Úryvek

„Marku? Co tu děláš? Jak si se sem dostal?“ zeptá se vyděšeně kluka, který byl ještě před pár dny její nejlepší kamarád a teď neví co si o něm má myslet.
„Balkónem. Ale na tom nezáleží! Chci vědět proč se mi poslední dny vyhýbáš?“ řekne a podívá se jí neústupně do očí.
„Ale já se ti nevyhýbám!“ řekne a kdyby jí dost dobře neznal uvěřil by tomu.
„Nelži! Znám tě dobře a vím, že se něco děje. Takže mi řekni co s tebou k sakru je!“ řekne trochu rozzlobeně, protože má tu holku rád a nechce, aby se chovala tak jak se chová.
„Semnou? To myslíš vážně? Spíš mi řekni co se to k sakru děje s tebou!“ řekne a podívá se mu vzdorovitě do očí.
„Já nevím kdo zmizí z kamarádčiných narozenin protože ví, že se tam mám během pár minut objevit. Kdo omítne jít do kina protože tam půjdu taky. No?“ řekne a prohlídne si dívku, které byl ještě před měsícem ochotný říct cokoliv a teď neví co se s ním a s ní děje.
„A co mám dělat, když kluk kterého jsem ještě před dvěma týdny považovala za nejlepšího kamaráda se začne vymlouvat, že nemůže přijít na koukání na televizi, protože se dozvěděl, že to zbytek party zrušil. Kdo se ke mně poslední dva týdny nepřiblíží víc jak na dva metry jako bych měla prašivinu a kdo to, že se začal chovat jinak shazuje na mě.“ řekne rozzlobeně a podívá se do jeho smutných pomatených očí.
„Já!“ řekne a je vidět, že už neví jak dál a jediná možnost je to ze sebe vysypat.
„A chceš vědět proč?“ řekne i když je jasné, že to řekne i kdyby nechtěla.
„Ne!“ řekne vystrašeně protože tuší, že tím totálně změní co bylo do teď.
„Miluju tě! Nevěděl jsem co mám dělat, aby si to nepoznala a nepřestala jsi se semnou bavit. Když jsme měli koukat na tu televizi odřekl jsem to, protože jsem věděl, že když tu nikdo nebude tak to nezvládnu a ty to zjistíš. Kdykoliv jsem byl blízko tebe šílel jsem, protože jsem ti to chtěl říct, ale nešlo to. Měl jsem strach, že mě nebudeš chtít ani vidět. Pak jsem si vzpomněl co ti tenkrát provedl David a měl jsem strach, že by sis mohla myslet, že mi jde o to samý o co šlo jemu.“ řekne a je poznat, že má strach z toho co se stane dále.
„Stůj! Prosím! Řekni něco! Cokoliv.“ řekne, když se Andy otočí a zmizí v ložnici. Pomalu se vydá za ní a když otevře dveře od ložnice najde jí ležet na břiše na posteli. Klekne si vedle ní na zem a odhrne jí vlasy z obličeje. Když zahlídne její oči z kterých pomalu tečou slzy uhne pohledem a s výrazem viníka otočí hlavu.
„Promiň! Nechtěl jsem ti ublížit. Je mi jasné, že po tom zážitku s Davidem se na kluky nedokážeš ani podívat. Mrzí mě, že jsem ten kdo ti ublížil. Zvlášť když jsi to zrovna ode mě nečekala.“ řekne omluvně a pomalu vstane. Andy ho chytne za ruku a pomalu se zvedne. Stoupne si před něj a když uvidí jeho nechápaví pohled řekne:
„Neublížil si mi… A ani to nemá společného nic s Davidem. Nikdy bych nedopustila, aby mi debil jako je on zničil život!“ řekne a opatrně se mu podívá do očí.
„Tak proč brečíš?“ řekne potichu a opatrně jí setře slzy.
„Já…“ řekne nervózně a trochu se zachvěje, když se k ní přiblíží.
„Ano?“ zeptá se opatrně a podívá se jí do vyděšených očí.
„…Za ty tři měsíce se známe lépe než kdybychom se znali od narození, ale jedno jsem ti neřekla… Nikdy jsem nechodila s žádným klukem. Vždycky to krachlo a já ani nevím proč!“ řekne a uhne očima, protože si přijde hloupě.
„Ale to neznamená, že by ses měla přece bát chodit s klukem.“ řekne a rukou jí chytne za bradu a zvedne jí obličej.
„Ty mě nechápeš! Já… Nikdy jsem s žádným klukem nechodila, ale ani jsem se s žádným klukem nelíbala… A tak.“ řekne a podívá se mu do očí.
„Ale to je přece jedno. Díky tomu mi přijdeš ještě zajímavější… A proti zaučení taky nic nemám.“ dodá skoro neslyšně a opatrně se k ní nahne. Nejdřív jí jen opatrně přejede rty po jejích, až ucítí, jak se nepatrně zachvěje. Jednou rukou jí chytne v pase a druhou za krk a jemně jí k sobě přitáhne. Po té jí jemně políbí a rukou, kterou má v pase jí opatrně pohladí záda. Ona nejdřív váhá, ale pak ho chytne za ramena. Zamilovaně se na ní podívá a začne jí líbat jako nikdy žádnou holku nelíbal.