Poté II. (1.část)

(těm, kterým se nelíbí název (že, Corsico) se omlouvám, ale nic lepšího mě vážně nenapadlo)
___________________________________________________________________
II.

Harry stál uprostřed temného lesa, srdce mu zběsile tlouklo a v rukou ho chladila zbraň. Kam se otočil, všude jen stromy.
Nebylo mu jasné, co na místě vůbec dělá, prostě tam byl a musel vykonat něco důležitého. Pomalu a nejistě vykročil vpřed, když si v dálce všiml postavy.
,,Harry! Jsi to ty?´´ zavolala.
,,Bene?´´ poznal po hlase bratra a vyběhl k němu. Zdálo se mu, že nato, jak se snaží, běží strašně pomalu. Přesto se přibližoval.
Když už byl u bratra blízko, sotva sto metrů, všiml si další postavy. Hubené a skrčené, jako by se chystala ke skoku. Hned si uvědomil, že se jedná o ozářeného.
,,Bene! Zprava!´´ volal a snažil se zrychlit. Jeho bratr ale nereagoval.
Mutant se odrazil a složil Benovo mohutné tělo k zemi. Téměř ve stejnou chvíli začali kolem Harryho probíhat další ozáření. Vůbec si jej nevšímali, šli jen po Benovi.
 Harry pozvedl k rameni zbraň a pokusil se vystřelit, ale ozvalo se jen tiché cvaknutí naprázdno. Aby toho nebylo málo, zvedl se proti němu silný vítr. Každou chvíli ho nutil ustoupit o krok zpět, ačkoli se mu snažil vzdorovat. S ozářenými to ani nehlo. 
Při nechtěném ustupování se mu podařilo zakopnout o kořen. Dopadl na zem a v tu chvíli vítr ustál. Rychle se zvedl a viděl, že ozáření také zmizeli. Jen jeho bratr ležel stále na místě a zdálo se, že se mu snaží něco říct. I když od něj byl Harry dobrých dvě stě metrů, slyšel, jak ho Ben tichým sípavým hlasem volá.
Rozběhl se k němu. Čím víc se přibližoval, tím hlasitější a chraptivější hlas byl. Najednou se mu volání zdálo, jako nejhlučnější a nejnepříjemnější věc, kterou kdy v životě slyšel. Když se navíc Ben zvedl a vypadal jako supermutant, který zabil Paula, přesvědčilo ho to, aby se otočil a běžel opačným směrem. Ale supermutantovi neměl šanci utéct. Po pár vteřinách ucítil na zátylku lehký závan vzduchu, po kterém následoval tvrdý úder. Harryho tělo bylo vymrštěno k blízkému stromu.

xxx

Harry vyskočil ze sedačky orosený potem. Srdce mu bilo jako o závod a dech se mu nedařil zklidnit. 
,,Sakra, co se děje?´´ zeptal se ospale Bruce, kterého prudký pohyb v jeho blízkosti probudil.
,,Ale nic, už je to dobrý.´´ odpověděl. Potom se naklonil k Benovi, který momentálně řídil. ,,Za jak dlouho dorazíme?´´
,,Asi za patnáct minut.´´ řekl Ben tak nějak pro všechny a znovu se plně věnoval řízení. 
,,A Bene, jaké to tam je?´´ zajímal se Harry, ale tahle otázka se honila hlavou i ostatním.
,,Velký, hodně osvětlený a hnusný.´´
,,Hnusný? Jak to myslíš?´´
,,To pochopíš až to uvidíš. Sice nevím jak vypadá zbytek města, ale k Mutantovi a ani k ulici ve které ten bar stojí se už nepřiblížím.´´
Tohle Harrymu zatím stačilo, ale Gordon se vyptával dál. Bruce se znovu pokoušel usnout a Derek tiše přemýšlel.

xxx

 Bránu a neony kasína už bylo dobře vidět a za chvíli se začaly rýsovat i menší domy za plotem a stráže. Všichni, krom Bena, hleděli na obrovský tábor s údivem. 
,,Jak mohli něco takovýho vybudovat?´´ žasl s pootevřenou pusou Gordon.
,,Snadno. Zdá se, že jen zrenovovali původní část nějakého předválečného města.´´ vysvětlil Harry. ,,Ale i tak jsem něco takového v životě neviděl.´´ dodal po chvíli.
,,V životě si stejně viděl jen jeden tábor, Peace. Nebo se pletu?´´ Ben už začínal zpomalovat.
,,No, to je vlastně pravda.´´ usmál se Harry. Pak se nadechl, jako by se chtěl ještě na něco zeptat, ale to už auto zastavilo a ke dveřím řidiče přistoupil vysoký voják v tmavě zelené uniformě a hnědém špinavém kabátu. Na hlavě měl vojenskou helmu. V Peace takovou nosilo jen pár důstojníků. Domobrana a níže postavení vojáci se museli spokojit s čímkoli.
,,Vítáme vás v Safety. Prosím, vystupte všichni z vozidla a vysvětlete nám, proč a odkud jste přijeli.´´ k autu se přiblížili další tři muži s útočnými puškami (nebo samopaly?), které Harry ani ostatní ještě nikdy neviděli. Dokonce i Ben byl přesvědčen, že když tu byl poprvé, měli ještě obyčejné zbraně.
Všichni tedy příkaz poslechli, seřadili se z levé strany auta a muž je rychle prohledal. Potom jim dal kývnutím slovo.
,,Přijeli jsme z Peace.´´ spustil Harry. ,,Náš tábor...´´
,,My víme.´´ přerušil ho voják, očividně nejvyšší hodnosti. ,,Obdrželi jsme tísňové volání, ale moc se z něj dozvědět nedalo. Bylo příliš krátké.´´ vysvětlil a pak mávl na vojína stojícího opodál. ,,Erik se o vás postará a vaše auto zaparkujeme. Doufali jsme, že z toho tábora někdo přijde.´´ otočil se znovu na Harryho. ,,Ze začátku budete pod dohledem, tak prosím nedělejte hlouposti.´´

xxx

Erik, jak ho muž u brány nazval, je vedl asi pět set metrů dlouhou dlážděnou ulicí tábora. Pak zastavil u skleněných dveří velké tří patrové žluté budovy. Před vchodem stáli dva muži, oděni pro změnu v černých uniformách. Erik zamířil rovnou k nim a beze slov vešel dovnitř. Ostatní ho následovali. 
 Hned po projití hlavními dveřmi se dostali do padesát metrů dlouhé chodby bez postranních místností. Až na konci byly masivní dveře vedoucí do uměle osvětlené haly, ve které nervózně postávalo několik civilně oblečených lidí. Teprve tam byly kanceláře a schodiště vedoucí do dalšího patra. Nad každými z šesti dveří byl nápis: ,,Vstupujte po jednom´´. Díky pěti strážníkům s obušky ho lidé respektovali. Každou chvíli z některé z kanceláří někdo vyšel a nahradil ho jiný. Erik se postavil k jedněm dveřím a čekal. ,,Teď se všichni nahlásíte, dostanete průkazy, jednu noc přečkáte na ubytovně pro nově příchozí a zítra si budete moct zařídit všechno ostatní.´´ krátil chvíli čekání informováním. Pak se dveře otevřely a celá skupina (včetně něj) vešla. 
 ,,Neumíte číst? Je tam psáno, že máte vstupovat po jednom.´´ vyletěla na ně od psacího stolu asi třicetiletá žena v bílé halence a černé sukni po kolena. 
Voják jí věnoval vážný pohled: ,,Oni jsou z Peace, takže mají jisté výhody. Pro začátek...´´ na to ,,pro začátek´´ kladl obzvláště vysoký důraz. No jo, nemohou to tam mít lehké pořád.
Ženě se to moc nelíbilo, ale uklidnila se a znovu se posadila ke starému, ale očividně odolnému počítači. ,,Vítejte v Safety...´´ začala pozdravem a mezi tím něco mačkala na klávesnici. ,,Prosím vaše jména i příjmení, roky narození a...´´ přerušila větu. ,,Důvod návštěvy je myslím jasný...´´ dokončila se po chvíli. 
Jako první se představil Harry, potom i ostatní. Erik stál u dveří a o něčem přemýšlel.
,,Teď si postupně stoupnete támhle...´´ ukázala na stěnu po její pravé ruce. ,,...a já vás vyfotím.´´
Foťák propojený s počítačem pětkrát zableskl, žena se opět posadila, něco pomačkala a za pár vteřin začaly ze stroje vedle stolu vyjíždět červené karty s fotkou a krátkým textem.
,,Ty si vemte a dobře se o ně starejte. Pravděpodobně vám vydrží už po zbytek života. Servery se aktualizují jen jedenkrát denně, takže ostatní věci můžete zařizovat až zítra. Teď...´´ 
,,Teď vás zavedu na ubytovnu.´´ přerušil ji Erik. ,,Už jsem jim to trochu vysvětloval.´´ usmál se omluvně na ženu. Potom spolu s ostatními, kteří si pečlivě prohlíželi nové průkazy a hlavně fotografie na nich, zamířil k budově přes ulici.
I když nikdo, až na Harryho, netušil, co to je server, všichni pochopili, že mají přijít až druhý den. A to je přeci hlavní.
xxx

Pokoje na ubytovně byly dost chudé. V každé z pěti malých místností byly jen dvě palandy a malé kovové skříňky na zámek.
Erik za ně vše vyřídil a pak se rozloučil se slovy, že zítra ráno pro ně zase přijde a pomůže jim zařídit zbytek věcí.
Díky tomu, že ubytovna byla prázdná, si mohl každý dovolit vlastní pokoj a protože za chvíli měla být stejně tma, nikdo už budovu neopustil. Proč taky? Tábor ještě neznali a jídlo měli v batozích.

xxx

Erik se u recepce ubytovny objevil v sedm ráno a nechal všechny probudit.
Když se oblékli a ve společné koupelně spěšně umyli, vyšli zpět do velké žluté budovy.

xxx

Tentokrát se nacházeli ve druhém poschodí a znovu porušili pravidlo vcházení po jednom, když všichni naráz vstoupili do místnosti označené nápisem Finance. 
,,Vítejte v Safety.´´ přivítal je muž v černém obleku a povolenou kravatou z poza asi metrového dřevěného pultu, od kterého až ke stropu sahalo pletivo z tlustých drátů. ,,Bohužel mám pro vás špatnou zprávu a to tu, že když už Peace neexistuje, ztratilo platidlo z něj veškerou hodnotu. Takže jsou vám vaše body k ničemu.´´ vlastníky skladišť to určitě naštve. Těch bodů co od Peace dostali...
,,Dobře. Co se tedy bude dít?´´ otázal se nesměle Ben.
,,Dostanete balíček pro nemajetné. To je asi osm tisíc korun. Koruny jsou naše platidlo, což už jste ale jistě pochopili.´´ usmál se muž, potom pokračoval: ,,Na tenhle balíček má každý obyvatel tábora právo jen jednou. To bude trochu vaše nevýhoda, protože se v nouzi nebudete mít na co obrátit. Ale za to my už nemůžeme, zákon je zákon.´´
,,My rozumíme. Teď ty peníze.´´ ozval se Gordon, kterého už ty kecy o platidlech a penězích (není to náhodou to samé??) přestávaly bavit a zbytečně mu pletly hlavu. A jemu nikdo nesmí plést hlavu! Možná jen alkohol... 
,,Dobrá. Když jste tak nedočkaví...´´ muž se znovu usmál, pak něco namačkal do počítače, poprosil o karty, které včera dostali, a z kovové kartotéky vytáhl pět papírových sáčků. ,,Prosím...´´

xxx

Teď už stáli v místnosti s označením ,,Munice´´.
Za stejným pultem jako ve ,,Financích´´ stál voják, desátník.
Znovu začalo dlouhé vysvětlování toho, že každý má za život právo na dvě muniční pomoci, kdy dostane zadarmo jeden plný zásobník do jakékoli zbraně a taky toho, že svou nefunkční nebo i funkční zbraň můžete vyměnit za jinou, lepší nebo horší, jak jen uznáte za vhodné. To vše jen za drobný poplatek, protože všechny zbraně které se v místnosti nacházely byly darované nebo zabavené.
Jediný, kdo si svou zbraň nechal, byl Gordon s ,,Ákáčkem´´. Ostatní možnosti výměny využili. 

xxx

Když už měli všechny tyhle záležitosti vyřízené, vedl je Erik k nejvyššímu generálovi, Alfredu Lilardovi, který se přes den nacházel ve stejné budově, ve které bydlel starosta tábora, všemi nazývané radnice.

xxx

Generál je přivítal a Erika uvolnil ze služby průvodce, takže se mohl znovu vrátit na své stanoviště u hlavní brány.
,,Důvod proč jsem si vás zavolal je ten, že se chystám vyslat tým do vašeho bývalého tábora, který sebere všechny cenné věci co unese.´´ začal.
,,A proč jsme tu my?´´ zeptal se Gordon.
,,Myslím, že je to jasné, potřebujeme průvodce. Peace byl sice malý tábor, ale i tak každá vteřina co na místě strávíme zvyšuje riziko. Bude lepší jít na jistotu s někým, kdo se tam vyzná.´´
,,Nikdo z nás už se...´´
,,Já půjdu.´´ přerušil Harryho Ben.
,,Bene, nemusíš jít ty.´´
,,Teď už musí.´´ umlčel Harryho generál.
,,V tom případě jdu s ním.´´ dupl si.
,,Tým nepotřebuje dva průvodce. Jeden civilista, o kterého se budou muset starat, bohatě stačí.´´ pokusil se generál už definitivně ukončit tenhle rozhovor. Potom si mávnutím přivolal Bena k sobě a zbytek vykázal z místnosti. 

xxx

Po deseti minutách Ben vyšel na chodbu. Ostatní na něj ještě stále čekali.
,,Za týden sem mám zase přijít a vyrazím se skupinou vojáků v obrněném náklaďáku rovnou do Peace.´´ oznámil Ben.
,,Proč se tam chceš vrátit?´´ divil se jeho bratr.
Ben s odpovědí dlouho čekal, až se jí díky vojákovi, který je vyzval k odchodu, vyhnul úplně.
,,Můžu ještě něco říct generálovi?´´ zeptal se Bruce.
,,Dobrá, ale ostatní odejdou. V téhle budově nemají civilisti co dělat, pokud si je generál nebo starosta nezavolá.´´
Ben, Harry, Gordon a Derek tedy budovu opustili bez Bruce, ale bylo jim jasné, že chce s generálem mluvit o tom supermutantovi co zabil Paula u Peace. Tyhle monstra nejsou běžná a rozhodně by se na takových místech vyskytovat neměly.

xxx

O tři dny později měli všichni až na Bena a Bruce nějakou práci. Gordon se snažil přestat pít a žádal o přijetí ke strážcům pořádku v táboře. Prakticky se jedná o chlapi v neprůstřelných vestách s obušky, kteří se prochází po Safety a udržují bezpečnost. Derek se pokoušel získat znovu místo ve skladišti, ale nakonec se musel spokojit s prací dělníka, která byla sice rizikovější (protože momentálně byla většina z nich pověřena rozšiřováním tábora, což obnáší práci daleko za oplocením), ale také lépe placená. Harry se při té příležitosti přidal k tak zvané živé hradbě. Byli to vojáci, jenž dočasně nahrazovali oplocení mezi vnějším světem a pracujícími dělníky.
Za dva dny se musí přesunout z ubytovny pro nově příchozí, která je zdarma, na ubytovnu normální. Ta už se samozřejmě platí.

xxx

Gordon stál v řadě spolu s dalšími pěti kadety. Všichni, včetně něj, na sobě měli uniformy, skládající se z tmavě modrých kalhot a bílé košile s kravatou. Takhle nóbl hadry na sobě neměl už roky.
Za pár vteřin vešel do místnosti důstojník. Padlo pár klidných poučujících slov a pak se přesunuli do vedlejší místnosti na dvou hodinovou instruktáž první pomoci. Potom mají pauzu na oběd následovanou tréninkem nově vyvinutého bojového umění a konec. Padla, hurá domů něco sníst a do hospody. Pivo snad není ani alkohol, ne?

xxx

Derek se za plotem necítil zrovna bezpečně. Každou chvíli se ozývaly výstřely vojáků, kteří ho a dalších patnáct dělníků hlídali. Mezi nimi byl i Harry, kterému se béžový stejnokroj sice moc nelíbil, ale alespoň mohl zavzpomínat na dávné časy, kdy ještě jako mladý dělal sběrače.
,,Jak se jmenuješ?´´ pokusil se Derek uklidnit navázáním konverzace.
Dělník pracující jen pár metrů od něj se ani neotočil.
,,Jak se jmenuješ?´´ zopakoval Derek otázku, ale muž pořád neodpovídal.
,,To je Liam, on neslyší.´´ promluvil na něj najednou jiný, asi čtyřicetiletý dělník. ,,Jak to? Není to zas tak dávno co na nás zaútočilo trochu víc ozářenejch než je běžný. Vše by bylo ok, jenomže někomu z živé hradby se podařil sehnat granát a páč tu byl novej, měl strach. Ten idiot ho mrskl rovnou po jednom z mutantů, granát se od něj odrazil a dopadl hned vedle Liama. Vlastně může být rád že vůbec žije. Ten voják už takový štěstí neměl. Starosta ho totiž nechal zastřelit za ohrožení pracujících dělníků i bránící jednotky. Dřív se takoví lidi prostě vykopli z tábora, jenomže pak se někteří spojili, přežili, založili malou bráněnou osadu, začali přepadat obchodníky a stala se z nich nová hrozba.´´ muž se na chvíli odmlčel, setřel si pot z čela a pak znova začal mluvit: ,,Vidím že máš strach, ale není čeho se bát. Až na ty všude přítomný svině, který se zdají každým dnem inteligentnější.´´ 
,,Co?´´ Dereka zamrazilo v zádech a na chvíli přestal pracovat.
,,Sice z toho plyne, že jsme předem ztracení, ale smrti se bát nemusíš. Není vůbec tak strašná jak si myslíš. Musím to přece vědět, já už umřel třikrát.´´ dělník se krátce a šíleně zasmál.
,,Jste blázen.´´ až teď to Derekovi došlo. I když? Něco pravdy na těch blábolech určitě bude.
,,A možná že jsi blázen ty!´´ muž si rozčíleně odplivl a začal znovu pracovat. ,,Člověk se snaží chovat přátelský a ještě ho urážej!´´ brblal si pro sebe.

xxx

,,Myslíš, že se ozáření můžou... množit?´´ zeptal se z ničeho nic Ben Bruce. Oba seděli v jednom pokoji na ubytovně.
,,Jak tě to zrovna teď napadlo?´´ udivil se Lovec.
,,Jen tak. Víš, pořád se odněkud vynořují. Lidi je vždycky zabijou, ale dřív než stačí dobít zbraně se objeví další a další. A tak pořád. Jako by jich neubývalo.´´ 
,,Před tím bylo na Zemi skoro devět miliard lidí. Teď se předpokládá jen pár milionů přeživších. I kdyby více než polovina původních obyvatel Země za války zemřela, pořád zbude obrovské množství těch, ze kterých se stali ozáření. Takže musí být někde zalezlí. Ale až ten jejich úkryt jednou lidi najdou, celej ho vybombardujou. Teda, pokud jsou všichni na jednom místě. O čemž pochybuju...´´ 
,,Jak tohle všechno víš?´´
,,Četl jsem spoustu knih.´´ usmál se Bruce aby prolomil napětí, které navodil a potom se pokusil začít rozhovor na normální téma.

xxx

Začalo se stmívat. Derek s Harrym skončili už před hodinou a teď seděli spolu s Gordonem v hospodě U Krkavce a nad pivem probírali co za celý den zažili. Vždyť toho bylo tolik co říct. Všichni byli dnes přeci poprvé v novém zaměstnání.