jednou když se takhle v noci vytratil a zamknul ve svém trůnovém království, tak jsem ho šla špehovat, zaslechla jsem nějaký hlas a hovor, takže mě docvaklo že na svém trůně telefonuje, slyšela jsem jen, taky po tobě toužím“Celá jsem se roztřásla a rychle zalezla do peřin, když se Roman vrátil dělala jsem spící mrtvolu a čekala až on začne pochrupovat a usne, abych mu mohla mobil sebrat a ujistit se, zda nemám nějaké halucinace. Šlo to špatně protože mobil měl pod polštářem, na kterém spal, takže jsem byla vynervovaná, aby se operace zdařila. Když se mi konečně podařilo ukořistit to vibrující monstrum v kterém něco skrýval, utekla jsem do koupelny kde se zamkla a už sjížděla zprávy…Když jsem četla sms ať už je pátek večer a já ti ho tam mohu strčit, polil mě pot a chtěla jsem řvát na celé kolo. Musela jsem ale mlčet a celá rozklepaná číst dál…bylo tam mužské jméno, nějaký PAVEL psal mému Romanovi. Vůbec mi to nedocvaklo, mozek nefungoval, nastal jakýsi skrat, kdy jsem si myslela, že Pavel je ženská a asi má jen mužské jméno v mobilu jako sychr, kdybych na to přišla…že je to milenka, ale pak jsem si přečetla další zprávy kde ten Pavel psal dál toužebné sms za muže a že to opravdu nebyla skrytá milenka, ale můj Roman má chlapa! Chtěla jsem otevřít okno a ten mobil tam vyhodit, pak jsem chtěla skočit ze sedmého patra i s tím mobilem, nakonec jsem jen okno otevřela a čuměla ven a snažila se nadechnout. V tu chvíli za mnou stál Roman a já mu jen mlčky podala zpět mobil. Chytil mě za ruku a konejšil, říkal mi, že mě má stále rád a jsem jediná žena kterou kdy miloval a jak mu mrzí že mě ublížil. Ječela jsem na něj at se mě nedotýká a nenáviděla ho, Ujistil mě, že mě bude vždy pomáhat a nikdy nenechá na holičkách, že mu na mě záleží. A také že se mnou půjde na testy HIV…Protože jeden z jeho, známých je nakažený“BÁÁÁÁRO POMOC…BUD ZAČNU BÝT LESBA, NEBO MI POMOZ A NAJDI PROSÍM URYCHLENĚ NORMÁLNÍHO CHLAPA, NEBO SE ZBLÁZNÍM!“
ZLATONKA
Co bych neudělala pro svou kamarádku, ještě ten večer jsem ji samozřejmě zaregistrovala do seznamky s tak nadějným názvem letem světem. Společně jsme vyplnily nějaké základní požadavky a jinak mě Irča pověřila ať za ni odepisuji a testuji její nové nabídky. Na to, že jsme nevložily ani fotku tak to byl docela nálet. A to doslova, ptáků houf“ takových těch rádoby vrkačů. Jediné, o co jim šlo byl pouhý zářez, většinou byli tak neomalení, že to rovnou naservírovali, nebo tak jednoduší a dalo se to prokouknout hned v prvním dějství. Pověřena tak těžkým úkolem jsem každý večer po uloženi a uspáváni svých princezen usedla k počítači a pak se to stalo. Zajímalo mě, kolik tádobyvrkačů se ozve na novy profil, který si založím, aspoň bude větší rozlet. Založila jsem si ho pod novým nikem
Zlatonka
Přiletělo opět stejné, ptactvo“někteří pěli tu též píseň, jiní zkoušeli nové pohádky. Byla to docela legrace, když jeden tentýž týpek psal na jednom profilu, jak je už roky sám, jelikož mu jeho choť zesnula a v druhé verzi byl rozvedený, protože jeho, zlatokopka“ho obrala o co se dalo a pak ho sprostě podvedla. Nebo Karel psal Irče na profil, hoj krásná neznámá ještě jsem nikdy nezkoušel tady někoho oslovit, jsi první‘‘ a u Zlatonky stálo to samé jako přes kopírák.
Tak jak holčičky moje, usnuly jste mi a já mohu do světa.cz. Letenky jsou tu poměrně levné a zábava zaručena. Kolik šašků, padouchů, možná i hrdinů a bolavých duší tady potkáš. Stačí se připojit a už letíš neznámo kam, neznámo s kým. Možná si píšeš s člověkem, který právě své ruce smočil něčí krví, nebo někým těžce nemocným kdo chce ještě aspoň přes písmenka nebýt v té bolesti a zoufalství sám. Nebo ti píše frajer, co někomu ukradl fotku a vydává se za mladíka, přitom u pc sedí starý kdysi play boy, který si nedá pokoj aspoň v této podobě a ukájí se třeba před obrazovkou před tvojí fotkou. Je to velký maškarní ples, každý má svou škrabošku, kterou neradno hned odkrývat, je třeba se držet svých pravidel, přesto někdy ten tvůj tanec nabude nezvyklé rychlosti a klopýtneš, odkryješ svou tvář, i když sis tak věřil, že vlastní identitu zde nebudeš předkládat NA ROZTRHÁNÍ těm převlečeným, vlkům“
Klikám tak pomalu a opatrně a pak ho zahlédnu. Stejná písmenka, jen se necpou, nehulákají na mě, nejsou ohraná ani nesvítí víc než jiná. Naopak jsou obyčejná, možná stejně nesmělá jako ta má, ale všechno má svůj začátek. Mám smíšené pocity, že bych pro Irču měla vyhlídkově konečně objev? Loučíme se s tím, že si ještě napíšeme a znovu se tady potkáme. Zhasnu počítač a odebírám se k lůžku, je tak strašně prázdné, myslím na Kubu, chybí mi…Usínám a slyším své holčičky oddechovat. Nejsem přeci sama. Mrknu na mobil a mám tam zprávu, bichon je pod stolem s černovláskou a co ty BÁRO, nechceš ho přijet zkontrolovat? „a další zpráva, BÁŘIDLO NEPOSLOUCHEJ JE POSÍLÁM PUSU A DOBROU????“Zase si kolegové střílí z mého manžela, dost že mu říkají bischon podle našeho psa, oni nemůžou rozchodit jeho srdíčko v mobilu s mým iniciálek. Směji se tomu a nevěřím, že by mě někdy podvedl, zároveň babička vždy říkala nikdy bych nedala za chlapa ruku do ohně…ale poslal mi pusu, a to mě konejší, to mě musí stačit, podívám se do dětských postýlek a blaženě usínám. V noci se mi zdá divný sen. Jsem na maškarním plese a tančím s maskou Fantoma, je tak zdvořilý a působí charismaticky, točí se mi z něj hlava, v tanci se vzájemně představujme a doplňujeme. Točím se rychle až mám závrat, oba známe už navzájem svůj smích, letmo se dotýkáme, má tak teplé a krásné ruce a já zase cítím v sobě ženskost, volnost, oproštění se od každodenních mateřských starostí. Každý krok se nadnáším výš až skoro létám. Najednou mi prudce strhne škrabošku a já před ním stojím jak, nahá“ odkrytá do morku kosti…,,MAMI,JÁ CHCI ČŮRAT“probudí mě malá ANIČKA, srdce mě buší,prudce sebou cuknu a leknu se, Anička už se ke mně tulí. Anička už tenkrát evidentně nechtěla, aby můj sen jakkoli pokračoval. Anička je velmi citlivá a vnímavá a možná už tenkrát jsem neměla být zvědavá…Sen už se mi nevrátil, i když jsem byla velmi zvědavá jak se bude dál odvíjet jeho dějství.
Kdo hraje si nezlobí,
ale v posledním období
lidé si hrají s city
a ti slabší jsou za to biti
Hrají si jak kočky s myší
a chystají pastičky
dejte si pozor lidičky
na ty jejich hračičky!
Nalákají na cukrkandle
z těchto manipulátorů
zvedají se mi mandle.
S úsměvem a noblesou
následky si nenesou...
Ty ti dárkem zabalí
za to, jak z rukou jsme jim zobali
Lekci nám dají do života,
lepší, než celá maturita!

Volala Irča, jestli je něco nového, zda v internetní síti jsem nenarazila na Pana Božského. Jsem mírně zaskočena, protože se mi o mém tanečníkovi ze sna nechce mluvit. Nechci se dělit…přitom mám výčitky, jako kdybych ji podvedla. Je fakt že přišel na ten druhý nový profil, o kterém vlastně Irča neví. Počítač nezapínám každý den a MŮJ FANTOMAS mi tam zanechal vzkaz, nechceš si zavolat Zlatonko? Honem vypínám počítač a srdce zase cválá na poplach, nechci se nechat vyrušit z mé komfortní zóny. Nerada bych ho ztratila, krátí mi večery osamění, ale víc nechci. Mám všechno. VŠECHNO?
Kuba přijel na víkend a holky se zase z rebelek proměňují na andílky, tatínku sem, tatínku tam „Jsem moc ráda za vytvoření si takového vztahu. Kuba to s nimi umí. Hned u dveří mi hlásí, že je utahaný jak pes a prý jsem koupila zase blbou značku piva. Honem mu ohřívám jídlo a letím koupit to správné. V troubě voní štrůdl a já se těším, jak si zase všichni sedneme ke kulatému stolu v kuchyni. Kuba si jde hned lehnout a prosí mě o klid. Holky jsou zase jak utržené ze řetězu, jdu je uklidnit a hrát si s nimi.


JAKUB

Konečně doma u svých holek. Ten týden mi zas dal zabrat, jsem trochu nervózní, abych zvládl tu kampaň, pokud budu mezi první desítkou tak budu mít nárok na zájezd na Malorku.To bych jel jen s Bárou, aspoň bychom se konečně užili jen my dva, nebo by se daly i přikoupit letenky pro holky, Bára by to tak určitě chtěla víc. Každopádně dřu teď na tom, jsem utahaný z cesty a holky na mě spustí jedna přes druhou, povídají a já je ani nestačím vnímat. Anička mi nese ukázat svoje výkresy, maluje fakt hezky, to má po Báře a ona ji k tomu vede, věnuje se jí. Natálka povídá o škole a oceňuji její známky, je chytrá a velmi ctižádostivá. To má asi po mně, tu pílí dostat se až na vrchol…Bára je takový křehký růžový vznášedlo a všechno si moc zaobírá, denně slyším, že holky zas zlobily, copak to umí, mě přijdou naprosto v pohodě, až na to jejich dupáni po bytě, švitoření a nepořádek .Pravda je, že jsem tu někdy tři dny a už se upřímně těším až vypadnu a vklouznu zas do svého pracovního procesu, kde sice s vypětím bojuji o své místo, ale zároveň si večer dopřávám relaxu.Občas,když neodpočívám, což je večer povětšinu, tak s klukama zajdeme na pivko a bowling.Schůzky se snažím rozložit rovnoměrně a stane se že si pak opravdu vychutnávám klid. Baru mám rád, pořád mě přitahuje i po těch letech, je krásnější, než dřív, když se s ni miluji je to vždy jako poprvé, ještě se mi nikdy nepřejedla, nevím jak to dělá. Jen bych chtěl víc, něco ještě zažít a ona vždy večer odpadne a je jak mouchy snězte si mě. Většinou si o víkendu půjčujeme filmy, dopřejeme si vínko nebo panáka, nachystáme na talířek olivy, sýry a různé dobrůtky, jsem natěšený a ona mi tu spí jak ŠÍPKOVÁ RŮŽA, pak se odvalí vedle a je po srandě. Pokud to ale vyjde jsem úplně naplněn a energii hořím a jsem si jistej v práci tou výhrou. Pravdou je, že někdy přijedu a jsem podrážděný, občas vyjedu bez nějakého zásadního podnětu, do něčeho kopám a co mi přijde pod ruku bych s chutí rozmlátil. Bára je uzlíček, ta tyhle moje výstupy obulí a všechno vztahuje na sebe, přitom se to jí třeba vůbec netýká, to bude mít Anička nejspíš po ni. Natálka je víc odolná, tvrdší. V poslední době se musím přemáhat, protože Bára zavedla v sobotu nebo neděli takovou rodinnou sešlost, kdy k nám babičky s dědou chodí na oběd. Ten oběd je v pohodě, Bára ráda vaří i peče a povětšinou dělá i různé speciality, nechávám ji ať se vyřádí, je v tom dobrá. Nebaví mi ale celé odpoledne tady s nimi tajtrdlíkovat, holky se předvádí, hrají divadlo, tancují, vždycky předvádí nějaký program a vychutnávají si aplaus. Bára je z nich jak pominutá, někdy mám pocit, že to prožívá ještě víc než holky a žije tím. A já se radši odvalím přejezdný někam do křesla a usnu, čímž samozřejmě Báru očividně popudím, protože mi pak vyčte, že holky si ty své čísla nacvičovaly celý týden a snaží se a já se nekoukám…Nechci jim kazit radost, ale připouštím, trpím. Tiše a odevzdaně. Mnohem raději jedu s holkami někam na výlet, v poslední době ale se cítím opravdu unaveně, jako kdyby mi něco chybělo, pořád je všechno stejné, asi to bude tím stresem v práci, tím mým snažením se, dávám d toho maximum. Jinak si nemám na co stěžovat, jsem šťastný. Mám rodinu, holky jsou moje všechno. Nikdy bych nechtěl, aby měly stejné dětství jako já. Bára je ale jiná než moje máma, nikdy by nenechala holky trápit a neodtrhla by je od sebe. A já bych nikdy nebyl jako táta, kolikrát byl opilý, kolikrát mamce nevěrný, až odešla…Tenkrát mě poslali rodiče na tábor. Byl jsem malý v první třídě, když jsem přijel tak tam mamka ani sestra nebyly. Máma sebrala ségru a odešly, nechaly mě tam…Prý aby to bylo spravedlivé já zůstal tátovi, jako krajíc, jinak by ji to nedovolil. Každý den jsem na mamku čekal dole na chodbě a věřil, že se dveře otevřou a budou tam stát, nepřišly, přemýšlel jsem v čem jsem mamku zklamal, dával si různé věci za vinnu. Ted mám vlastní rodinu pro kterou bych dýchal, Bára mě miluje, jen těžce nese, když odjíždím, ale práci měnit nechci, tady si fakt vydělám velké peníze a pak můžeme třeba k tomu vysněnému moři, nebo jezdit na výlety, tohle mě moc motivuje.

KAPKY NEBO KLAPKY?
Ráno Kuba odjel tak rychle, že mi nestačil dát ani pusu, něco zakřičel u dveří, prásk a byl fuč…Holky se samozřejmě hned probudily, že se chtěly rozloučit a ANIČKA se rozplakala. Natálka se ještě protahovala v posteli a neřešila to tolik, byla ráda, že ještě má čas na hraní a nemusí hned do školy. Nachystala jsem holkám bábovku a kakao a zapla narychlo pc honem se podívat, zda mi pan neznámý neposlal vzkaz. Obálka s dvěma zprávy zazvonila. V jedné stálo, zlatonko čekám tu marně na tebe kdepak jsi, myslel jsem, že mi pošleš aspoň pár řádku. Rozbalila jsem rychle druhou obálku a tam na mě čekalo telefoni číslo, kdyby cokoliv zavolej Patrik. Fantomas se představil.
Utíkám s Aničkou do Školky, i když kalendářně je jaro tak venku je pěkná zima, navíc nás studí velké kapky, dívám se do mraků a domlouvám jim. Marně. Kapou natruc ještě víc a burácí do deštníků, Anička šlápne do velké louže, takže je vmžiku celá promáčená a já postříkaná až na bundě. Vleču ji do školky, honem do tepla a dnes nám moc do zpěvu tedy není, obě jsme zamlklé, trochu smutné, že zas budeme čekat na Kubu. Ve školce ji vlepím pusu a utíkám domů, letmo se mrknu, zda mi nenapsal Kuba, že šťastně dojel a dodatečně se nerozloučil. Bohužel. Připadám si prázdná, skládám si vduchu básničku
KAPKY
KDYŽ PRŠÍ TAK V KAPKÁCH ZRCADLÍ SE TVÁ SILULETA
CHCI CHYTIT DÉŠT
A SVÁZAT HO JAKO KVĚTINU Z NEBESKÉHO SVĚTA
KDYŽ PRŠÍ TAK PROMÍTÁM SI TĚ V KALUŽI
BOJÍM SE DOTKNOUT SE
VLASTNÍ LŽÍ
POHÁDKOVÝ LES A VŮNĚ TVÉ KŮŽE
VŠECHNO TAK NÁHLE SKONČIT MŮŽE
KDYŽ PRŠÍ TAK NOSTALGIE MÁ MOKRÉ VLÁSKY
A SYCHRAVÉ POČASÍ VOLÁ NA DALŠÍ NOVÉ LÁSKY.

Přepadla mě chuť udělat něco bláznivého. Něco zakázaného.
Něco, co se ke mně ani nehodí. Nedokážu poručit počasí a roztáhnout mraky, aby bylo vidět sluníčko. Vítr mě švihá do tváře a já potřebuji na chvíli zahřát, bezhlavě mačkám do mobilu zprávu,,ahoj Patriku, tak co v Praze, tady dnes teda pěkně leje.Zlatonka“nic duchaplnějšího jsem sesmolit nemohla, píp píp odpovědět,, je dost, že ses konečně ozvala Zlatonko, už jsem si dělal starost…píp,píp.Celou cestu domů zpívají dešťové kapky duet s mým mobilem.

Včelka MÁJA
Můžu vás ujistit. Že od chvilky, kdy mi do mobilu pršely kapky sms od Patrika dostala jsem do těla doslova drogu. Na mobil jsem začala cítit jistou závislost, serotonin se mi rozléval po těle. S tou malou čertovskou krabičkou jsem chodila úplně všade. Mobil byl pro mě parták, Patrik byl vtipný ,hráli jsme takový slovní ping pong, kdo rychleji a duchaplněji odpoví. Kolik zrušených hovorů a přemlouváni Patrika, že by také rád slyšel můj hlas, než jsem mu s panákem v ruce dala svoleni. Hlas se mi chvěl jako bych mluvila se samotným Kájou Gottem a po bytě jsem poletovala jako včelka MÁJA. V ten den VČELKY MÁJI jsem si uvědomila, že jde do tuhého. Naučila jsem se lhát, když přijel Kuba a ťukla mi sms, už mi tolik netížilo, že se KUBA opět náležitě nerozloučil, když po víkendu odjel. Vychutnávala jsem si tu čertovskou krabičku s PATRIKEM uvnitř a když začla vibrovat dostávala mě do extázi. Jednou mi napsal, už spinkáš? vím, že ne, ale musíme hajat, stejně je prima, že oba věříme na pohádky, možná protože vždy končí dobře, vždyť jestli neumřeli jsou spolu do smrti“
PATRIK
Pohnul jsem skálou. Trvalo jí to. To se musí nechat. Upřímně Zajímalo by mě, co je tohle za ženskou? Chová se jako prvnička. Ale očividně ji baví si psát jako každé ženské. Stačí pár frází trochu cizích slov, dvojsmyslných věd, okořenit to superlativy. Sentimentální náladou s trochou romance. A mám dobrou žvýkačku, která udělá pořádnou bublinu. Myslím tím samozřejmě dojem. Chacha, tak to bych měl v hrsti jen ještě ji dostat tam, kam chci jet docela poddajná, ale zároveň dokáže i pohotově poslat do prd….. To se mi na ní líbí, vzrušuje mě to a ta fotka, co mi poslala, pokud je fakt ona hmm docela dobrý. Teď mám jet na služebnu a vůbec by nebylo špatné. Se s ní vidět.
Šla Nanynka do zelí aneb poslední sbohem.
S Patrikem jsme se domluvili po 2 měsících zápalu do ťukání písmenek, že se konečně uvidíme. Napětí se stupňovalo. Nechtěli, už jsme jen si číst z toho našeho slabikáře. Už jsme se toužili dotknout reality. Patrik na to šel zkušeně, zase věděl, že se mi budou podlamovat kolena, když trošku všechno zveličí. Nastal ten den. D. A. Patrik po odjezdu z Prahy za mnou počítal hodiny. I minuty s každou směs mě informoval o čase a místě, na kterém se právě nachází. Musím uznat, že to bylo na kolaps. Tlak stoupal srdce, bušilo migréna pulsovala žaludek jak na horské dráze. Neměla jsem nikde stání, myslela jsem jen na ten večer, až se sejdeme s Patrickem. Navíc KUBA byl doma. Jak Naschvál přijel o den dřív. Ne 2 straně bylo postaráno o holky, jen jsem musela lhát, že do oslavit narozeniny ke kamarádce nic nenamítal, nevyptával se, ani mu to nepřišlo divné. Vždyť proč takové domácí putce by tohle nemělo vyjít? Nikam jsem doteď nechodila. Jakub. My dokonce popřel s úsměvem i příjemnou zábavu. Styděla jsem se a uvnitř sebe byl ve mně vztek, za co co dělám. Pobíhala jsem splašení z kuchyně do koupelny v 1 ruce šminky v 2 vařečku. Odnesla to večeře. Polévku jsem přes svolila a po vyndání těstovin strojů by z nich zbyly jen černý červíci. Samozřejmě jako člověk s mírnou poruchou úzkostlivosti se ve mně odehrávalo vnitřní drama. Co když je to léčka a skončím někde s podřízenou hlavou v křoví nebo rozčtvrcená v igelitce hozena do řeky, měli jsme se sejít až v 10 Hodin večer. Docela prima doba na všechny nemravnosti úchylárny a mordy. Už už jsem začala psát SMS. Ježiš Patriku, strašně mě to mrzí, ale zrovna teď se probrala Natálka a celá hoří a nebo. Ježiš omlouvám se, ale Anička slítla z postele a má otřes mozku. Jedeme do nemocnice, pak mi byl hloupé zatahovat do toho děti, tak jsem zprávy vymazala a zase začala.“ Ty jo, nevyjde to děsně mě to mrzí, ale úplnou náhodou mi tady neohlášeně přijela návštěva (Příbuzní )a úplnou náhodou začalo hořet volám hasiče pomoc zloděj v domě musím čekat na policajty Sanitka dostala jsem infarkt….“Jen tak tak že se fakt 1 z těch šíleností neodeslala. Hodiny bily na poplach. Ne ne holčičko co sis navařila, to si hezky spapej, navlíkla jsem se do džínů a bůh se mnou.
RUMCAJS
Vyšla jsem z baráku a aby toho nebylo málo Patrik, aniž by věděl, kde bydlím, zaparkoval auto přímo vedle toho našeho. Poznala jsem ho okamžitě takovej Rumcajs s vousy, absolutně ne můj typ. Vystoupil z auta a nesl se sebevědomě. Docela jsem zadržovalo výbuch smíchu. Oči mu jiskřily pěkně pekelně, chlap jako hora, troufala jsi mě prohlížel ze všech úhlů a světových stran. Připadala jsem si, jak nějaká krabička někde v Indii na tržišti. Myslím, že jeho celní rentgenovou kontrolou jsem prošla. V ten okamžik se mi chtělo všechno smazat, veškeré ty zprávy, které jsme si posílali. Zapomenout a utéct domů tam, kde to znám tam, kde jsou ti moji miláčci. Byla jsem plně rozhodnutá už v tuto chvíli, že pouze dnešní večer nějak společensky uhrají, aby to nevypadalo hloupě. Přeci jen jel takovou dálku. Zamrkala jsem na něj jako panenka, kterou právě našel někde ztracenou a šla do víru noci. Večeři, na kterou jsem byla pozvána samozřejmě pár metrů od našeho baráku, kam chodíme celkem pravidelně s naší celou rodinou na různé oslavy jsem ani nedojedla. Patrik mě neustále probodával svým pohledem a chytil mě u večeře za ruku, co jsem v tu chvíli pokládala ze nemravný přestupek? Jeho touha musela tím víc stoupat, když neviděl odezvu a musel se víc a víc snažit. Po večeři jsme se šli projít městem až k zámku, měla jsem na sobě krátký, svetřík a Patrik mi ho neustále stahoval dolů, ať se mi nenastydneš Zlatonko. Rozpovídali jsme se a byl čím dál tím sympatičtější. Procházka byla krásně romantická A tím opečovávání Patrika o mé zdraví ze mě opadla veškerá obava. Při loučení jsem byla Velmi zdrženlivá. Pokus o políbení z jeho strany se nezdařil. Patrik mi na konci schůzky dal lístek na výstaviště do Brna, kde měl být za pár dní ze svou firmou. Domů jsem se vloupala jako zloděj Mé pocity byly různé. Výčitky svědomí mě začaly nahlodávat. Rodinka už spala Anička vedle Kuby, žmoulala mu spokojeně chuchvalec vlasů a Natálka také nevěděla o světě. Pohladila jsem holky po vláskách a lehla si bokem vedle Jakuba. Připadala jsem si najednou tak cizí, jako bych k těm andílkům nepatřila. Spalo se mi špatně, pořád jsem cítila ze sebe kouř. Přehrávala se celý večer a pak jsem udělala to, co jsem si slíbila hned, když jsme se setkali. Poslala jsem Patrikovi zprávu. Ahoj Rumcajsi, děkuji ti za příjemný večer. Bylo to moc fajn a ráda jsem tě poznala. Přeji ti, aby si svou Manku. Brzy našel, protože já ji být nemohu, mám svou rodinu na které mi moc záleží. Usnula jsem brzy. V 1 ruce držel mobil AV 2 manželovu ruku. To je dobrý z každé strany 1 chlap akorát 1 zavřený v krabičce. Najednou jsem si vzpomněla, že vlastně už ne, že to skončilo. Roztřásly se mi ruce a polil mě pot, co mi asi Patrik odepsal, zapla jsem mobil a vtom se ozval Kuba miláčku, pojď se přitulit a už mě tiskne k sobě. Ještě držím mobil a pípne zpráva. Už ji ale nevidím mobil padá do peřiny a padám s Kubou taky někam do hvězdných výšek.
Lvice a já v Brně
Ráno ještě chvíli jen tak ležíme s Kubou v posteli. Jsem zvědavá, co mi Patrik odpověděl na včerejší zprávu. Pokukuji po Kubovi, jestli ještě nemá přivřené oči a neuvidí, jak nahlížím do svého mobilu. Zase hltám zprávu, kterou mě včera Patrick poslal. ,,“Ahoj, děkuju za upřímnost, ale chápu tě je pravda, že mi s tebou bylo včera hezky a kdybys přeci jen si to rozmyslela moc rád tě uvidím. „Snad jsem se ti aspoň trošku líbil. A už to zase do mě vyjíždí. Ta posedlost s odpovědí na zprávu. Neudržím se a už už šahám po mobilu, abych napsala odpověď. Kuba na mě civí. Ty s ním spíš! Vyleká mě k smrti ne, ne, nespím. Koktám. Srdce mám až v krku. Musíš ten mobil mít i v posteli? To ti ty tvé kamarádky nemůžou nechat na pokoji ani chvíli.? Spadl mi kámen ze srdce. To víš kamarádky stále drbou znáš to? Snažím se uklidnit Kubu, který se na mě usměje, zase si mě přitáhne k sobě se slovy, víš, jak jsem ti říkal o té nové možnosti práce, tak jsem dostal nabídku a zítra mám jet na veletrh do Brna. Chceš jet se mnou? Slyším si hlídání a beru tě. Na nočním stolku leží složené džíny, A z nich vykukuje v 1 z kapes vstupenka od Patrika. Tak to jsem nečekala ani ve snu
Slova jsou krásný šat
osud nám dává šach i mat
a v dešti v kapkách zrcadla chtíče
vidíš svou pravou tvář
zamčená ústa
ztratila klíče
Co stalo se
jen čas smyje
po čem si dřív toužil
teď v tobě hnije
slova jsou cvičené opičky
oblíkneš jim
čárky, háčky i tečky
poskládáš je na povel
i když v srdci
zarůstá ti plevel
Já vím slova
jsou rámem bez obrazu
duše při úrazu
krvácí ale bez obvazů


Cesta do Brna utíká celkem rychle. Jsem spíš tichý pasažér posloucháme s Kubou muziku. Já si akorát občas zpívám do noty, užívám si přírodu kolem a relaxuji, jsem také tak trochu omámená kinedryl lem, takže kus cesty vytuhnu. Nedodržela jsem ale svůj slib. Hned ráno jsem odepsala Patrikovi, že ho čeká překvapení. Není to luxus mít 1 virtuálního chlapa v kapse a 2 reálného vedle sebe. Bylo by, kdyby všechno zůstalo jen v té krabičce a nebobtnalo to netlačilo se ven nechtělo to prasknout a vyskočit. Cestu do Brna jsem samozřejmě Patrikovi prozradila. Byl natěšený a věřil, že se tam někde aspoň na chvíli uvidíme.
Na stavebním veletrhu v Brně jsme s Kubou prošli nejdříve všechny krásné domečky, oba jsme se rozplývali a užasli. Náš dům byl starý už docela zchátralý. Tohle bylo něco nového, taková pěkná, podívaná. V každém domečku jsem si představovala, jak by se nám tam žilo. Představovala jsem si naše cácorky, jak běhají z místnosti do místnosti. Stejně bych ale neměnila. Náš dům byl pro mě hrad. Venku bylo nádherně Takový zářivý jarní den stvořený pro lásku. V tom mi pípne smska. Je to samozřejmě Patrik. Už mi nepíše zlatonko, ale,,BÁRO CHCI TĚ MOC VIDĚT KDE JSI „Touha roste i u mě Ne Báro stůj pevně na zemi. Měním se v někoho jiného. Říkej mi jí třeba lvice. Kouká se na mě pohledem šelmy a kroutí nevěřícně hlavou seš chudinka ubožačka, podívej se na sebe. Držíš se Kuby za ručičku jako poslušná holčička. Pojď si užít. Podívej se na mě, vypni hruď, nehrb se ukaž chůzi, gazelí, pohoupej se v bocích, rozhoď své kadeře a koukej žít riskuj a nebuď posera. Peru se s ní chci ji nakopnout poslat do patřičných míst a ona mi provokativně bere mobil, a ještě drze skoro před Kubou, píše. Těším se, jsme na místě. Honem ji vytrhnu mobil a dodám, ale nemůžeme se vidět, je se mnou stále manžel. Lvice neposlouchá a opět mačká písmenka, ale pokusím se aspoň se s tebou na okamžik potkat „Polije mě pot a potřebuji se vzkřísit studenou vodou, takže odbíhám na toaletu a omlouvám se Jakubovi, že nutně potřebuji. Získávám tak čas, abych si ujasnila, zda má cenu s Lvicí soupeřit, nebo ji raději poslechnout a zažít trochu vzrušeni. Lvice mezitím vyťukává Patrikovo číslo. ,No ahoj už jsem se bál, že se ani neozveš“, mobil mi málem vypadl z ruky jsem rozechvělá ještě zavčas, že mi lvi lvice drží ruku, aby se mi netřásla a já začínám něco mektat a popisovat polohu místa, v kterém jsem momentálně nacházím. Ne 1 za mnou stojí Kuba co děláš s kým zase voláš? Už jsi byla na tom záchodě, vyděsím se mobil sklopnou a hledám pomoc u lvice. Jenže ta potvora tu není, nechala mě tu samotu. Ne mamka mi volala, já ještě jsem nebyla, počkej tu a utíkám zmateně k toaletám samozřejmě nesprávným. Vlezu na pánské pisoáry, Pardon, pardon,“šeptám k těm překvapeným sledujícím. Na chodbičce narážím na lvici a ta si ťuká na čelo. Huso volej dělej a zas už vytáčí Patrika,, Promiň Je tu děsný signál!“ řvu do telefonu, a, přijdeš za mnou k pavilonu b? “odpoví Patrik,, Dobře, pokusím se“ zašeptám. U dveří, čeká Kuba, cos tam dělala, prosím tě?“., JSI v pohodě? Není ti něco Bářidlo?“ Tak mi někdy Kuba říká, když pochybuje nad mým chováním, jsi vyplašená vyděšená volala matka a něco ti zase řekla o holkách, stalo se něco?“, píp, píp jsem u vchodu píp píp, nemůžu, vedle mě je furt manžel, neuvidíme se, je mi to líto, nejde to “píp,,, Tak mi řekni, kde jste jen tě chci vidět. Budu na vysokozdvižném vozíku u pavilonu h“ Pojď se najíst říká Jakub, už mám hlad a ty jsi nějaká přetažená. Jakuba táhnu ven k pavilonu h. Snažím se mu na namluvit, že přesně u tohoto pavilonu měli párek v rohlíku s hořčicí a také plno voňavých klobás a nějakou z těch dobrot bych velmi ráda. U pavilonu ha jsou jen stroje a několik vysokozdvižných. , Kde máš tu klobásu.?“ Ptá se zmateně Kuba a já ho nevnímám. Lvice je ve svém živlu a ťuká do mobilu, jsem tady a nevím kde ty, ale já tě nevidím. „Mezitím Patrik posílá další zprávu, čekal jsem tu ale musel jsem už k pavilonu F “Tak to nedávám, Kuba už mi bere z ruky mobil, rychle vyťukám,, dnes to nevyšlo, ale to neznamená, že to nevyjde jindy“ Lvice mě sjede pohledem z vrchu a já už vypínám mobil a celý zbytek výletu se tulím k Jakubovi.

Zvoním na dálku
srdcem z korálků
roztančí
vibraci
srdce v průvanu
nechce
vybrat si
uhýbá
a já nehybná
dotknu se
klína
a ten se zavírá
roklina
hluboká
řeka divoká
života
přetéká
potopa na duši
nikomu nesluší