Ilomorna - 1.kapitola : zrada (pokračování)

Stála na terase, ozářená sluncem, oděná do zlata – symbol čistoty a pokory.
Stála tam, tvář zbrázděnou radostí krutého dítěte. Srdce se jí potácelo na dvou stranách. Myšlenky jí poletovaly jako listí hnané bouří. Stejně zběsile a nahodile. Se stejnou vznešeností a krutostí.
Oči jí plály vítězstvím a zlobou. Hruď se jí dmula pýchou.
Dokázala to! Nyní ona stojí v čele tohoto města! Ji – jen ji – Lattiah – budou provolávat slávu. Jen její podoba bude zdobit toto město!
Spokojeně vydechla a pohlédla ke kdysi křišťálově čisté řece. Nyní v ní plavaly těla povražděných mágů. Vodu zbarvila krev. Obě byly symbolem života a nyní přec symbolem smrti.
Jací to byli důvěřiví hlupáci. Tak lehce uvěřili, že stačí smrt a neštěstí uzavřít do druhé části města – a vykoupí si tak věčný život.
Rukama si zkontrolovala, že korunu má stále na hlavě.
I přes to přese všechno tomu občas nemohla věřit. Dokázala se stát královnou. Dokázala porazit tu, kterou všichni tak bázlivě očekávali na konci svého života – dokázala porazit samu smrt!
A nyní stála zde – na terase, před svým lidem, který ji bude slepě následovat všude. Teď měla moc ovlivnit jejich myšlení i životy. Stáli u jejích nohou – tak jak budou stát navždy.
Tupé stádo inteligentních lidí. Jako jedinec pro ni mohl být hrozbou, tak tento dav pro ni byl požehnáním.
Zhluboka se nadechla.
Nebude těžké namluvit těm hlupákům dole, že rozdělení města bylo jen pro jejich dobro. Uvěří všemu.
Přelétla pohledem přes náměstí a v duchu už si představovala jeho budoucí vzhled. Vzhled, který ji bude oslavovat.
Náměstím se nesl líbezný hlas. Překypoval medem a cukrem; pozorný posluchač by však mohl zaslechnout i jed a ocet.
Nikdo takový tam však nebyl.

******

Od té doby nazývali Ilomornou pouze tu část města, kde nikdy nevládla temnota a kde neobcházela smrt.
Druhou část – tu za zdí – nazvali lidé Ilomorny Mornou.
Morna se pro Lid světla stala městem pláče a skřípění zubů.