Veronika 3

,,Troufám si říct, že ty jsi Veronika, že?“Pohlédla na muže, který směroval také do parků.
,,Ano,“řekla s úsměvem. ,,A vy jste?“Znala odpověd na svoji otázku ještě předtím, než jí odpověděl. Ta podoba byla neuvěřitelná.
,,Jmenuji se Viktor.Jsem bratr tvého muže!“Veronika se usmála.
,,Ráda vás poznávám!“
,,Můžu tě oslovovat jménem,Veroniko?“
,,Jistěže!“řekla na to.,,Viktore, doprovodíš mě do parků?“Viktor se líbezně usmál.
,,Nesmírně rád!“

Veronika se smála na celé kolo. Bylo k neuvěření, že byl Viktor tak zábavný. Tomas byl proti němu zamračený bručoun. Stejně jí ale přitahoval víc.
,,To si děláš srandu!“vyprskala.,,A vážně mu nevadilo, že byl nahý?“Smála se zrovna jedné příhodě z dětství.
,,Promiňtě, že ruším, ale váš smích nešel neslyšet! Mohu vědět, čemu se tak smějete, ma milá?“Tomas se objevil za nimi, aniž by si toho jeden z nich všiml. Tvář měl zamračenou. Veronika se na něj zářivě usmála:
,,Muj milý, musím říct, že tvůj bratr umí skvěle vyprávět!“Tomas se ještě víc zamračil a obrátil se na bratra:
,,Viktore, doufám, že zbylo něco, co jsi mé ženě neřekl!“Viktor se zatvářil, jako že přemýšlí a pak řekl:
,,Milý bratře, myslím si, že tě musím zklamat. Řekl jsem jí vše, co mě jen napadlo!“Veronika se znovu rozesmála.Tomas chytil Veronika za ruku a řekl rozhodně:
,,Díky, že jsi Veronice zpříjemnil dopoledne, teď nás prosím omluv.“Viktor mrkl na Veroniku a pomalu se vzdálil.Ještě se tiše zasmál a řekl směrem k bratrovi:
,,Neměl bys tolik žárlit!“Tomas zkřivil ústa, ale nic na to neřekl. Veronika se kousla do rtu. Snažila se za každou cenu nevyprsknout. Pohlédla do tváře svého muže a neudržela se. Znovu se rozesmála a i Tomasovo tvář se drobet uvolnila.
,,Vidím, že jsem si vzal velmi usměvavou ženu!“Veronika pozvedla obočí.
,,A to vidíš až teď?“Opět se rozesmála a mluvila dál:,,Kam se půjdem projít, Tomasi?Přece tu nebudeme takhle stát!“Tomas se mírně pousmál.
,,Ano, půjdeme se projít, Veroniko. Stejně si chci s tebou promluvit!“Veronika pokrčila rameny a vyšla. Ani si neuvědomila, že se se svým mužem drží stále za ruku.

,,Doufám, že divadýlko z rána se už nebude opakovat!“Veronika se pousmála.
,,Ale Tomasi, byla to neskutečná zábava!“Zvedl obočí.
,,Možná pro tebe.Věř, že pro mě to tak zábavné nebylo!“Veronika se rozesmála.
,,Přece nebudeš milé služebné přidělávat starosti a říkat jí, jaké máš se mnou problémy!“Tomas na to nic neřekl, a tak šli chvíli mlčky. Oba dva uvězněny ve svých myšlenkách a nevnímali krajinu kolem.Tomas se najedou zastavil a rozhlédl se:
,,Dostali jsme se nějak daleko!“Veronika se podívala na oblohu:
,,Bude bouřka!“Tomas také pohlédl na oblohu.
,,Máš pravdu, musíme se někde schovat!“
,,Ale Tomasi. Můžeme jít přece nazpátek!“Tomas vytřeštil oči:
,,Blázníš?Je to tady nebezpečné, zvlášt při bouřce. Pojď, znám tu jedno místo. Jen doufám, že se tam dostaneme včas!“Veronika obrátila oči v sloup a nechala se vést. Po chvíli ucítila na těle první kapky a spatřila na obloze blesky.
,,Přidej!“řekl rozhodným tónem.Veronika na něj dotčeně pohlédla.
,,Vždyť skoro běžíme!“Tomas na ní krátce pohlédl:
,,Možná za chvíli DOOPRAVDY poběžíme!“ A měl pravdu. Za chvíli začaly být kapky těžké a blesky častější. Veronika byla promoklá a začaly se taky bát. Neviděla nic kolem sebe. Nechala se jen vést. Místo, kam jí Tomas vedl ,spatřila, až když stála přímo před ním. Tomas otevřel dveře a postrčil Veroniku dovnitř. Zavřel za sebou a rozhlédl se po místnosti.
,,Jak jsi věděl o téhle chatě?“Veronika si prohlížela místnost, zatímco Tomas chodil a prohledával všechny zásuvky.
,,Chodili jsme sem často jako malí!“Řekl směrem k ní. Hodil po ní ručník a prohlédaval další skříně. Začala si ždímat vlasy.
,,Co hledáš?“
,,Potřebujeme oheň, jídlo a něco suchého na sebe. Za chvíli se setmí!!“Veronika pohlédla z okna.
,,Setmí se až za několik hodin!Do té doby to přestane!“Tomas zvedl obočí a také pohlédl z okna.
,,Tohle jen tak nepřestane. Připrav se na to, že tu strávíme noc!“

,,Co to děláš?“Seděla na posteli a koukala na něj, jak přidává nějaké věci do hrnce.Rozesmál se.
,,Co asi?Vařím.To neznáš?“Veronika se mírně pousmála a vstala.
,,Já to znám. Myslela jsem, že ty ne!“Překvapeně na ni pohlédl.
,,Připadám ti snad jako nějaké rozmazlené děcko, co se o sebe nemuselo nikdy starat?“Pohlédla mu do očí:
,,Musím přiznat, že jsem si to o tobě myslela. Bože, máš tolik peněž, že jsi v životě nemusel hnout ani prstem!“Otočil se zpátky k hrnci:
,,Vždycky to tak nebylo!“Veronika na něj dál hleděla a řekla tiše:,,Asi jsem se v tobě spletla!“Nic na to neřekl, a tak se naklonila nad hrnec.
,,Chceš pomoct?“Usmál se.
,,Jestli chceš!“
,,Chci!“Společně se pustili do vaření a čas jim příjemně utíkal.

,,Bylo to výborné!“řekla a natáhla si nohy. Seděli spolu na koberci u krbu a právě dojedli.Pousmál se.
,,Ano, netušil jsem, že umíš, tak dobře vařit!“Rozesmála se.
,,Vždyť jsi to vařil skoro celý sám!“
,,To není pravda.Jen díky tobě, to bylo tak dobré!“Zářivě se na něj usmála.
,,Díky.“Usmál se a sedl si k ní blíž. Hleděli spolu do plamenů a Veronika se zachvěla.
,,Je ti zima?“Pohlédl na ní.Pohlédla mu do očí. Začala se propadat do té zázračné modře, aniž by věděla jak.
,,Nee,“dostala ze sebe tiše a naklonila se k němu blíž.Bože, co to dělám?pomyslela si.
Už bylo pozdě. Mírně nazvedl obočí a jemným dotekem zvedl její bradu. Napřed pomalu okusil její rty a potom jí začal líbat. Pomalu a dráždivě. Uteklo jí tiché vzdychnutí. Tomas přestal a malinko se od ní oddálil.
,,Promiň!“
,,Promiň?“vykulila oči.,,Nemusíš se mi omlouvat, já to chtěla!“Malinko se pousmál.
,,Vážně?“
,,Vážně!“řekla, tentokrát bez úsměvu. Usmál se a znovu pohlédl do krbu.Veronika zvedla oči v sloup a natáhla se po něm. Otočila ho k sobě a vzala jeho hlavu do svých.
,,Nechtěla jsem, abys přestal!“Než stačil jakkoliv zareagovat, spojila své rty s jeho a začala ho líbat. Nebránil se a za chvilku už jí polibky opětoval. Začal jí hladit tělo a ona ho začala vyslékat. Udělal to samé. Když už byli oba ve spodním prádle, přestal jí líbat a řekl zadýchaně:
,,Já myslel, že se mnou nechceš..!“Přiložila mu prst na ústa:,,Chci se s tebou milovat. Jsem asi největší blázen, ale když jsem se snažila tě naštvat, zamilovala jsem se do tebe. Vím, že ty mě nemiluješ, ale to je teď jedno. Miluj se se mnou.Prosím!“Tomas na ní překvapeně hleděl. Nasucho polkl. Pak se pousmál.
,,Blázínku,“řekl tiše a znovu ji k sobě přitáhl. Svlékli si i ty poslední kousky oděvu a Tomas začal jazykem dráždit její tělo. Ještě předtím než do ní pronikl jí zašeptal do ucha:,,Vždyť já tě taky miluju!“Vykřikla. Celou noc, kdy venku blýskalo a v krbu praskal oheň, spolu stoupali ke hvězdám. Veronika si konečně přiznala lásku, kterou cítila ke svému muži a on jí vyznal tu svou.

Když se vzbudila, držel jí v náručí. Pohlédla na něj a zjistila, že i on sám je vzhůru.
,,Jak ses vyspala?“Rozesmála se.
,,No sice jen velmi krátce, ale zato sladce!“Tomas se rozesmál.
,,Promiň, neměl jsem tě tolik unavit!“Veronika řekla naoko rozlobeně:
,,Neomlouvej se pořád. Kdyby mi to vadilo, tak bych se ozvala!“Tomas se rozesmál. Veronika vstala a stoupla si k oknu.
,,Začal nový krásný den!“Tomas si stoupl těsně za ní a obejmul jí.
,,Ne, začal krásný nový život!“Otočila se a usmála se.
,,Život s tebou,“dodal. Políbila ho.
,,Ano,začalo něco krásného“Rozesmáli se a Tomas jí vzal do náruče.Zatočil s ní a řekl:,,Dám ti všechno, co chceš!“Pohlédla na něj a usmála se:
,,Miláčku, měl bys už vědět, že já chci jenom a jenom tebe!“Zvedl obočí.
,,Ano?Tak to ti můžu splnit!“Znovu jí políbil a položil na postel. Lehl si na ní a ona se ho tiše zeptala:
,,Budeš mě vždycky milovat, můj muži?“
,,Vždycky, Veroniko!“Usmála se. Tomas měl pravdu. Život jim teprve začíná