Rosamunda, paní na Redrosecastel 5

Když se vzbudila ležela ve velké místnosti. Rozhlédla se a uviděla Marcose. Držel na ruce Tháje. Rosamunda se ho už chtěla na něco zeptat, ale najednou zmizel. V místnosti stála postel a stůl. Utrhla si z kazajky pruh látky, přivázala ho Thájovi na nohu. "Leť za Kraštofem."
vypustila ho z okna. Když se podívala dolů zjistila, že je dobrývh dvacet metrů nad zemí. Natrhala prostěradlo a udělala si z něj provaz. To jí připomělo její dětství, když takhle prchala z domova do přírody.

Vyhodila provaz z okna a přivázala ho k okenímu rámu. Vylezla z okna a začala pomalu šplhat dolů. Stěna věže nebyla zrovna ideální na lezení, ale co se dalo dělat. Prostěradlo dřelo Rosamundu do rukou, ale snažila se dál.

--------------------------------------------------------

Kryštof šel půstinou celé dopoledne. K polednímu došel k řece, kde si omyl obličej.
"ÍÍÍÍK" ozvalo se ze stromu blízko řeky. Kryštof se tam podíval. Byl to Tháj. Odvázal mu z nohy kus látky a sokol odletěl zpět. *Žije!* pomyslel si. Rychle se vydal na cestu přes pustinu dál na sever k strýcovu hradu.

--------------------------------------------------------

Byla už téměř dole poslední dva metry seskočila. Poohlédla se kolem. Stráže tu nehlídali, jak poté zjistila, neměli proč. Z této strany byla propast.
Vydala se tedy na druhou stranu. Nepozorovaně se dostala do stájí. Hledala nějaké okno, nebo díru, kudy by se dalo prolézt. Našla dvě rozviklaná prkna ve stěně. Prolezla škvírou mezi nimi a skutálela se ze stráně dolů. *To jsem mohla čekat* mnula si odřené lokty. Rychle utíkala k lesu. Uhla z hlavní cesty a podle hvězd, které se začaly objevovat na nebi, se vydala na jih. Pokračovala do soumraku a narazila na mýtinu. Stál tam krmelec a tak si do měj lehla a usnula.
O půlnoci ji probudil nějaký hluk. *Někdo tu je* pomyslela si a vylezla opatrně z krmelce, zvedla ze země nějaký klacek a pokoušela se prohlédnout tmu, aby viděla kdo to je.

--------------------------------------------------------

Kryštof dorazil k večeru na kraj lesa a i v noci se vydal přes les. Dorazil na mýtinu. *Někdo tu je* uslyšel prasknutí větve. Zvedl za země klacek a vydal se tím směrem.

Nad mítinou vyšel měsíc. Byl úplněk a tak celou mýtinu. Oba se spatřili. Přistoupili k sobě na deset metrů a zaútočili naráz. Rvali se hlava nehlava. Rosamunda dostala prodkou ránu do žeber až upadla na zem. Kryštof se na ní vrhl a tak se potom váleli na zemi. Rosamunda měla rostržený ret, naražená žebra a odřený nos. Kryštof měl natržené obočí a naražené zápěstí.

Jelikož Rosamunda měla jen košili bez rukávů, začala jí nepatrně zářit jizva. Rozšířili se jí zorničky a jizva se rozzářila ještě víc. "Rosamundo?" podivil se Kryštof. Rose už ho však nevnímala.

....Ráno. Pět Jezdců mířilo k řece. Odváželo je s sebou na hrad....

"Co?" otřepala se Rosamunda. "Jak...Jak jsi se dostala ven?" koukal na ni jako na zjevení. Všechno mu dopodrobna vysvětlila a pak usnula. Kryštof ji pak odnesl do krmelce a usnul také. Ráno když se vzbudil byla Rosamunda u řeky. Vypadala, jako by na někoho čekala.

"PRÁSK" vedle Rose se objevil Marcos. " Věř jim, ale jednej podle svého srdce a svědomí." řekl a zmizel tak jak se objevil. Za řekou stálo pět jezdců. Byli to Jezdci, oddíl mužů, kteří chránili rudovlasé.
"Rosamunda?" zeptal se jí jeden Jezdec. "Ano"odpověděla pevně. "Pojeďte s námi. Dovedeme vás do bezpečí." řekl a dal jim koně. Nasedli a ujížděli směrem na Redburg.