Enolla Forse 2

2. kapitola - pan Wraith

Dalšího rána nemohla Enolla dospat. Stále jí vrtalo hlavou, co jí včera Miriam řekla. Vždyť ani u ní se nemohla soustředit na „výuku“.
Už od prvního ročníku, kdy Miriam nastoupila do Bradavic, se o prázdninách vždy scházely a ona si pročítala učebnice, Miriam jí něco vysvětlila, řekla něco navíc, povídala své zážitky. Občas měla pocit, jako kdyby sama do Bradavic chodila. Jedinou škodou při výuce byl fakt, že nemohla používat hůlku. Za prvé žádnou zatím neměla a za druhé není zletilá kouzelnice, takže kouzlit mimo školu ani nemůže.
„Enollo!“ zavolá na ni Theresa z kuchyně. „Máš tu návštěvu.“
Vyleze z postele, rychle se oblékne, urovná vlasy a otevře dveře. Je napnutá a zvědavá. Že by se splnilo to, co včera její kamarádka říkala?
„Ahoj Enollo. Přeji krásné ráno. Snad nebudím.“ S vlídným úsměvem ji pozdraví pan Wraith, sedící u stolu.
Dívka se na něj podívá, v této chvíli jí připadá jako bůh. Je oděn do bílého obleku, snad aby splynul s mudly, ale ta čistotná záře plně kontrastuje s jeho opálenou pletí a černými krátkými vlasy. Vypadá jako elegán odněkud z jižních zemí. Snad Itálie či Španělsko. Jako by do Anglie vůbec nepatřil.
„Dobré ráno.“ Usměje se dívka. Trochu zívne, čímž si zaslouží káravý pohled matky. Zívat a před ctěným hostem.
Pan Wraith se jen zasměje. „Takže budím.“
„Asi bych měl vysvětlit důvod mé návštěvy,“ začne s lehkým úsměvem na rtech, „je jím má dcera Miriam. Včera večer za mnou přišla a začala mi vyprávět, jak už od prvního ročníku, o prázdninách, se scházíte a ty si čteš její učebnice a ona tě učí.“ Odmlčí se a podívá se na Theresu, která překvapeně pozoruje Enollu.
Věděla, že se spolu kamarádí, věděla, že se schází, ale nikdy jí nenapadlo, že se tajně učí. Musela se v duchu smát. Mělo ji to napadnou. Enolla nemůže do Bradavic, tak Bradavice přijdou za ní.
„My jsme to též doposud nevěděli, a to se schází u nás… Víme, že vaše finanční stránka není nejlepší, také víme, že Enolla nechodí do Bradavic. Vždy jsme si mysleli, že je moták, proto ji tam nechcete pustit. Enollo, promiň.“ Smutně se usměje, dívka jen kývne hlavou. Význam slova moták jí v tuto chvíli uniká, zajímá ji něco jiného.
„Naše dcera nám to vše vysvětlila a nám byla jasné, kam tím míří. Poprosila nás, tedy přesněji řečeno mě, zda-li bych se nedomluvil s ředitelem školy, že by Enolla nastoupila do pátého ročníku. Školní pomůcky a vše potřebné bychom jí samozřejmě zaplatili.“
„Ale-“ snaží se něco namítnou Theresa.
„Ne, neprotestujte. Berte to jako dárek. Každý by měl studovat, Bradavice jsou skvělá škola. Věřím, že Enolla vše snadno dožene. Čtyři roky jsou čtyři roky, ale ona je jistě šikovná. Teoretickou část umí dokonale, podle toho co říkala dcera a kouzla se rychle doučí… Co na to říkáš Enollo?“ otočí se na dívku.
„Páni.“ Vydechne spontánně. „Chodit do Bradavic. Maminko?“
„Nevím, co na to říct. Je to jako dar od boha. A právě teď, kdy u mudlů těžké období vrcholí. Válka a tak. Sice je teď nějakou chvíli ve Velké Británii klid, vše probíhá jinde, ale na jak dlouho. Bradavice a jejich kouzelná moc by mou holčičku jistě ochránily.“ Zauvažuje paní Forse.
„Myslím tedy, že je jasno. Od vás hned zamířím k řediteli školy. Znám ho osobně, takže by to neměl být problém. Chcete jít se mnou?“ podívá se nejprve na Enollu, poté na její matku.
„Ale my nemáme žádné nóbl oblečení.“
„Žádný problém.“ Odvětí pan Wraith.
„Ari.“ Zavolá a v tu chvíli se s hlasitým PRÁSK uprostřed pokoje objeví malá skřítka.
„Co si pán přeje?“ hluboce se ukloní.
„Dones od nás z domu nějaké šaty pro dámy. Neboj se, nikdo se tě ptát nebude. Ony jistě pochopí.“
Skřítka se znovu ukloní. PRÁSK a zmizí.
„Pan Dippet vás jistě rád pozná.“
„Šaty…“ vydechne Enolla a dívá se do míst, kde před chvílí stála skřítka.
„Ano, to byla naše skřítka Ari, donese nějaké šaty. Věřím, že vám padnou.“
„To ale nemůžeme. Vždyť jsou vaše.“ Zaprotestuje Theresa.
Skřítka se opět objeví, v malých rukou drží krásné modré a bílé šaty.
„Běžte se připravit.“ Pokyne hlavou pan Wraith a každé podá šaty.
Enolla dostane čistě bílé.

Stojí před zrcadlem a s nechápajícím úsměvem pozoruje odraz v něm.
Dokonalé.
To je to správné slovo.
Krásné bílé šaty jí dokonale padnou, splývají s jejím tělem. Své černé vlasy si učesala. Hedvábně se teď lesknou.
Černá – bílá. Tyto dvě barvy spolu kontrastují stejně jako černá a její ledově modré oči.
Spokojeně se usměje. Ano, naprosto dokonalé.
Teď rozhodně nevypadá jako dívka z chudé rodiny. Spíše naopak.
„Enollo? Jsi připravena? Můžeme vyrazit?“
„Už jdu maminko.“ Odpoví, naposledy se podívá pochvalně do zrcadla a vyjde z pokoje.