Pilotka-únos

Když jsme přistály, zděsily jsme se. Dveře od domu se válely na zemi. Srdce se mi rychle rozbušilo. William se rozeběhl do kuchyně a já šla do pokojů, jestli tam není teta, či někdo z lupičů. Nikdo tu však nebyl. Seběhla jsem tedy do kuchyně za Williamem. Překvapeně jsem strnula. Na zemi byli střepy od rozbitého nádobí a stůl se židlemi byli rozmláceny.
"Nevíš kdo by to mohl udělat? A co se stalo s tetou?" zeptala jsem se, i když mi bylo jasné že byla unesena.
"Pravdě podobně ji někdo unesl. Nemám však tušení kdo."
"Neměli bychom zavolat policii?" Wiliam zavrtěl hlavou.
"Nemyslím, kdyby chtěla aby o tom policie věděla, nahlásila by ty napadení." s tím jsem musela souhlasit.
"Co tedy budeme dělat? Nechceš snad čekat na to, až se vrátí. Tedy pokud se vrátí." William se nervózně prohrábl vlasy a ještě jednou se rozhlédl po kuchyni.
"Jestli mám být upřímný, nemám ani tušení co máme dělat. Už se jednou stalo že byla unesena, to jsem zavolal na policii. Za tři dny se vrátila a nenašla ji policie, ale osvobodila se sama. To však byla naplánovaná akce. V tomhle případě si nemyslím že by to bylo plánované." viděla jsem na něm že není schopen rozumně uvažovat, byl příliš šokovaný. Nebyla jsem na tom o nic lépe. Zavřela jsem oči a nechala své zběsilé myšlenky plynout, dokud se zas neuklidnily. Musela jsem tedy rozumě uvažovat já, panika nám nepomůže.
"Dobrá. Znáš nějakého přítele tvé tety z její práce?" nechápavě svraštil obočí, ale zamyslel se.
"Jo, pana Tyrkova. Proč?"
"No, pokud je to nějaká plánovaná akce, bude to asi vědět a pokud ne, tak nám alespoň poradí co máme dělat. Každopádně je lepší něco dělat, než se tu zbláznit strachy." souhlasně přikývla, ale myšlenkami byl úplně někde jinde. Chvíli jsem čekala, ale mlčel.
"Kde ten Trylkov bydlí?" konečně se vzpamatoval.
"Pan Tyrkov." opravil mě. "Někde poblíž Duskalvilského lesa, ale kde přesně si už nepamatuji. Dlouho jsem tam už nebyl." vydali jsem se k jeho, vlastně mé motorce.
"Prosím nastupte na svou motorku." řekl William naštvaně. Náhle jsem si uvědomila jedno věc.
"Já vlastně nemám ještě řidičák a ani nevím kde to je." vítězně se usmál.
"Tak proč jsi ji vlastně chtěla?" zeptal se.
"Protože jsem si byla jistá že by mě rodiče vyhodili a tak i když jsem si to nechtěla přiznat, jsem se chtěla vrátit, ale nechtěla jsem aby to tak vypadalo." přiznala jsem se. Nasadili jsme si helmy a nasedli. Duskalviský les byl asi jen půl hodiny cesty a další půl hodinu nám trvalo než jsme našly dům pana Tyrkova. Byl o něco menší než dům teta Andrey, ale za to na zahradě měl hned několik vesmírných lodí.
Přistály jsme u vchodu do domu. William zaklepal, ale dveře se sami otevřely. Váhavě jsem vstoupili dovnitř.
"Pane Tyrkov?" zavolal William, ale nikdo se neozval.
Prošly jsem obývákem do pracovny. Naskytl se nám pohled podobný jako u tety v kuchyni. Pracovní stůl byl převrácený, všude byli rozházené papíry. Což ukazovalo na souboj.
"Tak a teď jsme nahraný." ozval se po dlouhé době ticha William. Musela jsem uznat že měl pravdu.