Prázdninová láska 5

Ach jo, mám v sobě děsný zmatek.. Nevím co mám dělat dál. Když se od něj odtrhnu jen se na mě podívá, když se zeptám proč to udělal, s lehkostí mi odpoví, že moc dobře vím jak mě má rád a i když by s ním chtěl chodit celý tábor, chce jenom mě. Když si uvědomím to že několik holek z tábora by dalo nevím co kdyby s ním mohlo chodit, tak proč ne i já? Nemůžu s ním nic mít, prostě jsem se zvedla a odešla jsem. Došla jsem do lesa, bylo tam krásně.
Po chvíli na mě někdo volal, otočila jsem se a tam stál Tomáš. Doběhnul ke mně a začal říkat ty nejhorší slova která mohl. Řekl mi že to co se stalo byl omyl a že ke mně vůbec nic necítí, a pak...

...pak odešel a nechal mě tam stát. Nevím co jsem čekala, jen vím že se mi zhroutil svět, slzy mi tekly proudem, možná jsme moc citlivá, ale děsně to bolelo. Takhle končí lásky? Měla se tolik otázek PROČ?? A neuměla jsem si odpovědět, kdyby nebylo kluků, nebylo by tolik trápení, myslím že tenhle tábor se mi s láskou jako mým kámoškám moc nepovedl. Toho koho miluji, ten ke mně nic necítí a ten co je pro mě kamarád a pro několik holek láska.. Toho zas nechci já. Co dělám špatně? Po nějaké době jsem se rozhodla že se raději vrátím, nechci aby mě pak vedoucí hledali, mohl by být z toho pěkný průser. A tak jsem se zvedla raději a vracela se do tábora. Jen nevím jak se mám chovat. Asi se někomu svěřím a tím pravým členem naší party byla jedině Domča. Šla jsem ji hledat dříve než nám začne zase nějaký program.

Seděla u rybníku a bavila se s klukama, když jsem ji od nich tahala netvářila se nějak příjemně, ale když viděla jak mám zarosený oči tak vstala a šla si se mnou sednou k lesu , kde nikdo nebyl. A tam jsem se kí poprvé s tím vším svěřila. Vůbec mi nelezla do řeči a jen kývala a když sem se zasekla a už nevěděla jak dál, tak mě obejmula a já byla děsně šťastná že ji mám. Dávala mi rady ať na Tomáše zapomenu a snažím se být s Patrikem, protože on je skvělý kluk a pokud se rychle nerozkoukám nějaká jiná mi ho klofne, což si umím naprosto přesně představit. Když jsme došli zpět do tábora, tak už nás holky hledaly. Verča byla celá nedočkavá, protože jsme šli na výlet do jednoho nedalekého města a tam jsme měli dostat rozchod a konečně si něco jít koupit. Vyšli jsme a celou cestu jsme s holkama prokecaly, dokonce se k nám přidali i kluci a zahráli jsme si slovní fotbal. Byla to celkem sranda a ani jsme se už neotáčela, kde Tomáš je, najednou jsme ho vypustila z hlavy, prostě jsme se už nechtěla trápit a Domča dělala vše pro to abych se netrápila, prostě kámoška za všechny prachy..:o) Když jsme došli do města a dostali jsme rozchod, tak mě Patrik pozval do cukrárny, nejdříve jsem chtěla odmítnout, ale nakonec mě Domča ukecala. Fajn, proč to nezkusit? Vždyť o nic nejde.. Když jsme se usadili přišla k nám milá blondýnka a nabídla nám jidelníček. Když odešla tak se mě Patrik zeptal na velmi důležitou věc…: "Víš já tě mám děsně rád, a moc si přeju to abych mohl být s tebou, objímat tě a líbat..."