Fénixův let - Kapitola 1

Fénixův let – kapitola 1.

„Tak jo, základno Glale? Tady je Fénix 02, žádám schválení letového plánu.“
„Tady základna Glale, tady Maxim, Obře, to seš ty?“
„No jasně, že to jsem já, stará vojno, Logan Grey v celé své kráse,“ řekl a zazubil se, což ovšem operátor na druhé straně linky, která byla vzdálená několik set kilometrů, ovšem nemohl vidět.
„Takže se konečně vedení rozhoupalo a potvrdilo tuhle misi, jo?“
„Už bylo na čase, víme o tom signálu jakou dobu.“
„To je fakt, jenže postavit tuhle krásku taky nějakej ten čas trvalo. Já vím postavit, postavit, ale rozhodnout se poslat první vesmírnou a ke všemu plně soběstačnou loď na expedici za zahadným signálem byla naprosto jiná věc.“
Za těchto pár vět se uskutečnilo spojení mezi základnou a Fénixem, počítače na obou stranách spolu prokomunikovali letový plán a dispečer na základně Glale potvrdil souhlas.
„Povolení uděleno, Obře, jak já bych si to teď s tebou chtěl vyměnit. Ty si sedíš teď v nejdražším stroji, co kdy svět vyrobil. V kocábce napěchovaný tím nejlepším, co může Zem nabídnout a já sedím tady dole a z nervozity kouřim jednu za druhou.“
„Holt ses měl líp učit Maxi.“
„Jo, to sem měl,“ odpověděl Max a oba se tomu zasmáli. Jen Max měl na tváři triumfální výraz a škodolibý úsměv.
Komunikačním kanálem problěhlo malinké zapraskání, kterému nikdo nevěnoval pozornost. Logan otočil hlavou doleva a klidně prohlásil: „Alvarezová, hlášení o stavu lodi.“
Alvarezová, malá, ale věčně usměvavá žena jihoamerického původu s úsměvem jí typickým zahlásila: „Motory předou jako kočka. Plášť je naleštěnej tak, že hebčí už jsou snad jen stehna panny. Zbraně a senzory připraveny, prostě všechno tak jak má bejt.“
„Dobře, díky.“
„Stanice Mar, tady kapitán Logan Grey z pozemské lodi Fénix 02, žádám o povolení odpoutat se od stanice 4.“
„Tady poručík Hewlová, stanice Mar, povolení uděleno a...hlas se na chvilku odmlčel, hodně štěstí.“
„Díky základno Mar, rozumím."
"Grey, konec.“

O pár vteřin později se od lodi odpoutaly hadice, které loď spojovaly se stanicí jako pupeční šňůra matku dítě. Všechno bylo připraveno na první let pomocí skokového okna mimo Sluneční soustavu. Jednalo se sice oficiálně jen o doplnění zásob pro kolonisty na první lidské kolonii, ale byl v tom prvek vyjímečnosti právě kvůi použití nové technologie skokového generátoru.
Kapitán se podíval na dalšího člena posádky, tentokrát na postaršího poručíka Meysona sedícího u kormidla. Ten, jako by cítil pohled na svých zádech, se otočil a také se pousmál.
"Pane Meysone, na čtvrt výkonu vpřed.“
„Ano pane, provedu pane.“
Monotónní hučení zesílilo. Loď se začala chvět a chvilku se zdálo, že se nic neděje. Tak to muselo alespoň připadat pozorovatelům na stanici Mar a Glale. Pak se najednou pomalu, jakoby váhavě, začala sunout vpřed. Neochotně, ale se stále se zvyšující rychlostí vyrazil Fénix 02 vstříc hvězdám.
„Tene, hlášení pro posádku.“ Hubený drobný bloňďák severského typu splnil rozkaz téměř okamžitě.
„Posádko,“ hovoří kapitán, „tohle je sice první let tohoto druhu, ale stane se brzy rutinním. Neočekáváme žádné problémy, až na uvítání na základně Edoras 1,“ a zasmál se do interkomu. „Grey, konec.“ Každý, kdo to slyšel se pousmál také. Vtípky o kolonistech na Edoras 1 byly rozšířené stejně jako vtípky o pozemských krysách v té samé kolonii.
„Pane Meysone, plnou rychlost a nastavte kurz ke Slunci, připrave se iniciovat Elényiho gravitační manévr.“
„Rozkaz pane, plnou rychlost, kurz ke Slunci a iniciovat Elényiho manévr.“
„Základno Glale, tady Fénix 02, připravujeme se na Elényiho manévr. Přepínám.“
„Tady základna Glale, rozumím pokračujte.“
Loď začala znovu zrychlovat, tentokrát aby nabrala rychlost pro opuštění soustavy. Elényiho manévr spočíval v tom, že využijí gravitaci Slunce jako praku, který udělí lodi mnohonásobně větší rychlost, než by kdy dodaly motory. Tato rychlost byla nutná k otevření skokového okna.
„Vzdálenost ke Slunci, pane Meysone?“
„Stošestnáct milionů kilomterů a blížíme se. Sto milionu kilomertrů...sedmdesát milionů...padesát milionů kilometrů pane.“
„V pořádku Meysone, dodržujte standartní postup. Hlašte každých deset milionů.“
„Ano pane, hlásit každých deset milionů.Čtyřicet milionů kilometrů, motory drží.“ Charlesi Meysonovi se na čele začaly perlit kapičky potu.
„Třicet milionů kilometrů.“
„Poručíku Petrovová, zdvihnout solární clonu.“
„Zdvihnout solární clonu, provedu pane. Štít a clona spuštěna a drží.“
„Dvacet milionů kilometrů. Deset milionů kilometrů, pět milionů kilometrů.“
„Charlesi, proveďte manévr.“
Loď začala vibrovat a třást se.
Použití tohohle manévru bylo dost riskantní, už jen proto, že tohle bylo poprvé, co tento manévr někdo prováděl jinak, než v simulátoru. Tam se přinejhořsím za chybu platilo restartem a potrestáním. Tady za to zaplatí 40 lidí životem, pokud to nevyjde.
„Vklouzli jsme do gravitačního praku, kapitáne. Zrychlujeme na únikovou rychlost". "Spouštím generátor skokového pole.“
„Rozumím, pane Meysone, pokračujte.“
„Zanáším první kotevní sekvenci, sekvence zanesena a v pořádku.
"Zanáším druhou kotevní sekvenci. Sekvenci nelze zanést. Selhání systému.“
"Pane Meysone, hlášení."
"Nerozumím tomu pane, zámek na druhé kotvě nechce zapadnout, nepřijímá řídící kód."
„Kapitáne loď začíná zrychlovat nad bezpečnostní mez,“ ozvala se Alvarezová. A je to tady, pomyslel si Grey, já věděl že to nebude tak jednoduché.
„Tene, kontaktujte Glale a sdělte jim naši situaci. Pane Kosime, rudý kód, hlášení pro posádku.
Posádko, hovoří kapitán, nepodařilo se zanést druhou sekvenci pro automatické spuštění skoku, všichni na svá místa, toto není cvičení. Poručíku Alvarezová, hlaste mi změnu zrychlení.“
„Pane, spojení se základnou Glale,“ řekl desátník Tene.
„Základno Glale, tady kapitán Logan Grey z lodi Fénix 02, selhala startovací sekvence skokového okna, žádám instrukce. Přepínám.“
O chvilku později se ozvala odpověd: „Tady zákl...a Glale...bře seš ok? Co se …. špatně vás sl....
použijte brz.... mo-“
„Kapitáne, spojení náhle vypadlo.“
„Zkoušejte to znovu.“
Na druhém konci seděl ve svěm křesle Maxmilián Gurun, a jen s obtížemi zadržoval veselí, neboť vše vycházelo podle plánu.
„Pane Meysone, spustit brzdné rakety, zpětný chod nouzový výkon.“
„Loď začala vibrovat a kvílet, motory na plný zpětný chod, nouzový výkon, pane.“
„Alvarezová hlášení.“
„Rychlost neznatelně klesla, zásoby energie nouzových bateriíí na osmdesáti procentech a snižují se, sedmdesát čtyři procent...šedesát pět procent...ztrácíme integritu solárního štítu.“
Sakra proč nemůže jít alespoň jednou všechno podle plánu, napadlo Greye.
„Energie nouzových baterií na padesáti pěti procentech a dále klesá.“
„Loď začíná překračovat konstrukční mez, pane, musíme něco udělat.“
Má pravdu blesklo Greyovi hlavou, ted není čas na rozhodování, ale na činy.
„Dobrá. Změna plánu, pane Meysone, vpřed plný tah, připravit na manuální spuštění okna.“
Meyson zbělal jak křída a nikoho na můstku by se krve nedořezal.
„Asi sem špatně slyšel, opakujte prosím rozkaz, pane.“
„Slyšel jste dobře, Charlesi, plný tah, manuální spuštění okna. Máme na výběr buď tohle nebo se rozpadneme na kusy, co je lepší?“
„Ale...ale... vždyt otevřené okno nebude mít definovanou druhou kotvu, bůhví kam nás to zanese, řekl se stopou v hlasu desátník Kosime.
„Všechno je lepší jak tohle místo nebo se pletu desátníku?“
„Ne, pane, máte pravdu, omlouvám se.“
Grey se sebevědomně postavil. „Buď to vyjde nebo jsme mrtví. Manuální spuštění skokového okna.“
Strojový hlas počítače se ozval: „Požadována autorizace velícího důstojníka.“
„Grey alfa jedna, jedna, omega dva.“ Počítač pokračoval: „Kód rozpoznán, autorizuji manuální spuštění skokového okna.“
Zatímco Fénix se otřásal zrychlením uděleném gravitačním prakem, na základně Glale si Maxmilian vychutnával svůj triumf, stačilo jen jeden malinký kousek programu, aby se nespustila ukotvovací sekvence. Tohle všechno proto, že nevybrali do programu Fénix jeho, sedm let otročil, sloužil, učil se a zase otročil a pak to místo dostane někdo jiný, a proč? Díky protekci. Ať si tedy tu svojí protekční cestu vyžere sám. Pravda, bylo mu líto posádky, ale ta do toho šla také dobrovolně. Pomyslně si mnul ruce a pozoroval monitor, kde byl znazorněn pohyb Fénixe. I když kvůli vysoké rychlosti nebylo možné komunikovat, senzorová síť přenášela údaje na základnu dál. To, co se ale teď na monitoru ukázalo, mělo být nemožné, Fénix otevíral skokové okno. Ale to není možné, že by selhala sabotáž systému? Vyloučeno, vždyť ji jestě před odpoutáním kontroloval.
Snad to neodhalili, pochyby ho začaly pomaličku nahlodávat a myšlenky se mu v hlavě rozběhly jako o závod.
Ne, to nemůže být pravda, přece by nebyl takový cvok, aby se pokoušel o skok bez úplných kotevních sekvencí a autorizace navigačního počítače.
Ale bylo to tak, loď Fénix 02 se řítila vstříc manuálně vytvořenému skokovému oknu a Maxmilianovi poprvé v úžasu poklesla čelist.

„Jak dlouho ještě? Tohle dlouho už nevydržíme."
"Generátor skokového okna na sto procentech pane, ale okno se stále nedaří stabilizovat.“
„Alvarezová, dá se něco udělat? Co zvýšit výkon generátoru?"
"Té se už kmitaly prsty po řídícím panelu, to by mohlo vyjít, pane."
"Dobrá tedy, zvýšit výkon na stodeset procent.“
„Rozkaz, výkon na stodeset procent.“
Lodí se rozezněl varovný tón oznamující kritcký stav generátoru.
„Kapitáne, okno stále není stabilní,“ ozval se Meyson, jehož obličej ted vypadal, jako by vylezl z vody.
„Pane Meysone, posílejte údaje přímo Alvarezové a vy,“ ukázal, se snažte vyladit okno i kdyby jen na pár vteřin.“
„Rozkaz.“
O pár vteřin později, které se každému včetně Logana Greye vlekly jako týdny, se ozvala Alvarezová: „Myslím že to mám, pane, ale okno nám vydrží jen pár vteřin.“
„To bude muset stačit, pane Meysone, máte potřebné údaje?“
„Ano, pane.“
„Spustit skokové okno.“
Současně se spuštěním okna se na základně Glale strhl chaos, už od prvních známek problémů bylo zalarmováno celé středisko, které teď už jen nevěřícně sledovalo manévr, oproti němuž byl "obyčejný gravitační prak" úplná procházka parkem.
Náhle se před lodí konečně otevřelo skokové okno a spolklo Fénixe, jako by to bylo naprosto přirozená věc.