Galaktická válka, 3. díl

Odpovědí jim byl roj stíhačů. Teď už předpisy dávaly střelcům volnou ruku. Neváhali zničit lodě protivníků, což pro zbraně lvího korábu byla otázka jednoho výstřelu ze tří hlavní, a zakrátko poté menšími zbraněmi likvidovali stíhače, kterých bylo tak málo, že nemělo smysl vysílat vlastní stíhače.
„Máme 126 kontaktů, targarijské válečné lodě různých typů a připravují zbraně. Jsou v dostřelu.“
„Seru na protokol,“ křikl Scipio, „palte na ty parchanty vším, co máme.“ Než to dořekl, na Zosmu se snesla první várka střel. Nevěděl, jak postupovat. Poslali ho na loď, dali mu tablet a tlustou příručku a dál to nechali na něm. Byl vzrušený, sotva den byl velitel, hodinu velel lodi a už se dostal do bitvy. Namísto důstojnického výcviku měl pouze nepraktickou příručku, kterou ještě ani nestihl otevřít. K jeho smůle o vesmírných ani námořních bitvách v novinách nic nepsali, tedy alespoň co Scipio pamatoval.
Z planety vylétla obrovská bílá svítící koule, z níž šlehali výboje podobné bleskům. Co blesk, to zničená nepřátelská loď, bez ohledu na to, jestli šlo o stíhače nebo mateřskou loď. Scipio raději ani nechtěl vědět, co to bylo. Ještě si nezvykl ani na existenci mluvících lvů a o dalších zázracích nechtěl slyšet. Měl pocit, že by potom zákonitě musel zešílet.
Vlastně celá ta bitva byla fraška. Lidské lodě byly naprosto směšné ve srovnání s tím, co měli nepřátelé, a jejich lodě zase byly naprosto směšné ve srovnání s loděmi lvů. Při zvážení faktu, že lvi a lidé bojovali na jedné straně, museli lidé se svými loděmi v boji zákonitě pouze překážet lvům. Kterákoliv ze lvích lodí byla mnohem lepší, než všechny lidské lodě dohromady. Tedy kromě Zosmy, ale to se mělo projevit až později.
„Snad jste si nemysleli, že vás v tom necháme,“ ozvalo se.
„Köl Waharae, už jsem nedoufala,“ odvětila Zarja, aniž by se obtěžovala na hologram vůbec pohlédnout. Už podle hlubokého hrdelního hlasu věděla, že to byl nějaký starý lev, kterého ani neznala. Nebylo to slušné, ale ona na dlouhé zkoumavé pohledy z očí do očí, u lvů tak oblíbené, neměla čas. Ostatně se jí v mysli onen lev mohl přehrabovat kdykoliv i tak.
„Jen klid, Köl Haelani posílá dvě garie,“ dodal lev a přerušil spojení. Scipio se těšil, konečně v tom nebude sám. Nevěděl sice, co je garie, ale byl si jistý, že je to lepší než nic. Vlastně ho to ani nezajímalo, nejdříve si potřeboval zvyknout na to, kde je. Vždyť ještě ani nechápal jak ho mohl kdokoliv jmenovat velitelem, ať už čehokoliv. Navíc když ve stejné místnosti přímo kolem něj sedělo několik vyšších šarží a jedním z jeho přímých podřízených byl příslušník elitní jednotky. A on byl pitomý hlídač skladiště, snad hned vedle uklízečů záchodů.
„Mají tu kamarády, za chvilku tu máme roje stíhačů, stovky bombardérů a desítky mateřských lodí.“
„Co je to chvilka?“
„Teď,“ odvětila stručně.
Jejich zbraně i štíty byly sice silné, ale byli obklíčeni velkým množstvím protivníků a stále přilétali další. Každou zničenou loď nepřátel nahradilo několik dalších. Prastará loď náporu sice odolávala, ale červeně blikající symboly na Zarjině panelu jasně ukazovaly, že to Zosmě zrovna nesvědčí.
V podstatě všechno, co se dalo vypnout, Zarja postupně odpojovala. Scipio se zájmem pozoroval, s jakou rychlostí ťuká prsty do ovládacího panelu. Nechápal, jak to dělá.
Na panelu si všiml, že se kolem lodě motá spousta menších plavidel připomínajících lehké bombardéry a stíhače.