Human97 - Počátky

Mezi lidmi se říká: ,, Dokonalost je největší noční můrou všech vědců, protože dosáhnutím dokonalosti by přišli o práci a svůj význám." Bohužel existují i tací lidé, kteří jsou ochotni podporovat vědce, kteří se dokonalosti snaží dosáhnout. Jedním z těchto lidí se stal americký miliardář Harold Carver, ten se vryl do lidské historie svým podpořením německého genetického inženýra Wolfganga Steinera. Steiner byl jedním z hlavních představitelů projektu Human97. Tento projekt se zabýval stavbou genetických vlastností člověka a jeho myšlenkovými pochody. Původně byl uváděn jako pouhý projekt za poznáním člověka, ale poté co představitelé Human97 vrátili svým investorům peníze a odmítli jejich další podporu a spolupráci, se Human97 přesunul z Ženevy do New Yorku, kde projekt představil svůj dosavadní výzkum a veřejně uzavřel spolupráci s Carverem a jeho vědeckou společností. Panují zvěsti, že Carver byl prostředníkem nějaké tajné společnosti, která se velice zajímala o Human97. Po léta Human97 neoznámil žádné výsledky, ale v roce 2216 projekt vybudoval svůj vlastní vědecký komplex kdesi v Nevadské poušti. Tehdy při pokusu označeném číslo 1T5-ISB25 došlo k nehodě, která ovlivnila celý svět...
Světla na chodbách splašeně blikala a všichni vědečtí pracovníci rychle běželi k Steinerově laboratoři. Samuel Scott, pracovník na stanovišti zabývajícím se množením genetických informací se dostal k laboratoři jako jeden z prvních a skrz skleněnou bariéru sledoval celý děj v laboratoři...
Na operačním stole byl připoután muž tmavší pleti a kolem něj pobíhali dva výzkumníci v ochranných oblecích a neustále do běsnícího muže píchali sedativa, zanedlouho z laboratoře odešli a Sam viděl starého muže v doktorském plášti s ochrannými brýlemi a v ruce třímal zkumavku s jakousi tmavou látkou, která se snažila ze svého vězení dostat. Tu do muže ústy vpravil, ten ji polkl, ale jeho hněv neustával ba naopak, na jeho krku a čele se mu odkryli jeho žíly a rázem zčernaly. Vědec rychle do muže vpravil další dávku hmoty, ta však tentokrát vylezla z jeho úst a pokryla mu celý obličej a rozpínala se celým tělem. Muž po chvíli ve svém běsnění ustal a vědec se opatrně k němu přiblížil a hádal, kde můžou být mužovi oči pod tou látkou, a když nalezl jeho oči, ponořil své prsty do látky. Jakmile tak učinil mužovo tělo začalo měnit svou strukturu, až nakonec narostlo 3 krát větších rozměrů. Vědec si sundal brýle a přistoupil k bytosti, která se před ním postavila na nohy a uklonila. Samuel viděl jen ústa vědce vypouštějící vášnivá slova, jakmile domluvil na tváři monstra se objevily dvě velké zářící krvavě rudé oči a později i malá ústní štěrbina. Ta vydala jen jedno pouhé slovo. Vědec s naštvaným pohledem došel až ke skříni, v níž měl uloženou svou zbraň. Tu vzal, zamířil na hlavu monstra a stisknul spoušť. Sklo, jímž Samuel dění pozoroval zaplavila vlna temné tekutiny a krve...
Vědec vylítl z laboratoře rozzuřený a ochrance nařídil, aby všechny, kteří dění viděli, zparalyzovali. Ochranka bez váhání vytáhla elektrické obušky a začala jimi diváky mlátit. Sam se snažil davem probojovat k východu, a když se k němu dostal, velitel Ochranky Hugh Jackeens Sama bez milosti zmlátil do krve...
Samuel se probudil a viděl, že je v ostře osvětlené místnosti, porozhlédl se a uviděl vědce, který se k Samuel přiblížil a zkontroloval mu ústní otvor. Sam se podíval na sklo kolem místnosti a viděl všude spoustu mrtvých těl těch velkých monster a jejich mozky vystřelené z hlavy. Vědec si po prohlídce Samovi ústní dutiny sundal svou ústní roušku a Sam poznal s kým má tu čest...
,,Steiner!" vykřikl Sam. Vědec se pousmál: ,,Výborně, takže když víte, kdo jsem, víte, jakým výzkumem se zabývám..." ,,Ne! To netuším." ,,Tak se to dovíš..." Odpověděl Steiner a nasadil si zpět svou roušku a brýle, pak do Sama vpravil tu temnou látku. Samem projela tak strašlivá bolest, až necítil žádnou část svého těla. Steiner se jen pousmál a vpravil do Sama další dávky látky a znovu a znovu. Sam cítil jen jak mu narostl tep, měl pocit, jako by mu měly každou chvíli prasknout žíly na krku a v hlavě. Steiner do něj vpravil další dávku látky, ta vlezla Samovi až do hrtanu, ale pak vylezla z úst a potom mu zaplavila obličej. Sam se potácel na kraji smrti, když v tom prozřel, kolem sebe viděl nebe. Chtěl se postavit, ale necítil nohy, podíval se na ně...
,,Ne! To není možné! Kde to jsem?!" místo těla měl temnou tekutinu a nedaleko něj ležel probodnutý Steiner.