Kód 57: Bojovník II

„Dobrý. Chtěl bych...“
„Vyplňte si formulář.“ odbyl Ruslana vysoký černoch ve sportovní teplákovce sedící za psacím stolem v rohu malé tělocvičny, která byla doslova narvána uchazeči o účast na AUFC.
Ruslan ze slušnosti poděkoval, převzal nabízený papír a odešel k jednomu z patnácti připravených kovových stolků. Ke každému byly přistrčeny dvě židle a k desce stolu bylo přišroubováno pero na řetízku. Když se posadil, jak nejpohodlněji mohl, pustil se do vyplňování.
Prvních pár kolonek typu: jméno, datum narození a bydliště zvládl bez přemýšlení. Až nad stylem se chvíli pozastavil. Měl zaškrtnout jednu z mnoha možností, ale kterou? Když už se hrot jeho pera nebezpečně blížil k okýnku přidělenému nápisu „rváč“, ocitla se mu na rameni něčí ruka.
„Ruslane?“ ozval se ten, jemuž patřila.
„Vovo?“ Ruslan se rychle otočil, aby spatřil tvář dávného přítele.
„Jasně!“ Malý, ale robustní chlap s rozcuchaným účesem se rozzářil radostí. „Jak dlouho jsme se neviděli? Dva roky?“
Ruslan vstal ze židle, aby svého o hlavu nižšího kamaráda přátelsky objal. „Možná i dýl. A co tě sem přivedlo?“
„To samý co tebe, Ruslane. Peníze.“
„Nemyslím sem. Myslím do města.“
„Aha. No, už mě přestalo bavit...“ začal Vovo vyprávět, ale než se dostal k něčemu podstatnému, zastavil ho hlas černocha s formuláři.
„Hej, vy dva!“ volal zpoza psacího stolu přes půl tělocvičny. „Kecáním jen ztrácíte čas a zabíráte místo dalším zájemcům o účast na turnaji. Vyplňte laskavě svý formuláře a odejděte!“
„Ok, nechceme problémy.“ řekl Ruslan a posadil se zpět na židli. Vovo zabral místo vedle něj.
Následujících pět minut oba strávili tichým a svědomitým zaškrtáváním okýnek.

„Rváč?“ podivil se Vovo, když ve frontě na odevzdání vyplněných formulářů nahlédl Ruslanovi přes rameno.
„Čemu se divíš?“
„Vždyť jsi boxoval, ne?“
„To už je dávno.“
„No, tak snad se nepotkáme už v kvalifikaci.“

„Vy dva se znáte?“ zeptal se černoch za psacím stolem, když se konečně dostali na řadu. Ruslan přikývl za oba. „A oba jste rváči.“ konstatoval. „Tak snad se nepotkáte už v kvalifikaci.“ Ďábelsky se usmál a obě přihlášky sepnul k sobě kancelářskou sponou. Potom se začal věnovat dalším uchazečům.
„Nechtěl žádný zápisný.“ divil se Ruslan, když opustili tělocvičnu.
„Zápisný doneseš až na první zápas, bylo to napsaný v přihlášce.“ poučil ho Vovo.
Potom zamířili rovnou do baru. Už se přeci tak dlouho neviděli!