Rosamunda, paní na Redrosecastel 7

Její stav se začal zlepšovat. Pomalu ale jistě sbírala staré síly. Za měsíc již byla tak silná, že se odvážila jít do zahrady. Oblékla si tmavé šaty, které jí někdo přichystal a vyšla do zahrady. Posadila se na lavičku doprostřed labirintu z živého plotu. Přemýšlela proč tu vlastně je. Náhle jí někdo položil ruce na oči.
"Kdo jsi?" zeptala se a pokoušela se rozpoznat kdo to je. "Neschovávej se!" vykřikla , když ruce zmizely. Jejich vlastník byl taky ten tam. Všimla si červené stuhy, která byla přivázaná k lavičce. Vydala se podél ní skrz labyrint. Procházela chodbymi z keřů i růžovou zahradou. K jejímu překvapení se objevila opět u lavičky. Na ní seděl povědomý muž v krásném oblečení. Měla z něho strach. Během těch měsíců samoty se stala hodně paranoidní a nikomu nedůvěřovala. Začala couvat zpět do bludiště. Rychle se otočila a rozběhla se pryč. Neznámý můž se rozběhl na druhou stranu. V labyrintu se vyznal velice dobře. Zastavil se za jedním rohem a čekal až Rose přiběhne.

Rosamunda běžela jako o život neustále se ohlížela a rychle propadala panice. Chtěla zabočit, ale nohy jí uvízla mezi kořeny keře a zakopla. V pádu ji zachytily mužské paže. Podívala se se strachem v očích na svého zachránce, který ji postavil zpět na zem. Nemohla uvěřit svým očím. "Kryštofe?" řekla velmi překvapeným hlasem. Náhle si vše uvědomila. *Ten muž z lavičky* Odstoupila od něj a hlasem plným ironie se na něj obořila. " No ano...Král Kryštof I."
Snažil se jí uklidnit"jsem moc rád že už je ti lépe."
"Kde si byl celou tu dobu? Já na tebe čekala dva roky ve strachu co je s tebou. A teď si myslíš, že se mi omluvíš a všechno bude jako dřív? Tak to se tedy pleteš." křičela na něj. Během posledních slov se jí do očí hrnuly slzy. Otočila se a utíkala do svého pokoje. Zamkla se. Zatáhla všechny závěsy, zapálila svíčky a začala hledat svoje oblečení. Nevnímala, jak Kryštof buší na dveře jejího pokoje. Našla svoje oblečení, zbraně i zbroj na ruku a rychle se převlékla. Otevřela okno a rozhlédla se. Římsa pod oknem byla dost široká na to aby se po ní dalo jít. Spustila se na ní a rychle běžela ke stájím. Našla tam rychlého koně, osedlala ho a vydala se k jeskyni.

Mezitím se Kryštof pomalu dostával spletí tajných chodeb k tajným dveřím do jejího pokoje. Když k nim dorazil spatřil průzorem jak otevírá okno a leze ven. Rychle se snažil dveře vyrazit, ale zabralo mu to asi pět minut. Když je vyrazil vyklonil se z okna a viděl už jen odjíždějícího jezdce.

Rosamunda jela bez přestávky několik dní a téměř vyčerpaná spadla na mýtině z koně. Dostala velkou ránu do pravého ramene a ucítila jak to bolí. *Můžu hýbat rukou* jásala v duchu. Pokoušela se doplazit za strom, aby nebyla z cesty vidět. Težce se jí dýchalo. "PRÁSK!" ozvalo se za ní. Marcos se k ní sklonil a dal jí napít ze svého vaku. "I když si myslím, že to nebylo nejchytřejší udělala si dobře. Neměla by ses tak uzavírat do sebe. Potřebuješ někoho, kdo by ti porozuměl a chránil tě. Přemýšlej o tom." "PRÁSK!" a byl fuč. Rose se pomalu dobelhala za kámen vedoucí k její jeskyni. Uslyšela koně. *Nekdo tu je*

Na mýtině stál muž v chudých šatech. Připadal jí povědomý. "Rosamundooooo" zakřičel muž na mýtině. Poznala ten hlas. Byl to Kryštof. Vytasila meč a stoupla si za něj. Meč mu namířila na krk.
"Volal jsi mě?" řekla jistým hlasem.Otočil se. Kord teď spočíval na jeho krku. "Promluvme si." řekl a zvedl ruce, aby ukázal, že není ozbrojen.
"A o čem chceš mluvit? Snad se nechceš omluvit a říct mi jak mě miluješ a lituješ, že si naq mě neměl čas?"
snažila se mluvit klidně, ale síly ji již nadobro opouštěli. Upustila meč. Začala se jí motat hlava. Nebyla schopná udržet rovnováhu. Kryštof jirychle zachytil. Zvedl ji do náruče a odnesl ke kameni položil ji na zem. Ze své brašny vytáhl kus chleba, sýr a vak s vodou. Dal jí napít. Vděčně se na něj usmála, nebyla schopná se na něj zlobit. Stále ho milovala. Sedl si k ní. Opřela si hlavu o jeho rameno. Chytila se jeho teplé dlaně. Cítila se v bezpečí.
"Rose...Já.. Po tom co zemřel můj otec jsem musel převzít jeho povinnosti. Zabezpečit zemi vyhnat všechny žoldáky zajistit domovy pro "rudý lid" jak si lidé s červenými vlasy začali říkat. Moje postavení znamená určitou část obětovat. Myslel jsem na tebe. Nechal jsem tě hledat, ale na Redrosecastelu nám nechtěli nic říct. Pořád tě miluju." odmlčel se pak dlouze." Chtěla by ses stát mou paní?" řekl s velkým přemáháním a vyndal z kapsy prsten.
Rosamunda se zarazila. "Ale to přece...ne..to nenejde já nejsem dost urozená a nedokážu se chovat urozeně.." blekotala nevěřícně. Kryštof se naklonil a dlouze jí políbi. "já si tě chci vzít. Chovej se jak chceš a klidně si i nos kalhoty. Jen mě učiň štastným." upřel na ni své krásné oči. "Vezmu si Tě!" řekla tiše a usnula. Přikryli se pláštěm a spali celou noc. Rano když se vzbudilinasedli na koně a odjeli na hrad Rosamundiných rodičů, kde Kryštof požádal oficiálně o její ruku. Za týden se v hlavním městě konala velkolepá svadba.